45 C 136/2025 - 47

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného] pro 68 023,54 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 382,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 46 382,29 Kč od 22.2.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 21 641,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 947,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 917,27 Kč, úroku ve výši 12,00 % ročně z částky 66 523,54 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 66 523,54 Kč od 14. 2. 2025 do 21.2.2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 20 141,25 Kč od 22.2.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 098,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 68 023 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen „Podmínky“) platné ke dni uzavření Smlouvy, Sazebník a Pravidla časového pořadí úhrad pohledávek. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč (dále jen „Úvěr“). K čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal splatit Úvěr s úrokem ve výši 12 % ročně formou 96 měsíčních splátek po 1 331 Kč. Přestože byl žalovaný ze strany žalobce opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 25 pravidelných splátek. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nehradil splátky Úvěru řádně, žalobce uplatnil své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, Úvěr byl prostřednictvím zesplatňujícího dopisu zesplatněn ke dni 8.1.2025. Žalobce za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 66 523,54 Kč a příslušenství tvořeného z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 917,27 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 5 947,58 Kč, poplatků úvěru ve výši 1 500 Kč, obchodním úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 66 523,54 Kč ode dne 14.2.2025 až do zaplacení; zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 66 523,54 Kč ode dne 14.2.2025 až do zaplacení.

2. Dále žalobkyně podáním ze dne 11.6.2025 soudu sdělila, před zesplatněním pohledávky žalovaný zaplatil na jistině částku 13 476,46 Kč, na obchodním úroku částku 18 856,43 Kč, dále částku 14,82 Kč na úroku z prodlení a 1 000 Kč na poplatcích. Celkem tedy žalovaný uhradil na svůj dluh částku 33 347,71 Kč. Po zesplatnění úvěru již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla ve svém podání ze dne 30.5.2025, že před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z: A. bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, když zde o žalovaném nezjistila žádné negativní informace, z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá mimo žalobce žádný další dluh. Z interní databáze, obsahující data pro řízení rizik za celou Skupinu [právnická osoba]., žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní skutečnosti. B. příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model), když přitom vycházel z prohlášení o příjmu v Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě Čestného prohlášení o příjmu v žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze den [datum], v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti činí částku 30 000 Kč. K výdajům žalobce uvedl, že vycházel z výdajů žalovaného v celkové výši 18 195 Kč (pojištění 500 Kč, bydlení 10 000 Kč, životní minimum 4 250 Kč, závazky u žalobkyně 3 445 Kč). Žalobkyně tak byla podle svého názoru, v důsledku postupu zvoleného při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, mimo jiné schopna posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. K tomu dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021. Žalobce závěrem uvádí, že je přesvědčen o tom, že zachoval potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr tak žalobce posoudil s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když nespoléhal a nevycházel pouze z předložených a ničím nedoložených prohlášení žalované. Naopak, aktivně zjišťoval spoustu informací a teprve na základě jejich systematického prověření a po provedené důkladné analýze (včetně kontroly pravdivosti informací poskytnutých žalovanou) učinil konečné rozhodnutí.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud ve věci zjistil z provedených důkazů následující skutečnosti.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je společností akciovou společností předmětem podnikání vyplývajícího ze zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, když předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování úvěrů.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], č. [číslo] uzavřené mezi účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetové služby [Anonymizováno] Internetbanking. Soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 12,50 % ročně, a RPSN činila dle smlouvy 14,22 %. Celková splatná částka činila podle vzorového příkladu 130 475,95 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 331 Kč s datem splatnosti ke každému 25. dni v měsíci. První splátka byla splatná 25.6.2022. Poslední splátka byla splatná 25.4.2030. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník, Vzorový příklad a splátkový kalendář, Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Pravidla časového pořadí úhrad pohledávek.

7. Z listiny nazvané standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní seznámen s podmínkami úvěru před jeho poskytnutím.

8. Z Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele soud zjistil, že dle čl. 8.1 písm. a) je případem porušení pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě Smlouvy. A dle čl. 9.1 písm. a) Pokud nastane Případ porušení nebo jiná závažná skutečnost pak s přihlédnutím k jejich závažnosti je banka oprávněna odstoupit od Smlouvy.

9. Z interního účetního dokladu KB o čerpání úvěru ze dne 12.5.2022 soud zjistil, že dne 11.5.2022 byl čerpán žalovaným úvěr ve výši 80 000 Kč, který mu byl poskytnut na úvěrový účet č. [č. účtu].

10. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 20.11.2024 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k okamžitému dlužných splátek úvěru 8 249,83 Kč, a bylo mu oznámeno, že v případě nezaplacení dlužné částky žalobkyně odstoupí od Smlouvy a závazek se stane splatným dnem 8.1.2025.

11. Z historického výpisu z úvěru ze dne 13.2.2025 soud zjistil, že zůstatek úvěru k tomuto dni činil 65 523,54 Kč, splatné úroky 5 947,58 Kč, pokuta (poplatek) z prodlení 917,27 Kč, úvěrové poplatky 1 500 Kč, a celková dlužná částka činila 74 888,39 Kč.

12. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru 10. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného 30 000 Kč, a celkových měsíčních výdajů žalovaného ve vši 14 750 Kč (bydlení 10 000 Kč, ostatních výdajů 500 Kč, životního minima 4 250 Kč). Dále, že žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné půjčky ani úvěru u jiných poskytovatelů úvěrů mimo žalobkyni, nemá žádné negativní záznamy u žalobkyně, když u žalobkyně měl úvěry s měsíčními splátkami celkem 3 445 Kč. Dále žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný má základní vzdělání je bezdětný, svobodný a bydlí v nájmu.

13. Z dokladu o prověření údajů o žalovaném z registru BRKI, NRKI, Solus, soud zjistil, že ke dni [datum] zde žalovaný neměl žádné záznamy.

14. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 14.2.2025 včetně potvrzení o jejím odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy.

15. S ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.

16. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet spolu s úroky z úvěru. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 80 000 Kč a uhradila žalobkyni částku ve výši 33 347,71 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy porušil, když nehradila sjednané splátky řádně a včas a dostal se tak s jejich úhradou do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradila ani na základě písemné upomínky, žalobkyně s účinností ke dni 8.1.2025 zesplatnila celou jistinu úvěru v souladu s čl. 5 Podmínek. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby písemnou výzvou odeslanou dne 14.2.2025 ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, dále z registrů SOLUS, z bankovních a nebankovních registrů, ostatní registrů a databází, a dále z výpisu z interních údajů celé Skupiny [právnická osoba].

17. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

18. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 573 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

20. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to, ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

28. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

29. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nejprve soud vyzval písemně k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. A dále soud při soudním jednání konaném dne 26. června 2025 poučil žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž k doplnění tvrzení a důkazů nebyla žalobkyni poskytnuta s ohledem na dříve učiněnou písemnou výzvu, žádná dodatečná lhůta. Žalobkyně pouze dodala, že má za to žalobkyní předložené důkazy osvědčují skutečnost, že úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru byla žalobkyní řádně zkoumána. S tím, že v tuto chvíli nedisponuje žádnými dalšími důkazy, kterými by zkoumání úvěruschopnosti žalovaného více prokázala.

30. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

31. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

32. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že vycházela z čestného prohlášení žalovaného o výši jejího čistého měsíčního příjmu 30 000 Kč. Nicméně k tomu, že by žalovaný doložil, že byl před poskytnutím spotřebitelského úvěru zaměstnán (či měl jiný příjem), a jaká byla výše jeho příjmu nepředložila žalobkyně žádný důkaz. Žalobkyně ani nedoložila, že skutečnou výši či samu existenci měsíčního příjmu žalovaného prověřila (zjistila) ze svých interních zdrojů (například výpisem z účtu žalovaného apod.). Žalobkyně bez dalšího spoléhala, že žalovaným deklarovaná výše příjmu je správná. Žalobkyně též nijak neprověřovala výdaje žalovaného, když pouze akceptovala žalovaným uváděné měsíční výdaje na nájemní bydlení ve výši 10 000 Kč, a ostatní výdaje ve výši 500 Kč měsíčně, jsou zcela zjevně podhodnocené.

33. V předmětné věci soud tedy dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní prověřeně zcela nedostatečně, když žalovaný žalobkyni před poskytnutím úvěru nedoložil deklarovaný příjem ze závislé činnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně, a ani výši svých výdajů, a žalobkyně výši příjmů a výdajů žalovaného nijak neověřovala. Přesto mu žalobkyně bez řádného doložení příjmů a výdajů poskytla spotřebitelský úvěr v poměrně značné výši. Takové posouzení úvěruschopnosti, které provedla v daném případě žalobkyně, nelze považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

34. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Pokud žalobkyně argumentovala usnesením Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 18. 1.2022, sp. zn. KSPH 62 INS XY 75 ICm XY 33 ICdo 27/2021, tak je třeba uvést, že v tam projednávaném případě se tamní žalobkyně nespolehla jen na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila také z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla dlužnice (tedy žadatelka o úvěr). Jak bylo výše uvedeno, žalobkyně v této věci nepředložila žádný výpis z účtu žalovaného, který by prokazoval výši jeho měsíčních příjmů a výdajů.

35. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 46 652,29 Kč (poskytnutých 80 000 Kč – vrácených 33 347,71 Kč). Když soud uvádí, že vyhlášený rozsudek obsahuje početní chybu, když je zde uvedena nesprávná částka 46 382,29 Kč, přičemž tento nesprávný výpočet má vliv na nesprávnost I. i II. výrok rozsudku. Soud tak opravil tuto chybu v počtech opravným usnesením, které je doručováno účastníkům současně s tímto rozsudkem.

36. U úroků z prodlení z částky 46 652,29 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil, vycházel soud, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky zahrnujícímu rovněž úhradu předmětné částky ve výši 46 652,29 Kč, a to písemnou výzvou žalobkyně odeslanou žalovanému dne 14.2.2024. Uvedená písemná výzva se považuje za doručenou podle ustanovení § 573 o. z. třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dnem 17.2.2024. Žalovanému byla v předžalobní výzvě stanovena lhůta k zaplacení dlužné částku 7 dní od odeslání této výzvy, tedy do 21.2.2025. Od 22.2.2025 tak byl žalovaný se zaplacením svého druhu v prodlení.

37. Soud tak uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 46 652,29 Kč s úrokem z prodlení od 21.2.2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze ohledně části svého nároku, a soud jí tak přiznal jen poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 48 569,21 Kč (co do jistiny 46 652,29 Kč, a co do úroku z prodlení z částky 46 652,29 Kč od 22.2.2025 do 26.6.2025 ve výši 1 917,22 Kč - srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 z 30. 8. 2010), tj. z 58,69 %, a neúspěšná co do částky 34 183,68 Kč, tj. z 41,31 % (představující neúspěch ohledně částky 27 318,73 Kč, dále soud přihlédl i k neúspěchu žalobkyně ohledně příslušenství pohledávky, a to ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 917,27 Kč, a kapitalizovaného úroku ve výši 5 947,58 Kč - srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 z 30. 8. 2010), počítáno z celkové částky 82 753,19 Kč. Žalobkyně má tak po odečtení úspěchu od neúspěchu ve věci (58,69 % - 41,31 %) má právo na náhradu 17,38 % nákladů tohoto řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 722 Kč a nákladů zastoupení advokátem v celkové výši 20 860,40 Kč, které sestávají z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 023,54 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast na soudním jednání dne 26.6.2025) celkem ve výši 15 440 Kč, čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem ve výši 1 800 Kč, a DPH 21 % z výše uvedených částek (vyjma soudního poplatku) ve výši 3 620,40 Kč. Z částky 23 582,40 Kč pak činí 17,38 % částku 4 098,62 Kč. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 098,62 Kč. Lhůta k plnění ve výroku o náhradě nákladů řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.