45 C 144/2023 - 31

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem Mgr. Michaelem Zahutou sídlem Veveří 365/46, 602 00 Brno proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 41 134 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 41.134,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení od 12.7.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce požadoval po žalované zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, vedeného Městským soudem v Brně vedeno pod sp. zn. 2119 C 39/2015, v němž se domáhal na tehdejším žalovaném zaplacení částky 132.240,- Kč s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno 12.5.2015 a skončilo usnesením Nejvyššího soudu č.j. 23 Cdo 3426/2022-251, které nabylo právní moci dne 9.1.2023, trvalo tak 7 let, 7 měsíců a 28 dnů. Dle žalobce byla délka daného řízení zjevně nepřiměřená projednávané věci, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v jejímž důsledku žalobci vznikla nemajetková újma. Žalobce stanovil výši zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 15.000,- Kč za rok řízení (první 2 roky v poloviční výši) a dospěl k částce 99.917,- Kč. Žalobce dále uvedl, že částka by měla být navýšena valorizačním koeficientem 40 % v důsledku 3 dílčích ničím neodůvodněných prodlení, které nastaly zejména před nařízením prvního jednání ve věci samé a v obou fázích řízení před Krajským soudem v Brně a které představovaly prodlení s postupem v řízení v rozsahu cca 4 let, tedy více než poloviny celkové délky řízení. Výše náhrady by tak dle jeh názoru měla činit nejméně 139.884,- Kč. Žalobce svůj nárok řádně uplatnil u žalované, která v zákonné šestiměsíční lhůtě základ nároku žalobce uznala, přiznala mu však zadostiučinění pouze v rozsahu 98.750,- Kč. S ohledem na to žalobce požadoval, aby mu soud přiznal zbývající částku ve výši 41.134,- Kč společně s náhradou nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 11. 1. 2023 (žádostí z téhož dne) uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 129.892 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v řízení vedeném před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 2119 C 39/2015 jako soudem I. stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 7. 3. 2023 a žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 98.750 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že dané řízení trvalo celkem 7 let a 7 měsíců a v jeho průběhu docházelo k prodlevám v postupu soudu, a to před nařízením prvního jednání a poté v průběhu obou odvolacích řízení, kdy bylo jednání před odvolacím soudem nařízeno se značným časovým odstupem od předložení spisu. Přiznala proto žalobci zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 98.750 Kč, která odpovídá všem okolnostem případu a není dán důvod pro jeho navýšení. S odkazem na stávající judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.9.2015, č.j. 30 Cdo 1869/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009) žalovaná konstatovala, že jednak délka daného řízení nebyla nijak extrémní, jednak nezjistila ani další okolnosti, které by odůvodňovaly navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení či procentuální modifikaci základní výše zadostiučinění. Posuzované řízení bylo standardně složité, a to jak pro skutkové, tak po procesní a hmotněprávní stránce. Rozhodováno bylo na všech třech stupních obecné soudní soustavy, což je obvykle okolnost odůvodňující snížení základní výše zadostiučinění. Žalovaná však přihlédla k zjištěným průtahům, ke kterým došlo jak před soudem I. stupně, tak před soudem II. stupně. Žalobce se na délce řízení svým procesím chováním nepodílel. Význam řízení pro jeho osobu byl hodnocen jako standardní, když se nejedná o řízení, s nimiž je spojován zvýšený význam, jako je tomu v případě řízení trestních, opatrovnických, řízení týkajících se života a zdraví nebo v případě pracovněprávních sporů a žalovaný subjektivně zvýšený význam řízení ani netvrdí. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy z 11.1.2023 žalobce požadoval celkem částku 129.892,00 Kč za nepřiměřenou délku daného řízení, vedeného pod sp.zn. 2119 C 39/2015 u Městského soudu v Brně.

4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 7.3.2023 byl nárok žalobce z 11.1.2023 vypořádán a žalobci byla přiznána částka 98.750,00 Kč.

5. Ze spisu sp.zn. 2119 C 39/2015 Městského soudu v Brně bylo zjištěno následující: Dne 12.5.2015 byla soudu doručena žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 132.420,00 Kč s příslušenstvím, proti společnosti [právnická osoba]. z titulu zrušeného letu a letenek z prosince 2014. Dne 26.5.2015 zaslal soud právnímu zástupci žalobce výzvu k zaplacení soudního poplatku. 5.6.2015 byla výzva doručena a soudní poplatek byl 10.6.2015 zaplacen. Soud poté provedl lustraci základních údajů v systému základních registrů, a rovněž také v insolvenčním rejstříku a následně vydal 2.7.2015 ve věci platební rozkaz, kterým návrhu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 132.420,00 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se 24.7.2015 bránila platebnímu rozkazu odporem, ve kterém se současně vyjádřila k žalobě. 25.9.2015 byl odpor zaslán právnímu zástupci žalobce s výzvou k vyjádření k odporu. Žalobce 27.10.2015 se ve věci vyjádřil a předložil další důkazy, resp. podáním z 27.10.2015, doručeným soudu 29.10.2015. Jeho vyjádření bylo zasláno protistraně 26.11.2015. Soud poté 11.1.2016 nařídil ve věci první setkání se zapsaným mediátorem, a to v rozsahu tří hodin. Dne 25.1.2016 informoval žalobce soud, že se na osobě mediátora s protistranou nedohodl a navrhl tedy, aby soud mediátora vybral ze seznamu mediátorů, vedeného Ministerstvem spravedlnosti. Totéž informoval, 25.1.2016 právní zástupce protistrany, resp. tehdejšího žalovaného a označil mediátorku, kterou navrhoval v dané věci. Dne 26.1.2016 žádal soud přípisem zástupce žalovaného, zda se účastníci dohodli na jiné osobě mediátora, protože jím navržená mediátorka má pozastavenu činnost. Nato reagoval 27.1.2016 právní zástupce žalovaného s tím, že na osobě mediátora se účastníci nedohodli. Soud poté 1.2.2016 vybral ze seznamu mediátorů, vedeného Ministerstvem spravedlnosti vlastního, resp. mediátora dle vlastního uvážení, a toho také jmenoval. Dne 12.4.2016 žádal soud účastníky, aby sdělili výsledek setkání s mediátorem. Dne 13.4.2016 informoval právní zástupce žalovaného, že v rámci mediace nedošlo k uzavření smíru, kdy každá ze stran si ponechala svůj právní názor prezentovaný v žalobě a ve vyjádření k žalobě. Žalobce 18.4.2016 informoval soud v podstatě o tomtéž. Dne 25.4.2016 informoval zapsaný mediátor soud o výsledku mediačního řízení s tím, že 24.2.2016 došla k rukám mediátora písemná zpráva žalobce formou doporučeného dopisu o tom, že tento nemá zájem na dalším pokračování mediačního řízení. Proto byla stranám zaslána zpráva o ukončení mediace 31.3.2016. Soud založil do spisu úřední záznam, nedatovaný, že věci předchází jiné věci v senátu 119 C a 2119 C a nelze tedy zatím určit, v jakém termínu bude nařízeno jednání. Následně 2.2.2017 žádal soud, resp. nařídil soud první jednání na 31.5.2017 a současně poučil účastníky o koncentraci řízení. Dne 31.5.2017 se ve věci konalo první ústní jednání, byly provedeny důkazy, a následně byli účastníci poučeni jakým způsobem mají svá tvrzení doplnit. Za tímto účelem bylo jednání odročeno na 4.10.2017. Dne 12.6.2016 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalobce a předložil další podklady. Dne 19.7.2017 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalovaného. Rovněž on předložil ve věci další podklady. Podání obou účastníků byla 25.7.2017 rozeslána protistranám. Dne 27.7.2017 informoval právní zástupce žalovaného soud o tom, že v návaznosti na výzvu soudu učiněnou na jednání v dané věci 30.5.2017, si dovoluje zaslat oznámení o zajištění letenek žalobci, a doplnil rovněž další podklady. Jeho podání bylo zasláno právnímu zástupci žalobce 24.8.2017. Dne 4.10.2017 se ve věci konalo další jednání, bylo provedeno dokazování. Návrh na důkaz výslechem svědka byl zamítnut, poté byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým bylo uloženo žalovanému, uložena tedy povinnost zaplatit žalobci částku 107.780,00 Kč s příslušenstvím. Dále byla žaloba co do částky 24.640,00 Kč zamítnuta a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Do spisu byly založeny znovu další důkazní listiny. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně vyhotoveno a založeno do spisu 25.10.2017 a rozesláno účastníkům. Dne 2.11.2017 se proti rozsudku odvolal žalovaný. Dne 6.11.2017 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, a tento 9.11.2017 uhradil. Dne 13.11.2017 se proti rozsudku odvolal žalobce, blanketně s tím, že odvolání odůvodní ve lhůtě 15 dnů. Dne 5.12.2017 byl do spisu založen úřední záznam, že odvolání žalobce dosud nebylo doplněno. Dne 6.12.2017 vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Ten byl uhrazen 15.12.2017. 20.12.2017 vyzval soud žalobce k doplnění jeho odvolání ze 13.11.2017, a sice do 15 dnů. Dne 15.1.2018 žalobce své odvolání doplnil. Poté bylo odvolání zasláno protistraně 19.1.2018. Dne 30.1.2018 se k odvolání žalovaného vyjádřil žalobce. Dne 21.2.2018 soud vydal opravné usnesení, kterým opravil rozsudek ze dne 4.10.2017 ve výroku III., a sice ve výroku o nákladech řízení. Poté byl spis 9.4.2018 předložen s odvoláními Krajskému soudu v Brně. Dne 9.8.2019 Krajský soud v Brně nařídil ústní jednání na 25.9.2019 a předvolal účastníky. Dne 12.8.2019 požádal zástupce žalobce o odročení ústního jednání a současně uvedl, resp. požádal, aby nebylo odročováno na 2.10.2019. Dne 14.8.2019 soud založil do spisu úřední záznam, podle kterého telefonicky sdělil právnímu zástupci žalobce k žádosti o odročení, že jednání nebude odročeno. V plné moci ze dne 3.3.2015 je dána možnost substituce a časový odstup pro zajištění této substituce byl dostatečný. Dne 25.9.2019 se ve věci konalo ústní jednání před odvolacím soudem, kdy následně tedy byl, po dokazování, rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Písemné vyhotovení usnesení bylo do spisu založeno 29.10.2019. V usnesení soud konstatoval, že v daném případě ze strany soudu I. stupně došlo k nesprávnému právnímu náhledu na charakter nároku, který žalobce ve sporu proti žalovanému uplatnil. Z vylíčení rozhodujících skutečností žalobcem v žalobě plyne, že v projednávané věci uplatnil proti žalovanému nárok na náhradu škody, když z důvodu zjevně nesprávné informace o zrušení letu, kterou mu žalovaný podal, vznikla žalobci újma ve výši žalované částky, spočívající v nákladech na novou sadu letenek, tedy bezdůvodné zaplacení duplicitních letenek. Soud I. stupně však požadavek žalobce posoudil z titulu smluvního závazku zprostředkovatele. Dne 26.11.2019 bylo zasláno rozhodnutí krajského soudu účastníkům. Dne 9.12.2019 nařídil soud další ústní jednání na 9.3.2020. Uvedeného dne se konalo před soudem I. stupně další ústní jednání. Účastníci byli vyzváni k doplnění svých tvrzení. Návrh žalovaného na provedení důkazu svědeckou výpovědí dvou svědků, byl zamítnut a následně byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. A dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dne 9.3.2020 soud obdržel vyčíslení nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně rozesláno účastníkům 31.3.2020. Dne 6.4.2020 se odvolala proti rozhodnutí žalovaná. Dne 15.4.2020 soud vyzval žalovanou, aby zaplatila soudní poplatek za odvolání. Dne 21.4.2020 se odvolal proti rozsudku žalobce, a to co do výroku o náhradě nákladů řízení. Odvolání žalobce bylo zasláno protistraně 30.4.2020. Dne 20.4.2020 žalovaná zaplatila soudní poplatek. Odvolání bylo následně zasláno protistraně 5.5.2020. Dne 21.5.2020 se k odvolání žalovaného vyjádřil žalobce. Poté byl spis 27.5.2020 předložen Krajskému soudu v Brně s oběma odvoláními. Krajský soud 4.1.2022 nařídil ústní jednání na 16.2.2022 a předvolal účastníky. Dne 11.1.2022 požádal právní zástupce žalované o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním. Dne 12.1.2022 informoval soud účastníky o odročení jednání na jinou hodinu, nicméně téhož dne. Dne 15.2.2022 zaslal zástupce žalované omluvu z jednání, původně nařízeného na 9:30 hod., následně v 10:45 hod., opět z důvodu kolize. Dne 16.2.2022 se konalo před odvolacím soudem další ústní jednání, při kterém bylo po dokazování přistoupeno k závěrečným návrhům a následně bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 22.2.2022. Dne 22.2.2022 se ve věci konalo další jednání, při kterém byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen ve výroku I., ve výroku II. změněn co do náhrady nákladů řízení. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dne 22.2.2022 předložil právní zástupce žalobce vyčíslení svých nákladů. Dne 23.3.2022 požádal soud o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku z důvodu rozsáhlosti a právní složitosti věci do 25.4.2022. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně rozesláno oběma účastníkům 25.4.2022 a nabylo právní moci 26.4.2022. Proti rozsudku se dovolal žalovaný 21.6.2022, kdy obsáhle tedy současně své dovolání odůvodnil. Dne 23.6.2022 vyzval soud žalovaného k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Nedopatřením je ve výzvě uvedeno, že byl vyzván žalobce. Dne 21.6.2022 doplnil žalovaný své dovolání. Dne 17.8.2022 soud učinil dotaz na zaplacení soudního poplatku na účtárnu soudu. Tento obdržel následně, poté dovolací řízení 30.8.2022 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání. Žalovaný se 6.9.2022 odvolal proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30.8.2022, kterým bylo dovolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku s tím, že zástupci žalované nebyla doručena žádná soudem tvrzená výzva k úhradě soudního poplatku. Soud poté provedl kontrolu doručovaných listin a zopakoval doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání, 20.9.2022, tentokrát již správně právnímu zástupci žalované. Dále vydal 19.9.2022 usnesení, kterým původní usnesení o zastavení dovolacího řízení změnil tak, že dovolací řízení se nezastavuje. Soudní poplatek za dovolání byl 23.9.2022 zaplacen a dovolání bylo 13.10.2022 zasláno protistraně. Žalobce se 31.10.2022 k dovolání žalovaného vyjádřil. Spis byl poté 9.11.2022 předložen Nejvyššímu soudu ČR. Ten 13.12.2022 dovolání žalovaného odmítl. Rozhodnutí nabylo právní moci 9.1.2023. Poté byl spis zaslán zpět Městskému soudu v Brně s pokynem, aby bylo rozhodnutí zasláno účastníkům. To bylo rozesláno účastníkům 4.1.2023. A poté byla do spisu založena žádanka o zapůjčení spisu. Tím spis končí.

6. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

8. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

9. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

11. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

12. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

16. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 12.5.2015 do 9.1.2023, kdy nabyl právní moci rozsudek dovolacího soudu o odmítnutí dovolání, tedy celkem 7 let a 7 měsíců. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 132.240,- Kč s příslušenstvím z titulu zrušeného letu a letenek. V řízení se vyskytlo několik průtahů, a to v době od zaslání zprávy účastníkům o ukončení mediace 31.3.2016 do 2.2.2017, kdy soud nařídil soud první jednání na 31.5.2017, dále v době od předložení spisu 9.4.2018 s odvoláními Krajskému soudu v Brně do 9.8.2019, kdy Krajský soud v Brně nařídil ústní jednání na 25.9.2019 a dále v době od předložení spisu 27.5.2020 Krajskému soudu v Brně s odvoláními a 4.1.2022, kdy Krajský soud nařídil ústní jednání na 16.2.2022. Jinak soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení vykazovalo standartní náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud nemusel nechat vypracovat žádný znalecký posudek, nevyslýchal svědky, když návrhy na jejich výslech zamítl. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně dvakrát, rovněž soud odvolací, jednou rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, ten se na délce řízení nepatrným způsobem podílel, podal blanketní odvolání a ač v něm sám v něm uvedl, že jej do 15 dnů odůvodní, neodůvodnil jej a musel být soudem vyzván. Obdobně byl vyzýván na doplnění svého vyjádření, žádal o odročení jednání. Podíl žalobce na délce řízení byl však spíše nepatrný, když délku řízení zásadním způsobem neovlivnil. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Sám žalobce navíc ani netvrdil, že by dané řízení pro něj mělo mít zvýšený význam. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní.

18. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, právě proto, že se v něm vyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 7 let a 7 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 100 000 Kč. Soud neshledal důvod pro moderaci dané částky z důvodu skutkové, právní či procesní složitosti věci, nicméně odečetl od základní částky 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly. Soud rovněž nemoderoval základní částku z důvodu průtahů v daném řízení, když právě v jejich důsledku hodnotil samotné řízení jako nepřiměřené. Navyšováním základní částky z důvodu existence průtahů v daném řízení by tak došlo k nepřípustnému dvojímu přičítání téže skutečnosti. Soud dále neshledal důvod pro moderaci základní částky z důvodu chování žalobce, když jeho podíl na daném řízení byl zcela nepatrný. A konečně soud neshledal důvod pro moderaci základní částky pro význam daného řízení pro žalobce, když tento shledal jako standartní. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 10 % (tzn. 10 000,- Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 90 000,- Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil před podáním žaloby částku ve výši 98 750 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobu ve výroku ad. I. jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

19. Pro úplnost v souvislosti s žalobcem požadovanou valorizací, kterou de facto žalobce formuloval jako určitou sankci za vznik průtahů v daném řízení, přiznaného zadostiučinění nutno doplnit, že platí totéž, co bylo již uvedeno výše o dvojím přičítání téže skutečnosti. Soud nepřistoupil k valorizaci přiznaného zadostiučinění ani z obecného hlediska. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii se podává, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000,- Kč až 20 000,- Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI. Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011) s tím, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.4.2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18.8.2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20.10.2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, ve věci sp.zn. 30 Cdo 1624/202 či ve věci 30 Cdo 1624/2021.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, dále se připravovala na ústní jednání, kterého se dne 30.1.2024 rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300,- Kč.

Poučení