45 C 147/2025 - 34

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované] pro zaplacení 1 439 057 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 1 287 190 Kč, se zamítá.

II. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 151 867 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 439 057 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou měl utrpět v důsledku nepřiměřené délky civilního řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 43/2012. Uvedl, že řízení zahájené dne 24. 5. 2012 trvalo přes dvanáct let a jeho výsledek byl pro něj po celou dobu zásadní s ohledem na výši částky 2 494 234 Kč, jež byla předmětem sporu a o níž nemohl po celou dobu řízení disponovat. Tvrdil, že opakované průtahy a prodlevy, včetně dvou přerušení řízení, se výrazně promítly do jeho osobních i finančních poměrů, neboť dlouhodobá nejistota stran výsledku sporu jej vystavila ekonomickému tlaku, vedla k vedení exekučních řízení a způsobovala mu stres a zdravotní obtíže. Zdůraznil, že skutečnost, že po mnoho let neměl možnost jakkoli nakládat s částkou představující hodnotu sporného plnění, významně prohloubila jeho újmu. Výši požadovaného zadostiučinění odvodil z hodnoty zákonného úroku z prodlení z uvedené částky za období od pátého roku řízení do jeho pravomocného skončení, neboť má za to, že právě tato hodnota odpovídá intenzitě zásahu do jeho poměrů způsobeného prodloužením řízení. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 21.1.2025, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že žalobce u ní dne 21. 1. 2025 uplatnil žádost o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného pod sp. zn. 9 C 43/2012, a že řízení trvalo více než dvanáct let. Uvedla, že v rámci mimosoudního projednání nároku posoudila celkovou délku původního řízení jako nepřiměřenou a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 151 867 Kč, stanovené s využitím základní sazby 17 000 Kč za rok řízení, resp. 1 417 Kč za měsíc, snížené z důvodu složitosti věci a navýšené s ohledem na postup soudů v průběhu řízení. Žalovaná podrobně popsala průběh původního řízení, zahrnující opakovaná jednání, vypracování několika znaleckých posudků a přerušení řízení z důvodu úmrtí původního žalovaného a později z důvodu jednání stran o smírném řešení, a zdůraznila, že část prodlev byla způsobena objektivními okolnostmi, které nelze přičítat státu. Uvedla, že při posuzování nároku vycházela z kritérií dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a ze sjednocující judikatury, zejména stanoviska Cpjn 206/2010, přičemž zohlednila složitost věci, rozsah dokazování, význam řízení pro žalobce i postup soudů obou stupňů. Dospěla k závěru, že poskytnuté zadostiučinění odpovídá všem okolnostem případu a je přiměřené, zatímco žalobcem požadovaná částka nemá oporu v uvedených kritériích a standardní rozhodovací praxi. Žalovaná proto navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout 3. Podáním ze dne 15.1.2026 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 151 867 Kč, kterou mu žalovaná uhradila.

4. Žádostí ze dne 21.1.2025, se žalobce domáhal zaplacení částky 1.439.057,- Kč na žalované jako přiměřeného zadostiučinění, způsobeného nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou řízení.

5. Stanoviskem žalované z 21.7.2025 byla požadovaná žádost vypořádána a žalobci bylo přiznáno 151 867.Kč.

6. Sdělením Ministerstva spravedlnosti z 22.1.2025 byl žalobce informován o přijetí podání žádosti o předběžné projednání nároku.

7. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 21 Co 57/2024 – 894 ze dne 9.7.2024, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a řízení zastaveno, dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků i České republiky.

8. Soud nečte doklad z aplikace infoSoud, týkající se průběhu řízení 9 C 43/2012, neboť průběh řízení byl podrobně soudem zjištěn a nadiktován, jak bude uvedeno, dále.

9. Dle žaloby ze dne 24.5.2012, adresované Okresnímu soudu ve Znojmě, se žalobce domáhal o zaplacení částky 2.494.234,- Kč proti žalovanému [jméno FO].

10. Ze spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 9 C 43/2012, bylo zjištěno následující: Dne 24. 5. 2012 byla ve věci podána žaloba, kterou se současný žalobce doma zaplacení částky ve výši 2 494 234 Kč z titulu ústní smlouvy o dílo. Téhož dne podal návrh na nařízení předběžného opatření, kterým měla být žalovanému uložena povinnost nakládat s nemovitosti s nemovitostmi v jeho vlastnictví. Dne 28. 5. 2012 soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl jako nedůvodný. 28. 6. 2012 byl dán poukaz účtárně k vrácení jistoty z předběžného opatření žalobci 20. 7. 2012 sdělil žalobce číslo účtu, na který mu má být vrácena jistota, ta byla následně 31. 7. 2012 vrácena žalobci, 2. 8. 2012 byla doručena žaloba s výzvou k vyjádření žalovanému 12. 9. 2012 požádal žalovaný o prodloužení lhůty k vyjádřením 13. 9. 2012 podal žalovaný odpor proti platebnímu rozkazu, ačkoliv tento nebyl ve věci vydán. Dne 23. 1. 2013, žalovaný zemřel. Soud informoval právního zástupce žalobce 22. 2. 2013 o této skutečnosti a vyzval žalobce, aby sdělil, zda na žalobě trvá do 30 dní. Žalobci 26. 4. 2013 sdělil, že na žalobě trvá s tím, že dle jeho názoru lze pokračovat s dědici žalovaného, soud poté 18. 2. 2014 řízení přerušil do pravomocného skončení dědického řízení po zemřelém žalovanému a průběžně každé tři měsíce činil dotaz na stav dědického řízení. Po skončení dědického řízení prosinci 2014 (rozhodnutí bylo následně zasláno soudu koncem ledna 2015) soud 6. 2. 2015 rozhodl o pokračování v řízení. 13. 2. 2015 požádal právní zástupce žalobce o připojení dědického spisu, aby mohlo být zjištěno, kdo je dědicem zemřelého žalovaného. Soud 27. 3. 2015 vyzval matku jedné z nezletilých dědiček o sdělení osoby, kterou navrhuje jako opatrovníka nezletilé dědičky v daném řízení. Následně soud obdržel 13. 4. 2015. Odpověď 5. 5. 2015. Poté soud rozhodl o procesním nástupnictví na místě zemřelého žalovaného s tím, že v řízení bude dále pokračováno s jeho manželkou a dvěma dcerami. Téhož dne ustanovil jedné z nezletilých dcer zemřelého žalovaného opatrovníka. 28. 5. 2000 se první žalovaná vyjádřila k žalobě a předložila důkazy ke svým tvrzením, vyjádření první žalované bylo zasláno právnímu zástupci žalobce společně s předvoláním k na 14. 9. 2015, a to 4. 6. 2015. Současně byli předvoláni i ostatní účastníci a zároveň byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení, že uzavřel s žalovaným ústní smlouvu o dílo a doložil důkazy k prokázání této skutečnosti, dále předložil stavební deník či přesný rozpis toho, co žalobce zhotovil pro původního žalovaného s ohledem na námitky žalovaných. 7. 8. 2015 soud jednání odročil z důvodu nepřítomnosti předsedy senátu na 23. 9. 2015 a informoval o tom účastníky. Žalobce se 21. 9. 2015 vyjádřil k výzvě a doplnil svá tvrzení a další důkazy. 23. 9. 2015 se ve věci konalo ústní jednání, a protože vyjádření žalobce nebylo doručeno v takové lhůtě, aby se s ním mohla seznámit strana žalovaná, které bylo vyjádření doručeno současně při jednání a žalovaná strana požádala o poskytnutí lhůty, bylo jednání odročeno na 2. 11. 2015. Dále byl žalobce vyzván ve lhůtě do 20. 10. 2015 k předložení skutkových tvrzení a důkazů k jeho aktivní legitimaci ve sporu. Žalobce 27. 10. 2015 se omluvil z jednání a požádal o jeho odročení ze zdravotních důvodů prostřednictvím svého právního zástupce. Tvrzení o své aktivní legitimaci nepředložil. Soud 29. 10. 2015 jednání zrušil na žádost žalobce a poté jej opětovně 12. 11. 2015 vyzval, aby doplnil svá tvrzení týkající se aktivní legitimace. 12. 11. 2015 soud nařídil další ústní jednání na 18. 1. 2016 a současně vyzval opatrovníka nezletilé žalované číslo tři, aby předložil plnou moc své zmocněnkyně, neboť žalovaná č. 3 dosáhla zletilosti. 27. 11. 2015 požádal žalobce o další odročení ústního jednání, tentokrát z důvodu kolize s jiným jednáním. Soud 10. 12. 2015 informoval žalobce, že dosud nesplnil uloženou povinnost usnesením ze 12. 11. 2015 a poskytl mu dodatečnou lhůtu tří dnů s tím, že teprve poté bude zvážena žádost o odročení jednání, současně informoval právního zástupce žalobce, že s ohledem na termín jednání lze zajistit rovněž i substituci. 16. 12. 2015 žalobce doplnil svá tvrzení, respektive fakturu, ze které vyplývá, že mu jako zhotoviteli byly fakturovány subdodavatelem stavební práce v nemovitosti původního žalovaného a tohoto subdodavatele navrhl slyšet poté 22. 12. 2015. Ústní jednání odročil na 3. 2. 2016, na žádost žalobce a současně předvolal navrhovaného svědka. 3. 2. 2016 se ve věci konalo ústní jednání, kdy bylo provedeno dokazování, soud přistoupil k výslechu žalobce výslechu svědka a poté jednání odročil za účelem výslechu při ústním jednání navržených svědků na 23. března 2016. 10. 2. 2016 požádal soud Krajský soud v Brně o zaslání kopie zakládací listiny, stanov firmy P stavby družstvo. 16. 2. 2016 soud jednání odročil na 30. 3. 2016 z důvodu nepřítomnosti předsedy senátu. 12. 2. 2016 informoval Krajský soud v Brně, že veškeré listiny jsou založeny ve veřejně dostupné sbírce listin, listiny následně byly do spisu založeny. 18. 2. 2016 podal žalobce námitky proti protokolu z jednání a požádal o opravu s tím, že protokolace je dle jeho názoru neúplná. Soud 24. 2. 2016 informoval právního zástupce žalobce, že jím navržený svědek [jméno FO] nepřebírá zásilky a s ohledem na to požádal obratem o sdělení aktuální adresy svědka, žalobce na toto nereagoval. 30. března 2016 bylo provedeno dokazování, u kterého byl vyslechnut svědek [jméno FO], bylo rovněž konstatováno, že skutečně došlo k chybné protokolaci a toto byla opravena, dále byla slyšena svědkyně [Anonymizováno], žalobce jako účastník řízení a dále bylo jednání odročeno na neurčito za účelem předložení dalších důkazních návrhů. 5. 4. 2016 předložili návrh na dokazování žalovaní, 18. 4. 2016 předložil návrh na prokazování žalobce. 19. 4. 2016 vyzval soud právního zástupce žalobce, aby zaslal účetní doklady (6 konkrétně uvedených faktur), kterými prokazuje svá tvrzení o provádění jednotlivých úhrad ve prospěch [právnická osoba] a ve lhůtě 20 dnů doložil kopie dokladů o úhradě těchto plateb a originály přinesl k jednání. Současně soud vyzval [právnická osoba] k předložení účetních dokladů, které žalobce uvedl ve svém vyjádření. 26. 5. 2016 urgoval soud právního zástupce žalobce ke splnění uložené povinnosti. 17. 6. 2016 opět soud urgoval splnění povinnosti ze strany právního zástupce žalobce, ten 7. 7. 2016 předložil pouze jednu fakturu, a to jinou fakturu, než byla uvedena ve výzvě s tím, že tato faktura zřejmě nebyla soudem omylem uvedena. 29. 7. 2016 soud nařídil ústní jednání na 5. 9. 2016 a současně vyzval právního zástupce žalobce, aby předložil originály dokladů o provedení úhrad faktur, kterými Pstavby fakturovali žalobci jednotlivé provedení prací a originály faktur, včetně zmocnění pro pana [Anonymizováno] a dalších listin. Do spisu byl dále založen úřední záznam, že 4. 8. 2016 byla provedena prověrka vyřizování věcí starších tří let a v dané věci nebyly zjištěny závady ve vyřizování. 8. 8. 2016 se právní zástupce žalobce omluvil z účasti při jednání a požádal o jeho odročení s tím, že čerpá předem plánovanou dovolenou v zahraničí a v tomtéž termínu skládá jeho advokátní koncipientka zkoušky. 19. 8. 2016 soud žádosti žalobce o odročení jednání vyhověl a jednání odročil na 21. 9. 2016. Uvedeného dne se jednání konalo v nepřítomnosti žalobce a žalovaných číslo dvě a tři bylo provedeno dokazování, byly předloženy originály pokladních dokladů firmy Pstavby ze strany žalobce, dále byl zamítnut návrh žalovaných na vypracování znaleckého posudku na provoz podpisů a stáří podpisů smlouvy o dílo. Dále byli účastníci poučeni podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř., že věc je třeba po právní stránce posoudit jinak než bylo žalováno. Současně byli všichni účastníci vyzváni k doplnění skutkových tvrzení, včetně žalobce a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem poskytnutí čtrnáctidenní lhůty účastníkům k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Žalovaní doplnili svá tvrzení 3. 10. 2016. 14. 10. 2016 soud nařídil ve věci ústní jednání na 7. 11. 2016 a předvolal účastníky. Žalobce se 20. 10. 2016 vyjádřil k návrhu na doplnění dokazování. Vyjádření žalobce bylo zasláno právnímu zástupci žalovaných 25. 10. 2016 s výzvou, zda trvá na výslechu svědků, kteří nebyli ve věci zpochybňováni ze strany žalobce. 1. 11. 2016 žalovaní informovali, že trvají na všech svých důkazních návrzích a předložili další důkazy. 7. 11. 2016 byla ve věci slyšena první žalovaná, dále byli slyšeni svědci [Anonymizováno], a a poté bylo jednání odročeno na neurčito s ohledem na to, že bylo potřeba poskytnout účastníkům lhůtu 14 dnů k doplnění skutkových tvrzení. Oba účastníci v tomto směru byli poučeni, co konkrétně je zapotřebí doložit. Žalobce předložil 22. 11. 2016 další listiny a doplnění svého, jeho vyjádření zaslal soud 19. 12. 2016 právnímu zástupci žalovaných dále vyzval společnost Grienger s ručením omezeným o součinnost 25. 1. 2017. Poté i urgoval soud společnost [právnická osoba] o sdělení požadovaných informací. Společnost na to reagovala podáním ze 30. 1. 2017 a předložila soudu podklady, soud poté 21. 2. 2017 ve věci ustanovil znalce a rovněž požádal katastrální úřad ve [adresa] o poskytnutí součinnosti. znalec byl ustanoven k ohodnocení obvyklé ceny rozestavěné stavby ve vlastnictví původního žalovaného. Katastr nemovitostí reagoval 27. 2. a 2017 a soudu předložil požadované listiny. Spis byl poté 1. 3. 2017 zaslán znalci, ten 2. 5. 2017 vypracoval ve věci znalecký posudek a předložil vyúčtování. Soud přiznal znalci 10. 5. 2017 znalečné a rozeslal znalecký posudek účastníkům, aby se k němu vyjádřili do 15 dnů. 22. 5. 2017 se ve věci vyjádřil žalobce, který byl bez námitek vůči znaleckému posudku. Žalovaní se nevyjádřili. 5. 6. 2017 bylo vyplaceno znalci znalečné. Soud poté nařídil 14. 6. 2017 ústní jednání na 3. 7. 2017 a předvolal účastníky. 16. 6. 2017 požádal právní zástupce žalovaných o odročení jednání z důvodu dovolené zástupce žalovaných. Soud Vyhověl a dvacátého třetího a jednání odročil 19. 6. 2017 na 23. 8. 2017. 25. 7. 2017 poté soud jednání odročil na 30. 8. 2017 z důvodu nepřítomnosti předsedkyně senátu. Žalovaní se 25. 8. 2017 ve věci vyjádřili a navrhli doplnění dokazování znaleckého posudku. 28. 8. 2017 byl z důvodu námitek žalovaných ke znaleckému posudku jednání odročeno a znalci bylo 30. 8. 2017 zadán dodatek. 18. 9. 2017 se ve věci vyjádřil znalec s tím, že splnil zadání znaleckého posudku a není tedy co doplňovat. 20. 9. 2017 vyzval soud účastníky v případě, že mají výhrady, aby důkazní návrhy navrhli do pěti dnů písemnou formou. Žalovaní 27. 9. 2017 navrhli doplnění znaleckého posudku a navrhli nové otázky. Žalobce se ve věci 2. 10. 2017 rovněž navrhl doplnění posudku, soud poté ustanovil znalce 9. 10. 2017 a zadal mu nové otázky dle návrhu účastníků. Znalec dodal dodatek znaleckého posudku 23. 10. 2017 společně s vyúčtováním. Soud přiznal znalci znalečné 8. 12. 2017 a současně rozeslal doplňující znalecký posudek účastníkům. 11. 12. 2000 informoval žalobce, že mu nebyl znalecký posudek doručen, pouze usnesení. Na to informoval soud 14. 12. 2017, že žalobci byl zasílán znalecký posudek do vlastních rukou poštou. 10. 1. 2018 bylo vyplaceno znalečné. Soud poté 24. 1. 2018 ve věci nařídil ústní jednání na 7. 3. 2018. 6. 3. 2018 se ve věci vyjádřili žalovaní. 7. 3. 2018 bylo ve věci konáno další jednání s tím, že jediný, kdo se dostavil, byla substitutka právního zástupce žalobce. S ohledem na to soud konstatoval omluvu žalovaných s tím, že trvají na výslechu znalce. Poté bylo jednání odročeno na 13. 6. 2018 s tím, že žalovaní byli, měli být upozorněni rovněž na to, že neustále působí průtahy v řízení a maří jednání. 8. 3. 2018 byl zaslán účastníkům přípis, že další žádosti o odročení jednání soud nevyhoví s ohledem na stáří sporu a také z důvodu, že žádost s důkazním návrhem byla soudu doručena v den jednání. žalovaní 10. 5. 2018 předložili soudu svůj vlastní znalecký posudek a navrhli výslech znalce. 21. 5. 2018 byl znalecký posudek zaslán znalci původnímu a rovněž zástupci žalobce, aby se mohli s posudkem před jednáním seznámit. Poté bylo jednání 21. 5. 2018 z důvodu pracovní neschopnosti soudkyně přeloženo na neurčito. 13. 7. 2018 bylo jednání nařízeno na 19. září 2018 a byli předvoláni účastníci. Při jednání byl slyšen znalec Kestner, který vypracoval soudem zadaný znalecký posudek a poté bol jednání za účelem výslechu svědka [Anonymizováno], který vypracoval znalecký posudek žalovaných. Odročeno na 7. 11. 2018. Protože se právní zástupci žalobce ani žalobce bez omluvy nedostavili, soud je vyzval, aby obratem sdělili důvod jejich neúčasti na jednání 20. 9. 2018. Téhož dne bylo přiznáno, bylo přiznáno znalečné znalci ke [adresa]. 9. 2018. Sdělil právní zástupce žalobce, že z důvodu indispozice přehlédl termín jednání a omluvil se 18. 10. 2018, dále byl vyplacen poukaz znalečného a dále bylo vypracováno 31. 10. 2018 opravné usnesení co do výše znalečného za hodinu práce. 7. 11. 2018 se ve věci konalo další jednání za účasti zástupců účastníků, byl vyslechnut znalec Ošlejšek, bylo mu přiznáno znalečné, dále byl návrh právního zástupce žalovaných na vypracování revizního znaleckého posudku zamítnut. Dále bylo jednání odročeno za účelem přednesu závěrečných návrhů na 13. Na 17. 12. 2018. Znalec vyúčtoval na svou účast při jednání 15. 11. 2018, 20. 11. 2018 jsou. Informoval účastníky o odročení jednání za účelem přednesu závěrečných návrhů s tím, že tyto mohou být zaslány i písemně. 7. 11. 2018 přiznal soud znalečné znalci Ošlejškovi za účast při jednání. 2. 1. 2019 se ve věci vyjádřil žalobce přednost, předložil svůj závěrečný návrh. 8. 1. 2019 požádal Okresní soud ve Znojmě znalce o sdělení čísla účtu, na který mu má být vyplaceno znalečné. To bylo následně 4. 1. 2019 vyplaceno. Právní zástupce žalovaných předložil závěrečný návrh. Při jednání poté bylo jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročeno 25. 1. 2019. Uvedeného dne byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalovaným uloženo povinnost zaplatit žalobci částku 2 480 067,63 Kč s příslušenstvím, dále částku 14 166,37 Kč s příslušenstvím, dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaný zaplatí žalobci náhradu nákladů řízení, o povinnosti žalovaných zaplatit České republice náhradu nákladů řízení za znalečné ve výši 7 009 Kč a o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek ve výši 124 710 Kč. Rozsudek byl následně 25. 2. 2019 vyhotoven a rozeslán účastníkům. 8. 3. 2019 se žalovaní proti rozsudku odvolali a požádali o osvobození od soudních poplatků. Soud 18. 3. 2019 vyzval žalované k doložení majetkových poměrů a zaslal jim příslušný formulář, formulář byl následně vrácen žalovanými vyplněný 29. 3. 2000. Soud poté 12. 4. 2019 přiznal druhé žalované osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, první žalované nikoliv a rovněž třetí žalované nikoliv. 30. 4. 2019 se první a třetí žalovaná proti rozhodnutí odvolali. Spis byl poté předložen Krajskému soudu v [adresa]. 5. 2019 s odvoláním. Krajský soud v Brně poté 16. 5. 2019 rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě ve výroku II. (tzn. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků první žalované) potvrdil, ve výroku III. změnil, takže žalované číslo tři přiznal osvobození v rozsahu 80 %. 6. 6. 2019 bylo rozhodnutí rozesláno právnímu zástupci žalovaných 18. 6. 2019 byly žalovaná číslo jedna a tři vyzvány k zaplacení soudního poplatku s ohledem na přiznané osvobození. 20. 6. 2019 bylo vydáno opravné usnesení, kterým byla upravena výše soudního poplatku, soudní poplatek byl následně 3. 7. 2019 žalovanými zaplacen. 16. 7. 2019 byl vyzván žalobce, aby se vyjádřil k odvolání žalovaných proti rozsudku 30. 8. 2019 byl spis předložen Krajskému soudu v Brně s tím, že vyjádření k odvolání nebylo podáno. Krajský soud v Brně připojil spis Okresního soudu ve Znojmě ve věci dědictví po původním žalovaném a poté rozsudek Okresního soudu ve Znojmě 6. 5. 2020 v napadených výrocích I., III. a IV. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení okresnímu soudu. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo zasláno 12. 6. 2020 účastníkům, 18. 6. 2020 si vyžádal soud dědický spis a poté dle pokynů Krajského soudu v Brně právního zástupci žalobce vyzval k předložení tvrzení, jaký majetek patřil do dědictví po zůstaviteli [jméno FO], tedy původním žalovaném, jaká je jeho cena, jaké dluhy jsou zůstavitele s tím, že nebude-li tvrdit, ani prokazovat majetek zůstavitele, bude se vycházet z toho, co bylo zjištěno v dědickém řízení. Sdělení mělo být zasláno do 30 dnů. Obdobně soud vyzval právního zástupce žalovaných. Do spisu je založen záznam, že 7. 10. 2020 byla provedena prověrka spisů starších pěti let a v daném spise nebyly zjištěny závady. Současně však byla soudkyně informována, že s ohledem na délku řízení je nebytné činit bezodkladně úkony s kratšími lhůtami 4. 11. 2020 požádali žalovaní o prodloužení lhůty k jejich tvrzení. Soud jejich žádosti vyhověl 5. 11. 2020 a lhůtu prodloužil do 30. 11. 2020. Žalovaní následně 3. 12. 2020 svá tvrzení doplnili. 16. 12. 2020 se ve věci vyjádřil žalobce, aniž by žádal o prodloužení lhůty, byť výzva k doplnění tvrzení mu byla doručena prostřednictvím právního zástupce 5. 10. 2020 a tuto povinnost měl splnit do 30 dnů. Soud poté 18. 12. 2020 ve věci nařídil ústní jednání na 17. 2. 2021. 4. 1. 2021 požádali žalovaní o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním. 6. 1. 2021 soud žádosti žalovaných vyhověl a jednání odročil na 1. 3. 2021. Do spisu byl dále založen záznam, že 10. 2. 2021 byla provedena prověrka spisů starších pěti let a ve spise nebyly zjištěny závady. 1. 3. 2021 se konalo jednání, při kterém právní zástupce žalovaných požádal o poskytnutí lhůty k předložení dokladu k důkazu, o kterém hovořil již Krajský soud v Brně, rovněž právní zástupce žalobce požádal o lhůtu k zaujmutí stanoviska ohledně tzv. nerozlučných společníků a navrhl, aby soud vycházel (co se týče aktiv dědictví) z cen určených v rámci dědictví původním žalovanému. Soud oběma účastníkům lhůtu poskytl, a to 10 dnů od jednání s tím, že odročil jednání na neurčito. 5. 3. 2021 doložil další důkazy právní zástupce žalovaných. 8. 3. 2020 změnil žalobce žalobu, takže se po každé žalované domáhal zaplacení částky 831 411,33 Kč s příslušenstvím, dále částky 41 570 Kč bez příslušenství a dále částky 127 534 a náhradu nákladů řízení, neboť se domnívá, že každá ze žalovaných je odpovědná za dluhy zůstavitele ve výši jedné třetiny, navrhl také alternativní petit. 18. 3. 2021 soud změnu žaloby připustil. 12. 4. 2021 soud ve věci nařídil ústní jednání na 31. 5. 2021 a předvolal účastníky .Následně 5. 5. 2021 požádali žalovaní o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním. 7. 5. 2021 soud žádosti žalovaných vyhověl a jednání odročil na 16. 6. 2021. 16. 6. 2021 byly zopakovány dosavadní výsledky jednání s tím, že do spisu bylo založeno usnesení o schválení smíru uzavřené mezi všemi třemi žalovanými a jinou účastnící, týkající se pasiv dědictví ve věci 14 C 410/2014. Žalovaní poté navrhli, byl vypracován dodatek znaleckého posudku a s ohledem na to bylo jednání za účelem dodatku znaleckého posudku odročeno na neurčito. 13. 7. 2021 požádal soud znalce o vypracování dodatku znaleckého posudku zformulovaným úkolem pro znalce a současně tyto otázky zaslal účastníkům s tím, že je zapotřebí případné upřesňující otázky dodat soudu obratem. Spis byl poté 10. 8. 2021 zaslán znalci, ten 24. 8. 2021 soudu předložil znalecký posudek společně s vyúčtováním. znalecký posudek byl 3. 9. 2021 rozeslán účastníkům a 9. 9. 2021 bylo znalci přiznáno znalečné a následně vyplaceno účtárnou. Žalovaní se 19. 10. 2021 k posudku vyjádřili a navrhli dokazování výslechem znalce. 5. 11. 2021 soud ve věci nařídil ústní jednání na 8. 12. 2021. Právní zástupkyně žalobce se z jednání omluvila a požádala o jeho odročení z důvodu onemocnění na covid, a to 6. 12. 2021. Do spisu byl dále založen záznam o odročení ústního jednání z 8. 12. 2021 na 31. 1. 2022. Dále byl do spisu založen úřední záznam z 19. 1. 2022, kdy ve spisu nebyly při kontrole zjištěné nedostatky. 31. 1. 2022 se ve věci konalo ústní jednání, přičemž bylo zjištěno, že technickou manipulací z důvodu na straně znalce byly založeny dva znalecké posudky různého znění a všichni účastníci se tak neseznámili se shodnými znaleckými posudky. rovněž znalec konstatoval, že ukončil svou znaleckou činnost a byl proto poučen jako odborník a znalec. Jednání poté bylo odročeno na 16. 3. 2020. Uvedeného dne navrhli právní zástupci mimosoudní jednání a současně navrhli vypracování nového znaleckého posudku, současně požádali o poskytnutí lhůty 14 dnů. Soud poté jednání odročil za účel sdělení právních zástupců do 14 dnů, zda mezi účastníky k dohodě došlo či nikoliv. 5. 4. 2022 žádal soud oba účastníky, aby sdělili nebo respektive oba zástupce účastníků, aby sdělili výsledky mimosoudních jednání. 8. 4. 2022 sdělil právní zástupce žalovaných, že mezi účastníky došlo k dohodě o úhradě částky ve prospěch žalobce ve výši 3 600 000 Kč a požádal o přerušení na dobu tří měsíců s tím, že dojde k uzavření dohody o narovnání a plnění ve prospěch žalobce. Právní zástupkyně žalobce sdělila 11. 4. 2022, že dospěli v základních rysech k dohodě s tím, že do dvou týdnů sdělí soudu, zda k uzavření dohody došlo či nikoliv případně, že požádá o přerušení řízení. 14. 4. 2022 vyzval soud právního zástupce žalobkyni žalobce, aby poskytla stanovisko k návrhu žalovaných na přerušení řízení do jednoho týdne 20. 4. 2020 žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně sdělil, že s přerušením souhlasí. Soud poté 3. 5. 2022 řízení přerušil podle § 110 o. s. ř. Účastníci poté sdělili, že mezi stranami došlo k dohodě na celkové částce, přičemž toto bude financováno z prodeje nemovitosti ve vlastnictví žalovaných. S ohledem s ohledem na to budou následně soud informovat. Soud poté 9. 6. 2022 a 30. 6. 2022 opakovaně žádal právního zástupce žalovaných o sdělení postupu prodeje nemovitosti. Do spisu je dále založen záznam, že v řízení nebyly 11. 8. 2022 při kontrole věcí starších tří let zjištěny závady. 16. 8. 2022 soud opět urgoval právního zástupce žalovaných o sdělení stavu realizace prodeje nemovitosti a dále poté 1. 9. 2022 žádal právního zástupce žalobce o sdělení informace o realizaci prodeje 11. 10. 2022. Poté soud založil spis na lhůtu do 30. 5. 2023, tedy na lhůtu jednoho roku od přerušení. 11. 10. 2022 podal žalobce návrh na pokračování řízení s tím, že není vážný zájemce o nemovitost a není tak jasné, kdy k prodeji dojde. S ohledem na to navrhl, aby soud v řízení pokračoval. 14. 10. 2022 rozhodl soud o pokračování v řízení. Téhož dne vyzval právní zástupce účastníků ke sdělení aktuálních důkazních návrhů a upozornil současného zástupce žalovaných, že nereagoval na tři přípisy soudu. 22. 11. 2022 byl zástupce žalovaných urgován k zaslání důkazních návrhů telefonicky, toto přislíbil obratem. 6. 12. 2022 soud nařídil ve věci ústní jednání na 18.1.2023. 2. 1. 2023, sdělila manželka znalce, že znalec zemřel 10. 1. 2023 se ve věci vyjádřili žalovaní, kdy opakovaně navrhli vypracování nového znaleckého posudku a informovali o krocích k prodeji nemovitosti. 18. 1. 2023 byl právní zástupce žalované číslo jedna vyzván k předložení plné moci první žalované, protože bylo zjištěno, že do spisu byla založena plná moc udělená v roce 2019 jiné právní zástupkyně. S ohledem na to bylo jednání odročeno na neurčito s tím, že po dodání plné moci od první žalované soud zváží procesní postup. Plná moc byla následně 24. 1. 2023 žalovanou číslo jedna založena. Soud poté vyzval právního zástupce žalovaných i žalobce, aby sdělili otázky na znalce do 10 dnů s tím, že z důvodu úmrtí znalce nemohl být posudek zadán k dosavadnímu znalci. 4. 4. 2020 byl zadán znalecký posudek, kdy nový znalec byl ustanoven a byly mu zadány otázky. 16.5.2023 byl znalecký posudek znalcem předložen společně s vyúčtováním, soud poté přiznal znalci znalečné 18. 5. 2023 a rozeslal k posudek účastníkům, následně bylo znalečné proplaceno. 13. 6. 2023 soud ve věci nařídil ústní jednání na 26. 7. 2023 a předvolal účastníky a rovněž i znalce. 26. 7. 2023 se ve věci konalo ústní jednání. Účastníci konstatovali, že nevznáší námitky vůči znaleckému posudku, byly zopakovány dosavadní výsledky jednání, zejména protokoly, byl dále konstatován a čten posledně vypracovaný posudek, účastníci poté byli vyzváni k přednesu závěrečných řečí a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 2. 8. 2023. Uvedeného dne však rozsudek vyhlášen nebyl, neboť bylo zapotřebí vyzvat žalobce k doplnění upřesnění petitu, za tímto účelem bylo jednání odročeno na neurčito. 2. 8. 2023 navrhl žalobce, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soud poté 8. 8. 2023 vyzval žalobce k odstranění vad v petitu, který soudu navrhl a byl připuštěn s tím, že žaloba byla zamítnuta pravomocně co do částky 14 166,37 Kč a tato částka se nadále vyskytuje v žalobním návrhu. je zapotřebí doplnit žalobu, zda se jedná o rozšíření a upřesnit. Žalobce následně 17. 8. 2023 zaslal soudu další změnu petitu, kdy nadále požadoval po každé ze žalovaných zaplatit částku 826 689,21 Kč s příslušenstvím, třetinu odměny advokáta a částku 41 570 Kč představující soudní poplatek. 18. 8. 2020 soud rozhodl o částečném zastavení řízení a o připuštění změny žaloby z podání ze 17. 8. 2023. 22. 8. 2023 soud dále nařídil ústní jednání na 25. 9. 2023 a předvolal účastníky s tím, že není zapotřebí účast účastníků. Při jednání soud zopakoval dosavadní výsledky jednání a následně vyhlásil usnesení, kterým odročil jednání za účelem vyhlášení rozsudku na 4. 10. 2023. Uvedeného dne soud ve věci vyhlásil rozsudek, kterým uložil každé ze žalovaných povinnost zaplatit žalobci částku 826 689,21 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů řízení ve výši jedné třetiny a každé z žalovaných 1/3 náhrady nákladů řízení z celkové částky 23 887 Kč. Písemné vyhotovení rozsudku bylo založeno do spisu 18. 12. 2023 a bylo rozesláno účastníkům. 22. 12. 2023 se ve věci odvolali po žalované a opět požádali o osvobození poplatků s tím, že již rovnou předložili potvrzení o svých majetkových poměrech. 19. 1. 2024 soud prověřil, zda žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 124 710 Kč. poté bylo rozhodnuto 29. 1. 2024 tak, že první žalované přiznáno osvobození, druhým dvěma žalovaným ano. 19. 2. 2024 soud vyzval žalobce, aby se ve věci vyjádřil k odvolání žalovaných. Žalobce se k odvolání žalovaných vyjádřil 11.3.2024 a odvolání následně bylo zasláno Krajskému soudu v Brně. 26. 6. 2024 vzal žalobce v plném rozsahu žalobu zpět s ohledem na mimosoudní dohodu mezi účastníky uzavřenou 27. 5. 2024. 28. 6. 2024 bylo zpětvzetí žaloby zasláno právnímu zástupci žalovaných a byl současně vyžádán souhlas žalovaných se zastavením řízení s tím, že nevyjádří-li se žalovaní do tří dnů, bude soud vycházet z předpokladu, že se zpětvzetím souhlasí. 9. 7. 2024 poté byl nejprve rozsudek zrušen, řízení bylo zastaveno, dále bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, žalované číslo jedna byla uložena povinnost zaplatit České republice částku 7 962,33 Kč jako náhradu nákladů státu s tím, že proti žalovaným číslo dvě a tři se náhrada nákladů řízení státu nepřiznává. Rozhodnutí nabylo právní moci 22. 7. 2024. Poté byla ve věci vypracována postagenda a spis byl ukončen.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [podezřelý výraz], b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

23. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad II. zastavil.

24. Pokud jde o zbývající část nároku, soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, a to ze dvou důvodů: Soud především konstatuje, že žalobcem tvrzená újma ve skutečnosti představuje zastřený nárok majetkové povahy. Žalobce výši požadovaného zadostiučinění odvozuje od částky odpovídající zákonnému úroku z prodlení z původně žalované částky, tedy od hodnoty majetkového prospěchu, který mu měl vzniknout, pokud by bylo původní řízení skončeno v jeho prospěch. Taková újma však není nemajetkovou újmou způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., nýbrž představuje skrytý nárok na náhradu majetkové škody, jejíž odškodnění zákon v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení nepřipouští. V daném případě tak není naplněn odpovědnostní titul, když pro majetkovou škodu jsou podstatné jen průtahy, nikoli celková délka řízení. Tento závěr vyplývá ze stávající judikatury Nejvyššího soudu ČR, zejména z rozhodnutí sp.zn. 31 Cdo 1791/2011 (R 7/2013) ze dne 12.9.2012 „Ukládá-li ustanovení § 5 zákona č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů povinné osobě vydat věc na základě včasné písemné výzvy oprávněné osobě, která prokáže svůj nárok na vydání věci a uvede způsob jejího převzetí státem, a to tím způsobem, že s ní uzavře dohodu o vydání věci a věc vydá nejpozději do třiceti dnů po uplynutí lhůty uvedené v § 5 odst. 2 uvedeného zákona, jde o právní povinnost. Porušení této povinnosti může založit odpovědnost povinné osoby za vznik škody tím způsobené oprávněné osobě, a to v režimu ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. ……. Nárok oprávněné osoby na náhradu ušlého zisku uplatněný vůči povinné osobě jako škoda vzniklá porušením povinnosti vydat včas věc podle zákona č. 87/1991 Sb. není nárokem vycházejícím z vlastnického práva k vydávané věci; oprávněná osoba je oprávněna se jej domáhat vůči povinné osobě bez zřetele k tomu, zda dosud probíhá řízení v restituční věci, v němž oprávněná osoba uplatnila vůči povinné osobě právo na vydání věci. ………. Proti státu lze uplatňovat nárok na náhradu škody způsobené oprávněné osobě tím, že jí povinná osoba věc včas nevydala, jen za předpokladu, že porušení právní povinnosti státem tvořené nesprávným úředním postupem, jenž má spočívat v tom, že soud nerozhodl o restituční věci v přiměřené lhůtě, vedlo ke ztrátě pohledávky oprávněné osoby (z titulu odpovědnosti za škodu) vůči povinné osobě.“ Dále rovněž z rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 1549/2013 ze dne 4.9.2013 „Zatímco při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy působené nepřiměřenou délkou řízení, která představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zák. č. 82/1998 Sb., se na řízení hledí jako celek, aniž by se určovalo, do jaké doby byla ještě délka řízení přiměřená a od kdy již přiměřenou být přestala. V případě tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky jako důsledku nepřiměřené délky řízení je třeba dobu, ve které řízení mohlo a mělo proběhnout, určit. Bez tohoto určení totiž není možné stanovit, ke kterému okamžiku má poškozený vázat svá tvrzení o tom, že měl vůči dlužníku pohledávku, již mohl reálně vymoci, pokud by řízení proběhlo bez průtahů. Proto v případě takového nároku na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu.“ Totožný závěr vyslovil Nejvyšší soud ČR i ve svém rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3728/2016 ze dne 26. 9. 2017 „V případě nároku na náhradu majetkové škody spočívá nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb.) nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení. Jestliže soud nižšího stupně ve svém později zrušeném rozhodnutí nerespektoval stanovisko Nejvyššího soudu nebo rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, aniž by odchylný postup náležitě odůvodnil, přičemž právě tato okolnost vedla nadřízený soud ke zrušení jeho rozhodnutí, není takový postup již sice přirozenou a žádoucí součástí soudního řízení, avšak nejde o postup nesprávný ve smyslu § 13 OdpŠk, který by mohl naplnit pojem průtahu v řízení, v jehož důsledku účastníku řízení mohla vzniknout také majetková újma.“, přičemž tento závěr aproboval i nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 3553/15 ze dne 15.2.2017, který konstatoval, že „Pro účely posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy se na řízení hledí jako na celek, tj. relevantní je celková délka řízení, aniž by se určovalo, do jaké doby byla ještě délka řízení přiměřená. V případě tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky jako důsledku nepřiměřené délky řízení je třeba dobu, ve které řízení mohlo a mělo proběhnout, určit. Bez tohoto určení totiž není možné stanovit okamžik, který je rozhodný pro vznik povinnosti státu nahradit škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Pro tyto účely se tudíž nevychází z délky řízení jako celku, nýbrž z jakési – ex post určené – délky řízení bez průtahů. Za „průtahy“ pro účely posouzení vzniku nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem však nelze samy o sobě považovat situace, kdy v průběhu řízení došlo k vydání rozhodnutí, které bylo později zrušeno.“ S ohledem na to soud žalobu ve výroku ad. I zamítl.

25. I kdyby bylo možné nárok žalobce považovat za nárok na náhradu nemajetkové újmy, nutno především konstatovat, že žalobce uplatňuje zadostiučinění ve výši odpovídající přibližně 10 000 Kč za každý měsíc trvání řízení, což několikanásobně převyšuje obvyklou sazbu přiznávanou judikaturou (cca 1 250–1 667 Kč za měsíc). Požadavek žalobce na částku odpovídající téměř 10 000 Kč za každý měsíc trvání řízení je objektivně excesivní, protože několikanásobně přesahuje standardní sazby přiznávané judikaturou.

26. Soud danou věc posoudil i z hlediska nepřiměřené délky řízení, přičemž vyšel z toho, že řízení vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 43/2012 trvalo od podání žaloby dne 24. 5. 2012 do nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu dne 22. 7. 2024, tedy celkem 12 let a 2 měsíce. Jedná se o délku řízení nepřiměřenou, nicméně nikoliv délku způsobenou výhradně postupem soudů. Ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy; soud prvního stupně rozhodl meritorně dvakrát a jednou procesně, odvolací soud rovněž rozhodoval dvakrát, jednou meritorně a jednou o osvobození od soudních poplatků. Soud shledal určité období nekoncentrovanosti postupu, zejména v době, kdy byla věc předložena Krajskému soudu v Brně, kde se řízení prodloužilo přibližně o osm měsíců, dále pak v obdobích, kdy se čekalo na doplnění vyjádření účastníků a na výsledky mimosoudních jednání mezi nimi. Řízení bylo rovněž přerušeno do skončení dědického řízení a následně na návrh stran za účelem dohody o narovnání, přičemž samotné mimosoudní jednání trvalo zhruba sedm měsíců. Složitost věci byla podstatná: v řízení bylo vypracováno celkem pět znaleckých posudků, z toho čtyři soudní (včetně dvou dodatků) a jeden posudek soukromý předložený žalovanými, řešila se otázka aktivní legitimace žalobce, odpovědnost dědiců a opakované změny žaloby. Chování účastníků rovněž významně přispělo k celkové délce řízení: bylo podáno celkem šest žádostí o odročení jednání, přičemž každá strana podala tři z nich, mezi stranami probíhala dvě mimosoudní jednání a řízení bylo formálně přerušeno na základě jejich návrhu. Žalobce byl opakovaně vyzýván k doplnění tvrzení a důkazů, předkládal listiny opožděně a až na výzvu soudu, dvakrát měnil žalobu, byl vyzván k odstranění vad petitu a žalobce i jeho zástupce se k jednáním nedostavili bez omluvy, byť omluva zástupce byla následně doplněna. Tyto okolnosti proto nelze přičítat k tíži žalované. Význam věci soud hodnotil jako mírně zvýšený, neboť ačkoliv se nejednalo o řízení typově spojené s vysokým osobním dopadem, šlo o spor majetkové povahy s reálným dopadem do finančních poměrů žalobce.

27. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť celková délka řízení byla vzhledem k jeho složitosti, průběhu a opakovanému rozhodování na dvou stupních soudní soustavy nepřiměřená, a to přesto, že v řízení nedošlo k delším období nečinnosti soudů. Žalobci tak vznikla nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit peněžitým zadostiučiněním. Soud vyšel ze základní částky 16 500 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky v poloviční výši), což pro délku řízení 12 let a 2 měsíců představuje základní částku 182 875 Kč. Tuto částku soud snížil o 30 % z důvodu značné skutkové, právní a procesní složitosti věci související zejména s počtem znaleckých posudků, doplňováním tvrzení, řešením aktivní legitimace, odpovědnosti dědiců a opakovanými změnami žaloby; o dalších 20 % z důvodu chování žalobce, zejména pro jeho opakované pozdní reakce na výzvy soudu, opakované žádosti o odročení jednání, nedostavení se bez omluvy k jednání a obtíže s úplností předkládaných důkazů; a naopak základní částku navýšil o 10 % s ohledem na postup soudů v průběhu řízení. Výsledná částka, kterou by soud žalobci přiznal, tak činí 109 725 Kč. Žalovaná však žalobci již poskytla zadostiučinění ve výši 151 867 Kč, tedy částku vyšší, než jaká by mu náležela podle kritérií uplatněných soudem. Soud proto uzavírá, že žalobci bylo ze strany žalované poskytnuto přiměřené zadostiučinění v rozsahu plně pokrývajícím újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, a žalobu proto i z tohoto důvodu jako nedůvodnou zamítl.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání, konané dne 20.1.2026 a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po ve výši 450,- Kč.

Poučení