45 C 159/2021-47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 100.000,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 100.000,00 Kč od 16.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, která bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, způsobené mu dle jeho tvrzení v řízení před Exekutorským úřadem Brno - město, sp.zn. 030 EX 3122/2020. Žalobce uvedl, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívající v nezasílání účastníkovi řízení podle zákona, zejména zákona č. 500/2004 Sb, a 99/1963 Sb. Následně se odvolával na ust. § 44 zákona s tím, že exekutor navíc porušil ust. § 46 odst. 1, uvedeného zákona. Žalobce uvedl, že dne 17.8.2020 obdržel od Exekutorského úřadu Brno - město vyrozumění o zahájení exekuce, datované 13.5.2020 spolu s exekučními příkazy, které bylo zaslané 11.8.2020, tedy 3 měsíce po vyhotovení vyrozumění. Žalobce konstatoval, že to je zajisté protiprávní a tedy nesprávný úřední postup, neboť exekutor nepostupoval ani rychle a ani účelně, když nesplnil ani zákonné lhůty. Navíc vše zaslal po uhrazení dluhu 4.8.2020. Informaci o zaplacení obdržel 11.8.2020 a v týž den odeslal předmětné vyrozumění. Dále pak pokračoval v exekuci v rozporu s nálezem Ústavního soudu spis. zn. II.ÚS 262/16, ze dne 13. 12. 2016 a nálezu spis. zn. Pl. ÚS 8/08 ze dne 1. 3. 2007 (vyhlášen pod č. 94/2007 Sb.). Exekutor navíc měl exekuci sám zastavit alespoň zčásti (viz § 268 o.s.ř., § 52 exekučního řádu). Žalobce podal návrh na zastavení a tento byl zamítnuto, byť dle judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu měla být exekuce zastavena. Nesprávným postupem je doručeni výzvy po 3 měsících od vyhotovení. Navíc po dobrovolném zaplacení. Druhým nesprávným postupem je nezastavení exekuce alespoň částečné po zaplacení dluhu. A pokračování v obstavování majetku. Žalobce dále uvedl, že postup státu/exekutora/ mu způsobil obrovský psychický šok a stále trvající vnitřně mučivé pocity, neboť by! zbaven svých práv a možnosti konat. Toto trauma nelze odčinit, protože se událost již stala a trvá. Jednalo se o několik pochybení. Zatímco on se ve věci snažil konat aktivně, úřad zcela rezignoval na svou činnost nebo konal protiprávně. V této souvislosti dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 13. 3.2012 sp. zn. !. ÚS 529/09 (N 51/64 SbNU 625)). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 15.2.2021 (žádostí ze dne 9.2.2021) uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u Exekutorského úřadu Brno - město pod sp.zn. 030 EX 3122/20. K projednání žádosti žalobce došlo dne 25.10.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora, tudíž nemohlo dojít ke vzniku ke vzniku nemajetkové újmy. Rovněž žalovaná uvedla, že sám žalobce se dostal do této situace, když on v pozici povinného v exekučním řízení neplnil to, co mu bylo pravomocným a vykonatelným rozsudkem uloženo zaplatit. Žalovaná po prostudování předmětného spisového materiálu zjistila, že zmiňované vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 13.5.2020 žalobce spolu s exekučními příkazy obdržel skutečně až dne 17.8.2020. Jednalo se však o pochybení na straně České pošty, nikoli na straně soudního exekutora. Soudní exekutor poté, co se mu nevrátila doručenka, učinil vše pro nápravu dané situace a podal reklamaci, která byla shledána jako důvodná. Vyrozumění o zahájení exekuce a exekuční příkazy žalobci poté opětovně zaslal. Soudní exekutor postupoval rychle, účelně a dodržoval zákonné lhůty. Dne 25.1.2021 soudní exekutor vydal usnesení o zrušení zákazu a omezení v nakládání s majetkem, jelikož částka představující vymáhanou pohledávku včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného byla vymožena. Tímto usnesením tedy není prokázáno, že by způsob exekuce byl nepřiměřený. Žalovaná po podrobném posouzení věci dospěla k závěru, že jednání soudního exekutora nelze hodnotit jakožto nesprávný úřední postup, když exekuce byla vedena důvodně, návrhům žalobce na zastavení exekuce nebylo vyhověno, oprávněnost exekuce byla potvrzena také soudy. Žalobce si sám způsobil nařízení exekuce na jeho majetek, neboť on neplnil to, co mu bylo pravomocným a vykonatelným rozsudkem uloženo zaplatit. Exekuční řízení nemuselo být vůbec zahajováno, pokud by žalobce jako povinný dobrovolně zaplatil na základě pravomocného rozhodnutí dlužnou částku. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žádostí o přiměřené zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem, orazítkovanou Ministerstvem spravedlnosti z 15.2.2021, žalobce žádal zadostiučinění za nesprávný úřední postup, spočívající v nezasílání účastníkovi řízení podle zákona, a porušení povinnosti exekutora s tím, že tento měl činit v exekuci rychle a účelně, přičemž měl dbát ochrany práv účastníků řízení i třetích osob, dotčených jeho postupem. V daném případě žalobce konstatoval, že 17.8.2020 obdržel od Exekutorského úřadu Brno – město vyrozumění o zahájení exekuce, datované 13.5.2020, které bylo odesíláno 11.8.2020, tedy 3 měsíce po vyhotovení vyrozumění, což je dle jeho názoru protiprávní a nesprávný úřední postup, kdy exekutor nesplnil zákonné lhůty. Dále uvedl, že vše bylo zasláno po uhrazení dluhu, 4.8.2020, přičemž informaci o zaplacení měl exekutor obdržet 11.8.2020, tedy v den, kdy odeslal vyrozumění, a přesto pokračoval dále v exekuci s tím, že tedy škodu, která byla tímto způsobena, nelze dosud vyčíslit, nicméně žádal přiměřené zadostiučinění ve výši 1 mil. Kč.

4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 25.10.2021 byl nárok žalobce ze dne 15.2.2021 vypořádán s tím, že došlo k pochybení ze strany České pošty, nikoli na straně soudního exekutora, kdy soudní exekutor poté, co se mu nevrátila doručenka, učinil vše pro nápravu dané situace a podal reklamaci, která byla shledána jako důvodná. Vyrozumění o zahájení exekuce a exekuční příkazy poté byly zaslány opětovně povinnému. Soudní exekutor postupoval rychle, účelně a dodržoval zákonné lhůty. Dne 25.1.2021 soudní exekutor vydal usnesení o zrušení zákazu a omezení v nakládání s majetkem, jelikož částka, představující vymáhanou pohledávku, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného, byla vymožena. Tímto usnesením tedy nebylo prokázáno, že by způsob exekuce byl nepřiměřený. V dané věci byla exekuce vedena důvodně. Návrhům na zastavení exekuce nebylo vyhověno, oprávněnost exekuce byla potvrzena také soudy, proto tedy nároku žalobce nelze vyhovět z důvodu absence samotného nesprávného úředního postupu.

5. Dle fotokopie přední i zadní strany obálky, která byla uložena a připravena k vyzvednutí 14.8.2020, na adrese [adresa žalobce].

6. Dle potvrzení o provedení transakce, ze dne 1.11.2020, vyhotovené společností mBank S.A., organizační složka, z účtu odesílatele [celé jméno žalobce], č. [bankovní účet], byla dne 9.8.2020 odeslána částka 10 000 Kč, jako odchozí platba do jiné banky, pro příjemce - Obvodní soud Praha 10.

7. Exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č.j. 030 EX 3122/20 – 84 ze dne 12.1.2021 bylo rozhodnuto o provedení exekuce přikázáním pohledávky u peněžního ústavu [anonymizováno] k vymožení pohledávky oprávněného, a sice z titulu usnesení sp.zn. 51 T 128/2017, které bylo vydáno Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 9.8.2019. Peněžnímu ústavu bylo přikázáno, aby ve dni, který následuje po doručení vyrozumění o tom, že do rejstříku zahájených exekucí byla zapsána doložka provedení exekuce a tento exekuční příkaz nabyl právní moci, odepsal vymáhanou pohledávku z účtů povinného č. [bankovní účet] a [bankovní účet] a vyplatil ji na účet soudního exekutora. Tuto měl vyplatit na účet soudního exekutora, vedený u [obec] spořitelny, [číslo] přičemž vymáhanou povinností bylo zaplacení pohledávky ve výši 8.925,50 Kč.

8. Exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu č.j. 060 EX 3122/20 – 83 byla vymáhána povinnost žalobce jako povinného zaplatit částku 8.925,50 Kč, která měla být odepsána z účtu povinného, [číslo] [bankovní účet] u [právnická osoba], a sice opět z titulu usnesení sp.zn. 51 T 128/2017, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10 ze dne 9.8.2019. Uvedená částka měla být zaslána na účet exekutora, vedený u [obec] spořitelny č. 4853692/0800.

9. Exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č.j. 030 EX 3122/20 – 88 byla vymáhána povinnost žalobce jako povinného zaplatit částku 8.925,50 Kč, která měla být odepsána z účtů u peněžního ústavu mBank S.A., organizační složka, a sice z účtů [číslo] [bankovní účet], dále z účtu [číslo] [bankovní účet], [číslo] [bankovní účet], [číslo] [bankovní účet], [číslo] [bankovní účet], [číslo] [bankovní účet], [číslo] [bankovní účet], [číslo] [bankovní účet].

10. Odpovědí na stížnost ze dne 25.6.2020 Česká pošta odpověděla žalobci, že z dostupných provozních dokladů a výpovědí odpovědných pracovníků dodejny [obec], k jeho stížnosti, ve které upozorňuje na nespokojenost s dodáním zásilky RR [anonymizováno], že nebylo zjištěno pochybení při doručování zásilky na adresu [část obce a číslo]. Požadovaná dispozice - Změna ukládací pošty (ZUP), byla provedena. Vzhledem k tomu, že zásilka byla, podle údajů zaznamenaných v systému sledování zásilek, vrácena odesílateli bez uložení na zvolené poště, domnívá se pošta, že došlo k pochybení při třídění zásilky v přepravě v souvislosti s úpravou adresní zásilky a jejímu přeposílání k uložení na zvolenou ukládací poštu. Odesílatel zásilky byl Českou poštou informován a požádán o nové zaslání zásilky. Stížnost byla projednána se všemi odpovědnými pracovníky, a současně je vyslovena omluva, že poštu velice mrzí, že došlo k této situaci, a za způsobené nepříjemnosti se omluvila.

11. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 16.2.2021 byl žalobce informován, že Ministerstvo spravedlnosti dne 15.2.2021 obdrželo jeho podání, týkající se právní věci, projednávané pře Exekutorským úřadem Brno – město, pod sp.zn. 030 EX 3122/20.

12. Soud nehodnotil důkaz fotokopií zásilky, resp. doručenky, dodané žalobci 17.3.2022 Obvodním soudem pro Prahu 2, když tento se týkal doručení usnesení čl. 27 a ani sám žalobce nevěděl, k čemu tento důkaz měl sloužit.

13. Ze spisu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno město, sp.zn. 030 EX 3122/20 soud zjistil, že dne 22.4.2020 byl podán návrh na provedení exekuce oprávněným, Obvodním soudem pro Prahu 10, kdy by měla být vymáhána pohledávka ve výši 10 000 Kč na základě exekučního titulu, a sice usnesení sp.zn. 51 T 128/2017, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10, ze dne 9.8.2019, kdy povinnému byla uložena povinnost zaplatit částku 10 000 Kč. A dále měly být vymoženy náklady oprávněného. 4.5.2020 bylo vydáno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým byl pověřen, provedením exekuce, exekutor Mgr. [příjmení], pod č.j. 38 EXE 646/20 – 8, a sice k vymožení peněžité pohledávky ve výši 10 000 Kč, pro náklady exekuce a pro náklady oprávněného, které měly být, v průběhu řízení, stanoveny. Dne 13.5.2020 bylo vydáno usnesení - vyrozumění o zahájení exekuce, a toto bylo odesíláno žalobci 26.5.2020, mělo být doručeno 30.6.2020. Jako způsob doručení, je zde vyznačeno nedoručeno, přičemž z naskenované obálky je zřejmé, že adresát nebyl zastižen a nebylo možné mu zanechat výzvu. Dne 3.6.2020 měla být zásilka rovnou vrácena Exekutorskému úřadu. Následně, soudní exekutor odesílal 22.1.2021 [jméno] [příjmení] tutéž listinu. Tato byla odeslána 28.1.2021 a doručena 5.2.2021. Reklamace pošty byly prováděna 26.6.2020, nato odpovídala Česká pošta 30.6.2020, že u reklamované zásilky nebyla dodržena úložní doba a reklamace je odůvodněná. Za to se pošta omluvila, vrátila cenu služby exekutorovi a vyzvala jej k opětovnému odeslání zásilky. Dne 10.8.2020 opět doručoval exekutor žalobci, přičemž zásilka byla doručena 17.8.2020. Ve spise jsou založeny příchozí platby, 10 000 Kč 11.8.2020 a 8.925,50 Kč 19.1.2021, přičemž jistina měla činit částku 10 000 Kč. Dále byla provedena odchozí platba, kdy byla vrácena povinnému částka 1.270,50 Kč, stržena částka 6.655,00 Kč ve prospěch exekutora, a částka 1 000 Kč ve prospěch právního zástupce. Co se týče příslušenství, toto měla představovat částka 300,00 Kč, jako další náklady právního zastoupení, přiznaná usnesením soudu I. stupně o zamítnutí zastavení řízení č.j. 21 Co 351/2020 – 57, částka 300,00 Kč z titulu nákladů oprávněného na zamítnutí zastavení exekuce pod č.j. 38 EXE 646/2020, a náklady právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 400,00 Kč. Jestliže žalobce uváděl, že soudní exekutor nereflektoval na jeho návrhy na zastavení exekuce, první návrh na zastavení exekuce byl podán 20.5.2020 žalobcem a doplněn 25.5.2020. Návrh byl postoupen oprávněnému 11.6.2020 k vyjádření. Ten sdělil dne 15.6.2020 svůj nesouhlas se zastavením exekuce. Spis poté byl předložen Obvodnímu soudu pro Prahu 6 s návrhem na zastavení exekuce i nesouhlasem oprávněného dne 24.6.2020. Dne 4.9.2020 Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl o nevyhovění návrhu na zastavení exekuce, podaného 20.5.2020, přičemž uvedl, že posoudil návrh povinného na zastavení exekuce v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, a dospěl k závěru, že tento není důvodný. Důvod pro zastavení exekuce, ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř., pro povinným tvrzenou, nevykonatelnost exekučního titulu, soud neshledal, neboť exekuční titul, který je v dané věci usnesení, oprávněného, vydané v trestním řízení, proti němuž zákon stížnost nepřipouští, je vykonatelné okamžikem jeho vydání. Námitka povinného, že exekuční titul neobdržel, tedy neobstojí. Navíc, z obsahu trestního spisu sp.zn. 51 T 128/2017 se podává, že toto usnesení bylo povinnému, dle dokladu o doručení, obsažené v trestním spisu, doručeno fikcí na jeho doručovací adresu, uvedenou v centrální evidenci obyvatel, [část obce a číslo], [obec], kde v minulosti zásilky opakovaně, osobně přebíral, a to 21.8.2019. Soud se dále zabýval návrhem povinného na zastavení exekuce, dle navrženého ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. z důvodu jeho námitky, týkající se povinnosti oprávněného provádět výkon rozhodnutí vlastními prostředky, a dospěl k závěru, že ani tento jeho návrh neobstojí, neboť soud v dané věci neshledal zjevný nepoměr vymáhané pohledávky, k výši nákladů exekučního řízení, které uhradil povinný ve zmiňované věci, kterou se zabýval Ústavní soud, exekuční náklady činily téměř dvacetinásobek dlužné částky, avšak v posuzované věci ani výše dlužné částky nedosahují. Z uvedeného tak, s odkazem na citované ustanovení § 175 právního řádu plyne, že oprávněný měl v dané věci možnost volby a neměl povinnost postupovat cestou daňové exekuce, ale mohl využít možnosti vymáhání pokuty prostřednictvím soudního exekutora. Nadto byly z trestního spisu zjištěny skutečnosti, které korespondují s tvrzeními oprávněného ohledně nemožnosti vymáhat pohledávku přikázáním pohledávky z účtu povinného, případně srážkami ze mzdy, neboť z obsahu tohoto spisu se podává, že případné provedení daňové exekuce srážkami z příjmu povinného, který není zaměstnán, přikázáním pohledávky z jeho účtu, vedeného u různých ústavů, by nebylo možné. S ohledem na to byl návrh na zastavení exekuce zamítnut. Dále byl podán další návrh, 3.8.2020, na zastavení exekuce. O tomto dalším návrhu ze 3.8.2020, poté rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6, 4.9.2020 pod sp.zn. 38 EXE 646/2020 – 41, kdy návrh povinného na zastavení exekuce zamítl, přičemž soud konstatoval, že návrh byl doplněn 9.8.2020 s tím, že bylo ze strany povinného uvedeno, že uhradil částku 10 000 Kč a splnil tak patnáctidenní lhůtu uvedenou v usnesení, neboť mu nebylo v minulosti doručeno na adresu uvedenou v informačním systému evidence. Dále poukazoval na opakované problémy s doručování ze strany pošty na adresu pro doručování, namítal, že pohledávku měl vymáhat oprávněný sám, neboť zná jeho účet, kde se částka ve výši 10 000 Kč nacházela. Poukazoval na svou aktivitu ohledně úhrad v řízení, vedeném pod sp.zn. 51 T 128/2017, odkazoval na ustanovení § 175 odst. 1 daňového řádu s tím, že uváděl, že zvolený způsob vymáhání je zjevně nepřiměřený, a to vzhledem k nepoměru výše vymáhané pohledávky, a exekučních nákladů, přičemž citoval judikaturu, týkající se dané věci. Rovněž konstatoval, že mu nebyla oprávněným zaslána výzva k úhradě vymáhané částky, na jeho evidenční adresu, přičemž doložil odpověď na stížnost, adresovanou [obec] poště. S tímto nesouhlasil oprávněný, který konstatoval, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen na jeho doručovací adresu, kterou uvedl v trestním řízení. Zásilka mu, dle jeho vyznačeného údaje, byla 21.8.2019 vhozena do jeho poštovní schránky, a dále se vyjadřoval k dalším podrobnostem. Zde znovu exekuční soud konstatoval, že posoudil návrh povinného na zastavení exekuce, a dospěl k závěru, že není důvodný, neboť důvod pro zastavení exekuce, podle § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v daném případě neshledal, neboť exekuční titul, kterým je v dané věci usnesení, oprávněného, vydané v trestním řízení, proti němuž zákon stížnost nepřipouští, je vykonatelné okamžikem jeho vydání. Námitka povinného, že exekuční titul neobdržel, tedy neobstojí. Navíc, z obsahu trestního spisu je zřejmé, že rozhodnutí bylo doručeno fikcí na doručovací adresu povinného 21.8.2019. Co se týče námitky, týkající se zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. uvedl totožné skutečnosti, jako v předchozím rozhodnutí. Další návrh na zastavení exekuce byl podán 29.1.2021 žalobcem, a 15.2.2021 jeho manželkou. Nejprve bylo rozhodováno o námitkách povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 6.1.2021, č.j. 030 EX 3122/20 – 77, přičemž toto rozhodnutí bylo změněno tak, že se náhrada paušálně určených hotových výdajů určuje částkou 3.500,00 Kč, DPH částkou 1.155,00 Kč, tedy náklady exekuce představují částku celkem 6.655,00 Kč, přičemž původním rozhodnutím soudního exekutora [příjmení] bylo náhrada paušálně určených výdajů, specifikované částkou 4.550,00 Kč, a DPH částkou 1.375,00 Kč. Takto tedy soud rozhodl k námitkám povinného proti uvedenému exekučnímu příkazu, nebo tedy příkazu k úhradě nákladů exekuce. Soudní exekutor 25.1.2021 zrušil zákaz nakládat s majetkem povinného. O návrhu povinného, ze dne 23.1.2021, na zastavení exekuce, rozhodl soudní exekutor dne 13.4.2021, pod č.j. 030 EX 3122/20 – 132 s tím, že návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 23.1.2021, doplněný v podání ze dne 18.2.2021, se zastavuje, přičemž konstatoval, že soudnímu exekutorovi bylo 26.1.2021 doručeno podání, ve kterém povinný nesouhlasil s vyúčtovanými náklady exekuce. Z toho důvodu bylo podání posouzeno jako námitky proti vydanému příkazu k úhradě nákladů exekuce. Povinný dále 25.2.2021 doručil podání, ve kterém uvedl, že podání nemínil pouze jako námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, ale také jako návrh na zastavení exekuce. Jelikož byla vymáhaná pohledávka uhrazena, a 6.3.2021 nabylo usnesení, Obvodního soudu pro Prahu 6, o změně příkazu k úhradě nákladů exekuce, č.j. 38 EXE 646/20-97 vydáno a nabylo právní moci, zaniklo tedy k 6.3.2021 soudnímu exekutorovi oprávnění k vedení exekuce z důvodu vymožení pohledávky a jejího příslušenství a nákladů exekuce. Existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. Pokud došlo k zániku peněžité pohledávky, pro její uhrazení v rámci prováděné exekuce, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 o změně příkazu k úhradě nákladů exekuce, pravomocným ke dni 6.3.2021, absentuje tak podmínka řízení o zastavení exekuce, a soudní exekutor tak, proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno, v rozhodnutí. 11.3.2021 soudní exekutor sděloval žalobci, že v dané věci vyčkává potvrzení o doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22.2.2021, pod č.j. 38 EXE 646/2020 – 97, od České pošty. Jakmile budou doručenky od uvedeného usnesení zaslány exekučnímu soudu, tedy poté, vyznačení právní moci usnesení. Jakmile soudní exekutor obdrží od exekučního soudu usnesení s vyznačenou doložkou právní moci, bude moci být proveden výmaz z centrální evidence exekucí.

14. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

16. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

17. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

20. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

24. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Dle ust. § 44 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, dále jen („ EZ“) nejpozději do 15 dnů ode dne doručení pověření podle § 43a odst. 3 zašle exekutor oprávněnému vyrozumění o zahájení exekuce. Povinnému zašle exekutor vyrozumění nejpozději s prvním exekučním příkazem, který mu v exekučním řízení doručuje; spolu s vyrozuměním zašle exekutor povinnému exekuční návrh, kopii exekučního titulu a výzvu podle § 46 odst. 6, případně kopii rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti, rozhodnutí o uznání nebo osvědčení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, které tvoří přílohu exekučního návrhu. Orgánům pověřeným vedením veřejných rejstříků, do kterých se zapisují právnické osoby, případně dalším orgánům či osobám se vyrozumění zašle, jen je-li to potřebné pro vedení exekuce. Je-li v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo povinného a nejde-li o povinného uvedeného v § 44a odst. 5 nebo o povinného podle odstavce 4, rozhodl-li exekutor o tom, že se zákaz podle § 44a odst. 1 nevztahuje na nemovitou věc v jeho vlastnictví, vyrozumění se zašle katastrálnímu úřadu, v jehož územním obvodu má sídlo soudní exekutor, který vyrozumění o zahájení exekuce zasílá. Vyrozumění není rozhodnutím.

26. Dle ust. § 44 odst. 2 EZ se vyrozumění doručí povinnému do vlastních rukou.

27. Dle ust. § 44 odst. 4 EZ je-li vymáhaná povinnost v hrubém nepoměru k majetku povinného, na který by se vztahoval zákaz podle § 44a odst. 1, může exekutor před zasláním vyrozumění oprávněnému rozhodnout, že se zákaz podle § 44a odst. 1 vztahuje pouze na část majetku přiměřenou vymáhané povinnosti. Toto rozhodnutí zašle spolu s vyrozuměním oprávněnému a povinnému.

28. Dle ust. § 55 odst. 1 EZ návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci. Podá-li manžel povinného návrh na zastavení exekuce podle § 262b občanského soudního řádu, rozhodne o tomto návrhu exekutor na základě písemných dokladů i bez souhlasu oprávněného do 15 dnů ode dne doručení návrhu. Nevyhoví-li exekutor návrhu, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o návrhu rozhodne. Ustanovení odstavce 3 se nepoužije.

29. Dle ust. § 55 odst. 2 EZ návrh na zastavení exekuce musí obsahovat vylíčení skutečností rozhodných pro posouzení, zda byl podán ve lhůtě uvedené v odstavci 1; to neplatí, jde-li o návrh podaný nejpozději ve lhůtě podle § 46 odst.

6. Návrh na zastavení exekuce, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý nebo ke kterému nejsou přiloženy listiny k prokázání tvrzení obsažených v návrhu nebo který byl podán opožděně, exekutor odmítne. Je-li proti takovému rozhodnutí podáno odvolání, exekutor ho zruší a věc postoupí k vyřízení exekučnímu soudu.

30. Dle ust. § 55 odst. 3 EZ podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu.

31. Dle ust. § 55 odst. 4 EZ o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 5.

32. Dle ust. § 55 odst. 5 EZ o zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu.

33. Dle ust. § 55 odst. 6 EZ nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví.

34. Dle ust. § 55 odst. 7 EZ nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Jestliže oprávněný vyjádřil souhlas se zastavením exekuce nebo lhůta podle věty první uplynula marně, exekutor exekuci zastaví.

35. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Jak bylo zjištěno provedeným dokazováním dne 22.4.2020 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 podán návrh na provedení exekuce, kterým se domáhal vymožení povinnosti současného žalobce zaplatit mu pohledávku ve výši 10 000 Kč, uloženou mu usnesením ve věci sp.zn. 51 T 128/2017. Součástí vymáhané pohledávky byly i náklady oprávněného. Dne 4.5.2020 bylo vydáno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 38 EXE 646/20 – 8, kterým byl provedením exekuce pověřen exekutor Mgr. [příjmení], přičemž tento měl vymáhat i náklady exekuce a náklady oprávněného, které měly být v průběhu řízení stanoveny. Dne 13.5.2020 bylo vydáno usnesení - vyrozumění o zahájení exekuce, a toto bylo odesíláno žalobci 26.5.2020, avšak nebylo doručeno, s tím, že adresát nebyl zastižen a nebylo možné mu zanechat výzvu a zásilka byla 3.6.2020 rovnou vrácena Exekutorskému úřadu. Exekutor provedl 26.6.2020 reklamaci doručenky u České pošty, která mu odpověděla 30.6.2020, že u reklamované zásilky nebyla dodržena úložní doba a reklamace je odůvodněná. Za to se pošta omluvila, vrátila cenu služby exekutorovi a vyzvala jej k opětovnému odeslání zásilky. Pošta se rovněž výslovně a adresně omluvila i žalobci dne 25.6.2020, je tedy zřejmé, že tento o doručování zásilky musel vědět. Dne 10.8.2020 opět doručoval exekutor žalobci vyrozumění o zahájení exekuce, přičemž zásilka byla doručena žalobci 17.8.2020. V mezidobí žalobce 9.8.2020 zaslal platbu 10 000 Kč přímo oprávněnému Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Jak bylo z daného spisu prokázáno, návrh na zastavení exekuce byl žalobcem podáván, aniž by byly důvody pro zastavení exekuce shledány. Žalobce podal v řízení celkem tři návrhy na zastavení exekuce, a to dne 20.5.2020, v němž namítal jednak nevykonatelnost exekučního titulu, jednak to, že vymáhání dané pohledávky měl provádět oprávněný vlastními prostředky, jednak to, že exekuce je prováděna nepřiměřeným způsobem. Návrh byl posouzen exekučním soudem, který námitky žalobce zhodnotil jako nedůvodné a návrh na zastavení exekuce zamítl. O dalším návrhu žalobce na zastavení exekuce ze dne 3.8.2020, v němž žalobce uváděl obdobné důvody, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6, 4.9.2020 pod sp.zn. 38 EXE 646/2020 – 41, který návrh povinného na zastavení exekuce jako nedůvodný zamítl s tím, že se vypořádal opět s námitkami žalobce. Další návrh na zastavení exekuce byl podán 29.1.2021 žalobcem a 15.2.2021 jeho manželkou. Nejprve bylo rozhodováno o námitkách povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 6.1.2021, č.j. 030 EX 3122/20 – 77, přičemž toto rozhodnutí bylo soudem změněno, co do konkrétních částek. Soudní exekutor 25.1.2021 poté zrušil zákaz nakládat s majetkem povinného. O návrhu povinného na zastavení exekuce rozhodl soudní exekutor dne 13.4.2021, pod č.j. 030 EX 3122/20 – 132 s tím, že řízení o tomto návrhu se zastavuje, protože soudnímu exekutorovi zaniklo k 6.3.2021 oprávnění k vedení exekuce z důvodu vymožení pohledávky a jejího příslušenství a nákladů exekuce. Existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí je přitom zvláštní podmínkou řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. V době rozhodování tak již nebyl důvod exekuci zastavovat, když tato byla splněna a skončila vymožením vymáhané pohledávky. Exekuční řízení je charakteristické tím, že jeho délka či vedení je v nemalé míře ovlivněno aktivitou povinného, jehož povinnost vůči oprávněnému je vymáhána. V daném případě měl žalobce povědomí o své povinnosti již na základě shora uvedeného rozhodnutí trestního soudu a mohl tak exekuci své povinnosti zabránit včasným zaplacením vymáhaného dluhu. Žalobce jednak namítal, že mu vyrozumění o zahájení exekuce bylo zasláno až s několikaměsíčním zpožděním. V řízení bylo prokázáno nejen obsahem spisu, ale také omluvným dopisem České pošty, který sám žalobce k žalobě navrhl jako důkaz, že zpoždění nebylo způsobeno pochybením exekutora, ale právě České pošty, která listinu vrátila odesílateli, aniž by ji předtím řádně uložila na zvolené poště. Za takové pochybení však exekutor odpovídat nemůže, jeho odpovědnost v tomto směru není absolutní. Jestliže žalobce dále namítal, že mu uvedená listina vůbec neměla být doručována, protože v mezidobí již úhradu vymáhaného dluhu provedl, nelze než konstatovat, že povinnost exekutora doručit vyrozumění o nařízení exekuce se váže k účinkům exekuce jako takové (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, 30 Cdo 838/2006). Teprve doručením této listiny tak nastávají účinky exekuce a bez doručení této listiny nemůže být v exekuci dále pokračováno. S ohledem na to nelze ani tyto okolnosti považovat za pochybení soudního exekutora. Jestliže žalobce namítal, že exekuce nebyla zastavena, ačkoliv byla žalobcem zaplacena vymáhaná jistina a tak měl řízení zastavit z úřední povinnosti, jednak bylo v řízení prokázáno, že nebyla provedena úhrada celého dluhu, ale pouze vymáhané jistiny, proto nebyl důvod postupovat podle § 268 o.s.ř., a exekutor sám o sobě, nemůže rozhodnout o zastavení exekuce bez návrhu oprávněného nebo povinného. Bez návrhu povinného a bez souhlasu oprávněného je exekutor navíc povinen zastavit exekuci jen v případě, pokud oprávněný nesloží přiměřenou zálohu na náklady exekuce (ani v těchto případech se však exekuce nezastavuje, pokud jde o vymáhání výživného na nezletilé dítě anebo pokud jsou splněny podmínky na straně oprávněného pro osvobození od soudních poplatků). Stejně tak i v případě shody účastníků exekučního řízení na zastavení exekuce se tato nezastaví, pokud nejsou zaplaceny náklady exekuce (III. ÚS 2645/11). K otázce zastavení dané exekuce se však již opakovaně vyjádřil exekuční soud, který zdůvodnil, proč exekuce nemohla být zastavena po vymožení pouhé jistiny, proto lze na jeho vyjádření odkázat. Soud dále neshledal tvrzený nesprávný postup exekutora v zajištění většího množství majetku, než činila nominální hodnota vymáhané pohledávky, když takový postup je obvyklý s ohledem na nejistotu, v jaké míře se podaří případným zpeněžením majetku povinného uspokojit vymáhanou pohledávku. Exekutor má přitom povinnost dohledávat a zajišťovat majetek povinného, ze kterého by mohla být uspokojována pohledávka. Soudnímu exekutorovi nemůže být v době, kdy vydává exekuční příkazy, známa hodnota majetku povinného. Nemůže např. vědět, jakou má povinný mzdu a jaká je výše peněžních prostředků na postiženém účtu nebo jak vysokou hodnotu mají případně nemovitosti povinného. Exekuční příkaz tak plní primárně funkci zajištění majetku povinného do doby, než bude exekuce vymožena jiným způsobem nebo než povinný uhradí vymáhanou pohledávku dobrovolně. V této souvislosti soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci sp.zn. 10 Co 383/2004, podle kterých námitka nevhodnosti způsobu provedení exekuce je z hlediska posouzení odůvodněnosti návrhu na nařízení exekuce bezpředmětná, neboť způsob provedení exekuce určuje exekutor exekučním příkazem (§§ 44, odst. 2, druhá věta, 48 písm. f) a 58 odst. 3 ex. řádu) vydaným po pravomocném nařízení exekuce. Posouzení vhodnosti zvoleného způsobu exekuce přichází proto v úvahu až v případném řízení o návrhu na zastavení exekuce (§ 55 odst. 1 ex. řádu), pokud je takový návrh z těchto důvodů uplatněn. Jak je z provedeného exekučního spisu v této věci rovněž zřejmé, žalobce neuplatnil návrh na zastavení exekuce z důvodů jejího nevhodného vedení, avšak z důvodů tvrzené úhrady celého dluhu. Jen pro úplnost soud ještě poukazuje na závěry exekučního soudu v dané věci, podle kterých bylo zjištěno, že v případě nejméně jednoho z exekučním příkazem zajištěných účtů by vymáhaná pohledávka byla vymáhaná jen pochybně. Rovněž je zcela běžné, že povinný je o nařízené exekuci informován až jako poslední, v opačném případě by mohl zcizit svůj majetku ještě před zajištěním a zmařit tím celou exekuci. Pokud jde o tvrzení žalobce, že vůbec exekuce neměla být nařizována a trestní soud si pohledávku měl vymáhat sám, k tomuto se již vyjadřoval exekuční soud a v této věci proto soud nepovažuje za nutné se k těmto tvrzením vyjadřovat. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byl zcela úspěšný žalovaný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci. Žalovaný má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaný písemně vyjádřil k žalobě, poté se připravoval na ústní jednání soudu dne 11.11.2022 a tohoto se rovněž zúčastnil, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300 Kč.