45 C 16/2019-178

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 290 014 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 290 014 Kč spolu s 9 % úrokem z uvedené částky ročně, od 21. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 290.014 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 19378/2012, do kterého jako věřitel přihlásila svou pohledávku. Tato pohledávka byla jiným věřitelem popřena a následně řešena v souvisejícím incidenčním sporu vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 188 ICm 479/2013. Dne 3. 10. 2012 vydal Městský soud v Praze usnesení, č.j. MSPH 88 INS 19378/2012-A-13, kterým na majetek dlužníka, [právnická osoba], [anonymizována tři slova] [rok], [PSČ] [obec], [IČO], vyhlásil konkurz. Dne 29. 11. 2012 byla soudem uveřejněna výzva k přihlášení pohledávek. Věřitel, [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizováno], [země], přihlásil do řízení pohledávku, kterou následně dne 12.12.2012 postoupil na žalobkyni, která je jeho partnerkou a matkou jeho dětí, za účelem jejího finančního zajištění a splnění splatných závazků rodiny, protože se domníval, že pohledávka je jasná a nezpochybnitelná. Dne 22. 1. 2013 popřel věřitel, [právnická osoba], [IČO], pohledávku žalobkyně, čímž zahájil incidenční spor vedený pod sp. zn. MSPH 188 ICm 479/2013. Žalobkyně shrnula průběh insolvenčního a incidenčního řízení s tím, že v incidenčním řízení byla její pohledávka shledána po právu, když i Vrchní soud v Praze pod č.j. 104 VSPH 599/2014-161 rozhodnutí Městského soudu v Praze opět potvrdil. Navzdory tomu nedošlo k vyplacení uvedené pohledávky v rámci rozvrhového usnesení, kterým bylo určeno, že jí náleží 37, 14 % přiznané částky, tedy částky ve výši 575.068,38 Kč. Popírající věřitel podal ve věci dovolání a i když Nejvyšší soud následně ve svém rozsudku potvrdil nárok žalobkyně potvrdil jako oprávněný. K vyplacení peněz však opět nedošlo, a to ani po vydání rozhodnutí (rozhodnutí bylo žalobkyni doručené dne 23.3.2018). Žalobkyně proto dne 26. 3. 2018 opětovně zaslala soudu přípis se žádosti o vyplacení pravomocně přiznané částky, který zůstal bez odezvy, proto podala návrh na určení lhůty k vydání rozvrhového usnesení, v němž požadovala vydání celé částky složené do úschovy soudu. Následně Městský soud v Praze vydal dne 13. 4. 2018 rozvrhové usnesení na vydání peněz ze soudní úschovy č.j. MSPH 88 INS 19378/2012-B-105. Peníze byly na bankovní účet právního zástupce žalobkyně vyplaceny dne 11. 5. 2018, což je tři roky a dva měsíce po tom, co bylo o pohledávce žalobkyně pravomocně rozhodnuto a téměř jeden a půl roku od složení peněz do úschovy soudu. Žalobkyně zdůrazňuje, že jí soudem v mezidobí nebyla vyplacena ani část finančních prostředků na pohledávku, kterou Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 11. 12. 2017 prohlásil za nespornou (následující řízení před Vrchním soudem se týkalo pouze části pohledávky a Městskému soudu v Praze tak nic nebránilo v tom, aby vydal rozvrhové usnesení na úhradu nesporné pohledávky). Dne 6. 6. 2018 byl konkurz společnosti [právnická osoba] skončen, když tohoto dne nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 19378/2012-B-110. Z výše uvedeného vyplývá, že insolvenční řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 19378/2012 trvalo 5 let a 8 měsíců (od 3.10.2012 do 6.6.2018) a incidenční spor o popření pohledávky žalobkyně vedený Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 188 ICm 479/2013 trval 5 let a 2 měsíce, což je nutné považovat za nepřiměřeně dlouhou dobu. Všechny průtahy byly způsobeny nesprávným postupem soudu, a to zejména při rozhodování o dovolání popírajícího věřitele v incidenčním sporu, kdy Nejvyššímu soudu trvalo dva a půl roku, než o dovolání rozhodl, a při rozhodování o vyplacení peněz do a ze soudní úschovy, kdy uběhl rok a pět měsíců než bylo vydáno první rozvrhové usnesení, a celkově tři roky a dva měsíce než byly peníze vyplaceny žalobkyni po pravomocném rozhodnutí, kterým byla pohledávka žalobkyně v celém rozsahu potvrzena. Věc přitom nebyla právně ani skutkově složitá. Žalobkyně poskytovala soudu veškerou součinnost, když na všechny výzvy reagovala bez zbytečné prodlevy a předkládala soudu všechny potřebné podklady ve stanovených lhůtách. Nadto se žalobkyně opakované domáhala odstranění průtahy procesními prostředky, jako žádostmi na odstranění průtahů nebo určení lhůty k vydání rozhodnutí. Jednalo se o nikoli komplikovanou věc, která je soudy běžně rozhodována. Městský soud v Praze i Nejvyšší soud měl k dispozici dostatečnou judikaturu, a to nejenom ohledem nároku, který byl předmětem žaloby, ale i ohledem rozvrhu majetkové podstaty. Průtahy v řízení tak nelze odůvodnit složitosti případu. Složitost samotného insolvenčního řízení byla také standardní. Délka daného řízení byla dána výhradně laxním přístupem Městského soudu v Praze, který byl opakovaně nečinný s vydáváním rozvrhových usnesení na vyplacení zpeněžené majetkové podstaty, což dovozovala i z toho, že první rozvrhové usnesení bylo vydáno po roku a pěti měsících od doručení návrhu insolvenčního správce na povolení částečného rozvrhu soudu. Soud prvního stupně nakonec vydal rozvrhové usnesení, kterým prostředky určené pro žalobkyni uložil do soudní úschovy, a to navzdory tomu, že o její pohledávce již bylo pravomocně rozhodnuto. Nejvyšší soud dále navzdory mnohým urgencím rozhodl o dovolání v incidenčním sporu až po dvou letech a šesti měsících. Význam řízení žalobkyně označila za existenční, když pohledávka, která byla žalobkyní v insolvenčním řízení vymáhána byla určena na obživu její rodiny. Žalobkyně byla z důvodu nedůvodných průtahů soudů ponechána přibližně pět let a pět měsíců v nejistotě, zda její pohledávka bude ze zpeněžené majetkové podstaty uspokojena, a to bez jejího zavinění. Žalobkyně vyčíslila újmu, která jí nepřiměřenou délkou shora uvedeného řízení byla způsobena, na částku 1 667 Kč měsíčně (v prvních dvou letech řízení v poloviční výši), přičemž tuto částku navýšila o dalších 200.000 Kč, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu – řízení se týkalo existenční otázky žalobkyně a její rodiny, o níž soud věděl a přesto udržoval závadný stav, kterým zasahoval do soukromého a rodinného života žalobkyně, když snížení životné úrovně rodiny vyvolalo i psychickou nepohodu rodiny. Zdůraznila, že průtahy byly způsobeny nesprávným rozhodováním Městského soudu v Praze, který peníze zadržoval navzdory pravomocným rozhodnutím potvrzujícím nárok žalobkyně, v kombinaci se zdlouhavým rozhodováním Nejvyššího soudu o dovolání popírajícího věřitele. Žalobkyně před podáním žaloby uplatnila svůj nárok u žalované podáním ze dne 20. 9. 2018, žalovaná však dosud o jejím nároku nerozhodla.

2. Průtahy v řízení žalobkyně označila jako 2leté průtahy při vydání rozvrhového usnesení od 3.9.2015 do 8.2.2017, kdy se soud opětovně a zcela nadbytečně dotazoval insolvenčního správce na stav věci a o návrzích insolvenčního správce na vydání rozvrhového usnesení rozhodl až na základě pokynu Vrchního soudu v Praze, který Městskému soudu v Praze lhůtu 30 dnů k vydání rozvrhového usnesení a konstatoval, že není důvod, proč by rozvrhové usnesení nemohlo být vydáno. Dále žalobkyně konstatovala, že v řízení byly 3leté průtahy při vyplácení částky složené do úschovy soudu na základě rozvrhového usnesení ze dne 8. 2. 2017 a byla uvolněna až dne 11. 5. 2018, tedy tři roky po pravomocném rozhodnutí o její pohledávce. V incidenčním sporu žalobkyně označila jako průtah zejména nečinnost Nejvyššího soudu, který o podaném dovolání rozhodl po dvou a půl letech s odkazem na dříve napadlou agendu. V této souvislosti poukázala i na věc, vedenou zdejším soudem pod sp. zn. 14 C 3/2019, ve které bylo obdobně rozhodováno o nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nedůvodnými průtahy v řízení, přičemž soud označil přezkum řízení o osvobození od soudního poplatku po 3 roky a 8 měsíců v rámci celého řízení, když samotné řízení trvalo 4 roky a 9 měsíců za nepřiměřenou a žalobci náhradu nemajetkové újmy přiznal. Přitom obdobně jako v předmětném incidenčním sporu, bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 20.9.2018 uplatnila nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 310.010 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 14.6.2019 s tím, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a požadované zadostiučinění tak nebylo žalobkyni poskytnuto. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení včetně řízení incidenčního a uvedla, že samotné incidenční řízení, jehož předmětem byla incidenční žaloba na popření pohledávky, trvalo přibližně 5 let. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové a zejména právní složitosti. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy. Délka řízení je tedy z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži (současně však jej nelze přičítat k žíti státu). Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam řízení pro žalobkyni shledala žalovaná jako běžný, když se nejedná o žádný z judikaturou privilegovaných typů řízení. Ze strany soudu bylo postupováno relativně plynule a koncentrovaně vyjma doby rozhodování Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání, kterou lze označit za poněkud abnormální, ovšem je třeba si uvědomit, že vzhledem k povaze a působnosti Nejvyššího soudu ČR od něj nelze očekávat podobnou pružnost jako u soudů nižších instancí, proto lze délku posuzovaného řízení jako celek označit ještě jako přiměřenou okolnostem. V důsledku probíhání incidenčního řízení nemohlo být skončeno insolvenční řízení, jehož délku lze dle žalované proto hodnotit jako přiměřenou. Délka 5 let a 8 měsíců není na insolvenční řízení nějak abnormální. K námitce žalobkyně, že dovolání v incidenčním řízení nemá odkladný účinek pro postup v insolvenčním řízení žalovaná uvádí, že záleží vždy na úvaze konkurzního (insolvenčního) soudu. Vrchní soud nenařídil soudu, že má vydat rozvrhové usnesení, ale že má rozhodnout o návrhu na vydání rozvrhového usnesení. Také následné složení částky pro žalobkyni do soudní úschovy je na úvaze soudu a nelze toto přičítat státu k tíži při hodnocení přiměřenosti soudního (insolvenčního) řízení (procesní úspěšnost incidenční žaloby rozhodně nebyla předem vyloučena). Navíc Nejvyšší soud v rámci incidenčního řízení rozsudek zčásti zrušil a vrátil odvolacímu soudu. Definitivně tak bylo o incidenční žalobě rozhodnuto po rozhodnutí odvolacího soudu 23.3.2018. [příjmení] poté byla částka z úschovy vyplacena žalobkyni, 11.5.2018. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

4. Potvrzením Ministerstva spravedlnosti ze dne 21.9.2018 informovala žalovaná žalobkyni o obdržení žádosti o předběžné projednání nároku žalobkyně v uvedené věci ze dne 20.9.2018.

5. Usnesením Vrchního soudu v Praze ve věci MSPH 88 INS 19378/2012, UL 2/ 2017 ze dne 30.1.2017 byla Městskému soudu v Praze určena lhůta 30 dnů k přezkoumání a rozhodnutí o návrhu na vydání rozvrhového usnesení z 12.12.2016.

6. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10.2015 ve věci MSPH 88 INS 19378/2012, 188 ICm 479/2013, 29 ICdo 57/2015 – 124 byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2015, č.j. 188 ICm 479/2013, 104 VSPH 599/2014-77 v části, v níž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.8.2014 (jako na č.l. 47) o zamítnutí žaloby na určení, že pohledávka žalovaného ve výši 6.153.600,00 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. MSPH 88 INS 19378/2012 není po právu, zrušen a vrácen odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

7. Návrhem na opravu zřejmé chyby v psaní v přihlášce pohledávky ze dne 24.1.2013, zaslané Městskému soudu v Praze v rámci uvedeného insolvenčního řízení, opravil věřitel [číslo] zřejmou chybu v psaní v rámci přihlášky P5, kde u dílčí pohledávky [číslo] má být v bodě 10 uvedeno, že je splatná od 1.1.2011, namísto špatně uvedeného 1.11.2011.

8. Usnesením Městského soudu v Praze z 15.6.2018 č.j. MSPH 88 INS 19378/2012 [číslo] byl zproštěn insolvenční správce Ing. [jméno] [příjmení], ustanovený v rámci konkursu na majetek dlužníka [právnická osoba]

9. Vyjádřením žalovaného (věřitelky [číslo]) k dovolání žalobce (OMMEMAX spol. s r.o.) ze dne 24.7.2015 se žalobkyně vyjádřila v incidenčním řízení, vedeném pod sp.zn. MSPH 188 ICm 479/2013.

10. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ve věci č.j. 188 ICm 479/2013, 104 VSPH 599/2014 – 161 ze dne [číslo] 2018 rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 188 ICm 479/2013-47 ze dne 21.8.2014 v části bodu I. výroku o zamítnutí žaloby na popření pravosti dílčí pohledávky P5/2 ve výši 6.153.600,00 Kč potvrzen.

11. Rozsudkem Městského soudu v Praze MSPH 188 ICm 479/2013 – 47 z 21.8.2014 byla žaloba na určení, že pohledávka žalovaného (věřitele [číslo]), přihlášená do insolvenčního řízení pod přihláškou P5, není po právu, zamítnuta.

12. Popřením pohledávky přihlášeným věřitelem ve věci MSPH 88 INS 19378/2012-B-24 společnost [právnická osoba] 22.1.2013 popřela pohledávku věřitele [anonymizováno] [celé jméno žalobce].

13. Žalobce odůvodnil své odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.8.2014 čj. MSPH 188 ICm 479/2013 – 47 dne 6.10.2014.

14. Návrhem ze dne 26.2.2013 se žalobkyně jako věřitelka popírané pohledávky domáhala proti žalujícímu a popírajícímu věřiteli společnosti [právnická osoba] uložení povinnosti složit jistotu popírajícímu věřiteli v řízení sp. zn. MSPH 88 INS 19378/2012.

15. Žádostí o odstranění průtahů v řízení ze dne 4.10.2017 ve věci 29 ICdo 57/2015 žalobkyně jako tehdejší žalovaná v incidenčním řízení, žádala, aby byla odstraněna tato závada v řízení. Současně přiložila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.

16. Přípisem ze dne 14.12.2017 ve věci sp.zn. MSPH 88 INS 19378/2012 žádala žalobkyně o vyplacení pohledávky z úschovy, resp. o vydání rozvrhového usnesení, kterým dojde k uvolnění částky odpovídající 37,14 % přiznané částky, tedy částky 575.068,38 Kč z jistoty složené insolvenčním správcem do úschovy soudu na účet jejího právního zástupce.

17. Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 11.4.2018 ve věci sp.zn. MSPH 88 INS 19378/2012 žádala žalobkyně o určení lhůty k uvolnění částky 1 548 588,62 Kč z úschovy soudu.

18. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13.4.2018 č.j. [spisová značka] bylo doplněno rozvrhové usnesení, jako na č.l. B-94 insolvenčního spisu, ze dne 7.2.2017, a sice tak, že pohledávka věřitelky č. 6 [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ve zjištěné výši 9.788.616,39 Kč, bude uspokojena poměrně do výše 15,8203014 %, tedy částkou 1.548.588,62 Kč. Současně bylo insolvenčnímu správci uloženo provést rozvrh do 30 dnů od právní moci usnesení.

19. Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 9.1.2017 žádala žalobkyně o určení lhůty k vydání rozvrhového usnesení.

20. Přípisem ze dne 26.3.2018 žádala žalobkyně o vydání rozvrhového usnesení, ve kterém bude uvolněna částka odpovídající 37,14 % z přiznané částky z úschovy soudu.

21. Návrhem na povolení částečného rozvrhu ze dne 3.9.2015 v insolvenční věci MSPH 88 INS 19378/2012 žádal insolvenční správce insolvenční soudu o povolení částečného rozvrhu, přičemž zástupkyně věřitelů (věřitelka [číslo]) s tímto souhlasil 7.9.2015.

22. Usnesením Městského soudu v Praze 3.10.2012 č.j. MSPH 88 INS 19378/2012-A-13 byl zjištěn úpadek společnosti [právnická osoba], prohlášen konkursu na její majetek, ustanoven insolvenční správce, dále by stanoven termín přezkumného jednání na 13.12.2012 a téhož dne termín schůze věřitelů. Věřitelům byla určena lhůta k přihlášení pohledávek.

23. Dle výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] [příjmení] [číslo] vedeného ve prospěch Mgr. [jméno] [příjmení], byla na tento účet 5.11.2018 byla připsána částka 1.548.588,62 Kč.

24. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 31.3.2015 ve věci 188 ICm 479/2013, 104 VSPH 599/2014-77 byl rozsudek Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88/INS [číslo] ze dne 21.8.2014 potvrzen.

25. Podle návrhu na vydání rozvrhového usnesení ze dne 12.12.2016, zaslaného insolvenčním správcem insolvenčnímu soudu, by věřiteli [číslo] měla připadnout částka ve výši 1.548.588,62 Kč.

26. Usnesením Městského soudu v Praze z 28.12.2012 soud rozhodl o vstupu nového věřitele [anonymizováno] [celé jméno žalobce] na místo insolvenčního věřitele [číslo] [jméno] [jméno] [příjmení] do řízení v rámci přihlášky P5-3.

27. Věřitel [právnická osoba] podal dne 23.6.2015 v incidenční věci MSPH 188 ICm 479/2013 dovolání.

28. Návrhem věřitele [číslo] na vstup nabyvatele jeho pohledávek do řízení na jeho místo, kdy věřitelem [číslo] je zde označen [jméno] [jméno] [příjmení] a novým nabyvatelem pohledávek je [celé jméno žalobce]. Jedná se o návrh z 21.12.2012 v insolvenční věci.

29. Usnesením Městského soudu v Praze pod č. MSPH 88 INS 49378/2012-B-94 ze dne 7.2.2017 bylo schváleno rozvrhové usnesení s tím, že každá zjištěná pohledávka bude uspokojena poměrně do výše 15,8203014 %. V rámci tohoto rozhodnutí je rozhodnuto současně o složení do úschovy částky ve výši 1.548.588,62 Kč věřitelce [číslo] [anonymizováno] [celé jméno žalobce] s odůvodněním, že k návrhu věřitelky [číslo] byla usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 19378/2012, UL 3/ 2017 ze dne 30.1.2017, které nabylo právní moci 2.2.2017, soudu určena lhůta k přezkoumání a rozhodnutí o návrhu na vydání rozvrhového usnesení ze dne 12.12.2016, jako na č.l. B-81, přičemž vrchní soud vyslovil právní názor, podle kterého je na místě postupovat podle ustanovení § 306 odst. 4 a ustanovení § 307 odst. 4 insolvenčního zákona, tzn. vydat rozvrhové usnesení, určit insolvenčnímu správci lhůtu k vyplacení věřitelům dlužníka s výjimkou částky připadající na věřitelku [číslo] kterou insolvenčnímu správci přikáže složit do úschovy u insolvenčního soudu s tím, že podle výsledku dovolacího řízení, vedeného u Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 ICdo 57/2015 částku věřitelce [číslo] vyplatí, nebo deponovanou částku poměrně vyplatí ostatním věřitelům.

30. Dle žádosti o náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ze dne 20.9.2018 zaslala žalobkyně žalované žádost o předběžné projednání nároku, obsahově totožného se žalobou.

31. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 14.6.2019 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a protože nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona o odškodňování, nebude náhrada škody žalobkyni přiznána.

32. Ze spisu sp.zn. MSPH 88 INS 19378/2012, vedeného u Městského soudu v Praze soud zjistil, že (vše viz část A spisu) dne 9.8.2012 byl podán soudu Návrh na zahájení insolvenčního řízení věřitelem [právnická osoba] proti insolvenčnímu dlužníku [právnická osoba] Soud 10.8.2012 vyhlásil vyhlášku, kterou oznámil věřitelům zahájení insolvenčního řízení, tuto současně vyvěsil na úřední desce soudu a rozeslal dlužníkovi, právnímu zástupci navrhovatele a dotčeným orgánům (tzn. finančním úřadům, celnímu úřadu, [obec] správě sociálního zabezpečení, úřadu práce apod.) Téhož dne vydala soudkyně pověření asistenta soudce, založené pod č.l. A-4. Dále byla 15.8.2012 uložena insolvenčnímu navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 tis. Kč. Insolvenční navrhovatel zálohu složil 21.8.2012. Dále byla dlužníku ustanovena opatrovnice pro dané řízení, a sice Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], usnesením z 30.8.2012 31.8.2012 vyzval soud dlužníka k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu a připojení listin, o které opírá své stanovisko. Navrhovatel se 31.8.2012 vzdal odvolání do usnesení o ustanovení opatrovníka dlužníkovi. Dále bylo 1.10.2012 vydáno opatření předsedy Městského soudu v Praze, kterým byl určen insolvenční správce Ing. [jméno] [příjmení]. Následně byl zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen konkurs, ustanoven správce, vyzváni věřitelé k podání přihlášek, a sice usnesením z 3.10.2012. Dle navazující části B uvedeného spisu, byl ve věci pověřen asistenta k vyjmenovaným úkonům dne 3.10.2012. Dne 4.10.2012 vyhověl věřitel a navrhovatel výzvy soudu k zaplacení doplatku na soudním poplatku. Následně 26.10.2012 byl vyhotoven poukaz insolvenčnímu správci k vyplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a tato byla vydána 6.11.2012. Insolveční správce 26.11.2012 zaslal soudu seznam přihlášených pohledávek věřitelů č. P1 – P4 a rovněž zprávu o hospodářské situaci dlužníka. Dne 29.11.2012 oznámil insolvenční správce existenci zahraničních věřitelů dlužníka, a sice [jméno] [jméno] [příjmení]. Dne 29.11.2012 oznámil insolvenční soud zahraničnímu věřiteli existenci insolvenčního řízení a poučil jej o právech podat ve věci insolvenční přihlášku. Tato výzva se zahraničnímu věřiteli nedoručila, neboť si ji nevyzvedl. Následně bylo k insolvenčnímu soudu podáno Popření pohledávky přihlášeným věřitelem, kdy tento popírá přihlášku věřitele [jméno] [příjmení], tzn. přihlášku P-4 (dílčí pohledávky [číslo]), a sice 7.12.2012. Zahraniční věřitel podal podáním z 12.12.2012 přihlášku pohledávky a požádal o odročení přezkumného jednání a schůze věřitelů, tato se přesto 13.12.2012 konala, kdy soud potvrdil zástupce věřitelů v osobě věřitele [číslo] potvrdil náhradníka zástupce věřitelů v osobě věřitele [číslo] uložil zvolenému zástupci věřitelů a náhradníkovi, aby do 15 dnů od schůze soudu oznámili, kdo za ně bude jednat. Dále k bodu 4) programu schůze věřitelů, a sice k rozhodnutí věřitelů o případném odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce a ustanovení nového insolvenčního správce věřitele, nového správce nenavrhli. Dle presenční listiny se uvedené schůze věřitelů a přezkumného jednání účastnil právní zástupce zahraničního věřitele [číslo] tedy původní osoby, která pohledávku [číslo] vlastnila. K výzvě soudu ke sdělení, kdo za ně bude jednat, odpověděl věřitel [číslo] 19.12.2012. Následně soud 19.12.2012 nařídil přezkumné jednání k přezkoumání přihlášky č. P5 věřitele [číslo] [jméno] [jméno] [příjmení] na 28.1.2013. Dne 28.12.2012 podal věřitel [číslo] věřitel [číslo] návrh na svolání schůze věřitelů. Soud této žádosti 7. 1.2013 vyhověl a na 28.1.2013 svolal schůzi věřitelů hned po skončení přezkumného jednání. Následně 11.1.2013 předložil insolvenční správce seznam přihlášených pohledávek, včetně popření pohledávky přihlášeným věřitelem společností [právnická osoba] ve věci paní [příjmení] [celé jméno žalobce]. Postoupení pohledávky na paní [příjmení] [celé jméno žalobce] je vedeno u pohledávky P5. Dle Protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů z 28.1.2013 se do řízení celkem přihlásilo 5 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 18.585.307,39 Kč, žádná přihláška nebyla podána věřitelem po lhůtě. Soud potvrdil zástupce věřitelů v osobě věřitele [číslo] paní [příjmení] [celé jméno žalobce]. Následně 29.1.2013 předložil insolvenční správce upravený seznam přihlášených pohledávek. Dne 8.12.2013 zaslal žalobce [právnická osoba] proti žalovanému [jméno] [příjmení] oznámení, že uhradili jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve věci žalobce proti žalovanému. Téhož dne oznámila společnost [právnická osoba] složení jistoty na náklady řízení incidenčního sporu proti žalované [příjmení] [celé jméno žalobce]. Dne 18.3.2013 uložil soud insolvenčnímu správci předložení soupisu majetkové podstaty dlužníka a zprávu o jeho činnosti s návrhem na další postup v řízení. Dne 2.4.2013 oznámil insolvenční správce zpětvzetí popření pravosti pohledávky věřitele P4 insolvenčním správcem. Dne 2.4.2013 předložil insolvenční správce zprávu o stavu řízení a následně 24.4.2013 zaslal soudu upravený seznam přihlášených pohledávek. Dne 3.5.2013 oznámil insolvenční správce zpětvzetí popření výše pohledávky věřitele [číslo] původním věřitelem a navrhovatelem. Dále soud 3.7.2013 uložil insolvenčnímu správci předložení zprávy o jeho činnosti. Rovněž také, aby uvedl jakým způsobem se postupuje při zpeněžování majetkové podstaty a zda a jak pokračuje ve sporech se [právnická osoba] s.r.o. 11.7.2013 insolvenční správce soudu vyhověl a sdělil, mimo jiné, že v návaznosti na již uvedené je stanoveno, že se zástupcem věřitelů budou získané poznatky o konkrétních nabídkách vyhodnoceny v průběhu měsíce srpna uvedeného roku a v návaznosti na to bude i rozhodnuto o případném pokračování, resp. ukončení sporu se [právnická osoba] s.r.o. Dne 4.10.2013 předložil insolvenční správce zprávu o stavu řízení. 11.7.2013 předložil návrh na prodej části majetku dlužníka mimo dražbu, jednalo se o nemovitosti v okrese [obec]. Soud 1.10.2013 insolvenčního správce vyzval k předložení zprávy o jeho činnosti a rovněž s vyjádřením se ke sporu se [právnická osoba] s.r.o. 11.10.2013 soud usnesením vyslovil souhlas insolvenčnímu správci s prodejem majetku mimo dražbu a stanovil podmínky pro tento úkon. Dne 13.12.2013 opakoval soud svou žádost, aby insolvenční správce sdělil a zaslal zprávu o své činnosti, včetně vyjádření se k průběhu zpeněžování majetkové podstaty a pokračování ve sporech se [právnická osoba] s.r.o. Tomu vyhověl insolvenční správce 6.1.2014, kdy zaslal zprávu o stavu řízení a rovněž konstatoval, že ve věci sporu se [právnická osoba] s.r.o. proběhlo dne 7.11.2013 jednání, které bylo odročeno na 23.1.2014. Dne 10.2.2014 opakoval soud výzvu insolvenčnímu správci ke sdělení stavu řízení. Dne 11.2.2014 tomuto insolvenční správce vyhověl a rovněž uvedl stav řízení ve sporu proti [právnická osoba], vedené pod sp.zn. 26 Cm….../ [číslo] (pozn. soudu – část spisové značky chybí). Dne 30.4.2014 žádal opět soud správce o zprávu o stavu řízení. Tomuto vyhověl správce 6.5.2014, následně 21.8.2014, kdy konstatoval, že ve věci vedené proti [právnická osoba] pod čj. 26 Cm 74/2011 bylo nařízeno další jednání na 23.1.2014 a toto bylo odročeno s ohledem na to, že si soud vyžádal stanovisko znalce. Dne 22.8.2014 doplnil insolvenční správce svou zprávu. Dne 15.9.2014 soud založil úřední záznam, že přihláška P4 věřitele [číslo] je zjištěna ve výši 2.559.919,00 Kč jako nezajištěná. Dne 24.9.2014 zaslal správce opravený seznam přihlášených pohledávek v reakci na vedenou přihlášku P4. Soud znovu žádal 3.11.2014 insolvenční správce o sdělení stavu řízení. Tomu vyhověl 11.11.2014 insolvenční správce, další zprávou žádosti ze 17.2.2015 vyžádal soud novou zprávu insolvenčního správce, k tomuto odpověděl insolvenční správce 25.2.2015, což doplnil 10.4.2015 s tím, že došlo ke zpeněžení majetku dlužníka na základě předchozího povolení soudu, tedy mimo dražbu. Dne 15.6.2015 soud opětovně žádal o sdělení zprávy insolvenčního správce, ten na to odpověděl 17.6.2015 s tím, že dosud není ukončen spor proti [právnická osoba] o zaplacení 3.940.000,00 Kč a po vydání rozhodnutí soudu bude teprve možné přikročit k předložení konečné zprávy. Dne 3.9.2015 předložil insolvenční správce návrh na povolení částečného rozvrhu, přičemž navrhl vypořádat i pohledávku věřitele [číslo]. Soud zde tužkou připsal poznámku, že běží spor o popření pohledávky věřitelem [číslo] – dovolání. 8.9.2015 vyzval insolvenční soud správce, aby svůj návrh ze dne 3.9.2015 doplnil o sdělení konkrétního stavu soudního sporu bránícího ukončení konkursu, včetně uvedení předpokladu možného ukončení sporu. Na to odpověděl 15.9.2015 insolvenční správce s tím, že probíhající spor proti [právnická osoba] prozatím nelze ukončit. Dne 17.3.2016 předložil správce další zprávu s tím, že spor 26 Cm 74/2011 bude brzy ukončen a budou splněny podmínky pro předložení konečné zprávy. Dne 19.5.2016 vyzval soud insolvenčního správce ke sdělení další zprávy s přihlédnutím ke sporu řešenému se [právnická osoba]. Dne 30.5.2016 na to odpověděl insolvenční správce s tím, že žádá o urgenci vydání částečného rozvrhu dle návrhu ze 7.9.2015 s ohledem na dlouhodobější horizont, v němž bude spor ukončen. E-mailem z 19.5.2016 žádal právní zástupce žalobkyně o urgenci soudu o rozhodnutí o částečném rozvrhu, který byl navrhován již v září 2015, a sice tento e-mail zaslal insolvenčnímu správci. Dne 8.6.2016 uložil insolvenční soud insolvenčnímu správci doplnění návrhu na vydání částečného rozvrhu s tím, že je potřeba, aby z něj bylo patrné, jaký je dosavadní výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, uvést, zda a jaké jsou pohledávky nezajištěné a zda jsou vázány na splnění dosud nenastalé odkládací podmínky, která by jejich uspokojení vylučovala, a další podmínky. Nato odpovídá insolvenční správce 10.6.2016. Dne 13.7.2016 opětovně žádá soud insolvenčního správce o sdělení zprávy, rovněž s přihlédnutím k řízení, vedenému proti [právnická osoba]. Ten odpovídá 14.7.2016, že předpokládá, že v následujících dnech bude řízení proti [právnická osoba] pravomocně zastaveno a zaslal zpětvzetí žaloby, které bylo zasláno rovněž Městskému soudu v Praze ve věci 26 Cm 74/2011. Dne 20.9.2016 opětovně soud žádá insolvenčního správce o zaslání zprávy. Dne 7.10.2016 předkládá soudu návrh na stanovení odměny zástupci věřitelů, a sice věřitelce [číslo] [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Soud 10.10.2016 určuje odměnu zástupci věřitelů ve výši 26 000 Kč. Proti rozhodnutí se vzdává práva na odvolání dotčená věřitelka [číslo] dne 16.10.2016. Následně 26.10.2016 soud oznámil usnesením zveřejnění konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce. Tato byla předložena 18.10.2016. Podle této konečné zprávy, by na věřitelku [číslo] [anonymizováno] [celé jméno žalobce] připadla částka 1.548.588,62 Kč E-mailem ze 17.10.2016 insolvenční správce žádá právního zástupce věřitelky [číslo] o odsouhlasení konečné zprávy, aby tato mohla být odeslána. Následně soud 28.11.2016 schvaluje konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce. 12.12.2016 podává insolvenční správce návrh na vydání rozvrhového usnesení. Následně soud usnesením ze 16.12.2016 rozhoduje o tom, že přihlášená pohledávka insolvenčního věřitele [číslo] je zjištěna bez práva zajištěného věřitele na uspokojení ze zajištěného majetku, a to s ohledem na exekuční příkaz, který v návaznosti na to je zde založen. Dne 9.1.2017 podává žalobkyně návrh na určení lhůty, kdy žádá o vydání rozvrhového usnesení. Na to odpovídá asistentka soudce 12.1.2017, resp. tento předkládá Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o návrhu věřitelky [anonymizováno] [celé jméno žalobce] na určení lhůty, konkrétně k vydání rozvrhového usnesení v dané věci. Dne 19.1.2017 vydal původní navrhovatel, resp. věřitel, proti uvedenému rozhodnutí nesouhlas. Dne 17.1.2017 Nejvyšší soud odpovídá na žádost o sdělení aktuálního stavu věcí, vedených pod senátní značkou 29 ICdo 30/2013 a 29 ICdo 57/2015, kdy konstatuje, že první z uvedených věcí byla vyřízena dne 28.11.2013, poté byla znova předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání, ve věci 29 ICdo 3/2014. Usnesením z 25.8.2014 Nejvyšší soud věci spojil a dále je vedl pod senátní značkou 29 ICdo 2/2014, přičemž v tomto řízení bylo 26.8.2014 dovolací řízení skončeno. Ve věci vedené Nejvyšším soudem pod senátní značkou 29 ICdo 57/2015 dosud rozhodnuto nebylo, přičemž s ohledem k počtu neskončených věcí, které této věci předcházejí, lze rozhodnutí ve věci očekávat nejpozději do konce třetího čtvrtletí roku 2017. Usnesením Vrchního soudu v Praze ve věci MSPH 88 INS 19378/2012, UL 2/ 2017, byla Městskému soudu v Praze určena lhůta 30 dnů k přezkoumání a rozhodnutí o návrhu na vydání rozvrhového usnesení z 12.12.2016. Spis byl následně zaslán 2.2.2017 Městskému soudu v Praze k rozeslání. Dne 7.2.2017 byl založen do spisu úřední záznam, že na dotaz soudu bylo právním zástupcem věřitelky [číslo] sděleno číslo bankovního účtu, na který mu bude poukázána náhrada nákladů řízení dle čísla dokladu 88 ve výši 8.228,00 Kč. Tento byl 7.2.2017 vyplacen. Usnesením Městského soudu v Praze pod č. MSPH 88 INS 49378/2012-B-94 ze dne 7.2.2017 bylo schváleno rozvrhové usnesení s tím, že každá zjištěná pohledávka bude uspokojena poměrně do výše 15,8203014 %. V rámci tohoto rozhodnutí je rozhodnuto současně o složení do úschovy částky ve výši 1.548.588,62 Kč věřitelce [číslo] [anonymizováno] [celé jméno žalobce] s odůvodněním, že k návrhu věřitelky [číslo] byla usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 19378/2012, UL 3/ 2017 ze dne 30.1.2017, které nabylo právní moci 2.2.2017, soudu určena lhůta k přezkoumání a rozhodnutí o návrhu na vydání rozvrhového usnesení ze dne 12.12.2016, jako na č.l. B-81, přičemž vrchní soud vyslovil právní názor, podle kterého je na místě postupovat podle ustanovení § 306 odst. 4 a ustanovení § 307 odst. 4 insolvenčního zákona, tzn. vydat rozvrhové usnesení, určit insolvenčnímu správci lhůtu k vyplacení věřitelům dlužníka s výjimkou částky připadající na věřitelku [číslo] kterou insolvenčnímu správci přikáže složit do úschovy u insolvenčního soudu s tím, že podle výsledku dovolacího řízení, vedeného u Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 ICdo 57/2015 částku věřitelce [číslo] vyplatí, nebo deponovanou částku poměrně vyplatí ostatním věřitelům. Dne 10.2.2017 předložil insolvenční správce exekuční příkaz ve věci, kterým byla postižena výplata pohledávky věřitele [číslo] [právnická osoba]. Dne 4.9.2018 soud zakládá do spisu záznam, že insolvenční řízení ve věci dlužníka [právnická osoba] je pravomocně skončeno, rejstříkový zápis se uzavírá a spis se předává na spisovnu. Dle záznamu o vydání částky 8 228 Kč, bylo dne 17.2.2017 vyplacena Mgr. [jméno] [jméno] soudem uvedená částka na poskytnuté na neinvestiční náhrady. Dle záznamu z 24.3.2017 byla do soudní úschovy do depozita složena částka 1 548 588,62 Kč insolvenčním správcem (Ing. [jméno] [příjmení]). Dle zprávy insolvenční správce informoval o splnění rozvrhového usnesení ze dne 10. 4. 2017, kdy splnil rozvrh ze dne 7. 2. 2017, včetně tedy depozita. Dne 14. 12. 2017 se vyjádřil právní zástupce věřitelky [číslo] [celé jméno žalobce] požádal s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 29 ICdo 57/2015-124, ze dne 31. 10. 2017, která se týká pohledávky P 5/1, v částce 3 635 016,39 Kč, aby bylo vydáno rozvrhové usnesení odpovídající 37,14% přiznané částky, tzn. částky ve výši 575 068,38 Kč z úschovy soudu. Dne 6. 2. 2018 vyjádřil právní zástupce věřitelky [právnická osoba] s vydáním rozvrhového usnesení a požádal o zdržení s vydáním usnesení, a vydání tedy uvedené částky s tím, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, č. j. 188 ICm 479/2013, 104 VSPH 599/2014-77 byl částečně potvrzen, přičemž se připomínky věřitelky z 21. 1. 2017 ukázaly jako důvodné, a je vhodné tedy prostředky dosavadního rozvrhového usnesení ponechat v soudní úschově. [ulice] stížností proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 10. 2017, kterou brojila stěžovatelka [právnická osoba], současně informovala prostřednictvím svého zástupce o podání této ústavní stížnosti insolvenční soud. Jedná se o ústavní stížnost, tato byla zaslána odesílatelem [jméno] [příjmení] Ústavnímu soudu 6. 2. 2018. Usnesením z 26. 2. 2018 soud požádal věřitelku [právnická osoba] o sdělení, zda soud ústavní vyhověl jejímu návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 29 ICdo 57/2015-124. Zástupce věřitelky odpověděl 5. 3. 2018, že tedy doposud o této stížnosti nebylo nijak rozhodnuto. Dne 26. 3. 2018 požádala věřitelka [číslo] o vyplacení pohledávky z úschovy. Dne 11.4.2018 podala žalobkyně návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 13. 4. 2018 doplnil soud rozvrhové usnesení s tím, že pohledávka věřitelky [číslo] [anonymizováno] [celé jméno žalobce], ve zjištěné výši 9 788 616,39 Kč, bude uspokojena poměrně do výše 15,8203014%, a sice částkou 1 548 588,62 Kč. Současně uložil insolvenčnímu správci provést rozvrh do 30 dnů od právní moci uvedeného rozhodnutí. Toto nabylo právní moci 3. 5. 2018. Dne 16. 4. 2018 se vzdala věřitelka [číslo] práva na odvolání proti všem výrokům usnesení Městského soudu v Praze. Dne 9. 5. 2018 byl vyhotoven platební poukaz o vyplacení složené úschovy ve výši 1 548 588,62 Kč, k rukám právního zástupce věřitelky [číslo] [jméno] [příjmení]. Dne 14.5.2018 byl poukaz vyplacen. Dne 17. 5 2018 se rozhodl soud usnesením o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, a uložení povinnosti správci oznámit soudu, zda povinnosti splnil, povinnosti uložené § 313 odst. 2 insolvenčního zákona. Na č. l. B111 zaslal Městský soud v Praze Obvodnímu soudu pro [část Prahy] týkající se dlužnice [právnická osoba], a žádosti o nahlížení do spisu. Dne 14. 6. 2018 zaslal správce zprávu o splnění povinností dle § 313 odst. 2 insolvenčního zákona. Dne 15. 6. 2018 byl insolvenční správce zproštěn své funkce.

33. Ze spisu sp.zn. MSPH 188 ICm 479/2013 soud zjistil, že uvedené řízení bylo zahájeno 12.2.2013, kdy byl do spisu založen originál podání popření pohledávky přihlášeným věřitelem ze dne 22. 1. 2013, původně založený ve insolvenčním spisu na čl. MSPH 88 INS 19378/2012-B-32. Tímto popřením se věřitel [právnická osoba] domáhal na věřiteli, jehož pohledávka je popírána, a sice proti [anonymizováno] [celé jméno žalobce], popření jednak pohledávky a) a pohledávky b), tedy kterou tato přihlásila k insolvenčnímu řízení. Dne 15.2.2013 uložil soud žalobci zaplatit soudní poplatek. Následně je založen do spisu záznam o složení jistoty k předběžnému opatření, ze dne 8. 2. 2013. Následně 8. 2. 2013 je založen do spisu potvrzení o úhradě jistoty na náklady řízení incidenčního sporu. Soudní poplatek ve věci je zaplacen 21. 2. 2013. Dne 27. 2. 2013 vyzval soud žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě. Žalovaný, respektive věřitelka [číslo] se k žalobě vyjádřila 26. 2. 2013. Dne 7. 4. 2014 vyzval soud žalobce, aby se písemně vyjádřil, zda vyslovuje souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání, a to do 7 dnů od právní moci usnesení. Žalobce se ve věci vyjádřil podáním z 11. 4. 2014, kdy nesouhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání. Soud poté nařídil jednání, a sice 17. 6. 2014, na 21. 8. 2014, a zaslal účastníkům předvolání. Právní zástupce žalobkyně se ve věci den před jednáním ještě vyjádřil, a sice 20. 8. 2014. Dne 21. 8. 2014 soud ve věci jednal, a provedl dokazování, následně vyhlásil rozsudek, že žaloba na určení, že pohledávka žalovaného ve výši 9 788 616,39 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 88 INS 19378/2012, přihláškou P5 není po právu, se zamítá. A rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení. Uvedený rozsudek byl následně vyhotoven, a rozeslán účastníkům, a sice 19. 9. 2014. Dne 29.9.2014 podal žalobce ve věci odvolání. Soud jej usnesením ze dne 30. 9. 2014 vyzval k odstranění vad, ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, která tedy byla právnímu zástupce žalobce, jako odvolatele, zaslána 30.9.2014. Žalobce zaslal odůvodnění odvolání do rozsudku podáním ze 7. 10. 2014. Následně mu soud uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání, a sice usnesením z 9. 10. 2014 Soudní poplatek byl následně 13. 10. 2014 zaplacen. Odvolání bylo doručeno právnímu zástupci žalovaného 21. 10. 2014 k vyjádření, a následně byl spis předložen 20. 10. 2014 Vrchnímu soudu v Praze. Soud ve věci nařídil ústní jednání na 31. 3. 2015. Dne 26. 3. 2015 se žalobce doplňuje ještě své odvolání ve věci, a poté soud 31. 10. 2015 ve věci jednal, kdy potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 188 ICm 479/2013-47 ze dne 21. 8. 2014. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího. Rozsudek byl poté vyhotoven a zaslán společně se spisem Městskému soudu v Praze k rozeslání účastníkům 22. 4. 2015. Zástupci účastníků jej obdrželi: 3. 5. 2015 zástupce žalobkyně, a 27. 4. 2015 zástupce žalovaného, tedy žalujícího v té věci. Dne 3. 5. 2015 zaslal právní zástupce žalobkyně, jako věřitelky [číslo] číslo účtu, na které má být zaslána jistota složená popírajícím věřitelem, s ohledem na potvrzení rozsudku. Dne 4. 6. 2015 soud jistotu zaslal právnímu zástupci žalobkyně, tedy věřitelky [číslo]. Platba byla provedena 17. 6. 2015. Poté podal tehdejší žalobce ve věci dovolání, a sice 23. 6. 2015. Soud jej usnesením z 13. 7. 2015 vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Tento byl složen 15. 7. 2015. Dále se k dovolání žalovaného vyjádřil právní zástupce věřitelky [číslo] podáním z 24. 7. 2015. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu České republiky 3. 8. 2015. Emailem z 13. 1. 2017 požádal právní zástupce žalujícího o sdělení aktuálního stavu řízení, a sdělení, kdy lze očekávat vydání rozhodnutí v uvedené věci. Dne 17. 1. 2017 na tuto žádost odpověděl Nejvyšší soud s tím, že věc vedená pod senátní zn. 29 ICdo 30/2013 byla vyřízena 28. 11. 2013, vrácením spisu Městskému soudu v Praze k provedení úkonů soudu prvního stupně v dovolacím řízení, konkrétně ke splnění poplatkové povinnosti dovolatele. Poté věc byla znovu předložena k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu, který tuto věc vedl pod senátní zn. 29 ICdo 3/2014. Usnesením z 25. 8. 2014, č. j. MSPH 88 INS 19378/2012, 188 ICm 219/2013 a 29 ICdo 2/2014-94, spojil věci vedené pod senátní zn. 29 ICdo 2/2014 a 29 ICdo 3/2014, a tyto dále vede pod senátní značkou dříve uvedenou, tedy [číslo]. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, 29 ICdo 2/2014 bylo dovolací řízení skončeno. Ve věci vedené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 29 ICdo 57/2015 dosud nebylo rozhodnuto, a věci se s ohledem na to, na počet neskončených věcí, které této věci předcházejí, ve věci lze očekávat rozhodnutí nejpozději do konce třetího čtvrtletí roku 2019. Dále žalobce doplnil své dovolání podáním ze dne 23.1.2017. Právní zástupce věřitelky [číslo] požádal o odstranění průtahů, a sice podáním ze 4. 10. 2017, kdy konstatoval, že ve věci vedené pod sp. zn. 29 ICdo 57/2015 má být rozhodnuto do konce třetího čtvrtletí roku 2017 s tím, že žádá, aby soud postupoval ve věci co nejdříve, neboť oddalovaní rozhodnutí působí věřiteli újmu. Dne 31.10. 2017 poté soud Nejvyšší vydal ve věci rozsudek, kterým rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, č. j. 188 ICm 479/2013-77 v části, ve které byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2014, jako na č. l. 47, o zamítnutí žaloby na určení, že pohledávka žalovaného ve výši 6 153 600 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného v dané věci, není po právu, zrušil, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbývající části dovolání zamítl. Rozsudek Nejvyššího soudu v [obec] nabyl právní moci 11. 12. 2017. Následně téhož dne byl spis vrácen soudu ke zveřejnění. Dne 28. 12. 2017 vrátil Městský soud v Praze spis Vrchnímu soudu v Praze, k dalšímu řízení, na základě předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dne 11. 1. 2018 vyzval soud účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí, aby soud rozhodl o zbývajícím meritu věci bez nařízení jednání. Dne 15. 1. 2018 právním zástupce věřitelky [číslo] sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Soud tedy obeslal 29. 1. 2018 účastníky s tím, že nařídil 26. 2. 2018 ve věci jednání. Dále se podáním ze dne 30. 1. 2018 ve věci vyjádřil právní zástupce tehdejšího žalobce. Dne 12. 2. 2018 se vyjádřila žalovaná. Právní zástupce tehdejšího žalobce se ve věci dále vyjádřil 19. 2. 2018. Dne 26. 2. 2018 soud ve věci jednal, a rozsudek Městského soudu v Praze jako na č. l. 47, v části týkající se zaplacení pohledávky P5/2 ve výši 6 153 600 Kč, a v bodě 2 výroku, tedy ve výroku náhradě nákladů řízení, potvrdil. Následně předložil spis Městskému soudu v Praze k rozeslání rozhodnutí o odvolání, a sice 15. 3. 2018. Soud ve věci rozeslal rozhodnutí, a rozsudek nabyl právním moci 23. 3. 2018. Poté byla zaúčtována složená jistota na náklady sporu, a sice tato byla poslána právnímu zástupci žalobkyně, tedy [anonymizováno] [celé jméno žalobce], věřitelky [číslo] 28. 5. 2018. Dne 8. 6. 2018 byla ve věci vyznačena tzv. postagenda, kdy byla vyznačena doložka právní moci, a byl ukončen rejstřík.

34. Soud nečte předvolání (na č.l. 108) v rámci odvolacího řízení v rámci incidenční věci, neboť toto bude následně čteno v rámci spisu incidenčního.

35. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

36. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

37. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

38. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

39. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

40. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

41. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

42. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

43. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

44. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

45. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

46. Posuzované insolvenční řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni přibližně 5 roků a 4 měsíce (od 28.12.2012, kdy bylo vydáno usnesení o vstupu žalobkyně do řízení, přičemž přihláška pohledávky právního předchůdce žalobkyně byla podána 12.12.2012 do – 3.5.2018, kdy nabylo právní moci rozvrhové usnesení ve věci) a tato jeho délka odpovídala složitosti věci, její právní a procesní náročnosti a nebyla shledána období nečinnosti soudu. Je třeba zdůraznit, že insolvenční řízení se od ostatních řízení liší, když směřuje k vymožení peněžitého plnění ve prospěch přihlášených a uznaných přihlášek věřitelů. Proto je z velké části závislé na činnosti insolvenčního správce, který se za svou činnost zodpovídá právě věřitelům. Insolvenční soud je tak spíše dohledovým orgánem, jehož úkolem je střežit zákonnost jednotlivých úkonů správce. Insolvenční řízení jako taková bývají často poznamenána řadou incidečních sporů, v nichž se jednotlivý věřitelé domáhají uznání pravosti a výše svých pohledávek, které byly po přihlášení popřeny jinými věřiteli či insolvenčním správcem, popř. samotným dlužníkem. Úkolem insolvenčního správce přitom obecně je získat co nejvíce peněžních prostředků k uspokojení přihlášených věřitelů. Kromě pohledávky žalobkyně byly v rámci incidenčního řízení vedeny paralelně spory o několik pohledávek a i řízení, které nebylo řízením incidenčním, konkrétně za [právnická osoba] pod sp.zn. 26 Cm 74/2011. Insolvenční řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy a přičemž samo o sobě právě s ohledem na specifický charakter řízení a obvyklé délky takových řízení nebylo nepřiměřené. V této souvislosti soud odkazuje na obvyklou délku insolvenčního řízení, kdy je úpadek dlužníka-fyzické osoby řešen formou oddlužení § 405 odst. 3 písm. a) IŘ, ve znění do 31.12.2007, která byla stanovena tehdy nově účinným IŘ a která vycházela z průměrné délky dosavadních konkursních řízení, vedených podle zákona o konkursu a vyrovnání. Poměr mezi délkou insolvenčního řízení, kdy úpadcem je fyzická osoba a insolvenčním řízením s právnickou osobou jako úpadcem je obdobný. Pokud žalobkyně namítala, že soud prvního stupně zatížil řízení průtahy, kdy nejprve dva roky otálel s vydáním rozvrhového usnesení a následně peněžní prostředky uložil do úschovy a vyplatil teprve po třech letech (žalobkyně tuto dobu odvodila od rozvrhového usnesení ze dne 8.2.2017 do uvolnění úschovy 11.5.2018, je tedy zřejmé, že uvedená doba trvala přibližně 1 rok a 3 měsíce, nikoliv 3 roky), nelze než konstatovat, že soud neporušil žádnou ze svých povinností, naopak jednal přesně podle zákona a současně dostál i své prevenční povinnosti, když opačný postup by mohl vést k navyšování nákladů celého řízení, když by oprávněná osoba byla nucena vymáhat bezdůvodné obohacení po osobě, které by unáhleným postupem soudu byla sporná pohledávka vyplacena, aniž by bylo vyčkáno výsledků dovolacího řízení, v tomto případě po žalobkyni (pokud by se její pohledávka následně ukázala jako neoprávněná). Soud v takovém případě postupuje podle ust. § 307 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen„ IZ“), podle kterého § 307 částky, které by mohly připadnout na pohledávky uvedené v § 306 odst. 4, složí insolvenční správce do úschovy u insolvenčního soudu. Jakmile odpadnou překážky k jejich výplatě, vydá o nich insolvenční soud další rozvrhové usnesení; ustanovení o rozvrhovém usnesení platí obdobně i pro další rozvrhové usnesení. Pokud se ukáže, že ohledně některé z těchto částek nejsou splněny předpoklady pro její zařazení do rozvrhu, vyloučí ji insolvenční soud z rozvrhu; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Obdobně se postupuje ohledně částek vyčleněných na výlohy spojené s ukončením řízení, pokud nebyly použity. UST. § 306 odst. 4 písm. a) a b) vydání rozvrhového usnesení nebrání, jestliže ohledně některé z pohledávek z upraveného seznamu přihlášených pohledávek nejsou dosud splněny podmínky pro její výplatu nebo jde-li dosud o pohledávku spornou; jde zejména o pohledávky, a) kterých se týká odvolání proti konečné zprávě, b) ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční spor. Soudu z tohoto pohledu nelze ničeho vytknout a nelze tak shledat průtahy v řízení, neboť i kdyby bylo ve věci vydáno rozvrhové usnesení, jak žalobkyně navrhovala, musel by soud přesto přistoupit k postupu dle ust. §. Co se týče navazujícího incidenčního řízení sp.zn. MSPH 188 ICm 479/2013, toto probíhalo 5 let a jeden měsíc (od 12.2.2013, kdy byl k úkonu popření přihlášeným věřitelem založen uvedený spis, do 23.3.2018, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci). Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně rozhodoval meritorně jednou, odvolací soud dvakrát a jednou rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Právě v řízení před Nejvyšším soudem byl shledán průtah v plynulosti řízení, kdy dovolání bylo předloženo 3.8.2015, soud však meritorně rozhodl až 31.10.2017. Nutno ovšem dodat, že jednak ojedinělý průtah v řízení lze tolerovat, pokud nebude délka řízení nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ze dne 8.12.1983 ve věci Pretto v. Itálie), jednak polovinu uvedené doby paralelně probíhalo i řízení ve věci sp.zn. 26 Cm 74/2011, kdy teprve 14.7.2016 bylo soudu avizováno zpětvzetí žaloby a v řízení nemohlo být i za těchto okolností pokračováno. Jednotlivé úkony byly jinak činěny plynule, kromě shora uvedeného průtahu bez větších prodlev. Je pravdou, že žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Právní zástupce žalobkyně rovněž na výzvy soudu, zda souhlasí s nařízením věci bez jednání (7.4.2014 a 15.1.2018) opakovaně sdělil negativní stanovisko. Byť nelze dávat k tíži účastníku řízení uplatňování jeho práv, nelze současně dávat k tíži státu, když se s nimi musí vypořádat. V případě nesouhlasu s rozhodnutím věci bez jednání je nasnadě, že soud musí jednání nejprve nařídit, což nepochybně nelze obratem. Přitom právě podobný souhlas s rozhodnutím věci bez jednání může řízení uspíšit (v tomto případě např. o 5 měsíců). A závěrem je rovně nutné uvést, že konstrukce zajištění výživy žalobkyně a její rodiny prostřednictvím postoupení pohledávky, přihlášené do insolvenčního řízení, je poněkud nelogická. V daném případě se z pohledu insolvenčního řízení nejednalo o žádnou z přednostně uspokojovaných pohledávek, protože je vždy posuzován titul dané pohledávky nikoliv její tvrzený účel. Účastníkům muselo být zřejmé, že vyplacení uvedené pohledávky (pokud by byla v řízení uznána jako oprávněná) je závislé až na rozvrhovém usnesení, přičemž žalobkyně ani její partner, který původně byl věřitelem této pohledávky, nemohli vědět, kdy k vydání rozvrhového usnesení dojde. Návrh na vydání rozvrhového usnesení schvaluje soud až poté, co je insolvenčním správcem zajištěn dostatek majetku k vyplacení jednotlivých věřitelů, zpravidla se tak děje až ke konci insolvenčního řízení, zřídka je rozvrhových usnesení více či jsou podávány návrhy na částečné rozvrhové usnesení. Z tohoto pohledu by mnohem více k tvrzenému účelu postoupení pohledávky směřovalo postoupení pohledávky partnerem žalobkyně nikoliv na žalobkyni, ale na třetí osobu, která by mu vyplatila odstupné za tuto pohledávku a která by následně tuto pohledávku dále vymáhala v insolvenčním řízení, aniž by ji tížila potřeba rychlého získání peněžních prostředků. Získané prostředky by tak partner žalobkyně mohl žalobkyni následně vyplatit, aniž by vyčkávali skončení insolvenčního řízení. Obdobný postup ostatně mohla zvolit i žalobkyně a pohledávku za úplatu postoupit dále. Jestliže však oba partneři situaci řešili prostřednictvím postoupení pohledávky na žalobkyni, jednalo se čistě o jejich rozhodnutí a není důvod zvyšovat význam daného řízení pro žalobkyni. Poněvadž soud I. stupně neshledal v posuzovaném řízení nesprávný úřední postup, odpovědnost žalované nenastala a žalobu proto zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání dne 25.8.2020 a 4.12.2020 a těchto jednání se rovněž účastnila, náleží žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 5 úkonů po 300 Kč, celkem tedy 1 500 Kč.

Poučení