45 C 166/2020-89

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobců: 1. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] 2. [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] pro zaplacení 952 295,08 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se ve vztahu ke každému ze žalobců, částečně zastavuje, a to co do částky 63.125,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z částky 63.125,00 Kč od 18.3.2021 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se každý ze žalobců domáhá na žalované zaplacení částky 889.170,08 Kč, spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 23.6.2020, se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupce částku 1 272 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63.125,00 Kč od 24.6.2020 do 18.3.2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, každému ze žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali na žalované zaplacení částky ve výši 952 295,08 Kč s příslušenstvím pro každého z nich z titulu nesprávného úředního postupu v řízení, [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci uvedli, že uvedené řízení zahájili dne 5. 5. 2010, přičemž jeho předmětem bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k 86 společně vlastněným nemovitostem (lesním pozemkům, rybníkům, trvalým travním porostům, zastavěným pozemkům, zahradám, obydlím, hospodářským a jiným budovám jako stodola, špejchar apod.), nacházejícím se v katastrálních územích Dožice, Přebudov a Budislavice, vše v Plzeňském kraji, které byly užívány bez odpovídající náhrady většinovým spoluvlastníkem nemovitosti [jméno] [příjmení]. S ohledem na hodnotu hodnota společných nemovitostí 39 452 000 Kč, vypořádací podíl pro každého z žalobců o velikosti [číslo] celku činil 3 000 000 Kč. Řízení bylo soudy obecné soudní soustavy skončeno dne 9. 10. 2019, kdy právní moci nabylo usnesení [název soudu] o schválení smíru. Dle žalobců dané řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, když se v něm vyskytli nedůvodné průtahy, spočívající ve zbytečném ústním jednání dne 24. 11. 2010, při kterém nebyl proveden žádný důkaz a toto bylo za účelem vyhotovení znaleckého posudku odročeno na neurčito, ačkoliv i předchozí ústní jednání dne 20. 8. 2010 bylo právě za účelem vyhotovení znaleckého posudku odročeno, prodlení v ustanovení znalce k podstatné otázce řízení, který měl být dle žalobců ustanoven již na počátku řízení, nesprávné usnesení o přiznání zálohy na znalečné, které bylo zrušeno [název soudu] (č. listu 388), jednání dne 8. 6. 2002 (č. listu 497), nesprávný posudek (č. listu 693), prodlení s nakládáním se vzájemným návrhem žalovaného, čtrnáctiměsíční nečinnost mezi jednáním ode dne 14. 8. 2013 do dne 15. 10. 2014, nedůsledné vymáhání povinností znalců vyhotovovat znalecké posudky. Soud ustanoveným znalcům opakovaně prodlužoval lhůty, v nichž pro něj měli vyhotovovat znalecké posudky, ale důvodnost žádostí o prodloužení lhůty nezkoumal, vycházel z tvrzení znalců, že jsou buď pracovně zaneprázdněni anebo čerpají dovolenou a nevymáhal jejich aktivitu ani ukládáním pořádkových pokut, nečinné znalce sice výjimečně zprošťoval a namísto nich u stanovoval znalce jiné, ti jej však obratem žádali o prodloužení lhůty a soud jim vyhověl. Žalobci se sice v projednávaném právním případu nedomáhali odstranění průtahů formálním zákonem stanoveným způsobem, t.j. stížností předsedovi nebo návrhem na určení lhůty k provedení procesního, na druhou stranu však soud prvého stupně o nařízení jednání opakovaně písemně urgovali. S ohledem na to žalobci požadovali náhradu nemajetkové újmy v rozsahu 20 000 Kč rok protrahovaného řízení (první dva roky v poloviční výši), tzn. 168 333 Kč, kterou navýšili 75 % na částku 294 582,75 Kč (35 % s ohledem na zásadní význam řízení pro žalobce, kdy tito na společných nemovitostech nikdy nehospodařili a užitek z nich neměli už ani v době před podáním žaloby, 25 % pro nedůvodné průtahy na straně soudu a 15 %, protože se žalobci na prodloužení doby řízení nepodíleli). Dále žalobci požadovali náhradu škody, odpovídající inflaci za dobu protrahovaného řízení z částky 3 000 000 Kč, kterou obdrželi od většinového spoluvlastníka náhradou za svůj ideální spoluvlastnický podíl na společných nemovitostech, přičemž tuto vyčíslili na částku 407 712,33 Kč. Současně žalobci žádali náhradu náklady právního zastoupení, každý v částce 250 000 Kč. Oba žalobci jsou starší 70 let: prvý žalobce se letos dožívá věku 73 let a druhá žalobkyně se letos dožívá věku 74 let. Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku vnímány zpravidla intenzivněji a jedná se tak objektivně u každé z takových osob o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces. Zvýšený význam předmětu řízení pro poškozené z důvodu jejich vysokého věku nespočívá na pouhých faktických obtížích při vystupování v předmětném řízení, nýbrž na intenzivnějším vnímání nepříznivých dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení, a to včetně hrozby, že se tyto osoby nemusí ukončení řízení s ohledem na stáří a zdravotní stav dožít ([spisová značka]). Doplnili, že v daném případě nepostačuje konstatování porušení práva. Žalobci u žalované uplatnili dne 23. 12. 2019 předběžně nárok na náhradu škody způsobené ve shora uvedeném řízení, žalovaná však žádosti žalobců do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobci požadovali, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jim náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná neuznala žalobou tvrzený nárok, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobci uplatnili dne 23.12.2019 svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslili ve výši 294.582,75 Kč pro každého z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dalším uplatněným nárokem ze stejného odpovědnostního titulu byla náhrada škody ve výši 407.712,33 Kč pro každého a náhrada nákladů řízení ve výši 250.000 Kč pro každého z žalobců. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená a každému ze žalobců poskytla zadostiučinění ve výši 63.125 Kč, nároky na náhradu majetkové újmy žalovaná označila za nedůvodné. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že řízení vedené u [název soudu] probíhalo po dobu 9 let a 5 měsíců opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci bylo rozhodnuto třikrát soudem prvního stupně, dvakrát soudem odvolacím, řízení skončilo schválením smíru mezi účastníky v průběhu třetího odvolacího řízení. Procesně bylo rozhodováno na obou stupních o znalečném a o zálohách na znalečné, o přerušení řízení a pokračování a o ustanovení kolizního opatrovníka druhé žalované. V řízení nedocházelo k procesní nečinnosti soudů, jednotlivé úkony byly prováděny v přiměřených lhůtách. Negativní vliv na délku řízení však mělo rušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Při vypracování množství znaleckých posudků docházelo také k prodloužení řízení, byť i z objektivních důvodů. Řízení lze hodnotit jako výrazně složité, zejména po skutkové stránce. Složitost řízení signalizuje již sám jeho předmět, jímž bylo vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem (pole, lesy, rybníky a budovy). Žalobci nejprve žádali rozdělení nemovitostí, následně se řešilo přikázání do vlastnictví žalovaného a výše vypořádacích podílů. Žalovaný vznesl protinávrh, kterým se domáhal vypořádání své investice do společných staveb. Bylo vypracováno mnoho znaleckých posudků, jejich doplňků a také revizní znalecké posudky k ocenění nemovitostí a celého hospodářství. Po procesní stránce bylo rozhodováno o změnách žaloby a o ustanovení kolizního opatrovníka druhé žalované. Žalobci se na délce řízení výrazně nepodíleli, nicméně opakovaně žádali o prodloužení soudem stanovených lhůt a o odročení jednání. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházela žalovaná nejprve ze základní částky 126.250 Kč ([číslo] [spisová značka], první dva roky v poloviční výši), tuto dále snížila s ohledem na složitost projednávané věci a význam řízení pro žalobce o 50%. Dále je třeba zohlednit skutečnost, že v řízení vystupovali oba současní žalobci na straně žalující společně, jedná se tedy o tzv. sdílenou újmu. V tomto směru žalovaná odkázala na rozhodnutí [název soudu] ze dne ze dne 13. února 2018, sp. zn. III. ÚS 3369/17. Žalovaná považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující. Žalovaná nepovažuje žalobci uplatněné náklady právního zastoupení ve výši 250.000 Kč pro každého za náklady, které by byly účelně vynaložené na nápravu nesprávného úředního postupu, když jde o celkové náklady řízení vynaložené v daném sporu, není tedy dán příčinný vztah mezi samotnou délkou řízení a nutností dané náklady vynaložit, jako takový je nedůvodný. Navíc tento nárok by mohli žalobci uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Co se týče uplatněného nároku na náhradu majetkové škody ve výši 407.712,33 Kč, žalobci neuvádějí žádné relevantní okolnosti, proč při výpočtu inflace vycházejí právě z částky 3.000.000 Kč. Je zjevné, že v době podání žaloby, případně po několik následujících let, by hodnota jejich vypořádacího podílu nečinila právě tři milióny. V rozsudku z listopadu 2012 soud žalobcům přiznal na vypořádání výrazně nižší částku. Žalovaná navíc nepovažuje nárok uplatňovaný žalobci za škodu, kterou by mohli žalobci vymáhat po státu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, protože příčinu vzniku tvrzené škody lze shledat v tom, že se žalobci nebyli schopni dohodnout s dalšími spoluvlastníky na užívání nemovitostí. Pokud jde o uplatněný úrok z prodlení tento by mohl žalobcům příslušet až ode dne 24.6.2020, nikoli ode dne uvedeného v žalobě, neboť až dne 23.6.2020 uplynula zákonná šestiměsíční lhůta pro případné mimosoudní uspokojení peněžitého požadavku žalobců uplatněného u Ministerstva spravedlnosti dne 23.12.2019. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žalobci vzali v průběhu řízení žalobu co do částky 126.250,00 Kč částečně zpět, a to s ohledem na částečné plnění nároku na nemajetkovou újmu ze strany žalované.

4. Uplatněním nároku na náhradu škody ze dne [datum] žalobci uplatnili nárok na náhradu škody nepřiměřenou délkou řízení v celkové výši 952.295,08 Kč pro každého. Dle doručenky datové zprávy byla žádost žalobců o předběžné projednání nároku žalované zaslána [datum] do datové schránky. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Obsah přílohového spisu] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

13. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

16. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

18. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

19. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

23. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

27. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 5.5.2010 do 27.9.2019, kdy byl ve věci schválen smír., tedy celkem 9 let a 4 měsíce. Předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k 86 společně vlastněným nemovitostem. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Nicméně i po dobu přerušení řízení byly ve věci soudem činěny procesní úkony. Současně však nelze pominout závěry [název soudu], který první meritorní rozhodnutí zrušil pro vad, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soud nalézací pominul vzájemný návrh jednoho ze žalovaných. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní, a to s ohledem na zejména velký počet vypořádávaných nemovitostí (celkem 86), jejichž zhodnocení si vyžádalo celkem 13 znaleckých posudků, doplnění znaleckého posudku či revizních znaleckých posudků. Ve věci tak bylo opakovaně rozhodováno soudy obou stupňů o přiznání znalečného, nalézacím soudem byly vybírány zálohy na znalecké posudky apod. změně osoby žalovaného a rovněž o návrzích stran na přerušení řízení. V řízení byly podány 4 vzájemné návrhy. Soud neshledal výraznější období nečinnosti soudu, kromě období od 28.5.2015 do 31.12.2015, kdy bylo řízení přerušeno do ustanovení kolizního opatrovníka druhé žalované, která byla omezena ve svéprávnosti a jejím stálým opatrovníkem byl ustanoven první žalobce. Toto přerušení však byl i [název soudu] k následnému odvolání proti pokračování v řízení zhodnoceno jako důvodné. Současně přičemž nemůže souhlasit s hodnocením žalobců ohledně období od 14.8.2013 do 15.10.2014 jako nečinnost soudu. Z provedeného dokazování je zřejmé, že v té době vyzval soud oba žalobce k zaplacení zálohy na revizní posudek, rozeslal soud rozšíření žaloby účastníkům, nepřipustil změnu žaloby žalobců, vyhledával znalecký ústav, ustanovil znalce [příjmení] [titul]. [jméno] [jméno], [anonymizováno], přiznal znalečné jednotlivým znalcům, nařídil ústní jednání i následně toto odročil. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně dvakrát, rovněž soud odvolací, ten dále rozhodoval pětkrát procesně. S procesními rozhodnutími se věc nacházela u [název soudu] týkající se odvolání do usnesení o znalečném či zálohách na znalečné, vzájemném návrhu jednoho z tehdejších žalovaných. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobců, tito se svým procesním chováním na celkové době řízení významně nepodíleli, byť dvakrát žádali o odročení jednání, jednou podávali rozšíření žaloby, současně soud zjistil, že 2x urgovali nařízení jednání (v roce 2012), jinou aktivitu žalobců v tomto duchu soud nezaznamenal. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Soud vzal v potaz i věk obou žalobců, přičemž 1.žalobci bylo v době daného řízení [číslo] let, 2.žalobkyni [číslo], nepřekročili tedy hranici tzv. vyššího věku (viz. rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], či sp.zn. [spisová značka]). Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní.

28. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 9 let a 4 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 126 250 Kč. Od této částky odečetl 35 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dále soud ponížil základní částku o 10 % z důvodu sdílené újmy. Institut sdílené nemajetkové újmy je možné použít tam, kde vystupuje více poškozených, přičemž jejich újma je do určité míry - jako procesní stranou – sdílena. Větší počet účastníků řízení je pak okolností, která zmírňuje utrpěnou újmu, a tím pádem i snižuje výši zadostiučinění pro každého jednotlivce. V tomto konkrétním případě bylo společenství dáno manželským vztahem žalobců a podporuje tak úvahu o vyšší a intenzivnější míře sdílení subjektivních dopadů vedeného sporu. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 55 % (tzn. 56 813 Kč), jelikož se žalobcům na přiměřeném zadostiučinění ze strany žalovaného již dostala částka ve výši 63 125 Kč, tedy částka vyšší, než by jim z tohoto titulu poskytl sám soud, soud žalobu společně s příslušenstvím z částky 889.170,08 Kč, které žalobci požadovali od posledního dne k vypořádání žalovaného nároku žalovanou, kdy ovšem žalovaná ještě v prodlení nebyla, jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.

29. Ve výroku ad. IV soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit oběma žalobcům zákonný úrok z prodlení z jí přiznané částky.

30. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 2 o. s. ř., a žalobci, který měl úspěch co do 99,47% a neúspěch co do 0,53%, přiznal právo na náhradu 98,94 % nákladů. V této věci žalobci uplatnili tři samostatné nároky (nemajetková újma z délky řízení, náhrada škody za inflaci a náklady právního zastoupení), byli zcela úspěšní ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy z délky daného řízení. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen "advokátní tarif") platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]), tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází zásadně z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), což je v daném případě částka [číslo] (náhrada znalečného + obhajné). Za tarifní hodnotu se tak považuje částka 657 712,33 (50 000 Kč + 407 712,33 Kč + 250 000 Kč). Úspěch žalobce tak byl v plném rozsahu, když i jen částečný úspěch ohledně nemajetkové újmy je považován jako úspěch plný. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, načež se připravovala na ústní jednání soudu dne 5. 4. 2022 a 24. 5. 2022 a těchto jednání se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 5 úkonů, celkem 1 500 Kč. Podle úspěchu ve věci tedy 1 272 Kč.

Poučení