45 C 166/2021 - 133

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený obecnou zmocněnkyní [Jméno zmočněnkyně] bytem [Adresa zmočněnkyně] proti žalované: [Anonymizováno] [Jméno žalované] [Anonymizováno] [Adresa žalované] pro zaplacení 4 800 Kč s příslušenstvím + 50 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 3.000,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 3.000,00 Kč od 9.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 300,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000,- Kč a náhrady majetkové újmy ve výši celkem 4 800,- Kč, způsobené mu dle jeho slov postupem a zásahy Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze. Žalobce uvedl, že byl (je) účastníkem řízení sp.zn. [Anonymizováno] u Obvodního soudu pro Prahu 9, z něhož se odvíjejí vedlejší dílčí řízení a to mimo jiné řízení stížností podle § 164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále i jen z.s.s.) ke státní správě Obvodního soudu pro Prahu 9 a dále řízení o návrzích žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu v řízení podle § 174a odst. 1) z.s.s., které byly postupovány procesním soudem (Obvodním soudem pro Prahu 9) k Městskému soudu v Praze. V souvislosti s těmito dílčími řízeními žalobci vznikla škoda spočívající v podání čtyř návrhů na určení lhůty – jednoho ze dne 6.4.2016, dvou ze dne 31.1.2018 a třetího ze dne 25.1.2019 a pěti stížností ke správě soudu – z 3.11.2017, 18.11.2017, 18.11.2017, 8.12.2017, 10.2.2018, 25.7.2018, čímž mu vznikla škoda na nepřiznané náhradě nákladů řízení, resp. právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon v řízení, neboť se jedná o účastníka, nezastoupeného advokátem. Návrhy na určení lhůty byly podány důvodně a jsou oprávněné, stejně tak stížnosti na správu soudu, tím vším se žadatel důvodně domáhal nápravy svých porušovaných práv (procesních i hmotných). Skrze návrhy na určení lhůty ze dnů 31.1.2018 a 25.1.2019 byl procesní soud pohnut k činnosti, některé úkony s namítaným prodlením byly učiněny v přímé příčinné souvislosti s návrhy navrhovatele na určení lhůty. Celková škoda za tímto odstavcem specifikovaná podání je 1.800,- Kč (6 podání k soudu). Další škoda měla žalobci vzniknout snížením výše přiznaného zadostiučinění o -10% s ohledem na zcela v rozporu s realitou tvrzené „nedůvodné návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu s ohledem na zákonná kritéria uvedená v ustanovení § 31a odst. 3 ZOdpŠk“ v řízení před Městským soudem v Praze, sp. zn. 23 Co 67/2020 (rozsudek ze dne 13.5.2020, č.j. 23 Co 67/2020-453). Škoda tak představuje částku 3 000,- Kč. A konečně žalobce uvedl, že mu klamavým a vyhýbavým postupem dotčených orgánů žalované vznikla újma, kterou vyčíslil ve výši 50 000,- Kč. Klamavého a vyhýbavého postupu se dle žalobce dopustil jednak Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud I. stupně, jednající vyřizující samosoudkyní JUDr. Helenou Svobodovou ohledně průtahového postupu v řízení [Anonymizováno] (a zejména v části vykonávacího řízení), v kombinaci s postupem, který při stížnostních řízeních na průtahy v řízení [Anonymizováno] zaujala předsedkyně soudu Mgr. Michaela Wenzelová, a v kombinaci s rozhodováním senátu 30UL Městského soudu v Praze o návrzích navrhovatele (žalobce) na určení lhůty a dále postupem senátu 23Co Městského soudu v Praze v kompenzačním řízení sp.zn. [Anonymizováno], který snížil přiznané zadostiučinění s oporou o listiny, které žalobce opakovaně označoval za vadné a nesprávné, aniž by se s takovými námitkami žalobce senát vypořádal. Žalobce u žalované uplatnil dne 8.2.2021, který doplnil dne 28.2.2021, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

1. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 8.2.2021 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 54.800,- Kč, a to v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. [Anonymizováno]. K projednání žádosti žalobce došlo dne 12.10.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb., ani nebylo žádné pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno dle § 8 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce na náhradu škody nelze shledat důvodným s ohledem na neexistenci odpovědnostního titulu. Rozhodovací činnost soudu není nesprávným úředním postupem jako titul pro náhradu škody. Na případy rozhodovací činnosti soudů se vztahují ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o nezákonném rozhodnutí, avšak v tomto případě žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu tohoto zákona vydáno nebylo. Má-li žalobce za to, že v řízení došlo k nevhodnému chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem, je oprávněn obracet se na orgány státní správy soudů se stížností. Stran tvrzeného nesprávného úředního postupu žalovaná doplnila, že nemůže posuzovat správnost skutkových zjištění nebo nesprávnost právního posouzení věci, ani posuzovat předpoklady pro vydání rozhodnutí. Jde totiž o rozhodovací činnost soudu, která přímo vede k vydání rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti soudu nemůže žalovaná žádným způsobem zasahovat, neboť soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy, resp. nezávislí soudci, a tuto jejich nestrannost a nezávislost nesmí nikdo ohrožovat. Přezkoumání soudních rozhodnutí z hlediska jejich věcné správnosti a souladu se zákonem, je možné pouze na základě podaných řádných nebo mimořádných prostředků, o nichž rozhoduje nadřízený soud. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

2. Soud v dané věci již jednou rozhodl, kdy nejprve návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení věci, vedeného pod sp.zn. [Anonymizováno], zamítl (výrok I.), řízení částečně zastavil co do částky 3.000,00 Kč, spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 3.000,00 Kč od 9.8.2021 do zaplacení (výrok II.), žalobu co do požadavku žalobce uložit žalované povinnost k zaplacení částky 50.000,00 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 50.000,00 Kč od 9.8.2021 do zaplacení, odmítl (výrok III.), žalobu co do požadavku žalobce uložit žalované povinnost k zaplacení částky 1.800,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 1.800,00 Kč od 9.8.2021 do zaplacení, zamítl (výrok IV.) a uložil povinnost žalobci nahradit žalované náklady řízení (výrok V.). K odvolání žalobce byla věc co do II. výroku Městským soudem v Praze rozsudkem č. j. 13 Co 220/2024- 122 ze dne 9.10.2024 změněna tak, že se řízení ohledně částky 3 000 Kč s příslušenstvím nezastavuje a ve výroku V. se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že „soudem prvního stupně na podkladě ustanovení § 159a odst. 4 a § 104 odst. 1 o. s. ř. učiněný právní závěr o překážce věci pravomocně rozhodnuté jakožto neodstranitelném nedostatku podmínky řízení však nemůže obstát, byl-li předmětem tamějšího řízení nárok na odškodnění nemajetkové újmy mající původ v namítaném („zdrojovém“, odškodňovaném) řízení, zatímco nyní se žalobce domáhá náhrady škody, k jejímž vzniku mělo dojít na podkladě okolností nastalých až v řízení odškodňovacím. Úsudek soudu prvního stupně o totožnosti skutku je tedy zjevně nepřípadný, žalobcovu odvolání nelze (jen potud) upřít opodstatnění. K věcnému neprojednání žaloby o náhradu škody ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím nebyl důvod.“ Věc tak byla vrácena zpět nalézacímu soudu se závazným pokynem posoudit opodstatněnost nároku na náhradu škody ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím a v konečném rozhodnutí též znovu rozhodnout o nákladech řízení včetně tohoto odvolacího řízení.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na 4.3.2025 a předvolal účastníky, přičemž žalobci bylo předvolání dodáno do datové schránky dne 11.2.2025 a po marném uplynutí fikce doručení bylo rovněž dne 21.2.2025 doručeno a lhůta pro konání jednání ve smyslu ust. § 119 odst. 2 o.s.ř. tak byla zachována, když se nejednalo o první jednání ve věci (i v takovém případě by však byla lhůta zachována). Žalobce se k jednání nedostavil a do dne jednání nebyla soudu doručena ani žádná omluva jeho případné neúčasti, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Teprve 16.3.2025 bylo soudu doručeno vysvětlení (nikoli omluva) neúčasti žalobce při ústním jednání s tím, že jeho obecná zmocněnkyně byla v únoru „krátce hospitalizována ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze (12.–14. 2. 2025) a následně v ambulantní a domácí péči. Přestože jsem měla technickou možnost a postupně i zdravotní způsobilost přihlásit se do datové schránky, znamenalo by to hromadné doručení různých zpráv, jejichž vyřízení by v době rekonvalescence nebylo možné zajistit. …Naše neúčast na soudním jednání dne 4. března 2025 tedy v žádném případě neznamená neúctu k soudu či nezájem o probíhající řízení. Důvodem byla výše uvedená kumulace rodinných a zdravotních okolností na naší straně v kombinaci se zátěží spojenou s plněním procesních povinností, které na nás byly kladeny bez ohledu na jejich množství a naše možnosti a schopnosti. Toto dáváme soudu na vědomí v prevenci, abychom v písemném odůvodnění vyneseného rozsudku (fakt, že byl vynesen jsem zjistila dne 16.3.2025 z aplikace Infosoud), nebyli případně v naznačeném směru nepravdivě naříkáni z neomluvené neúčasti, resp. aby vyznění textu nebylo v tomto smyslu nepřiměřené…. Žalobci se již stalo, že čelil v odůvodnění vyneseného rozsudku písemnému verbálnímu výpadu senátu odvolacího soudu o tom, že se *bez omluvy nedostavil na nařízené jednání* u odvolacího soudu, ačkoli žalobce ani nebyl řádně předvolán a ani nebyla zachována lhůta k přípravě daná zákonem (v řízení u Městského soudu v Praze, sp.zn. [Anonymizováno] kdy vynesený rozsudek byl později usnesením č. j. [Anonymizováno] zrušen v řízení o žalobě pro zmatečnost z důvodu odnětí žalobci možnosti jednat před soudem). Odnětí možnosti jednat před soudem není případ v řízení sp.zn. [Anonymizováno], žalobce v této souvislosti jen zmínil, co ho neoprávněně potkalo v řízení u městského soudu, odůvodnil tím své obavy z vyznění nyní vyneseného rozsudku a vysvětlili jsme důvody naší neomluvené neúčasti.“ 5. S ohledem na neúčast žalobce při ústním jednání byl proto soud odkázán na dosavadní vyjádření žalobce, týkající se zbývající části předmětu řízení. Žalobce ke zbývajícímu předmětu prostřednictvím své zmocněnkyně v rámci odvolacího řízení výslovně uvedl, že nežádá revidovat rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. [Anonymizováno], jak se během řízení jevilo, ale namítá, že „v něm došlo k nesprávnému úřednímu postupu nebo nezákonnému rozhodnutí (přičemž klasifikace odpovědnostního titulu je věcí soudu), v jehož důsledku mu vznikla škoda ztotožnitelná s nezvětšením jeho majetku (ušlým ziskem).“ 6. Žádostí o náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím, ze dne 8.2.2021 žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na nemajetkovou újmu za průtahy v řízení ve věci sp.zn. [Anonymizováno] u Obvodního soudu pro Prahu 9 a dále zásah do sféry žadatele ve věci odškodnění za nepřiměřenou délku řízení sp.zn. [Anonymizováno] u Obvodního soudu pro Prahu 2.

7. Informací Ministerstva spravedlnosti ze dne 10.2.2021 byl žalobce informován, že 8.2.2021 bylo žalované doručeno podání žalobce ve věci, projednávané před Obvodním soudem pro Prahu 9 a Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp.zn. [Anonymizováno].

8. Doplněním žádosti ze dne 8.2.2021, datovaným 24.2.2021, žalobce doplnil svou žádost o náhradu škody u žalované, v němž požadoval škodu za hotové výdaje za šest úkonů právní služby nezastoupeného účastníka ve výši 1.800,00 Kč, další škodu ve výši 3.000,00 Kč za snížení zadostiučinění za nedůvodné návrhy na určení lhůty a (mimo jiné) újmu z klamavého a vyhýbavého postupu soudu I. stupně v řízení 11 P 50/2015, zejména v části vykonávacího řízení, v kombinaci s postupem, který při stížnostních řízení, na průtahy v řízení, zaujala předsedkyně soudu Mgr. Wenzelová, a v kombinaci s rozhodováním senátu 30 UL o návrzích na určení lhůty a postupu senátu Městského soudu v Praze 23 Co, když snížil přiznávané zadostiučinění s oporou o listiny, které opakovaně žalobce označoval za vadné a nesprávné, ve věci [Anonymizováno].

9. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 12.10.2021 byl nárok žalobce vypořádán a bylo konstatováno, že předběžné projednání nároku je ukončeno.

10. Z elektronické podoby spisu sp.zn. [Anonymizováno], evidované ve vnitřním systému Obvodního soudu pro Prahu 2 a provedené se souhlasem na jednání přítomné právní zástupkyně žalované soud zjistil následující: V dané věci bylo vyhlášeno Městským soudem v Praze rozhodnutí, čj. [Anonymizováno] ze dne 13.5.2020, kterým byl ve výroku I. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21.11.2019 č.j. [Anonymizováno] ve věci samé, ve výroku III. a v zamítavém výroku IV. ve věci samé co do částky 378 000,- Kč potvrzen, dále ve II. výroku byl rozsudek soudu I. stupně co do výroku II. a výroku IV. co do částky 30 000,- Kč zrušen a dále ve výroku III. byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku IV. o věci samé co do částky 500 000,- Kč a výroku o náhradě nákladů řízení zrušen a vrácen zpět soudu nalézacímu k dalšímu řízení. V předmětném rozhodnutí, v bodu VI. na konci odstavce soud konstatoval, že soud I. stupně s výjimkou přiznané částky 30 000,- Kč návrh žalobce zamítl co do nároku na nepřiměřenou délku řízení a stejně tak zamítl i jeho návrh, žalobcův návrh na uložení povinnosti žalované, aby upustila od neoprávněného zásahu do práv žalobce tím, že zajistí plnění svých zákonných povinností, svým orgánem a aby odstranila následky neoprávněného zásahu do práv žalobce. Co do nároku na zadostiučinění z nepřiměřené délky řízení, odvolací soud v bodu 54 odůvodnění (pozn.soudu – v protokolu uvedeno „odvolání“) a následujícím konstatoval, že pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění, vyšel soud I. stupně správně z algoritmu, vyplývajícího ze stanoviska občanskoprávního kolegia Cpjn 206/2010, ovšem tento neaplikoval zcela důsledně. Odvolací soud v tomto směru vycházel téměř z totožných kritérií, přičemž veškerá kritéria v tomto případě vypočetl a dospěl k totožné částce peněžitého zadostiučinění, jako nalézací soud, tedy ve výši 30 000,- Kč. Součástí kritérií rovněž soud hodnotil nedůvodné návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu a v tomto případě by sám snížil přiměřené zadostiučinění o 10 %. Nicméně fyzicky se snížení na přiznané částce neprojevilo, když částka byla přiznána totožná, jako soudem nalézacím. Proti výroku I. uvedeného rozhodnutí podal na čísle listu 467 dovolání žalobce. Vzhledem k tomu, že nebyl ze strany žalobce zaplacen soudní poplatek za dovolání, bylo následně řízení usnesením z 29.9.2020 č.j. [Anonymizováno] zastaveno, o čemž následně k odvolání žalobce rozhodoval Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.11.2020 pod č.j. [Anonymizováno]. Následně proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, rovněž proti rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa], pod číslem listu 542, přičemž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. O tomto následně rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 pod číslem listu 641, kdy žalobci osvobození nepřiznal a zamítl žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. K dalšímu odvolání žalobce rozhodoval Městský soud v Praze pod č.j. [Anonymizováno], kterým usnesení soudu I. stupně č.j. [Anonymizováno] potvrdil, přičemž rekapituloval průběh řízení, navazujícího po předmětném odvolání proti již uváděnému rozhodnutí čj. [Anonymizováno] ze dne 13.5.2020. Následně po řadě dalších procesních úkonů, Nejvyšší soud ČR ve věci [Anonymizováno] řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 z 29.9.2020 č.j. [Anonymizováno] (tzn. o zastavení dovolacího řízení) zastavil, ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl, přičemž uvedl, že skutečnost, že si žalobce zvolil pro dovolací řízení [jméno FO] [tituly za jménem], advokáta, je skutečností, která odůvodňuje doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání právě tomuto advokátovi, neboť on byl oprávněn žalobce zastupovat v dovolacím řízení. Dále Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání není přípustné pro řešení otázky, která dle dovolatele má být dovolacím soudem vyřešena jinak, tedy otázky doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku, neboť tato otázka byla již dovolacím soudem vyřešena v souladu s právním názorem Ústavního soudu a neodchyluje se od ustálené rozhodovací praxe. Nejvyšší soud v dané věci zcela v závěru předmětného řízení rozhodl pod sp.zn. [Anonymizováno], ze dne 23.10.2024, kdy návrh žalobce na spojení věcí vedených u Nejvyššího soudu pod sp.zn. [Anonymizováno]později vedené pod sp.zn. [Anonymizováno] společnému řízení zamítl a dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.11.2022, č.j. [Anonymizováno], odmítl. Rovněž Nejvyšší soud zde konstatoval průběh řízení s tím, že žalobce navrhoval, aby byla spojena veškerá dovolání v dané věci, přičemž předmětem řízení zůstala již jen částka 500 000,- Kč. Co se týče rozhodnutí, na čísle listu 542 a 555, Nejvyšší soud konstatoval, že pro nedostatek funkční příslušnosti, bylo řízení o dovolání zastaveno a rovněž také v části směřující proti usnesení odvolacího soudu, které bylo odmítnuto z důvodu vad a nepřípustnosti, neboť ani jedno z žalobcem označených řízení již neprobíhá.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

22. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Dle ust. § 43 odst. 1 a 2 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

24. Dle ust. § 103 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř., kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

25. Dle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

26. Dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

27. Podle zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). Zákon tedy rozeznává dva odpovědnostní tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 38/2000). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které se přímo projevily ve vydání rozhodnutí (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou právě nezákonným rozhodnutím, nikoliv již jako nesprávný postup. V návaznosti na to pak judikatura považuje za nesprávné rozhodnutí takové rozhodnutí soudu či jiného orgánu, které bylo pro nezákonnost následně zrušeno nadřízeným orgánem, v případě soudních rozhodnutí tedy odvolacím či dovolacím soudem.

28. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 3 000,- Kč z titulu nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, kdy při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci sp.zn. 26 C 84/2018, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, v němž bylo řešeno zadostiučinění z nepřiměřené délky řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. [Anonymizováno] odvolací soud zadostiučinění v rámci jednoho z kritérií snížil o 10%. Především nutno konstatovat, že zdejší soud není revizní orgán a nepřísluší mu posuzovat, zda odvolací soud jednotlivá kritéria posoudil správně či nikoliv. I kdyby však odvolací soud při stanovení jednotlivých kritérií pochybil, nelze než uzavřít, že v daném případě absentuje odpovědnostní titul. Jestliže odvolací soud nárok žalobce posoudil a následně o něm rozhodl (byť nikoli ke spokojenosti žalobce), projevil se jeho postup právě ve vydání předmětného rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] ze dne 13.5.2020. Jak již bylo vysvětleno shora, postup soudu by tak v tomto směru mohl být posuzován pouze jako nezákonné rozhodnutí. Současně je však zřejmé, že uvedené rozhodnutí nebylo po právní moci nadřízeným soudem (tzn. Nejvyšším soudem ČR) pro nezákonnost zrušeno, když z důvodů přičitatelných žalobci či jím zvolenému advokátovi nedošlo k meritornímu projednání žalobcova dovolání. Dané rozhodnutí tak není rozhodnutím nezákonným a jako takové tak nemůže být odpovědnostním titulem pro odpovědnost státu za škodu. Není tak naplněna hned první ze zákonných podmínek pro odpovědnost státu za škodu. Byť by již jen tato skutečnost postačovala k zamítnutí žaloby, považuje soud za nutné uvést, že v daném případě není naplněna ani druhá z podmínek, a to škoda. Jak je totiž zřejmé z uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu (a v tomto směru stále platí již uváděná nemožnost revize rozhodnutí jiných soudů), oba soudy dospěly za použití různých kritérií k totožné částce zadostiučinění nepřiměřené délky řízení ve věci sp.zn. [Anonymizováno] u Obvodního soudu pro Prahu 9, a to k částce 30 000,- Kč. Žalobci se tak jeho majetek nijak nezmenšil. Soud proto žalobu ve výroku ad. I. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání nalézacího i odvolacího soudu a těchto se rovněž ve dnech 12. 9. 2023, 26. 1. 2024, 15. 3. 2024, 9.10.2024 a 4.3.2025 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 11 úkonů po 300,- Kč.