45 C 167/2024 - 29

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], 330 41 Bezvěrov zastoupený advokátem Mgr. Michaelem Zahutou sídlem Veveří 365/46, 602 00 Brno proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Anonymizováno] - [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 23 311 Kč spříslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 23.311,- Kč spolu s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 23.311,- Kč od 23.11.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přiznání částky ve výši 23.311,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, jež bylo vedeno před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 61 C 239/2020, jakož i v navazujících řízeních u soudů vyšších stupňů. Řízení trvalo celkem 3 roky, 5 měsíců a 25 dnů, což žalobce označil za zjevně nepřiměřené vzhledem k povaze projednávané věci. Žalobce svůj nárok opřel o výkladové stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a jako základní částku přiměřeného zadostiučinění uvedl částku 37.291,- Kč, přičemž aplikoval valorizační koeficient 50 % s ohledem na průtahy řízení, zejména v období duben–prosinec 2021 a dále v rámci odvolacího řízení, které trvalo přes 17 měsíců, z čehož podle žalobce 15 měsíců představovalo neodůvodněný průtah. Výslednou částku přiměřeného zadostiučinění tak vyčíslil na 55.936,- Kč. Dne 22. 5. 2024 uplatnil žalobce nárok mimosoudně u žalovaného. Ten nárok v zásadě uznal, avšak poskytl pouze částku 32.625,- Kč. Žalobce namítl, že žalovaný nezohlednil požadovaný valorizační koeficient a neodůvodnil aplikaci redukčních kritérií, přestože složitost věci podle žalobce nebyla nestandardní a nijak výrazně se neprojevila v délce řízení. Žalobce se proto žalobou domáhal doplatku ve výši 23.311,- Kč, přičemž navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně náhrady nákladů řízení a přiznání zákonného úroku z prodlení od 23. 11. 2024 do zaplacení. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 22. 5. 2024 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 61 C 239/2020, jakož i v navazujících odvolacích řízeních. Předmětem řízení byl podnikatelský spor o zaplacení doplatku kupní ceny za zboží ve výši 275.838,55 Kč, které mělo být předáno na základě ústní kupní smlouvy mezi podnikateli. V průběhu, zahájeného 18.11.2020 a skončeného dne 9.5.2024, žalobce vystupoval aktivně, reagoval na výzvy soudu, označoval důkazní tvrzení a navrhoval svědky. Sám průtahy v řízení nezpůsobil, nepodával stížnosti na nečinnost ani návrhy na určení lhůty pro provedení procesního úkonu. Soud provedl několik ústních jednání, dokazování listinami a výslechy svědků. Řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy (věc byla rozhodována dvakrát soudem I. stupně a dvakrát soudem odvolacím). Přesto byla věc skutkově komplikovanější než průměr, bylo konáno několik ústních jednání, vzhledem k nutnosti dokazování formy smlouvy a předání zboží, soud prováděl listinné dokazování, vyslýchal navržené svědky. Jednalo se však o podnikatelský spor o peněžité plnění, proto byl význam předmětu řízení zhodnocen jako běžný bez procentuálního navýšení. Na straně soudu I. stupně došlo k neodůvodněnému průtahu v období od dubna 2021 do prosince 2021 a dále u odvolacího soudu došlo k průtahu v období od prosince 2022 do března 2024. S ohledem na všechny shora uvedené okolnosti byla tedy celková délka řízení shledána jako nepřiměřená. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 36.250,- Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15.000,- Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na jistou míru skutkové složitosti o 10%, přičemž rovněž rozvedla důvody pro neuplatnění valorizace odškodnění. Základní částka přiznaného zadostiučinění byla tedy celkem snížena o 10%. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. Uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem ze dne 22. 5. 2024 žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, přičemž požadoval přiznání částky 55.936,- Kč.

4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 19. 6. 2024 byl uvedený nárok vypořádán, přičemž žalobci byla přiznána částka ve výši 32.625,- Kč jako přiměřené zadostiučinění.

5. Závazkem Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 12. 2024 bylo rozhodnuto o vyplacení částky 32.625,- Kč ve prospěch žalobce, a to dne 21. 6. 2024.

6. Ze spisu Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 239/2020 bylo zjištěno následující: Dne 18. 11. 2020 byla ve věci podána žaloba současným žalobcem proti společnosti Genzio [právnická osoba]. kterou se současný žalobce domáhal na žalované společnosti zaplacení částky 275 838,55 Kč s příslušenstvím. Soud vyzval žalobce, aby doplnil žalobou a označil důkazy 3. 12. 2020 a poskytl mu lhůtu 15 dnů od doručení usnesení. Výzva byla žalobci doručena 7. 12. 2020. Dne 22. 12. 2020 žalobce stručně žalobu doplnil. Dne 12. 1. 2021 soud žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku. Ten byl uhrazen 13. 1. 2021. Soud poté vydal 25. 1. 2021 ve věci platební rozkaz, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. V platebním rozkazu přitom byla žalovaná společnost vyzvána, aby do 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu se písemně vyjádřila k žalobě. Platební rozkaz byl žalované společnosti doručen 27. 1. 2021, odpor měl být podán do 12. 2. 2021. Žalovaná společnost podala 3.2.2021 proti platebnímu rozkazu blanketní odpor. Žalovaný poté 22. 2. 2021 předložil soudu vyjádření k žalobě. Odpor i doplnění vyjádření k žalobě byly zaslány žalobci 24. 2. 2021. Žalobce se 22.3.2021 k vyjádření žalovaného vyjádřil. Podání žalobce bylo 1. 4. 2021 odesláno žalovanému. (tzn. průtah 7,5 měsíce). Žalovaný byl poté vyzván 15. 12. 2021 k doplnění svého vyjádření. Dne 11. 1. 2021 doplnil žalovaný své vyjádření společně s důkazy. Jeho vyjádření bylo zasláno žalobci 21.1.2022. Soud poté 26. 1. 2022 nařídil ústní jednání ve věci na 28. 2. 2022 a předvolal účastníky. Dne 3. 2. 2022 se žalobce vyjádřil k vyjádření žalovaného, jeho vyjádření bylo zasláno žalovanému. Dne 28. 2. 2022 soud ve věci jednal, vedl účastníky k mimosoudnímu jednání. Právní zástupkyně žalovaného projevila ochotu žalovaného zvážit postup ve věci a jednat s protistranou, jednání nebylo zahajováno a účastníkům byla poskytnuta lhůta k případnému jednání. Současně soud avizoval, že k příštímu jednání by byli předvoláni rovněž i svědci. Další jednání se mělo konat 4. 4. 2022. Právní zástupce žalobce požádal 28. 2. 2022 o odročení jednání s tím, že již předjednal se zástupcem žalované termín na 6. 4. 2022. Soud poté 1. 3. 2022 žádosti o odročení jednání vyhověl a jednání odročil na 11. 4. 2022. Žalovaný se následně 4. 4. 2022 ve věci vyjádřil s tím, že jeho nabídka mimosoudního vyřešení sporu nebyla ze strany žalobce akceptována. Podání žalovaného bylo následně 6. 4. 2022 zasláno žalobci, ten reagoval 6. 4. 2022 se svým vyjádřením. Dne 11. 4. 2022 se konalo ve věci další jednání s tím, že nabídka žalovaného k mimosoudnímu vyřízení věci nadále trvala. Bylo provedeno dokazování, byli vyslechnuti svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]. S ohledem na to, že byl dále navržen výslech svědkyně [jméno FO] ze strany žalované, bylo jednání odročeno na 20. 4. 2022. Žalovaná 12. 4. 2022 předložila soudu kontakt na svědkyni a dále předložila téhož dne závěrečný návrh. Dne 20. 4. 2022 byla po provedeném dokazování rovněž vyslechnuta svědkyně [jméno FO] a poté byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Dne 20. 4. 2022 předložil žalobce soudu vyčíslení nákladů řízení. Rozsudek byl vyhotoven v prodloužené lhůtě 26. 5. 2022 a rozeslán účastníkům. Žalobce se 2. 6. 2022 proti rozsudku odvolal, a to proti výroku o náhradě nákladů řízení. Žalovaný se rovněž odvolal do meritorního výroku, a to 13. 6. 2022. Soud vyzval 20. 6. 2022 žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Soudní poplatek byl následně žalovaným 7. 7. 2022 složen. Soud poté 28. 7. 2022 vyzval účastníky, aby se vyjádřili k odvolání protistrany. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil 16. 8. 2020, žalovaný nikoliv. Soud poté 7. 12. 2022 předložil spis Krajskému soudu v Brně s odvoláním obou účastníků. Krajský soud účastníky 16. 2. 2024 obeslal k jednání před odvolacím soudem na 12. 3. 2024. Dne 22.2.2024 informovala právní zástupkyně žalovaného o kolizi jednání před odvolacím soudem s jiným jednáním a žádala o rozhodnutí bez její účasti. Dne 12. 3. 2024 odvolací soud ve věci jednal a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rovněž rozhodl o náhradě nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Brně bylo vypracováno v prodloužené lhůtě a rozesláno účastníkům bylo 6. 5. 2024. Rozhodnutí nabylo právní moci 9. 5. 2024. Tím spis končí.

7. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

10. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

12. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 18. 11. 2020 do 9. 5. 2024, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu., tedy celkem 3 roky a 5 měsíců. Předmětem řízení byl podnikatelský spor vycházející z ústní kupní smlouvy, přičemž žalobce se domáhal proti společnosti Genzio [právnická osoba]. (žalovanému) zaplacení částky 275.838,55 Kč s příslušenstvím jako doplatku kupní ceny za již převzaté zboží. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé, s výjimkou tří období, která vykazovala znaky nekoncentrovaného postupu, a to od 1. 4. 2021 do 15. 12. 2021 (po podání žalobce a jeho reakci na vyjádření žalovaného došlo k výraznému období bez procesní aktivity), od 16. 8. 2022 do 7. 12. 2022 (mezi vyjádřením žalobce k odvolání žalovaného a předložením spisu odvolacímu soudu) a od 7. 12. 2022 do 16. 2. 2024 (mezi předložením spisu krajskému soudu a nařízením jednání odvolacím soudem). Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Ač se nejednalo o mimořádně odborný spor, fakt, že bylo třeba dokazovat ústní dohodu a v řízení bylo kromě řady důkazních listin vyslechnuto větší množství svědků. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž každý z nich rozhodoval ve věci meritorně jednou. Byť využití zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, tento se (byť nepatrně) na délce řízení rovněž podílel (stejně jako druhý účastník řízení). Mezi stranami probíhalo mimosoudní jednání a z tohoto důvodu soud v řízení nepokračoval a ani jednání nezahajoval. Obě strany rovněž požadovaly odročení jednání, každá jednou. Tento procesní postup obou účastníků rovněž přispěl k celkové době řízení. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Soud vzal v potaz i skutečnost, že žalobce ani zvýšený význam daného řízení pro svou osobu netvrdil, současně žalovaná netvrdila jeho snížený význam. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní.

19. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, právě s ohledem na shora uváděná období nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění.

20. Soud se však neztotožnil s námitkou žalobce, že základní částky za rok trvání řízení upravené ve Stanovisku by měly být valorizovány s ohledem na dobu, která od jejich stanovení uplynula a inflaci. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii se podává, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000,- Kč až 20 000,- Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení byla nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI. Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13) s tím, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.4.2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18.8.2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20.10.2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, ve věci sp.zn. 30 Cdo 1624/2021, v rozsudku ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, usnesení ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1362/2020, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2599/2021, a ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2481/2020 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 3385/20), nebo rozsudcích ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, a ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021, nebo usnesení ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 622/2021, a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 901/2021). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží též Ústavní soud, jak patrno nejen ze shora uvedených rozhodnutí Ústavního soudu, ale rovněž např. z bodů 43 až 45 odůvodnění jeho nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21. V této souvislosti soud doplňuje, že Nejvyšší soud se totožnou otázkou v poslední době věcně znovu zabýval ve svém rozsudku ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, v němž podrobně vysvětlil, že i nadále není důvodu přistupovat k valorizaci, neboť tak nečiní ve své nejnovější judikatuře ani samotný Evropský soud pro lidská práva, jehož rozhodovací praxe (resp. částky přiznávané poškozeným z různých států) byla jediným referenčním kritériem pro nastavení výše základní částky ve Stanovisku.

21. Soud stanovil základní částku za 3 let a 5 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 38 125 Kč. Od této částky odečetl -10 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, -3% za skutkovou složitost řízení a dále soud ponížil základní částku o 2 % z důvodu chování žalobce v průběhu řízení. Základní částku z důvodu standartního významu řízení pro žalobce nemoderoval. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 15 % (tzn. 5 719,- Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 32.406 Kč,- Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 32.625 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání, konané dne 8.7.2025, kterého se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300,- Kč.

Poučení