45 C 17/2019-81

Rubrum

[název soudu] rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení 280 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 103.813,00 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 26.2.2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení 176.187,00 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 26.2.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku ve výši 18 456 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 280.000 Kč s příslušenstvím, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení, vedeného [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], jehož předmětem je restituční nárok oprávněného k vydání nemovitosti ve vlastnictví žalobce. Řízení bylo zahájeno 13.11.1992, přičemž žalobce se stal jako vlastník dotčených nemovitostí (tj. pozemku [číslo] pozemku [číslo] jehož součástí je stavba [ulice] pole, [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], [anonymizováno] [okres]) jeho účastníkem na návrh tehdejšího žalobce, a to na základě usnesení [název soudu] č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací]. Žalobce nemovitosti nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 26.2.2003, a to po předchozím pravomocném rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [číslo], které však bylo [název soudu] nálezem sp.zn. [ústavní nález] zrušeno. Žalobce uvedl, že v řízení postupně rozhodovali soudy všech stupňů. [název soudu], již za účasti žalobce v restitučním řízení, vydal rozhodnutí ve věci dne 30.10.2008 O odvolání účastníků rozhodl [název soudu] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Na základě dovolání rozhodl [název soudu] rozsudkem sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] jímž zrušil rozsudek [název soudu] ze dne 16. 2. 2010 [název soudu] opakovaně rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kdy rozhodl stejně jako již v rozhodnutí ze dne 16.2.2010. Oprávněný z restitučního nároku opětovně napadl rozsudek dovoláním o němž rozhodl [název soudu] rozsudkem sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] jímž dovolání zamítl. Následně procesní nástupce původního oprávněného z restitučního nároku napadl rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ústavní stížností. O další ústavní stížnosti rozhodl [název soudu] dne 14.5.2018 nálezem sp.zn. I. ÚS 1206/15, když obě napadené rozhodnutí zrušil. [název soudu] tedy po zrušení svého předchozího rozhodnutí bude o věci opakovaně rozhodovat. Dle žalobce se tak [název soudu] dopustil v řízení průtahů v období od 24.11.2004 do 30.9.2008, kdy prakticky 4 roky rozhodoval o věci samé, o které již před tím opakovaně rozhodoval. Po dobu účasti žalobce trvá restituční řízení již více jak 14 let, přičemž celková délka restitučního řízení činila ke dni podání žaloby 28 let, což žalobce považuje za zcela nepřiměřené. Řízení má přitom pro žalobce velký význam, protože v něm ohroženo žalobcovo vlastnické právo, byť nabyté v souladu se zákonem a v dobré víře, které ovšem vzhledem k úvahám [název soudu] (viz obsah nálezu sp.zn. I. ÚS 1206/15 ze dne 14.5.2018), by mělo ustoupit„ primárnímu“ právu plynoucího z restitučního nároku. Žalobce je tak roky v právní nejistotě (což koresponduje s významem újmy žalobce), byť žalobce nabyl nemovitosti v dobré víře, po pravomocném zamítnutí restitučního nároku, aniž měl jakékoli povědomí o existenci restitučního sporu, když jednal i ve víře ve správnost a úplnost údajů v katastru nemovitostí. Žalobce splnil a dále plní všechny smluvní i zákonné povinnosti (včetně péče o nabytý majetek), rovněž v roce 2003 provedl rozsáhlou rekonstrukci uvedené nemovitosti a restituční spor klade na žalobce zcela nepřiměřeně břemeno, v podobě 14leté obavy o ztrátu domova a omezení vlastnických práv. Žalobce uzavřel, že délka řízení je způsobena výlučně rozdílným právním posouzením věci, kdy skutkový stav a jeho právní kvalifikace byla soudům známa ještě před tím, než žalobce se stal účastníkem řízení a soudy mohly spor po právu rozhodnout ještě před nabytím vlastnického práva žalobcem. Vzhledem k významu a důsledkům nezákonného stavu pro žalobce, žalobce vyčíslil výši odškodnění za zadostiučinění nemajetkové újmy shora uvedené ve výši 280.000 Kč, tzn. 20.000 Kč ročně po dobu 14 let. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 24.8.2018, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 24.8.2018 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 280 000 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou) v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žádosti žalobce vyhověno nebylo. Vznesla námitku promlčení uvedeného nároku, když dané řízení ve vztahu k žalobci pravomocně skončilo dne 6.3.2009. Dne 24.8.2018 byla podána žádost o mimosoudní projednání nároku, dne 21.3.2019 byla podána žaloba. Dále vznesla námitku nedostatku aktivní legitimace na straně žalobce, protože žalobce má v namítaném řízení postavení vedlejšího účastníka na straně žalovaných (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [číslo jednací], s právní mocí dne 30.4.2019) a nemá tedy nárok na náhradu nemajetkové újmy, když tuto pociťuje odvozeně od účastníka, kterého v řízení podporuje, přičemž je přetržena příčinná souvislosti mezi nesprávným úředním postupem, záležejícím v nepřiměřené délce řízení, a vznikem nemajetkové újmy na straně vedlejšího účastníka (viz rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Ve vztahu k žalobci zhodnotila žalovaná řízení jako přiměřené, když toto zahájeno dne 25.9.2006, kdy bylo soudem pravomocně rozhodnuto o přistoupení žalobce jakožto žalovaného [číslo] pravomocně skončeno dne 6.3.2009 (viz č.l.464). Délka řízení činila 2 roky a 5 měsíců. Toto měl žalobce v podstatě potvrdit i svým jednáním, když na č.l. 463vzal své odvolání zpět s tím, že je subjektivně nepřípustné, přičemž napadené rozhodnutí ve vztahu k němu nebylo napadeno řádným opravným prostředkem. Ve věci nebyly shledány žádné průtahy, sám žalobce v řízení nepodával ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. V této souvislosti poukázala na nutnost rozhodování nadřízených soudů o různých otázkách s tím, že na jednu stranu nelze účastníkům řízení vyčítat jejich procesní aktivitu, na druhou stranu nelze přičítat k tíži státu, jestliže se s nimi musí vypořádat. Uzavřela, že v daném případě nedošlo ve vztahu k žalobci k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, stát proto není odpovědný za tvrzenou nemajetkovou újmu. Po převážnou dobu měl žalobce postavení vedlejšího účastníka, proto mu nemohla vzniknout nemajetková újma, kterou navíc vyčíslil značně nadneseně. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítnul a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované zdůraznil, že v důsledku zrušení rozsudku [název soudu] soudem (přičemž tento jednal se žalobcem jako s účastníkem řízení) byl stav v namítaném řízení vrácen do fáze odvolacího řízení proti rozsudku [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a žalobce měl plná procesní práva účastníka řízení, protože v řízení před [název soudu] bylo předmětem přezkumu i odvolání žalobce ze dne 26.2.2009. Postavení vedlejšího účastníka získal žalobce v řízení před Krajským soudem sp.zn. [spisová značka] fakticky až rozsudkem [název soudu] ze dne 16.4.2019, a to následkem zpětvzetí svého odvolání žalobce ze dne 26.2.2009 za současného návrhu na přiznání postavení vedlejšího účastníka. Vedlejším účastníkem se žalobce v namítaném řízení stal tedy až v roce 2019, když [název soudu] rozhodl o zastavení odvolacího řízení v rozsahu odvolání žalobce, a to výrokem II. rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalobce v namítaném řízení byl až do roku 2019 samostatným procesním účastníkem, a tedy mu nesporně svědčí i aktivní věcná legitimace v řízení o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. S ohledem na to tedy není námitka promlčení i námitka nedostatku aktivní legitimace žalobce důvodná. Dále zopakoval a rozvedl své důvody pro navýšení významu daného řízení, kdy v namítaném řízení uplatněný restituční nárok se promítá do postavení žalobce jako vlastníka dotčených nemovitostí (tj. parcely [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] rodinný dům a parcely [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [anonymizováno] [okres] ([anonymizována čtyři slova]“)), [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], především v možnosti nakládat s dotčenými nemovitostmi.

4. Žalobce dne 20.3.2019 změnil žalobu, co do požadovaného úroku, když namísto původně požadovaného úroku z prodlení z uvedené částky od 25.8.2018 do zaplacení nadále se domáhal úroku z prodlení od 26.2.2019. Soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací].

5. Dle žádosti z 24.8.2018 o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení, zaslané [stát. instituce], žádal žalobce náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízení způsobené ve zkoumaném řízení.

6. Vyjádřením [stát. instituce] z 24.8.2018 byl žalobce informován o přijetí žádosti o předběžné projednání nároku v projednávaném daném řízení.

7. Dle výpisu z katastru nemovitostí z 10.3.2019, podle kterého je žalobce vlastníkem pozemku [číslo] pozemku [číslo] jehož součástí je stavba [ulice] pole, [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], [anonymizováno] [okres], a to na základě smlouvy kupní ze dne 26.2.2003, s právními účinky vkladu ke dni 28.2.2003.

8. Stanoviskem [stát. instituce] ze 14.8.2019 byl nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení vypořádán a jeho žádost jako byla nedůvodná odmítnuta.

9. S ohledem na námitku promlčení, vznesenou žalovanou, soud nejprve zkoumal její důvodnost. Ze spisu [název soudu] [spisová značka] soud zjistil, že návrhem na přistoupení žalovaného [číslo] jako dalšího účastníka, byl jako třetí 3. žalovaný označen žalobce. O vstupu žalobce do řízení rozhodl [název soudu] usnesením [číslo jednací], které nabylo právní moci 4.10.2005. Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto mimo jiné o povinnosti žalovaných [číslo] společně a nerozdílně vydat žalobci ideální část sporných nemovitostí, a dále byl zamítnut návrh žalobce, aby mu byl 3. žalovaný povinen vydat rovněž část sporných nemovitostí. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a následně až dne 22.10.2018 podával 3. žalovaný zpětvzetí odvolání, které původně podal 26.9.2009 proti uvedenému rozsudku. Následně bylo [název soudu] rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnuto ve výroku II. o tom, že se řízení o odvolání [celé jméno žalobce] do výroku II. rozsudku soudu I. stupně, zastavuje. Tímto okamžikem žalobce přestal být účastníkem řízení jako žalovaný [číslo] následně tedy byl v řízení jako vedlejší účastník. Žalobce přestal být účastníkem řízení v okamžiku právní moci rozhodnutí [název soudu] ze dne 16.4.2019, tedy ke dni 30.4.2019, přičemž žádost na předběžné projednání nároku byla podána 24.8.2018 a žaloba 21.3.2019, tyto byly podány téměř dva měsíce před samotným okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl, že přestal být účastníkem řízení a že tedy mu vznikla nemajetková újma. S ohledem na to tedy námitka promlčení ze strany žalované není důvodná.

10. Ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce vstoupil do řízení na základě usnesení [název soudu] č.j. [číslo jednací], kdy rozhodl o vstupu žalobce do řízení jako dalšího účastníka na straně žalovaného, a sice žalovaného [číslo]. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci 4.10.2005. Proti uvedenému rozhodnutí podali žalovaní dne 27.9.2005 odvolání. Dále proběhlo 18.10.2005 jednání, které bylo za účelem předložení spisu [název soudu] k rozhodnutí o odvolání žalovaných odročeno na neurčito. Spis byl následně 16.11.2005 předložen [název soudu]. Tento usnesení soudu I. stupně, o vstupu žalobce do řízení jako 3. žalovaného, potvrdil usnesením ze dne 25.8.2006, které nabylo právní moci 25.9.2006. Dále soud 7. prosince 2006 vyzval 3. žalovaného, tedy žalobce, aby se ve věci vyjádřil. Tento se ve věci vyjádřil podáním z 22.1.2007 a doplnil své vyjádření podáním z 10.4.2007. Soud 21.11.2007 obeslal účastníky, aby sdělili, zda budou navrhovat ve věci další důkazy a dále vyžádal spis tehdejšího [příjmení] lidové kontroly, který potřeboval k rozhodnutí. Rovněž obeslal [název soudu], aby sdělil, zda ve věci III. ÚS 620/02, která byla podána žalobcem [název soudu], resp. kdy byla tato žádost podána žalobcem [název soudu] [název soudu] na toto odpověděl podáním ze 7.12.2007. Dále [stát. instituce] odpovědělo, že spis [příjmení] lidové kontroly byl v [anonymizováno] nalezen pouze ve smyslu podacího protokolu z uvedeného roku. Kopie stránek daného spisu, resp. tohoto protokolu, zaslal soudu. Poté soud nařídil další jednání, které se konalo 12.2.2008, při kterém byli vyslechnuti svědci, nebyla připuštěna změna žaloby ze strany žalobce a dále bylo jednání odročeno na 22.4.2008. K tomuto jednání obeslal dalšího svědka a následně bylo soudu doručeno sdělení, že spis [příjmení] lidové kontroly byl 11.4.2005 skartován a není tedy k dispozici. 22.4.2008 soud při jednání vyslechl svědka [jméno] [příjmení] a dále jednání odročil na 13.5.2008 s tím, že žalobce požádal o odročení na bližší termín s tím, že bude pravděpodobně ve věci přednesena závěrečná řeč. Účastníci dále již netrvali na předvolání JUDr. [příjmení] jako svědka v dané věci. 28.4.2008 podal žalobce návrh na změnu žaloby s tím, že požádal aby byla tato rozšířena na další dva žalované. Dále byla soudu podáním ze 17.4.2008 zaslána část vyžádaných důkazů z Archivu bezpečnostních složek. Soud 13.5.2008 ve věci jednal, kdy zástupce žalobce navrhl, aby byla vyslechnuta jako svědkyně paní [jméno] [příjmení], dále bylo ze strany účastníků vzneseno několik námitek, které nebyly dostatečně prokázány, proto bylo jednání odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o procesním návrhu strany žalující o přistoupení dalších účastníků do řízení na straně žalované. Poté soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 23.7.2008, rozhodl o nepřipuštění dalších účastníků na straně žalované a rovněž také o nepřipuštění změny žaloby, navržené žalobcem. Soud dne 29.7.2008 nařídil jednání na 21.10.2008, ke kterému rovněž předvolal dva z navržených svědků. Jeden ze svědků byl následně, s ohledem na špatné označení, soudem dohledáván. Dále 20.10.2008 žalobce upravil žalobu. Soud následně 21.10.2008 vyslechl svědka [jméno] [příjmení] a svědkyni [jméno] [příjmení] s tím, že jednání za účelem přednesu závěrečných řečí odročil na 30.10.2008. Následně žalobce 23.10.2008 založil do spisu závěrečný návrh, rovněž 3. žalovaný, tedy žalobce v této věci, do spisu založil svou závěrečnou řeč, a sice podáním z 24.10.2008, zbylí účastníci toto učinili 27.10.2008. Soud 30.10.2008 ve věci vyhlásil rozsudek, kterým bylo, mimo jiné, rozhodnuto o zamítnutí navrhované povinnosti uložit žalovanému [číslo] tedy žalobci v této věci, povinnost vydat ideální část předmětných nemovitostí. Rozsudek nabyl ve výroku II., který se týkal 3. žalovaného, nabyl právní moci 6.3.2009, a sice podle vyznačené doložky z 15.5.2019. Poté byl rozsudek rozeslán účastníkům. Lhůta pro vyhotovení rozsudku byla na základě žádosti z 1.12.2008 prodloužena, a sice do 29.1.2009. Proti rozsudku podal tehdejší žalobce 13.2.2009 odvolání (do výroku III.), rovněž žalovaní [číslo] v plném rozsahu napadli rozsudek podáním z 23.2.2009, a žalovaný [číslo] podáním z 26.2.2009 (do výroku I.). Toto bylo následně vzato zpět. Soud následně 17.3.2009 vyzval 1. a 2. žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání, rovněž 3. žalovaného. Dále žalovaní [číslo] podali doplnění odvolání, a sice podáním z 18.3.2009, dále zaplatili soudní poplatek 26.3.2009, a rovně také žalovaný [číslo]. Dále oznámil právní zástupce žalobce změnu v zastoupení a žalobce se vyjádřil k odvolání žalovaného 3., a to podáním ze 4.4.2009. Rovněž se vyjádřil k odvolání obou předchozích žalovaných, tedy 1. a 2. žalovaného. Věc byla následně předložena [název soudu], a to 5.5.2009 s tím, že u [název soudu] byla původně věc připojena JUDr. [jméno] [příjmení], který nesouhlasil s jejím přiřazením, o čemž rozhodl místopředseda krajského soudu dne 25.5.2009 a věc přidělil do senátu [anonymizována dvě slova]. Tento senát nařídil ve věci jednání na 16.2.2010. Poté bylo 15.2.2010 soudu doručeno doplnění odvolání 3. žalovaného. 15.2.2010 byl soudu zaslán závěrečný návrh žalovaných 1. a 2. [název soudu] dne 16.2.2010 ve věci jednal a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že se zamítá návrh žalobce, aby byla žalovaným 1. a 2. uložena povinnost vydat žalobci společně a nerozdílně část nemovitostí. Ve výroku III. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se odvolání žalovaného 3. odmítá, ve výroku IV. tak, že se žalovaným 1. a 2. vůči žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Ve výroku V. rozhodl o náhradě nákladů řízení 3. žalovaného a ve výroku VI. zrušil V. výrok soudu I. stupně. Uvedené rozhodnutí mělo nabýt právní moci 25.3.2010, nicméně bylo zrušeno rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací]. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce dovolání, a sice 28.4.2010, toto bylo zasláno účastníkům 4.5.2010 a věc byla následně předložena [název soudu] 2.7.2010 [název soudu] vyhlásil 3.11.2010 rozsudek, kterým rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] [spisová značka] zrušil a věc vrátil [název soudu] k dalšímu řízení. Poté byl spis zaslán [název soudu] k rozeslání rozhodnutí, a sice tento obdržel 9.11.2010 celý spis. Následně rozeslal rozhodnutí účastníkům 11.11.2010 a poté vrátil spis [název soudu] k rozhodnutí na základě rozsudku [název soudu], a sice tento byl doručen [název soudu] 3.12.2010 8.12.2010 nařídil krajský soud ve věci jednání na 18.1.2011, poté byl 13.12.2010 zaslán ze strany žalobce návrh na záměnu žalobce, kdy bylo soudu doloženo postoupení pohledávek. [datum rozhodnutí] usnesením [číslo jednací] [název soudu] návrh na záměnu žalobce zamítl, přičemž konstatoval, že dospěl k závěru, že po zahájení řízení nenastala a ani nemohla nastat právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, neboť postoupením dochází k singulární sukcesi. Je pravda, že označení účastníků mají ve věci obecnou platnost, jejich použití se tak neomezuje pouze na závazky s peněžitým plněním. Na druhé straně je však třeba zvážit, že v projednávané věci neběží o typický závazkový vztah, protože se jedná o závazkový vztah vzniklý na základě speciálního restitučního předpisu, jehož účelem je v obecné rovině zmírnění následků některých majetkových křivd, ke kterým došlo v minulosti. Do okruhu oprávněných osob přitom nelze zahrnovat osoby, na které byl tvrzený restituční nárok smluvně převeden. Soud zde dále konstatuje, že lze shrnout, že dokud je naživu původní vlastník, tedy oprávněný, nemůže účinně dojít ke smluvnímu postoupení nároku a v konečném důsledku nemůže být ani vyhověno návrhu na záměnu žalobce v tomto řízení a procesnímu nástupnictví na straně žalobce. 25.1.2011 doplnil 3. žalovaný ve věci důkaz, následně podali 17.1.2011 1. a 2. žalovaný ve věci závěrečný návrh. Soud 25.1.2011 ve věci jednal a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že návrh se zamítá, ve výroku III. odmítl odvolání 3. žalovaného, ve výroku IV. rozsudek soudu I. stupně změnil ve smyslu nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalovaným [číslo] ve výroku V. nepřiznal náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení 3. žalovanému a ve výroku VI. zrušil výrok V. o soudním poplatku. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci 28.2.2011 5.3.2011 podal žalobce proti uvedenému rozsudku, tj. č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dovolání. K dovolání se vyjádřil 3. žalovaný 6.4.2011, následně byla věc předložena [název soudu] 26.5.2011 [název soudu] vydal ve věci 15.7.2011 rozsudek, kterým bylo dovolání zamítnuto. Rozsudek nabyl právní moci 30.10.2014, jako na č.l.

323. Následně byl 28.7.2011 zaslán spis soudu I. stupně k rozeslání rozhodnutí [název soudu] účastníkům. Poté byl rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], v záhlaví opraven soudem I. stupně, a sice usnesením z 29. července 2011, které nabylo právní moci 2.12.2014, jako na č.l.

329. Rozsudek [název soudu] byl poté rozeslán účastníkům 29.7.2011. Následně byl právním zástupcem žalobce založen ve věci úmrtní list žalobce, a sice e-mailem z 2.8.2011. Spis byl následně 6.9.2011 zaslán [název soudu] s přípisem, že dle sdělení právního zástupce žalobce tento zemřel, což bylo doloženo úmrtním listem. Ačkoli soud I. stupně rozsudek dne 4.8.2011 doručil právnímu zástupci žalobce, s ohledem na to, že v daném okamžiku o úmrtí žalobce nevěděl, nešlo o řádné doručení, spis je tedy postoupen [název soudu] zpět, protože soud I. stupně nemůže sám vydat rozhodnutí podle § 107 o.s.ř. ve spojení s § 243c odst.

1. Následně 1.9.2011 požádal [název soudu] o zaslání spisu [spisová značka] s tím, že byla ve věci podána ústavní stížnost. 23.12.2011 vrátil [název soudu] věc soudu I. stupně s tím, že s ohledem na skončení dovolacího řízení vydáním rozsudku ze dne 15.7.2011, zmiňované ustanovení § 107 o.s.ř. se tak v dané situaci neuplatní, protože je vyloučeno, aby dovolací soud suploval úkony příslušející soudu I. stupně. Následně 11.11.2011 zaslal právní zástupce původního žalobce přiložený úmrtní list, kdy tento zemřel 14.7.2011 [název soudu] následně rozhodnutím I.ÚS 2588/11 ze dne 21.9.2011 rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Z. P., zastoupeného právním zástupcem [příjmení] proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] a proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], a sice tak, že ústavní stížnost odmítl. Soud následně 3.1.2012 požádal právního zástupce bývalého žalobce o sdělení, u jakého soudu je vedeno dědické řízení po zemřelém žalobci. Na toto odpověděl právní zástupce původního žalobce 20. ledna 2012. Poté [stát. instituce] 19.1.2012 podalo zprávu v dané věci, kdy v této věci podali žadatelé MUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] žádost o poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu. [název soudu] následně odpověděla notářka, že v dané věci je vedeno dědické řízení. V rámci tohoto řízení je řešeno dožádání do zahraničí, proto nemůže zodpovědět na dotaz soudu na stav dědického řízení. 8.2.2012 podal ve věci žalovaný [číslo] změnu adresy. Následně dědický soud oznámil 22.3.2012, že dosud nejsou známi dědicové uvedeného zemřelého s tím, že soud činí úkony k dožádanému soudu v SRN. Spis byl následně, s ohledem na průběh probíhajícího dědického řízení, zakládán na lhůtu, a sice 26.6.2012, 3.1.2013. Rovněž k dotazu soudu odpověděla notářka 18.3.2013 na stav dědického řízení. Notářce následně byl doručován přípis 20.3.2013 a byla řešena kontrola přes infoSoud, a sice dotazem z 22.11.2013 14.5.2014 oznamoval soud katastrálnímu úřadu stav řízení, že tedy dosud není možné doručit rozhodnutí [název soudu] právním nástupcům účastníků. Poté bylo soudu [datum rozhodnutí] doručeno usnesení č.j. [číslo jednací], v němž bylo řešeno dědické řízení po původním žalobci [jméno] [příjmení]. V uvedeném řízení toto řízení bylo zastaveno s ohledem na to, že nebyl objeven žádný nemovitý majetek, jehož by zůstavitel v době své smrti, byl vlastníkem, když na základě předložené závěti, kterou zůstavitel ustanovil dědicem nemovitostí v k.ú.. [část obce] svého synovce MUDr. [jméno] [příjmení]. Nemovitosti v době smrti však nebyly nalezeny, proto bylo řízení dědické ukončeno. Poté vydal soud [datum rozhodnutí] usnesení č.j. [číslo jednací], podle kterého na straně zemřelého žalobce bude v řízení pokračováno s MUDr. [jméno] [příjmení]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 30.10.2014. 27.6.2014 podal proti usnesení čl. 379 3. žalovaný odvolání. Rovněž žalovaní [číslo] podali proti usnesení odvolání, a to 2.7.2014. Spis byl následně předložen [název soudu]

29. července 2014, který usnesením čj. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] usnesení soudu I. stupně, o právním nástupnictví, potvrdil. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci 30.10.2014. Poté bylo usnesení [název soudu] doručováno novému žalobci, právnímu zástupci obou žalovaných [číslo] rovněž žalovanému [číslo]. Následně byl ve spise 7.1.2015 vyznačován konečný referát. Poté bylo doručován rozsudek [název soudu] č.l. 323 společně s přípisy a protokoly z jednání právnímu zástupci nového žalobce z důvodu právní jistoty. Dále se dotazoval [stát. instituce] 24.3.2015 na právní moc uvedeného rozhodnutí. Poté [název soudu] 6.6.2016 v souvislosti s ústavní stížností stěžovatele MUDr. [jméno] [příjmení] požádal o zaslání spisu. Následně vydal [název soudu] [příjmení] I. ÚS 1206/2015 ze dne 14.5.2018. Tímto ústavním nálezem bylo rozhodnuto, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] bylo nerespektováním zákazu libovůli podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušeno základní právo stěžovatele, tedy MUDr. [jméno] [příjmení] na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle [název soudu] vedlejší účastník řízení [celé jméno žalobce], který tvrdí, že nabyl roku 2003 předmětné nemovitosti v dobré víře, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zastává názor, že nebyl v řízení před obecnými soudy věcně legitimován a pozbyl postavení účastníka řízení. Přesto s ním bylo jako s účastníkem řízení nakládáno. Z procesního opatrnosti proto navrhl, aby mu [název soudu] v řízení o ústavní stížnosti přiznal postavení vedlejšího účastníka, jelikož věc se jej zásadně dotýká. Ve vyjádření dále zejména namítl, že stěžovatel není podle jeho názoru dědicem zemřelého žalobce a není tak aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti. Ačkoli zemřelý pořídil závěť, kterou předmětné nemovitosti odkázal stěžovateli, tedy svému synovci, tyto mu dosud nenáležely, neboť se jich jen domáhal podle restitučního zákona o mimosoudních rehabilitacích. Ani zemřelý A. [anonymizováno] nebyl podle něj aktivně legitimován, neboť se stal oprávněnou osobou až ke dni vykonatelnosti nálezu [název soudu] [číslo] Sb., tedy ke dni 1.11.1994 a proto ani vedlejší účastníci prof. MUDr. V. [příjmení] a J. [příjmení] nemohli být legitimováni pasivně. Oproti nároku stěžovatele stojí prý konstituované vlastnické právo, které nabyli MUDr. V. [příjmení] aj. [příjmení] již roku [rok]. Převod nemovitostí ze dne 27.9.1991 na jeho právní předchůdce MUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] nelze podle vyjádření považovat za neplatné ve smyslu blokačního ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. Proto tento vedlejší účastník řízení navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta, nebo věcně zamítnuta. [název soudu] dále konstatoval, že pro úplnost je nutno uvést, že pokud [celé jméno žalobce] z procesní opatrnosti navrhl, aby mu [název soudu] v řízení o ústavní stížnosti přiznal postavení vedlejšího účastníka, jelikož věc se jej zásadně dotýká, není v této otázce třeba vůbec rozhodovat, neboť vedlejším účastníkem řízení před [název soudu] je. Vedlejšími účastníky řízení o ústavní stížnosti jsou podle § 76 odst. 2 zákona o [název soudu]„ ostatní účastníci předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo“. Z ústavní stížnosti napadených rozsudků jednoznačně vyplývá, že [celé jméno žalobce] byl účastníkem řízení před obecnými soudy a bylo s ním jako s účastníkem řízení i nakládáno, s čímž sám ani nepolemizuje. Poté byl s ohledem na obsah nálezu [název soudu] spis postoupen [název soudu], a to 31.5.2018. Ten nařídil 5.6.2018 jednání na 19.6.2018 11.6.2018 podal zástupce tehdejšího žalobce žádost o odročení jednání. Soud 4.4.2018 nařídil přípravu jednání na den 19.6.2018, přičemž e-mailem z 11.6.2018 podal zástupce tehdejšího žalobce žádost o prodloužení lhůty k předložení aktualizovaného návrhu na zahájení řízení. Dále vznesl 12.6.2018 námitku podjatosti senátu [anonymizována dvě slova], konkrétně soudců, kteří v něm rozhodovali. 3. žalovaný, tedy žalobce v této věci, podal dne 14.6.2018 žádost o povolení nahlédnout do spisu. Soud následně předložil námitku podjatosti rozhodujícího senátu [název soudu] k rozhodnutí, a to 21.6.2018. Tento usnesením z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [anonymizováno], rozhodl o tom, že soudci senátu [anonymizována dvě slova] [název soudu] nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí uvedené věci. Dále zástupce tehdejšího žalobce nahlížel do spisu 15.8.2018. Soud rozeslal rozhodnutí [název soudu] 16.8.2018. Právní zástupce žalobce následně sdělil, že byl [název soudu] vyzván k dořešení věci mimosoudně s tím, že tuto věc během tří týdnů by měli účastníci snad dořešit. Dále 30.8.2018 k možnosti mimosoudního vyřízení věci právní zástupce žalobce konstatoval, že žalovaní [číslo] o uzavření dohody nemají zájem. Co se týče procesního postavení 3. žalovaného, vůči kterému byla žaloba zamítnuta již rozsudkem [název soudu] ze dne 30.10.2008, žalobce se s touto argumentací soudu v tomto ohledu smířil, proti rozsudku odvolání nepodával. 7.9.2018 podal žádost zástupce 1. a 2. žalovaného o prodloužení lhůty k mimosoudnímu řešení sporu. 18.9.2018 následně žalovaní [číslo] podali své stanovisko s tím, že tedy na projednání věci soudem trvají. Soud následně 8.10.2018 nařídil jednání na 23.10.2018. K tomuto požádal o odročení právní zástupce tehdejšího žalobce, a to 9.10.2018. Jednání nebylo odročeno. Následně 22.10.2018 podal 3. žalovaný zpětvzetí svého odvolání ze dne 26.2.2009 proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] a podal vyjádření v dané věci. Rovněž požádal, aby soud připustil vedlejší účastenství tohoto účastníka na straně žalovaného. 23.10.2018 [název soudu] po vyslechnutí účastníků jednání odročil na neurčito za účelem znovu posouzení otázky aktivní legitimace žalobce podle aktuálního stavu, kdy zatím ještě žalobce označoval jako 3. žalovaného. 28.10.2018 předložil právní zástupce žalobce rozhodující listiny, resp. další důkazy do spisu. 29.10.2018 zakládal právní zástupce 3. žalovaného důkazy, kdy s ohledem na nejistotu v postavení 3. žalovaného v daném řízení, se rovněž označuje v závorce jako vedlejší účastník. [anonymizována dvě slova] Mgr. [jméno] [příjmení] odpovídala 10.12.2018 ve věci dodatečného projednání pozůstalosti [jméno] [příjmení], kdy konstatovala, že nelze vydat majetek, který má být zůstaviteli teprve vydán, neboť majetek, který má být projednán v řízení o pozůstalosti, musí být již ve vlastnictví zůstavitele. Právní zástupce žalobce následně 21.3.2019 sdělil výsledky probíhajícího dědického řízení. Soud nařídil 28.3.2019 ústní jednání na 16.4.2019. Poté požádal právní zástupce žalobce 29.3.2019 o odročení uvedeného jednání s tím, že této žádosti nebylo vyhověno, přičemž [název soudu] danou žádost zohlednil a poskytl prostor pro uplatnění veškerých práv zástupce účastníka řízení. 9.4.2019 nahlížel právní zástupce 1. a 2. žalovaného do spisu. 10.4.2019 nahlížel 3. žalovaný do spisu. 8.4.2019 podávali 1. a 2. žalovaný ve věci své vyjádření. 10.4.2019 podával žalobce jako již vedlejší účastní své vyjádření. 16.4.2019 následně soud při ústním jednání toto odročil, za účelem vyhlášení rozhodnutí, na téhož dne ve 13:00 hod, původní řízení se konalo od 8:30 hod. 16.4.2019 ve 13:00 hod. soud následně vyhlásil rozsudek [číslo jednací] [spisová značka], kterým rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. řízení o odvolání [celé jméno žalobce] do výroku II. rozsudku soudu I. stupně zastavil, ve výroku III. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává, ve výroku IV. se rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že vedlejšímu účastníkovi [celé jméno žalobce] se náhrada nákladů řízení nepřiznává. V. výrokem potvrdil rozsudek ve výroku V. soudu I. stupně. VI. výrokem rozhodl o náhradě nákladů účastníků odvolacího a dovolacího řízení. Uvedený rozsudek nabyl právní moci 30.4.2019. Poté byl spis vyžádán 11.4.2019 [stát. instituce] k vypořádání žádosti a zapůjčen. Dále 20.6.2019 podali 1. a 2. žalovaný proti rozsudku dovolání. Následně [stát. instituce] sdělilo 14.8.2019, že dospělo k závěru ve věci projednání žádosti pana [celé jméno žalobce], že ve věci vedené uvedeným soudem byla podána žádost neoprávněnou osobou, které nesvědčí aktivní legitimace, proto žádost jako nedůvodnou nevypořádalo. Soud 20. srpna 2019 vyzval 1. a 2. žalovaného k zaplacení soudního poplatku za dovolání. K dovolání se následně vyjádřil 6.9.2019 právní zástupce žalobce. [název soudu] následně usnesením z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] dovolací řízení zastavil. Proti uvedenému rozhodnutí podali 1. a 2. žalovaný odvolání 14.10.2019. Poté byl spis 13.11.2019 předložen [název soudu] s odvoláním 1. a 2. žalovaného. [název soudu] usnesením z 9. prosince 2019 usnesení soudu I. stupně, o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, potvrdil, a sice usnesením č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci 13.1.2020.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Posuzované řízení trvalo přibližně 13 roků a necelých 7 měsíců (od 4.10.2005, kdy nabylo právní moci usnesení [název soudu] [číslo jednací] do [datum rozhodnutí], kdy nabyl právní moci rozsudek [název soudu] [číslo jednací] [spisová značka]), jednalo se o složité řízení, jehož předmětem byl restituční nárok žalujícího proti žalovaným, včetně žalobce v této věci. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně dvakrát, soud druhého stupně procesně a meritorně třikrát, [název soudu] procesně jednou, [název soudu] meritorně dvakrát a [název soudu] dokonce třikrát. V řízení se soudy musely vypořádat s opakovanými návrhy žalobce na změnu okruhu účastníků, žádostmi o odročování jednání, dále žalobce v průběhu řízení zemřel a řízení tak bylo přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení, přičemž až poté mohlo být doručeno druhé rozhodnutí [název soudu]. Jednotlivé soudy činily úkony plynule a v přiměřených lhůtách, soud neshledal větší období nečinnosti. Přesto je nutné konstatovat, že délka řízení jako takového nebyla přiměřená, zvláště ve vztahu k žalobci (tehdejším 3.žalovaném), o jehož účastenství ve věci bylo nepravomocně rozhodnuto již 30.10.2008, který ve vztahu k žalobci jako 3.žalovanému sice nabyl právní moci 6.3.2009, ale tato mohla být vyznačena až po ukončení všech navazujících řízení před soudy vyšších stupňů, nepočítaje v to soud [ulice] až po 30.4.2019. Po celou tuto dobu byl žalobce v nejistotě, zda jeho postavení jako účastníka řízení bylo skutečně ukončeno či ne. Jestliže tato nejistota byla odstraněna až v roce 2019, nelze na postavení žalobce v daném řízení pohlížet jinak, než že byl účastníkem řízení. Co se týče významu řízení pro žalobce, soud jej zhodnotil jako mírně zvýšený, neboť předmětem řízení byl restituční nárok tehdejšího žalobce vůči osobám, které se stali vlastníky sporných nemovitostí. Nejednalo se tedy o restituční nárok žalobce, ale právě žalobce byl posledním v řadě takových vlastníků. Současně se jednalo o nemovitost, do níž žalobce investoval jako do svého domova a měl zájem na výsledku řízení, pokud by následně mu byla uložena povinnost nemovitost vydat tehdejšímu žalobci, resp. jeho právnímu nástupci. Při zhodnocení všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že je na místě žalobci poskytnout zadostiučinění v penězích. Soud vycházel při jeho stanovení ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky byla přiznána částka poloviční, přičemž takto stanovil základní výši náhrady na 188 750 Kč. Uvedenou částku soud snížil s ohledem na složitost věci o 20%, dále pro počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, o dalších 35%, naopak pro mírně zvýšený význam, které řízení pro žalobce mělo, soud základní částku navýšil o 10% Celkem tedy soud snížil základní částku o 45% a přiznal žalobci částku 103 813 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, soud vycházel z žalobcem změněného žalobního nároku, kdy se žalovaná teprve uplynutím 6 měsíců od podání návrhu na předběžného projednání nároku ocitla v prodlení.

23. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 1 o. s. ř., a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu nákladů řízní. V této věci žalobce byl úspěšný sice jen z části, ale s ohledem na to, že uplatnil nárok na nemajetkovou újmu, považuje s jeho úspěch za úspěch plný (viz. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) a náleží mu tak ve smyslu citovaného ustanovení o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalované (objektivní kumulace). Tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč (žalobce nesprávně vyčíslil soudní poplatek na 2 800 Kč) a 4 úkony na základě právního zastoupení po 3 100 Kč (1x převzetí právního zastoupení, 1x podání žaloby, 2x písemné vyjádření ve věci) dle vyhl. 177/1996 Sb., v platném znění, včetně 4x režijních paušálů po 300 Kč dle vyhl. 177/1996 Sb., v platném znění, to vše s 21% DPH ve výši 2 856 Kč, celkem tedy 18 456 Kč.