45 C 183/2023 - 37

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: MUDr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem sídlem Starobranská 4, 787 01 Šumperk proti žalované: [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 71 187 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 71.187,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ročně z částky 71.187,00 Kč ve výši 15 % ročně od 1.3.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za majetkovou škodu ve výši 71 187,- Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 14 C 97/2013, v němž vedl proti žalované obci [adresa] spor o odstranění skládky. Během řízení Okresní soud v Šumperku vyhověl důkaznímu návrhu žalobce a rozhodl o provedení znaleckého posudku. Usnesením ze dne 22. 8. 2017, č.j. 14 C 97/2013-291 pak soud žalobci uložil zaplatit kromě již dříve uhrazené zálohy ve výši 50.000 Kč další zálohu na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši 450.000 Kč a to do 3 dnů. Protože žalobce neměl tuto částku k dispozici a trval na vyhotovení znaleckého posudku, neměl žalobce jinou možnost, než si chybějící částku vypůjčit prostřednictvím dvou zápůjček ve výši 80.000 Kč od fyzické osoby a od ČSOB a.s.ve výši 370.000 Kč a určenou zálohu tak uhradil. Na obstarání zapůjčených peněz vynaložil náklady ve výši 3.025 Kč za sepsání smlouvy o půjčce s fyzickou osobou [Anonymizováno].[Anonymizováno] advokátem Mgr. Jurníčkem, úrok z této půjčky ve výši 1.821 Kč a dále u půjčky od ČSOB a.s. zaplatil žalobce na úrocích celkem 66.341 Kč. Celkem vynaložil žalobce na včasné obstarání soudem požadované zálohy na znalečné částku 71.187 Kč. Byť uhrazená záloha na znalečné byla následně v řízení úspěšnému žalobci uhrazena neúspěšným žalovaným, zůstala shora uvedená škoda neuhrazena s odůvodněním, že se nejedná o součást nákladů řízení žalobce. Žalobce následně uvedenou škodu vymáhal po žalované dalším soudním řízením, a to ve věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 216 C 32/2020, který rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č.j. 216 C 32/2020-42 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 21. 12. 2021, č.j. 69 Co 262/2021-66 žalobu zamítl a odkázal jej na odškodňovací řízení. Žalobce má za to, že mu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Šumperku při stanovení výše požadované zálohy na znalečné a její splatnosti vznikla majetková újma spočívající v nákladech na opatření prostředků potřebných k úhradě znalečného. Protože záloha na znalečné dosahovala výjimečné výše, měl soud předpokládat, že žalobce si bude muset podstatnou část požadované částky opatřit úvěrem a vzniknou mu tak dodatečné náklady, které nejsou uplatnitelné v rámci náhrady nákladů řízení vůči protistraně. Žalobce i vzhledem ke krátké třídenní lhůtě pro zaplacení zálohy, jednal v důvodné obavě, že neuhradí-li co nejdříve požadovanou zálohu, bude tím zmařeno provedení znaleckého posudku, který byl pro žalobce klíčovým důkazem pro úspěch ve sporu a obával se, že ho postihnou nepříznivé procesní důsledky v podobě zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemena. Nežádal proto ani o osvobození od placení zálohy, neboť předpokládal, že jako zubní lékař, nesplňuje zákonné podmínky pro toto osvobození. Nesprávnost úředního postupu Okresního soudu v Šumperku při ukládání zálohy na provedení navrženého důkazu spatřuje žalobce v tom, že soud sice dodržel literu zákona (§ 141 odst. 1 o.s.ř.), když uložil žalobci zaplacení zálohy ve výši vycházející z odhadu nákladů na zpracování znaleckého posudku sdělených znaleckým ústavem a v souladu s textem zákona poučil žalobce, že jinak nebude navržený znalecký posudek proveden, ale (soud) nerespektoval ducha a smysl aplikovaného zákonného ustanovení, kterým je respektování zásady, že náklady řízení nemá, pokud možno, nést ani dočasně soud, ale účastníci řízení, jeho smyslem ale rozhodně není upření, či omezení přístupu občana k soudu a ochrany jeho práv v soudním řízení. Do této pozice se žalobce v příčinné souvislosti s výzvou soudu dostal. Usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 8. 2017, č.j. 14 C 97/2013-291 je tak zatíženo přepjatým formalismem vybočujícím z kautel článku 36 Listiny základních práv a svobod, když soud nevzal v úvahu, že odhad výše znalečného je extrémně vysoký a běžnému občanovi, za kterého se žalobce považuje, způsobí těžko řešitelné potíže. Soud mohl této situaci předejít, pokud by nejprve žalobce seznámil s předpokládanou výší znalečného a zvážil, zda nejsou dány zákonné podmínky pro osvobození (i částečné) od povinnosti zaplatit zálohu na důkaz a o této možnosti žalobce poučil. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 23.8.2022, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 23. 8. 2022 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 71.187 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Šumperku v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 97/2013. K projednání žádosti žalobce došlo dne 14. 2. 2023 a nárok nebyl shledán důvodným. Žalovaná konstatovala, že v postupu Okresního soudu v Šumperku neshledává nesprávný úřední postup, neboť stanovení a vymáhání zálohy na znalecký posudek bylo soudem stanovena zcela v souladu s právními předpisy. Žalovaná se vymezila proti tvrzení žalobce, že mezi stranami je nesporná existence škody, když tuto naopak výslovně učinila spornou, když záloha byla stanovena správně a škoda tak žalobci nemohla vzniknout. Žalovaná poukázala na možnost v souvislosti s vysokou zálohou podat žádost o osvobození od soudních poplatků, přičemž žalobce tohoto prostředku nevyužil ani částečně a nevyužil tak všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a majetku, a to navzdory poučení, které mu bylo dáno již v usnesení o stanovení zálohy. Žalovaná z poučení dovozovala, že soudem by bylo posečkáno s úhradou až do pravomocného skončení řízení o osvobození od soudních poplatků. Pokud však má žalobce nadprůměrné příjmy, jak ve své žalobě uvádí, jeví se půjčka zcela neúčelným prostředkem úhrady zálohy. Žalovaná uzavřela, že není oprávněna v tomto směru zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, tj. není oprávněna jakýmkoli způsobem posuzovat předmětné usnesení o stanovení zálohy na znalecký posudek z pohledu jeho ústavnosti a zákonnosti (v tomto případě je však naprosto najisto postaveno, že záloha byla stanovena v souladu se zákonem). Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Výzvou k poskytnutí odškodnění ze dne 23.8.2022 žalobce žádal u žalované zaplacení náhrady majetkové újmy ve výši 71.178,00 Kč z titulu zaplacených úroků z poskytnutých úvěrů.

4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 14.2.2023 byl nárok žalobce vypořádán a žalobci nebyla poskytnuta žádná náhrada vzhledem k tomu, že ve věci nelze shledat nesprávný úřední postup.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku č.j. 216 C 32/2020 – 42 ze dne 23.6.2021 byla žaloba současného žalobce proti obci [adresa] o zaplacení částky 71.187,00 Kč s příslušenstvím zamítnuta, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, přičemž tyto nezahrnovaly žalobcem označené náklady na pořízení úvěrů.

6. Ze spisu Okresního soudu v Šumperku sp.zn. 14 C 97/2013 s čte protokol o jednání, jako na č.l. 210, ze dne 29.3.2017, při kterém bylo po návrhu na, resp. po zopakování průběhu a dosavadních výsledků řízení vydáno usnesení, kterým byly důkazní návrhy žalobce ohledáním na místě samém a znaleckým posudkem z oboru vodohospodářských děl zamítnuty s tím, že v dané věci tedy není blíže upřesněno, z jakého důvodu. Žalobce na znaleckém posudku přesto trval, jak vyplývá z jeho vyjádření, jako na č.l. 258, ze dne 28.4.2017, kdy navrhoval znalecký posudek z oboru životního prostředí – problematiky starých ekologických zátěží ke zjištění skladby předmětné skládky na pozemcích žalobce. Soud poté při ústním jednání dne 29.5.2017 (čl. 267) toto jednání po provedeném dokazování odročil na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku. Následně soud ustanovil Vysoké učení technické v Brně, Fakultu stavební, a sice usnesením ze dne 1.8.2017, č.j. 14 C 97/2013 – 275, a současně uložil žalobci povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 50 000,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. V rámci poučení byl žalobce poučen, že nezaplatí-li zálohu na náklady znaleckého posudku, nebude možné posudek provést, a rovněž že může požádat o osvobození od soudních poplatků, zčásti, nebo zcela. Dalším usnesením, ze dne 8.8.2017, č.j. 14 C 97/2013 – 283 bylo Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, zproštěno vyhotovením znaleckého posudku na základě svého předchozího sdělení, že tedy tento není v jejich silách, a dále byla novým znalcem ustanovena společnost GEOtest, a.s. Záloha zůstala ve stejné výši. Společnost GEOtest následně sdělila soudu, 18.8.2017, ceny prací a platební podmínky za vyhotovení znaleckého posudku s tím, že cena za vypracování znaleckého posudku činí 586.262,00 Kč bez DPH, ovšem s garancí, že uvedená cena nebude při nezměněném rozsahu prací překročena. Soud poté vyzval žalobce, 22.8.2017, k zaplacení zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 450 000,- Kč v návaznosti na podané rozhodnutí s tím, že včetně DPH by měla činit cena znaleckého posudku 709.377,02 Kč. Žalobce poté podáním z 28.8.2017, doručeným soudu 1.9.2017 navrhl postup při provádění znaleckého posudku s tím, že náklady znaleckého posudku jsou pro žalobce překvapivě vysoké a zaplacení soudem stanovené zálohy bude pro žalobce představovat značnou ekonomickou zátěž, kterou bude muset řešit pomocí bankovního úvěru. V této souvislosti požádal, aby byl znalecký ústav vyzván ke zvážení nezbytného rozsahu znaleckých prací a k jejich redukci tak, aby bylo ještě dosaženo účelu znaleckého zkoumání v dané věci a ekonomická nákladnost znaleckého posudku byla výrazně snížena s tím, že případně lze přistoupit k následnému doplnění znaleckého posudku s tím, že zálohou na znalečné bude v takovém případě zatížen ten z účastníků, který bude podrobnější znalecké posouzení požadovat. V opačném případě, tedy pokud by soud procesní návrh žalobce neakceptoval, požádal o prodloužení lhůty k zaplacení stanovené zálohy o 30 dnů, aby si mohl potřebný úvěr opatřit. V e-mailové korespondenci žalobce jeho právnímu zástupci žalobce uváděl, že 1.9.2017 bylo doručeno soudu podání žalobce z 30.8.2017, ve kterém tedy psal vám, že tedy čerpal dovolenou. V e-mailu z 30.8.2017 psal žalobce, že po zapnutí notebooku po návratu z dovolené zůstal v šoku, když spatřil e-mail svého zástupce. „V 9:00 hod. se objednal na jednání do banky s tím, že termín byl stanoven na 29.8.“(?) Provedl dotaz u komory znalců, zda je GEOtes, a.s. znaleckým ústavem a obdržel kladnou odpověď. Dle jeho názoru šlo o logický postup, neboť z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně tato skutečnost nevyplývá. Proto deponoval částku 50 000,- Kč a dal svému zástupci pokyn k vyplacení. Žalobce dále do spisu zaslal doklady o tom, že tedy žalobce prověřoval znalecký ústav, žádost o poskytnutí úvěru s tím, že měsíční příjem žalobce ze závislé činnosti činí 13.572,00 Kč. Nemá žádné výdaje, spoření, nic. Požadoval úvěr 450 tis. Kč, na 60 měsíců, a to 29.8.2017. Téhož dne potvrdila banka ČSOB, že z účtu žalobce byla převedena částka 50 000,- Kč ve prospěch jiného účtu s doplňující poznámkou, event. záloha OS ŠPK. Následně, tedy 5.9.2017 soud obdržel platbu 50 000,- Kč jako zálohu na soudní řízení. Dále byl 7.9.2017 do spisu založen záznam, podle kterého byl uložen kanceláři pokyn sdělit právnímu zástupci žalobce, že soud uložil znalci též zodpovědět otázky samotného žalobce, které žalobce soudu zaslal ve svém podání ze dne 6.6.2017, kde sám žalobce požaduje analýzu složení odpadů, rozbory apod. Nechť se tedy žalobce do 30 dnů vyjádří, zda na svých otázkách trvá, či nikoli. Následovala odpověď právního zástupce žalobce ze 3.10.2017, že klient na svých otázkách trvá. Dále je ve spise založena korespondence žalobce se soudem, a záloha ve výši 450 000,- Kč tedy, která byla druhým rozhodnutím uložena a která byla následně poskytnuta ve výši 370 000 Kč ČSOB, byla zaslána prostřednictvím právního zástupce soudu. Právní zástupce žalobce poté žádal o sdělení žalobce 11.10.2017, o písemný pokyn, jak s touto částkou naložit. Ten obdržel téhož dne a 20.10.2017 soud obdržel platbu 450 000 Kč, jako zálohy na soudní řízení, označenou MUDr. Juřenčák Milan. Rozhodnutí o záloze nabylo právní moci 23.8.2017, záloha měla být zaplacena do tří dnů od právní moci, byla uhrazena až 20.10.2017. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 12.3.2020 byl rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 28.11.2018 č.j. 14 C 97/2013 – 644, ve výroku I. změněn tak, že žalovaná je povinna odstranit z části (blíže specifikovaného) pozemku, vymezené oranžovou čárou v kopii účelové mapy č. 2 krycí vrstvu zeminy a samotné těleso skládky tvořené vrstvou odpadu, a dále bylo ve výroku II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení soudu I. stupně a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení odvolacího. V rozhodnutí odvolací soud upřesnil žalobní petit rozsudku okresního soudu, nicméně protože měl žalobce plný úspěch ve věci, byla mu uhrazena záloha ve výši 490.742,00 Kč, společně tedy s ostatními náklady řízení. Dále poté bylo k dovolání žalované, odmítnuto, a sice usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2020, pod č.j. 22 Cdo 2814/2020-770.

7. Soud nehodnotil důkazy, založené žalobcem při ústním jednání (byť tyto provedl), když potvrzení ČSOB o výši zaplacených úroků na základě dlouhodobého spotřebitelského úvěru, který si žalobce vzal 3.10.2017, potvrzení o transakcích zadaných platební kartou z 8.4.2019, 11.4.2019 vždy ve výši 15 000,- Kč či dva příjmové pokladní doklady, vystavené Mgr. Bedřichem Jurníčkem v částce 1.815,00 Kč s DPH a 1.210,00 Kč s DPH, jako sjednanou odměnu za sepis smlouvy o zápůjčce 80 tis. Kč a sepis dodatku č. 1 ke smlouvě o zápůjčce, by byly relevantní v případě, kdy by v dané věci byl shledán odpovědnostní titul.

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

13. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Ze shora uvedeného vyplývá, že podle zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). Zákon tedy rozeznává dva odpovědnostní tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 38/2000). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které se přímo projevily ve vydání rozhodnutí (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou právě nezákonným rozhodnutím, nikoliv již jako nesprávný postup. V návaznosti na to pak judikatura považuje za nesprávné rozhodnutí takové rozhodnutí soudu či jiného orgánu, které bylo pro nezákonnost následně zrušeno nadřízeným orgánem, v případě soudních rozhodnutí tedy odvolacím či dovolacím soudem.

20. V daném případě nejenže nebyl shledán nesprávný úřední postup, ale s ohledem na to, že tento by se projevil právě v rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady znaleckého posudku, bylo by nutné uvedený postup posuzovat pouze z hlediska nezákonného rozhodnutí. Žalobce sám žádné nezákonné rozhodnutí ve věci netvrdil a z dokazování nevyplynulo, že by jakékoliv rozhodnutí v souvislosti s uložením povinnosti zaplatit zálohu na náklady znaleckého posudku ve věci bylo vydáno. Pakliže žalobci nevyhovovala lhůta, v níž měl složit zálohu na náklady posudku, mohl požádat o její prodloužení, úhradu zálohy ve splátkách apod. S ohledem na to soud žalobu zamítl, aniž by se dále zabýval naplněním podmínky vzniku škody.

21. Jako obiter dictum však nutno uzavřít, že nelze souhlasit se žalobcem, že by se měl v dané věci soud dopustit přepjatého formalismu, když nejenže řízení po uplynutí jím stanovené lhůty ke složení zálohy na náklady důkazu nezastavil, ale dokonce vyčkal na zaplacení zálohy, ačkoliv tak žalobce učinil téměř po třech měsících od právní moci rozhodnutí o vyměření zálohy na náklady důkazu. V tomto směru se pak jeví liché i tvrzení, že žalobce pod časovým tlakem využil nejrychlejší možnou cestu k zajištění peněžních prostředků, když měl důvodnou obavu, že znalecký posudek nebude vypracován. Již prvně uloženou zálohu ve výši 50 000,- Kč uhradil po uplynutí lhůty, dokonce i po druhé výzvě na doplacení zálohy ve výši 450 000,- Kč a vzhledem k tomu, že soud neavizoval, že znalecký posudek vyhotoven nebude, nemohl tak trpět „důvodnou“ obavou o osud svého důkazního břemene. Závěrem rovněž nutno konstatovat, že ani druhou zálohu neuhradil v poskytnuté lhůtě, ale až s odstupem téměř tří měsíců.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, načež se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů ve výši 300,- Kč.

Poučení