45 C 192/2022 - 50

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 2. [země] [anonymizováno] [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa státního zastupitelství] [anonymizována tři slova] [země] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] sídlem [adresa] 3. [země] [anonymizováno] [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa žalované] pro zaplacení 807 808 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh na přerušení řízení do doby skončení dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení] se nepřipouští.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 807 808 Kč s spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 807 808 Kč od 9. 9. 2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se domáhal na žalovaných zaplacení 807 808 Kč s příslušenstvím, představujících náhradu škody, která žalobci vznikla v důsledku jednání jednak Okresního soudu v Jičíně, jednak [územní celek]. Žalobce uvedl, že rozsudkem Okresního soudu Jičíně č.j. 30 Nc 730/ 2013 ze dne 4.11.2014 byla ve svéprávnosti omezena paní [jméno] [příjmení], [datum narození], mimo jiné co do způsobilosti nakládat s majetkem, jehož hodnota převyšuje částku 30 Kč a zavazovat se k plnění, jehož hodnota převyšuje částku 30 Kč, a to na dobu tří let od právní moci rozsudku. Současně soud ustanovil opatrovankyni opatrovníka [územní celek]. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 24 Co 27/2015-126 ze dne 23.2.2015, který nabyl právní moci dne 18.3.2015, bylo opatrovníkem opatrovankyně jmenováno [územní celek] [územní celek] však řádně a svědomitě neplnilo své povinnosti veřejného opatrovníka, i přes opakované výzvy k plnění povinnosti tyto z hrubé nedbalosti hraničící s úmyslným jednáním porušovalo, při správě cizího majetku tak nejednalo z titulu dobrého hospodáře, čímž způsobilo opatrovankyni škodu na majetku. Tím jednalo v rozporu s metodikou Ministerstva vnitra ČR z roku 2015 Odboru veřejné správy dozoru a kontroly ve věci základních informací pro obce jako veřejný opatrovník. Svým jednáním způsobil veřejný opatrovník opatrovankyni škodu v celkové výši 1 615 616 Kč. Ta spočívá jednak v částce 795.616,50 Kč, představující ušlý zisk z tržního nájemného kamenické dílny, na adrese [adresa], když opatrovník nevypověděl ani jinak nenapadl platnost smlouvy o nájmu nebytových prostor (kamenické dílny), na adrese [adresa] ze dne 1.2.2012, uzavřené mezi [jméno] [jméno] [příjmení] jako nájemcem a opatrovankyní jako pronajímatelem a v níž byl sjednán nájem nebytových prostor o výměře 150 m2 za částku 400 Kč. Žalobce opatrovníka upozorňoval, že jde o smlouvu absolutně neplatnou z více hledisek, jednak protože byla sepsána v rozporu se zákonem č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor, jednak protože předmět nájmu byl v době sjednání smlouvy zatížen věcným břemenem ve prospěch žalobce a jednak protože pronajímatelka byla již v době podpisu smlouvy nesvéprávná. Přesto nechal opatrovník [územní celek] bez právního důvodu užívat [jméno] [jméno] [příjmení] předmětnou keramickou dílnu a dokonce zdarma i přilehlé venkovní prostory, aniž by požadoval po nájemci platbu tržního nájemného. Výši tržního nájemného žalobce dovozoval z průměrného nájemného nebytových prostor v období od 1.2.2012 do 8.9.2019 ve městě [obec] tzn. 50 Kč/m2 měsíčně za skladovací plochu a 20 Kč/m2 měsíčně za venkovní plochy, přičemž v žalobě uvedl i způsob výpočtu ušlého zisku. Další škoda měla být způsobena opatrovankyni nezřízením věcného břemene braní vody z vodovodní přípojky umístěné na pozemku parc. [číslo] kat. úz. [část obce], čímž mělo dojít k znehodnocení hodnoty nemovitostí ve vlastnictví opatrovankyně o 500.000 Kč. Škodu dále představuje i částka 300.000 Kč, představující odhad budoucích nákladů na opravu škod, způsobených zatékáním dešťové vody do nemovitosti v důsledku neprovádění řádné údržby nemovitosti opatrovníkem. Ke stanovení vzniklých škod navrhl žalobce vyhotovení znaleckého posudku. Dále měl opatrovník [územní celek] způsobit blíže nespecifikovanou škodu na majetku opatrované osoby nepodáním vylučovací žaloby v exekučním řízení, vedeném soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Trutnov pod sp. zn. 15 EX 496/14, na majetek žalobce. Soudní exekutor v rámci exekuce totiž sepsal movité věci ve vlastnictví opatrovankyně. A konečně měl opatrovník způsobit opatrovankyni škodu minimálně v částce 20.000 Kč, když nepožadoval po [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení] opravu komína, který tito svévolně zničili, přičemž následnou opravu hradil opatrovník z majetku opatrovankyně. Žalobce má za to, že Okresní soud v Jičíně způsobil škodu společně s veřejným opatrovníkem, když řádně neplnil povinnosti dozoru nad právním jednáním veřejného opatrovníka. Návrhem ze dne 4.12.2017 se žalobce domáhal, aby okresní soud zahájil z moci úřední řízení o změnu opatrovníka u opatrovankyně [jméno] [příjmení], když uváděl konkrétní tvrzení k porušování povinností veřejného opatrovníka. Okresní soud v Jičíně žádné řízení nezahájil. Žalobce vstoupil do práv opatrovankyně okamžikem jejího úmrtí dne 8.9.2019 společně s [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], proto se domáhal podílu na náhradě shora popsané škody pouze v poloviční výši, tzn. v částce 807.808 Kč. Žalobce uplatnil uvedené nároky u žalovaných, jeho žádosti o odškodnění nebylo vyhověno. Žalobce dále doplnil, že dle jeho názoru veřejný opatrovník [územní celek] není pasivně legitimován, když veřejné opatrovnictví vykonává nikoliv v samostatné působnosti, ale v přenesené působnosti v rámci [stát. instituce]. V tomto směru měl vycházet z blíže neoznačených judikaturních závěrů v tom smyslu, že přiměřeně se jedná v rámci veřejného opatrovnictví o škodu České republiky ve spojení se zákonem č. 82/1998 Sb., nikoliv o soukromoprávní poměr mezi účastníky. Dozorovou činnost vykonávaná jako orgán ústřední správy Ministerstvo práce a sociálních věcí Okresní soud v Jičíně měl vykonávat dozorovou funkci nad veřejným opatrovníkem, pokud nastaly pochybnosti o plnění povinností veřejného opatrovníka při správě majetku opatrovankyně. O neplnění povinností veřejným opatrovníkem byl soud informován žalobcem, a to dopisem ze dne 4.12.2017. Z úřední činnosti je povinností okresního soudu dle zákona dohlížet na výkon veřejného opatrovníka a pravidelně kontrolovat jeho působení včetně vedení a obsahu spisové agendy, týkajících se výkonu funkce veřejného opatrovníka. [jméno] zavinění každého ze žalovaných však žalobce není schopen stanovit, přičemž požadoval, aby tato byla zkoumána v rámci důkazního řízení, z kterého vyplyne. Žalobce dále navrhl, aby soud řízení přerušil do doby vypořádání dědictví po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. První žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 2.2.2021 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 807.808 Kč s přísl. z nejasného odpovědnostního titulu v souvislosti s činností [územní celek] a Okresního soudu v Jičíně při výkonu funkce veřejného opatrovníka. K projednání žádosti žalobce došlo dne 20.12.2022. První žalovaná konstatovala, že uplatněný nárok není nárokem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody tak nebyla žalobci poskytnuta. První žalovaná především zdůraznila, že žalobní nárok nelze považovat za nárok ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., protože se jedná o spor mezi žalobcem a ustanoveným opatrovníkem, tedy o soukromoprávní spor dle občanského zákoníku. V této souvislosti odkázala např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2021, čj. Komp 3/2018-87: I. Veřejné opatrovnictví dle § 471 odst. 3 občanského zákoníku je výkonem nevrchnostenské správy, při které vystupuje obec jakožto korporace v obdobném postavení jako jakákoliv osoba soukromého práva. II. Výkon funkce veřejného opatrovníka obcí dle § 471 odst. 3 občanského zákoníku není výkonem přenesené působnosti. První žalovaná tak vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace. Pro případ, že by soud tuto námitku neshledal důvodnou, žalovaná dále zdůraznila, že žaloba je neurčitá a neprojednatelná, jelikož žalobce jasně nespecifikuje odpovědnostní titul, ze kterého je nárok odvozován. Rovněž není dostatečně doložena příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a samotná škoda. S ohledem na to žalovaná č. 1 navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. Druhá žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala, přičemž totožně jako první žalovaná namítla nedostatek pasivní legitimace žalovaných, pokud jde o uplatněné nároky, protože veřejný opatrovník je odpovědný ze své funkce samostatně, výkon veřejného opatrovnictví není výkonem státní či veřejné moci. Veřejný opatrovník nerozhoduje autoritativně o právech a povinnostech opatrovance a nemůže svou vůli sám vynucovat na třetích osobách, přičemž jeho jednání vůči opatrovanci kontroluje a v některých případech schvaluje soud. V této souvislosti druhá žalovaná rovněž odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu č. Komp 3/201-87 ze dne 6.5.2021. Pro případ, že by se soud neztotožnil se vznesenou námitkou druhá žalovaná dále namítla, že nemá veřejné opatrovnictví svěřeno do své působnosti, nemá ani dozorové a kontrolní kompetence v této oblasti, neboť zákonná úprava zcela chybí. Veřejné opatrovnictví nespadá do oblasti sociální péče (sociální služby a dávky), péči o rodinu a děti (zastupování nezletilých), péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc (sociální služby a dávky těmto osobám) ve smyslu § 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy. Žalovaný 2. není příslušnou organizační složkou státu, které by v této věci měla za stát jednat. A konečně vznesla druhá žalovaná námitku promlčení na všechny nároky vznesené žalobcem, neboť z jeho vylíčení skutkového stavu je zřejmé, že se o jednotlivých škodách dozvěděl více než tři roky před podáním žaloby (tj. před 7.9.2019) a z podání žalobce není patrno, že by nárok vůči veřejnému opatrovníkovi jakkoli uplatnil. Závěrem druhá žalovaná poukázala na rozpor v tvrzeních žalobce ohledně údajné škody vzniklé nečinností opatrovníka ve věci vybírání tržního nájemného z nájmu nemovitosti, když užívání nemovitosti ve smluvené výši mělo současně kolidovat s užívacím právem žalobce. Pokud jde o další nárok ohledně snížení ceny nemovitosti nezřízením zřízení věcného břemene z vodovodní přípojky či poškození nemovitosti neprováděním běžné údržby, tato tvrzení žalobce nijak neprokázal, stejně jako nárok za opravu zazděného komína. Ohledně škody, vzniklé na movitých věcech nepodáním vylučovací žaloby v exekučním řízení vedeném proti žalobci, nebyly tyto dle druhé žalované nijak blíže specifikovány, včetně hodnoty těchto věcí a nebylo doloženo ani jejich vlastnictví ze strany žalobce, který dle svých vlastních tvrzení užíval předmětnou nemovitost zatímco opatrovankyně byla umístěna v ústavní péči. S ohledem na to žalovaná č. 2 navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. Mezi účastníky nebylo sporu v tom, že žalobce uplatnil u žalovaných nárok na náhradu škody, způsobené Okresním soudem v Jičíně na základě porušení dohledu opatrovnického soudu ve smyslu zákona č. 82 Sb. dne 21. 1. 2021. Stanoviskem Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 5. 2021 byla žádost žalobce o odškodnění škody ve výši 1 645 616,50 Kč, která měla být způsobena jeho zemřelé matce, [jméno] [příjmení], [územní celek] v postavení veřejného opatrovníka projednána s tím, že městu [obec] byla svěřena běžná zpráva majetku opatrované osoby a v ostatních případech bylo třeba schválení soudu. Žalobce opatrovníku vytýkal, že umožnil plnění ze smlouvy o nájmu nebytových prostor za nevýhodných podmínek, kdy byly pronajaty různé prostory a další tedy škodu. Ministerstvo práce a sociálních věcí uzavřelo, že [územní celek] bylo ustanoveno opatrovníkem [jméno] [příjmení] rozsudkem krajského soudu, přičemž v daném případě není vyloučena odpovědnost veřejného opatrovníka podle obecných právních předpisů. I s ohledem na to, že žádost není dostatečně skutkově vymezena a tvrzená škoda a příčinná souvislost jednání opatrovníka a vzniku škody nejsou řádně doloženy. Odškodnění proto bylo odmítnuto. Stanoviskem ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 12. 2022 byly nároky žalobce vypořádány a žalobci bylo odškodnění odmítnuto s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu č. [příjmení] 3/201-87 ze dne 6.5.2021. Smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 1.2.2012 [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] jako pronajímatelé pronajali [jméno] [jméno] [příjmení] nemovitost na adrese [adresa] s tím, že tento nájem byl sjednán na dobu neurčitou/určitou jednoho roku, počínaje dnem 1. 2. 2012 do 1. 2. 2013. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně č. j. 30 Nc 730/2013-87, 4 P Nc 107/2013 ze dne 4. 11. 2014 byla omezena [jméno] [příjmení] ve svéprávnosti co do konkrétních úkonů. Současně byl opatrovankyni jmenován opatrovník, a sice město Jičín. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ČR, o náhradě nákladů účastníků a rovněž byla uložena povinnost ČR nahradit opatrovníkovi dosavadnímu náklady řízení Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové rozsudek č. j. 24 Co 27/2015-126 byl shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 11. 2014 změněn tak, že opatrovníkem opatrovankyně se stává [územní celek]. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, a na náhradě nákladů účastníků jednotlivých v rámci odvolacího jej nalézacího řízení. Rozsudek je ze dne 23. 2. 2015. Návrhem na změnu veřejného opatrovníka [jméno] [příjmení] ze dne 4. 12. 2017, adresovaným Okresnímu soudu v Jičíně k blíže nespecifikované spisové značce (nicméně s odkazem na rozsudek tamního soudu č.j. 30 Nc 730/2013-87, 4 P Nc 107/2013 ze dne 4.11.2014 se žalobce domáhal, aby Okresní soud v Jičíně zahájil řízení z úřední povinnosti o změně opatrovníka opatrovankyně. Dle potvrzení Mgr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec], ze dne 15.6.2020 u Okresního soudu v Jičíně ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] spzn. 23 D 399/2019, Nd 96/2020 jsou potvrzeni dědici jako pozůstalí synové [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce], kteří dědictví neodmítli. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Pokud jde o návrh žalobce na přerušení řízení, soud tomuto návrhu nevyhověl, protože jeho účelem je zcela zjevně dodatečně napravit vadu žalobního návrhu, v němž se žalobce domáhal pouze sám za svou osobu podílu na náhradě škody, která měla vzniknout zůstavitelce (potažmo na jí zanechaném dědictví). Dědické řízení však dosud není skončeno, byť je znám okruh pravděpodobných dědiců zůstavitelky. Tuto skutečnost však žalobce již v době podání žaloby věděl, což ostatně nepřímo potvrzuje i jeho tvrzení v žalobě, že vstoupil společně se svým bratrem do práv zůstavitelky (viz čl. IX.žaloby) a bylo na něm, aby těmto okolnostem uzpůsobil i svůj žalobní návrh. Na základě shora uvedeného je zřejmé, že žalobce požaduje náhradu škody z titulu nečinnosti opatrovníka v rámci správy majetku opatrovankyně, paní [jméno] [příjmení], matky žalobce, zemřelé dne 8.9.2019. Žalobce je jedním z dědiců zůstavitelky, dědické řízení však i dle vlastních tvrzení žalobce dosud není skončeno a dědictví vypořádáno. Pokud jde o uplatněné nároky, obsahovala žaloba řadu nejasností, týkajících se jejich vzniku, odpovědnostního titulu žalovaných, výše i příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením povinnosti žalovaných. Žalobce v rámci řízení požadoval náhradu škody, která měla představovat ušlý zisk z tržního nájemného z užívání nemovitosti, které bylo vybíráno pouze ve smluvní výši na základě smlouvy, zřízené ještě za života zůstavitelky. Ta nemovitost dne 1.2.2012 společně s [jméno] [celé jméno žalobce] jako pronajímatelka pronajala třetí osobě. K omezení na svéprávnosti zůstavitelky přitom došlo až rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 4.11.2014. Žalobce v tomto směru dovozoval neplatnost smlouvy o nájmu nemovitosti dovozoval z několika důvodů, mimo jiné i zatížením nemovitosti věcným břemenem ve svůj prospěch, které by však nemovitost tížilo i v případě, že by došlo ke sjednání jím požadované smlouvy o tržním nájemném. Současně nebyla do výpočtů započtena složka výdajová, související s údržbou nemovitosti atd. Pokud jde o nečinnost ve věci zřízení věcného břemene braní vody a s tím související tvrzenou škodu na snížení hodnoty nemovitosti, rovněž není zřejmé, z čeho žalobce dovozuje povinnost opatrovníka takové věcné břemeno zřídit. Pokud jde o tvrzenou škodu, spočívající v nákladech na opravu nemovitosti p zatékání, tato dle vlastního vyjádření žalobce dosud nevznikla, když žalobcem odhadované náklady teprve mají být vynaloženy. Zcela nejasná je pak výše škody, spočívající v nepodání vylučovací žaloby v exekučním řízení. A konečně rovněž pouze odhadovaná je výše škody, spočívající v opravě zazděného komínu, v této souvislosti rovněž není zřejmé, proč nebyla náhrada škody požadována na samotných škůdcích, když dle vlastních tvrzení žalobce komín zazdil jeho bratr s nájemcem nemovitosti. V neposlední řadě nutno konstatovat, že nebyl zřejmý ani podíl obou žalovaných na vzniklé škodě. Ačkoli žalobce navrhl k většině tvrzené škody provedení znaleckého posudku, dospěl soud k závěru, že není na místě k tomuto kroku přistoupit. Žaloba jako taková totiž trpí vadou, pro kterou jí a priori nemůže být vyhověno. Ze stávající judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 503/2015, sp.zn. 21 Cdo 3644/2016 nebo sp.zn. 30 Cdo 2635/2022) vyplývá, že pokud není pohledávka zůstavitele dosud vypořádána mezi více dědici, může kterýkoliv z dědiců žádat po dlužníku celé plnění, avšak ve prospěch všech dědiců, nikoli pouze z části sám pro sebe. Jak již bylo shora uvedeno, v době zahájení řízení žalobce věděl, že dědické řízení dosud není ukončeno. Žalobce tak od počátku mohl mít (v případě, že by došlo k naplnění všech podmínek pro odpovědnost státu za škodu ovšem pouze ve vztahu k 1.žalované) nárok pouze na vyplacení celého nároku, nikoliv pouze podílu, který by mu v případě dědictví připadl. Procesním důsledkem takto nesprávně uplatněného nároku je pak zamítnutí žaloby. Ze žaloby přitom jednoznačně plyne, že žalobce žádá právě pouze podíl, který by mu měl (dle počtu dědiců) připadnout. Byť tak dosud není dostatečně tvrzeno (tím méně doloženo) naplnění všech podmínek pro odpovědnost státu za škodu, která měla žalobci vzniknout, dospěl soud k závěru, že by bylo v rozporu s ekonomikou řízení a neefektivním zatěžováním žalobce výzvou k dalšímu doplnění jeho tvrzení, protože ani upřesnění žalobních tvrzení by na shora uvedené skutečnosti nic nezměnilo a žaloba by přesto s ohledem na již uvedenou judikaturu musela být zamítnuta. Pokud jde o 2.žalovanou, nelze navíc než s odkazem na žalovanými uváděnou judikaturu konstatovat, že tato není v daném případě pasivně legitimovaná. Funkce veřejného opatrovníka je funkcí soukromoprávní, v případě výkonu takové funkce nejedná opatrovník z pozice vrchnostenské správy, ale jako soukromá osoba. V daném případě by za případnou škodu, kterou způsobilo odpovídá samo [územní celek], nikoli druhá žalovaná, proto žaloba proti druhé žalované není důvodná s ohledem na nedostatek pasivní legitimace žalované. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení 1.žalované rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal první žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě a účast na jednáních soudu 12. 9. 2023, 6. 10. 2023). O náhradě nákladů řízení 2.žalované rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal druhé žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě a účast na jednáních soudu 12. 9. 2023, 6. 10. 2023).

Poučení