45 C 193/2023 - 103

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Radkem Vachtlem sídlem Laubova 8, 130 00 Praha proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 40 898 Kč s příslušenstvím + 1 500 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 185.484,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 1.355.413,50 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 25 329,73 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení majetkové škody - nákladů na obhajobu ve výši 40.898,- Kč a zadostiučinění ve výši 1.500.000,- Kč za nezákonné trestní stíhání, vedené proti němu u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. [Anonymizováno]. Řízení bylo proti žalobci zahájeno usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [adresa] IV, SKPV OOK, č.j. [Anonymizováno] ze dne 11.5.2018 pro zločin [podezřelý výraz], dne 29. 4. 2020 byla změněna právní kvalifikace na [podezřelý výraz]. Řízení skončilo usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 4.10.2022, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 6. 2022, spis. zn. [Anonymizováno]. Žalobce stručně shrnul průběh řízení a doplnil, že s ohledem na výsledek řízení bylo usnesení o zahájení trestního řízení proti žalobci nezákonné, čímž mu vznikla jednak majetková újma v podobě vynaložených nákladů na obhajobu. Žalobci byla v důsledku zahájení trestního stíhání a jeho následného průběhu způsobena nemajetková újma, když byl obviněn ze dvou zločinů, z toho v jednom ve stadiu pokusu, za které byl ohrožen velmi citelnou trestní sazbou, spojenou bezprostředně s nepodmíněným odnětím svobody, zločinu [podezřelý výraz] trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, tzn. činy reprezentující velice škodlivé a amorální chování, došlo v tomto případě k silnému negativnímu vlivu jak na rodinný, tak obecně osobní život žalobce. Pro žalobce bylo psychicky náročné již samotné zjištění, že bylo proti jeho osobě trestní stíhání zahájeno, natož pro výše uvedené trestné činy, jejichž obsahem je velmi zahanbující a odsuzující jednání. Od zahájení trestního stíhání Obvodním státním zastupitelstvem pro Prahu 4 byli postupně vyslýcháni jeho blízcí a přátelé ([jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO]), což mu způsobilo o to větší psychické útrapy. V navazujícím hlavním líčení u Obvodního soudu pro Prahu 4 byli pak k výslechu taktéž, spolu s výše uvedenými přáteli, předvoláni jako svědci dva synové žalobce [jméno FO], nar. [datum], a [jméno FO], nar. [datum]. Jen samotná účast obou synů v předmětném hlavním líčení měla za následek zvýšení již tak neúnosných duševních útrap, které provázely žalobce během celého trestního stíhání. Zúčastněním obou synů žalobce v předmětném řízení pak mělo především za následek podstatné ohrožení a ovlivnění jejich vztahu s otcem. Před zahájením trestního stíhání vykonával žalobce svou pracovní činnost nejenom v České republice, ale i v zahraničí, především ve Spojených státech amerických a Německu. Této činnosti se musel žalobce vzdát, jelikož se obával, že by mohla tato skutečnost vyjít najevo a významně tak ovlivnit nejen samotnou pracovní činnost, ale především zdejší mezilidské vztahy a jeho celkové postavení. V souvislosti s tím došlo i k zásadní ztrátě výdělku, kterého mohl žalobce dosáhnout. V konečném důsledku byla poškozena především žalobcova důstojnost a čest. Žalobce byl k ochraně svých zájmů nucen zvolit si obhájce, který v řízení uskutečnil a vyúčtoval žalobci úkony v celkové hodnotě 175 450 včetně DPH, které však žalovaná v rámci předběžného projednání nároku, na základě žádosti o předběžné projednání nároku ze dne 2.3.2023 uspokojila jen částečně. Žalovaná uspokojila nároky žalobce s výjimkou částky 40 898,- Kč, představující náhradu za následujících 17 úkonů po 2 300,- Kč, 17x režijním paušál a 21% DPH (část ze žalovanou neuhrazených úkonů žalobce ani neučinil předmětem řízení): 29. 5. 2018, 1. 8. 2018, 19. 10. 2018, 3. 5. 2019, 8. 2. 2021, 30. 3. 2021, 18. 5. 2021, 3. 6. 2022 – jednání s klientem, 31. 5. 2018 – sepis stanoviska k provedenému vyšetřovacímu úkonu, 15. 1. 2020 – výslech [jméno FO], 20. 11. 2020 – jednání s klientem, 4.5.2021 – sepis důkazního návrhu. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalovaná ve svém stanovisku ze dne 29.8.2023, č.j. [Anonymizováno], zkonstatovala nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 11.5.2018 a za vydání tohoto nezákonného rozhodnutí se žalobci omluvila s tím, že konstatování nezákonnosti a omluvu považuje ve vztahu k nemajetkovým nárokům žalobce za dostatečné. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 2. 3. 2023 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 175.450 Kč, resp. 1.500.000 Kč za nezákonné trestní stíhání v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [Anonymizováno]. K projednání žádosti žalobce došlo dne 29. 8. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 125.537,50 Kč. Tato částka byla žalobci poukázána na bankovní účet, jehož číslo bylo žalované sděleno v doplnění žádosti o odškodnění doručené dne 2. 3. 2023. Pokud jde o žalobcem uplatněné nároky, rovněž žalovaná uvedla ty úkony, které nepřiznala a rovněž doplnila důvody, které ji k tomu vedly. Současně konstatovala, že i nadále sporované úkony právní služby neuznává. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalovaná doplnila, že žalobce byl stíhán pro trestný čin [podezřelý výraz], kdy byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí 2 až 10 let, kdy s ohledem na bezúhonnost žalobce nebylo možné předpokládat uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Trestní stíhání pak trvalo 4 roky a 4 měsíce. Žalobce k jednotlivým následkům neuvedl konkrétní tvrzení a tato ani nedoložil, s výjimkou tvrzení ohledně zásahu do profesní sféry, když žalobce se sám dobrovolně vzdal zaměstnání v zahraničí, tudíž zde absentuje příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a nezákonným trestním stíháním. Žalobcem tvrzené výslechy kolegů a syna nejsou skutečnosti, které by představovaly konkrétní nemajetkovou újmu v osobnostní sféře žalobce. Ačkoli byl žalobce vyzván k doplnění své žádosti a doplnění obecných tvrzení, reagoval pouze dalšími obecnými tvrzeními a odkázal na výpovědi jednotlivých svědků. K tomuto žalovaná doplnila, že je povinností žalobce tvrdit a prokazovat, jaká nemajetková újma mu nezákonným trestním stíháním vznikla, a není povinností žalované přezkoumávat jednotlivé písemnosti založené v trestním spisu a činit z nich závěry jaká újma asi tak mohla žalobci vzniknout. S ohledem na shora uvedené žalovaná uzavřela, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se vzhledem k výše uvedenému jeví jako dostatečné. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Mezi účastníky nebylo sporným uplatnění žádosti žalobce ze dne 2.3.2023 o předběžné projednání nároku u žalované. Rovněž nebylo ze strany žalované sporováno, že žalobcem nadále požadované úkony (s výjimkou úkonu z 15. 1. 2020 – výslech svědkyně [jméno FO]), byly skutečně realizovány. Spornou zůstala účelnost jednotlivých úkonů.

4. Výzvou k odstranění vad žádosti o předběžné projednání nároku ze dne 6.6.2023 byl žalobce žalovanou vyzván, aby doplnil svá tvrzení o konkretizaci tvrzené újmy včetně jejího podložení důkazy, jakož i předložil doklad o vzniku dluhu.

5. Stanoviskem žalovaného ze dne 29.8.2023 byl žalobce informován o vypořádání jeho nároku na náhradu škody ve výši 175.450,00 Kč a přiměřené zadostiučinění z titulu nezákonného trestního stíhání, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. [Anonymizováno] formou konstatování a omluvy.

6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. [Anonymizováno] ze dne 7.6.2022 byl obžalovaný [Jméno žalobce] podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby, která jej vinila ze zločinu [podezřelý výraz], neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Dále byly obě poškozené odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Usnesením Městského soudu v Praze č.j. [Anonymizováno] ze dne 4.10.2022 bylo odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 7.6.2022 státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] zamítnuto.

8. Dle přehledu poskytnutých právních služeb – vyúčtování [Jméno advokáta], ve věci blíže neurčené bylo vyúčtováno celkem 173.756,00 Kč za jednotlivé úkony právní služby po 2 300,- Kč, včetně úkonů, uvedených v žalobě.

9. Sdělením k výzvě žalované ze dne 6.6.2023 žalobce doplňoval svou žádost z popudu žalované, přičemž předložil doklady, prokazující vznik dluhu vůči právnímu zástupci, co do nároku na nemajetkovou újmu odkázal na svou žádost s tím, že zásahy do cti a důstojnosti žalobce vyplývají přímo z trestního spisu.

10. Z trestního spisu sp.zn. [Anonymizováno] Obvodního soudu pro [adresa] bylo zjištěno následující: Usnesením o zahájení trestního stíhání z 11.5.2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin [podezřelý výraz]. Žalobce si usnesení převzal 16.5.2018. Dne 13.1.2020 byl proveden výslech [jméno FO], 15.1.2020 se mělo konat pokračování výslechu poškozené [jméno FO]. Před výslechem, však telefonicky kontaktoval policejní orgán právní zástupce poškozené a sdělil, že je poškozená v nemocnici se žaludečními problémy. Slíbil, že dají vědět, kdy bude moci pokračování výslechu proběhnout, o čemž byl informován rovněž obhájce obviněného.

11. Žalobce byl podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzván, aby doplnil svá tvrzení a označil k nim důkazy, když zásahy do osobnostního, rodinného i profesního života, že na trestní stíhání reagovalo jeho okolí, přátelé, kolegové, rodina a že se trestní stíhání projevovalo například v nemožnosti navázání partnerského vztahu, že byl nucen z důvodu nezákonného trestního stíhání ukončit svou činnost, jako takovou, nejsou dosud prokázány. Žalobce k těmto svým tvrzením navrhl výslechy svědků a svůj účastnický výslech.

12. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci uvedl, že žalobce zná již od dorosteneckého věku, kdy spolu hrávali tenis. Poté se spolu potkávali i jako trenéři, např. na zahraničních turnajích, poslední dobou se spolu potkávali maximálně čtyřikrát do roka na různých turnajích či jiných příležitostech. Jednou z takových příležitostí rovněž byly zápasy družstev v Německu. Žalobce tam hrával jako starší hráč a má tam rovněž své kontakty. Občas, když bylo zapotřebí vypomoci, ozvali se rovněž svědkovi, aby jel společně se žalobcem na podobný zápas. Pokud jde o trestní stíhání žalobce, svědek uvedl, že se sám potkal s údajnou poškozenou. V té době byl žalobce zamilovaný a viděl věci trochu jinak. Svědek společně se svou manželkou a žalobcem a údajnou poškozenou například navštívili hokejový zápas. Údajná poškozená na ně nezapůsobila kladně, ale svědek nechtěl žalobci do vztahu mluvit. Když bylo zahájeno trestní stíhání, žalobce mu vyprávěl, za jakých okolností přišla do jeho nemovitosti zásahovka, která jej obvinila, že vytáhl nějakou zbraň na dotyčnou. Žalobce byl po dobu celého trestního stíhání ve stresu. Během té doby se mu objevily žaludeční vředy a trestní stíhání těžce nesl. Žalobce měl psychické problémy již od smrti své manželky před několika lety, těžce nesl, že se z ní stala alkoholička, což bylo rovněž její příčinou smrti. V důsledku toho byl žalobce nucen brát prášky na psychiku. Když poté přišlo trestní stíhání, svěřil se svědkovi, že je z toho takový zdravotně špatný a věc s ním řešil ze zdravotního hlediska. Po smrti manželky se snažil zaplnit prázdné místo ve svém životě a snažil se seznámit s různými potenciálními partnerkami. Nakonec skončil s dotyčnou poškozenou, která ho však následně obvinila z toho, [Anonymizováno]. Žalobce v důsledku toho téměř rezignoval na jakékoliv seznamování, protože měl obavu z možných dalších následků a řešil, co vlastně udělal špatně. V prostředí tenisu je trestní stíhání za [podezřelý výraz] čin považováno za velké stigma, které může ovlivnit možnou kariéru (zvláště v situaci, kdy člověk pracuje s mládeží, respektive děvčaty či ženami). Žalobce v daném případě trénoval jak mužské, tak ženské svěřence. Vzhledem k tomu, že nevěděl, jakým způsobem dopadne trestní stíhání a měl celkově obavu z toho, že se proslechne, že vůbec je trestně stíhán, odmítal možnosti, které měl, z obavy, aby to nebylo špatně vysvětleno. Když došlo k osvobozujícímu rozsudku, svědek viděl na žalobci citelnou úlevu. Mohl potom snížit množství prášků, které bral na psychiku a nadále bere. Sám žalobce uváděl, že si již může snížit dávky a cítí se s nimi dobře, protože již nemá takové stresy či návaly. K dotazu, zda se vyskytla nějaká konkrétní situace, že by žalobce nemohl trénovat svého svěřence, svědek uvedl, že tuto situaci si nepamatuje. Uvedl, že žalobce pracoval v Anglii po určitou dobu, předtím v [jméno FO]. Rovněž měl nabídky z Kanady, popřípadě trénovat nějakého Švéda. Odmítal však trénovat mládež. Bližší si již svědek okolnosti nepamatoval. Dle názoru svědka žalobce výrazně omezil během trestního stíhání své trenérské aktivity, protože měl obavy, co se týká žen či děvčat. Této práci se proto vyhýbal a bral méně lukrativní práce. Po určitou dobu trénoval nějaké dítě odněkud z Prahy, ale bližší informace svědek neznal.

13. Svědek [jméno FO] ve věci uvedl, že žalobce zná od roku 2002, kdy se potkali ve Velké Británii v souvislosti s programem moderního pětiboje. Žalobce v té době nastoupil na místo trenéra pro [Anonymizováno], od té doby jsou se žalobcem přátelé. Svědek pracoval ve Velké Británii do roku 2021, poté se vrátil do Čech. Kontakty se žalobcem se v té době zintenzivnily, poté se občas potkávali i v Čechách na přátelských setkáních s rodinou, dokud žila jeho předchozí manželka. Protože spolu mají společného koníčka, mají si o čem povídat. Hovořili spolu rovněž i o problému s tehdejší partnerkou, která následně podala trestní oznámení o trestním stíhání žalobce. Svědek o trestním stíhání věděl, on sám v něm byl předvolán jako svědek, protože údajnou poškozenou znal, všichni spolu byli například několikrát na obědě. Žalobce svědkovi obecně nastínil, z čeho by měl být obviněn, což svědka velmi překvapilo a pozoroval na žalobci změny směrem k depresím a zádumčivosti. Na žalobci již nebyla vidět taková radost ze sportu jako dříve. Žalobce v té době měl rovněž zdravotní problémy, stěžoval si na bolesti žaludku. Protože spolu chodili dvakrát zhruba týdně do restaurace na oběd, všiml si svědek, že žalobce jí velmi střídmě a nechával si porce rozdělit. Snad se i svědkovi zmínil, že navštěvuje psychologa a v této souvislosti bere prášky. Svědek charakterizoval žalobce jako velice klidného a vstřícného tak, jak jej znal za života jeho zemřelé manželky. Po její smrti žalobce upadl do depresí a měl problémy psychické. Ty se zlepšily v okamžiku, kdy našel novou partnerku. V té době připadal svědkovi šťastný a spokojený. Následně však vztah začal pomalu uvadat a svědek se dozvěděl o trestním oznámení. V té chvíli viděl evidentní změnu na žalobci, který ztratil energii, celkový životní optimismus. Žalobce jako uznávaný trenér poskytoval soukromé lekce, ale po zahájení trestního stíhání se svědkovi zdálo, že má klientů méně. Bližší detaily ohledně počtu svěřenců žalobce svědek nemá. Žalobce se svědkem probíral, že bere antidepresiva a průběžně při setkání mu hlásil, jestli se cítí lépe nebo hůře. Rovněž měl snad žlučníkové problémy a měl oční problémy, se kterými se snad měl nechat operovat. Svědek se žalobce snažil během svých setkání přivést na jiné myšlenky, nicméně žalobce vnímal možné potvrzení obvinění velmi negativně, a to jej velmi ovlivňovalo. Pokud jde o partnerské vztahy, svědek si byl vědom toho, že se žalobce snažil navázat nějaké kontakty na sociálních sítích, což se mu však nedařilo.

14. Svědek [jméno FO], syn žalobce, ve věci uvedl, že případ se táhl několik let, dotýkal se jeho otce negativně, protože s tím nebyl schopen nic udělat a jakýmkoliv způsobem věc ovlivnit. Jeho otec si zakládá na morálních zásadách a snažil se nikoho nepoškozovat a současně být v tenisovém svazu platným členem. Dle svědka pravděpodobně žalobce ztrácel důvěru ve fungující systém a rovněž to, že správné chování má vést k pozitivním výsledkům. Během posledních let se svědek se svým otcem stýkal zhruba na měsíční bázi, a to po dobu, kdy byl žalobce v zahraničí, případně na obědech, rodinných oslavách či nějakých sportovních aktivitách. Když se se žalobcem setkal, rovněž hovořili o jeho zdravotním stavu, svědek uvedl, že deprese měl žalobce již dříve, dokonce se s nimi léčil, ale trestní stíhání to celkově zhoršilo. Měl méně energie, omezil některé sportovní či společné aktivity. Žalobce se svědkovi svěřil, že výrazně hůře spí. [jméno FO] subjektivního hlediska na něm viděl, že zestárl a celková situace mu nesvědčí. Pokud jde o pracovní příležitosti žalobce v posledních 10 letech, svědek uvedl, že žalobce měl většinou nějaké jednotlivé hráče, které trénoval a se kterými jezdil na různé turnaje. Během trestního stíhání a v posledních 10 letech pracoval méně. Vyskytla se u něj období, kdy měl menší chuť do práce, občas se mu měnili hráči. Uvedl, že měl pocit, že žalobce neměl do práce chuť a bral to spíše jako nutnost v porovnání s dřívějškem, kdy si práci velmi užíval a bral ji jako zábavu. Svědek uvedl, že jestliže žalobce omezoval jejich společné sportovní aktivity, bylo to dle jeho názoru, protože fyzicky na aktivitu neměl náladu či sílu. Především šlo o tenis či jiný sport. Zda se žalobce stranil ostatních společenských kontaktů, svědek nevěděl, rovněž neměl ponětí, zda žalobce během té doby měl nějakou partnerku. Žalobce se svědkem hovořil o tom, že během trestního stíhání mu bylo lékařem předepsáno větší množství antidepresiv, než bral dosud. Během trestního stíhání se žalobce svěřoval svědkovi o svých pocitech. Proces byl relativně dlouhý, žalobce musel několikrát vysvětlovat jedno a totéž, protože dle svědka vyšetřující do případu neviděl. A žalobce tím musel znovu procházet, což jej velmi unavovalo. I po zahájení trestního stíhání pokračoval žalobce ve své trenérské činnosti, nicméně roky předtím trénoval výrazně více. Svědek si nebyl vědom toho, že by žalobce odřekl nějakého svěřence nebo se s někým nedomluvil v důsledku toho, že byl trestně stíhán. Po ukončení trestního stíhání žalobce měl nějaké hráče, ale jak intenzivní trénink s nimi absolvoval, nebyl svědek schopen říct. Žalobcem již nebydlí a nemá takový přehled.

15. Svědek [jméno FO], druhý syn žalobce ve věci uvedl, že během posledních let má s otcem intenzivnější vztah. Předtím mezi s sebou měli spory zvláště po jeho pubertě, kdy se vztahy ochladily. Nyní se vídávají relativně často. Po určitou dobu spolu dokonce chodívali zhruba jednou až dvakrát týdně hrát tenis a navštěvovali spolu i jiná sportovní utkání. Potkávali se tak i třeba každých 14 dní na osobních návštěvách. Svědek uvedl, že žalobce byl během soudu vznětlivější, například, když se svědek dostavil o pár minut později, komentoval to velmi podrážděně. Na druhou stranu se zase stávalo, že žalobce k domluvenému tenisu nedorazil. Zavolal, že není schopen vstát z postele a schůzku zrušil. Rovněž svědek potvrdil, že u žalobce došlo ke zvýšení medikace. Svědek však nevěděl, jaké léky bere a nemá k tomu bližší podrobnosti. Vše měl zprostředkovaně od otce v reakci na to, že žalobce ruší schůzky a když řekl, že by tedy tyto kontakty měly nějakým způsobem upravit. Pokud jde o práci, dle svědka se spolu o tomto zvlášť intenzivně nebavili. Dle jeho názoru nešlo jen o to, že by žalobce nemohl najít práci, ale spíše o to, že mu nastoupily deprese a odešla mu motivace či síla práci hledat. Dle svědka je rovněž otázkou reputační riziko, zda je zapotřebí při hledání práce uvádět, že probíhá nějaká vyšetřování. On sám vždy dával výpis z rejstříku a nevěděl tak, zda toto mohlo přispívat k problémům žalobce s prací. Ke zrušení společných schůzek a tréninků tenisu se svědkem žalobce přistoupil častěji, rušil zhruba třetinu schůzek. To svědkovi nabourávalo program. O trestním stíhání se spolu se svědkem bavili, žalobce to velmi těžce nesl a měl velký pocit ukřivděnosti. To bylo zřejmě podle svědka hlavní, protože neustále popisoval, jak to funguje, že jsou pořád předvoláváni svědci protistrany, kteří se nedostavují a soud se tak odkládá. V té době téma trestního stíhání bylo v podstatě hlavním předmětem hovorů mezi svědkem a žalobcem, dříve to bylo dlouhotrvající dědické řízení. Žalobce se svědkem neprobíral své jiné zdravotní problémy, kromě depresí. Občas se zmínil, že si hledá jinou partnerku, ale s ohledem na vztah otce se synem se spíše žalobce zajímal o osobní život syna. Svědek výslovně uvedl, že on spíše nechával žalobci volnost po smrti matky. Pokud jde o nějaké plány do budoucna, se svědkem tyto žalobce nijak neprobíral. Svědek si to nevybavuje. Během trestního stíhání se vztah mezi oběma zintenzivňoval, ale současně trošku komplikoval, protože bylo velmi unavující dokola poslouchat stále to samé, když na to člověk nemůže říct prakticky nic nového a výrazně tak dotyčnému pomoct.

16. Svědek [adresa], přítel žalobce od dětství, ve věci uvedl, že žalobce po určitou dobu byl rovněž jeho tenisovým trenérem, když začínal svou kariéru. Žalobce poté odešel trénovat do zahraničí, společně se pak spolu potkávali a od smrti jeho manželky se rovněž vídali pravidelně i poté, co navázal nový vztah s údajnou poškozenou. Svědek uvedl, že oba navštěvoval, potkávali se na různých setkáních a udržovali spolu přátelské vztahy. Dotyčná poškozená žalobce obvinila z nějakých [Anonymizováno] a to mělo na žalobce špatný vliv. Žalobce se svědkem o svém trestním stíhání hovořil, dokonce se mu doma objevili u dveří policisté se samopaly, údajně hledali zbraň. To vše tělo na žalobce z psychického hlediska silný vliv a po určitou dobu byl rovněž depresích. Pokud jde o zdravotní stav, žalobce svědkovi naznačil, že bere nějaké prášky na nervy, protože těžko zvládá celou situaci. Se žalobcem velmi otřáslo celé nařčení, dokonce nebyl několikrát schopen vstát z postele kvůli depresím. Žalobce během trestního stíhání naprosto utlumil své aktivity, bál se někde žádat o práci, aby nevyšlo najevo trestní stíhání. Přestože možnosti práce měl, měl velmi dobrou reputaci jak v Anglii, tak v Německu. Pokud by se však někdy provalilo, že trénuje děti a je současně trestně stíhaný za [Anonymizováno] jiné osobě, považoval by to za naprosto likvidační. Svědek si byl vědom toho, že žalobce hledal novou přítelkyni, nicméně vztah nedopadl dobře, po určitou dobu byl žalobce v kontaktu s další partnerkou, nicméně vztah byl ovlivněn obavami, aby se neopakovala situace s křivým nařčení. Žalobce nebyl schopen si vztah udržet. Žalobce se svědkem hovořil o tom, že antidepresiva mají vliv rovněž [Anonymizováno]. V období, kdy žalobci zemřela žena, byl toto schopen nějakým způsobem překonat kvůli svým synům i tenisové práci. Dle svědka se s tou situací poměrně vyrovnal a když byl na počátku vztahu s údajnou poškozenou, vlilo mu to nový život do žil. Dle svědka bylo vidět, že se oba mají opravdu rádi, důvěřují si. Potom se všechno změnilo, situace se zcela obrátila. Po ukončení trestního stíhání měl svědek pocit, že se psychický stav žalobce chvilkově zlepšil, z dlouhodobého hlediska však nikoliv. Žalobce dále pokračoval v prášcích a zřejmě v nich pokračuje doposud. Svědek se se žalobcem bavil o tom, že by chtěl znovu začít pracovat v oblasti tenisu, nicméně prozatím se mu to nedaří. [Anonymizováno], což není úplně výdělečné, šlo spíše o jakýsi filozofický pohled. Svědek se během posledních let stýká se žalobcem zhruba na čtrnáctidenní bázi prostřednictvím komunikace na dálku - emailů, esemesek, telefonů. Před rokem 2007, než svědek ukončil svou aktivní kariéru a jezdil po celém světě, tak se spolu tolik nevídali, nicméně od roku 2008 či 2009 se se žalobcem vídá zhruba každé dva měsíce. Zajdou spolu na oběd, na kolo, případně setkání s grilem. Pokud jde o trenérskou činnost, svědek uvedl, že žalobce, když měl v Anglii v posledním zaměstnání na starosti tréninkové centrum [Anonymizováno], ta sdružuje zhruba 30–50 hráčů a žalobce činnost celé asociace zajišťoval jako vrchní trenér. Po návratu zpět do Česka měl rovněž nějaké hráče, ale kolik jich bylo, svědek nevěděl. Měl dojem, že občas jezdil i do Německa, kde měl dobré vztahy v juniorské reprezentaci v [Anonymizováno], kde působil jako trenér. Jak intenzivně toto činil, svědek nevěděl. Co se týče návratu z Anglie, svědek tento umístil do období poté, co žalobci zemřela manželka, ale nebyl si přesně jist, v jakém období (zda se jednalo o rok 2009 či 2010). [jméno FO] jezdil ještě před rokem 2015–2018. Po roce 2018 se žalobce bál žádat o novou práci v Německu či v Anglii, protože se bál, že se provalí trestní stíhání a celé obvinění. Plánoval však pracovat v Anglii či v Německu. Kolik svěřenců přesně žalobce trénoval, svědek nevěděl. Dle jeho názoru po zahájení trestního stíhání trénoval spíše individuálně, protože se bál pomluv či drbů souvisejících s trestním stíháním, aby se neříkalo, že [Anonymizováno] trénuje děti. Svědek upřesnil, že se nejedná přímo vysloveně o malé děti, ale mohou to být i v akademiích mladí lidé. Když se svědek dozvěděl o trestním stíhání žalobce a samotném obvinění, byl velmi překvapen, protože jej zná od svých 17 let a znal jeho povahu, nevěřil obvinění a nechtěl věřit ani tomu, že by něco podobného se mohlo stát. Když se řízení dlouhou dobu táhlo, považoval jej i nadále za klamné obvinění a věřil, že se žalobce ničeho podobného nedopustil. Pokud jde o samotné trestní stíhání, svědek si nebyl vědom toho, že by se informace o něm objevila kdekoliv v médiích. Pokud jde o zaměstnání nebo práci trenéra, svědek si rovněž nebyl vědom toho, že by žalobci někdo z budoucích potenciálních zaměstnavatelů třeba jen naznačil, že není vhodné, aby v takovéto situaci v práci pokračoval. Dle svědka tuto informaci žalobce vůbec případným zaměstnavatelům nesděloval. Dle svědka šlo v tomto případě o rozhodnutí žalobce, který se obával případné medializace kauzy a nějakého popotahování.

17. Svědkyně [jméno FO], bývalá přítelkyně žalobce od roku 2018 do roku 2022, poté již kamarádka ve věci uvedla, že o trestním stíhání věděla přímo od žalobce, informoval ji o něm. Ona sama trestní stíhání vnímala jako zátěž vztahu, na druhou stranu procházela sama soudním řízením - sporem o děti a obě řízení tak vnímala jako zátěž na obou stranách partnerů. Žalobce věc se svědkyní příliš neprobíral. Vzhledem k tomu, že se žalobcem částečně žila, má povědomí o jeho zdravotním stavu v roce 2021. Zhruba v té době u něj byl velký propad po psychické stránce, prohloubila se mu deprese a uvažoval i o hospitalizaci. Byly chvíle, kdy nebyl [Anonymizováno] vstát z postele. Co se týče pracovního vytížení žalobce, i v tomto směru došlo ke změně. Žalobce ukončil spolupráci s jedním svěřencem, hovořil o nabídkách ze zahraničí, snad Anglie či [jméno FO]. Na druhou stranu měl velkou obavu, aby se o trestním řízení nikdo nedozvěděl, raději o tomto nikde nehovořil. Již na počátku vztahu se žalobce svěřil svědkyni, že bere antidepresiva, je to dlouhodobá záležitost. Poté došlo v průběhu vztahu k propadu, protože i medikace v předmětném období přestávala být účinná a lékař se ji pokoušel změnit. Žalobce zkoušel i alternativní formy, prostřednictvím lékařky, která se zabývá celostní medicínou. Vzhledem k tomu, že žalobce již v té době uvažoval dokonce o hospitalizaci, byl jeho stav velmi vážný. Svědkyně uvedla, že nikdy nedošlo k jakémukoliv ataku ze strany žalobce vůči její osobě. Partneři se rozešli z důvodu velké vzdálenosti, rovněž proto, že každý měl práci někde jinde, což bylo dlouhodobě neudržitelné. Po určitou dobu uvažovali i o sestěhování, ale vzhledem k soudnímu řízení nebo k trestnímu řízení měl žalobce obavy navázat bližší vztah s další přítelkyní a přihlásit ji i s dětmi na trvalé jako adresu trvalého bydliště do jeho nemovitosti, což samozřejmě vylučovalo možné sestěhování, protože svědkyně by nezískala školu pro své děti. To rovněž zatížilo vztah partnerů. Pokud jde o rozchod, jeho iniciátorem byla svědkyně, žalobce jej přijal bez jakýchkoliv emotivních výlevů. Svědkyně uvedla, že osoba v depresích vykazuje odlišné znaky, než když je v pohodě, že žalobce je sice extrovertní, nicméně byly chvíle, kdy nebyl schopen se zvednout z postele. Co se týče profesní stránky, svědkyně uvedla, že není schopna přesně časově umístit psychický propad žalobce. Žalobce uvažoval o další profesní aktivitě, nicméně obával se stigmatu z trestního stíhání a toho, že dojde k jeho uvedení ve známost na veřejnosti, což jej značně omezovalo. Svědkyně nemá přehled o dalších pracovních aktivitách žalobce, byť si je vědoma toho, že žalobce měl po ukončení trénování svého svěřence nabídky ze zahraničí, nicméně měl obavy právě z trestního stíhání, protože například v Anglii je na toto brán velký zřetel. Nebýt trestního stíhání, žalobce by jistě seriózně nabídku práce v zahraničí zvažoval, je pro něj totiž důležité zůstávat v nějaké aktivitě i z psychického hlediska a mít určitý řád. Ten se snažil vždy dodržovat, počínaje spánkovým režimem. K ukončení spolupráce mezi žalobcem a jeho svěřencem došlo pravděpodobně na počátku roku 2021- 22. V té době měl žalobce nejenom psychický propad, ale i gastro problémy, předčasně se dokonce vracel z pobytu v Americe, kde byl hospitalizován. A pravděpodobně toto byla kombinace důvodů, pro které byla ukončena spolupráce s jeho svěřencem. Svou roli současně sehrálo i to, že pro žalobce bylo fyzicky náročné létat přes oceán, začali se mu prohlubovat psychické problémy a celkově i zhoršovat zdravotní stav. V té době rovněž hovořil žalobce o hospitalizaci. Pokud jde o deprese, s těmi se žalobce léčil dlouhodobě již v době seznámení, o čemž informoval svědkyni, v době seznámení se pokoušel antidepresiva vysazovat, nicméně stav se mu horšil. Přesto měl tendenci svůj stav spíše bagatelizovat, ačkoliv svědkyně poukazovala na to, že zátěž v podobě soudního jednání je pro žalobce enormní. Nikdo z okolí svědkyně o trestním stíhání nevěděl a svědkyně nemá ani ponětí o tom, že by někdo jiný o trestním stíhání věděl, protože se s nikým o tom nebavila, dle jejího názoru o trestním stíhání věděli jistě synové žalobce, ale nikdy to nebylo předmětem hovoru se společnými známými.

18. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že ztratil víru ve spravedlnost a proces jako takový. Podivil se nad tím, že navzdory veškeré své činnosti v průběhu celého života, kdy reprezentoval stát v Německu, v Anglii i v Kanadě, šedesát let žil naprosto bezúhonně a vychoval dvě vzdělané děti, bylo z pohledu státní zástupkyně rozhodující v podstatě tvrzení údajné poškozené. Aniž by se státní zástupkyně obtěžovala se žalobcem vůbec hovořit, obnovila celé řízení, což žalobce stálo 5,5 roku života a 5,5 roku naprostého stresu. V souvislosti s trestným činem byl žalobce nucen se podrobit vyšetření, [podezřelý výraz], což pro něj bylo zvláště nedůstojné. Poslední svěřenec žalobce, se kterým musela být ukončena spolupráce, byl jeho jediným v té době svěřencem. Jeho otec žalobce oslovil se žádostí o trénování syna, poté přišlo zahájení trestního stíhání a žalobce byl obviněn, navíc [podezřelý výraz]. Nikdo z okolí žalobce přitom nic takového nemohl o žalobci říct. Údajná poškozená měla tendenci [Anonymizováno] a ty byly rovněž jediným a nepřímým důkazem v dané věci. Žalobce měl přitom nabídky z Německa i z Anglie za vysoké peníze, ale nemohl je vzít, protože se obával provalení trestního stíhání v profesním světě a ztráty své reputace. Zvláště v Anglii se dle žalobce jedná o velmi citlivou záležitost a byť v Německu je situace poněkud volnější, ani tam by si nedovolil s trestním stíháním zaměstnání vzít. Žalobce se snažil celou situaci řešit antidepresivy, ta ovšem současně zkoušel brát co nejméně a celá situace tak pro něj v podstatě byla de facto šílená, když musel k soudu tahat své známé, přátele i děti. Až teprve u odvolacího soudu předseda senátu uvedl, že proti žalobci nejsou žádné důkazy, pokud ano, tak jsou vytržené z kontextu a že by státní zástupkyně měla uvažovat o tom, zda se poškozená nedopustila křivého svědectví. Nic takového se ovšem nestalo a následoval poté pro žalobce další šok a rozčarování z toho, jak funguje systém. Žalobce uvedl, že byl ještě v dané době fit, nebyl v důchodu, vše zvládal. Poté přišlo trestní stíhání a zástupci ministerstva spravedlnosti mu v podstatě pouze poskytli omluvu, nenavrhli ani žádné odškodnění. Současně žalobce očekával, že dojde k odškodnění automaticky, přesto musel navrhovat důkazy, opět musel tahat své známé členy rodiny a další ke svědeckým výpovědím a prokazovat svou újmu. Žalobce přitom v důsledku trestního stíhání přišel o spoustu peněz, 5,5 roku života, rovněž byla ohrožena jeho reputace, [Anonymizováno]. Poskytnutou omluvu tak ze strany ministerstva spravedlnosti považuje za nedostatečnou. Jestliže žalobce nechtěl přihlásit na trvalou adresu svědkyní [jméno FO] s jejími dětmi, jeho obava měla původ právě ze zkušenosti s předchozí partnerkou. Ta v době, kdy spolu byli, neměla žádné bydliště, protože prodala svůj byt a on ji tak přihlásil k sobě na trvalou adresu. Když vztah skončil, byl velmi překvapen, že zrušení trvalé adresy není tak jednoduché, ačkoliv nejsou manželé ani partneři. Celou situaci tak musel řešit jinou formou, snažil se údajnou poškozenou dokonce ze svého domu nějakým způsobem dostat, volal tam i policii, ale vždy byl odmítnut s tím, že pokud by neměla trvalé bydliště v domě, bylo by to bez debaty. Tím, že má trvalé bydliště v domě, nemohou nic dělat. To žalobce považoval za naprosto nesmyslné. Druhým důvodem bylo rovněž to, že v průběhu trestního stíhání se obával již jen přihlásit další osobu do svého domu. Žalobce se s poškozenou snažil ukončit vztah ještě před svým odjezdem do Ameriky, kam odjel za svým svěřencem. A když avizoval rodině údajné poškozené kolem Silvestra, že hodlá vztah ukončit, začalo v podstatě peklo. Přitom údajná poškozená neměla jediný důkaz, zcela evidentně lhala, což následně vyústilo v zásah policistů v kuklách. Žalobce dále popsal celý incident, který vedl k zahájení trestního stíhání a podivil se nad tím, že až drzé jednání údajné poškozené mělo nebo respektive se odrazilo právě v trestním stíhání. Žalobce uvedl, že deprese mívá od doby, kdy mu zemřela žena, nicméně nesrovnatelně horší situace nastala během trestního stíhání a rovněž v souvislosti s rozčarováním z celého systému. Žalobce se podivil nad tím, že se vůbec něco takového mohlo stát, sám [Anonymizováno] neschvaluje, kvůli tomu se ani nedívá na televizi. Vztah se svým svěřencem byl nucen ukončit poté, co se mu v Americe udělalo velice špatně, dokonce byl hospitalizován a celkově měl zdravotní potíže. Otec, svěřence nechtěl vztah ukončit, dokonce svého syna těsně před covidem chtěl poslat do Prahy na tréninky za žalobcem. V té době již však začínal covid a spolupráce nakonec byla ukončena. Žalobce mimo jiné dostal trombózu do pravého lýtka, tuto měl již podruhé. Žalobce měl rovněž problémy v [podezřelý výraz] z důvodu, že bral antidepresiva, [podezřelý výraz]. Za tímto účelem rovněž žalobce navštěvoval primáře oddělení a prováděli různé experimenty s léky. Jestliže bylo žalobci předestřeno, že v usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že soud "[Anonymizováno]", žalobce uvedl, že to si již nepamatuje. Uvedl, že údajná poškozená měla hysterické sklony a jejím tvrzením by nemělo být věřeno. Dokonce jej napadala fyzicky ona sama, jednou před ní dokonce utekl na zahradu a atakovala ho. Popsal vztah s domnělou poškozenou, která se měla projevovat agresivně. Vztah obou tehdejších partnerů popsal jako velmi výbušný, oba na sebe navzájem dokonce volali policii. Žalobce potvrdil, že měl nabídku na angažmá ve Velké Británii nebo v Německu. Na obou místech dříve pracoval několik let. Obě nabídky žalobce odmítl, jednu z nich dokonce s uvedením důvodu, protože nevěděl, jak celé trestní stíhání dopadne. Nicméně již smlouvy, které měl z předchozích období, byly velmi dobře honorovány. Svého posledního svěřence trénoval od jeho 9-14 let. Spolupráce byla ukončena, protože se žalobci udělalo zle, byl nucen se vrátit zpět do republiky, následoval [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Stejně tak tedy žalobce nemohl zhruba půl roku trénovat, což tedy v době, kdy se ukončoval vztah se svěřencem, ovšem nevěděl. Protože se, co se týče tréninků, jednalo o jeho jediný příjem, žalobce vyjádřil v podstatě úlevu, že měl krátce před důchodem a mohl tak do důchodu odejít. Pokud jde o samotnou [Anonymizováno], žalobce konstatoval, že v porovnání s ostatními dopady nebo zdravotními problémy se jednalo v podstatě pouze o miniaturní příčinu či miniaturní dopad. Poté onemocněl [Anonymizováno], stejně jako paní [jméno FO], ta byla na rozdíl od něj pohyblivější, on byl v důsledku [Anonymizováno] zcela vyřazen z běžného provozu.

19. Další důkazy, zejména lékařskými zprávami, soud neprováděl, když nepříznivý zdravotní stav žalobce a jeho dlouhodobou léčbu depresivních vztahů ještě před zahájením trestního stíhání potvrdili všichni svědci a jejich tvrzení nebyla žalovanou zpochybněna.

20. Protože žalobce nenavrhl žádný srovnávací případ, provedl soud srovnání s případem, vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. [Anonymizováno] (u Městského soudu v Praze sp.zn. [Anonymizováno]), ve kterém byl poškozený stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu [podezřelý výraz], spáchaného ve spolupachatelství podle ust. § 23 trestního zákoníku, za který bylo možné, v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit trest odnětí svobody v trvání až 12 let, což je trestní sazba značná, která může vyvolat (a vyvolává) nejistotu, úzkost a obavu z výsledku trestního stíhání. Rovněž povaha trestné činnosti ([podezřelý výraz]) pro který byl žalobce stíhán, zpravidla působí větší společenské odsouzení stíhaného, zvlášť, jestliže měla být trestnou činností způsobena těžká újma na zdraví. Trestní řízení trvalo celkem 3 roky a 8 měsíců (za délku požadoval odškodnění zvlášť). V souvislosti s trestním stíháním byl vzat do vazby, ve které byl celkem 38 dní (za tuto byl odškodněn zvlášť). Následně byl žalobce rozsudkem Městského soudu obžaloby zproštěn podle ust. § 226 písm. a) trestního řádu. Žalobce trestní stíhání a zejména pak vazební stíhání špatně nesl, měl obavy o svoji budoucnost, výrazně zhubl, špatně spal, trpěl depresemi. Ve vazbě se obával i o své zdraví z důvodů narážek ze stran spoluvězňů. Ve vazbě měl nedostatečnou hygienu, neměl po celou dobu vazby kontakt s rodinou. V důsledku vazebního stíhání také došlo ke zrušení plánované svatby a tato byla realizována až po trestním stíhání poškozeného. Po propuštění z vazby, pokud jde o jeho profesní život, kdy byl spolumajitelem známého [Anonymizováno], došlo k výraznému odlivu jeho klientů. V osobních vztazích pak měl problémy s partnerkou, docházelo k častým hádkám. Žalobce se uzavíral do sebe, málo komunikoval, ač předtím byl osobou velmi společenskou a zejména v rámci své pracovní činnosti docházel na různá společenská setkání a večírky, tyto přestal zcela navštěvovat a přestal o ně mít úplně zájem. Také bylo svědeckými výpovědi prokázáno, že k dehonestaci žalobce došlo i ze strany jeho okolí, když byl atakován narážkami (stran trestní činnosti) či přímo odchodem lidí, se kterými trávil volný čas. Zasažena proto byla i jeho společenská sféra. Dehonestaci byla vystavena i nejbližší rodina žalobce, zejména jeho rodiče, neboť okolí svými slovními narážkami či nezájmem, opovržením, dávalo najevo společenské odsouzení. V rozhodné době pak jeho otec začal mít značné zdravotní problémy. Jeho trestní kauza byla výrazným způsobem medializována. Tamnímu poškozenému bylo žalovanou přiznáno zadostiučinění nezákonného trestního stíhání ve výši náhrada ve výši 88 000,- Kč, soudem nalézacím dalších 72 000,- Kč (celkem 160 000,- Kč), což bylo soudem odvolacím shledáno jako přiměřené odškodnění.

21. Dalším srovnávacím případem (navrženým žalovanou) je případ, vedený u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [Anonymizováno]u Městského soudu v Praze sp.zn. [Anonymizováno]), ve kterém byl poškozený trestně stíhán po dobu cca 1 roku a 9 měsíců pro zločin [podezřelý výraz] a byl tak ohrožen sazbou odnětí svobody na 2 – 10 let. S ohledem na zahlazení předchozích odsouzení, mu však reálně takováto sazba nehrozila, což potvrdil i rozsudek soudu I. stupně, kterým byl žalobce nepravomocně odsouzen a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let. Poškozený se jako jediný proti rozsudku soudu I. stupně odvolal, proto mu již nemohl být odvolacím soudem uložen trest přísnější a hrozil mu tak „pouze“ podmíněný trest odnětí svobody. Žalobce byl v průběhu trestního stíhání omezen na osobní svobodě zadržením po necelé dva dny. V důsledku trestního stíhání se stáhl do sebe, nekomunikoval s okolím, trpěl depresemi, nespavostí a ve větší míře konzumoval alkohol. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by další zdravotní potíže (vysoký krevní tlak s nutnou medikací) byly v příčinné souvislosti s trestním stíháním, zvláště když zažíval stresové situace již před zahájením trestního stíhání v důsledku závažných rodinných problémů a dlouhodobě narušených vztahů. Konfliktní vztah mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou pak vyvrcholil právě tím, že na žalobce podala trestní oznámení. Trestní stíhání negativně zasáhlo do vztahu žalobce s jeho nezletilou dcerou, zásadně však narušen nebyl a žalobce se s ní nadále běžně stýká. Vztah se synem žalobce byl silně narušen již před zahájením trestního stíhání, kdy mezi nimi došlo i k fyzické potyčce, syn se s žalobcem už tehdy stýkat nechtěl a nebyla dána souvislost s trestním stíháním žalobce. Žalobcem tvrzenou neschopnost navázat citový vztah k ženě díky psychickým problémům způsobeným trestním stíháním nebyl prokázán, stejně jako negativní dopady trestního stíhání do profesního života žalobce. Nebylo prokázáno, že by byl žalobce nucen změnit zaměstnání s ohledem na probíhající trestní stíhání. Oproti tomu v místě bydliště žalobce, jímž bylo a nadále je menší město s max. 4 000 obyvateli, se o jeho trestním stíhání vědělo a lidé se jeho rodinných příslušníků na trestní stíhání dotazovali. Současně však nebylo prokázáno, že by v důsledku narušení pověsti pro předmětné trestní stíhání byl žalobce vyloučen z pracovního, veřejného či společenského života, či že by byl nucen změnit místo svého bydliště. Případ žalobce nebyl nijak medializován, soudní jednání nebylo navštěvováno známými či rodinnými příslušníky žalobce, který rovněž nebyl osobou veřejně známou. Blízcí žalobci po celou dobu trestního stíhání věřily a podporovaly ho. Soud rovněž zdůraznil, že žalobce byl v minulosti již třikrát pravomocně odsouzen v trestním řízení (byť za trestnou činnost jiné povahy) a byl třikrát uznán vinným i v řízení přestupkovém. Trestní řízení tak proti žalobci nebylo vedeno poprvé a vnímal je zcela jistě jinak, než osoba dosud zcela bezúhonná, což se muselo promítnout v míře závažnosti utrpěné újmy. Tamnímu poškozenému bylo žalovanou přiznáno zadostiučinění nezákonného trestního stíhání ve výši náhrada ve výši 3 000,- Kč, soudem nalézacím dalších 47 000,- Kč (celkem 50 000,- Kč), což bylo soudem odvolacím shledáno jako přiměřené odškodnění.

22. A konečně v případě sp.zn. [Anonymizováno], vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2, byl poškozený po dobu 2 let a 7 měsíců trestně stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu [podezřelý výraz] ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí 8 až 15 let. Poškozený byl ve vazbě celkem 204 dnů (odškodněn zvlášť). Blízcí poškozeného na něj i přes trestní stíhání nahlíželi nadále jako na nevinného, když ctili presumpci neviny, taktéž rodina žalobce věřila v žalobcovu nevinu, avšak někteří žalobcovi kolegové v práci nikoliv. Trestní stíhání na žalobce negativně působilo po psychické stránce, žalobce však odbornou lékařskou pomoc v této souvislosti nevyhledal. Žalobce těžce nesl, že zejména jeho děti musely čelit negativním reakcím ze strany ostatních vrstevníků. Nebylo prokázáno, že by u jednoho z jeho dětí došlo v důsledku psychické zátěže vazebním stíháním žalobce došlo k vývoji diabetu či psychické poruchy. O trestním stíhání žalobce se již od počátku v souvislosti se způsobem zadržení žalobce dozvěděli i kolegové, šlo o policistu. Negativní vliv na žalobce měla i skutečnost, že na základě výše uvedených rozhodnutí byl propuštěn ze služebního poměru, přestože tato rozhodnutí byla soudem zrušena, ale až po skončení trestního stíhání žalobce. Nebylo prokázáno zničení profesního života žalobce, když se následně s ohledem na rozhodnutí soudu vrátil zpět do služebního poměru na stejné místo. Žalobce působil na pozici fotbalového rozhodčího, někteří jeho tamní kolegové věřili, že žalobce trestný čin spáchal, jiní svědkem jmenovaní však věřili v žalobcovu nevinu. U žalobce se jednalo o prvé trestní stíhání. Trestní stíhání žalobce bylo medializováno v celostátním tisku, média informovala obecně o průběhu trestního řízení, bylo zveřejněno jméno a příjmení žalobce, z jednotlivých mediálních informací však nebyl zjištěn excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, když medializace trestního stíhání byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, aniž by se orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu. Tamnímu poškozenému nebylo žalovanou přiznáno zadostiučinění nezákonného trestního stíhání, soudem nalézacím bylo přiznáno nalézacím 60 000,- Kč, soudem odvolacím dalších 10 000,- Kč (celkem 70 000,- Kč).

23. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

25. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

26. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

27. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

28. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

29. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

30. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

31. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

32. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

33. Dle § 30 ODŠZ náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

34. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

35. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

36. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení mezi účastníky dospěl soud k závěru, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., a to usnesení Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha IV, [Anonymizováno] dne 11.5.2018, kterým bylo zahájeno stíhání žalobce pro zločin [datum] byla změněna právní kvalifikace na [podezřelý výraz] ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Jedná se o závažný trestný čin, což je patrné i z jeho označení „zločin“, byť v rámci škály jednotlivých zločinů nikoli tak závažný jako trestný čin vraždy. Z obecného hlediska jsou však násilné činy, navíc se sexuálním podtextem, vnímány velmi negativně. Řízení skončilo usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 4.10.2022, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 6. 2022, spis. zn. [Anonymizováno]. Žalobce byl po překvalifikaci trestného činu ohrožen trestní sazbou v rozmezí 2 až 10 let, přičemž jeho trestní stíhání trvalo 4 roky a 4 měsíce. Žalobce nebyl během řízení omezen na svobodě, nebyl stíhán vazebně. Žalobce během řízení trpěl stresem a depresivními stavy, které si vyžádali i lékařskou pomoc a medikaci. Současně však žalobce již byl psychiatricky léčen, a to právě s depresivními stavy v důsledku úmrtí své manželky. Léky, které v souvislosti s tím dlouhodobě užívá, pak mají kromě jiného vliv i na [Anonymizováno], jak ostatně potvrdil i sám žalobce. Žalobce nesl trestní řízení velmi úkorně a považoval jej za velkou nespravedlnost, bere to tak i nyní. Kromě tvrzení, že státní zástupkyně přikládala větší význam tvrzení údajné poškozené (v té době již bývalé partnerky žalobce), však neuváděl nic, co by jen naznačovalo, že by se orgány činné v trestním řízení dopustili nějakého excesu. Žalobce byl na počátku řízení ve věku 61 let a byl pracovně aktivní, v době ukončení řízení mu bylo 65 let a chystal se do předčasného důchodu. Žalobce v průběhu trestního řízení sám rezignoval na přijetí několika pracovních zahraničních nabídek, a to z obavy, že by se trestní stíhání mohlo projevit na veřejnosti a tato by jej odsoudila. To se však nestalo, věc nebyla medializovaná a kromě blízkého okolí žalobce a samotné oznamovatelky o ní nikdo jiný nevěděl. Rodina žalobce během trestního stíhání podporovala, stejně jako jeho přátelé, někteří z nich dokonce byli povoláni jako svědci. To žalobce současně nesl úkorně a jako svou dehonestaci. Byť žalobce uváděl, že v důsledku trestního stíhání není schopen navázat intimní vztahy se ženami, bylo jeho tvrzení vyvráceno již jen svědeckou výpovědí svědkyně [Anonymizováno], ze které vyplynulo, že právě během trestního stíhání trval partnerský vztah se žalobcem a byl ukončen nikoliv v důsledku trestního stíhání, ale jakéhosi psychického bloku žalobce po předchozí zkušenosti s původní partnerkou (v trestním řízení údajnou poškozenou). Žádné další dopady do jednotlivých sfér svého života žalobce neuváděl a neprokazoval, když až po koncentraci řízení poukazoval na to, že mu unikla lukrativní práce profesionálního trenéra. Současně však nutno zdůraznit, že samostatný nárok na náhradu případného ušlého zisku nebyl žalobcem vznesen, ani nárok na náhradu za poškození zdraví, který je samostatným nárokem se samostatným skutkovým základem. V průběhu řízení žalobce vynaložil náklady na obhajobu, které byly z větší části žalovanou vypořádány, zbývalo tak 17 úkonů právní služby, jejichž úhrady se žalobce nadále v řízení domáhal. Jednotlivé právní úkony, kterých se žalobce v řízení domáhal, soud shrnul pro přehlednost do následující tabulky, v níž uvádí i hodnocení jednotlivých úkonů: datum hod. úkonů hodnota přiznáno důvod 29.05.2018 jednání s klientem 1 1 2 300,00 Kč První porada s klientem při převzetí zastoupení je součástí úkonu dle § 11/1 a) AT a tento odškodněn již byl (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2285/18) – žalobci nenáleží odškodnění 31.05.2018 sepis sdělení stanoviska obv. k provedení vyšetřovacího úkonu 2 1 2 300,00 Kč nejedná se o úkon právní služby dle § 11 AT - žalobci nenáleží odškodnění 01.08.2018 jednání s klientem 1 1 2 300,00 Kč Neúčelné, kdy nenavazuje na žádný úkon soudu, na rozdíl od navazující porady 19.10.2018 jednání s klientem 1 1 2 300,00 Kč 2 300,00 Kč Tuto poradu soud vyhodnotil jako účelnou, když přímo navazovala na nařízené hlavní líčení, žalobci proto náleží náhrada za 1 úkon právní služby 03.05.2019 jednání s klientem 1 1 2 300,00 Kč Neúčelné, kdy nenavazuje na žádný úkon soudu, naopak další porada navazuje 15.01.2020 PČR - výslech [jméno FO] 3 2 4 600,00 Kč Protože došlo k odročení bez projednání věci (hlavní líčení od 9:00 hod. do 9:08 hod.), a to v souladu s § 14 odst. 2 AT - žalobci nenáleží další odškodnění 20.11.2020 jednání s klientem 1,5 1 2 300,00 Kč Neúčelné, kdy nenavazuje na žádný úkon soudu, naopak další porada navazuje 08.02.2021 jednání s klientem 1 1 2 300,00 Kč 2 300,00 Kč Rovněž tuto poradu soud vyhodnotil jako účelnou, když přímo navazovala na nařízené hlavní líčení, žalobci proto náleží náhrada za 1 úkon právní služby 30.03.2021 jednání s klientem 1 1 2 300,00 Kč 2 300,00 Kč Rovněž tuto poradu soud vyhodnotil jako účelnou, když přímo navazovala na nařízené hlavní líčení, žalobci proto náleží náhrada za 1 úkon právní služby 04.05.2021 sepis důkazního návrhu 1 1 2 300,00 Kč 1150,00 Kč Vyhodnoceno jako úkon dle 11 odst. 2 d) AT 18.05.2021 jednání před HL 1 1 2 300,00 Kč 2 300,00 Kč Rovněž tuto poradu soud vyhodnotil jako účelnou, když přímo navazovala na nařízené hlavní líčení, žalobci proto náleží náhrada za 1 úkon právní služby 03.06.2022 jednání s klientem - kniha 1 1 2 300,00 Kč 2 300,00 Kč Rovněž tuto poradu soud vyhodnotil jako účelnou, když přímo navazovala na nařízené hlavní líčení, žalobci proto náleží náhrada za 1 úkon právní služby Celkem tak soud přiznal žalobci na náhradě obhajného 5 úkonů právní služby po 2 300,- Kč, 1 úkon po 1 150,- Kč, 6x režijní paušál po 300,- Kč, 21% DPH ve výši 3 034,50 Kč, tedy částku 17 484,50 Kč. Uvedenou částku tak soud žalobci přiznal ve výroku ad. I, ve zbytku nárok ve výroku ad. II zamítl.

37. Pokud jde o požadované zadostiučinění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, soud především zdůrazňuje, že při stanovení výše finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu za pochybení na straně státu dle zák. č. 82/1998 Sb. je obecně třeba vycházet z povahy poskytovaného odškodnění, které nemá sankční charakter, jako je tomu například u bulvárních médií, u nichž je přiznáváno finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu výrazně vyšší, a to právě i jako sankce za to, že ve snaze dosáhnout senzace či zisku zasahují tyto subjekty do osobnostní sféry poškozených osob. V případě odškodnění za vydání nezákonného rozhodnutí však jde o nápravu pochybení státu, které však nebylo vedeno snahou po zisku, senzaci či jinými obdobnými zájmy, ale tím, že příslušné orgány vykonávaly činnosti a funkce, které jsou jim svěřeny, a v rámci těchto bohužel došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Rovněž je na místě v této situaci připomenout, že Nejvyšším soudem přijatý závěr, že samotné usnesení o zahájení trestního stíhání je vůbec nezákonným rozhodnutím, je značně rozšiřujícím výkladem ustanovení odškodňovacího zákona, neboť toto se z tohoto zákona, co do formálních požadavků na nezákonné rozhodnutí, bezprostředně nepodává a toto bylo dovozeno až judikatorně. Je zde totiž zcela evidentní rozdíl mezi podmínkami pro vydání usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 tr. řádu, kdy trestní stíhání má být zahajováno policií za situace, kdy nasvědčují prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a okamžikem, kdy je o vině a trestu rozhodováno trestním soudem, kdy tento naopak musí vycházet z toho, zda provedenými důkazy byly zjištěny a prokázány okolnosti svědčící bez pochyb o spáchání trestného činu. Z tohoto porovnání se tak podává, že podmínky pro rozhodnutí policie při zahájení trestního stíhání a podmínky pro rozhodnutí trestního soudu na konci trestního řízení jsou založeny na zcela jiných předpokladech - pokud tedy za těchto okolností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i tak lze zprošťující rozsudek považovat za odklizující rozhodnutí ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání, pak je třeba výší finančního zadostiučinění, která je příp. přiznávána za takovýto odpovědností titul ve formě nezákonného rozhodnutí, reflektovat i to, že se jedná právě o výklad rozšiřující, v němž z rozdílné povahy předpokladů zmiňovaných rozhodnutí nutně musí docházet k situacím, kdy trestní stíhání, která byla řádně zahájena, nakonec budou po provedení komplexního dokazování vést k závěru o zproštění obžaloby. Pokud by za této situace mělo být poškozeným poskytováno odškodnění na úrovni sankčního odškodnění, nikoliv odškodnění reparačního, pak by toto ve svém posledku limitovalo nebo až paralyzovalo činnost státních orgánů, což je nutno eliminovat.

38. Pokud jde o jednotlivé dopady do osobního života žalobce, soud případ žalobce porovnával s případy jiných poškozených, souzených buď za totožné či obdobně závažné zločiny, spojené v očích veřejnosti s vysokým společenským odsouzením. V porovnání s prvním případem (sp.zn. [Anonymizováno]) hrozil současnému žalobci kratší trest odnětí svobody, naopak byl stíhán déle, Pokud by soud hodnotil pouze tato dvě kritéria, zadostiučinění by tak mohlo být podobné. Tamní poškozený však byl na rozdíl od současného žalobce ve vazbě, byl vystaven nejen on, ale i jeho rodina veřejné dehonestaci díky medializaci kauzy a odlivu klientů, zatímco současný žalobce sám z obav o svou pověst de facto ukončil svou kariéru, aniž by k tomu měl jakýkoliv popud zvenčí (v tomto směru naopak by zadostiučinění tamního poškozeného mělo být vyšší). Na rozdíl od současného žalobce se začal stranit společnosti, stejně jako současný žalobce však trpěl depresemi a obavami (zde by soud k moderaci nepřistoupil, když dopady jsou téměř totožné). Tamnímu poškozenému však byla délka trestního stíhání nahrazena zvlášť a poskytnuté odškodnění tak toto kritérium neodráží (pakliže by soud rozhodoval pouze o nároku na zadostiučinění nezákonného trestního stíhání, odrazila by se v jeho úvahách odrazila i délka daného řízení a odškodnění by bylo vyšší). Dle názoru soudu je tak na místě přiznat žalobci odškodné nepatrně vyšší právě s přihlédnutím k tomu, že za délku řízení byl tamní poškozený odškodněn zvlášť (v takovém případě pak dle stávající judikatury soud vychází z částek 15 000,- Kč - 20 000,- Kč za rok řízení, tzn. cca 40 000,- Kč za 3 roky a 8 měsíců trvající řízení), současnému žalobci by se tak mělo dostat částky spíše při dolní hranici rozmezí mezi 160 000 – 200 000,- Kč. V porovnání s druhým případem (sp.zn. [Anonymizováno]) čelil současný žalobce stejné trestní sazbě, avšak několikanásobně delší dobu (mnohem vyšší odškodnění). Na rozdíl od současného žalobce byl tamní poškozený po krátkou dobu omezen na svobodě a dokonce nepravomocně odsouzen, což by nyní byl naopak důvod pro snížení odškodnění. Stejně jako současný žalobce trpěl tamní poškozený depresemi a zdravotními obtížemi, jejichž příčinnou souvislost soud s trestním stíháním neprokázal. Stejně jako současný žalobce neprokázal tamní poškozený neschopnost navázat nové vztahy v důsledku psychických problémů způsobeným trestním stíháním, narušení vztahů s rodinnými příslušníky ani ztrátu zaměstnání. Oba případy nebyly medializovány, byť se v porovnávaném případě veřejnost o trestním stíhání dozvěděla díky poměrům maloměsta. Z hlediska těchto kritérií tak není důvod zadostiučinění navyšovat. Na rozdíl od současného žalobce, který byl bezúhonný, však tamní poškozený byl několikrát soudně trestán a vnímal tak trestní stíhání jinak. S přihlédnutím k tomu tak soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobci v porovnání s tímto případem částku u horní hranice rozmezí mezi 75 000,- Kč - 100 000,- Kč. V porovnání se třetím případem (sp.zn. [Anonymizováno]) hrozila tamnímu poškozenému o něco vyšší trestní sazba, současně však mnohem kratší dobu (proto by zadostiučinění mělo být o něco vyšší). Na rozdíl od současného žalobce, který se během trestního stíhání léčil s psychickými potížemi (byť jimi trpěl již předtím), neprokázal tamní poškozený, že by zdravotní potíže jeho dítěte byly v souvislosti se stíháním poškozeného a poškozený (byť měl nějaké psychické potíže) nebyl nucen vyhledat lékaře. V tomto směru by tak soud zadostiučinění navýšil z důvodu úkornějšího prožívání trestního stíhání žalobcem ve srovnání s relativně zdravým člověkem. V obou případech nebyli poškození dříve trestáni. Porovnávaný případ byl však současně medializován, tamní poškozený byl kvůli trestnímu stíhání propuštěn ze služebního poměru, byť se následně na své místo vrátil. V tomto směru by tak dle názoru soudu mělo odškodnění žalobce být nižší než v porovnávaném případě. Soud tak dospěl k závěru, že s přihlédnutím ke všem shora uvedeným dopadům, by současnému žalobci měla být v porovnání se třetím případem přiznána částka v rozmezí mezi 75 000,- Kč – 90 000,- Kč. Na základě provedeného porovnání soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobci odškodnění v základní výši zhruba v průměru všech shora uvedených částek (tzn. cca 120 000,- Kč). Současně však nutno zdůraznit, že přiznání zadostiučinění není matematickým výpočtem a závisí ve velké míře na úvaze soudu. Soud v tomto případě přihlédl i k individuálním okolnostem případu, a to že v důsledku křivého nařčení ze strany údajné poškozené došlo k narušení důstojnosti žalobce, který ve svém věku byl nucen absolvovat nucené vyšetření, [podezřelý výraz], ze kterého byl nařčen a rovněž s ohledem na to, že žalobce v podstatě byl stíhán na sklonku své profesní kariéry (byť tuto ukončil z vlastního rozhodnutí a považoval to za nejvhodnější řešení), kterou již s ohledem na svůj zdravotní stav a psychické obtíže není schopen dále rozvíjet a raději odešel do předčasného důchodu. Soud proto dospěl soud k závěru, že je namístě přiznat žalobci částku 168 000,- Kč, oproti původnímu poškozenému. Uvedenou částku tak soud žalobci přiznal ve výroku ad. I, ve zbytku nárok ve výroku ad. II zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 329,73 Kč, přičemž tato částka představuje 48,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 74,24 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 98 980 Kč sestávající z částky 5 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 3. 2024, z částky 5 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 6. 2024, z částky 5 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 7. 2024, z částky 5 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 9. 2024, z částky 5 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 10. 2024 a z částky 5 060 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 12. 2024 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 180 Kč ve výši 9 067,80 Kč.

Poučení