45 C 194/2021-44

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 311 099 Kč + 2 550 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 172.500,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 172.500,00 Kč od 11.8.2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 138.599,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 138.599,00 Kč od 11.2.2021 do zaplacení, a dále částky ve výši 2.550,00 Kč za každý měsíc od vynesení rozsudku spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dané částky od 11.2.2021 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 172.500,00 Kč od 11.2.2021 do 10.8.2021, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 311 099 Kč způsobené mu nepřiměřenou délkou prošetřování trestního oznámení, které podal dne 26. 7. 2011 u Městského státního zastupitelství v [obec] a které bylo postoupeno Obvodnímu ředitelství policie Praha I pod sp.zn. ORI -17630-55/ 2010 -001193-. Uvedl k tomu, že je jedním z několika desítek oznamovatelů trestné činnosti tzv. kauzy„ [anonymizováno]“, jež byla páchána při [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno 20 slov]. Žalobce struně shrnul průběh řízení s tím, že předmětná kauza byla zprvu prověřována Policií České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, sp. zn. ORI -17630-55/ 2010 -001193-. Věc byla následně rozděleně na další 4 části a byla postoupena 4 různým policejním útvarům, ačkoli poškození důsledně poukazovali na nutnost posuzovat celé jednání podezřelých komplexně. Jednotlivé složky Policie ČR vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, neprováděly úkony společně, a to ani při opatřování důkazů. Práce Policie ČR byla vedena zjevnou snahou věc uložit ad acta či odložit a dále se jí nezabývat; aniž by jednotlivé skutečnosti byly řádně prověřovány. Poté došlo k odložení věci usnesením Policie České republiky, obvodního ředitelství policie Praha I, ze dne 12. 7. 2013, č.j. KRPA- 43249/TČ-2013-001193-DŠ, jež bylo potvrzeno (přes opravný prostředek žalobce) Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 (usnesením ze dne 30. 9. 2013, č.j. 0 ZN 1423/2013 – 99). S odložením věci se poškození nemohli ztotožnit a část z nich podala proti tomuto ústavní stížnost. Ústavní soud ČR svým nálezem ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 3626/13, a nálezem vyhověl ústavní stížnosti podané stěžovateli v plném rozsahu a napadaná rozhodnutí zrušil. Ústavní soud konstatoval, že bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V odůvodnění pak uvedl, že orgány činné v trestním řízení (dále též„ OČVTŘ“) porušily zásady trestního řízení, mj. i legality a materiálně pravdy, vyšetřování vykazovalo známky libovůle, odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu působí povrchně a nekonzistentně, postup státního zastupitelství považoval ÚS za nedostatečný, ryze formální a zaujatý, procesní postup neodpovídal rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření, když byla věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých krajských ředitelství Policie České republiky, kdy tímto postupem bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, a dále že prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánů moci výkonné trpělo značnými průtahy, jimž posléze neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Žalobce odkazuje zejména na odstavce 25, 27, 28, 29 a 30 předmětného nálezu. Ačkoliv byly vady Ústavním soudem policii důrazně vytýkány, v postupu policie se nejdříve téměř ničeho nezměnilo. Za první dva roky po vydání nálezu bylo provedeno minimum úkonů (první vyšetřovací úkon byl učiněn v listopadu 2016). Věc se nachází stále ve fázi prověřování, dne 19. 7. 2017 byla věc opět odložena. Usnesení o odložení věci ze dne 19. 7. 2017 bylo zrušeno nadřízeným Obvodním státním zastupitelstvím (č.j. ZN 1423/2013-236) s tím, že policie se vůbec dle názoru Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 nálezem Ústavního soudu ČR a ani pokyny dozorující státní zástupkyně. K nerespektování precedenčních účinků nálezu Ústavního soudu jako jednoho z kritéria pro posouzení postupu orgánů veřejné moci se již vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1637/2009. Dne 27. 6. 2018 bylo opět rozhodnuto o postoupení věci na Krajské ředitelství hl. Prahy, a to z důvodu shledání podezření, že by se mohlo jednat o trestný čin obchodování s lidmi. Od té doby, tedy již téměř 2 roky, je věc vedena Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, Odbor obecné kriminality, Kongresová 2, 140 21 Praha 4 pod sp. zn. KRPA -43249-302/ 2013 -000073 a v trestní věci se opět prakticky nic neděje. Dne 30. 8. 2019, tedy po roce od postoupení věci na KŘP, byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů z důvodu změny právní kvalifikace pro podezření ze zločinu obchodování s lidmi. Dne 3. 2. 2020 pak bylo rozhodnutím dozorující státní zástupkyně OSZ pro Prahu IV celý spisový materiál Č. j. ORIV -12085-407/ 2011 -001491 ([anonymizována dvě slova]) za účelem sloučení věci s již dříve postoupenou věci z OŘP Praha I evidované pod č.j. KRPA-43249/TČ-2013-000073 (žalobce, ostatní [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) a vedení společného řízení, neboť se jedná o totožnou společnost i osoby jednající jejím jménem, způsob provedení i časové období - jediným rozdílem je skupina potencionálních poškozených. Až o rok později - v březnu 2021 - však byla věc dle pokynu dozorující stání zástupkyně skutečně sloučena. Žalobce poukázal na to, že trestní oznámení podal před více než 10 lety, bral se dostatečně o svá práva a po celou dobu trestního řízení se snažil být ve věci aktivní, přesto však do dnešního dne nedošlo ani k zahájení trestního stíhání podezřelých osob natož ke kompenzaci poškozeného v adhezním řízení. Veškerá činnost orgánů činných v trestním řízení byla poznamenána evidentní snahou předat řešenou záležitost jinému útvaru. V důsledku zcela laxního a odmítavého přístupu orgánů činných v trestním řízení však došlo k tomu, že se podezřelí i jejich obchodní společnosti během uplynulých 10 let zcela zbavili veškerého svého majetku tím, že finanční hotovost účetně utratili a hmotný majetek převedli na třetí osoby. Zároveň získali dostatek času, který mohl být využit na provedení kroků nutných k odstranění možných usvědčujících důkazů, ovlivnění možných svědků apod. Na popsaný nesprávný úřední postup naprosto nelze nahlížet jako na běžné průtahy v ostatních řízeních, protože má důsledky mnohem závažnější, jelikož přes samotné průtahy a množství dalších nesprávných procesních kroků vedl až k několika nezákonným odložení věci. Pokud by žalobce nebyl dostatečně důsledný, nevynakládal další úsilí a finanční prostředky na podání opravných prostředků proti úkonům orgánů činných v trestním řízení, došlo by tím k definitivnímu ukončení věci. Popsaným jednáním orgánů činných v trestním řízení proto především došlo k porušení ústavou garantovaného práva poškozeného na efektivní vyšetření trestné činnosti. Toto porušení ústavních práv poškozeného je přitom o to závažnější, že i samotná trestná činnost byla závažným zásahem do základních lidských práv poškozeného. Žalobce jako poškozený má status oběti zvlášť zranitelné dle zákona o obětech trestných činů. Tedy je třeba zohlednit, že se žalobce stal obětí zvlášť závažného trestného činu, v rámci trestního řízení je na něj nahlíženo jako na oběť zvlášť zranitelnou, kdy byla pracovně vykořisťována a nebyla jí mimo jiné uhrazena mzda ve vztahu, o kterém se domnívala, že je vztahem pracovněprávním. Vyšetřování není ukončeno ani po 5 letech od nálezu ÚS, kdy žalobce ztrácí naději, že věc bude dořešena, pachatelé budou potrestáni a obecně že bude nastolena spravedlnost. S ohledem na mimořádně závažný zásah do základních lidských práv poškozeného, a to jednak popsaným trestním jednáním podezřelých, jakož i následným několikerým závažným nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, žalobce požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním (tedy průtahy v trestním řízení), které vyčíslil v základní částce 17.000 Kč za každý rok nesprávného postupu, celkem 172.833 Kč. Tuto dále navýšil o 20% pro chování žalobce (byl adekvátně aktivní a upozorňoval na vady v postupu a podával stížnosti dle trestního řádu), dalších 10% s ohledem na význam daného řízení pro svou osobu, kdy byl osobou poškozenou pracovním vykořisťováním a tento postup vyvolává obecně pocity příkoří a jakožto oběť trestného činu obchodování s lidmi má výslovně status oběti zvlášť zranitelné, a konečně základní částku navýšil o 50% s ohledem na postup orgánů činných v trestním řízení, zatímco žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Celkem tedy ke dni podání žaloby požadoval 311.099 Kč a dále částku 2 550 Kč za každý další měsíc řízení (tzn. ke dni vyhlášení tohoto rozsudku 356.999 Kč). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě citované škody dne 10.2.2021, žalovaná však žádosti žalobce do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 10.2.2021 uplatnil nárok za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, jenž bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy vedeno pod č.j. KRPA-43249-423/TČ-2013-000073, přičemž tento uplatnil ve výši 290.700 Kč. Žádosti žalobce žalovaná nevyhověla s tím, že nárok není důvodný. Žalovaná rovněž nesporovala tvrzení žalobce, že celkovou délku prověřování trestního oznámení podaného dne 26.7.2011 lze hodnotit jako nepřiměřenou, sporovala však další prvky odpovědnostního vztahu, a to vznik nemajetkové újmy u žalobce a příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmou a nepřiměřenou dobou prověřování trestního oznámení. Podstatnou okolnost v daném případě žalovaná spatřovala v tom, že prověřování trestního oznámení aktuálně skončilo usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, odbor obecné kriminality, 3. oddělení ze dne 24.9.2021, č. j. KRPA-43249-423/TČ-2013-000073, kterým bylo podezření ze spáchání trestného činu odloženo. Trestní řízení v dané věci tak nikdy nebylo zahájeno. Vzhledem k tomu, že šetření policie nebylo obecně řízením ve smyslu procesních předpisů, žalobce pak ani nebyl účastníkem řízení a tvrzená nemajetková újma na straně žalobce je tak přinejmenším pochybná. Žalovaná uvedla, že případnou nemajetkovou újmu žalobce dále vyvrací závěry a skutkové okolnosti uvedené ve výše uvedeném usnesení Policie o odložení věci. Z usnesení o odložení věci zcela zřetelně vyplývá, že skutečnosti uváděné právními zástupci poškozených v trestním oznámení nejsou pravdivé (srov. rozbor trestních oznámení policejním orgánem na str. 57 a násl.). V usnesení o odložení věci je uvedeno, že policejní orgán se v průběhu prověřování zabýval samozřejmě i Nálezem Ústavního soudu České republiky č.j. II.ÚS 3626/13 ze dne 16.12.2015. Ve věci byli postupně vyslechnuti jednotliví ústavní stěžovatelé a v jejich výpovědích žádné ze skutečností, kterými argumentovali ve své ústavní stížnosti, nejsou. Držení na odlehlých místech v lese, zadlužování u prověřovaných, nucení do práce vyhrožováním fyzickou likvidací, následky na zdraví jejich či rodinných příslušníků, nepotvrdili ve svých výpovědích nejenom oni, ale ani další z desítek vyslýchaných osob. Sám žalobce ve výpovědi mimo jiné uvedl, že do práce ho nikdo nenutil, nikdo mu nevyhrožoval, podle svých výpočtů měl dostat 4.700 až 5.000 EUR, dostal pouze 700 EUR a s částkou 4.000 EUR se připojuje do trestního řízení. Dále žalobce ve výpovědi uvedl, že„ žádné trestní oznámení sám o sobě nepodával, ale vzpomíná si, že někdy v roce 2015 přijeli nějací advokáti z ČR do [země] a organizovali setkání v obci [anonymizováno], na tomto setkání byl i on, oznámení tedy nakonec nepodal, protože je nespokojen pouze s tím, že mu nebyly zaplaceny peníze, které mu byly přislíbené (str. 21 usnesení o odložení). Jediným relevantním zásahem do sféry žalobce tak mohl být pouze zájem majetkového charakteru, když žalobci neměla být vyplacena mzda za práci, kterou vykonal. Z výpovědi žalobce vyplývá, že žalobce se dověděl o podání trestního oznámení nejdříve v roce 2015 a do řízení se připojil s nárokem na náhradu škody až při pozdějším výslechu u policie. Navíc u žalobce je pochybná i výše možné škody, když v usnesení o odložení věci je uvedeno, že„ [anonymizováno 7 slov] [číslo] [anonymizováno] [částka] [anonymizována dvě slova] ([číslo] [anonymizováno] [částka]), [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ (str. 57 usnesení o odložení). Adhezní řízení ani nebylo nikdy zahájeno a již v roce 2013 bylo vydáno rozhodnutí o odložení věci, přesto žalobce zřejmě tvrzenou škodu nikde neuplatnil, nepodal občanskoprávní žalobu. Žalobcův tvrzený majetkový nárok je tak zřejmě dávno promlčen a žalobce si tak zjevně nepočínal v souladu se zásadou„ Vigilantibus iura skripta sunt“ (práva náleží bdělým). Případná nejistota žalobce ohledně možného projednání jeho škody je tak pochybná, či marginální, zvláště pokud se o podání trestního oznámení dověděl o mnoho let později. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Uplatněním nároku na náhradu škody ze dne 10.2.2021 žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 290.700,00 Kč ke dni podání předběžného uplatnění nároku, kdy požadoval částku 17 000 Kč za každý rok řízení, první dva roky v poloviční výši, navýšenou celkem o 80 %.

4. Dle detailu odeslané zprávy do datové schránky ze dne 10.2.2021 Ministerstvo spravedlnosti obdrželo uvedeného dne zprávu od právní zástupkyně žalobce ve věci uplatnění nároku na náhradu škody.

5. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 16.2.2021 byl právní zástupce žalobce informován o doručení žádosti ze dne 10.2.2021, týkající se projednávané věci před Policií ČR pod sp.zn. KRPA -43249/ 2013.

6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 13.12.2021 byla vypořádána žádost žalobce o předběžné projednání nároku s tím, že nároku vyhověno nebylo, protože nebylo ani zahájeno adhezní řízení, a již v roce 2013 vylo vydáno rozhodnutí o odložení věci.

7. Trestním oznámením ze dne 26.7.2011, podaným právními zástupci JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], v zastoupení několika poškozených, včetně současného žalobce [celé jméno žalobce], který tedy udělil plnou moc ke svému zastupování JUDr. [jméno] [příjmení], bylo popsáno, že celkem 27 poškozených bylo dopraveno do [obec], ubytováno v [anonymizováno], [obec], [obec], [obec], [obec] a jiných lokalitách s tím, že poškození zde uvádí, že s [anonymizováno 6 slov] [popis skutku] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. V této souvislosti, zejména, poškozený [příjmení] [jméno] uvedl jména osob, kteří mu práci zadávali a kontrolovali. Rovněž vypovídal, co se týče ubytování, stravy a odměny, resp. tento tedy zde označoval bližší tvrzení. Všechna ostatní tvrzení jsou spíše obecného rázu. Jednotlivé praktiky ze strany osob, jednajících za společnost vůči jednotlivým poškozeným, byly následně uvedeny v tabulce v příloze 1, přičemž u současného žalobce, [celé jméno žalobce] (ročník [rok], nejstarší z oznamovatelů) a jeho syna [jméno] [celé jméno žalobce], nebylo uvedeno ničeho a kolonka zůstala prázdná.

8. Dle usnesení Policie ČR z 24.9.2021 byla trestní věc podezření ze spáchání zločinu obchodování s lidmi, spáchaného ve spolupachatelství, kterého se měli dopustit [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], odložena. Co se týče [jméno] [příjmení], rovněž předchozí rozhodnutí, vrchní státní zastupitelství konstatovalo, že musí být především vyšetřeno, zda [jméno] [příjmení] skutečně zemřel. V tomto konkrétním rozhodnutí, Policie ČR, ze dne 24.9.2021, blíže specifikuje jednotlivé poškozené, resp. jednotlivé osoby, které byly vyslechnuty v souvislosti s podaným trestním oznámením.

9. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze sp.zn. 1 VZN 1575/2021 – 93, ze dne 25.1.2022 bylo usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. [obec], SKPV OOK, 3. oddělení ze dne 24.9.2021, č.j. KRPA-43249/TČ-2013, zrušeno, a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby věc znovu projednal a rozhodl. V daném případě, v odůvodnění uvedeného rozhodnutí, vrchní státní zastupitelství konstatuje, že pokud jde o skutková zjištění, na podkladě provedeného dokazování v kontextu se zjištěními uvedenými v napadeném usnesení, jakož i skutkových námitek poškozených v jejich stížnostech, je zapotřebí tedy danou věc znovu projednat. Doslova je zde citováno, že stížnostní orgán má zato, že v nyní projednávané věci nelze na základě provedeného dokazování uzavřít, že při tak rozsáhlém porušování minimálně majetkových práv poškozených, kteří byli k pokračování v práci fakticky nuceni směsí výhrůžek (zejména nevyplacením dlužných mezd), podvodů a manipulace, se v podstatě nic protiprávního nestalo a věc byla v tomto duchu odložena s tím, že prověřování po více než 10 letech skončilo, zapomeňte. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je tak předmětné usnesení nejen prozatím nedůvodné, ale ve svých důsledcích i nezákonné, co do absence provedení řádného řízení (účinného vyšetřování), a proto nezbylo, než jej ke stížnostem poškozených zrušit. Dále zde konstatuje bližší pochybení, která v daném případě vznikla.

10. Dle překladu protokolu, pořízeného 23.6.2020, Územní pracoviště [anonymizováno], [země], [anonymizována dvě slova], odpovídal žalobce k otázce č. 11 ([popis skutku] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [popis skutku ], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno],„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]„ [anonymizováno]“. [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]„ [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].“ [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] [částka]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [jméno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]„ [anonymizováno]“. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]„ [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]„ [anonymizováno]“. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [rok]“ [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]:„ [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“. [anonymizována dvě slova] [číslo] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) [anonymizováno]:„ [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ [anonymizována dvě slova] [číslo] ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) [anonymizováno]:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ 11. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu řízení, tak jak jej z trestního spisu Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha I, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KPPA –43249/ 2013 –001193– zjistil Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci sp.zn. 22 C 53/2017. Soud vzal proto za svá skutková zjištění, uvedená v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. února 2019, č. j. 22C 53/2017-261. Z uvedeného spisu bylo zjištěno, že žalobce podal jako poškozený 26.7.2011 k Městskému státnímu zastupitelství oznámení o skutečnostech nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, neboť měl za to, že se stal obětí organizované skupiny, která jej měla pod záminkou výdělku vylákat na práci v lese, kde ho nechala několik měsíců pracovat, aniž by měla v úmyslu za odvedenou práci zaplatit, čímž měla naplnit znaky trestného činu podvodu, obchodování s lidmi a účast na zločinném spolčení. Žalobce se připojil do trestního řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 4 000 EUR představující ušlou mzdu, kterou by získal, pokud by byl řádně zaměstnán. Oznámení podal zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení]. Ve věci vystupuje celkem 66 poškozených, kteří byli zastoupeni společným zmocněncem. V roce 2010 až 2011 byla ve věci podávána trestní oznámení jednotlivých poškozených, byly sepisovány úřední záznamy o podání vysvětlení oznamovatelů a poškozených, potencionálních pachatelů a svědků včetně mezinárodních dožádání. Oznámení poškozených byla doplňována ještě v roce 2013. Do spisu byly založeny dohody o provedení práce poškozených, výdajové pokladní doklady. Dne 30. 10. 2012 byl vydán záznam o zahájení úkonů v trestním řízení o spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného, na sociálním zabezpečení, na zdravotním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, dále trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1 a 3 tr. zák., spáchaného formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. Úředním záznamem ze dne 29. 1. 2013 došlo k administrativnímu vyloučení věci ze společného řízení vedeného pod ORI -56482/TČ-2012-001193-1-, k samostatnému prověřování podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 trestního zákona, kterého se mohli dopustit podezřelý [jméno] [příjmení] a podezřelý Ing. [jméno] [příjmení], formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona jako statutární zástupci společnosti [právnická osoba] a dále jako zástupci společnosti [právnická osoba] Dále dne 12. 7. 2013 policejní orgán vydal usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř., č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D, neboť se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možné vyřídit jinak, proti tomuto usnesení podali poškození stížnost, která byla Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 jako nedůvodná. V mezidobí pak od května 2013 do června 2013 byly sepisovány Policií České republiky úřední záznamy o podání vysvětlení. Dále v tomto období byly ze strany Policie České republiky zjišťovány listinné podklady týkající se prověřované trestné činnosti, výpisy z účtů či materiály týkající se inspekce práce. Proti shora uvedeným rozhodnutím byla podána ústavní stížnost 14 poškozených, o které dne 16. 12. 2015 rozhodl nálezem Ústavní soud pod sp. zn. II. ÚS 3626/13, kterým byla zrušena usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha I., služby kriminální Policie a vyšetřování ze dne 12.7.2013 a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 30. 9. 2013. Současně bylo Ústavním soudem konstatováno, že těmito rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatelů, tedy i žalobce na účinné vyšetřování, vyplývající ze základních práv podle článku 8 odstavec 1, článku 9 a článku 10 odst. 1, Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odstavec 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce ústavní stížnost nepodal. Ústavní soud ve svém rozhodnutí dále mimo jiné konstatoval, že nesprávný postup policejního orgánu a státního zastupitelství mohl kolidovat i s mezinárodními závazky České republiky (čl. 1 odst. 2 Ústavy) s tím, že je neúnosné, aby prověřování podezření, že ze strany skupiny podnikatelů docházelo na území České republiky po delší dobu k systematickému porušování základních práv řady zahraničních pracovníků, skončilo jen velmi paušálně odůvodněním odložení věci, aniž by se příslušné orgány byť i jen letmo zabývaly podstatou podezření. Bylo by pak v rozporu se zásadami vyhledávací a zásady materiální pravdy pokud se uvedené orgány z úřední povinnosti nesnažily blíže prověřit podezření, že došlo ke spáchání závažných trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti, ať se jednalo o zločin obchodování s lidmi nebo vydírání, útisku či nebezpečného vyhrožování. Samo odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu dle soudu působilo povrchně a nekonzistentně, shodně tak rozhodnutí státního zastupitelství. Dále Ústavní soud naznačil, že neodpovídalo rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření, byla-li věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých Krajských ředitelství Policie České republiky. Tímto postupem pak bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, když mohla zasáhnout desítky cizích státních občanů v oblasti jejich základních práv, navíc zde bylo dáno podezření, že probíhala dlouhodobě. Ústavní soud závěrem poznamenal, že prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánu moci výkonné, trpělo značnými průtahy, jimiž neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Po zásahu Ústavního soudu byla věc nadále prověřována. Dne 1. 2. 2016 byl postoupen spisový materiál podle věcné příslušnosti příslušnému policejnímu orgánu. Dne 23. 3. 2016 byla věc předložena Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze s žádostí o vyřešení kompetenčního sporu mezi Městským státním zastupitelstvím v Praze a Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 2016 bylo rozhodnuto, že místně i věcně příslušný k provádění úkonů v rámci výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení je státní zástupce Obvodního soudu pro Prahu 1. Přípisem ze dne 27. 4. 2016 sděloval útvar pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV, že není ve věci věcně příslušný a z tohoto důvodu vrátil Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie Praha I spisový materiál s tím, ať je případně postupováno tak, že bude vyvolán spor o věcnou příslušnost. Dne 1. 7. 2016 Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha I vydává zprávu o stavu prověřování podle § 159 odst. 2 trestního řádu. Dne 2. 9. 2016 vrátil státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 – Obvodnímu ředitelství policie Praha I spisový materiál k dalšímu prověřování. Dne 6. 10. 2016 byl na úřední záznam vyslechnut [jméno] [příjmení], dne 24. 10. 2016 [jméno] [příjmení]. Dne 26. 10. 2016 a 27. 10. 2016 žádala Policie ČR přes Policejní prezidium ČR o provedení prověrky, a to na [země], v [země] a ve [země], ohledně osob poškozených. Na to bylo reagováno přípisem ze dne 15. 11. 2016 a ze dne 20. 12. 2016. Dne 20. 2. 2017 podal vysvětlení [jméno] [příjmení]. Usnesením Obvodního ředitelství Praha I, službou kriminální policie a vyšetřování č.j. KRPA-43249-150/TČ-2013-001193-1-D ze dne 19. 7. 2017 byla odložena trestní věc pro podezření ze spáchání zločinu podvodu. Proti tomuto usnesení podali poškození dne 10. 8. 2017 stížnost. Usnesením státní zástupkyně Obvodního zastupitelství pro Prahu 1 dne 24. 7. 2017 sp. zn. ZN 1423 2013 -236, bylo napadené usnesení o odložení věci ze dne 19. 7. 2017 zrušeno jako neodůvodněné, neboť ve spise se nachází výsledky mezinárodní policejní spolupráce, které nebyly využity, a bylo konstatováno, že policejní orgán rezignoval na objasnění, neřídil se pokyny státní zástupkyně, když v odůvodnění absentují úvahy o hodnocení získatelných skutečností a proč nedošlo k naplnění jiných skutkových podstat. Dne 22. 9. 2017 byla činěna šetření k osobě [jméno] [jméno] [příjmení], dále byly vyžadovány listiny od insolvenčního správce, na což bylo reagováno přípisem ze dne 23. 2. 2018. Dne 22. 9. 2017 byla podána žádost o prověrku místa bydliště ve Slovenské republice stran osob zde uvedených, na což bylo reagováno odborem mezinárodní policejní spolupráce přípisem ze dne 6. 11. 2017. Dne 13. 10. 2017 byl vyslechnut [jméno] [příjmení] [jméno]. Usnesením policejního orgánu z 31. 10. 2017 byla trestní věc odložena. Proti tomuto usnesení podali poškození dne 4.12.2017 stížnost. Usnesením státní zástupkyně Obvodního zastupitelství pro Prahu 4 24. 1. 2018, bylo napadené usnesení o odložení věci zrušeno jako neodůvodněné, neboť ve spise se nachází výsledky mezinárodní policejní spolupráce, které nebyly využity, a bylo konstatováno, že policejní orgán rezignoval na objasnění, neřídil se pokyny státní zástupkyně, když v odůvodnění absentují úvahy o hodnocení získatelných skutečností a proč nedošlo k naplnění jiných skutkových podstat. Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 13. 12. 2017 byla věc odňata policejnímu orgánu PČR, Obvodnímu ředitelství policie Praha I, 3. oddělení hospodářské kriminality, SKPV a přikázána policejnímu orgánu ČR, Obvodní ředitelství policie Praha I, jinému oddělení hospodářské kriminality SKPV. Dne 13. 12. 2017 podala PČR, SKPV, oddělení hospodářské kriminality k OSZ pro Prahu 1 na mezinárodní právní pomoc ze Slovenska. Dne 12. 1. 2018 požádalo OSZ pro Prahu 1 prokuraturu Vranov na Topľou o výslech svědka [jméno] [příjmení]. Tento byl vyslechnut na Slovensku dne 15. 2. 2018, V rámci dožádání ze dne 12. 1. 2018 k Okresné prokuratúre [příjmení] o výslech svědků byli následně další svědci vyslechnuti na Slovensku dne 1. 2. 2018 – [jméno] [jméno], 5. 2. 2018 – [jméno] [příjmení], 2. 2. 2018 – [jméno] [příjmení] a přes dožádání k Okresné prokuratúre Nitra byl dne 18. 4. 2018 vyslechnut [jméno] [příjmení]. Dne 13. 10. 2017 byl vyslechnut [jméno] [příjmení] [jméno], dne 1. 3. 2018 byl vyschnut [příjmení] [jméno], dne 27. 2. 2018 [příjmení] [příjmení], dne 21. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 1. 3. 2018 [jméno] [příjmení], dne 2. 3. 2018 [jméno] [jméno], dne 27. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 27. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 8. 3. 2018 [příjmení] [příjmení], dne 21. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 27. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 2. 3. 2018 [jméno] [příjmení], dne 23. 2. 2018 [jméno] [příjmení], dne 8. 3. 2018 [jméno] [příjmení], a dne 26. 2. 2018 [jméno] [příjmení]. Dne 10. 1. 2018 požádalo OSZ pro Prahu 1 právní pomoc [země], s žádostí o vyslechnutí tří svědků [anonymizováno] národnosti ([příjmení] [anonymizováno], [příjmení] [jméno], [jméno] [jméno]). Žádosti bylo vyhověno [anonymizováno] státním zastupitelstvím dne 11. 5. 2018. Dne 4. 4. 2018 k žádosti PČR byly zaslány od právních zástupců poškozených požadované listiny. Dne 27. 6. 2018 byla věc vedená pod jednacím číslem KRPA -43249-270/TČ-213-01193-1- postoupena podle věcné příslušnosti na Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor hospodářské kriminality. Dne 28. 6. 2018 byl předán spisový materiál. Dne 3. 7. 2018 byl spisový materiál opět předán, a to z oboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy na odboru obecné kriminality. Dne 5. 11. 2018 rozhodla státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v [obec] usnesením č.j. 1 VZN 1619/2016 – 79 o tom, že ve sporu o příslušnost je k dozoru v přípravném řízení a úkonům trestního řízení věcně a místně příslušným státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze. Dne 4. 6. 2019 policejní orgán opětovně rozhodl o odložení věci, proti tomuto rozhodnutí podali poškození dne 13. 6. 2019 stížnost. Usnesením z 31. 7. 2019 bylo rozhodnuto, že se rozhodnutí o odložení věci ruší. Dne 24. 7. 2019 byly policejním orgán žádány kopie smluv uzavřených [právnická osoba] & [právnická osoba] Dne 30. 8. 2019 byl ve věci vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů ze strany SKPV, odboru obecné kriminality, 3. oddělení, Praha 4 z důvodu změny právní kvalifikace prověřovaného jednání. Dne 4. 9. 2019 podal u PČR, KŘP, SKPV, odboru obecné kriminality vysvětlení [jméno] [příjmení] a dne 2. 10. 2019 [jméno] [příjmení]. Dne 2. 10. 2019 neproběhlo podání vysvětlení [jméno] [příjmení] z důvodu jeho podnapilosti. Dne 25. 11. 2019 byl sepsán úřední záznam o hovoru s JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

12. Uvedená zjištění soud dále doplnil o další zjištěné úkony v daném spisu. Dne 3.2.2020 bylo vydáno vyrozumění o sloučení všech větví kauzy„ [anonymizováno]“. Dne 24.9.2021 Policie ČR Krajské ředitelství policie hl.m. Prahy usnesením věc odložilo, 4. 10. 2021 žalobce podal stížnost proti usnesení o odložení věci ze dne 24. 9. 2021 a její odůvodnění doplnil 25. 11. 2021, 25. 1. 2022 rozhodlo VSZ o zrušení rozhodnutí o odložení věci a uložilo policejnímu orgánu, aby ve věci dále konal.

13. Z podání zástupce žalobce ze dne 9. 11. 2011 adresovaného na Městské státní zastupitelství v Praze ve věci podezření podezřelého [příjmení] a [příjmení] se podává podnět k výkonu dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství Praha 1 podle § 12d odst. 1, zákona o státním zastupitelství, ve věci OR I. [číslo] 2010 [číslo], kde je opět vytýkán vadný postup orgánu činného v trestním řízení pod bodem VI. tohoto dopisu.

14. Ze sdělení zástupce žalobce z 9. 11. 2011 adresovaného Obvodnímu státnímu zastupitelství Praha 1 se podává stížnost podle § 16b, zákona o státním zastupitelství, ve věci č.j. OR I. - 17630-18/ 2010 -001193- na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství, když je v závěru pod bodem IX. jsou vytýkána pochybení vyšetřujících orgánů, orgánů činných v trestním řízení.

15. Stížností proti brojil žalobce proti postupu policejního orgánu – Obvodní ředitelství policie Praha IV, SKPV OHK, č.j. ORIV-12085-18/TČ-2011-001491, ze dne 15.11.2011.

16. Vyrozuměním Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, 1 Zn 509/2011 – 13 ze dne 28.6.2012, bylo původní vyrozumění Policie ČR, Obvodního ředitelství pro Prahu 4, , 1 OHK, č.j. ORIV-12085-18/TČ-2011-001491 k žádosti žalobce přezkoumáno a potvrzeno.

17. Stížností proti opatření policejního orgánu ze dne 28.11.2011, brojil žalobce proti rozhodnutí č. ORI -17630-125/ 2010 -001193- ze dne 20.5.2012.

18. Stížností zástupkyně žalobce ze dne 19. 7. 2013 proti usnesení o odložení věci ze dne 12. 7. 2013 bylo reagováno na usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha 1, SKPV, 3. oddělení HK, ze dne 19. 7. 2017, o odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4, tr. zákoníku, jehož se měli dopustit [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a další, neboť ve věci nejde o podezření ze zločinu a není na místě věc vyřídit jinak.

19. Podnětem k výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství ze dne 12.12.2013 se domáhal žalobce prověření postupu nižšího státního zastupitelství v dané věci.

20. Odůvodněním stížnosti ze dne 26.6.2014 doplnil žalobce svou stížnost proti usnesení policejního orgánu ze dne 10.6.2014, č.j. ORIV-12085-187/TČ-2011-001491, ze dne 9.7.2014.

21. Dle Čestného prohlášení žalobce ze dne 31.7.2018, žalobce prohlásil, že se v roce 2010 dozvěděl od svého syna [anonymizováno] o pracovní nabídce společnosti [právnická osoba], která nabízela práci spočívající v těžbě dřeva v České republice. S ohledem na to tedy přijal tuto práci a dostavil se do České republiky. Za tuto práci dostal vždy pouze na začátku týdne zálohu 1.000,00 Kč, někdy jen 500,00 Kč. Nakonec mu došlo, že za práci nedostane nikdy zaplaceno, a proto za poslední našetřené peníze ze záloh, si se syny koupili jízdenky a odjeli bez jakýchkoliv peněz domů. Co se týče tohoto, poté, co se vrátil domů, byl frustrovaný. Nejen, že své rodině finančně nepomohl, ale ještě přišel o veškeré úspory, které si na cestu vzal. Cítil veliké zklamání a zlost nad tím, jak naletěli podvodníkům. Ale zejména se cítil ponížen jako otec synů, nad kterými chtěl osobně dohlížet, aby se jim nestalo nic zlého, a přesto všichni byli oklamáni. Věřil, že dostane zaplaceno a uklidňoval své syny, že to dobře dopadne. Doufal, že policie věc vyšetří a že budou považováni za poškozené a že ti, kdo můžou za tento podvod, budou potrestáni. V dané situaci se obrátil i na svého právního zástupce a věřil, že s jeho pomocí se domůže spravedlnosti, a protiprávní jednání, kterého se jeho zaměstnavatel dopouštěl na velkém počtu lidí, bude zastaveno, řádně vyšetřeno a potrestáno. Z tohoto důvodu podal trestní oznámení. V průběhu trestního řízení ovšem nabyl dojmu, že se nikdy spravedlnosti nedomůže. Byl zklamán nefunkčností právního systému České republiky, kterou považoval za právně vyspělý stát, ve kterém se zákony dodržují. Dále čestně prohlásil, že o nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 16.12.2015, sp.zn. II. ÚS 3626/13, kterým byla zrušena usnesení Policie ČR a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, o možnosti, tedy uplatnit nárok na náhradu škody a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonnými rozhodnutími, se dozvěděl z dopisu, který obdržel od své právní zástupkyně JUDr. [jméno] [příjmení] koncem června 2016. Současně prohlásil, že dané čestné prohlášení, které učinil ve svém jazyce. Prohlášení bylo tlumočníkem přeloženo a zaznamenáno v českém jazyce, a jeho finální znění mu bylo opět přetlumočeno. S tímto zněním souhlasí. Dále je zde, jsou zde dvě věty v [anonymizováno]. Tlumočníkem byla [jméno] [jméno].

22. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

24. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

25. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

27. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

28. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

29. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

30. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

32. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

33. Soud se nejprve zabýval tím, zda nárok žalobce není promlčen, neboť tuto námitku vznesla žalovaná. Námitku promlčení práva soud neshledal důvodnou. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce uplatnil nárok u žalované v době, kdy trestní řízení ještě nebylo skončeno. U nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku celého řízení nemůže být subjektivní ani objektivní lhůta promlčena dříve než 6 měsíců po skončení řízení, neboť řízení je považováno za jeden celek, i když se v něm mohou odehrávat i jednotlivá procesně samostatná řízení (srov. [jméno], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. [obec], C.H. Beck, 2019, str. 341). Okamžik skončení řízení se váže až k okamžiku právní moci posledního rozhodnutí ve věci (srov. stanovisko NS, sp. zn. Cpjn 206/2010). V době, kdy rozhodoval Ústavní soud nálezem z roku 2015, řízení ještě nebylo skončeno a jeho rozhodnutí nebylo rozhodnutím konečným (srov. rozhodnutí NS, sp. zn. 30 Cdo 3271/2012). Žalobce se tedy sice mohl již v okamžiku, kdy se seznámil s předmětným nálezem, dozvědět o vzniku nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce, ale promlčecí lhůty (subjektivní i objektivní) zásadně neskončí dříve než 6 měsíců po vydání posledního rozhodnutí ve věci. Soud uzavírá, že do okamžiku rozhodnutí soudu předmětná promlčecí doba ještě ani nepočala běžet.

34. Po provedeném dokazování vyšel soud z toho, že řízení trvalo od 26. 7. 2011 až dosud do současnosti, tedy zhruba 10 let a 11 měsíců, což je doba zjevně nepřiměřená. Žalobce se připojil k trestnímu řízení jako poškozený, v důsledku čehož je po celou dobu v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, na které je navázána občanskoprávní složka v podobě nároku na náhradu škody ve výši 4 000 EUR nevyplacené mzdy. Řízení je složité jak po skutkové, tak po procesní stránce, když v řízení probíhala podání vysvětlení vyššího počtu poškozených (řádově desítky) a poškozených je vyšší počet, jedná se o věc s mezinárodním prvkem s potřebou tlumočení a provádění dožádání do ciziny, věc byla dosud projednávána na všech stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem. Řízení je však tak stiženo vadným postupem orgánů veřejné moci. Žalobce, který byl stejně jako ostatní poškození právně zastoupen a činil společné úkony s dalšími poškozenými, byl v posuzovaném řízení aktivní, dotazoval se na stav formálními i neformálními prostředky, když podával i stížnosti na průtahy v prověřování a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Podněty poukazovaly na nesprávný, nekoncentrovaný a roztříštěný postup vyšetřujících orgánů, který pokračoval i po poté, co žalobce využil i ústavní stížnosti. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení a zcela zásadně výrazně přispěl k celkové délce řízení. Dle názoru soudu se vadný postup orgánů veřejné moci se nejen odrazil v závěru o nepřiměřené délce řízení, ale je nutné za něj i zvýšit zadostiučinění. Lze odkázat na výtky uvedené ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu. Policejní orgány se dopustily průtahů v řízení způsobené jejich nečinností a dále tím, že došlo k nekoncepčnímu rozdělení věci při jejím prověřování a jednak i tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena. Ani po kritice Ústavním soudem nebyla policejními orgány zjednána náprava a nepřehodnotily svůj postup, kdy je třeba zmínit, že nadále došlo k vydání rozhodnutí s nedostatečným odůvodněním (viz usnesení státní zástupkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2017, č. j. ZN 1423/2013-236). Podíl orgánů veřejné moci na délce řízení je již zcela zásadní, což je nutné promítnout do zadostiučinění. Soud má dále za prokázané, že žalobce byl prostřednictvím zvoleného zástupce procesně aktivní. Podával ve věci, návrhy, podněty a stížnosti, které měly za cíl jednak urychlit provádění úkonů ve věci a jednak zabránit tomu, aby řízení bylo ukončeno předčasně odložením věci, čemuž posléze přisvědčil i Ústavní soud. Ode dne právní moci nálezu Ústavního soudu do dnešního dne však řízení dospělo toliko k dalšímu nepravomocnému usnesení o odložení věci, proti němuž byla poškozenými podána opět stížnost.

35. Soud předně zkoumal, zda žalobci svědčí právo domáhat se odškodnění za posuzované řízení, ačkoliv ještě neskončilo. Uplatnění nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za trvání řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřené délky, lze považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, jež je mu daná k dispozici, neboť by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění jemu vznikající újmy čekal do skončení řízení, v němž vznikají průtahy. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení, v němž vznikají průtahy, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování. Z průběhu posuzovaného řízení soud zjistil, že žalobci vznikla závažná újma na jeho právech letitým čekáním na jeho výsledek. Délku řízení překračující již v tuto chvíli 10 let lze označit za extrémní, a proto nelze považovat žalobu za předčasnou a žalobci se má dostat zadostiučinění již nyní.

36. S ohledem na zjištěná pochybení orgánů veřejné moci a celkovou délku řízení má soud za to, že je nutno v posuzované věci konstatovat nepřiměřenou délku řízení, kdy nestačí pouhé konstatování porušení práva a je nutné poskytnout již odškodnění relutární satisfakce. Z úřední činnosti je soudu známa praxe Městského soudu v Praze v obdobných případech poškozených nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení (39 Co 301/2018, 39 Co 346/2018, 39 Co 189/2021-325, 39 Co 144/2021-347, 39 Co 297/2020-239 a 39 Co 103/2021-251). Poškození byli odškodněni částkou 17 000 Kč za rok řízení (první dva roky částka poloviční), soudy zohlednily složitost věci (minus 30 %), pochybení orgánů veřejné moci (plus 30 %), zohlednily pozitivní chování účastníka řízení (plus 10 %) a význam řízení hodnotily jako standardní. Provedeným dokazováním soud nezjistil žádné okolnosti, kterými by se případ žalobce vymykal shora uvedenému hodnocení posuzovaného řízení.

37. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, či Stanovisko, sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 17 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let, což je splněno i v nyní posuzovaném případě. Délka řízení je extrémní, což je důvodem pro zvýšení základní sazby, ale z důvodu složitosti daného řízení nelze dospět k závěru by byla několikanásobně delší, než by bylo možno u takto složitého případu očekávat. Soud proto zvolil střední rozmezí základní sazby za rok řízení, který ostatně již bylo v obdobném případě přiznáno (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021, č. j. 39 Co 26/2021-260). S ohledem na délku daného řízení tak soud dospěl k základní částce odškodnění 170 000, - Kč. Za počet stupňů zapojených do rozhodování, složitost procesní, skutkovou i právní soud snížil zadostiučinění o minus 30 %. Žalobce se chováním na délce řízení pozitivně podílel. Soud za chování žalobce zadostiučinění zvýšil zadostiučinění o plus 10 %. Soud proto zadostiučinění za postup veřejné moci zvýšil o plus 30 %. Význam řízení pro žalobce z hlediska objektivního soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo standardní význam pro žalobce, neboť se jednalo o adhezní řízení, které v případě neúspěchu nepředstavuje překážku věci rozhodnuté. Závěr, že význam předmětu řízení pro poškozeného lze považovat zásadně za standardní, vyslovil Nejvyšší soud taktéž ve vztahu k adheznímu řízení, jak je patrno z jeho rozsudku ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2715/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 261/20, a z judikatury, která byla v odůvodnění tohoto rozhodnutí citována. U adhezního řízení se tak sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, sp. zn. Cpjn 206/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014), ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2399/2017).

38. Žalobce se sice přihlásil do trestního řízení„ pouze“ s nárokem ve výši 4 000 EUR (tzn. cca 98 000 Kč dle kurzu k 27.6.2011), nicméně soud k výsledné částce přiměřeného zadostiučinění, kterou s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzované věci považuje za přiměřenou, dospěl na základě stanovení základní částky a její modifikace jednotlivými zákonnými kritérii uvedeným v § 31a odst. 3 písm. a) až e) OdpŠk. Že je takový postup správný a že není na místě přímo zohledňovat výši konkrétního nároku žalobce, dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2889/2020 (v tam posuzované věci šlo o shodné trestní řízení a uplatněný nárok ve výši 23 333 Kč). Soud si je vědom, že žalobci přisouzená částka je přibližně dvojnásobkem ve srovnání s nárokem, s nímž se žalobce jako poškozený do řízení přihlásil. Soud však v dané věci považuje za podstatné, že nešlo o pracovněprávní spor, v němž by bylo předmětem řízení oněch nevyplacených 4 000 EUR dlužné mzdy. Šlo o trestní řízení, jehož předmětem bylo podezření ze spáchání několika trestných činů. Žalobce jako poškozený měl tedy právo především na to, aby věc byla účinně vyšetřena, a to v přiměřené době, což konstatoval i Ústavní soud v citovaném nálezu z roku 2015. Samotná vědomost soudu o výši nároku, s kterým se žalobce do řízení přihlásil, nemůže způsobit, že by soud k této výši přihlížel a směrem k ní výslednou částku přizpůsoboval. Nemajetkovou újmu totiž soud spatřuje zejména v roky trvající nejistotě o tom, zda a kdy se oznámené podezření z páchání trestné činnosti podaří objasnit. Poukaz žalované na rozsudek NS, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, proto soud nepovažoval za přiléhavý i proto, že v něm bylo rozhodováno na půdorysu řízení civilního a nikoli řízení trestního. Pokud jde argumentaci žalobce o zvýšeném významu řízení, lze k nim uvést, že žalobce svůj zájem na trestním stíhání nemůže odvozovat od nemožnosti domáhat se nároku v civilním řízení. Lze připustit, že pro poškozeného, zvláště je-li poškozených celá řada, může být hospodárnější ponechat objasnění věci včetně výše případné škody na orgánech činných v trestním řízení než vést samostatný občanskoprávní spor. Nelze však současně přisvědčit žalobci, že nemohl svůj nárok občanskoprávní cestou vymáhat po zaměstnavateli, s nímž příslušný pracovněprávní vztah uzavřel bez ohledu na výsledek trestního řízení.

39. Současně však soud zvažoval i význam daného řízení ze subjektivního hlediska, kdy na jednu stranu se jednalo osobu již důchodového věku, nejstaršího z oznamovatelů, na druhou stranu nutno poukázat na to, že žalobce byl v uvedené situaci spolu se svým synem, [jméno] [celé jméno žalobce], a proto si mohli újmu vzájemně ulehčovat. Význam řízení i s ohledem je proto mírně snížený. Na tom nemění nic ani pracovněprávní konotace, když standardní význam byl dovozen u adhezního řízení i u poškození zdraví, jež se soudu jeví jako více významné. Soud proto přiznanou částku snížil o – 5%.

40. Základní zadostiučinění 170 000 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za složitost, zvýšil o 10 % za chování účastníka, zvýšil o 30 % za vadný postup orgánů veřejné moci a snížil o 5% pro sdílenou újmu. Po zhodnocení specifických okolností posuzovaného řízení a kritérií vyjádřených § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 172 500 Kč a tuto částku včetně požadovaného příslušenství proto žalobci ve výroku ad. I.přiznal.

41. Žalovaná žalobci zadostiučinění nepřiznala, a proto soud uložil povinnost zaplatit žalované částku 176 095 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění, a proto žalobci náleží nejen částka 176 095 Kč ale i zákonný úrok z prodlení. Protože se však žalovaná mohla ocitnout v prodlení s úhradou požadovaného nároku od 11.8.2021, přiznal soud žalobci zákonný úrok z prodlení od uvedeného data do zaplacení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

42. Žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 138 599 Kč s příslušenstvím, požadovaným od 11.2.2021 do zaplacení a rovněž z přiznané částky od 11.2.2021 do 10.8.2021 soud jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

43. Jen pro úplnost soud dodává, že pokud žalovaná poukazovala na to, že žalobce byl poškozen pouze tím, že mu nebyla vyplacena sjednaná mzda a že obětí žádného trestného jednání nebyl, soud k tomu uvádí, že není v jeho pravomoci v tomto řízení přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, či ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 57/2005). Stejně tak není smyslem odškodňovacího řízení hodnotit, jak byly žalobci poskytovány služby právního zastoupení. Pro soud je podstatné, že v trestním spise i v soudním spise je založena procesní plná moc zvoleného advokáta. Postup orgánů či chování žalobce jako účastníka soud posuzuje pouze z pohledu, zda se projevily na celkové délce řízení. Zatímco z tohoto pohledu lze v postupu orgánů veřejné moci shledat negativní podíl na délce řízení, z chování žalobce jako účastníka trestního řízení takový závěr učinit nelze, naopak opakovanými urgencemi, návrhy a podněty se žalobce snažil řízení urychlit. Rovněž soud nepovažoval za nijak podstatnou ani námitku žalované o výši nároku, s nímž žalobce jako poškozený do trestního řízení vstupoval, či co vypovídal před orgány činnými v trestním řízení. Soud v této souvislosti naopak považuje za podstatné to, že žalobce podal trestní oznámení v červenci roku 2011 u Policie ČR a spojil jej s počátkem průtažného řízení. Zda v jednání podezřelých osob je či není spatřován trestný čin, patří k posouzení orgánům činným v trestním řízení. Jinými slovy, podstatné není to, zda se žalovaná domnívá, že ve vztahu k žalovanému žádný trestný čin spáchán nebyl, ale to, že tento závěr nebyl ani po více jak deseti letech s konečnou platností k tomu příslušným orgánem činným v trestním řízení učiněn.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobcem požadovaná jistina, představovala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku částku 356.999,00 Kč, a byl úspěšný ve výši 172.500,00 Kč (48,32%), zatímco žalovaná byla úspěšná ve výši 184.499,00 Kč (51,68%). Žalované, jejíž odměna se řídí ust. § 151 odst 3 o.s.ř., by příslušela náhrada nákladů řízení v rozsahu 3,36 %, což při třech úkonech po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na ústní jednání a účast při něm) představuje 30,24 Kč. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.