45 C 213/2022 - 52

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná Česká republika - [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 54 356 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 54.356,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 54.356,00 Kč od 1.10.2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,00 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení jednak majetkové újmy ve výši 4 356,- Kč, jednak nemajetkové újmy ve výši 50 000,- Kč, způsobené mu v řízení, zahájeném usnesením policejního orgánu ze dne 19.04.2021, č. j. [Anonymizováno] Uvedené rozhodnutí pak bylo ke stížnosti ze dne 03.05.2021 bylo ve vztahu k žalobci zrušeno usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 14.02.2022, č. j. 1 ZT 121/2021-53. Nejen že žalobce byl stíhán od počátku pro čin, který není trestný, ale v postupu státního zástupce byly neodůvodněné průtahy, pro které bylo o stížnosti rozhodnuto až po 9ti měsících. Žalobce nedal k zahájení trestního stíhání žádný podnět. Během řízení byl žalobce zastoupen JUDr. Martinem Neumannem (dříve Steiningerem), který v řízení učinil 2 úkony právní služby (příprava a převzetí obhajoby + sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 03.05.2021) á 1.500,- Kč + paušalizovaná náhrada hotových výdajů 3x 300,- Kč + 21% DPH ve výši 756,- Kč, celkem 4.356,- Kč. Uvedená částka je tak majetkovou škodou žalobci v řízení způsobenou. Žalobce dále požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 50.000,- Kč. Žalobce nikdy nebyl soudně trestán, je osobou zcela bezúhonnou. Trestním řízením byl negativně ovlivněn jeho osobní i pracovní život a zahájením trestního stíhání byla zasažena jeho čest a dobrá pověst, jeho společenský a rodinný život, pracovní uplatnění, byla s ním spojena psychická zátěž, útrapy a nejistota. Navíc státní zástupce nezákonné trestní stíhání zrušil až po 9ti měsících od podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované podáním ze dne 27.03.2022, doručeným téhož dne, avšak žalovaná ve lhůtě 6ti měsíců nárok žalobce neuspokojila, a to ani zčásti. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalobce podáním ze dne 24.10.2023 doplnil, že byl obviněn z úmyslného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) TrZ, kterého se měl dopustit nerespektováním předběžného opatření soudu. Přestože hrozící trest za uvedený trestný čin patří k nejnižším možným, společenský odsudek spojený obviněním z maření výkonu předběžného opatření soudu je nepochybně nezanedbatelný, protože nerespektování vykonatelného soudního rozhodnutí je závažným deliktem. Nota bene u žalobce, který je letitým (od roku 1991) gymnaziálním profesorem mimo jiné i Základů společenských věd. Řízení trvalo téměř rok a došlo v něm k nedůvodným průtahům, neboť trestní stíhání bylo takřka po roce zastaveno ke stížnosti žalobce ze dne 03.05.2021 proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19.04.2021, o které státní zástupce rozhodl až po více než 9ti měsících od podání této stížnosti, sice dne 14.02.2022. Trestní stíhání bylo standardním zásahem do žalobcovy důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti a žalobce jej jako osoba dosud netrestaná vnímal o to úkorněji.

3. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil dne 28. 3. 2022 (podáním z téhož dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 56.534,- Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 6.534,- Kč a v náhradě nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč, v souvislosti s řízením vedeným u policejního orgánu Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor Teplice, Oddělení hospodářské kriminality pod č.j. KRPU-109759/TČ-2020- 040981. Protože žalované nebyl k dispozici trestní spis, nemohla být žádost žalobce věcně projednána. K nároku žalobce se proto žalovaná nemohla ani jinak vyjádřit a byla tak nucena výslovně sporovat žalobní tvrzení, počínaje vznikem nemajetkové újmy a příčinnou souvislostí s trestním stíháním, přes účelnost jednotlivých úkonů právní služby. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

4. Při ústním jednání žalovaná doplnila, že v daném případě není dán odpovědnostní titul, kterým má být nezákonné rozhodnutí, protože usnesení o zahájení trestního stíhání sice bylo zrušeno usnesením Okresního státního zástupce, ale pouze z důvodu ztráty následného podkladu pro vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Předběžné opatření, jehož maření se žalobce měl dopustit, bylo zrušeno v civilním řízení Vrchním soudem v Praze. Orgány činné v trestním řízení neměly v době zahájení trestního stíhání žádnou možnost tuto skutečnost ovlivnit, když vycházely z v té době platného usnesení o vydání předběžného opatření. Tyto skutečnosti ostatně potvrdil i okresní státní zástupce ve svém vyjádření. Současně tyto okolnosti zcela jednoznačně tedy vylučují nezákonnost rozhodnutí ve smyslu odškodňovacího zákona. Pokud by snad soud byl jiného právního názoru, namítala žalovaná ve vztahu k nemajetkové újmě, že trestný čin, pro který byl žalobce trestně stíhání, nespadá mezi závažné trestné činy, žalobci hrozila maximální výše trestu odnětí svobody až na dvě léta (s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost spíše nižší). Žalobce byl jedním z několika spoluobviněných, probíhaly výslechy těchto osob, byly zajišťovány listinné důkazy a trestní stíhání v tomto směru bylo složitější. Samotná délka daného řízení se tak nejeví jako nepřiměřená. Pokud jde o dopady do osobnostní sféry žalobce, tyto byly vymezeny spíše obecně, nijak nebyly doloženy. Pokud jde o výši obhajného, žalobce byl zastoupen spolu s dalšími spoluobviněnými jedním právním zástupcem, který činil úkony pro vícero obviněných současně. Je tak namístě modifikace odměny za jednotlivé úkony právní služby dle advokátního tarifu, navíc úkony nejsou účtovány ve správné výši.

5. Žalobce se k prvnímu jednání nedostavil, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

6. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání nedostavil, nemohlo mu být poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění jejích tvrzení a označení důkazů, týkajících se jím požadované nemajetkové újmy, kterou měl utrpět v důsledku tvrzeného nezákonného stíhání, když tuto popsal spíše obecně a dokládal ji pouze minimálně. Poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo a dobrodiní poučení ztrácí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1793/2011).

7. Žádostí ze dne 28.3.2022 uplatnil žalobce svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti.

8. Vyjádřením Ministerstva spravedlnosti ze dne 29.3.2022 byl žalobce informován, že žalovaná obdržela jeho žádost o předběžné projednání nároku.

9. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 9.3.2023 byl žalobce informován, prostřednictvím svého právního zástupce o ukončení projednání jeho žádosti o předběžné projednání nároku s tím, že ani po opakovaných žádostech, nebyl Ministerstvu spravedlnosti zapůjčen daný spis.

10. Usnesením o zahájení trestního stíhání, z 19.4.2021 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku - v bodu 1 písm. d), který spáchal navzdory skutečnosti, že si byl vědom vydaného předběžného opatření Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci 68 Cm 129/2019, mařil, resp. hlasoval o konkrétním bodu, který byl předběžným opatřením zakázán, v rámci jednání představenstva bytového družstva.

11. Dle oznámení o převzetí obhajoby – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, oznámení k účasti při vyšetřovacích úkonech ze dne 3.5.2021 právní zástupce žalobce avizoval policejnímu orgánu převzetí právního zastoupení žalobce, svůj zájem účastnit se na vyšetřovacích úkonech a současně podal proti zahájení trestního stíhání blanketní stížnost.

12. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Teplicích, č.j. 1 ZT 121/2021 – 53 bylo podle § 149 odst. 1 trestního řádu ke stížnosti obviněných rozhodnuto o zrušení výroku I a), b) a d) napadeného usnesení, týkajícího se usnesení policejního orgánu Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, územního odboru Teplice, č.j. [Anonymizováno] ze dne 19.4.2021. V rámci rozhodnutí státní zástupce konstatoval, že s ohledem na to, že obviněným je vytýkáno, že se trestné činnosti měli dopustit společným jednáním, je stížnost podávána za všechny tímto jedním procesním podáním, neboť stížnostní důvody jsou pro všechny obviněné uplatněny stejné. Tyto jsou uvedeny jednotlivě podle vytýkaných skutků, kdy tedy citoval obviněné, Ing. [jméno FO], [jméno FO], Ing. [jméno FO], [jméno FO], Mgr. [jméno FO], [jméno FO] a [Jméno žalobce], v jejich stížnostech. Dále státní zástupce konstatoval, že ke stížnosti obviněných, zrušil část usnesení, jehož skutková věta se týkala porušení předběžného opatření Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 68 Cm 129/2019 – 126 ze dne 26.3.2020, neboť toto rozhodnutí prvoinstančního soudu bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 7 Cmo 225/2020 – 248 ze dne 16.7.2020, v němž odvolací soud uvedl, že nebyl dán důvod pro zatímní úpravu poměrů účastníků k hlavní věci, vedené o vyloučení JUDr. Ing. [jméno FO], LLM z výkonu funkce člena statutárního orgánu stavebního a bytového družstva, a dále, že označení adresátů povinností (ostatní členové představenstva) není dostatečně určité. Policejní orgán pak již neměl možnost na tuto skutečnost reagovat a v řízení o stížnosti proti usnesení uplatnit k napadenému usnesení zásadu autoremedury. Státní zástupce pak v řízení o stížnosti proti usnesení respektoval výrok citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze, který s účinky ex tunc zrušil předběžné opatření čj. 68 Cm 129/2019 – 126 ze dne 26.3.2020, a které se stalo podkladem pro vydání usnesení, a část usnesení zrušil, neboť zrušené předběžné opatření – byť bylo jako předběžně vykonatelné (ale nepravomocné) obviněnými prokazatelně porušeno – nemohlo vytvořit základ pro vznik trestní odpovědnosti obviněných. Státní zástupce nikterak nesdílí názor stěžovatele, že policejní orgán nedostál požadavku ultima ratio trestní represe. Policejní orgán opatřenými důkazy prokázal, že obvinění porušili předběžné opatření č. I., přičemž i předběžné opatření č. I. je soudním rozhodnutím, kterým byla obviněným zakázána konkrétní činnost ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kdy v tomto ohledu lze vycházet z judikatury Nejvyššího soudu ČR. Z uvedeného důvodu státní zástupce zrušil část usnesení ve výroku I a), b) a d). Státní zástupce II. výrokem, jako nedůvodné zamítl stížnosti obviněných, které se týkaly výroku I. c) a II. usnesení policejního orgánu, neboť se neztotožnil s námitkami obviněných a vyvodil závěr o důvodnosti trestního stíhání. V bližším odkazuji na uvedené rozhodnutí.

13. Ve vyjádření ze dne 27.3.2023 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích uvedl, že respektoval výrok citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze, který s účinky ex tunc zrušil předběžné opatření, a které se stalo podkladem pro vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, a část usnesení o zahájení trestního stíhání zrušil, neboť zrušené předběžné opatření – byť bylo jako předběžně vykonatelné (ale nepravomocné) obviněnými prokazatelně porušeno – nemohlo nadále tvořit podklad pro trestní stíhání. Porušování předběžného opatření ze strany žadatelů naplňovalo v době vydání usnesení o zahájení trestního stíhání všechny znaky přečinu, přičemž jednání bylo důkazně podložené. Řízení o stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání, bylo dotčeno řízením o opravném prostředku na Vrchním soudu v Praze (ve věci sp.zn. 7 Cmo 225/2020), nahromaděním agendy v důsledku období tzv. koronakrize (nahromadění agendy u policejních orgánů a následným větším nápadem na zdejším okresním státním zastupitelství), a rovněž dlouhodobým čerpáním dovolené atp. Státní zástupce má zato, že obviněným by nemělo být přiznáno žádné zadostiučinění za nemajetkovou újmu, neboť vědomě porušovali předběžné opatření (byť následně zrušené), tedy nastolili bezpráví, ze kterého nyní chtějí profitovat, a to včetně právního zástupce v řízení o žádosti o náhradu nemajetkové újmy. Právní zástupce žadatelů je od počátku trestního stíhání zároveň obhájcem všech obviněných, kteří jsou trestně stíháni stran nezrušené části usnesení o zahájení trestního stíhání pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin podle § 337 odst. 1 trestního zákoníku a přečin dle § 208 odst. 2 trestního zákoníku.

14. Fakturou - daňovým dokladem č. 2022-103 byla žalobci jeho právním zástupcem vyúčtována částka 4.356,00 Kč za právní služby ve věci vedené Policií ČR pod sp.zn. [Anonymizováno], a to odměnu za 2 úkony právní služby, spočívající v přípravě a převzetí obhajoby dne 3.5.2021 a sepisu stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 3.5.2021. Faktura je z 17.11.2022, přičemž splatnost faktury byla 30.11.2022.

15. Z výtahu článků, zveřejněných na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz [adresa], soud zjistil pouze to, že žalobce jako autor zveřejnil řadu článků, týkajících se aktivit třídy [Anonymizováno] jejího společenského vyžití.

16. Dle výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob z 28.11.2022 byl žalobce osobou dosud bezúhonnou.

17. Ze spisu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Teplice, ve věci [Anonymizováno], soud zjistil, že na č.l. 56 byla založena stížnost obviněné Ing. [jméno FO], zcela totožná se stížností žalobce (viz shora, ve spisu založená na čl. 80), shodně byly dále do spisy založeny stížnosti Ing. [jméno FO] (čl. 61), [jméno FO] (čl. 66), [jméno FO] (čl. 71), Mgr. [jméno FO] (čl. 76), z celkem 8 obviněných pak 7 z nich doplnilo svou stížnost (viz čl. 90), přičemž všichni byly zastoupeni JUDr. [jméno FO], advokátem.

18. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

20. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

21. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

22. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

23. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

24. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

26. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

28. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

29. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

30. V daném případě bylo ze strany žalované nesporným, že žalobce byl trestně stíhán v řízení, vedeném na základě usnesení policejního orgánu ze dne 19.04.2021, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) TrZ, přičemž tohoto se měl společně s dalšími obviněnými dopustit nerespektováním předběžného opatření Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 68 Cm 129/2019 – 126 ze dne 26.3.2020. V řízení bylo prokázáno, že v průběhu řízení trestnost činu, pro který byl žalobce stíhán, zanikla, neboť rozhodnutí prvoinstančního soudu bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 7 Cmo 225/2020 – 248 ze dne 16.7.2020 v rámci odvolacího řízení. Rozhodnutí, které bylo podkladem pro zahájení trestního stíhání tak zaniklo ex tunc. V daném případě tak policejní orgán reagoval na skutečnost, která nastala až po zahájení trestního stíhání a rozhodnutí tak nebylo zrušeno pro nezákonnost. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 443/2013 „Protože odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí je odpovědností objektivní, není rozhodné, zda nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno z důvodů procesních vad, pro vady skutkových zjištění nebo pro nesprávné právní posouzení. Nezákonností je jak nesprávné právní posouzení otázek hmotněprávních, tak pochybení procesní, mělo-li vliv na správnost rozhodnutí. Za nezákonné naopak nelze považovat rozhodnutí, jestliže důvodem jeho zrušení nebo změny byly skutečnosti, které nastaly (vznikly) po jeho vydání a u odvolacího soudu byly uplatněny v souladu s principem neúplné apelace nebo jestliže důvodem jeho zrušení nebo změny byly skutečnosti, které nastaly (vznikly) před jeho vydáním, ale účastníci sporného řízení je uplatnili (ač tak mohli učinit dříve) až po vydání rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že soudy obvykle nejsou povinny v rozhodnutí přímo vyslovovat nezákonnost rozhodnutí (resp. zrušení či změnu rozhodnutí pro nezákonnost), je nutné při posouzení podmínky zákonnosti, resp. nezákonnosti vydaného rozhodnutí, vycházet z rozhodnutí jako z celku, tedy z odůvodnění zrušujícího rozhodnutí.“ nebo na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1954/2019 „Podmínka existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk je splněna tehdy, bylo-li pravomocné nebo předběžně vykonatelné rozhodnutí zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, a to bez ohledu na další průběh řízení, v němž bylo dané rozhodnutí vydáno. Byl-li proti rozhodnutí podán opravný prostředek odkládající právní moc i vykonatelnost rozhodnutí, posuzuje se nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk pouze ve vztahu k pravomocnému meritornímu rozhodnutí o tomto opravném prostředku.“ V daném případě tak není naplněna hned první podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a to odpovědnostní titul. S ohledem na to soud žalobu zamítl.

31. I kdyby však byl nárok žalobce důvodným a byly naplněny všechny tři podmínky odpovědnosti státu za škodu, považuje soud za nutné zdůraznit, že náklady obhajoby by žalobci nebyly přiznány v požadované výši, protože na ně nemá žalobce nárok. Náhrada škody v rámci odškodňovacího řízení je omezena výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, a to vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V tomto směru pak není podstatné, zda se poškozený se svým obhájcem domluvil případně na smluvní odměně. Soud by vždy postupoval podle shora uvedené vyhlášky, která v případě zastoupení více spoluobviněných stanoví v § 12 odst. 4, že při obhajobě dvou nebo více osob náleží advokátovi za každou zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Tarifní hodnota jednoho úkonu právní služby se pak vypočítá dle § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, v daném případě s ohledem na hrozící trest odnětí svobody do 2 let by tak odměna jednoho zastupovaného klienta činila 1 500,- Kč, s přihlédnutím ke shora uvedenému snížení tak odměna za jeden úkon právní služby v případě zastupování více klientů činí 1 200,- Kč za jeden úkon právní služby + 1 režijní paušál a případná 21% DPH. Již jen na okraj soud uzavírá, že žalobcem požadovaná náhrada právního zastoupení co do účtované výše za jeden úkon nemá oporu v právních předpisech. V dané věci byly účtovány úkony dva – převzetí právního zastoupení a stížnost proti zahájení trestního stíhání. Ta však není i dle stávající judikatury jedním úkonem právní služby, ale pouze tzv. úkonem a měla by v daném případě být honorována částkou 600,- Kč (viz např. rozhodnutí I.ÚS 534/2018, II.ÚS 381/2016 či III.ÚS 293/2015). Každý z úkonů (či úkonů) pak je dále honorován jedním režijním paušálem a případně i 21%DPH, je-li obhájce jejím plátcem. V daném případě by tak náklady právního zastoupení měli činit pouze 3 630,- Kč.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, dále se připravovala na ústní jednání a tohoto se dne 17.5.2024 rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300,- Kč.

Poučení