45 C 229/2024 - 37

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] pro zaplacení 32 717,10 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 378,90 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedla, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne [datum] Smlouvu o osobní kreditní kartě č. [číslo] (dále jen „Smlouva“), jejíž součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky a Podmínky osobních kreditních karet (dále jen „Podmínky“) a Sazebník poplatků. Na základě Smlouvy mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 30 000 Kč (dále jen „Úvěr“). Žalovaná se ve Smlouvě zavázala splatit úvěr postupně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení Výpisu z účtu ke kreditní kartě (dále jen „Výpis”), a to vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce za období ode dne vystavení předcházejícího Výpisu do dne předcházejícího dni vystavení daného Výpisu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek a tímto omisivním právním jednáním se dopustil porušení Smlouvy, neboť nesplnila svou povinnost splácet svůj dluh z poskytnutého Úvěru řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani poté dlužnou částku neuhradila, žalobce dopisem ze dne 30. 01. 2024 oznámil žalované, že odstupuje od Smlouvy. Žalovaná částka ve výši 32.717,10 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši 2.835,06 Kč (poplatky za odeslání celkem šesti upomínek po 500 Kč s tím, že na tyto poplatky žalovaný uhradil částku ve výši 164,94 Kč), kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši ve výši 3974,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 707,59 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky 29 882,04 Kč od 29.3.2024 do zaplacení, a (zákonný) úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 882,04 Kč od 29.3.2024 do zaplacení. Žalovanému byla dne 15. 04. 2024 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 22. 04. 2024, ale žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Dále žalobkyně podáním ze dne 5. 9. 2024 soudu sdělila, že za dobu trvání Smlouvy žalovaná vyčerpala celkem částku 48 922,01 Kč, a že za celou dobu trvání Smlouvy žalovaný uhradil na jistině částku ve výši 27 543,11 Kč. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla ve svém podání ze dne 5 9. 2024, že před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z: A. bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, když zde o žalované nezjistila žádné negativní informace, z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá mimo žalobce žádný další dluh. Žalobce nezjistil o žalované žádné negativní skutečnosti. B. příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model), když přitom vycházel z prohlášení o příjmu v Schopnost žalované splácet úvěr byla žalobcem před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě Čestného prohlášení o příjmu v žádosti, v němž žalovaná čestně prohlásila, že její příjem ze závislé činnosti je ve výši 22.000 Kč. Žalovanou deklarovaný příjem byl ověřen dle periodických výpisů z běžného účtu žalované za období předcházejících 6 měsíců. K výdajům na bydlení žalobce uvádí, že žalovaným uvedenou částku porovnal s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení (vlastní bydlení, nájem atd.). Žalovaná dále v žádosti uvedla, že je vlastníkem domu/bytu. Dále uvedla, že je rozvedená, a bezdětná, tudíž bez vyživovacích povinností. Podpisem žádosti žalovaná potvrdila, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobce si také vyžádal Prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, v němž žalovaný čestně prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalobce i v návaznosti na výdaje sdělené žalovanou v její žádosti v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti následně vycházel z výdajů žalované v celkové výši 9 504 Kč. Žalobkyně tak byla podle svého názoru, v důsledku postupu zvoleného při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, mimo jiné schopna posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. K tomu dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021a rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 33 Cdo 1819/2023-13 ze dne 27.09.2023. Žalobce závěrem uvádí, že je přesvědčen o tom, že zachoval potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr tak žalobce posoudil s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když nespoléhal a nevycházel pouze z předložených a ničím nedoložených prohlášení žalované. Naopak, aktivně zjišťoval spoustu informací a teprve na základě jejich systematického prověření a po provedené důkladné analýze (včetně kontroly pravdivosti informací poskytnutých žalovanou) učinil konečné rozhodnutí.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil, a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud ve věci zjistil z provedených důkazů následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 24.9.2021 uzavřené mezi účastníky soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kreditní kartu [Anonymizováno], a zároveň jí poskytnout úvěr ke kreditní kartě s limitem 30 000 Kč na dobu neurčitou. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 13,90 % ročně, a RPSN činila dle smlouvy 14,88 %. Celková splatná částka činila podle vzorového příkladu 32 262 Kč. Žalovaná se zavázala splácet jistinu úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru s datem splatnosti ke každému 25. dni v měsíci. Součástí smlouvy byl i Sazební poplatků spojených s úvěrem, Oznámení o úrokových sazbách, Všeobecné úvěrové podmínky, Oznámení o provádění platebního styku, podmínky osobních kreditních karet, a pravidla časového pořadí úhrad pohledávek.

6. Z listiny nazvané standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 24.9.2021 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní seznámena s podmínkami a náležitostmi spotřebitelského úvěru.

7. Z podmínek k osobním kreditním kartám, účinných od 1. 6. 2016, z čl. 5 odst. 1 písm. a) vyplývá, že za případ porušení se považuje, jestliže se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku vzniklého na základě Smlouvy. Z č. 5 odst. 2 písm. a) pak vyplývá právo žalobkyně v případě porušení dle odst. 1 odstoupit od Smlouvy.

8. Z oznámení o odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 30.1.2024 včetně kopie vrácené zásilky doručované žalované soud zjistil, že žalovaná byla ze strany žalobkyně informována o odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě pro porušení povinností žalovanou, s tím že smlouva zaniká dnem doručení oznámení.

9. Z Oznámení [právnická osoba] o úrokových sazbách v českých korunách ze dne 10.9.2021 soud zjistil, že úroková sazba ke kreditní kartě [Anonymizováno] činila 13,90 % ročně.

10. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě ze dne 13. 2. 2024 vyplývá, že dluh žalované činil k tomuto datu 36 322,95 Kč (čerpaná částka 29 882,04 Kč, poplatky 2 835,06 Kč, úroky 440,76 Kč, úroky po splatnosti 2 958,17 Kč, a úroky z prodlení 206,92 Kč).

11. Z historického výpisu z účtu ze dne 28.3.2024 bylo prokázáno, že zůstatek úvěru k tomuto dni činil 29 882,04 Kč, splatné úroky 3 974,37 Kč, pokuta (poplatek) z prodlení 707,59 Kč, úvěrové poplatky 2 835,06 Kč, a celková dlužná částka činila 37.399,06.

12. Ze žádosti žalované o osobní kreditní kartu ze dne 23.9.2021 soud zjistil, že žalovaná v této žádosti uvedla, že má čistý měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši 22 000 Kč, když zde však není uvedeno, od jakého data je zaměstnána, ani z čeho plyne tento její měsíční příjem, ačkoliv formulář žalobkyně obě tyto položky obsahuje. Dále zde žalovaná uvedla, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 1000 Kč, na pojištění ve výši 100 Kč, na spoření 100 Kč, a ostatní výdaje 1 000 Kč, že je rozvedená, nemá žádné děti, a je vlastníkem bytu/domu.

13. Z prohlášení žalované o zdravotním stavu soud zjistil, že žalovaná uvedla, že nebyla uznána invalidní, a splňuje podmínky pro vstup do volitelného kolektivního Pojištění schopnosti splácet ke kreditním kartám.

14. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karta osobní soud zjistil, že žalobkyně před schválením úvěru prověřovala, zda je žalovaná vedena s negativními záznam v rejstříku bankovních i nebankovních registrech (BRKI, NRKI, SOLUS atd.).

15. Z otisku výpisu z účtu žalované ohledně jejich příjmů za období od 15. 3. 2021 do 3.8.2021 soud zjistil, že žalovaná za měsíc březen 2021 provedla celkem tři vklady v hotovosti přes bankomat v celkové výši 9400 Kč, za měsíc duben 2021 měla příjem celkem ve výši 8 600 Kč (2 příchozí platby celkem ve výši 4 600 Kč, a jeden vklad přes bankomat ve výši 2000 Kč), za měsíc květen měla příjem v celkové výši 16 361 Kč (za odbytné účastníkovi penzijního spoření ve výši 12 761 Kč, dále 2 vklady přes bankomat ve výši 3 000 Kč, a příchozí úhrada ve výši 600 Kč), za měsíc červen 2021 měla celkový příjem ve výši 7 800 Kč (vše vklady přes bankomat), za měsíc červenec měla celkový příjem ve výši 6 700 Kč (vše vklady přes bankomat), za měsíc srpen pak měla celkový příjem ve výši 4 116 Kč za ošetřovné od 12.7.2021 do 25.7.2021.

16. Z otisku výpisu z účtu žalované ohledně jejich výdajů za období od 19.2.2021 do 22.7.2021 soud zjistil, že žalovaná měla v tomto období měsíční výdaje za elektřinu 1000 Kč, plyn 230 Kč, internet 472 Kč.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 15.4.2024, včetně potvrzení o podání ze dne 18.4.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

18. S ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.

19. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ke kreditní kartě [Anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet spolu s úroky z úvěru. Dle sdělení žalobkyně došlo k čerpání úvěru za celkovou dobu trvání smlouvy ve výši 48 922,01 Kč a uhradila žalobkyni částku ve výši 27 543,11 Kč. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy porušila, když nehradila sjednané splátky řádně a včas a dostala se tak s jejich úhradou do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě písemné upomínky, žalobkyně s účinností ke dni 30.1.2024 zesplatnila celou jistinu úvěru v souladu s čl. 5 Podmínek. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, dále z registrů SOLUS, z bankovních a nebankovních registrů, ostatní registrů a databází, a dále z výpisu z účtu žalované vedeného u žalobkyně za období od února do srpna 2021.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

21. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

29. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to, ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

31. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

32. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nejprve soud vyzval písemně k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. A dále soud při soudním jednání konaném dne 14. října 2024 poučil žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž k doplnění tvrzení a důkazů nebyla žalobkyni poskytnuta s ohledem na dříve učiněnou písemnou výzvu, žádná dodatečná lhůta. Žalobkyně pouze dodala, že poukazuje na to, že ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně splnila jak svoji povinnost tvrzení, tak povinnost důkazní, a to jak v rámci podané žaloby, tak též v rámci doplnění žaloby na výzvu soudu ze dne 5.9.2024. K tomu dále zástupkyně žalobkyně uvádí, že vzhledem k tomu, že ji soudem nebyla poskytnuta žádná lhůta k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, nemá žádná další tvrzení ani důkazní návrhy.

33. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

34. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

35. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že vycházela z čestného prohlášení žalované o výši jejího čistého měsíčního příjmu 22 000 Kč. Nicméně k tomu, že by žalovaná doložila, že byla před poskytnutím spotřebitelského úvěru zaměstnána a s jakou výší příjmu nepředložila žalobkyně žádný důkaz. Z otisku výpisu z účtu žalované vedené u žalobkyně vyplývá, že na tento účet žalované v období od března 2021 do srpna 2021 nedocházel žádný příjem ve formě mzdy nebo platu. Byly zde prováděny pouze nepravidelné vklady hotovosti, případně zde byly ojedinělé příchozí platby v řádu stovek či jednotek tisíc Kč, které však v žádném případě nedosahovaly částky 22 000 Kč měsíčně. O finanční nouzi žalované ve výše uvedeném období naopak svědčí skutečnost, že dne 7.5.2021 na její účet vedený u žalobkyně došla příchozí platba ve výši 12 761 Kč, když popisu této platby vyplývá se jedná o odbytné účastníkovi penzijní spoření KB. Výdaje žalované žalobkyní byli ověřeny pouze pokud se jedná o výdaje za plyn, elektřinu, a internet. V předmětné věci soud tedy dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní prověřeně zcela nedostatečně, když žalovaná žalobkyni před poskytnutím úvěru nedoložila deklarovaný příjem ze závislé činnosti ve výši 22 000 Kč měsíčně, a ani z výpisu z účtu vedeného u žalobkyně za období předcházející poskytnutí úvěru nemohla žalobkyně dovodit, že by žalovaná tohoto příjmu dosahovala, když její měsíční příjmy na tento účet se pohybovaly od 6 700 Kč do 9 400 Kč (vyjma mimořádného příjmu z výplaty výše uvedeného odbytného). Dále žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru měla žalovaná u žalobkyně již závazky z úvěrů ve výši 2 429 Kč měsíčně. Přesto jí bez řádného doložení příjmů poskytla další úvěr. Takové posouzení úvěruschopnosti, které provedla v daném případě žalobkyně, nelze považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

36. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena 24.9.2021. V daném případě je zřejmé, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní prověřeně zcela nedostatečně, když žalobkyně neprokázala, že by jí žalovaná před poskytnutím úvěru doložila svůj deklarovaný příjem ze závislé činnosti ve výši 22 000 Kč měsíčně, když žalobkyně soudu žádné potvrzení o zaměstnání žalované nepředložila. Ani z výpisu z účtu vedeného u žalobkyně za období předcházející poskytnutí úvěru nemohla žalobkyně dovodit, že by žalovaná tohoto příjmu dosahovala. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by sama žalovaná své příjmy a výdaje před uzavřením Smlouvy žalobkyni jakýmkoliv způsobem doložila.

37. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Pokud žalobkyně argumentovala usnesením Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 18. 1.2022, sp. zn. KSPH 62 INS XY 75 ICm XY 33 ICdo 27/2021, tak je třeba uvést, že v tam projednávaném případě se tamní žalobkyně nespolehla jen na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila také z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla dlužnice (tedy žadatelka o úvěr). Jak bylo výše uvedeno, žalobkyně v této věci sice předložila výpisy z účtu žalované, tyto však neprokazují, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru měla interní informaci (doklad) o výši měsíčních příjmů žalované ve výši 22 000 Kč z nichž žalobkyně podle svého tvrzení vycházela. Žalobkyně dále argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 27. 9.2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 – 133, který se ovšem liší od projednávaného případu v tom, že tam jednak žalobcem byl dlužník a žalovaným věřitel, a jednak dlužník vymáhal po věřiteli předmětnou žalobou finanční prostředky z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který však řádně splatil. Kromě toho v tam projednávaném případě dlužník doložil, na rozdíl od této věci, před poskytnutím úvěru své příjmy. Nezbývá než uzavřít, že ve výše uvedeném rozsudku byl zjištěn zcela jiný skutkový stav než v této věci, a výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu tak nelze aplikovat na projednávanou věc.

38. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 21 378,90 Kč (poskytnutých 48 922,01 Kč – vrácených 27 543,11 Kč).

39. U úroků z prodlení z částky 21 378,90 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že „je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“. V daném případě, vzhledem k nečinnosti žalované, rozhodl soud o její povinnosti částku 21 378,90 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

40. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 21 378,90 Kč. Žalobkyni též přiznal úrok z prodlení z této částky od 6. 2. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.), tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srovnej Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7.2006, sp. zn. 7Cmo 507/2005), v daném případě se jedná o poplatky, úrok a úrok z prodlení. Žalované pak dosud žádné náklady řízení nevznikly.

42. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.

Poučení