45 C 240/2022 - 99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] pro zaplacení 1 645 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 208.750,00 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50.000,00 Kč, spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 208.750,00 Kč, od 27.10.2022 do 26.1.2023, a spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně, z částky 50.000,00 Kč od 27.10.2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 1.386.250,00 Kč, spolu s 15 % úrokem z prodlení z uvedené částky ročně, od 27.10.2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 49 738 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí částky 1.645.000 Kč s příslušenstvím, představující nemajetkovou újmu, způsobenou jednak nezákonným trestním stíháním, jednak nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 45/2016. Žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, ze dne 22.7.2013, č. j. KRPS-33751-84/TČ-2011-010082, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen„ trestní zákoník“), dílem ve stádiu dokonaném, dílem ve stádiu pokusu, a to jednak ve formě pachatelství a jednak spolu s dalším obžalovaným. Žalobce dále shrnul průběh řízení, které skončilo rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.10.2020, sp. zn. 2 T 45/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č.j. 5 To 26/2021-5131, kterými byl žalobce obžaloby v celém rozsahu pravomocně zproštěn. S ohledem na to se pak stala v řízení vydaná rozhodnutí z pohledu zákona č. 82/1998 Sb. nezákonnými. Žalobce v této souvislosti zdůraznil, že ve věci byla vydána hned tři nezákonná rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (dvě rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání a rozhodnutí odvolacího soudu, které zrušil až Nejvyšší soud ČR na základě ve vztahu stížnosti pro porušení zákona ministra spravedlnosti, podané i ve prospěch žalobce). Žalobce byl po celou dobu svého trestního řízení stíhán pro velmi závažnou trestnou činnost podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, dílem ve stádiu dokonaném, dílem ve stádiu pokusu, kterého se měl žalobce dopustit v části sám, v části jako spolupachatel a v části jako člen (čtyřčlenné) organizované zločinecké skupiny podle § 129 trestního zákoníku (právní kvalifikace jednání žalobce jako účast na organizované skupině podle § 129 tr. zákoníku byla vypuštěna až obžalobou). Za tento trestný čin byl žalobce po celou dobu ohrožen trestní sazbou pět až deset let odnětí svobody. Současně zde byla hrozba, že žalobci bude uložena povinnost k náhradě údajné škody vzniklé poškozeným, a to ve výši několika miliónů Kč, s níž se tyto osoby do trestního řízení vůči žalobci přihlásily. Žalobce se trestnímu stíhání od počátku aktivně bránil a snažil se, aby celá věc byla co nejdříve objasněna, přesto bylo v řízení pokračováno. Žalobce věnoval své obhajobě enormní množství času, a to na úkor sebe, své rodiny, zaměstnání i volného času. Žalobce své obhajobě věnoval řadu hodin své osobní přítomnosti na výsleších, doložil nesčetně písemných důkazních materiálů, nesčetně rozsáhlých písemných vyjádření, doložil písemné důkazy o řádném finanční vyčíslení služeb„ poškozeným“ klientům. Nezákonně vedené trestní stíhání mělo dále zcela zásadní dopady na psychiku i profesní a rodinný život žalobce, a tedy vedeným trestním stíháním bylo nezákonně a v podstatné míře zasaženo i do práva žalobce na ochranu jeho soukromí. V důsledku trestního stíhání byl žalobce nucen vyhledat pomoc psychiatra a dalších lékařů, když zejména trpěl intenzivním pocitem nespravedlnosti, nedůvěrou v policii, která přes intenzivní obhajobu žalobce již v přípravném řízení trestní stíhání nadále zcela nedůvodně vedla, a to až do řízení před soudem, kde konečně žalobce byl obžaloby zproštěn. Žalobce je vlivem zahájení nezákonného trestního stíhání v ambulantní psychiatrické péči, a to již od srpna 2013. Vlivem trestního řízení a soudních jednání došlo u žalobce k rozvoji akutní stresové poruchy, rozvoji depresivních stavů, jeho stav je neuspokojivý a nelze ani vyloučit, že by stav žalobce vyžadoval pro futuro hospitalizaci v psychiatrickém zařízení. Žalobce byl v důsledku zahájení trestního stíhání nucen odejít ze zaměstnání, musel opustit svou pozici finančního poradce, a protože mu jeho psychický stav nedovoloval nastoupit do zaměstnání, byl žalobce bez zaměstnání v období od 7. 9. 2011 do 1. 11. 2015, kdy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadem práce České republiky - krajskou pobočkou v Příbrami, kdy dokonce byl nucen požádat, aby mu byla poskytnuta po zákonnou podpůrčí dobu 5 měsíců podpora v nezaměstnanosti. Žalobce se tak nedokázal finančně postarat ani o svojí přítelkyni na mateřské dovolené ani o svého syna, byl nucen žádat o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Žalobce tak byl zcela odkázán na pomoc státu a rodiny. Od začátku roku 2016 byl žalobce schopen alespoň nějaké práce, avšak toliko manuální práce (nikoliv práce s lidmi), začal pracovat jako opravář domácích spotřebičů. Oproti dřívějšímu výdělku však dosahoval zhruba výdělku. Vedle neschopnosti žalobce vykonávat po přechodnou dobu jakoukoliv práci, žalobci vznikaly také náklady obhajoby, spojené především s účastí obhajoby na množství výslechů svědků a poškozených. Tyto náklady byly hrazeny ze společného rodinného rozpočtu. Vedle toho se nicméně žalobci dne 7. 11. 2013 narodil syn, a tedy prostředky bylo třeba využívat především v této souvislosti. Dopady nezákonného trestního stíhání žalobce pak byly o to intenzivnější, že trestní věc žalobce byla i předmětem medializace ve veřejnoprávní televizi (pořad Reportéři ČT po zahájení úkonů trestního řízení žalobce odvysílal řadu informací, které byly dosud známé jen orgánům činným v trestním řízení, které dosud probíhalo v neveřejné fázi, a trestní řízení žalobce veřejně komentovala i tisková mluvčí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje). To pak uspíšilo nevyhnutelné rozhodnutí žalobce opustit svou pozici finančního poradce (v té době již vykonávanou jako OSVČ), když v důsledku odvysílané reportáže a postupu orgánů činných v trestním řízení ztratil žalobce jako finanční poradce důvěru svých stávajících klientů (žalobce žije a podniká ve městě [obec], které je menším okresním městem, kde se lidé dobře znají), ale současně potencovala i zhoršení zdravotního stavu žalobce a jeho schopnost vykonávat jakoukoliv práci. Vzhledem k medializaci osoby žalobce a jeho údajně trestné činnosti, došlo k prudkému zhoršení psychického zdravotního stavu žalobce, ke ztrátě přátel a nakonec i přítelkyně a syna, když po rozchodu partnerů přišel i o možnost být v bezprostředním denním kontaktu se svým nezletilým synem, ohledně jehož výchovy bylo soudem rozhodnuto tak, že byl svěřen do výchovy bývalé přítelkyně žalobce. Žalobce se se zahájením trestního stíhání ocitl na psychickém dně a toto vše trvalo 8 let žalobcova života. Dle žalobce bylo shora uvedené trestní stíhání nejen nezákonné, ale také nepřiměřeně dlouhé, když trvalo celkem 8 let a 3 měsíce, ačkoliv k tomu skutkově ani právně nebyl dán důvod a ani procesní složitost věci nebyla v tomto případě opodstatněná nebo zapříčiněná aktivitou žalobce. Sám žalobce se nijak nepodílel na prodlužování délky trestního řízení, naopak se aktivně snažil o svou obhajobu, aby se věc co nejdříve objasnila. Zcela nepřiměřená délka trestního řízení byla způsobena pouze orgány činnými v trestním řízení, které opakovaně v této věci vydávaly nezákonná rozhodnutí. Žalobce v této souvislosti zdůrazňoval délku jednotlivých časových úseků mezi konkrétními klíčovými rozhodnutími, která byla v řízení vydána (ovšem zcela mimo kontext jednotlivých úkonů orgánů činných v trestním řízení). V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 535/03 ze dne 6. 9. 2006 nebo nález sp. zn. I. ÚS 600/03 ze dne 16. 1. 2004 (N 6/32 SbNU 35). Význam vedeného řízení byl pro žalobce i s ohledem na shora uvedené značný. Na základě shora uvedené požadoval žalobce zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené mu nezákonným trestním stíháním ve výši 1 500 000 Kč, přičemž vycházel z částky 15 151 Kč za jeden kalendářní měsíc trestního stíhání žalobce, která je dle jeho názoru vzhledem k okolnostem trestního stíhání a jeho dopadům na jeho život žalobce přiměřenou náhradou. Dále žalobce požadoval rovněž zadostiučinění nemajetkové újmy, způsobené mu nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 145 000 Kč, přičemž vycházel z částky 20 000 Kč za jeden rok trestního stíhání žalobce. Žalobce uplatnil oba shora uvedené nároku u žalované dne 26. 4. 2022, žalovaná však do podání žaloby žalobci ničeho neuhradila. Navrhl proto žalobce, aby soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce 26. 4. 2022 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.645.000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 45/2016. K projednání žádosti žalobce došlo dne 26. 1. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci odškodnění ve výši celkem 208.750 Kč. Pokud jde o zásahy do rodinné sféry, žalovaná učinila rovněž nesporným, že v roce 2018 došlo k rozchodu žalobce a jeho partnerky, a to z důvodu špatného zdravotního stavu žalobce. K tvrzením žalobce, že nemohl v důsledku trestního stíhání, ještě před rozchodem dostatečně zabezpečit svoji partnerku a svého nezletilého syna, žalovaná namítla, že nestabilní finanční situace a nemožnost dostatečně zabezpečit svoji rodinu nemá příčinu v nezákonném trestním stíhání, když žalobce nebyl schopen řádně svoji rodinu zabezpečit již od roku 2012 2013, kdy přestal pobírat podporu v nezaměstnanosti, tedy ještě před zahájením trestního stíhání. Jednalo se tak o zcela nezodpovědné rozhodnutí žalobce a jeho partnerky přivést na svět dítě, aniž by měli stálé zaměstnání a příjem, který by dostatečným způsobem zajistil jejich živobytí a každodenní potřeby, což vyústilo v potřebu zažádat o příspěvek na bydlení. Tvrzené ekonomické dopady tak nejsou v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Totéž se týká i profesních problémů, protože žalobce byl na Úřadu práce veden od 7. 9. 2011, tj. ještě před zahájením trestního stíhání a ještě před podáním trestního oznámení, které bylo podáno až dne xanon -378. Žalobce tedy zcela nepochybně nebyl nucen zaevidovat se na Úřadu práce z důvodu trestního stíhání, které bylo zahájeno až dne 22. 7. 2013. Pokud jde o tvrzení, že v důsledku trestního stíhání musel žalobce ukončit svoji činnost finančního poradce, namítala žalovaná absenci přesného určení, kdy konkrétně k tomu došlo. Dovozovala, že tomu bylo v období od července 2013 do konce roku 2015, kdy žalobce začal pracovat jako opravář domácích spotřebičů. V této souvislosti pak namítla, že pokud k tomu došlo v období od července 2013 do konce roku 2015, není možné, aby byl žalobce současně veden na Úřadu práce a současně podnikal jako OSVČ. V okamžiku, kdy se uchazeč o zaměstnání stane osobou samostatně výdělečně činnou, musí být jeho evidence na úřadu bezodkladně ukončena. V této souvislosti vyjádřila pochybnosti o pravdivosti některých údajů o profesi žalobce. Pokud jde o zásahy do zdravotní sféry, žalovaná nesporovala, že u žalobce došlo k [anonymizována čtyři slova], která vygradovala v [anonymizována tři slova], který má v současně době trvající charakter. Namítla však, že by újma na zdraví v tak závažném rozsahu, jak je tvrzeno, měla být uplatněna samostatně a nikoli jako součást nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Současně sporovala, že by narušení zdraví mělo natolik závažný charakter, že by to mělo odůvodňovat zvýšení již přiznaného přiměřeného zadostiučinění, protože žalobce byl schopen od roku 2015 opět pracovat jako OSVČ. Pokud jde o společenskou sféru, namítla absenci tvrzení o konkrétních dopadech, např. že by byl žalobce nějakým konkrétním způsobem a konkrétními osobami negativním způsobem konfrontován se svým trestním stíháním. Současně pak žalovaná nesouhlasila s tím, že by [územní celek] bylo natolik malé, že se tam zná každý s každým. Ohledně medializace žalovaná uvedl, že není namístě tuto nějak zvlášť zohledňovat, jednak proto, že byla vyvolána přímo jednou z poškozených, která sama žalobce v rozhovoru označila (a jako taková by případnou újmu měla nahradit), jednak proto, že z jejich strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo k žádnému excesivnímu chování a k podávání nepravdivých tvrzení o smýšlené trestné činnosti, když jeden ze spoluobžalovaných byl za tuto trestnou činnost pravomocně odsouzen. Po zhodnocení výše uvedených kritérií žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí a za toto se žalobci omluvila. Žalovaná přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 100.000 Kč. V této souvislosti odkázala na srovnávací judikaturu (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23.5.2018, č. j. 22 C 70/2016-349 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26.9.2018, č. j. 55 Co 154, 230/ 2018 -378). Pokud jde o délku trestního stíhání, žalovaná shrnula, že ve věci nelze konstatovat jednotlivé průtahy, spíše naopak, neboť výše uvedený soud prováděl úkony průběžně. I přesto nelze ospravedlnit celkovou délku daného trestního řízení, která je následkem opakovaného rušení rozhodnutí soudu nižšího stupně soudem vyšším. Celkovou délku řízení tedy lze hodnotit jako nepřiměřenou. Dále doplnila, že délka řízení se posuzuje od okamžiku doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, tedy od okamžiku vydání nezákonného rozhodnutí, a nikoliv od okamžiku zahájení úkonů trestního stíhání. Při hodnocení výše poskytnutého zadostiučinění žalovaná vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok při celkové délce trvání řízení 8 let a 3 měsíce s tím, že nedošlo k jakékoli modifikaci jednotlivých kritérií. Současně pak nebylo zohledněno kritérium významu, neboť byl samostatně uplatněn nárok na přiměřené zadostiučinění za trestní stíhání. S odkazem na relevantní judikaturu ESLP proto žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 108.750 Kč. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce při prvním jednání uváděl, že žaloba je dle jeho názoru koncipována jako zásah do zdravotního stavu žalobce, nikoli zadostiučinění nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání. S tímto tvrzením žalobce nemůže soud souhlasit, neboť ze žaloby sice vyplývají dopady do zdravotního stavu (psychiky) žalobce, avšak výslovně jsou v ní uplatněny nároky dva, z nepřiměřené délky řízení a z nezákonného trestního stíhání. Soud proto žalobu v tomto kontextu posuzoval.

4. Žalobce vzal žalobu částečně zpět co do částky 208.750,00 Kč, a to s ohledem na částečné uspokojení jeho nároku ze strany žalované.

5. Uplatněním nároku žadatele na náhradu nemajetkové újmy ze dne 26. 4. 2022 žalobce uplatnil nárok na odškodnění újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (usnesením o zahájení trestního stíhání) ve výši 1 500 000 Kč a nárok na odškodnění újmy způsobené nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou řízení) ve výši 145 000 Kč u žalované. Dle dodejek datových zpráv s předmětem„ Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy I.část“,„ Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy II.část“ a„ Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy III.část“ byla žádost žalobce téhož dne zaslána právním zástupcem žalobce žalované.

6. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 27.4.2022 byl žalobce informován prostřednictvím svého právního zástupce, že žalovaná obdržela žádost žalobce o předběžné projednání nároku z 26. 4. 2022.

7. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 26. 1. 2023 byl nárok žalobce vypořádán a žalobci byla přiznána částka celkem 208.750 Kč, a to 100 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a částku 108.750 Kč za nepřiměřenou délku daného řízení.

8. Ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] 2. 2. 2022, jehož úkolem bylo odpovědět na otázky, zda posuzovaný trpěl či v současné době trpí nějakou duševní poruchou či chorobou, a pokud ano, čím byla vyvolána, znalec odpověděl, že u žalobce nebyla do srpna 2013 zjištěna přítomnost žádné duševní poruchy či choroby, nebyl rovněž zjištěn primárně psychopatologický terén. Z objektivních zpráv a vlastního znaleckého zkoumání jasně vyplývá, že u posuzovaného došlo vlivem působení stresoru, tedy protahovaným přípravným řízením a soudními jednáními, k rozvoji akutní stresové poruchy, která progradovala do [anonymizováno], která v průběhu času a dlouhodobého působení stresu chronifikovala. Na otázku, zda příp. zjištěná duševní porucha či choroba ovlivnila jeho fungování v běžném životě, zda měla příp. dopad na jeho duševní stav a jaká je předpokládaná doba léčení, znalec odpovídal, že je zjevné, že nejméně od srpna 2013 do současnosti je u posuzovaného přítomna [anonymizována dvě slova] dle platné mezinárodní klasifikace nemocí [anonymizováno], která měla výrazný negativní dopad na jeho zdraví, socio-ekonomické uplatnění a soukromý život. S ohledem na délku trvání této poruchy je vysoce pravděpodobné, že další léčba bude nutná v horizontu 4-6 měsíců, neboť nelze vzhledem ke chronicitě poruchy a délce trvání stresoru předpokládat dosažení remise bezprostředně po vymizení stresoru.

9. Dle výpisu z dokumentace žalobce u společnosti [právnická osoba] z 5. 12. 2021, je žalobce v ambulantní psychiatrické péči od srpna 2013 s původní [anonymizováno 5 slov] reakce na trestní stíhání v souvislosti s výkonem povolání finančního poradce [anonymizováno]. Při úzkostech má brát [anonymizováno]. Jinak bere pravidelně [anonymizováno]. Ošetřující lékařkou je MUDr. [jméno] [příjmení]. Lékařka zde popsala, že v lednu 2015 došlo ke zhoršení stavu vzhledem ke změně kvalifikace trestného činu obvinění nově jako organizovaná skupina. Pacient byl zhoršený, úzkostný, obavy z budoucnosti, pocity bezmoci. Znovu absolvoval postupně asi 50 výslechů. [anonymizováno] symptomatika se postupně začala negativně projevovat na jeho partnerském soužití, které konfliktní schopnost řešit partnerský nesoulad klesá. Snaha řešit partnerskou krizi prostřednictvím párové psychoterapie nakonec neúspěšná. S matkou svého syna se rozešli. V srpnu 2016 byla na klienta podána obžaloba za podvod, sazba 5-10 let nepodmíněně. Opětovné podstatné zhoršení stavu s výraznými úzkostmi i přes užívání medikace. V letech 2016 -2021 probíhala soudní jednání. V říjnu 2018 rozchod s partnerkou, svěření syna do péče matky. Pacient úzkostný, vyčerpaný, osamělý. Žije sám. [anonymizováno] symptomatika vlivem dlouhodobého a exogenního stresu i přes řádnou farmakologickou a psychoterapeutickou léčbu chronifikovala. I po ukončení soudních jednání a zproštění obvinění v plném rozsahu je výše jmenovaný dále psychiatricky léčen a užívá medikaci.

10. Dle výpisu ze zdravotní dokumentace žalobce z 24. 1. 2022 je žalobce léčen pro [anonymizováno 5 slov], poslední medikace je [anonymizována tři slova].

11. Dle potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a poskytování podpory v nezaměstnanosti z 25. 4. 2022 byl žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 7. 9. 2011 do 1. 11. 2015. Podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytována od 7. 9. 2011 do 6. 2. 2012. Podpora při rekvalifikaci nebyla poskytována. Dle seznamu vyplacených dávek pobíral žalobce od dubna 2014 do října 2015 řádnou dávku na bydlení. Dle seznamu dalších vyplacených dávek pobíral žalobce od února 2014 do října 2015 řádnou dávku na bydlení a dávku příspěvku na živobytí.

12. V čestném prohlášení [jméno] [příjmení] dne 24. 2. 2022 uvedla, že spolu s bývalým partnerem bydleli od roku 2010 v rodinném domku v pronájmu v [obec], vztah byl pohodový a o vzájemné důvěře. Měli spolu plno plánů, mezi které patřilo také i plánované těhotenství. Syn se narodil 7. 11. 2013. Do té doby byly šťastná rodina. 4. 1. 2013 proběhla v médiích Reportéři ČT informace o údajných podvodech pana [celé jméno žalobce]„ Tímto dnem se nám oběma začal měnit život. V blízké době začal kolotoč výslechů a soudních řízení. Ze začátku jsem pana [celé jméno žalobce] Podporovala psychicky. K výslechu vždy nosil fotku našeho syna, ale bohužel nastal velký zlom. Začal být trvale psychicky vyčerpaný a zřejmě tratil pocit jistoty, bezpečí a začal se neskutečně měnit. Byl unavený, úzkostlivý, vyčerpaný, v [anonymizováno]. [příjmení] se začít léčit na [anonymizováno]“ To vše způsobovalo na její osobu z jeho strany neustálé výbuchy zlosti a obviňování. Nedalo se s ním žít. I přestože jednotlivě docházeli k psycholožce na terapii a na společnou poradenskou terapii. To vše vyústilo v nezájem mezi nimi a navrhla tedy rozchod. I syn [anonymizováno] to vnímal, neustálé napětí a hádky mezi nimi. Pan [celé jméno žalobce] žil jen s právníky a soudy. Změnil se těch několik let. Stala se z něj neurotická troska a jeho osobnost nenávratně zmizela. Odstěhovala se od něj z kraje roku 2018 i se synem a požádala o svěření do péče. Vídali se jednou za 14 dle rozhodnutí soudu.

13. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že trestní stíhání jeho trestní stíhání bylo zahájeno v roce 2012 a od počátku na něj mělo z hlediska zdravotního silný vliv. [příjmení] vyhledat i odbornou pomoc. [příjmení] trestnímu stíhání předcházely jednotlivé úkony trestního řízení, již ty měly na žalobce negativní vliv. Začala se u něj projevovat nespavost, lehké úzkosti, deprese a výkyvy nálad. To vše se odrazilo i do jeho rodinného života, protože žalobce neunesl, že trestní řízení byla následně zahájeno. Vyhledal odbornou pomoc, byly mu předepsány léky, aby situaci dokázal po psychické či dokonce fyzické stránce unést. K odbornému lékaři, k psychiatrovi, chodil od roku 2013, byť již v roce 2011 postupoval několik výslechů na policii, které špatně snášel. Zmocnili se jej obavy o budoucnost a další vývoj celé věci. V průběhu výslechu získal pocit, že jeho pohled na věc nikoho nezajímá. V rámci vyšetřovaných skutků byly i 1 či 2 případy, které se týkaly jeho finanční a realitní činnosti z let 2010 2012, kde se vyskytlo několik nespokojených klientů. Do té doby žalobce na žádném výslechu nebyl, žil spořádaný život, ačkoliv podnikal již od svých 22 let a nikdy neměl žádné problémy. O trestním stíhání se před rodinou netajil, ostatně prozradil by to i jeho zdravotní stav, protože to na něm bylo vidět. Ačkoliv věděl, že nic zlého neudělal, měl neustále obavy. Snažil se připravit na celé řízení, kde hrozila vysoká sazba 5-10 let trestu odnětí svobody. O trestním stíhání věděla celá jeho rodina, s rodinou vše probíral, všichni mu věřili a stáli při něm. Ke ztrátě zaměstnání u žalobce došlo až následně, celá věc se totiž dlouze vlekla. Vše vlastně započal již 2 roky před trestním oznámením, kdy byl podávat vysvětlení. Konkrétně se jednalo o jistou paní [příjmení], která byla rovněž uvedena v obžalobě. Svou podnikatelskou činnost žalobce na základě toho ukončil již v roce 2011, poté se téměř 2 roky nic nedělo. Poté se u něj vyvinula zdravotní problémy, v souvislosti s opakovanými výslechy začal mít pocity úzkosti. V souvislosti s tím navštívil rovněž advokáta, aby mu vysvětlil, co má očekávat. Žalobce nechápal, jak si může například paní [příjmení] o něm vymýšlet, že ji fyzicky napadl, ačkoliv to není pravda. Případ paní [příjmení] byl společně s ostatními zamítnout. Trvalo to však dlouho a žalobce po celou dobu trpěl obavami o svou budoucnost, což se podepisovalo i na jeho psychice. Co se týče paní [příjmení], v jednom okamžiku byla z její strany podána třeba i 3 trestní oznámení. Jedno z nich bylo ukončeno pravděpodobně ještě před podáním obžaloby. V době zahájení trestního stíhání byla jeho přítelkyně těhotná a jejich vztah nevydržel tlak trestního stíhání a partneři se rozešli. Jednou z hlavních příčin byl právě psychický stav žalobce v souvislosti s trestním stíháním. Žalobce v té době bral neurotika, po večerech se snažil dát dohromady podklady pro svou obhajobu, účastnil se jednotlivých hlavních líčení, a to vše mělo špatný vliv na vztah obou partnerů. Žalobce trpěl výkyvy nálad, byl nepříjemný na partnerku, jednoho dne se proto rozhodla, že vztah raději ukončí a i se synem odešla. Partneři se předtím snažili zhruba rok vztah zachránit, navštěvovali manželskou poradnu, ale žalobce měl natolik silné úzkostné projevy, že v některých dnech zůstával zcela paralyzován a pod vlivem léku ([anonymizováno]) nebyl schopen jakékoliv aktivity. Vzhledem k tomu, že celá situace trvala více než 8 let, stav žalobce přešel do chronických úzkostí. Z tohoto důvodu bere žalobce nadále léky, které mu pomáhají zvládat jeho psychický stav. Partneři se potýkali rovněž s finanční stránkou, protože žalobce nebyl schopen pracovat a museli vypomáhat rodiče. Do rodinné poradny proto docházeli zhruba 2-3 měsíce každý týden, nakonec jim bylo na doporučeno se od sebe odstěhovat a realizovat tzv. kontrolovaný vztah. Ten představuje variantu, kdy partneři spolu fyzicky nežijí, byť si navzájem zachovávají věrnost. K tomuto typu vztahu nakonec žalobce s partnerkou nepřistoupili. Žalobce byl v té době dle slov jeho partnerky naprosto nesnesitelný. Nebyl schopen užívat si volný čas s rodinou, dokonce se ani nedokázal soustředit na soudy. Veškerý čas trávil pouze přemítáním nad budoucností a přípravou na ni. V dané věci bylo zhruba 10 poškozených, 5 z nich byli bývalí klienti žalobce. Žalobce tak strávil hodně času přípravou podkladů, což jej velmi vyčerpávalo. Celou situaci v souvislosti s trestním stíháním zhoršovala medializace dané kauzy, protože celá rodina žalobce žila v [obec], který je poměrně malým městem, vše se hned rozkřiklo. Díky reportáži byl najednou žalobce považován za podvodníka, ačkoliv do té doby měl v [obec] spoustu kamarádů a známých a rovněž v souvislosti se svou podnikatelskou činností (čištění aut) měl mít měl dobrou pověst. [příjmení] o syna řešili poté partneři soudní cestou, syn byl svěřen do péče matky, protože žalobce nebyl schopen ve svém stavu se o něj vůbec starat. Trvalo několik let, než se dal dohromady a začal pracovat a vracet se zpět do života. S partnerkou však nikdy nebyl problém, co se týče domluvy o péči o syna, žalobce jej navštěvoval v jeho bydlišti. Protože trestní stíhání neprobíhalo plynule, mohlo se stát, že například půl roku neproběhlo žádné hlavní líčení. Psychika žalobce se v té době začínala zlepšovat, ale poté přišlo další předvolání a opět jej srazilo psychicky dolů. Žalobce jsme se svými k hudbě s tím musel [jméno] se, je během díky měl mít syna péči dne, nebyl schopen se o něj postarat, proto schůzky rušil. V tomto směru mu vycházela vstříc partnerka. Žalobce je v podstatě neustále pod antidepresivy, nyní bere již jen udržovací dávku, která vyrovnává úzkosti. V průběhu trestního řízení žalobce trpěl trpěla úzkostnými stavy, od zprošťujícího výroku již žádný atak neměl. Žalobce se snažil v průběhu řízení léky vysadit, avšak ataky se během tří měsíců vrátili v takovém rozsahu, že se o něj musela postarat matka. Žalobce se narodil syn v roce 2015 nebo 2016, není si zcela jist. Pracovat přestal již v roce 2011, kdy se přihlásil na Úřad práce, protože si chtěl dát měsíc počinku, aby se trochu zklidnil. Cítil se být přetažený, nicméně odborníka prozatím a snažil se věc vyřešit vlastními silami. Čekal, zda se mu stav nezlepší či nenajde nějakou možnost nové práce. Jeho zdravotní stav se však nelepšil a od roku 2013 nebo již 2012 dostával léky a nebyl schopen vůbec jít do práce. Úřad práce na žalobce netlačil, měl od žalobce doložen jeho zdravotní stav. Životní náklady v této době žalobce se svých úspor, proto se mohl dovolit po určitou dobu. Po vyčerpání finančních prostředků mu hodně pomáhali rodiče. Pokud jde o početí dítěte, jednalo se o plánovaný krok, partnerce již bylo 34 let a již pociťovala potřebu počít dítě. V té době se živila jako kosmetička a zajišťovala tak příjem rodiny společně s úsporami žalobce. Právní služby související s trestním stíháním rovněž žalobce stály poměrně velkou částku, zhruba půl milionů korun. Na mateřské dovolené poté byla partnerka. Jestliže v rámci trestního řízení nechávala policie vypracovat znalecký posudek, týkající se duševního stavu žalobce, ve kterém bylo uváděno, že trpěl úzkostně depresivními poruchami již od roku 2011 v důsledku pracovního nasazení a v souvislosti s tím docházel na psychoterapii, žalobce konstatoval, že se v podstatě nejednalo o klasického psychiatra, nýbrž terapie, na které si chodil ventilovat svůj duševní stav a vypovídat se. Žalobce dále doplnil, že vše se v té době sečetlo, stres z podávání vysvětlení na policii společně s pracovním nasazením. Psychiatrovi však uvedl, že je přetažený z práce. V té době nevnímal, co přesně mu jeho stavy spouští. Postupem času během terapií vyplynulo, že největším problémem pro žalobce bylo právě trestní stíhání. Pokud jde o medializaci, reportáž, která byla prováděna v průběhu řízení jako důkaz, ta se týkala především paní [příjmení], která následně v rámci občanskoprávního sporu získala svou nemovitost zpátky. Stalo se tak proto, že se právní zástupce žalobce opomněl do rozhodnutí soudu odvolat. Ačkoliv se následně žalobce snažil domoci náhrady proti advokátovi, věc nakonec nedopadla, protože společnost, která nemovitost zdražila a kterou zastupoval i, zda dotyčný advokát se ocitla v konkurzu. Žalobce již nehodlá v řízení dále pokračovat, protože vymahatelnost by byla pravděpodobně nulová. Proto se do insolvenčního řízení nepřihlásil, protože ještě před ním do insolvenčního řízení byl přihlášen dluh v celkové výši zhruba 50 000 000 Kč. Žalobce již neměl chuť se dále o věc zajímat. Pokud jde o medikaci, z pohledu žalobce jeho paměť nijak neovlivňuje, nicméně nemůže bez ní být, byť bere pouze jednu tabletu denně. S bývalou partnerkou se nadále stýkal, rovněž i s přáteli, ačkoliv o některé přišel. Partnerka se nakonec odstěhovala a našla si nového partnera, se kterým počala dalšího potomka a žalobce tak dle svých slov ztratil možnost vztah zachránit. Syn je pro něj vše, snaží se s ním být, co nejvíce a vynahradit mu (stejně jako partnerce) dobu, kdy neměl finanční prostředky. Momentálně žalobce bere lék [anonymizováno], dříve [příjmení]. Jedná se o lék, který patří do skupiny serotoninu, jako jediný lék v podstatě dokáže vyrovnávat hladinu serotoninu a regulovat depresivní či úzkostné stavy. Byť se jedná o návykový lék, prozatím žalobce nepociťuje nežádoucí účinky tohoto léku. V době trestního stíhání vykonával žalobce činnost poradenská, současně však vykonával rovněž činnost čištění a aut a přípravy k prodeji. V souvislosti s tím se však u něj začaly vyskytovat fyzické problémy, trpěla záda a při manuální práci žalobce začal uvažovat o jiném zaměstnání. Otevřel si proto realitní činnost, v rámci ní zprostředkovával úvěry. Tuto činnost vykonával zhruba 3 roky. V současné době se živí jako opravář elektrospotřebičů, ačkoliv poradenskou činnost má nadále otevřenou. Nyní jako OSVČ opravář elektrospotřebičů má větší možnost přizpůsobit se svým momentálním možnostem, pokud má výkyvy nálad může uvolnit a to by nemohl v zaměstnání činit.

14. Svědkyně [celé jméno svědkyně], matka žalobce, ve věci vypověděla, že od doby, kdy se syn odstěhoval s přítelkyní a začal s ní žít, s ním nebyla tolik v kontaktu, nicméně později si všimla výkyvů nálad, kterými trpěl, byť předtím byl sportovec. Vždy spolu dobře vycházeli, ačkoliv o jeho práci mnoho nevěděla. Od syna se dozvěděla o reportáži i jeho trestním stíhání. To ji ranilo, protože je v [obec] známou osobou a její syn do té doby neměl žádné problémy. Trestní stíhání tak bylo pro celou rodinu, jakož i jeho přítelkyni, se kterou v té době již čeká dítě, velkou ránou. Časově již nebyla schopna celou událost zařadit rovněž od své v té době budoucí snachy slyšela od dané reportáži a viděla, že v rodině syna nastaly problémy. Po třech letech soudních tahanic snacha odešla i s dítětem. Syn byl uzavřených, někomu jde, dokonce nejevil ani zájem o vnuka. Snažila se mu v té době pomoci, syn k ní docházel dle dohody se snachu, ale stala se z něj troska. V rodině to vyvolalo prakticky neustálý strach o jeho zdraví, svědkyně cestou z práce například obdržela telefonát od syna, že je mu zle a leží nebo zvracel. Syn přestal jezdit na kole, povahově se změnil, dodnes se musí svědkyně ozývat, že je v pořádku se jej kontroluje alespoň prostřednictvím společného stravování. Jedinou aktivitou, kterou si nadále udržuje je setkávání se synem, což mu jeho bývalá partnerka bez problémů umožňuje. Obě spolu mají nadále dobrý vztah, Bývalá přítelkyně žalobce při něm stála v těžkých chvílích, kdy byl zcela apatický (například při návštěvě svědkyně během Vánoc). Pokud jde o medializaci svědkyně uvedla, že působí jako dámská [příjmení], celý život pracovala doma a klientky chodili navštěvovat. Po odvysílání reportáže v televizi se svědkyně k dané věci nechtěla vyjadřovat, byla přesvědčena, že její syn se ničeho nedopustil. Reportáž však měla negativní vliv na řadu lidí, známý i přátelé na žalobce pohlíželi jako na vyvrhele. Někteří lidé dokonce z toho měli radost. Dokonce i svědkyně se dotazovali její klientky na danou kauzu. Když se k tomu však opakovaně nevraceli, protože věděli, že je to trápí. Dá se říci, že kauza neměla na svědkyni žádný vliv, klientky či přítelkyně na ní nezanevřely ani její snacha (resp. bývalá téměř snacha). Rodina žalobce však drží nadále pospolu, ačkoliv se jeho rodiče již před lety rozvedli. Otec brával žalobce například na houby, aby jej rozptýlil. Svědkyně se dodnes stýká i s bývalou přítelkyní žalobce, svědkyně tajně doufá, že se spolu opět dají dohromady. V závěru trestního stíhání se pravděpodobně okolí a žalobce nedozvěděla, dle svědkyně je žalobce nadále natolik poznamenaný, že bude trvat ještě hodně dlouho, než se z toho dostane. Je možné, že antidepresiva bude brát celý život. Během trestního stíhání byla svědkyně ráda, že kamarádi se snažily žalobce brát ven, sama je o to žádala a oni jí následně sdělovali, s jakým výsledkem se jejich snahy setkali. Rovněž bývalá přítelkyně svědkyně podávala informace o stavu žalobce. To trvá prakticky dodnes.

15. Svědkyně [jméno] [příjmení], bývalá přítelkyně žalobce a matka jeho syna, ve věci uvedla, že se žalobcem spolu žili celkem 7 let, v roce 2013 se jim narodil syn v té době rovněž začala i soudy. Partneři v té době plánovali rekonstruovat dům a inovace dítěti, vztah se však v důsledku trestního stíhání rozpadl, již nebylo možné pokračovat dále. Žalobce [příjmení] v té době velmi změnil, začal být agresivní, zlý. Svědkyně v té době pracovala v kosmetickém salonu v [obec], jakmile se všichni ve městě dozvěděli od dané trestní stíhání, přišla de facto o podnikání, protože se musela z [obec] odstěhovat. V důsledku reportáže přišla o klientky, ale také kamarádky. Nejbližším kamarádkám se snažila svědkyně vysvětlit, že ani reportáž v televizi neznamená, že by se události skutečně staly, tak jak je prezentováno. Klientky se však na situaci ptaly. [jméno] na tom nebyla psychicky dobře, žalobce však situace naprosto nezvládal. Buď byl doma nebo u soudu či s právníky, nebavil se s ní, byl vyčerpaný a o nic neměl zájem. Nezajímal se dokonce ani o syna. Žalobce bral léky na, spal. Svědkyně vydržela ve vztahu zhruba po dobu pěti let poté se odstěhovala. Nyní žije s dětmi sama, nicméně dá se říci, že syn přišel o otce, protože ten si jej nechce brát, má obavy, nebývá mu moc dobře. Byť se se synem vídá, jedná se o krátkodobou záležitost, žalobce si syna nebere na delší dobu. Jestliže se svědkyně stěhovala, bylo to proto, že vztah již nešlo zachránit a rovněž také z důvodu trestního stíhání žalobce, klientky se k ní již nevrátily a stále měla pocit, že se na ni lidé dívají. Jednalo se však o její rozhodnutí, nikdo jí v té době již trestní stíhání nepřipomínal.

16. Svědek [celé jméno svědka], kamarád žalobce, ve věci uvedl, že žalobce zná zhruba 15 let, dříve spolu jezdily na kolech, na hory a trávili volný čas. Žalobce se během trestního stíhání změnil, byl uzavřený, a omezil společenský život, zrušil domluvené akce. To trvalo prakticky od počátku trestního stíhání žalobce a trvá i dosud. Svědek uvedl, že například v den jeho rozlučky se svobodou žalobce zrušil svou účast, ačkoliv na tomto byli již dříve dohodnuti. Pokud jde o trestní stíhání jako takové, to se ve městě rozkřiklo, většina lidí na něj koukala skrz prsty a věřila reportáži. Zhoršila se tím rovněž žalobcova pověst, který pracoval ve své firmě na čištění automobilu. Po reportáži se o něm začaly šířit pomluvy. Žalobce se svědkovi svěřoval se svými problémy, to postupně však ustalo. Svědek má povědomí o tom, že se žalobce rozešel se svou partnerkou, se synem se snad vídá, svědek ale nemá bližší podrobnosti. V současné době mu žalobce občas zavolá, jeho telefonáty jsou však v podstatě stejné, svědek již nemá chuť poslouchat stále dokola jeho stesky.

17. Svědek [jméno] [příjmení], bývalý kolega žalobce a jeho přítel z dětství, ve věci uvedl, že dnes již žalobce nevídá, jako malí se to často navštěvovali, protože se navštěvovali jejich rodiče a chodili spolu do školy. Když začal svědek pracovat u ČSOB stavební spořitelny a žalobce pracoval v nemovitostech, setkávali se i pracovně. O trestním stíhání svědek věděl díky tomu, že se musel účastnit několika výslechu, což mu nebylo příjemné a neměl z toho dobrý pocit. Žalobce v té době podnikal v nemovitostech, a pomáhal lidem konsolidovat jejich půjčky a pomoci jim, aby svou finanční situaci lépe zvládali. Občas z tohoto důvodu oslovil svědka, zda nemůže poskytnout klientům žalobce nějaký úvěr s dlouhodobější splatností, aby klienti lépe zvládali svou finanční situaci. Svědek sám tak několik úvěrů pro klienty žalobce vypracovával. Klienti byli zpočátku spokojení, ale postupem doby se ukázalo, že zatajili některé skutečnosti a tyto se začali obracet i proti svědkovi. Svědek proto spolupráci rychle rozvázal. Díky zatajeným skutečnostem totiž klienti nebyli schopni splácet a snažili se informace podávat tak, aby z toho nějakým způsobem vyvázli. Jedná se o období zhruba před 13 lety. Po ukončení spolupráce žalobce již svědek moc nevídal, občas se potkali v potravinách, svědek má povědomí o tom, že žalobce změnil i zaměstnání kvůli psychickému stavu, začal opravovat elektrospotřebiče. Sám mu nějaký spotřebič nechal opravit. O trestním stíhání žalobce svědek věděl, rovněž byla odvysílána nějaká reportáž, kvůli které měl potom žalobce velké potíže. Svědek si vybavil, že žalobce trestní stíhání špatně nesl, měl z něj psychické potíže, což svědek chápal. Dříve byl žalobce společenský sportovní člověk, po trestním stíhání se zcela změnil, rovněž se svědkovi svěřil, že od něj odešla partnerka.

18. V reportáži ze dne 14. ledna 2013, uveřejněné v pořadu Reportéři ČT u České televize, byl žalobce označován jako osoba, která se měla dopustit podvodu za účelem získání nemovitosti poškozené paní [příjmení] za extrémně nevýhodných podmínek pro poškozenou. V reportáži vystoupil i státní zástupce, který se vyjadřoval k činnosti žalobce a tuto označoval za nekalou.

19. Svědek [celé jméno žalobce] starší, otec žalobce, ve věci vypověděl, že jeho syn je od odvysílání reportáže zcela jiný, dříve pracoval měl klientelu, byl vyrovnán není, měl hezkou rodinnou. Nyní je zamlklý, už tak často za otcem nechodí, občas přijde na oběd. Když za ním svědek přijde do dílny, je uzavřený. Zpočátku po odvysílání reportáže ještě šlo, svědek žalobce navštěvoval a chodil s ním na houby, postupně však to ustalo současná situace tak již trvá zhruba 10 let. Vztah žalobce s partnerkou se rozpadl zhruba před pěti, možná čtyřmi lety, partnerka to vzdala a odešla bydlet ke svým rodičům. Důvodem měla být změna chování žalobce po odvysílání reportáže, syn začal být agresivní a rodina se mu pomalu rozpadá [příjmení]. Svědek uvedl, že vztah s jeho synem již není jako dříve, když si povídali jako chlap s chlapem, je to jiné. Dříve jezdili společně na kole, lyžovat a podobně. Pokud jde o podnikání žalobce, s tehdejším podnikáním žalobce zcela přestal. Svědek sám předmětnou reportáž nevěděl, druhý den za ním přišel syn a o reportáži mu řekl. Poté se u žalobce začaly projevovat různé ataky, musel jej vozit do nemocnice, na různé jí injekce, psychicky byl zcela na dně. Svědek neměl ani povědomí o tom, zda se žalobce dosud stýká se svým kamarádem [jméno]. Pokud jde o danou reportáž, lidé svědka zastavovali a ptali se co se s jeho synem děje, Nikdo na něj skrz prsty nekoukal. Šlo spíše o přátelské dotazy, svědek všem říkal, že jeho syn je cílevědomý a poctivý. Díky tomu, že měl ke všemu schované podklady, zpočátku si žalobce trestního řízení tolik neobával. Pak se ale řízení dlouho táhl, a to mělo na žalobce negativní vliv. Pokud jde o rodinné vztahy žalobce s partnerkou, neměl svědek žádné signály, že by, mezi nimi bylo něco v nepořádku. Vztah obou partnerů se začal měnit až po zhruba pěti letech, respektive po zhruba po pěti letech od zahájení trestního stíhání však již partnerka nedokázala situaci unést a odešla. Svědek neměl povědomí o tom, že žalobce již v roce 2011 řešil svou utekl psychickou situaci prostřednictvím terapií. Neměl ani povědomí o tom, čím se živil do žalobce v době zahájení trestního stíhání, následně Uvedl, že se nejprve živel čištěním aut, poté začal dělat finanční poradenství. Pokud jde okamžik zahájení trestního stíhání, svědek jej řadilo do doby, kdy byla zveřejněna reportáž, tedy do roku 2013. Pokud jde o Důvod ukončení pracovní aktivit v souvislosti s čištěním aut, svědek nevěděl. Domníval se však, že možná šlo o lepší příjmy ve finančním poradenství. Svědek se o této skutečnosti však blíže nezajímal. Jest, jestliže žalobce dříve podnikal prostřednictvím s. r. o., ani tyto skutečnosti se svědek blíže nezajímal a neměl o tom bližší informace. Doplnil, že žalobce nadále bere antidepresiva, nedá se s ním však přesto pořádně bavit, je takový divný. Před zahájením trestního stíhání byl kamarádský, aktivní, jezdili společně na dovolenou, na hory, na kola. Nyní nemá žalobce o nic zájem.

20. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp.zn. 2 T 45/2016 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 18. 4. 2012 bylo Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] doručeno oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl žalobcem spáchán trestný čin. Ve spise dále založeny další trestní oznámení, učiněné jinými oznamovateli pro obdobný skutek. Dne 12. 10. 2010 záznam o zahájení úkonů trestního řízení vůči žalobci, dále 24. 5. 2010 pro další skutek, 14. 4. 2011 pro další skutek, 3. 1. 2012 pro další skutek, 2. 5. 2012 pro další skutek, 10. 5. 2012 pro další skutek, 17. 5. 2012 pro další skutek (pro různé poškozené). Dne 22. 7. 2013 zahájeno vůči žalobci trestní stíhání. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno žalobci dne 24. 7. 2013. Dne 30. 7. 2013 podal žalobce proti usnesení ze dne 22. 7. 2013 stížnost, která byla dne 2. 9. 2013 Krajským státním zastupitelstvím v [obec] (dále jen„ KSZ Pha“) zamítnuta. Dne 13. 1. 2015 zahájeno trestní stíhání pro další trestný čin, doručeno žalobci dne 20. 1. 2015. Dne 15. 1. 2015 podal žalobce stížnost proti usnesení ze dne 3. 1. 2015, ta byla Vrchním státním zastupitelstvím v [obec] (dále jen„ VSZ Pha“) rovněž zamítnuta. Řešeny rovněž stížnosti ostatních obviněných, rovněž podnět k výkonu dohledu nad postupem KSZ Pha. Dne 31. 5. 2013 prováděna domovní prohlídka (nikoliv u žalobce). Dne 24. 10. 2013 zahájen výslech žalobce jakožto obviněného, další výslech dne 1. 8. 2014, 3. 9. 2014. V mezidobí vyslýcháni rovněž spoluobvinění a svědci ([příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], M. [příjmení], J. [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] ml., [příjmení] st., [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]). Dále byly vypracovány znalecké posudky (ještě před zahájením trestního stíhání). Dne 25. 2. 2015 výslech žalobce. Dne 2. 3. 2015 vyslýchán obviněný [příjmení]. Dne 12. 3. 2015 vyslýchán obviněný [jméno] [jméno]. Dne 11. 3. 2015 vyslýchána svědkyně [příjmení]. Dne 14. 4. 2015 vyslýchán obviněný [příjmení]. Dne 8. 6. 2015 vyslýchán svědek [příjmení]. Dne 30. 6. 2015 vyslýchán svědek [příjmení]. Dne 1. 7. 2015 vyslýchán svědek [příjmení] st. Dne 1. 7. 2015 pokračováno ve výslechu svědkyně [příjmení]. Dne 2. 7. 2015 přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání z.p. z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Z.p. znalcem [příjmení] dodán následně. Dne 2. 7. 2015 vyslýchán svědek [příjmení]. Dne 21. 7. 2015 žalobce podal nesouhlas s poskytnutím zdravotní dokumentace a námitky proti opatření o přibrání znalců z oboru psychiatrie. Námitkám nebylo vyhověno. Dne 9. 9. 2015 pokračováno ve výslechu svědkyně [příjmení]. Dne 27. 10. 2015 vyslýchán svědek [příjmení]. Dne 29. 10. 2015 vyslýchána svědkyně [příjmení] a svědkyně [příjmení]. Dne 26. 11. 2015 vyslýchán svědek [příjmení]. Dne 22. 12. 2015 pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne 22. 12. 2015 vyslýchán svědek [příjmení]. Dne 13. 1. 2016 doručena zpráva o pověsti žalobce a dále ostatních obviněnýchDne 1. 2. 2016 přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání z.p. z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Dne 2. 2. 2016 vyslýchán svědek [příjmení]. Dne 5. 2. 2016 pokračováno ve výslechu svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení]. Dne 8. 2. 2016 vyslýchán svědek [jméno]. Dne 8. 2. 2016 pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne 8. 2. 2016 pokračováno ve výslechu svědkyně [příjmení]. Dne 9. 2. 2016 pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne 11. 2. 2016 přibrán znalec [jméno] [příjmení] k podání z.p. z oboru Ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel. Dne 15. 2. 2016 pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne 18. 2. 2016 podán z.p. znalcem [příjmení]. Dne 25. 2. 2016 pokračováno ve výslechu svědka [příjmení] ml. Dne 24. 3. 2016 podal vysvětlení [jméno] [jméno]. Dne 24. 3. 2016 vyslýchána svědkyně [příjmení]. Téhož dne vyslýchán svědek [příjmení]. Dne 31. 3. 2016 dodán znalecký posudek znalcem [příjmení] [příjmení]. Dne 6. 4. 2016 výslech žalobce. Dne 8. 4. 2016 výslech [jméno] [jméno]. Dne 16. 5. 2016 bylo žalobci umožněn prostudovat spis. Dne 1. 6. 2016 podáno [jméno] [jméno] návrh na doplnění vyšetřování/procesní vyjádření/návrh na zastavení TS. Dne 9. 6. 2016 byli vyrozuměni obvinění o změně právní kvalifikace skutku. Dne 6. 6. 2016 odmítnuty návrhy na doplnění dokazování obv. [jméno] [jméno], respektive jeho obhájci. Dne 8. 6. 2016 byl KSZ Pha doručen návrh na podání obžaloby. Dne 4. 8. 2016 došla Krajskému soudu v Praze (dále„ KS Pha“) obžaloba. Dne 24. 8. 2016 došel soudu návrh obv. [jméno] na předběžné projednání obžaloby. Dne 9. 9. 2016 nařízeno HL na 4. - 7.10 a 11. - 14. 10. 2016. Dne 19. 9. 2016 zažádáno advokátem [příjmení] (obhájce žalobce) o odročení HL. Dne 26. 9. 2016 došla soudu omluva znalce [příjmení]. Dne 26. 9. 2016 hlavní líčení odročeno na 8. 11. – 11. 11. 2016. 30. 9. 2016 byl uplatněn nárok na náhradu škody poškozených [příjmení]. Dne 3. 10. 2016 došla omluva svědka [příjmení]. Dne 6. 10. 2016 došla omluva svědkyně [příjmení], roz. [příjmení] a svědkyně+ [příjmení]. Ve dnech 4. - 7. 10. 2016 konáno HL. Dne 11. 10. 2016 odročeno HL na 8. – 11. 11. 2016. Dne 17. 10. 2016 podal obhájce [jméno] návrh na doplnění dokazování. Dne 21. 10. 2016 došla omluva znalce [příjmení]. Dne 8. - 9. 11. 2016 konáno HL. Dne 9. 11. 2016 odročeno HL na 20. – 23. 12. 2016. Dne 20. 12. 2016 došla omluva svědka [příjmení]. Dne 20. 12. 2016 konáno HL, odročeno na 14. – 17. 2. 2017. Dne 20. 12. 2016 podali znalci vyúčtování. Dne 21. 12. 2016 uložena pořádková pokuta svědku [příjmení] ml. Dne 22. 12. 2016 došla soudu omluva zmocněnce poškozené. Dne 30. 12. 2016 vystaven poukazy znalcům. Dne 30. 1. 2017 došla žádost obžalovaného [příjmení] o konání HL v jeho nepřítomnosti. Dne 14. – 16. 2. 2017 konáno HL, odročeno na 2. 3. 2017 včetně závěrečných řečí. Na hlavním líčení, konaném dne dne 2. 3. 2017 vyhlášen rozsudek. Dne 30. 3. 2017 prodloužena lhůta k vyhotovení a vypravení rozsudku do 2. 5. 2017. Dne 28. 6. prodloužena lhůta k vyhotovení a vypravení rozsudku do 28. 7. 2017. Dne 4. 8. 2017 prodloužena lhůta do 31. 8. 2017. Dne 31. 8. 2017 rozeslán rozsudek. Dne 5. 9. 2017 podáno blanketní odvolání státního zástupce. Dne 12. 9. 2017 došlo odvolání poškozené [jméno] [příjmení]. Dne 12. 9. 2017 došlo odůvodnění odvolání státního zástupce. Dne 18. 9. 2017 došlo odvolání pošk. [příjmení] ml. a st. Dne 21. 9. 2017 došlo vyjádření obž. [jméno] [příjmení] k odvolání SZ. Dne 5. 10. 2017 došla Vrchnímu soudu v Praze předkládací zpráva o odvolání. Dne 18. 10. 2017 dodatečně předloženo Vrchnímu soudu odvolání poškozené [příjmení]. Dne 12. 1. 2018 voláno k VZ na 7. 3. 2018. Dne 22. 1. 2018 došla žádost o odročení obhájce [příjmení]. Dne 26. 1. 2018 konáno neveřejné zasedání a vyhlášeno usnesení o vyloučení věci. Dne 6. 3. 2018 konáno neveřejné zasedání a vyhlášeno usnesení o sloučení věci. Usnesením ze dne 7. 3. 2018 rozsudek zrušen a vrácen 1. stupni. Dne 22. 6. 2017 usnesení doručeno obhájci žalobce, 2x zažádáno o prodloužení lhůty k vypravení a vyhotovení kvůli složitosti věci. Dne 9. 7. 2018 doručeno sdělení obhájce obv. [příjmení]. Dne 13. 7. 2018 došel návrh obhájce obv. [jméno] na doplnění dokazování. Dne 12. 9. 2018 došel návrh na doplnění dokazování obhájce obv. [příjmení]. Dne 12. 9. 2018 došel návrh obhájce obv. [jméno] vyjádření žalovaného, návrh na zastavení TS. Dne 15. 10. 2018 došel přípis VSZ Pha s žádostí o zapůjčení spisu k návrhu na podání stížnosti pro porušení zákona obv. [jméno]. Dne 5. 2. 2019 věc předložena ministrem spravedlnosti k NS. Dne 19. 3. 2019 zasílána stížnost pro porušení zákona k vyjádření. Veřejné zasedání NS nařízeno na 20. 6. 2019. Rozsudkem NS ze dne 20. 6. 2019 zrušeny ty části výroků usnesení VS Pha, jímž se ruší rozsudek 1. stupně, jimiž byl porušen zákon. Dne 10. 10. 2019 nařízeno HL na 9. – 10. 1. 2020. Dne 22. 10. 2019 došla žádost obhájce JUDr. [příjmení] o odročení. Dne 31. 10. 2019 odročeno HL na žádost jednoho z obhájců na 21. + 24. 1. 2020. Na hlavním líčení, konaném dne dne 21. 1. 2020 HL odročeno na 8. – 9. 4. 2020. Dne 20. 1. 2020 na výzvu soudu doloženy obž. [jméno] listiny. Dne 24. 3. 2020 odročeno HL z důvodu protiepidemiologických opatření na 26. 5. a 28. 5. 2020 HL dne 26. 5. 2020 konáno, odročeno na 12. a 17. 8. 2020, konstatováno, že nelze dříve, kvůli zdravotnímu stavu svědka [příjmení] st. Na hlavním líčení, konaném dne 12. 8. 2020 odročeno na 2. 10. 2020. Na hlavním líčení, konaném dne dne 2. 10. 2020 vyhlášen rozsudek. Lhůta k vyhotovení prodloužena do 29. 1. 2021 z důvodu složitosti věci, znovu pak do 26. 2. 2021. Dne 15. 3. 2021 podáno odvolání poškozené [příjmení]. Dne 22. 3. 2020 podáno odvolání pošk. [příjmení]. Dne 13. 4. 2021 spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne 3. 5. 2021 spis vrácen. Dne 8. 3. 2021 bylo SZ podáno odvolání, doplněno 21. 4. 2021. Dne 11. 5. 2021 věc předložena VS v [obec] k rozhodnutí o odvolání. Dne 9. 9. 2021 voláno na VZ 27. 10. 2021. Na VZ dne 27. 10. 2021 vyhlášen rozsudek. Dne 26. 11. 2021 lhůta k vyhotovení rozsudku prodloužena do 10. 12. 2021. Rozsudek KS v [obec] ze dne 2. 10. 2020 nabyl právní moci dne 27. 10. 2021 ve spojení s rozsudkem VS [obec]. Žalobci (jeho obhájci) byl rozsudek VS Pha doručen dne 17. 12. 2021.

21. Žalobce pro srovnání navrhl provést případ, vedený u Okresního soudu v Písku, který však nepředložil. Soud pro porovnání zadostiučinění nezákonného trestního stíhání vycházel z rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp.zn. 37 C 111/2021, vedené následně u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 23 Co 256/2023, vedeného ve věci odškodnění poškozeného, stíhaného v témže trestním řízení jako současný žalobce. Tamní poškozený byl trestně stíhán od 13.1.2015 stejně jako současný žalobce pro trestnou činnost podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku, ve stadiu dokonaném, a dílem ve stadiu pokusu, kterého se měl dopustit, jako člen, čtyřčlenné organizované zločinecké skupiny. Byl rovněž jako současný žalobce ohrožen trestem odnětí svobody v trvání pěti až deseti let. Řízení ve vztahu k tamnímu poškozenému skončilo rovněž potvrzením zprošťujícího rozsudku nalézacího soudu z 2.10.2020 rozsudkem Vrchního soudu v Praze 27.10.2021. V daném případě byla uplatňována pouze náhrada nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, nikoli z délky řízení. Co se týče, jednotlivých zásahů do osobního stavu tamního žalobce, tento byl dlouhodobě vystaven stresu. Odložil početí druhého potomka, nepříznivě byl ovlivněn i zdravotní stav jeho matky. Došlo k poškození jeho pověsti. V důsledku trestního stíhání začala jeho společnost ztrácet klienty, následně byla nucena ukončit činnost. Poškozený dále tvrdil, že pozbyl možnost realizovat developerský projekt. Soud konstatoval, že nepostačí pouhé konstatování porušení práva a omluva, když byl žalobce stíhán pro závažný trestný zločin. Hrozil mu trest odnětí svobody nepodmíněně až deset let. Trestní stíhání trvalo 81 měsíců, při nekoncentrovaném postupu orgánů, činných v trestním řízení, a to při existenci nebezpečí náhrady několikamilionové škody žalobcem v rámci adhezního řízení. S ohledem na obecnou procesně právní teorii, poté soud uzavřel, že tvrzené nepříznivé dopady, nebylo možné v poměrech žalobce prokázat pouhým účastnickým výpisem či výslechem. A žalobce tyto dopady, jako poškození pověsti, jeho označení za podvodníka a nepříznivé dopady na podnikatelskou činnost (včetně zmaření podnikatelského záměru) neprokázal. V daném případě nebyly tvrzeny dopady do psychického stavu žalobce. Tamnímu poškozenému bylo žalovanou přiznáno v rámci předběžného projednání 50 000 Kč, prvoinstančním soudem byl přiznán doplatek ve výši 71.500,00 Kč Celkem tamní poškozený obdržel odškodnění nezákonného trestního stíhání ve výši 121.500,00 Kč Odvolací soud se s touto částkou ztotožnil, když přímo uvedl, že to odškodnění, které bylo přiznáno prvostupňovým soudem se pohybuje na vyšší hranici, ze které by sám vycházel.

22. Mezi účastníky nebylo sporu o obsahu jednotlivých rozhodnutí, vydaných v rámci trestního řízení, která žalobce soudu předložil (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 7. 2013, č. j. KRPS-33751-84/TČ-2011-010082, stížnost obviněného do usnesení PČR, KŘ policie Středočeského kraje ze dne 14. 1. 2015, usnesení vrchního státního zastupitelství ze dne 10. 3. 2015, č. j. VZT180/2015-17, stížnost obviněného do usnesení PČR ze dne 13. 1. 2015), proto soud tyto důkazy zvláště neprováděl. Další návrhy na dokazování, zejména, z hlediska rigorózní práce, v rámci investigativní žurnalistiky a analýzami sledovanosti, jakož i znaleckým posudkem, vyhotoveným MUDr. [jméno] [příjmení] z 3.10.2023, jehož úkolem bylo zjištění nemateriální újmy na zdraví žalobce, z hlediska ztížení společenského uplatnění, a dalších dopadů na psychiku a zdraví žalobce, soud neprováděl, neboť samostatný nárok na zdraví, resp. na újmu, na zdraví, v rámci daného řízení, uplatněn žalobcem nebyl, byť žalobce tvrdil opak. Nárok na ztížení společenského uplatnění, případně zdravotní dopady z titulu poškození zdraví, jsou samostatným nárokem, který mohl, žalobce uplatnit.

23. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

25. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

26. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

27. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

28. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

29. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

30. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

31. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

32. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

33. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

34. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

36. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

37. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 24.7.2013 do 27.10.2021, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, tedy celkem 8 let a 3 měsíce. Jednalo se o trestní řízení, v němž byl žalobce byl stíhán pro pro pokračující zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen„ trestní zákoník“), dílem ve stádiu dokonaném, dílem ve stádiu pokusu, a to jednak ve formě pachatelství a jednak spolu s dalším obžalovaným. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. V řízení bylo obžalováno více obžalovaných, byla vyslechnuta řada svědků, bylo vypracováno několik znaleckých posudků, odvolací soud rozhodoval o vyloučení věci ze společného řízení, následně naopak o sloučení věcí ke společnému řízení. Na rozdíl od žalované soud neshledal v řízení opakovaná zrušení rozhodnutí nalézacího soudu, když ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech stupních soudní soustavy, každý meritorně rozhodoval jednu, nalézací i odvolací soud rozhodovaly rovněž vícekrát procesně. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Jediným případem, kdy bylo rozhodnutí nižších soudů zrušeno, bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který na základě stížnosti pro porušení zákona, podané jiným obžalovaným, věc vrátil k opětovnému projednání. Co se týče chování žalobce, tento se lehce na délce řízení podílel, když prostřednictvím svého advokáta 3x požádal odročení nařízeného hlavního líčení či veřejného zasedání. Co se týče významu předmětu řízení, vzhledem k tomu, že žalobce zvláště uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání, soud nemohl přihlížet zvláště ke skutečnosti, že se jednalo o trestní řízení (tedy řízení typově spojené s vyšším významem pro poškozeného, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života), protože by tak docházelo k dvojímu přičítání téže skutečnosti. Přesto však soud přihlédl k tomu, že během trestního stíhání byl žalobce ve špatném zdravotním stavu, který mu dle průběhu trestního řízení kolísal.

38. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Ve shodě se žalovanou soud dospěl k závěru, že přiměřeným odškodněním jeví se peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 8 let a 3 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení a dospěl k základní částce ve výši 100 110 Kč. Od této částky soud odečetl 10 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, naopak pro postup soudu, který vedl k tomu, že věc musela být až po stížnosti pro porušení zákona znovu projednávána, dále soud navýšil základní částku o 10 %, z důvodu chování žalobce v průběhu řízení soud snížil základní částku o 5% a nakonec základní částku o 10 % navýšil pro vyšší význam daného řízení pro zhoršený zdravotní stav žalobce v průběhu řízení. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 25 % (tzn. 27 500 Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 82 500 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 108.750 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobě ve výroku ad. II. vyhověl, co do úroku z prodlení z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. III. rozsudku zamítl.

39. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu řízení, jakož i skutečnosti, že se v daném případě jednalo o nezákonné trestní stíhání, když žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2.10.2020, sp. zn. 2 T 45/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č.j. 5 To 26/2021-5131 obžaloby zproštěn. V řízení byl proveden srovnávací případ, který se týkal jiného obžalovaného v téže věci a v řadě bodů se tak shodoval. Shodná byla výše trestní sazby, hrozící oběma poškozeným, trestné činy, z nichž byly oba poškození obžalováni. Zatímco poškozený ve srovnávacím případě uplatnil pouze nárok na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání, současný žalobce uplatnil vedle tohoto nároku rovněž nárok z nepřiměřené délky řízení. Jak již bylo shora uvedeno, v rámci nároku na zadostiučinění nepřiměřené délky řízení tak nemohl být zohledňován charakter trestního řízení jako skutečnost navyšující význam daného řízení pro poškozeného, aby nedocházelo k dvojímu přičítání téže skutečnosti. Ze stejného důvodu nemohl proto soud vycházet v rámci stanovení výše odškodnění nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání z jeho délky, když ta byla uplatněna zvlášť. V srovnání s tamním poškozeným, současný žalobce rovněž svá tvrzení o zásazích do podnikatelské sféry prokázal spíše okrajově, když k ukončení jeho podnikatelské činnosti (a dlužno dodat, že z výpovědí žalobce a svědků není postaveno na jisto, jaké konkrétní, když není zcela zřejmé, zda v době zahájení trestního stíhání provozoval žalobce poradenskou činnost, čištění vozidel či obojí) jej vedlo nejprve pracovní přetížení a s tím spojené narušení psychiky, až následně byla psychika žalobce zasažena trestním stíháním. Na rozdíl od tamního poškozeného současný žalobce nepochybně utrpěl zásah do (již dříve narušené) psychiky, nelze však pominout platnou judikaturu, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 5490/2017 či sp.zn. 30 Cdo 1673/2010, podle kterých„ Pokud by v důsledku nepřiměřené délky řízení došlo k poškození zdraví žalobce (vzniku tělesného či duševního onemocnění), šlo by o nárok se samostatným skutkovým základem a neodškodňoval by se v režimu náhrady nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Tyto závěry jsou aplikovatelné obecně, nikoliv jen na újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Pokud lze ze skutkových tvrzení seznat, že žalobce skutečně nárok na náhradu nemajetkové újmy v důsledku poškození zdraví uplatnil, musí uvést, v čem poškození jeho zdraví spočívá a jakou částkou požaduje danou újmu odškodnit.“ ………….„ Následky nepřiměřené délky řízení v osobní rovině pro žalobkyni je nutno zkoumat ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ z. č. 82/1998 Sb.), přičemž zvýšený význam zpravidla prokazuje poškozený, pokud se nejedná o typ řízení, u kterých se zvýšený význam řízení pro účastníky presumuje. Případná újma ve smyslu poškození psychického zdraví poškozené pak není odškodnitelná v rámci náhrady imateriální újmy, ale v rámci náhrady škody.“ S ohledem na to soud vzal v potaz dopad trestního stíhání na zdravotní stav žalobce pouze jako skutečnost, navyšující význam řízení v rámci jeho délky. Soud proto zohlednil skutečnosti zjištěné z výpovědí žalobce i svědků, z nichž vyplynulo, že žalobce se skutečně psychicky změnil, Dále soud zohlednil i skutečnost, že tedy došlo k medializaci dané kauzy (a hlavně žalobce) již před zahájením trestního stíhání, když 14.1.2013 se v médiích orgány státu vyjadřovaly k vině žalobce, ačkoli řízení proti žalobci bylo následně zahájeno až sedm měsíců poté. V tomto směru byl žalobce trestním stíháním poškozen více, než poškozený ve srovnávaném případě, když tohoto se reportáž týkala jen okrajově. S ohledem na to soud žalobci přiznal částku 150 000 Kč. Protože žalovaná, již za nezákonné rozhodnutí vyplatila žalobci částku 100 000 Kč, soud tedy, uvedenou dorovnal a přiznal žalobci výrokem ad. II rozdíl mezi oběma částkami. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 738 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 10. 2022, z částky 5 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 8. 2023, z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 9. 2023, z částky 5 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 10. 2023 (za druhé doplnění žaloby z téhož dne soud náhradu nepřiznal, když tento úkon shledal neúčelným, neboť podání mohlo být v plném rozsahu podáno najednou), z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 11. 2023 a z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 12. 2023 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 800 Kč ve výši 7 938 Kč.

Poučení