45 C 243/2022 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem JUDr. Vlastimilem Rampulou sídlem Karlovo nám. 24, 110 00 Praha 1 proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 837 280,90 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 459.731,70 Kč, spolu s 15 % úrokem z prodlení z částky 800.980,90 Kč od 4.5.2022 do 3.11.2022, a z částky 3.363,80 Kč od 4.11.2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30.000,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 456.367,90 Kč od 4.11.2022 do 18.1.2023, a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 30.000,00 Kč od 4.11.2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 311.249,20 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 311.249,20 Kč od 4.11.2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce částku 56 476,73 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení náhrady škody ve výši 366.980,90 Kč a poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 434 000,- Kč, způsobené mu v řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 2/2020. Žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno usnesením policejního orgánu Policie ČR, ÚOKFK SKPV ze dne 10. 10. 2016, Čj. [Anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a trestným činem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Žalobce stručně shrnul průběh řízení a uzavřel, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. 47 T 2/2020, byl žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby, s tím, že v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, sp.zn. 5 To 29/2021, bylo odvolání státního zástupce proti rozsudku Městského soudu v Praze dle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto. S ohledem na to tak došlo ve vztahu k žalobci k vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), čímž vznikla žalobci škoda a nemajetková újma. Žalobce uvedl, že byl v řízení na základě plné moci ze dne 10. 8. 2015 a následně uzavřené smlouvy o právní službě zastoupen advokátem JUDr. Vlastimilem Rampulou, který v dané věci uskutečnil blíže specifikované úkony. V dané věci činila hodnota jednoho úkonu právní služby 3.100,- Kč + náhrada hotových výdajů v paušální částce 300,- Kč a 21% DPH. Právní zástupce žalobci vyúčtoval 30. 4. 2022 odměnu za obhajobu žalobce v daném trestním řízení fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 3. 5. 2022, splatnou 17.5.2022, a to za 4 úkony právní služby v plné výši, 1 úkon právní služby v poloviční výši, a to za dobu, kdy zastupoval v daném trestním řízení pouze žalobce, a 98 úkonů právní služby v plné snížené výši (80%) a 10 úkonů právní služby v poloviční snížené výši (80%) za dobu, kdy v daném trestním řízení zastupoval také [jméno FO], a 113 x RP, celkem ve výši 366.980,90 Kč. Uvedená částka je tak škodou, jejíž úhrady se žalobce v dané věci domáhá, neboť mu vyúčtováním shora uvedených služeb vznikl vůči jeho advokátovi dluh. Žalobce dále uvedl, že dané trestní stíhání žalobce probíhalo pět let a mělo negativní dopad jak do jeho osobní sféry, tak i do sféry profesní, je proto nutno dovodit, že je namístě finanční kompenzace, tedy přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích, kdy pouhé konstatování porušení práva zjevně není dostatečné, resp. nebude kompenzovat poškozenému způsobenou újmu. Žalobce musel po dobu pěti let snášet příkoří orgánů činných v trestním řízení. Již jen samotná trestní sazba prezentovaná horní hranicí trestní sazby 12 let byla pro žalobce skličující. To vnímala i jeho rodina, zejména manželka [právnická osoba], což pociťuje žalobce za největší úkor. Nemluvě o známých a obchodních a politických partnerech, kteří si od žalobce ponechávali do té doby nezvyklý odstup. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce úspěšným politikem. Do tohoto stavu se bude žalobce se stávající „nálepkou“ osoby, která byla trestně stíhána a obžalována vracet jen stěží. Žalobce s ohledem na charakter zásahu do jeho osobnostních práv vlivem vydání shora označeného nezákonného rozhodnutí považuje jako odpovídající zadostiučinění úhradu částky 7 000 Kč za každý kalendářní měsíc takto nezákonně vedeného trestního řízení vůči jeho osobě, což za 62 měsíců řízení představuje částku 434 000 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 3.5.2022, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 29.4.2022 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nákladů obhajoby ve výši 366.980,90 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 434.000,- Kč s příslušenstvím v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Městského soudu v Paze pod sp. zn. 47 T 2/2020. K projednání žádosti žalobce došlo dne 16.1.2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, poskytla žalobci odškodnění ve výši 456.367,90 Kč, ve zbytku žádost žalobce zamítla. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10.10.2016. Co se týče náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení, žalovaná konstatovala, že ve věci žalobce byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, avšak výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Žalovaná žalobci uhradila vyúčtované náklady s výjimkou následujících úkonů: 27.10.2016, 31.10.2016 – nahlížení do spisu, 14.7.2017, 8.12.2017, 28.9.2020 – stížnost proti usnesení o zajištění majetku, 27.9.2017, 18.10.2017, 19.10.2017, 19.11.2017 – sepis žádosti o vrácení odňatých věcí, 23.5.2018 – porada s klientem (přiznán jeden úkon z účtovaných dvou), 17.2.2020 – sepis dotazu na stav věci, 16.8.2020 – sepis žádosti o zrušení zajištění. Žalobci bylo přiznáno za náklady obhajoby celkem 336.367,90 Kč vč. DPH představující 1 úkon po 3.100,- Kč, 1 půlúkon po 1.550,- Kč, 97 úkonů po 2.480,- Kč, 2 půlúkony po 1.240,- Kč, 101 režijních paušálů po 300,- Kč a DPH. K žalobcem požadovaném zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 434.000,- Kč z titulu nezákonného rozhodnutí žalovaná shrnula, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů EU dle § 260 odst. 1, odst. 2, odst. 5 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku a zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, za které mu hrozil trest odnětí svobody do dvanácti let. Řízení trvalo 4 roky a 3 měsíce. Již samotná trestní sazba prezentovaná horní hranicí sazby 12 let byla pro žalobce skličující, to vnímala i jeho rodina, zejména manželka [právnická osoba], což pociťuje žalobce za největší úkor. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce úspěšným politikem, do tohoto stavu se bude žalobce se stávající nálepkou osoby, která byla trestně stíhána a obžalována vracet jen stěží. Žalovaná poté konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce na základě usnesení o zahájení trestního stíhání Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor zločineckých struktur, č.j. NCOZ-1225-543/TČ-2016-411400, došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za vydání nezákonného rozhodnutí a s tím související porušení práva se žalovaná žalobci omluvila a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 120.000,- Kč, když i s ohledem na jiné porovnávací případy (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.9.2019, č.j. 22 Co 151/2019-428 či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.1.2020, č.j. 19 Co 355/2019-530) se částka jeví jako přiměřená. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět co do částky 456 367,90 Kč, a to s ohledem na částečné uspokojení jeho nároku ze strany žalované.

4. Návrhem na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne 3.5.2022, adresovaným Ministerstvu spravedlnosti uplatnil žalobce předběžně svůj nárok u žalované.

5. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 4.5.2022 byl žalobce informován o tom, že žalované bylo doručena jeho o žádost o předběžné projednání nároku.

6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 16.1.2023 byl nárok žalobce ze 3.5.2022 vypořádán a žalobci byla přiznána částka celkem 456.367,90 Kč.

7. Usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor zločineckých struktur ze dne 10.10.2016 bylo zahájeno trestní stíhání několika obviněných, včetně současného žalobce, kteří byli obviněni ze zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, 2, 5 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku a zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, dále zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220, odst. 1,3 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku.

8. Obžalobou č.j. 1 KZV 187/2016 – 749 ze dne 11.3.2020 byli obvinění (včetně současného žalobce) obžalováni ze zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, 2, 5 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku a zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, dále zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220, odst. 1,3 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku.

9. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 47 T 2/2020 ze dne 29.1.202 byli všichni obžalovaní včetně současného žalobce zproštěni obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, sp.zn. 1 KZV 187/2016 ze dne 11.3.2020, a to z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Poškozená [adresa] byli odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

10. Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 5 To 29/2021 -5771 ze dne 3.11.2021 bylo odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.1.2021, čj. 47 T 2/2020 – 5642, podané v neprospěch všech obžalovaných, zamítnuto.

11. Dle Smlouvy o právní službě ze dne 13.10.2016, uzavřené mezi žalobcem jako klientem a současným právním zástupcem žalobce, jako společníkem advokátní kanceláře Čalfa, Bartošík a partneři, s.r.o., advokátní kancelář, jako advokátem, se obhájce žalobce zavázal poskytnout žalobci právní služby zejména v souvislosti s právní službou, spočívající v obhajobě klienta ve věci v době uzavření smlouvy vedené Policií ČR, Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV pod č.j. NCOZ-1225/TČ-2016-411400.

12. Zálohovou fakturou č. [hodnota] ze dne 22.2.2017, s datem splatnosti 8.3.2017, byla žalobci právním zástupcem účtována právní služba v rozsahu 36.300,00 Kč. Dle dokladu o přijaté záloze ze 7.3.2017 byla celá přijatá částka uvedeného dne uhrazena.

13. Fakturou č. [hodnota] ze dne 3.5.2022, s datem splatnosti 17.5.2022. vyúčtovala žalobci advokátní kancelář Čalfa, Bartošík a partneři s.r.o. právní služby v rozsahu 4 úkonů po 3.100,00 Kč, 1 úkonu po 1.550,00 Kč, 98 úkonů pod 2.480,00 Kč, 10 úkonů po 1.240,00 Kč a 113 režijních paušálů, to vše společně s DPH, celkem částku 330.680,90 Kč. Seznam jednotlivých úkonů, uskutečněných ve prospěch žalobce ve věci Městského soudu v Praze sp.zn. 47 T 2/2020 byl vyhotoven dne 30.4.2022, který byl pravděpodobně přílohou dané faktury. Úkony, které žalovaná nadále činí spornými a které jsou nadále předmětem řízení, byly označeny jako: 27.10.2016 – nahlížení do spisu, 31.10.2016 – nahlížení do spisu, 14.7.2017– stížnost proti usnesení o zajištění majetku, 27.9.2017 – sepis žádosti o vrácení odňatých věcí, 18.10.2017 - sepis žádosti dle § 157a odst. 1 tr.řádu – vrácení věci, 19.10.2017 - sepis žádosti dle § 157a odst. 1 tr.řádu – vrácení věci, 19.11.2017 – sepis stížnosti na průtahy MSZ dle § 16b/1 ZSZ, 8.12.2017 – sepis stížnosti proti usnesení MSZ Pha o zajištění majetku, 17.2.2020 – sepis dotazu na stav věci, 16.8.2020 – sepis žádosti o zrušení zajištění - § 47 tr.řádu, 28.9.2020 – stížnost proti usnesení MSZ v Praze – zrušení zajištění.

14. V článku ze serveru novinky.cz ze dne 17.3.2014 „[adresa]“, bylo citováno vyjádření žalobce k důvodům uváděného kroku s tím, že jej k tomuto rozhodnutí vedly čistě soukromé důvody, rodinného charakteru. Jeho manželka je po těžké operaci a její dlouhodobé zdravotní problémy bohužel přetrvávají.

15. Dle článku z Wikipedie, zveřejněného ke dni 29.1.2024, který se týká žalobce, bylo uvedeno, že se jedná o politika, který 17.3.2014 pozastavil své členství a rezignoval zároveň na funkci předsedy místního sdružení [adresa]. V komunálních volbách obhájil mandát zastupitele [adresa], když vedl jako nestraník kandidátku [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a ve funkci starosty jej až v listopadu 2014 vystřídal člen subjektu [adresa]. Dále byl osobou, která vystupovala v kauze [Anonymizováno]. V září 2010 v této souvislosti byly zveřejněny bližší informace MF DNES. Jeho politickými úspěchy byla regenerace většiny budov mateřských a základních škol, regenerace Domů s pečovatelskou službou [adresa] Mezi kontroverzní okolnosti patří podezření současného žalobce v souvislosti s opisem diplomové práce z roku 2011, kauza nevýhodného prodeje pozemků v roce 2014, týkající se 29 000 000,- Kč v hotovosti, a dále další problém s eurodotacemi na revitalizace nevhodně využívaných ploch v průběhu jeho starostování.

16. Dle zápisu z 1. zasedání Zastupitelstva [adresa] ze dne 14.11.2018 se zúčastnilo 38 zastupitelů, 7 zastupitelů bylo omluveno, včetně současného žalobce (jako zastupitele).

17. Dle zápisu z 2. zasedání Zastupitelstva [adresa] ze dne 6.12.2018 složil žalobce svůj slib zastupitele za [adresa] – [Anonymizováno].

18. Dle článku ze serveru prahain.cz s názvem „[adresa].“ 19. Svědkyně [jméno FO], uvedla, že je dcerou žalobce, který byl trestně stíhán kvůli nějakým penězům. Obvinění byl zproštěn. Svědkyně v té době (stejně jako nyní) bydlela společně se žalobcem ve společné domácnosti, v době trestního stíhání však byla dost mladé a dozvěděla se tak o něm až později. V té době již věděla, že byl žalobce shledán nevinným. V době zahájení trestního stíhání bylo svědkyni 12 let, všimla si na rodičích, že se něco děje, neměla však přesné informace. Když došlo ke zproštění žalobce obvinění, byla již starší a otec s ní o tom hovořil. V té době již věděla, že mu hrozí vězení, a proto jeho zproštění obvinění oslavili. Hrozba vězení působila na svědkyni stresujícím dojmem, věděla, že otec je hlavním živitelem rodiny a měla obavy z budoucnosti. Není svědkyni 22 let, o hrozbě vězením věděla zhruba od svých 14 či 15 let. V té době studovala obchodní akademii v Resslově ulici, V době ukončení trestního stíhání si dokončovala maturitu. O trestním stíhání otce svědkyně věděli spolužáci ze základní školy, protože všichni bydleli v jedné oblasti. Skutečnost tam byla obecně známá. Ve střední škole již se o trestním stíhání otce svědkyně tolik nevědělo, snad jen ti, kteří se zajímají o politiku. Otec žalobkyně totiž politicky činným, významným politikem, který udělal hodně pro [adresa] a působil rovněž jako starosta. Když došlo k zahájení trestního stíhání, mělo dopad i na jeho politickou kariéru, protože poté prohrál ve volbách. Přestože měl velkou šanci zvítězit, vždycky se trestní stíhání otočilo proti němu, prosakovaly různé pomluvy a podobně. Nakonec jej to dohnalo k ukončení veškerých politických zájmů. Žalobce byl v té době hodně ve stresu, hodně pracoval a byl méně doma, věnoval se v dané kauze. Když byl shledán, již se do politiky nechtěl znovu vracet, protože si řekl, že mu to za to nestojí. Svědkyně upřesnila, že popisovaná situace se stresem zvýšeným pracovním úsilím se týkala období před posledním soudem, do té doby nic podobného nezaznamenala. Pokud jde o matku svědkyně, manželku žalobce, tak v té době hodně vystresovaná, měla doma 2 malé děti, sourozence svědkyně. Matka svědkyně se k dětem chovala ochranitelsky, obávala se reakcí lidí z okolí. Často v bytě rodiny zvonily novináři, chtěli hovořit přímo s matkou svědkyně, žádali o reakci. To vše matku svědkyně velmi stresovalo, nesouhlasila proto z žalobcovým úmyslem znovu vstoupit do politiky a kandidovat na starostu. Trestní stíhání na něj dolehla možná více než na žalobce. Matka svědkyně již s rodinou nežije, s žalobcem měla neshody, protože propadla alkoholismu a zanedbávala domácnost. Alkoholismu již propadl před několika lety i starší bratr svědkyně. Na matku svědkyně již toho bylo moc, neunesla rovněž útěk syna kamsi do neznáma a přestala se starat o domácnost. Žalobce proto musel udělat radikální rozhodnutí a došlo k odluce. Dle názoru svědkyně důvodem k alkoholismu matky bylo neunesení mimo jiné i situace ohledně procesu a politiky, rovněž okolnosti s bratrem, na matku se návrh stres z posledních let. Svědkyně tuto okolnost rozebírala s matkou když více dospěla, v té době již problémy nebyly natolik aktuální. Celou situaci probírala svědkyně spíše s otcem. Ten svědkyně řekl, že se její matka v důsledku pití nestarala o mladší sourozence, nevěřila a zapírala své problémy s pitím, přitom již po domě schovávala láhve s vínem. To musela svědkyně následně vysvětlovat sourozencům, když láhve s vínem v bytě našli. Matka svědkyně žalobci často vyčítala celou situaci, zejména to, že staršího bratra zanedbával kvůli politice, sama však se o děti nestarala více než žalobce. Přestože žalobce přinášel do rodiny finance, zatímco účelem musel pracovat i pozdě v noci, vyčítala, že se o rodinu více nestará a během stíhání nastala, například situace, kdy přijeli policisté prohledat celý dům a chtěli hovořit se žalobcem, zatímco matka svědkyně byla doma s dětmi. Rodinu obtěžovala rovněž i televize, a to opakovaně. Když byl žalobce zproštěn viny, vše svým způsobem vyšumělo. Nikdo již o tom moc nehovořil, svědkyně nemá povědomí o žádném vyjádření ohledně zproštění žalobce, jako kdyby k ničemu podobnému vůbec nedošlo. Televizi již tato skutečnost nezajímala. Ani matka svědkyně na tuto situaci nijak nezareagovala. Pokuty trestní stíhání, svědkyně si vybavovala, že kauza začala zhruba jejích 11 či 12 letech, skončila v době její maturity přibližně v 19 letech. V daném řízení byl žalobce obří z krádeže peněz [Anonymizováno] [adresa], snad to souviselo s nějakými nemovitostmi. O jiné kauze svědkyně nemá povědomí. Dle jejího názoru skončil žalobce definitivně s politikou zhruba v roce 2014-2015, když byla na střední škole. Poté se již politicky neangažoval, pouze výjimečně, zúčastnil se společenských akcí, již však nekandidoval, pouze občas chodil na zastupitelstva. Nepůsobil tam však již jako zastupitel [Anonymizováno] Matka žila svědkyně propadla alkoholismu zhruba před třemi až čtyřmi lety, oddělená domácnost rodičů nastala zhruba před až třičtvrtě rokem. Domovní prohlídka proběhla na začátku trestního stíhání zhruba na jaře roku 2013-14.

20. Svědek [jméno FO] uvedl, že žalobce zná již od roku 2002, potkali se v [Anonymizováno], kde byl tehdy svědek předsedou, žalobce členem. Oba působili na [adresa]. Žalobce byl v té době předsedou místního sdružení jedné buňky. Byl v té době velmi aktiv členném, lídrem kandidátky v roce 2006, v té době kandidoval na starostu [adresa]. Ve volbách uspěl stal se starostou, v té době se svědek stal [Anonymizováno] Měl však povědomí o tom, že žalobce působil ve své pozici aktivně 4 roky do roku 2010, následně poté ještě za jiné politické uskupení, nikoliv [Anonymizováno]. Svědek popisoval upravuje 11 jako historicky velmi specifickou oblast, do doby zvolení žalobce do pozice starosty, nebyl žádný starosta z této politické strany ve funkci. V té době se tam využívali velmi netradiční nástroje politické, 1 a na svědka bylo podáno zhruba 100 trestních oznámení během jeho funkčního období. Tyto praktiky byly zneužívány k politickým bojům. Trestní oznámení se nevyhnula ani žalobce. Pokud jde o trestní stíhání žalobce, svědek uvedl výše má povědomí o dvou kauzách, se kterým je spojen. Několik dní před volbami v roce 2010 byli oba ouvej pro porušení správy majetku, kauza dosud není uzavřena. Jako zastupitelé byly obviněni, že hlasovali pro prodej nějakého majetku. Toho se chytila média, následovala poměrně intenzivní masáž. Pro svědka to znamenalo konec, v pozici radního hlavního města Prahy již nemohl pokračovat, protože problém dle jeho tvrzení není ani tak mezi novináři či voliči, ale hlavně mezi členy partaje. Co řídí, mezi nimi velká konkurence, doporučily mu tenkrát vyčkat vyřešení kauzy. Totéž se stalo žalobci, dokonce došlo ke zrušení dané oblasti jako takové. Trestní kauzy se v některých případech začaly poměrně často používat nejen v opozici, ale i v rámci stranického boje a z tohoto důvodu i svědek odešel z [Anonymizováno]. Žalobce poté založil nové hnutí, svědek se již dále na kandidátku nedostal. Kauza pro něj byla osudná. Dle svědka žalobce ještě po určitou dobu pracoval na pozici starosty, ale následně jej to rovněž semlelo. Další kauzou, ve které žalobce figuroval byla kauza tzv. betonových prvků, financována za peníze Evropské unie, ve které byl žalobce rovněž obžalován. V této souvislosti svědek konstatoval, že již jen 1 trestní kauza je problém, 2 jsou mnohem závažnější. I s ohledem na to, jakým způsobem dnes média fungují, navíc často za přispění konkrétní politické strany či daného kandidáta, kteří danou situaci zneužívají ke svým cílům. Svědek konstatoval, že v době, kdy začala být probírána jeho trestní kauza by rovněž poslancem, což rovněž musel ukončit. A pokud jde o žalobce, pro toho dvojí kauza znamenala prakticky konec, současná politická garnitura je v zastupitelstvu [adresa] pouze díky těmto kauzám. Nebýt jich, byl by žalobce nadále starostou. Problémem je absence k ctění presumpce neviny, kdykoliv je na někoho ze zastupitelstva podáno, byť nesmyslné trestní oznámení, média uvádí, že došlo k obžalování dotyčného. Tyto kauzy jsou tak zneužívány jako politický nástroj. Pokud jde o kauzu betonových prvků, na tuto byla zřízena dokonce nějaká dohledová komise z Evropské unie, prvky jsou postupně odstraňovány. Pokud jde o žalobce, dle svědka přišel o svůj politický život, svědek v této souvislosti, konstatoval, že sám hradí přešel do jiného oboru a začal se věnovat něčemu úplně jinému. Pokud jde o žalobce, který pro [adresa] takzvaně dýchal dělal pro něho mnoho zastupitelstvu, celá situace však byla neúnosná. Svědek velmi často hovořil sám osobě, ačkoliv byl dotazován na konkrétní okolnosti ze života žalobce. Svědek ukončil svou činnost v zastupitelstvu na [adresa] v roce 2014 do roku 2010 působil rovněž na hlavním městě. Po zrušení oblasti Z sledoval politiků na [adresa] spíše okrajově, měl povědomí o tom, že se žalobce účastnil 2× vole, jednou byl úspěšný, podruhé již ne dostal se přitom jako zastupitel do vedení města. Do vedení se již nedostalo ani jeho hnutí. V [Anonymizováno] skončil u žalobce zhruba v roce 2014 v politice [adresa] působil ještě do roku 2018 jako řadový zastupitel, a jednou se snad dostal na kandidátku jako náhradní lidé jej dokonce takzvaně vykroužkovali. Svědek v této souvislosti konstatoval, že tato situace je důsledkem mediálního obrazu, média jsou v dnešní době silným prostředkem. V této souvislosti svědek uvedl 1 se situací, kdy zhruba před volbami roku 2010 (volby do parlamentu) přišli na [adresa] do schránek občanů letáky s návodem, koho mají volit, přičemž jako podvodníci byli označeni všichni z předních stran volebních letáků. V důsledku toho poté lidé volili kandidáty na zadních stranách letáků. To vše je práce opozice, která využila trestního stíhání nejen svědka, ale také žalobce. S trestním stíháním mohla dokonce být sama opozice, která se nějakým způsobem pokusila zneužít i police jako svůj politický nástroj. V této souvislosti svědek naznačoval korupci na straně policie. Pokud jde o kauzu, ve které je žalobce stíhán společně se svědkem, jedná se o kauzu pozemků. V kauze betonových prvků, která je předmětem tohoto řízení, ta začala být medializována rovněž zhruba po roce 2010 a byla poměrně velmi rychlé médií převzata a publikována. Žalobce se v té době snažil ještě politicky působit, jestliže však je v dané věci souběh medializace a vnitrostranického boje, člověka to semele. Dle svědka se z toho dodnes žalobce nespatřoval po zproštění obavy, média byla zcela němá, neproběhla v nich žádná informace. Opozice se situaci snažila zkreslit komentáři o korupci soud, to se však hbitě v podobných případech vždy. Dle svědka došlo k přetržení kariéry žalobce. Jestliže svědek uváděl, že jedna z kauz nadále běží, jedná se o kauzu s pozemky. Nebýt jí, mohl by žalobce po pravomocném skončení kauzy s betony ve své kariéře pokračovat, 2 kauzy negativní dopad znásobily. O žádném jiném trestním stíhání žalobce svědek neměl povědomí. Svědek doplnil, že takováto situace může mít zásadní dopad do rodin, on sám se v důsledku dané kauzy rozvedl a dle jeho názoru kauza způsobila rovněž problémy mezi žalobcem a jeho manželkou. Svědek s ní několikrát hovořil, stěžovala si, že si na ně lidé ukazují, že jsou zloději. Svědek uvedl, že dle jeho názoru manželka žalobkyně situaci psychicky neunesla, protože dle jeho názoru snad i někam odcestovat a po zveřejnění obrovského titulku v [právnická osoba]. Druhá kauza tak dle svědka byla již poslední kapkou.

21. Svědek [jméno FO] uvedl, že žalobce zná ještě z doby jeho působení starosty na [adresa] mezi lety roku 2000 mezi lety 2006 2014. V té době působil si a [adresa] jako vedoucí správy nemovitostí. Koncem roku 2014 žalobce odešel z [Anonymizováno] a založil společně se svědkem a dalšími přáteli malé uskupení ([adresa] – [Anonymizováno]). V roce 2014 z uskupení prorazili do komunální politiky a ve volbách v roce 2018 znovu. Pokud jde o odchod žalobce z [Anonymizováno], tento byl odůvodňován rodinným důvody, potřebou trávit čas se svými dětmi a odpočinku. Již v roce 2014 byl na žalobce zahájeno trestní stíhání, ale k obvinění došlo asi těsně před volbami roku 2014. Jednalo se o betonové prvky. Dle názoru svědka v té době však ještě nepadla žádná obvinění, pouze probíhalo vyšetřování. [Anonymizováno] na tuto situaci mohla reagovat i tím, 6 již žalobci neumožňovala takovou pozici, jakou měl předtím. Byl v té době zastupitelem [Anonymizováno], možná členem několika výborů, přitom v rámci politiky je běžné využívat pochybení konkurence. Svědek sám v [Anonymizováno] nikdy nebyl. Hnutí, které společně se žalobcem svědek založil se věnovalo výhradně komunální politice v regionu [adresa]. V té době dle svědka snad ještě kauza betonů neprobíhala. Dle jeho názoru k zahájení trestního stíhání došlo až následující rok po volbách v roce 2015, do té doby policie prováděla šetření, na [Anonymizováno] [adresa] zajišťovala důkazy. Vlastní obvinění padlo až po volbách, asi týden před volbami padlo obvinění ohledně pozemků, které dosud neskončilo. Svědek žalobce v té době byli politicky činný již v roce 2004, v politice zůstali 8 let od roku 2014 do roku 2022, jedná se o 2 volební období. Pokud jde o kauzu s betony tam měla na politický vývoj žalobce vliv, na [Anonymizováno] [adresa] je poměrně činná facebookové komunity a, která kauzu velmi rozebírala. Toho využili všichni političtí konkurenti, byly vydávány i karikatury v tamním periodiku, které označovalo žalobce jako trestně stíhaného loňského lidského a. Takto probíhalo po celé volební období. Soudní řízení poté probíhalo téměř online, na Facebooku zástupce hnutí publika, co se ten den u soudu dělo. [adresa] je největším pražským sídlištěm jedná se zhruba 110 000 obyvatel, jedná se o velkou komunitu, ve které je žalobce místní celebritou. Soudní řízení se žalobcem skončila v jeho prospěch, bráno čistě technicky nemuselo k němu však vůbec dojít. Trestní stíhání dle svědka zanechalo na žalobci určitý se jich, proč část obyvatel zůstane navždy lump, kterému pouze nedokázali jeho vinou. To se musí odrazit rovněž i na kreditů, který měl na počátku politické kariéry a jen málokdo takovéto trestní stíhání ustojí. Byť měl žalobce ambice v politice pokračovat, druhé politické období od roku 2018 do roku 2022 bylo již jen určitou setrvačností, žalobce se nechtěl vzdát. V té době vydávali na [Anonymizováno] [adresa] časopis, poukazovali na věci, které by rádi ve volbách zlepšily, přitom oproti předchozímu volebnímu období nedošlo k podstatnému progresu. Navíc se stalo to, že řada konkurenčních stran si jako podmínku dále na to, že nebude v koalici s kýmkoliv trestně stíhaným. Šlo tak jisté omezení. Druhá kauza, která tak paralelně běží a která dosud není ukončena tak v podstatě tvoří překážku. Je tak v podstatě zbytečné set politiky pouštět či do kandidátky, protože by spolupráci s jinými politickými stranami nebyla možná. Pokud po roce 2014 let došlo k sestavení určité koalice na [adresa], hnutí získalo jasnou odezvu, že spolupráce s ním není žádoucí. Byla sestavena menšinová koalice, avšak hnutí se nemohl účastnit v orgánech města či obce. Pokud jde o spolupráci se žalobcem, k otázce, zda a hnutí neuvažoval o rozvázání spolupráce s ním z důvodu právě probíhajícího trestního stíhání (či obou trestních stíhání), svědek uvedl, že takový krok by byl těžký, věděl, že celé trestní stíhání je nesmyslné a již jen selským rozumem bylo seznatelné, že obvinění by byla nedůvodná. On sám žalobci věřil, že je nespravedlivě obviněn, což se týká i dalších kauz. O rozvázání spolupráce proto neuvažovali svědek dále doplnil, jestliže žalobce skončil v roce 2014 [Anonymizováno], již tam neměl EU pozici, právě díky danému vyšetřování. [Anonymizováno] je plná konkurentů, dle svědka možná již žalobce vyhodnotil, že ve straně nemá budoucnost. Deklarováno bylo, pravdivě, že má žalobce 4 děti a končí z rodinných důvodů. To bylo však ještě před samotným obě, kdy probíhalo vyšetřování. A nebylo tak vůbec jasné, kam se kauze dostane. Nebýt dané kauzy, dle svědka, aby žalobce nepochybně dále pokračoval, čím by se určitě chtěl do politiky zpět vrátit. Obvinění podle názoru svědka cestu zavřelo, proto byla založena politická strana. V roce 2014 i v roce 2018 měla v zastupitelstvu [adresa] celkem [hodnota] zastupitele. Pokud jde o facebookovou stránku, týkající se mimo jiné trestního stíhání žalobce svědek, konstatoval, že zproštění obžaloby se sice dle jeho názoru již neprobíralo. Rozhodně nebylo nijak zdůrazňováno těmi, kteří jí z trestního stíhání politicky těžili. Pokud jde o reportáže ze soudní síně, které do té doby vycházeli prakticky každý večer na Facebooku, svědek tyto skupiny již ale dnes nesledoval. Jestliže byl svědek dotázán na jiné kontroverze spojené se žalobcem, uvedl, že žalobce byl využíván v souvislosti s čímkoliv špatným, je dáván do souvislosti s infiltraci bývalého starosty někde na ulici, dle svědka Jíši je zhruba 10 či 12 let obviněn z prodej pozemků, což bylo iniciováno opět opozicí. Napadený starosta byl přitom následník kemp žalobce v pozici starosty ten však skončil zhruba po dvou letech svého působení. V roce 2022 během komunálních voleb nekandidoval ani žalobce ani jeho nové hnutí, protože věděli, že nejsou schopni složit koalici, jak ostatně avizovali konkurenční strany. Žalobce nyní podniká, pomáhá s realizací dokumentace různým investičním skupinám a projektantům a lze říci, že se mu daří.

22. Byť ze strany žalované byly navrženy srovnávací případy ve věcech sp.zn. 25 C 213/2017 a sp.zn. 19 C 184/2016, obou vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2, ze strany žalobce pak srovnávací případy sp.zn. 11 C 9/2011, sp.zn. 11 C 15/2013, sp.zn. 22 C 120/2013, sp.zn. 26 C 37/2015 a sp.zn. 43 C 94/2016, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, a dále u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 110 C 75/2010, soud dospěl k závěru, že mnohem vhodnějšími srovnávacími případy jsou případy ve věcech, vedených jinými poškozenými z téhož trestního stíhání. Ty se pro porovnání hodí mnohem více, neboť se týkají totožného trestního stíhání, totožné délky od 10. 10. 2016 do 3. 11. 2021 (tzn. 5 let), totožných skutků a téměř totožných trestních sazeb, liší se „pouze“ dopady do osobní roviny poškozených.

23. Ve věci sp.zn. 26 C 201/2022, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, byl poškozený stíhán pro zločin poškození finančních zájmů EU dle § 260 odst. 1, odst. 2, odst. 5 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku a zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku s trestní sazbou trest odnětí svobody až 12 let. Poškozený byl v postavení vedoucí majetkoprávního odboru na [adresa], od základu se mu změnil život, začaly problémy v pracovním životě, přestal dostávat zakázky, ocitl se v nejistotě ohledně budoucnosti, zda bude mít dostatek finančních prostředků na živobytí. Rozpadlo se mu manželství, které neustálo tento nesmírný tlak. V souvislosti s trestní věcí, byl žalobci zajištěn jeho jediný majetek, měl důvodnou obavu o to, zda o něj nepřijde. Přestal být veřejně činný a stáhl se do sebe. Začal pociťovat zdravotní problémy, které vyústily v cukrovku II. stupně. Soud zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou. Jelikož žalovaná již žalobci přiznala 100 000 Kč, soud přiznal žalobci dalších 120 000 Kč. Rozhodnutí soudu však bylo rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 30 Co 244/2023- 61 ze dne 26.9.2023 částečně zrušeno co do částky 70 000,- Kč. Poškozenému tak bylo přiznáno celkem 150 000,- Kč.

24. Ve věci sp.zn. 14 C 250/2022 byl poškozený trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmu Evropské unie podle § 260 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku, je čin s vysokým stupněm společenské nebezpečnosti a hrozící vysokým trestem odnětí svobody se sazbou od 5 – do 10 let nepodmíněně, žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná jeho mimořádnou aktivitou ve srovnání s dalšími spoluobviněnému při úsilí prokázat nevinu, zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do práva na ochranu soukromého, rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti a dobré pověsti. Došlo k citelnému zásahu do všech sfér osobnosti člověka, jenž trpěl, a i dnes trpí vyčerpáním z boje u svoji bezúhonnost. Nemohl se účastnit výběrových řízení, což mělo dosah do jeho podnikání. Řízení ve vztahu k poškozenému trvalo 5 let. Soud vycházel mimo jiné i z porovnávacího případu jiného poškozeného z téhož trestního stíhání, a to 26 C 201/2022 (viz výše), přičemž dospěl k závěru, že jestliže tamnímu poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 150 000,- Kč, není důvodu uvažovat i v souzeném případě o výrazně nižší částce odškodnění. Protože se mu již od žalované dostalo odškodnění ve výši 80 000 Kč, soud částku dorovnal o dalších 70 000 Kč tak, aby se oběma dostalo stejného odškodnění.

25. Ve věci sp.zn. 47 C 232/2022 trestně stíhán pro zločin poškození finančních zájmů EU dle § 260 odst. 1, odst. 2, odst. 5 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku a zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, za což mu hrozilo až 12 let. žalobce špatně spal, nemohl myslet na nic jiného, situaci tak řešil léky na spaní nebo příležitostným požíváním alkoholu. Jeho manželku musela vyhledat i odbornou pomoc. Jako zásadní aspekt pak soud vidí, že bylo zasaženo i do vlastnického práva žalobce, když mu byla zajištěna nemovitost, rodinný dům, ve kterém bydlel s manželkou a 3 dětmi. Žalobce se zejména obával uložení povinnosti k náhradě škody, jež byla v trestním řízení vyčíslena na zhruba 90 milionů českých korun. Celá kauza ho poškodila i profesně, když byl již od počátku zahájení trestního stíhání tlak, aby odstoupil z funkce vedoucího odboru. Tento tlak žalobce první roky ustál, avšak později byl nucen podat výpověď a v důsledku vedení trestního řízení byl i odmítnut v rámci výběrového řízení na pozici ředitele také pod vedením [Anonymizováno]. Celou situaci ztěžovala unikátní kombinace jména a příjmení žalobce, kdy žalobce velmi těžce nesl, že celá kauza byla označována mezi orgány veřejné moci jako „[Anonymizováno].“. Jméno žalobce se pak opakovaně včetně označení jeho pracovní pozici objevovalo v tisku. Zásahy do volnočasových a společenských aktivit žalobce netvrdil. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou. Rozhodnutí soudu bylo rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 179/2023- 138 ze dne 29.6.2023 potvrzen.

26. Soud neprováděl důkaz výslechem svědkyně, paní [jméno FO] (manželky), která měla vypovídat ke skutečnostem, které vyplynuly z výpovědi [jméno FO] (dcery žalobce). Jednak proto, že se nejedná o nové skutečnosti, když tyto musely být žalobci známy z jeho rodinného prostředí, jednak proto, že svědkyní uváděné skutečnosti žalobce neučinil součástí skutkových tvrzení v žalobě a není na svědeckých výpovědích, aby nahrazovaly žalobní tvrzení (tato mají naopak dokládat).

27. Soud s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby jako nadbytečné nehodnotil důkazy, týkající se jednotlivých služeb právní služby, které žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobci uhradila (zápis o právní poradě č. 1/2017 ze dne 18.1.2017, zápis o právní poradě č. 2/2017 ze dne 21.3.2017, zápis o právní poradě č. 3/2017 ze dne 27.3.2017, zápis o právní poradě č. 4/2017 ze dne 18.4.2017, zápis o právní poradě č. 5/2017 ze dne 20.7.2017, zápis o právní poradě č. 1/2018 ze dne 21.2.2018, zápis o právní poradě č. 1/2020 ze 3.2.2020, zápis o právní poradě č. 2/2020 ze dne 14.9.2020, zápis o právní poradě č. 1/2021 ze dne 30.1.2021, zápis o právní poradě č. 2/2021 ze dne 2.11.2021, zápis o právní poradě č. 3/2020 ze dne 23.9.2020, zápis o právní poradě č. 4/2020 ze dne 18.10.2020), rovněž soud nehodnotil zápis o právní poradě č. 2/2018 z 23.5.2018, když tento úkon byl dle žalobce omylem nesprávně účtován a žalobce výslovně uvedl, že v rozsahu přesahujícím jeho úhradu žalovanou (tzn. v rozsahu 1 úkonu právní služby) na úhradě tohoto úkonu netrvá.

28. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

29. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

30. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

31. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

32. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

33. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

34. Dle § 10 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

35. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

36. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

37. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

38. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

39. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

40. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

41. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

42. Mezi účastníky nebylo sporu potud, že žalobce byl od 10. 10. 2016 do 3. 11. 2021 (tzn. 5 let) na základě usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor zločineckých struktur ze dne 10.10.2016 trestně stíhán pro zločin poškození finančních zájmů EU dle § 260 odst. 1, odst. 2, odst. 5 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku a zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalobci hrozila trestní sazba odnětí svobody až 12 let. Jednalo se o úmyslnou trestnou činnost, přičemž tato skutečnost měla způsobilost vyvolat do určité míry zvýšení společenského odsouzení, zvláště pak s ohledem na postavení žalobce, jakožto politika, zastupitele a svého času i starosty [Anonymizováno] [adresa]. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalobci vznikla újma ztotožnitelná se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, jak celé trestní řízení dopadne. Pokud jde o skutková tvrzení, především nutno shrnout, že žalobce dopady do své osobnostní sféry tvrdil zpočátku poměrně obecně (žalobce i se svou rodinou vnímal jako skličující výši hrozící trestní sazby, známí, obchodní a političtí partneři si od žalobce zachovávali do té doby nezvyklý odstup, byl úspěšným politikem, avšak s nálepkou trestně stíhaného se bude do své původní pozice vracet jen stěží). V rámci koncentrační lhůty žalobce svá tvrzení zopakoval a doplnil, že se nejednalo o trestní stíhání jediné, když mu předcházelo i další (které dosud běží), přičemž byl v roce 2014 nucen vystoupit z původní strany ([Anonymizováno]) a po založení nové strany ([adresa]) již nezískal takový počet hlasů, aby mohl svou politickou kariéru rozvíjet. Dvojí trestní stíhání žalobce následně natolik rezonovalo mezi voliči, že již v roce 2022 raději své působení v politice ukončil. V tomto směru tak nelze než konstatovat, že i přes výzvu soudu žalobce svá tvrzení ohledně dopadů do rodinného či osobního života ponechal až na tvrzení jednotlivých svědků (zejména dcery, když manželka žalobce sice byla k jednání předvolána, avšak bez omluvy se nedostavila), která tak de facto měla nahrazovat chybějící skutková tvrzení. Z tvrzení žalobce, jakož i výpovědí svědků přitom vyplývá, že posuzované trestní stíhání nebylo jediným trestním stíháním, kterému byl žalobce vystaven, přičemž stíhání dříve zahájené (tzv. kauza pozemků) nadále běží. To nepochybně mělo vliv i na působení žalobce v ODS (byť v médiích sám uváděl důvody ryze soukromého rázu), omezení politických ambicí a následné ukončení politické kariéry žalobce, když jeho potenciální političtí partneři odmítají tvořit koalici s trestně stíhanými osobami (či uskupeními, která takové osoby ve svých kruzích mají), jak ostatně vyplynulo z výpovědi svědka [jméno FO]. V této souvislosti nutno ještě poukázat na rozpory mezi svědeckými výpověďmi dcery žalobce a jeho politických kolegů, zejména pokud jde o ukončení politické kariéry žalobce, když dcera uváděla již rok 2015, ačkoliv se tak dle svědka [jméno FO] mělo stát až v roce 2022 (tzn. v roce následujícím po posuzovaném trestním stíhání, avšak ještě za běhu již zmiňované druhé kauzy). Tyto nesrovnalosti soud vysvětluje věkem svědkyně v době, kdy se uvedené skutečnosti děly a s tím spojeným určitým nezájmem na okolní dění, nepovažuje je za vědomou snahu uvádět nepravdivá tvrzení. Soud z důkazů, založených do spisu rovněž zjistil, že daná kauza byla medializována (byť žalobce sám tuto skutečnost netvrdil). V daném případě jedním ze dvou „hlavních“ aktérů, když jméno spoluobviněného [Anonymizováno] bylo mimo jiné využíváno pro označení dané kauzy, zatímco jméno současného žalobce bylo uváděno v záhlaví jednotlivých článků, čímž se zvyšovala újma s trestním stíháním spojená. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynuly i další možné dopady do osobnostní sféry žalobce a jeho rodiny, byť soud v tomto směru považuje za sporné, nakolik lze tyto informace považovat za doplnění žalobcových (poněkud vágních) tvrzení, že rodina společně s ním považovala za skličující výši trestní sazby. Kromě doplněných tvrzení ohledně dopadů do profesní sféry, totiž žalobce sám žádné další dopady do osobnostní sféry neuvedl, žádné konkrétní zásahy do volnočasových a společenských aktivit netvrdil a nezmínil se ani o alkoholismu manželky, ačkoliv by mu tato skutečnost musela být známa. Z výpovědi svědkyně vyplynulo, že ona sama, když se v poslední fázi trestního stíhání o výši trestní sazby dozvěděla, považovala ji za hrozbu a zprošťující rozsudek následně se žalobcem oslavila. Soud tak vycházel z toho, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Současně soud přihlédl k provedeným porovnávacím případům, v nichž byli odškodněni někteří ze spoluobžalovaných současného žalobce a přiznal žalobci totožnou částku, která byla přiznána i poškozeným ve srovnávacích případech. Protože žalovaná již žalobci přiznala na tento nárok částku ve výši 120 000,- Kč, soud ve výroku ad.II žalobci na zadostiučinění nemajetkové újmy přiznal dalších 30 000,- Kč včetně příslušenství nejen z přiznané částky, ale i z částky již žalovanou uhrazené. Ve zbývající části žalobu o nároku žalobce na zadostiučinění nemajetkové újmy ve výroku ad. III zamítl.

43. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby zůstaly následující úkony: 27.10.2016 – nahlížení do spisu, 31.10.2016 – nahlížení do spisu, 14.7.2017– stížnost proti usnesení o zajištění majetku, 27.9.2017 – sepis žádosti o vrácení odňatých věcí, 18.10.2017 - sepis žádosti dle § 157a odst. 1 tr.řádu – vrácení věci, 19.10.2017 - sepis žádosti dle § 157a odst. 1 tr.řádu – vrácení věci, 19.11.2017 – sepis stížnosti na průtahy MSZ dle § 16b/1 ZSZ, 8.12.2017 – sepis stížnosti proti usnesení MSZ Pha o zajištění majetku, 17.2.2020 – sepis dotazu na stav věci, 16.8.2020 – sepis žádosti o zrušení zajištění - § 47 tr.řádu, 28.9.2020 – stížnost proti usnesení MSZ v Praze – zrušení zajištění. Mezi stranami nebylo sporu potud, že v jednotlivých dnech se uskutečnily úkony právní služby, které byly následně vyúčtovány žalobci. Žalobce v průběhu řízení sporoval obsah úkonů ve dnech 27.9.2017, 18.10.201, 19.10.2017 a 19.11.2017, které žalovaná označila jako sepis žádosti o vrácení odňatých věcí, zatímco žalobce je při ústním jednání označil jako stížnosti na postup policejního orgánu dle § 157a odst. 1 tr.řádu. Z provedeného dokazování je zřejmé, že z žalobcem dodatečně označených úkonů jako stížností (tzn. úkonů z 27.9.2017, 18.10.201, 19.10.2017 a 19.11.2017) byl první z nich označen jako sepis žádosti o vrácení odňatých věcí, druhé dva úkony jako sepis žádosti dle § 157a odst. 1 tr.řádu a poslední z uvedených jako sepis žádosti dle § 157a odst. 1 tr.řádu. Spornou otázkou mezi účastníky dále zůstalo, nakolik lze jednotlivé úkony považovat za účelně vynaložené. Pokud jde o úkony z 27.10.2016 a 31.10.2016 (nahlížení do spisu), Ústavní soud již v usnesení ze dne 30. července 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), uvedl, že „nahlížení do spisu je z povahy věci součástí převzetí zastoupení nebo obhajoby a tedy předpokládá splnění výše uvedené podmínky, tj. první porady s klientem. Ústavní soud stejně tak za spektakulární argumentaci stěžovatelky považuje její odkaz na ustanovení § 11 odst. 3 a odst. 2 písm. f) vyhlášky, neboť za takový úkon, který by naplnil hypotézu a dispozici uvedeného odst. 3 nelze považovat nahlížení do spisu, které je ostatně upraveno v ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), písm. b), resp. ve speciálním případě pod písm. f), jež však na souzenou věc vztáhnout nelze“ [obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. dubna 2013, sp. zn. I. ÚS 1107/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 29. dubna 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40 (dostupném na www.nssoud.cz), uvedl, že úkon právní služby nahlížení a studium spisu „je třeba považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., nikoli za samostatný úkon právní služby, jenž by byl svou povahou nejbližší prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 citované vyhlášky. V daném případě se jedná o nezbytný krok na počátku zastupování v řízení o kasační stížnosti, aby se ustanovený advokát s věcí seznámil, nejde tedy o úkon srovnatelný s prostudováním trestního spisu dle cit. ustanovení vyhlášky, k němuž dochází v průběhu trestního řízení, a to po skončení jeho přípravné fáze“ [obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. prosince 2011, sp. zn. 2 As 100/2011, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. října 2011, sp. zn. 4 As 35/2011 (obě rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz)]. V usnesení ze dne 9. dubna 2013, sp. zn. I. ÚS 3104/11 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), Ústavní soud uvedl, že „ne všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle § 11 advokátního tarifu. Přitom na tento princip již judikatura Ústavního soudu opakovaně odkazovala; to kupř. v nálezu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1099/09, v usnesení ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. II. ÚS 435/06, v usnesení ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. III. ÚS 791/07, v usnesení ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 1855/07. V citované judikatuře Ústavního soudu bylo dále poukazováno na fixovaný závěr, že advokát zápisem do seznamu advokátů dal z ústavního hlediska předběžný souhlas (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci van der Mussele proti Belgii ze dne 23. listopadu 1983, série A. č. [hodnota]) mimo jiné k tomu, že v tomto ohledu bude omezeno (za výhody současně poskytované) jeho právo na zisk z podnikání (čl. 11 Listiny), a tím ve své podstatě i podnikání samotné (čl. 26 Listiny). Toto omezení není pojímáno za rozporné s ústavním pořádkem, jestliže odpovídá principu proporcionality, a zásadní průmět do sféry základních práv či svobod nemá“. Z uvedených rozhodnutí zřetelně vyplývá, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu], případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení. Ze žaloby vyplývá, že právní zástupce žalobce převzal obhajobu žalobce 13.10.2016, oba úkony nahlížení byly uskutečněny krátce poté. S ohledem na shora uvedené je soud vyhodnotil jako součást obhajoby a žalobci náhradu za tyto úkony nepřiznal. Pokud jde o úkony z 14.7.2017 (stížnost proti usnesení o zajištění majetku), 27.9.2017 (sepis žádosti o vrácení odňatých věcí), 18.10.2017 (sepis žádosti dle § 157a odst. 1 tr.řádu – vrácení věci), 19.10.2017 (sepis žádosti dle § 157a odst. 1 tr.řádu – vrácení věci), 8.12.2017 (sepis stížnosti proti usnesení MSZ Pha o zajištění majetku), 16.8.2020 (sepis žádosti o zrušení zajištění - § 47 tr.řádu), 28.9.2020 (stížnost proti usnesení MSZ v Praze – zrušení zajištění) v daném případě ani nebylo tvrzeno, že by daná rozhodnutí byla zrušena pro nezákonnost. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 24.6.2015 sp.zn. 30 Cdo 3310/2013 „Odpovědnost státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a odst. 1 trestního řádu) ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá bez dalšího skutečnost, že trestní řízení, v němž bylo rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky vydáno, posléze neskončilo odsuzujícím rozsudkem…..Nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání.“ S ohledem na shora uvedené a s ohledem na to, že v řízení nebyly ani tvrzeny (natož prokázány) další okolnosti, které by odůvodňovaly vznik odpovědnostního titulu ve vztahu k zajištění majetku a následně uskutečněným úkonům, soud žalobu i v tomto rozsahu zamítl. A konečně pokud jde o úkony z 19.11.2017 (sepis stížnosti na průtahy MSZ dle § 16b/1 ZSZ) a 17.2.2020 (sepis dotazu na stav věci), nelze než konstatovat, že právo na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí se vztahuje pouze na účelně vynaložené náklady řízení. V daném případě ani jeden z uvedených úkonů nevedl k odstranění probíhajícího trestního stíhání jako takového a jako takový se tak nejeví jako účelný. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu i co do zbývajících úkonů ve výroku ad.II zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 476,73 Kč, přičemž tato částka představuje 85,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,66 % a úspěchu žalované v rozsahu 7,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 416 980,90 Kč sestávající z částky 9 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 1. 2024, z částky 9 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 5. 2024 a z částky 9 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 5. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 400 Kč ve výši 10 794 Kč.

Poučení