45 C 250/2022 - 57

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) Ing. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] 2. [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/2] 3. [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro hlavní intervenci dle ust. § 91a o. s. ř. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že na žalovaného č. 1, tedy společnost [Jméno zainteresované společnosti 0/0], nepřešlo dispoziční právo k nemovitosti, dům čp. [Anonymizováno], se st. parcelou [Anonymizováno], o výměře 326 m2, a st. parcelou [Anonymizováno] o výměře 437 m2, v k.ú. [právnická osoba], zapsané na LV [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu Praha - město, a dále, že žalovaní č. 2) tedy společnost [právnická osoba], a žalovaný č. 3), tedy společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., užívají nemovitosti, dům čp. [Anonymizováno] se st. parcelou [Anonymizováno] o výměře 326 m2 a st. parcelou [Anonymizováno] o výměře 437 m2 v k.ú. [právnická osoba], zapsané na LV [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu [adresa] – město se souhlasem žalobců, se zamítá.

II. Žalovaný č. 2, tedy společnost [právnická osoba] nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný č. 3, tedy společnost [právnická osoba]., nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný č. 1, tedy společnost [Jméno zainteresované společnosti 0/0] má právo na náhradu nákladů řízení, kterou jsou povinni uhradit žalobci, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve výši, která bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou ze dne 4.11.2022 domáhali proti žalovaným určení, že na žalovaného č. 1, tedy společnost [Jméno zainteresované společnosti 0/0], nepřešlo dispoziční právo k nemovitosti, dům čp. [Anonymizováno] se st. parcelou [Anonymizováno], o výměře 326 m2, a st. parcelou [Anonymizováno] o výměře 437 m2, v k.ú. [právnická osoba], zapsané na LV [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu Praha - město, a dále, že žalovaní č. 2) tedy společnost [právnická osoba], a žalovaný č. 3), tedy společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., užívají nemovitosti, dům čp. [Anonymizováno] se st. parcelou [Anonymizováno] o výměře 326 m2 a st. parcelou [Anonymizováno] o výměře 437 m2 v k.ú. [právnická osoba], zapsané na LV [Anonymizováno] u Katastrálního úřadu Praha – město se souhlasem žalobců. Žalobci žalobu označili jako žalobu o hlavní intervenci do řízení sp.zn. [spisová značka] a zrekapitulovali důvody, které je k tomu vedly. Žalobu odůvodnili tím, že jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti a doplnili, že žalobkyně č.2 podala dne 13.6.2022 u Krajského soudu v Praze v rámci insolvenčního řízení sp.zn. KSPH [spisová značka] incidenční žalobu (vedenou pod sp.zn. [spisová značka]), kterou se domáhá určení, že jí náleží dispoziční právo k majetku, a to včetně nemovitosti na adrese [adresa], sepsanému do majetkové podstaty v rámci uvedeného insolvenčního řízení. Téhož dne podala 2.žalobkyně u Krajského soudu v Praze v rámci insolvenčního řízení sp.zn. KSPH [spisová značka] incidenční žalobu (vedenou pod sp.zn. KSPH [spisová značka]), kterou se domáhá totožného práva i ve druhém insolvenčním řízení. Oba žalobci pak podali dne 27.března 2020 u Krajského soudu v Praze v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSPH [spisová značka] (pod sp.zn. [spisová značka]) žalobu na určení neplatnosti Dohody o rozdělení zaniklého společného jmění manželů [jméno FO], kterou uzavřeli dne 20.10,2019 insolvenční správce [tituly před jménem] [jméno FO], IČ [IČO] sídlem [adresa] (dnes [právnická osoba].) a insolvenční správce [Anonymizováno], v.o.s., IČ [IČO] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] (žalovaný č. 1/). Tato incidenční řízení nejsou dosud skončena a z toho druhá žalobkyně dovozovala svou aktivní legitimaci k podání žaloby v této věci. Žalobci dále konstatovali, že žalobkyně č.2/ dále je účastníkem insolvenčního řízení sp.zn. KSPH [spisová značka], přičemž namítali řadu dílčích pochybení, v jejichž důsledku se dle žalobců na ně nevztahují účinky zahájeného insolvenčního řízení (nesprávné doručování jednotlivých rozhodnutí insolvenčního soudu, nedostatek náležitostí jednotlivých rozhodnutí apod.). Žalobci dále uvedli, že i na majetek žalobce č. 1 byl dne 23.3.2016 zahájeno insolvenční řízení, a to pod sp.zn. KSPH [spisová značka]. S ohledem na žalobci tvrzená pochybení však žádný z insolvenčních správců ustanovených v rámci později zahájeného insolvenčního řízení sp.zn. KSPH [spisová značka], a to konkrétně společnost [Anonymizováno] (žalovaný č.l/), nemá žádné dispoziční právo k majetku sepsanému jako první v pořadí insolvenčním správcem Mg. Josefem Neskusilem, LL.M ke dni 10.11.2015 do majetkové podstaty žalobkyně. Dohoda o rozdělení zaniklého společného jmění manželů [jméno FO] ze dne 20.10.2019, kterou mezi sebou správci uzavřeli, je tak neplatná a vůči žalobcům neúčinná. Přičemž žalobci vedou se žalovaným č. 1 / a [tituly před jménem] [jméno FO] incidenční spor o určení neplatnosti jimi uzavřené Dohody o rozdělení zaniklého společného jmění manželů [jméno FO], která je vedena pod sp.zn. KSPH [spisová značka], o které není dosud pravomocně rozhodnuto.

2. Žalovaná 1) (pozn. soudu - v důsledku chybné žurnalizace spisu označená jako žalovaná č. 3, zatímco žalované č. 2 a 3 byly krátce označeny jako žalované č. 1 a 2) ve vyjádření ze dne 13.12.2023 předně uvedla, že zásahem žalobců do sporu sp.zn. [spisová značka] není sledován legitimní cíl podle § 91a občanského soudního řádu. Sama žaloba přitom neodpovídá žalobě o hlavní intervenci, ale svým obsahem spíše žalobě na určení. I jako žaloba na určení však žaloba vykazuje zásadní nedostatky. Zatímco žalobci neprokazují a ani netvrdí existenci naléhavého právního zájmu na vydání rozhodnutí v této věci, nelze než konstatovat, že je zcela zřejmé z průběhu insolvenčního řízení. Žalobci nemají a ani nemohou mít v tomto sporu aktivní legitimaci už jen proto, že byl pravomocně zjištěn jejich úpadek a na jejich majetky byly pravomocně prohlášeny konkurzy. Žalobci při své činnosti jednají ve shodě s dalšími spřízněnými osobami (např. s jejich synem [tituly před jménem] [jméno FO], se společnostmi [právnická osoba] [právnická osoba], IČ: [IČO], [právnická osoba]., IČ: [IČO] nebo Nakladatelství [právnická osoba] Vyšehradská, s.r.o., IČ: [IČO]), pomocí nichž jsou obcházeny účinky a důsledky pravomocných konkursů prohlášených na majetek dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0] (tj. žalobce č.1) a jeho manželky dlužnice [Jméno zainteresované osoby 1/0] (tj. žalobkyně č. 2), prostřednictvím nichž jsou odkláněny toky finančních prostředků, které by měly podle práva připadat do majetkových podstat dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0] a jeho manželky dlužnice [Jméno zainteresované osoby 1/0] (potažmo jejich věřitelům), mimo tyto majetkové podstaty. Skutečný účel podání této „Žaloby o hlavní intervenci“ (sp.zn. [spisová značka]) je ryze obstrukční (tj. protiprávní), konkrétně „dopomoci“ tomu, aby soudní řízení sp.zn. [spisová značka] trvalo bez pravomocného ukončení co nejdéle. Tomu přesně odpovídá i načasování podání Žaloby 11 dnů před konáním nařízeného jednání (15. listopadu 2022) u odvolacího Městského soudu v Praze ve sporu sp.zn. [spisová značka]. Již jen z tohoto důvodu by měla být Žaloba zamítnuta jako zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Žaloba nepřináší žádné nové relevantní argumenty či důkazy, které by byly s to zpochybnit tvrzení a argumentaci žalované 3 coby žalobkyně ve sporu sp.zn. [spisová značka]. K opakované snaze žalobců zpochybnit aktivní věcnou legitimaci 1.žalované 3 k podání žaloby o zaplacení 120.610,- Kč s příslušenstvím za užívání nebytových prostor v předmětné nemovitosti ostatními žalovanými odkázala např. na rozsudky Vrchního soudu v Praze č.j. [spisová značka], [spisová značka] ze dne 14. listopadu 2022 a č.j. [spisová značka], [spisová značka] ze dne 28. listopadu 2022, kterými bylo potvrzeno zamítnutí žalob na neplatnost dohody o vypořádání společného jmění manželů [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0], tj. Žalobců, ze dne 22. 10.2019. Následně bylo navíc rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 ICdo 36/2023-119, 75 ICm 1278/2020 ze dne 30. května 2023 zamítnuto dovolání Žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. [spisová značka], [spisová značka] ze dne 28. listopadu 2022, dále upozornila rovněž na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. [spisová značka], [spisová značka] ze dne 23. srpna 2022 či usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 81 ICm 611/2022 KSPH 66 INS 6953/2016), 29 ICdo 7/2023-58 ze dne 31. ledna 2023. Ve všech uvedených rozhodnutích se soud již k námitkám žalobců ohledně absence dispozičních práv insolvenčního správce (1.žalobce) opakovaně vyjádřil a jednání insolvenčního správce aproboval. První žalovaná dále doplnila, že celá Žaloba představuje zjevně bezúspěšné uplatňování práva, což lze doložit i pravomocnými usneseními soudů v jiných soudních řízeních v obdobných věcech, tj. „žalob [Jméno zainteresované osoby 1/0] o hlavní intervence“, např. usnesením odvolacího Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 6. června 2023, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 13. března 2023, kterým byl zamítnut návrh [Jméno zainteresované osoby 1/0] na osvobození od placení soudních poplatků, nebo usnesením Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 20. září 2022, kterým byla zamítnuta žádost [Jméno zainteresované osoby 1/0] na osvobození od placení soudních poplatků. Jestliže žalobci odkazovali na probíhající řízení, ve věcech, vedených Krajským soudem v Praze pod sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. 75 ICm 1278/2020, oba spory skončili zamítnutím žaloby, a to rozsudky odvolacího Vrchního soudu v Praze č.j. [spisová značka], [spisová značka] ze dne 16. srpna 2023 a č.j. [spisová značka], [spisová značka] ze dne 28. listopadu 2022, čímž byla rozhodnutí nalézacího soudu potvrzena. Žalovaná 1) navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Žalované č. 2) a 3) se k žalobě nevyjádřily.

4. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání. Žalobci se k jednání bez omluvy nedostavily, soud proto jednal v jejich nepřítomnosti. Pro nepřítomnost žalobkyně při jednání jí nemohlo být ze strany soudu poskytnuto procesní poučení ani dána případně výzva podle § 118a o.s.ř.

5. Při posouzení otázky své věcné příslušnosti soud vyšel z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.11.2023, č.j. Ncp 544/2023- 46, v obdobné věci.

6. Žaloba byla žalobci označena a podána jako žaloba o hlavní intervenci do řízení vedeného pod sp.zn. 45 C 163/2019.

7. Podle § 91a o.s.ř. platí, kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům (pozn. důraz přidal soud).

8. Dle shora uvedené zákonné úpravy žaloby o hlavní intervenci platí, že tato musí být namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou hlavní intervent popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to právě on, komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Petit žaloby, kterou se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí buď zcela, nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Hlavní intervence vyžaduje, aby stejný žalobní petit směřoval proti všem žalovaným (všem účastníkům probíhajícího řízení), jinak nemůže být úspěšná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2009, sp.zn. 28 Cdo 1042/2008).

9. V řízení sp.zn. 45 C 163/2019 se žalovaná 1) coby procesní žalobkyně domáhá po žalované 2) coby procesních žalovaných zaplacení bezdůvodného obohacení z titulu užívání nebytových prostor ve stavbě č.p. [Anonymizováno], stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [právnická osoba], a to konkrétně kancelářských prostor ve 4. NP předmětné stavby, označených dle projektové dokumentace jako kancelář č. 4.05 o výměře 11,8 m2 a kancelář 4.06 o výměře 24,7 m2, celkem 36,5 m2 a sociální zařízení (dále jen „předmětné nemovitosti“).

10. Předmětem řízení, do něhož se tak žalobci pokoušeli podat žalobu o hlavní intervenci, je spor o to, zda žalovaná 1) coby procesní žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované 2) coby procesní žalované úhradu za užívání předmětných nemovitostí bez právního důvodu či nikoli. Předmětem řízení však není otázka, komu svědčí dispoziční právo k předmětné nemovitosti ani zda žalovaní č. 2 a 3 tuto užívají se souhlasem žalobců, když tito v řízení přímo odvozují své právo předmětnou nemovitost užívat od souhlasu společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], se kterou mají žalovaní uzavřenu dohodu o užívání nebytových prostor a navíc žalovaní setrvávají v nebytových prostorách na základě stále existujícího smluvního vztahu, který byl učiněn se souhlasem společnosti Nakladatelství [právnická osoba] Vyšehradská, s.r.o., IČ [IČO], se sídlem [adresa]. Žalovaní neoprávněnost podané žaloby v původním řízení především dovozovali z jimi tvrzených pochybení, kterých se insolvenční soud dle jejich názoru dopustil. Soud však v tomto řízení není revizním orgánem, ani není oprávněn jako předběžnou otázku zkoumat skutečnosti uplatňované žalobci v tomto sporu, týkající se platnosti či správnosti jednotlivých rozhodnutí insolvenčního soudu. Eventuální nesprávnost postupu insolvenčního soudu při doručování rozhodnutí vydaných v insolvenčním řízení nezakládá jejich neplatnost, neboť nejde o právní úkony soudu, nýbrž je o právní skutečnosti. Pokud je zdejšímu soudu z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku známo, dosud nebylo postupem stanoveným zákonem zrušeno usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka a o jeho řešení konkursem, takže bez dalšího platí, že dlužník není osobou oprávněnou vymáhat se vyloučení věcí ze soupisu konkursní podstaty dlužníka. Podstatné navíc je, že spor se v řízení sp.zn. 45 C 163/2019 nevede o určení vlastnického práva, práva držby, či jak uvádí žalobkyně o „dispoziční právo k nemovitosti na adrese [adresa]“.

11. Soud dospěl k závěru, že žaloba podle jejího obsahu není žalobou o hlavní intervenci, kdy v tomto směru není podstatné, jak žalobkyně žalobu označila, ale to, čeho se podanou žalobu fakticky domáhá. Podstatou žaloby o hlavní intervenci je, aby soud rozhodl spor, který se vede o právo mezi dosavadními účastníky a osobou, která si činí nárok na „věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami“. To však není případ podané žaloby, která se s předmětem řízení sp.zn. [spisová značka] míjí.

12. V usnesení ze dne 11.1.2023, sp.zn. [spisová značka], dospěl Městský soud v Praze k závěru, že „žaloba se nestává žalobou dle § 91a o. s. ř. již jen tím, že ji žalobce takto označí, ale tehdy, když splňuje kritéria ustanovení § 91a o. s. ř., tedy když jde o žalobu, kterou si třetí osoba činí zcela nebo částečně nárok na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami. Pro posouzení žaloby jako žaloby dle § 91a o. s. ř. tedy není rozhodné jen to, že žalobce žalobu takto označil, ale předmět původního řízení a předmět intervenční žaloby. Petit intervenční žaloby nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí zcela nebo zčásti představovat konečné řešení právního poměru nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Žalobou dle § 91a o. s. ř. musí být sledován smysl ustanovení § 91a o. s. ř., tzn. Vyřešit spor o určité právo či věc mezi více subjekty najednou tak, aby nemuselo být po skončení původního řízení vedeno další. Hlavní intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Rozhodnutím o hlavní intervenci má být dosaženo v případě úspěchu interventa konečného řešení sporu mezi všemi účastníky. Typickým případem řízení, kde dochází k hlavní intervenci, jsou řízení zahájená tzv. reivindikační žalobou (žalobou na vydání věci), kdy se dva účastníci přou o své právo věc držet a třetí osoba se domnívá, že toto právo náleží jí.“ K obdobnému závěru dospěl Městský soud v Praze v usnesení ze dne 24.2.2023, sp.zn. 54Co 38/2023 (zejména bod 9 odůvodnění).

13. Vztaženo na poměry nyní souzené věci, soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není ve své podstatě žalobou dle § 91a o.s.ř do řízení sp.zn. [spisová značka]. Žalobci se domáhají určení, že dispoziční oprávnění nemá insolvenční správce jako žalovaný č. 1) (tedy že nedošlo k účinkům prohlášení konkurzu dle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona) a zároveň, že předmětné nemovitosti užívají žalovaní č. 2 a 3 se souhlasem žalobců; domáhají se tedy současně určení toho, o čem je zjevně spor pouze mezi žalobci a žalovanou 1), nikoli žalovanou 2 a 3. Soudu je z jeho úřední činnosti (z řízení sp.zn. [spisová značka]) známo, a je to zjevně známo i všem účastníkům tohoto řízení, že i žalované č. 2 a 3 ve sporu s žalobkyní nejsou, neboť i ony v řízení sp.zn. [spisová značka] namítali, že žalovaná 1) (insolvenční správce) nemá právo požadovat jakékoliv úhrady z titulu užívání předmětné nemovitosti. Žaloba proto nemůže být žalobou o hlavní intervenci, a je podle svého obsahu určovací žalobou.

14. Podle § 80 o.s.ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem, tedy je třeba, aby žalobkyně tvrdila a zejména i prokázala naléhavý právní zájem na určení, že jí náleží dispoziční oprávnění k nemovitosti označené v petitu žaloby a že toto dispoziční právo naopak nenáleží první žalované.

15. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je určovací žaloba dle § 80 o.s.ř. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a judikaturu v něm citovanou). Určovací žaloba nemůže naplnit preventivní funkci spočívající v zabránění vzniku budoucích sporů účastníků, pokud spory mezi účastníky neodstraňuje; ty již probíhaly, resp. další z nich aktuálně probíhá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3502/2020), jako je tomu i v případě žalobkyně.

16. Žalobci se žalobou domáhají určení, že dispoziční oprávnění k jim označené nemovitosti nenáleží první žalované, přičemž brojí proti účinkům usnesení o prohlášení konkursu na majetek obou žalobců (manželů [jméno FO]), jakož i proti samotnému vedení insolvenčních řízení a usnesením o ustanovení insolvenčního správce, proti soupisu majetku do majetkové podstaty dlužníků, kdy namítají i absenci elektronických podpisů na řadě usnesení insolvenčního soudu, z čehož dovozují jejich neúčinnost. V této souvislosti je však třeba poznamenat, že je na žalobcích, aby se proti úkonům soudu bránili cestou řádných či mimořádných opravných prostředků proti těmto rozhodnutím, případně v průběhu insolvenčního řízení v rámci nástrojů k tomu žalobcům (nebo dalším oprávněným subjektům) poskytnutých insolvenčním zákonem. Oprávněnost soupisu do majetkové podstaty má být podle insolvenčního zákona přezkoumávána výlučně v rámci žalob na vyloučení z majetkové podstaty ve smyslu § 225 insolvenčního zákona, případně na neplatnost usnesení o schválení dohody o vypořádání SJM a nemůže být obcházena žalobami na určení, že dispoziční právo k sepsanému majetku náleží žalobkyni. Ani neúspěch žalobců opravnými prostředky, popř. incidenčními žalobami, právní zájem na požadovaném určení nemůže založit. Jen na okraj nutno konstatovat, že z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku vyplývá, že navzdory svým opakovaným námitkám žalobci se svými opravnými prostředky úspěšní v insolvenčním řízení nebyli.

17. Soud dospěl k závěru, že žalobci nesplnili v potřebném rozsahu povinnost tvrzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, který je primárním předpokladem pro to, aby žalobě mohlo být vyhověno. Jelikož se žalobci k jednání bez omluvy nedostavili, nemohl jim soud poskytnout procesní poučení o tom, že v potřebném rozsahu uvedenou povinnost tvrzení neplní a neunáší tak břemeno tvrzení a výzvu podle § 118a odst. 1 o.s.ř., aby svá tvrzení v tomto směru doplnila. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp.zn. 32 Cdo 2528/2010 či sp.zn. 28 Cdo 3665/2009). Jelikož ze strany žalobců nebyla v potřebné míře splněna povinnost tvrzení, neprováděl soud ani žádné dokazování, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (srov. NS ČR sp.zn. 31 Cdo 619/2011, publik. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 115/2012).

18. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

19. Nad rámec povinného odůvodnění soud dodává, že materiálním účelem této žaloby zjevně není ochrana práv žalobkyně, nýbrž původně snaha zamezit tomu, aby mohlo být pravomocně rozhodnuto ve věci sp.zn. [spisová značka]. Z úřední činnosti, je soudu známo, že žalobci a různé osoby s nimi provázané či personálně propojené se opakovaně z různých důvodů domáhají vstupů do řízení, týkajících se právě majetku zapsaného do majetkové podstaty manželů [jméno FO], která jsou vedena u zdejšího soudu. Jen k dnešnímu dni prochází žalobci u zdejšího soudu 111 různými řízeními převážně uvedené povahy v různém procesním postavení (např. sp.zn. [spisová značka] a dalších). Ze strany žalobců a s nimi personálně či jinak propojených osob se jedná o zjevné zneužití práva, když jediným cílem neustálého podávání nejrůznějších procesních návrhů, či domnělých žalob z hlavní intervence, je zjevné zabránění předání nemovitostí, oddálení, případně znemožnění jejich zpeněžení a ztížení a prodloužení celého průběhu insolvenčních řízení manželů [jméno FO].

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byly zcela úspěšné žalované, proti kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné druhé žalované žádné náklady nevznikly (výrok II a III). Ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou soud přiznal první žalované náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne 23.11.2023 a přípravu a účast na jednání dne 15.12.2023 (podle § 1 odst. 2 písm. a/, b/ a c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč (výrok IV).

Poučení