45 C 254/2022 - 35

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem Mgr. Janem Tomaierem sídlem Classic 7 Bussines Park, Jankovcova 1037/49, 170 00 Praha 7 proti žalované: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 234 996 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 138.750,00 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.250,00 Kč, spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 138.750,00 Kč od 9.5.2023 do 10.7.2023, a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 8.250,00 Kč od 9.5.2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 87.996,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 87.996,00 Kč od 9.5.2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce částku 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 234 996,- Kč, způsobené mu v řízení nepřiměřenu délkou řízení, vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 39 C 71/2013. Řízení bylo zahájeno dne 5. 3. 2013 žalobou, kterou se žalobce domáhal po žalované společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], PSČ: [adresa], úhrady částky ve výši 333 960 Kč společně s příslušenstvím z titulu náhrady za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobce vlivem pracovních úrazů v období od 1. 10. 2011 do 31. 8. 2012. Žalobce stručně shrnul průběh řízení s tím, že toto dosud neskončilo. Řízení převážně probíhalo pouze u první instance, a to u Okresního soudu v České Lípě a žalobce se proti Rozsudku Okresního soudu v České Lípě bránil pouze jedním opravným prostředkem, a to odvoláním podaným k Odvolacímu soudu.. Rozsudek byl žalobci doručen až dne 18. 12. 2020, tj. po více než sedmi letech od podání Žaloby a Rozsudek Odvolacího soudu byl žalobci doručen po více než jednom roce od podání odvolání. Řízení nebylo složité ani po skutkové ani po právní stránce, již na počátku řízení se obě strany shodli na tom, že je ve věci klíčové posouzení rozsahu změn zdravotního stavu žalobce v čase, k čemuž byl vypracován i znalecký posudek na zadání žalobce. Přesto byl vypracován posudek na zadání soudu a následně ještě další, revizní, na který se čekalo od 25. 6. 2018 do 20. 4. 2020. Žalobce opakovaně žádal soud o urychlení řízení v reakci na neaktivitu Okresního soudu v České Lípě a následně Odvolacího soudu, případně ustanovených znalců (žádostí o nařízení jednání ze dne 29. 9. 2014, žádostí o odstranění průtahů v řízení ze dne 29. 6. 2015, protože ke dni této žádosti nebylo nařízeno ani první jednání ve věci. Okresní soud v České Lípě na tuto žádost reagoval přípisem ze dne 10. 7. 2015, č. j. 30 St 10/2015, ve kterém výslovně přiznal, že došlo k průtahu, který je dán stářím věcí v senátu příslušné soudkyně, podnětem k vyloučení znalce VFN ze dne 29. 4. 2020, který žalobce podal v reakci na nečinnost tohoto znalce při vypracovávání znaleckého posudku. VFN byla přitom již jednou dříve dne 27. 12. 2019 dotazována Okresním soudem v České Lípě ke stavu znaleckého posudku, žádostí ze dne 15. 6. 2020, kterou musel žalobce požádat Okresní soud v České Lípě o zaslání znaleckého posudku vyhotoveného znalcem VFN, o jehož vyhotovení se dozvěděl nahlížením do spisu. Okresní soud v České Lípě neučinil žádný úkon ve věci ode dne 27. 4. 2020, kdy obdržel od znalce vyhotovený znalecký posudek ze dne 20. 4. 2020 a vrácený spis do doby, co obdržel výše zmíněnou žádost o zaslání posudku od žalobce, žádostí o sdělení stavu řízení a o urychlený postup v řízení ze dne 22. 12. 2021, kterou žalobce odeslal Odvolacímu soudu poté, co již více než půl roku čekal na nařízení jednání o podaném odvolání). Soud i znalci v dané věci dle žalobce postupovali pomalu a délku řízení tak zapříčinili svým postupem ve věci, když mezi jednotlivými úkony soudu byly i roční průtahy a znalci navzdory urgencím posudky vypracovávali opožděně. Sám žalobce k délce řízení nijak nepřispěl, na výzvy a podání ze strany soudů reagoval vždy do několika týdnů, nejdéle ve lhůtě do dvou měsíců. Nepřiměřená délka řízení nebyla způsobena ani jednáním spol. DIAMO, která rovněž reagovala na výzvy a podání ze strany soudů stejně rychle jako žalobce. Délka řízení je tak nepřiměřená a působí žalobci nemajetkovou újmu. Žalobce je invalidním důchodcem v pokročilém věku a jeho příjem je nízký (i proto v daném řízení žádal o osvobození od poplatků, zatím bez rozhodnutí), žalovaná částka 333 960 Kč proto pro žalobce má značný význam a navíc se jedná o náhradu za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti vlivem pracovního úrazu, tj. pracovněprávní spor, týkající se zdraví. V této souvislosti žalobce poukázal na stávající judikaturu NS ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, sp. zn. 30 Cdo 3405/2009 či stanovisko Cpjn 206/2010. Po právní moci rozsudku odvolacího soudu (ode dne 9. 5. 2022 do data uplatnění této žádosti), již měl řízení pro žalobce význam standardní. S ohledem na shora uvedené žalobce požadoval za jeden rok řízení částku 20 000,- Kč (první dva roky v poloviční výši) a tuto dále navýšil 50% (jednak z důvodu postupu soudu v dané věci, jednak z důvodu svého postavení invalidního důchodce a pokročilého věku, když v době podání žaloby mu bylo 65 let, jednak z důvodu typově zvýšeného významu daného řízení pro žalobce. Celkem tak žalobce požadoval 234 996 Kč s příslušenstvím. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 8. 11. 2022, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 8.11.2022 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 234.996 Kč s přísl., která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 39 C 71/2013 jako soudu I. stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 10.7.2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 138.750,- Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v rámci posuzovaného řízení byla shledána nekoncentrovanost v postupu soudu a určité prodlevy, zejména od podání žaloby dne 5.3.2013 do jejího zaslání žalovanému dne 9.12.2013, dále od 17.2.2014 do 17.10.2014, též od 23.10.2014 do 1.7.2015. V důsledku uvedeného a s přihlédnutím ke skutečnosti, že první rozhodnutí ve věci bylo vyneseno až po 7 letech, je celková délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě dosud trvá 10 let a 3 měsíce. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 25 % z důvodu složitosti řízení. Předmětem posuzovaného řízení je žaloba o zaplacení částky ve výši 333.960,- Kč s příslušenstvím jako částky odpovídající neuhrazeným náhradám za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a dále náhrady škody z pracovního úrazu a nemoci z povolání. Řízení se vyznačuje vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo provedeno obsáhlejší dokazování spočívající zejména na opakovaném znaleckém zkoumání a provádění množství listinných důkazů. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou a soud II. stupně také jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Ministerstvo spravedlnosti shledalo rovněž důvody pro zvýšení základní výše zadostiučinění, a to z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce a dále s ohledem na jeho pokročilý věk. Z těchto důvodů bylo výsledné zadostiučinění celkem zvýšeno o 25 %. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žalobce vzal při prvním jednání ve věci žalobu částečně zpět, a to co do žalovanou uhrazeného zadostiučinění ve výši 138.750,- Kč.

4. Žádostí ze dne 8.11.2022 o zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, vedeného u Okresního soudu v České Lípě, sp.zn. 39 C 71/2013, uplatnil žalobce svůj nárok u žalované.

5. Dle detailu odeslané zprávy právním zástupcem žalobce Ministerstvu spravedlnosti ze dne 8.11.2022, s předmětem: „Nárok na náhradu škody“ byla zpráva doručena téhož dne žalované.

6. Stanoviskem žalované z 10.7.2023 byl nárok žalobce vypořádán, a žalobci byla přiznána částka 138.750,00 Kč, přičemž žalovaná vycházela z částky 15 000,- Kč za rok daného řízení. V době rozhodování žalované, řízení trvalo 10 let a 3 měsíce.

7. Ze spisu Okresního soudu v České Lípě, sp.zn. 39 C 71/2013 soud zjistil, že dne 6.3.2013 byla ve věci podána žaloba žalobcem proti společnosti [právnická osoba], kterou se žalobce domáhal částky 333.960,- Kč s příslušenstvím, představující náhradu nevyplacené mzdy, po dobu, resp. náhrady za ztrátu na výdělku, po skončení pracovní neschopnosti. Dne 9.12.2013 vyzval soud žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě, resp. dle referátu, ze 4.12.2013. Žalovaná se 18.12.2013 k žalobě vyjádřila, a předložila další podklady. Dne 28.1.2014 soud zaslal vyjádření žalované žalobci. Dne 17.2.2014 se žalobce vyjádřil ke stanovisku žalovaného. Dne 29.9.2014 žádal žalobce o nařízení jednání. Dne 15.10.2014 soud informoval účastníky, že s ohledem k rozporným závěrům v předložených posudcích, přistoupí k ustanovení soudního znalce z oboru pracovní úrazy a nemoci z povolání, a vyžádal od účastníků zadání formulace otázek pro soudního znalce. Dne 21.10.2014 se k otázkám na znalce vyjádřil žalovaný. Dne 23.10.2014 se vyjádřil žalobce. Dne 1.7.2015 soud vyzval žalovanou, aby zaplatila zálohu na provedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, a dále vyhledal znalce. Dne 23.11.2015 byl znalec v dané věci ustanoven. Dále soud, 23.11.2015 žádal od žalobce souhlas s nahlédnutím znalce do jeho zdravotní dokumentace. Dne 9.12.2015 byl souhlas žalobce s nahlédnutím do zdravotní dokumentace založen. Dne 11.8.2016, poté, co byl souhlas znalci zaslán, byl ve věci znalecký posudek vypracován, a zaslán soudu, včetně vyúčtování znalečného. Soud 20.9.2016 přiznal znalci znalečné a rozeslal znalecký posudek účastníkům. Dne 26.9.2016 se k posudku vyjádřil zástupce tehdejšího žalovaného. Dne 24.10.2016 se vyjádřil zástupce tehdejšího žalobce. Obě vyjádření soud rozeslal protistranám 9.1.2017, a současně se dotázal znalce, zda bude schopen dostavit se k výslechu v dané věci, na konkrétní den s tím, že tedy na jeho výslechu, jedna ze stran trvá. Žalovaný 19. prosince 2016 se znovu vyjádřil ke znaleckému posudku. Jeho vyjádření bylo zasláno protistraně 25.1.2017. Dne 13.2.2017 se ve věci vyjádřil znalec s tím, že je schopen dostavit se k jednání v termínech, 9., 16. a 23.3.2017. Soud poté nařídil, 16.2.2017, ústní jednání na 23.3.2017. Do spisu byla dále založena žádost žalovaného z 20.2.2017, o sdělení, zda je znalec na uvedené jednání předvolán. Soud na žádost žalované odpověděl 24.2.2017. Znalec, následně 28.2.2017 požádal o odročení, resp. zaslal omluvu své účasti na ústním jednání s tím, že byl v mezidobí předvolán jako znalec, na 10.2.2017 k jinému soudu. Dne 17.3.2017 soud odročil jednání, nařízené na 23.3.2017, a sice na den 18.4.2017. Uvedeného dne se dané jednání konalo, byl realizován pokus o smír. Bylo provedeno dokazování, a následně bylo jednání odročeno na neurčito za účelem případného doplnění tvrzení a označení dalších důkazů účastníků v rámci koncentrační lhůty. 21.4.2017 požádal o vyplacení odměny znalce, za účast při jednání, znalec. 19.4.2017 podal žalovaný stanovisko ke znaleckému posudku, při ústním jednání. Jeho vyjádření bylo zasláno protistraně 26.6.2017, a rovněž také protokol. 15.11.2017 žádal soud o součinnost Českou správu sociálního zabezpečení. 20.11.2017 se ve věci vyjádřil znalec k námitce podjatosti, kterou uvedla žalovaná ve svém vyjádření k posudku. Česká správa sociálního zabezpečení odpověděla na žádost o součinnost soudu 27.11.2017. 4.1.2018 rozhodl Okresní soud v České Lípě o tom, že znalec není vyloučen ze znaleckého posouzení. 29.3.2018 soud ve věci nařídil další ústní jednání, a to na 3.5.2018. V dané věci se konalo další jednání, a následně bylo jednání odročeno na neurčito z důvodu vyhotovení revizního znaleckého posudku. K tomuto ustanovil soud, 25.6.2018, Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze, a současně vyžádal, 26.6.2018 od žalobce opětovný souhlas pro nahlížení do zdravotní dokumentace, pro nového znalce. Žalovaná uhradila 13.7.2018 zálohu na vypracování znaleckého posudku. 13.7.2018, následně požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků, a předložil souhlas s nahlížením do zdravotnické dokumentace. 3.9.2018 rozhodl soud, resp. konstatoval soud, že byla vyplacena záloha na náklady znaleckého posudku, kterou měl uhradit žalobce, a tuto tedy, že bude vracet žalované. Žalovaná následně, 12.9.2018, informovala soud o čísle účtu, na který má být záloha vrácena. Následně byl spis zaslán znalci, 2.11.2018, k vypracování znaleckého posudku. Znalec 19.11.2018 informoval soud, že nastaly skutečnosti, pro které je z dané věci vyloučen z funkce znalce, neboť žalobci byly na Klinice pracovního lékařství a Neurologické klinice poskytovány zdravotní služby. Soud 12.3.2019 žádal legislativně právní odbor znaleckého ústavu o sdělení, kdo z odborného personálu z řad ošetřujících lékařů vykonával léčebné úkony v případě hospitalizace žalobce v dané věci s tím, aby bylo sděleno i v případě, že uvedené informace již nelze dohledat, či zjistit. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze následně odpověděla, 18.3.2019 na dotaz soudu. Žalobce poté žádal o sdělení stavu řízení, a urychlený postup ve věci, a sice 19.3.2019. Soud rozhodl o tom, že znalecký ústav není vyloučen z vyhotovení znaleckého posudku, 25.3.2019, a zaslal ústavu spis k vyhotovení znaleckého posudku. Dne 27.4.2020 odpověděla Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, resp. zaslala znalecký posudek, a současně požádala o případný výslech zpracovatele znaleckého posudku, prostřednictvím videokonference. Dne 29.4.2020 podal žalobce podnět k vyloučení znaleckého ústavu z podání znaleckého posouzení v dané věci. Ve spise je založena žádost znalce, o prodloužení lhůty k vyhotovení znaleckého posudku, do 9.9.2019, když tento měl být původně vypracován do 9.7.2019. Do spisu bylo založeno rovněž rozhodnutí, resp. vyhláška o zahájení insolvenčního řízení, na vědomí. (Tato byla založena zřejmě omylem.) Dne 13.5.2019 soud prodloužil lhůtu k vypracování znaleckého posudku znaleckému ústavu, do 9.9.2019. Dne 18.9.2019 soud urgoval o vyhotovení znaleckého posudku. Obdržel, 22.10.2019 informaci, prostřednictvím e-mailu, ohledně vypracování posudku, že v první řadě musí lékaři poskytovat zdravotní služby, nicméně znalecká činnost je rovněž součástí plnění povinností, plynoucích z pracovního poměru. Následně, 2.12.2019 soud vyzval znalecký ústav, aby sdělil, z jakého důvodu dosud nebyl předložen revizní znalecký posudek. Znalecký ústav následně odpověděl, že posudek bude uzavřen do 7.2.2020. Zpráva znaleckého ústavu byla zaslána účastníkům 3.2.2020. Dne 11.3.2020 soud opět urgoval znalecký posudek, který doposud nebyl vyhotoven. Dne 15.6.2020 žádal žalobce o zaslání znaleckého posudku. 4.5.2020 byla zaslán znalecký posudek v dané věci, včetně faktury. Soud poté, 22.6.2020 rozeslal posudek účastníkům, a současně nařídil ústní jednání na 4.8.2020, a předvolal účastníky k jednání. 22.7.2020 se ve věci vyjádřil žalobce k vypracovanému posudku s tím, že znalec jej osobně neviděl a nevyšetřil, a posudek je, mimo jiné, i z tohoto důvodu, vadný. Soud poté 3.8.2020 odročil jednání na nový termín, a sice 1.9.2020, za účelem provedení videokonferenčního výslechu znalce, a zaslal vyjádření žalobce znalci, a protistraně. Dne 3.7.2020 byli zástupci účastníků telefonicky vyrozuměni o odročení jednání, na 1.9.2020 s tím, že došlo k výpadku funkčnosti internetového spojení. Znalecký ústav následně, 5.8.2020, informoval soud, že jeho oprávnění ke znalecké činnosti, 1.5.2020 zaniklo. Dne 13.8.2020 soud zarezervoval videokonferenční místnost, nařídil další jednání, a předvolal účastníky, a rovněž jim zaslal vyjádření znaleckého ústavu z 5.8.2020 s tím, že na videokonferenci bude proveden výslech zpracovatele znaleckého posudku, ale pro účelnost přípravy a posouzení námitek žalobce proti znaleckému posudku, nebude k dispozici písemné vyjádření znaleckého ústavu. Účastníci potvrdili přijetí informace, e-mailem. Do spisu byla dále založena žádost o změnu konání videokonference. Soudkyně Mgr. Cholastová zasílala JUDr. Bělohlávkovi, v rámci konání videokonference dotaz, zda videokonferenční místnost je 1.9.2020 obsazena celý den, a zda by nebylo možné tedy konat jednání v jinou dobu. Na to odpověděl předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 2, JUDr. Bělohlávek, že videokonferenční místnost nelze 1.9., na jiný termín využít, protože je rezervována pro jiná jednání. Dne 26.8.2020 bylo následně jednání odročeno na 23.9.2020. Soud tedy nařídil jednání na 23.9.2020, a současně požádal tedy o rezervaci, v rámci videokonferenčního systému. Dne 7.9.2020 zaslal znalec, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, doplněk znaleckého posudku. Tento byl zaslán krátkou cestou, prostřednictvím e-mailu, účastníkům. Dne 23.9.2020 se konala videokonference v dané věci, a byl vyslechnut znalec. Poté bylo jednání odročeno na 8.10.2020. Ještě předtím byl zamítnut návrh na slyšení o konfrontaci znalců ve vztahu k reviznímu znaleckému posouzení a posudku MUDr. Richtera. Dne 16.9.2020 předložil znalecký ústav vyúčtování své účasti na videokonferenci. Dne 30.9.2020 předložila žalovaná v dané věci svůj závěrečný návrh. Závěrečný návrh poté předložil žalobce, 6.10.2020. Poté bylo ve věci konáno jednání 8.10.2020, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a o náhradě nákladů státu. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně založeno do spisu 18.12.2020 a rozesláno účastníkům. Dne 4.1.2021 požádal žalobce o prodloužení lhůty k předložení potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrů, a současně předložil odvolání proti vyhlášenému rozsudku v dané věci. Žalobce následně, 11.1.2021, doložil potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, a vyplněné prohlášení. Dne 11.11.2020 vyfakturovala Všeobecná fakultní nemocnice v Praze náklady vypracování znaleckého posudku. Soud přiznal znalečné znaleckému ústavu 26.1.2021. Do spisu byla dále založena žádost žalované, ze 3.2.2021, o zaslání kopie odvolání žalobce. 16.2.2021 se odvolal žalobce proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 26.1.2021, kterým bylo přiznáno znalečné znalci. Vyjádření žalobce, a doplnění odvolání bylo následně zasláno protistranám, tedy právnímu zástupci žalované a znaleckému ústavu, 1.3.2021. Žalovaný se k odvolání žalobce, 4.2.2021 vyjádřil. 5.3.2021 se ve věci vyjádřil znalecký ústav. 8.3.2021 doplnil žalobce své odvolání proti rozsudku. 27.4.2021 bylo doplnění odvolání zasláno ostatním účastníkům. 29.4.2021 se ve věci vyjádřil žalovaný k odvolání žalobce. Spis poté byl předložen, 9.6.2021, s odvoláními Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec. Dne 22.12.2021 žádal žalobce o sdělení stavu řízení. Soud poté, 4.1.2021, v rámci opatření rozhodl o tom, že věc bude přerozdělena jinému soudci z důvodu ukončení stáže soudce, jednoho z odvolacích senátů, a sice odvolacího senátu 83 Co. Tento senát následně, 1.3.2022 nařídil ve věci jednání u odvolacího soudu na 29.3.2022. Následně bylo usnesení okresního soudu, o přiznání znalečného, z 26.1.2021 potvrzeno, a sice rozhodnutím z 28.2.2022, a rozesláno účastníkům. Dále se konalo, před odvolacím soudem jednání, 29.3.2022, kdy bylo provedeno částečné dokazování, a za účelem vyhlášení rozhodnutí, bylo jednání odročeno na 31.3.2022. 30.3.2022 žádal žalobce o zaslání protokolu z jednání, a současně zaslal výpis svých nákladů řízení. Dne 31.3.2022 bylo před odvolacím soudem vyhlášeno rozhodnutí, kterým rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II. byl potvrzen. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou, a dále bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku ve výroku III., a vrácení k dalšímu řízení. Dne 28.2.2022 bylo potvrzeno rozhodnutí okresního soudu o přiznání znalečného, z 26.1.2021, a písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, bylo následně do spisu založeno, a rozesláno účastníkům. Do spisu je rovněž založen částečný spis se stejnopisy rozhodnutí a vyúčtování. Dále také sběrný spis, podle kterého, mimo jiné, došlo k přiznání znalečného, 6.6.2022, znalci MUDr. Boháčovi, a byl činěn dotaz na Českou správu sociálního zabezpečení k aktuální výši starobního důchodu žalobce. Dne 16.11.2022 poté Okresní soud v České Lípě rozhodl o tom, že žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 %, a o povinnosti žalobce nahradit státu do jednoho měsíce od právní moci usnesení náklady ve výši 3.299,50 Kč na účet Okresního soudu v České Lípě. Rozhodnutí bylo následně, téhož dne, vypracováno, a 18.11.2022 rozesláno účastníkům. Žalobce uhradil částku, v usnesení uloženou, na účet soudu 29.11.2022, a poté byl spis zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti, na základě žádosti ze 4.7.2023. Tímto byl spis ukončen.

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

13. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

20. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

21. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 6.3.2013 do 18.11.2022, kdy byl rozhodnuto o částečném osvobození žalobce od soudních poplatků a náhradě nákladů řízení státu., tedy celkem 9 let a 8 měsíců. Předmětem řízení byl částka 333 960, Kč, představující náhradu za ztrátu na výdělku, po skončení pracovní neschopnosti. V řízení se zvláště v prvních třech letech vyskytly průtahy, kdy soud nepostupoval koncentrovaně (od podání žaloby vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě až po 9 měsících, poté 8 měsíců ničeho nečinil a až po žádosti žalobce nařízení jednání ve věci informoval účastníky o svém názoru na protichůdnost znaleckých posudků, které strany dodaly a potřebu vyhotovit posudek vlastní, načež opět zhruba 8 měsíců ničeho nečinil, aby teprve vyzval žalovanou k zaplacení zálohy na vyhotovení znaleckého posudku). Ačkoliv poté již bylo v řízení postupováno poměrně plynule, objevil se další průtah před soudem odvolacím, kterému byl spis předložen 9.6.2021, po urgenci žalobce po 6 měsících soud informoval o změně obsazení odvolacího senátu a přerozdělení věci. V mezidobí pak bylo rozhodováno i o přiznání znalečného. Rozsudek nalézacího soudu, kterým byla žaloba zamítnuta byl pak potvrzen a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu a osvobození žalobce od soudních poplatků v převážné části. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Kromě znaleckých posudků, předložených stranami, nechal soud vypracovat další dva znalecké posudky, přičemž jeden z nich vyvrátil nepravdivá tvrzení žalobce, že podpis na stavebním deníku není jeho podpisem. Ve věci také bylo opakovaně rozhodováno o změně osoby žalovaného a rovněž o návrzích stran na přerušení řízení. V řízení dále probíhala mimosoudní jednání, konkrétně v období od 9.2.2007 do 19.9.2007 a v období od 28.1.2009 do 27.5.2009, což se rovněž negativně projevilo na délce řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně jednou, rovněž soud odvolací, ten dále rozhodoval rovněž jednou procesně. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, tento se na délce řízení nepodílel, dokonce ani žádostí o odročení jednání, naopak se snažil řízení urychlovat dotazy na nařízení jednání či postup ve věci znaleckých posudků. Žalobci tak nelze ničeho vytknout. Co se týče objektivního významu předmětu řízení, jedná se o spor, který je typově spojen s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Současně musel nést žalobce dané řízení úkorněji, protože v něm byla řešena náhrada za ztrátu na výdělku z pracovního úrazu, přičemž sám je v invalidním důchodu a možnost dalšího přivýdělku je tak pro něj nepochybně omezená. Předmět řízení tak pro něj představoval nemalou částku. Soud vzal v potaz i věk žalobce, kterému v době zahájení řízení bylo 65 let, až v posledním měsíci řízení překročil hranici 75 let, tedy hranici vyššího věku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp.zn. 30 Cdo 4465/2017, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012). Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako zvýšený.

22. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku trvání řízení v délce 9 let a 8 měsíců v rozsahu 16 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 140 000 Kč. Od této částky odečetl 20 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly. Naopak, pro postup soudu, který v dané věci postupoval velice nekoncentrovaně, je dle názoru soudu důvod pro navýšení základní částky o 10 %, pro zvláště závažný subjektivní význam daného řízení pro žalobce (náhrada za ztrátu na výdělku pro invalidního žalobce v nezanedbatelné výši) o dalších 10 % a z hlediska typového charakteru sporu, jakož i věku žalobce (byť tento dosáhl tzv. pokročilejšího věku až v posledním měsíci řízení, viz rozhodnutí NS ČR sp.zn. 30 Cdo 3296/2014) o dalších 15%. Celkem tak došlo k navýšení základní částky o 5%, což představuje částku 147 000,- Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 138 750 Kč, hradil tak částku nižší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobě ve výroku ad. II. vyhověl, co do rozdílu mezi jím přiznaným zadostiučiněním a již vyplaceným zadostiučiněním ze strany žalované, a to včetně úroku z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. III. rozsudku zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 11. 2023 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč.

Poučení