45 C 26/2025 - 28

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Dr. [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] advokátem Mgr. Vítem Kubalcem sídlem Hlinky 57/142a, 603 00 Brno proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Anonymizováno] - [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 387 000 Kč s [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 387.000,- Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 387.000,- Kč, způsobené mu v řízení u Okresního soudu v Děčíně pod sp.zn. [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že podal dne 6. 12. 2013 u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. [Anonymizováno] žalobu o vydání platebního rozkazu na částku 262 500 Kč. Řízení bylo pravomocně ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2024 (č. j. [Anonymizováno]), kterým byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ze dne 14. 12. 2022 a změněn výrok o nákladech řízení. Řízení tak trvalo celkem 10 let, 1 měsíc a 25 dní, což je dle žalobce doba zjevně nepřiměřená, porušující jeho právo na spravedlivý proces. Na základě toho uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 450 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení, přičemž v předběžném projednání svého nároku mu žalovaná ve stanovisku ze dne 6. 12. 2024 přiznala zadostiučinění ve výši pouhých 83 000 Kč, přičemž uznala nesprávný úřední postup v dané věci. Plnou náhradu žalobci odmítla vyplatit, když z nepochopitelného důvodu nepřihlížela k míře inflace v letech 2013–2024 a vysokým úrokům z prodlení, dosahujícím v dané věci přibližně 220 000 Kč. Žalobce namítal, že žalovaná naopak přistoupila k nekorektnímu snížení základní částky o 20% pro složitost případu. To se dle žalobce jeví paradoxním, neboť se dle jeho názoru jednoduché věci standardně soudy neprojednávají 10 let. Problémy s ustanovením vhodného znalce a vytíženost znalců a znaleckých ústavů navíc těžko mohou jít k tíži žalobci. Žalobce proto s přiznanou výši zadostiučinění nesouhlasí a trvá na plném přiznání jím navrhované výše zadostiučinění ve smyslu Žádosti o náhradu škody způsobenou nepřiměřenou délkou a průtahy v soudním řízení ze dne 10. 6. 2024. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 10.6.2024 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslil ve výši 450.000,- Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeným před Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 83.000,- Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že řízení vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. [Anonymizováno] probíhalo po dobu 10 let a 4 měsíců na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci bylo rozhodnuto soudem prvního stupně jednou, soudem odvolacím také jednou. Provedeným šetřením byla zjištěna určitá nekoncentrovanost postupu soudu v řízení, mezi některými procesními úkony soudu došlo k mírným prodlevám. Ve vztahu k současnému žalobci pak byla posouzena délka řízení 7 let a 11 měsíců, tj. ode dne 10.5.2016, kdy byla doručena žaloba jeho právnímu zástupci, kdy se o řízení dověděl a odkdy teprve mohl pociťovat nemajetkovou újmu z délky daného řízení. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná dospěla žalovaná nejprve k základní částce 103.000,- Kč. Žalovaná vycházela ze základní částky 15.000,- Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250,- Kč za měsíc trvání řízení (s výjimkou prvních dvou let, kdy byla přiznána částka poloviční). základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 20%. Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody, kterou měl na majetku žalobce žalovaný způsobit svým jednáním. Soud zkoumal vlastnictví žalobce k movitým věcem, tvrzenou dobrou víru žalovaného, že movité věci nabyl do svého vlastnictví spolu s pozemkem, na němž byly věci uskladněny. V řízení byl vypracován znalecký posudek, včetně doplňku ke stanovení množství a ceny věcí, přičemž delší dobu se soudu nedařilo ustanovit vhodného znalce vzhledem k nutné odbornosti a vytíženosti znalců a znaleckých ústavů. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Šlo o žalobu na náhradu škody, tj. o peněžité plnění, s tímto typem sporů není spojen presumovaný zvýšený význam řízení pro účastníky. Význam řízení pak nezvyšuje ani skutečnost, že žalobci byla uložena povinnost k úhradě úroků z prodlení. Pokud jde o žalobcem namítanou inflaci, žalovaná odkázala na poměrně bohatou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, z níž se podává, že k takovému postupu není dán důvod (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2356/2024). Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žádostí o náhradu škody způsobenou nepřiměřenou délkou a průtahy v soudním řízení ze dne 10.6.2024, adresovanou Ministerstvu spravedlnosti, žalobce požadoval na žalované celkem 450 000,- Kč za 10 let a 1 měsíc řízení, vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp.zn. [Anonymizováno].

4. Stanoviskem ze dne 6.12.2024 žalovaná nárok žalobce vypořádala a žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 83 000,- Kč.

5. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp.zn. [Anonymizováno] bylo zjištěno následující: Dne 6.12.2013 byla ve věci podána žaloba [právnická osoba] proti [tituly před jménem] [jméno FO], ve které se tehdejší žalobce domáhal zaplacení částky 262.500,- Kč s příslušenstvím, jako náhrady za pískovcové kopáky, které zůstaly na pozemku v nájmu žalovaného a ve vlastnictví žalobce. Dne 15.5.2014 byl dán pokyn asistentovi k vyzvání na zaplacení soudního poplatku. Dne 23.6.2014 opravil právní zástupce tehdejšího žalobce chyby v psaní, resp. jméno současného žalobce, tedy nikoli [jméno FO], ale [Anonymizováno]. Žalobce byl vyzván dne 1.7.2014 k zaplacení soudního poplatku. Následně dne 9.7.2014 požádal o osvobození od soudních poplatků. Soud žalobce vyzval dne 10.7.2014, aby doložil své majetkové poměry. Ten následně dne 12.8.2014 předložil vyplnění Prohlášení o majetkových poměrech. Nicméně nedostatečně a proto dne 28.4.2015 nebylo jeho žádost o osvobození od soudního poplatku vyhověno a osvobození nebylo přiznáno. Žalobce byl opětovně dne 5.6.2015 vyzván k zaplacení soudního poplatku. Soud poté prověřil dne 21.7.2015 rejstřík insolvenční, rovněž centrální evidenci obyvatel. Do spisu dále byl dne 24.7.2015 založen záznam o složení soudního poplatku žalobcem. Následně byl žalobce dne 23.3.2016 vyzván k opravě vad žaloby, včetně identifikace pískovcových „kopáků“ – tedy o co se jedná, počet, rozměry. Dne 19.4.2016 žalobce svou žalobu doplnil. Soud poté zaslal žalobu dne 5.5.2016 žalovanému s výzvou k vyjádření a rovněž s předvoláním k ústnímu jednání na dne 6.6.2016. Žaloba včetně předvolání a výzvy k vyjádření byla žalovanému, tedy současnému žalobci doručena dne 26.5.2016, a to vhozením do schránky, neboť si zásilku nevyzvedl v úložní době. Právnímu zástupci žalobce, současného bylo předvolání doručeno dne 10.5.2016. Dne 11.5.2016 požádal zástupce žalovaného o odročení jednání s ohledem na dovolenou v zahraničí a nemožnost substituce. Rovněž žalobce tehdejší, se připojil se svou žádostí k odročení jednání, dne 12.5.2016, z důvodu lázeňských procedur. Dne 23.5.2016 požádal právní zástupce žalovaného o doručení žaloby žalovanému s tím, že tento se již na původní adrese nezdržuje a je často v zahraničí a požádal o doručení, resp. doručování k rukám právního zástupce, příp. na adresu pracoviště: [Anonymizováno] [adresa]. Dne 2.6.2016 soud jednání odročil na dne 1.8.2016 z důvodu žádosti žalovaného. Dne 9.6.2016 požádal právní zástupce žalovaného (v této věci žalobce) opětovně o zaslání žaloby, ačkoli tato byla právnímu zástupci žalovaného zaslána do datové schránky dne 10.5.2016. Dne 24.6.2016 soud opětovně zaslal právnímu zástupci žalovaného požadovanou žalobu. Dne 30.6.2016 požádala právní zástupkyně tehdejšího žalovaného, která nově převzala právní zastoupení žalovaného, opět o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené. Žalovaný se k žalobě prostřednictvím nové právní zástupkyně, dne 4.7.2016 vyjádřil. Soud poté žádosti žalovaného vyhověl a dne 18.7.2016 ústní jednání odročil na dne 19.9.2016. Dne 26.7.2016 informoval původní právní zástupce žalovaného o ukončení právního zastoupení. Dne 2.6.2016 soud jednání odročil na dne 1.8.2016 z důvodu žádosti žalovaného. Dne 9.6.2016 požádal právní zástupce žalovaného (v této věci žalobce) opětovně o zaslání žaloby, ačkoli tato byla právnímu zástupci žalovaného zaslána do datové schránky dne 10.5.2016. Dne 24.6.2016 soud opětovně zaslal právnímu zástupci žalovaného požadovanou žalobu. Dne 30.6.2016 požádala právní zástupkyně tehdejšího žalovaného, která nově převzala právní zastoupení žalovaného, opět o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené. Žalovaný se k žalobě prostřednictvím nové právní zástupkyně, dne 4.7.2016 vyjádřil. Soud poté žádosti žalovaného vyhověl a dne 18.7.2016 ústní jednání odročil na dne 19.9.2016. Dne 26.7.2016 informoval původní právní zástupce žalovaného o ukončení právního zastoupení. Dne 19.9.2016 soud ve věci jednal, kdy bylo provedeno dokazování s tím, že bude zapotřebí stanovit cenu pískovcových kopáků, na základ znaleckého posudku. Žalobce k výzvě, aby prokázal nabytí vlastnictví předmětných kopáků do svého vlastnictví, navrhl výslech několika svědků. První jednání poté bylo přerušeno a mělo v něm být pokračováno dne 1. listopadu 2016 za účelem dalšího pokračování ve věci s tím, že účastníkům byla poskytnuta lhůta 15 dnů k dalšímu případnému tvrzení žalobce, prokazujícímu jeho žalobní nárok. Dne 4.10.2016 požádal právní zástupce žalobce, tehdejšího, o prodloužení lhůty k dotvrzení rozhodných skutečností. Soud následně žádosti vyhověl, dne 25.10.2016 a lhůtu prodloužil. Právní zástupce tehdejšího žalobce požádal o odložení jednání, nařízeného na dne 1.11.2016 s tím, že žalobce se podrobil operaci [Anonymizováno] a není schopen se jednání účastnit. Soud žádosti žalobce dne 27.10.2016 vyhověl a jednání odročil na dne 13.12.2016. Rovněž dne 25.10.2016 prodloužil lhůtu žalobci k doplnění jeho tvrzení, a to do dne 16.11.2016. Dne 1.11.2016 požádala právní zástupkyně žalovaného o odročení jednání, nařízeného na dne 13.12.2016, a to z důvodu svého pobytu v zahraničí. Soud opět této žádosti vyhověl, a to dne 9.12.2016 a jednání odročil na dne 23.1.2017. Právní zástupce tehdejšího žalobce rovněž požádal o odročení nařízeného jednání na dne 13.12.2016, z důvodu zdravotního stavu žalobce a současně doplnil vyjádření ohledně rozměrů pískovcových kopáků. Dne 23.1.2017 soud ve věci znovu jednal, kdy provedl další dokazování. Následně žalobce opětovně poučil, jakým způsobem má doložit, resp. dotvrdit výši požadované náhrady škody, doplnit jím požadovaná tvrzení, rovněž vlastnictví k předmětným kopákům. Dále aby prokázal, jakým konkrétním jednáním žalovaného vznikla žalobci škoda v uvedené výši. Poté jednání odročil na dne 6.3.2017 za účelem pokračování ve věci, zejména účastnického výslechu žalobce a žalovaného a dále provedení svědecké výpovědi [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a dále čtení listinných důkazů. Žalovaný se dne 25.2.2017 ve věci vyjádřil a omluvil neúčast žalovaného na jednání dne 6.3.2017, kdy se tohoto jednání z důvodu neodkladné služební cesty, nebude schopen zúčastnit a nebude možno provést jeho výslech. Dne 3.3.2017 soud jednání odročil na dne 21.3.2017. Dne 9.3.2017 požádal právní zástupce tehdejšího žalobce o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním. Rovněž předvolaný svědek [tituly před jménem] [jméno FO] se z jednání omluvil z důvodu jiného jednání, kde je nutná jeho osobní účast jakožto insolvenčního správce na přezkumném jednání u Krajského soudu v Ostravě. Soud poté dne 16.3.2017 jednání odročil na dne 2.5.2017. Uvedeného dne se ve věci jednání konalo, kdy byl vyslechnut svědek [tituly před jménem] [jméno FO], svědek [jméno FO]. Byl proveden účastnický výslech tehdejšího žalobce a rovněž byl proveden účastnický výslech tehdejšího žalovaného. Jednání poté bylo přerušeno, resp. odročeno na dne 12.6.2017. Ve spise je dále založen referát z dne 9.6.2017, kdy jednání bylo odročeno na dne 24.7.2017. Dne 27.6.2017 soud předvolal účastníky na dne 24.7.2017 a rovněž na dne 13.6.2017. Na první z uvedených termínů, rovněž předvolával svědky. Dne 30.6.2017 sdělil zástupce tehdejšího žalobce bližší nacionále svědků, které navrhoval vyslechnout. Žalovaný se dne 5.7.2017 ve věci vyjádřil, navrhl další návrhy na dokazování a rovněž předložil znalecký posudek, oceňující hodnotu kopáků. Posudek vypracoval [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 10.7.2017 požádal jeden ze svědků o postoupení výslechu k soudu v Plzni. Soud poté ve věci dne 24.7.2017 jednal, provedl další důkazy, vyslechl svědka [jméno FO]. Dále bylo přistoupeno k výslechu znalce [právnická osoba]. Po provedení dalších důkazů, jednání odročil na neurčito za účelem výslechů následujících svědků, a sice svědka [Anonymizováno], [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO] st., [Anonymizováno] a blíže nejmenovaného řidiče vozidla Avia, s blíže specifikovanou SPZ s tím, že nacionále tohoto řidiče by měly být dodány později. Dne 27.7.2017 zaslal soud [právnická osoba] vyúčtování nákladů za účast při jednání. Soud požádal dne 31.7.2017 o sdělení vlastníka, či provozovatele vozidla RZ [SPZ]. Dne 4.8.2017 obdržel odpověď Magistrátu města Děčín s bližší specifikací provozovatele a vlastníka uvedeného vozidla. Tento byl následně soudem předvolán dne 15.8.2017 k ústnímu jednání na den 23.10.2017, společně s dalšími svědky. Dne 24.8.2017 informoval právní zástupce tehdejšího žalobce o bližším nacionále svědka Vlka. Soud tohoto svědka dne 11.9.2017 předvolal. Dne 23.10.2017 se ve věci konalo další jednání, kdy byli vyslechnuti svědci [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO], [Anonymizováno] s tím, že další svědci [jméno FO], [jméno FO] ml., [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] mají být vyslechnuti při dalším jednání, které bylo odročeno na den 11.12.2017. Soud dne 26.10.2017 uvedené svědky rovněž předvolal. Dne 28.11.2017 navrhoval právní zástupce tehdejšího žalobce opětovné vyslechnutí znalce [Anonymizováno]. Dne 8.12.2017 informoval primář oddělení Nemocnice následné péče v České Kamenici o nemožnosti vyslechnout [jméno FO] st. z důvodu jeho zdravotního stavu. Dne 11.12.2017 soud vyslechl [jméno FO] ml., svědka [Anonymizováno], svědka [Anonymizováno], svědka [Anonymizováno]. Jednání bylo z časových důvodů přerušeno s tím, že termín pokračování měl být stranám sdělen písemně. Dne 31.1.2018 bylo další jednání nařízeno na den 20.2.2018. Dne 20.2.2018 bylo zjištěno, že svědek [jméno FO] st. se nedostavil. Byl vyslechnut znalec [tituly před jménem] [jméno FO], provedeny další důkazy. Jednání bylo odročeno na neurčito a stranám byla poskytnuta lhůta 15 dnů k případným dalším návrhům. Dne 5.3.2018 předložil znalec [jméno FO] vyúčtování za účast při jednání. Dne 6.3.2018 doplnil tehdejší žalobce návrh na doplnění dokazování. Dne 12.3.2018 žalovaný navrhl vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 16.3.2018 soud vyzval zástupce žalovaného k položení otázek na stanovený znalecký ústav a požádal [právnická osoba] [právnická osoba]. o součinnost. Ta odpověděla obratem dne 19.3.2018, kdy se také ve věci vyjádřil žalovaný. Dne 22.3.2018 přiznal soud znalci [jméno FO] znalečné. Dne 28.5.2018 ustanovil [Anonymizováno], [Anonymizováno], k vyhotovení posudku. Spis byl zaslán znalci dne 4.7.2018. Dne 28.6.2018 se konalo místní šetření. Dne 6.8.2018 znalec informoval soud o tom, že dosud neobdržel rozhodnutí a bránil se proti vyhotovení posudku. Dne 2.10.2018 soud provedl průzkum zhotovitelů znaleckého posudku. Následně oslovil jednotlivé ústavy, které mezi dny 3.10. až 9.10.2018 postupně sdělovaly své možnosti. Dne 19.2.2019 urgoval [tituly před jménem] [jméno FO] úhradu odměny. Dne 16.1.2019 se konala porada soudkyně se znalcem. Dne 24.3.2019 právní zástupkyně tehdejšího žalovaného informovala o ukončení zastoupení. Dne 3.4.2019 se soud spojil se společností [Anonymizováno] [adresa]. Dne 9.4.2019 byl spis předložen asistentovi VSÚ. Dne 12.5.2019 převzal žalovaný nové právní zastoupení. Soud založil záznam, 13.5.2019, že za účelem vypracování znaleckého posudku oslovil [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno] [adresa], [právnická osoba], [právnická osoba], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], a to s negativním výsledkem. Dne 14.5.2019 oslovil dalšího znalce, který žádal o zaslání fotografií kopáků. Dne 15.5.2019 žádal o kopie ve vyšší kvalitě. Dne 20.5.2019 požádal [tituly před jménem] [jméno FO] o přiznání svědečného. Dne 5.6.2019 byl spis předložen soudci se záznamem, že znalecký posudek může vypracovat [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 8.8.2019 byl jmenován znalcem. Dne 16.8.2019 bylo [Anonymizováno] zproštěno. Dne 17.9.2019 byl spis předán znalci. Dne 3.3.2020 bylo zaznamenáno, že spis se dosud od znalce nevrátil. Dne 19.9.2019 soud zaznamenal telefonát se znalcem. Dne 20.9.2019 byl spis doručen znalci s lhůtou 60 dnů. Dne 27.3.2020 znalec oznámil zdržení. Dne 24.6.2020 soud urgoval vypracování. Dne 2.7.2020 právní zástupkyně žalovaného informovala o pozastavení praxe. Dne 28.7.2020 znalec vrátil spis, uvedl termín odevzdání do 15.8.2020. Dne 4.8.2020 soud urgoval. Dne 20.8.2020 znalec předložil vyúčtování a posudek. Dne 24.8.2020 byl posudek rozeslán. Dne 17.9.2020 se zástupkyně žalovaného vyjádřila. Dne 7.10.2020 soud vyzval znalce k doložení dokladu o činnosti geodeta. Dne 16.12.2020 soud zaslal stranám vyúčtování. Dne 21.12.2020 znalec upravil vyúčtování. Dne 4.1.2021 právní zástupce žalobce požádal o prodloužení lhůty. Dne 5.2021 požádal o vyčkání s úhradou. Dne 1.3.2021 se vyjádřila zástupkyně žalovaného. Dne 27.5.2021 soud předvolal účastníky na 10.8.2021. Dne 6.5.2021 požádal znalec o úhradu. Dne 21.5.2021 soud informoval o vyčkání s úhradou. Dne 21.5.2021 vyzval žalobce k doplnění námitek. Dne 16.6.2021 žalobce doplnil námitky. Dne 29.7.2021 nový právní zástupce žalovaného převzal věc. Dne 9.8.2021 mu byl posudek zaslán. Dne 10.8.2021 se ve věci konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut znalec [tituly před jménem] [jméno FO] a jednání z časových důvodů bylo přerušeno a mělo v něm být pokračováno dne 30.11.2021. Následně bylo dne 12.8.2021 přiznáno znalci [Anonymizováno] znalečné. Právní zástupce tehdejšího žalobce požádal dne 18.10.2021 o odročení jednání nařízeného na dne 30.11.2021, a to z důvodu kolize s jiným jednáním. Soud poté komunikoval se znalcem, že se jedná o totéž vyúčtování, které již bylo uhrazeno, resp. vyplaceno. Dne 24.11.2021 soud vyhověl žádosti tehdejšího právního zástupce žalobce a jednání nařízené na dne 30.11.2021 odročil na dne 8.3.2022. Dne 8.12.2021 soud vyzval zástupce stran ke sdělení případných dalších otázek na znalce za účelem vyhotovení dodatečného znaleckého posudku ve lhůtě 14 dnů. Dne 13.12.2021 zaslal otázky na znalce zástupce tehdejšího žalovaného. Dne 23.12.2021 zaslal otázky zástupce tehdejšího žalobce. Soud poté zadal dne 4.1.2022 doplnění znaleckého posudku a poté spis zaslal dne 31.1.2022 znalci, který jej měl vyhotovit ve lhůtě dvou měsíců. Dne 2.2.2022 přeložil soud ústní jednání na dne 10.5.2022 z důvodu vypracování znaleckého posudku. Současně avizoval dne 3.2.2022 znalci, že je zapotřebí dodržet předmětný termín k vypracování posudku, neboť je nařízeno jednání na dne 10.5.2022. Dne 28.2.2022 byla do spisu založena závada s tím, že se nepodařilo zásilku doručit znalci a tato měla být zaslána opětovně. Dne 4.5.2022 soud žádal znalce o sdělení, kdy předpokládá vypracování znaleckého posudku a po telefonické dohodě bylo jednání odročeno na dne 9.8.2022. Dne 4.5.2022 byl založen úřední záznam, podle kterého nebylo předvolání na dne 9.8.2022 vypravováno a jednání bylo rovnou odročeno na dne 6.9.2022. Téhož dne zaslal znalec soudu omluvu za nevypracování posudku. Dne 29.8.2022 zaslal znalec informaci, že přes veškerou snahu o zpracování zadaných otázek není schopen na tyto odpovědět. Dne 1.9.2022 z důvodu překážek na straně znalce soud jednání odročil z dne 6.9.2022 na dne 22.11.2022. Znalecký dodatek byl založen do spisu dne 3.11.2022. Soud rozeslal znalecký posudek účastníkům dne 7.11.2022. Dne 10.11.2022 se k posudku vyjádřil zástupce tehdejšího žalovaného. Dne 22.11.2022 soud ve věci jednal, znalec byl vyslechnut, jednání odročeno na dne 13.12.2022. Do spisu bylo založeno CD se záznamem jednání. Dne 29.11.2022 požádal znalec o proplacení faktur. Dne 12.12.2022 podal právní zástupce tehdejšího žalobce závěrečný návrh. Dne 13.12.2022 se jednání konalo, byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno na dne 14.12.2022 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 14.12.2022 byl vyhlášen rozsudek, žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 262.500,- Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů řízení žalobci i České republice. Dne 14.12.2022 byl spis předložen asistentovi k přiznání znalečného. Dne 16.12.2022 bylo znalečné přiznáno. Dne 15.12.2022 předložil právní zástupce žalobce vyčíslení nákladů řízení. Do spisu byl založen přepis záznamu z jednání dne 22.11.2022, kde soud důkazní návrhy žalobce označil jako nadbytečné. Dne 3.1.2023 podal zástupce žalovaného odvolání proti usnesení o znalečném. Dne 7.2.2023 urgoval znalec přiznání znalečného. Dne 5.1.2023 soud požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí do dne 20.2.2023. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 15.2.2023. Dne 2.3.2023 podal zástupce žalovaného odvolání proti rozsudku. Dne 10.3.2023 soud vyzval žalovaného k úhradě poplatku. Dne 22.3.2023 byl soudní poplatek zaplacen. Odvolání bylo rozesláno druhé straně, která se vyjádřila dne 13.4.2023. Dne 10.4.2023 znalec podal stanovisko. Dne 19.4.2023 byla vyjádření rozeslána stranám. Dne 14.5.2023 požádal právní zástupce žalobce o prodloužení lhůty, vyhověno dne 15.5.2023. Dne 19.5.2023 se žalobce vyjádřil. Dne 6.6.2023 znalec urgoval úhradu znalečného. Dne 28.6.2023 byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem s odvoláním proti rozsudku i přiznání znalečného. Dne 12.7.2023 rozhodl Krajský soud, částečně změnil usnesení o znalečném. Dne 26.7.2023 informoval Okresní soud, že spis zůstává u odvolacího soudu. Dne 25.7.2023 odvolací soud rozeslal rozhodnutí stranám. Dne 9.1.2024 bylo jednání nařízeno na den 31.1.2024. Dne 25.1.2024 požádal právní zástupce žalovaného o odročení, soud dne 29.1.2024 odmítl. Dne 31.1.2024 proběhlo jednání, rozsudek Okresního soudu byl potvrzen ve výroku I., změněn ve výroku II., odvolání proti výroku III. odmítnuto. Rozhodnutí bylo rozesláno dne 7.3.2024. Právní moci nabylo dne 3.4.2024.

6. Soud blíže nehodnotil v řízení provedené důkazy rozsudkem Okresního soudu v Děčíně č.j. [Anonymizováno] ze dne 14. prosince 2022 a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [Anonymizováno] ze dne 31.1.2024, když průběh daného řízení byl již zjištěn z průběhu celého řízení.

7. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

10. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

12. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 6.12.2013 (ve vztahu k žalobci od 5.5.2016, kdy mu byla doručována žaloba s výzvou k vyjádření a předvolání k ústnímu jednání) do 3.4.2024, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, tedy celkem 7 let a 10 měsíců. Předmětem řízení byla náhrada škody za materiál (pískovcové kopáky), náležející tehdejšímu žalobci, který však zůstal na pozemku v nájmu žalovaného. V řízení se s výjimkou několika časových úseků nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Konkrétní úseky nečinnosti soud shledal v těchto úsecích: 12.8.2014 – 28.4.2015 (než soud vyzval žalobce k doplnění jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků), 9.10.2018 – 19.2.2019 (po neúspěšném oslovení znaleckých ústavů následuje dlouhá odmlka), 17.9.2019 – 3.3.2020 (spis zůstává u znalce bez reakce, přestože byl urgován), 10.8.2021 – 30.11.2021 (přerušené jednání, pokračování až koncem listopadu) a 30.11.2021 – 8.3.2022 (odročení jednání bez dalšího). Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud musel nechat vypracovat dva znalecké posudky, přičemž jeden z nich musel být ještě doplněn. V řízení bylo vyslechnuto nejméně 11 osob, ať již v roli svědků či znalců. Někteří svědci se omlouvali z důvodu jiného řízení (např. [tituly před jménem] [jméno FO] dne 9.3.2017). Soud opakovaně prodlužoval lhůty či odročoval jednání právě kvůli nepřítomnosti svědků nebo jejich omluvám (např. dne 3.3.2017, 16.3.2017). Svědek [jméno FO] st. nebyl nikdy vyslechnut — dne 8.12.2017 bylo potvrzeno, že jeho zdravotní stav výslech neumožňuje. Jeden ze svědků požádal o provedení výslechu v Plzni (10.7.2017), což si vyžádalo další organizační krok. Soud opakovaně řešil nedostatek informací o nacionáliích některých svědků – např. řidiče vozidla Avia, jehož identita se zjišťovala přes magistrát. Z průběhu řízení vyplývá, že zajištění znaleckého posudku k ocenění pískovcových kopáků představovalo mimořádně složitou procesní fázi. Dle záznamu ze dne 13. května 2019 oslovil soud řadu institucí, včetně [adresa], TZÚS [adresa], a rovněž několik jednotlivých znalců. Všichni oslovení subjekty však vyhodnotily požadavek negativně – nebyli schopni posudek zpracovat v požadovaném rozsahu. Posuzovaná věc se zjevně nacházela mimo běžné oblasti znalecké expertizy, a její ocenění vyžadovalo zvláštní úsilí. Teprve v červenci 2019 se podařilo nalézt znalce, který posudek vypracoval. Tato etapa trvala přibližně osm měsíců, byla provázena opakovanými pokusy, výzvami i odmítnutími, a výrazně přispěla k celkovému prodloužení řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně dvakrát, rovněž soud odvolací, ten navíc rozhodoval jednou procesně (o znalečném). Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, tento se svým procesním chováním částečně podílel na celkové době řízení, neboť celkem 6x žádal o odročení jednání (byť jeho žádosti ze dne 25.1.2024 nebylo vyhověno), dalších 5 žádostí o odročení podal tehdejší žalobce, jednu podávali oba účastníci prakticky společně. Co se týče významu předmětu řízení, ani skutečnost, že žalovaný byl ve věci nakonec povinen uhradit úroky z prodlení, nemůže založit kvalifikaci řízení jako věci s vyšším významem. Nejedná se o řízení opatrovnické, trestní ani jiné typově privilegované dle metodiky Ministerstva spravedlnosti — spor se týkal běžného majetkového plnění. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 3987/2017 ze dne 24.1.2018 „stát nelze činit odpovědným za újmu dlužníka spočívající v zaplacených úrocích z prodlení v řízení, v němž došlo k průtahům, neboť příčinou vzniku této újmy bylo neplnění dluhu, nikoli nesprávný úřední postup.“ Úrok z prodlení je právním důsledkem vlastního opožděného plnění povinnosti, nikoli délky řízení jako takové. Soud proto shledal význam daného řízení pro žalobce jako standardní.

19. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, právě proto, že se v něm vyskytlo několik úseků nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění.

20. Soud se však neztotožnil s námitkou žalobce, že základní částky za rok trvání řízení upravené ve Stanovisku by měly být valorizovány s ohledem na dobu, která od jejich stanovení uplynula a inflaci. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii se podává, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20.5.2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000,- Kč až 20 000,- Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení byla nastavena výrazně výše než 45% toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI. Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13) s tím, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.4.2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18.8.2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20.10.2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, ve věci sp.zn. 30 Cdo 1624/2021, v rozsudku ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, usnesení ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1362/2020, ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2599/2021, a ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2481/2020 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 3385/20), nebo rozsudcích ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, a ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1181/2021, nebo usnesení ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 622/2021, a ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 901/2021). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží též Ústavní soud, jak patrno nejen ze shora uvedených rozhodnutí Ústavního soudu, ale rovněž např. z bodů 43 až 45 odůvodnění jeho nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21. V této souvislosti soud doplňuje, že Nejvyšší soud se totožnou otázkou v poslední době věcně znovu zabýval ve svém rozsudku ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, v němž podrobně vysvětlil, že i nadále není důvodu přistupovat k valorizaci, neboť tak nečiní ve své nejnovější judikatuře ani samotný Evropský soud pro lidská práva, jehož rozhodovací praxe (resp. částky přiznávané poškozeným z různých států) byla jediným referenčním kritériem pro nastavení výše základní částky ve Stanovisku.

21. Soud stanovil základní částku za 7 let a 10 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 101 925 Kč. Od této částky odečetl 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 5% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dále soud ponížil základní částku o 5 % z důvodu chování žalobce v průběhu řízení. Základní částku z důvodu standartního významu řízení pro žalobce soud nemoderoval. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 25 % (tzn. 25 480,30 Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 76.443,75 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 83 000 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou výrokem ad. I.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na ústní jednání a účast na ústním jednání 17.6.2025).

Poučení