45 C 269/2023 - 33

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem Ladislavem Ejemem sídlem Eliášova 998, 470 01 Česká Lípa proti žalované: [Jméno žalované] pro zaplacení 193 750 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 193.750,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 193.750,00 Kč od 28.11.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], kde vystupoval v postavení konkurzního věřitele. Žalobce do řízení přihlásil svou pohledávku ve výši 537 400,- Kč dne 19.11.2009, tato byla uznána. Teprve na základě rozvrhového usnesení ze dne 15.8.2023 č.j. [insolvenční spisová značka] žalobce obdržel plnění ve výši 4,837 % z jeho uznané a vykonatelné pohledávky, tedy částku ve výši 25 994 Kč, kdy až teprve z tohoto usnesení se dozvěděl o výši jeho odškodnění v procentech. Řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci 13 let a 11 měsíců. Částka 25 994 Kč není pro žalobce zanedbatelná či nicotná. S ohledem na to, že žalobci v daném řízení vznikla nemajetková újma, vycházel žalobce při jejím vyčíslení z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení (první 2 roky v poloviční výši) a dospěl k částce 193 750 Kč. Od samého počátku řízení byl pod značným psychickým tlakem z nejistoty spojené s jeho právním postavením věřitele a výsledku daného řízení. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí zdejšího soudu a Městského soudu v Praze v obdobných věcech ([adresa]), v nichž bylo odškodnění nepřiměřené délky řízení přiznána. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok dne 13.10.2023, žalovaná však pouze konstatovala nepřiměřenou délku řízení s tím, že peněžité odškodnění žalobci odmítla poskytnout. Žalobce proto požaduje zaplacení žalované částky se zákonným úrokem z prodlení od 28. 11. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná navrhla žalobu zcela zamítnout. Učinila nesporným, že žalobce u ní uplatnil dne 18.10.2023 nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 193.750,- Kč vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce insolvenčního řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Žalovaná tento nárok vypořádala a peněžité odškodnění žalobci odmítla. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že celková délka konkurzního řízení ve vztahu k žalobci činila ke dni podání žádosti 14 let a 1 měsíc, počítáno od podání přihlášky pohledávky žalobce dne 12. 10. 2009. Samotné úkony v rámci insolvenčního řízení byly činěny v přiměřených lhůtách, průtahy v postupu soudu, ani insolvenčního správce nebyly. Konkurz byl zatížen několika incidenčními spory. Konkurz byl složitější zejména v důsledku vedených incidenčních řízení. Po většinu doby konkurzu probíhalo zpeněžování majetkové podstaty, jednak nemovitostí a jednak bylo vymáháno cca 20 pohledávek úpadce, některé v rámci exekučních řízení. Samotné úkony v rámci insolvenčního a konkurzního řízení byly činěny v přiměřených lhůtách, průtahy v postupu soudu, ani insolvenčního správce nebyly. Konkurz byl zatížen několika incidenčními řízeními: řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 19.5.2010 do 8.12.2010, řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 10.11.2010 do 20.8.2011, řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 15.11.2010 do 20.8.2011, řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 20.1.2011 do 18.10.2011, řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 4.7.2014 do 21.12.2017, řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 16.2.2020 do 30.10.2021 a řízení č.j. [incidenční spisová značka] trvalo od 18.2.2020 do 4.4.2020. V srpnu 2023 bylo vydáno rozvrhové usnesení s tím, že pohledávky nezajištěných věřitelů budou uspokojeny pouze do výše 4,837 %.V srpnu 2023 bylo vydáno rozvrhové usnesení s tím, že pohledávky nezajištěných věřitelů budou uspokojeny pouze do výše 4,837 %. Význam daného řízení žalovaná označila za velmi nízký až zanedbatelný (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30Cdo 2888/2010). U konkurzního řízení a vzniku nemajetkové újmy je nutné pro její posouzení vycházet z konečné částky, které se žadateli v rámci rozvrhového řízení může dostat. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne 31.5.2012, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkurzního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Navíc význam je snižován na minimum i samotným charakterem konkurzního řízení, neboť žalobce jako běžný věřitel nebyl od počátku v nejistotě ohledně výsledku řízení, ale pouze ohledně výše uspokojení své pohledávky, přičemž od počátku konkurzu bylo zřejmé, že dosáhne uspokojení pouze zlomku pohledávky. Žalobci muselo být od počátku známo, v jakém rozmezí se uspokojení jeho pohledávky bude pohybovat. Lze tedy uzavřít, že žalobce fakticky nejistotě ohledně výsledku tohoto insolvenčního, konkurzního řízení vystaven nikdy nebyl, když mu muselo být od počátku zřejmé, zhruba jakým procentem bude uspokojen. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl, když sama již konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku uvedeného insolvenčního řízení a toto konstatování je dostačující formou satisfakce vzniklé nemajetkové újmy bez náhrady v penězích.

3. Žalobce doplnil své vyjádření o výčet dalších insolvenčních či konkursních sporů, za jejichž délku obdrželi poškození odškodnění, přičemž současně uvedl, že dosud nesjednocená praxe, kdy v obdobných věcech nebylo poškozeným vyhovováno, byla překonána rozsudkem NS ČR, sp.zn. 29 Cdo 483/2024-175 ze dne 28.3.2024.

4. Žalovaná při ústním jednání doplnila, že nejistota, spojená s výsledkem řízení žalobce s ohledem na povahu protrahovaného řízení nemohla stíhat, když se jedná o řízení, jehož průběh je věrně zachycen v insolvenčním rejstříku, který je veřejně přístupný a navíc z obchodního rejstříku mohla být žalobci zřejmá skutečnost, že insolvenční dlužník byl nespolehlivým plátcem z údajů ve sbírce listin v rejstříku zveřejněné 5. .Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [insolvenční spisová značka] tak, jak byl shrnut žalovanou v jejím vyjádření či např. v řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [Anonymizováno] tzn.: Dne 6. 2. 2009 věřitelé [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno] podali návrh na prohlášení konkurzu společnosti [Anonymizováno]dále také „dlužník“ či „úpadce“). Dne 13. 2. 2009 vyzval soud dlužníka k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu. Dne 6. 3. 2009 soud vyzval navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady konkurzu. Dne 1. 4. 2009 soud rozhodl u ustanovení opatrovníka věřiteli. Dne 23. 4. 2009 soud vyzval dlužníka, aby ve stanovené lhůtě připojil seznam svého majetku a závazků, dne 11. 5. 2009 a 15. 6. 2009 dlužník požádal o prodloužení lhůty ke splnění této povinnosti. Dne 22. 7. 2009 vyzval soud navrhovatele, aby se vyjádřili k doplnění dlužníka ve stanovené lhůtě, ti dne 30. 7. 2009 požádali o prodloužení lhůty. Dne 10. 9. 2009 bylo nařízeno jednání, které bylo odročeno, jednání proběhlo dne 13. 10. 2009. Dne 21. 10. 2009 soud rozhodl o úpadku dlužníka a nařídil přezkumné jednání. Věřitelé v průběhu soudu oznamovali své pohledávky (celkem 163 přihlášek). Žalobce svoji pohledávku ve výši 902 000 Kč přihlásil do insolvenčního řízení dne 19. 11. 2009 (Přihláška P84). Dne 14. 12. 2009 se konalo přezkumné jednání, kde byla pohledávka žalobce zjištěna a uznána. Dne 15. 12. 2009 soud prohlásil konkurz na majetek dlužníka. V době od roku 2010 do roku 2021 probíhala incidenční řízení (č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 19. 5. 2010 do 8.12.2010, č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 10. 11. 2010 do 20. 8. 2011, č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 15. 11. 2010 do 20. 8. 2011, č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 20. 1. 2011 do 18. 10. 2011, č. j. [incidenční spisová značka] od 4. 7. 2014 do 21. 12. 2017, č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 16. 2. 2020 do 30. 10. 2021 a č. j. [incidenční spisová značka] trvalo od 18. 2. 2020 do 4. 4. 2020. Nebylo zjištěno, že by v rámci incidenčních sporů docházelo k průtahům. Dne 29. 12. 2009 byl zveřejněn seznam přihlášených pohledávek se 141 přihlášenými pohledávkami s pořadovými čísly 1-140 + 151, s tím že 21 přihlášek bylo odmítnuto. Dne 28. 1. 2010 bylo navrženo insolvenčním správcem nařízení dodatečného přezkumného jednání k přezkoumání pohledávky č. 141, která byla odmítnuta, neboť na základě Vrchního soudu ze dne 22. 12. 2009 účast věřitele přihlašujícího předmětnou pohledávku nekončí. Dne 9. 2. 2009 bylo soudem sděleno, že ve věci dlužníka bude nařízeno zvláštní přezkumné jednání poté, co bude známo, které opožděně podané přihlášky budou k odvolání věřitelů shledány včasnými a které nikoli. Dne 19. 4. 2010 bylo soudu doručeno doplnění soupisu majetkové podstaty. Dne 29. 4. 2010 bylo nařízeno jednání. Dne 13. 5. 2010 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s prodejem mimo dražbu nemovitostí zapsaných v soupisu majetkové podstaty. Dne 31. 5. 2010 proběhlo zvláštní přezkumné jednání. Dne 4. 6. 2010 byl soudu doručen upravený seznam přihlášek pohledávek. Z rejstříku P bylo zjištěno, že 21 přihlášek bylo odmítnuto a 1 byla odmítnuta částečně, došlo ke 2 zpětvzetím přihlášek a k 1 částečnému zpětvzetí, celkem 25krát bylo rozhodováno o změně věřitele a celkem 11krát rozhodoval Vrchní soud v Praze o odvolání. Dne 7. 10. 2010 byl doplněn soupis majetkové podstaty. Dne 4. 2. 2011 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Dne 14. 6. 2011 soud vydal usnesení o vynětí majetku z majetkové podstaty. Dne 16. 11. 2012 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Dne 6. 2. 2013 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Dne 2. 8. 2013 soud rozhodl o odvolání insolvenčního správce a rozhodl o ustanovení nového. Dne 7. 5. 2014 soud uložil insolvenčnímu správci, aby se vyjádřil k návrhu věřitele na uspokojení soudním rozhodnutím přiznaných pohledávek za majetkovou podstatou. Dne 11. 6. 2014 soud vyzval věřitele, aby podal žalobu na určení ohledně své pohledávky. Dne 29. 12. 2015 a dne 17. 2. 2016 soud uložil insolvenčnímu správci, aby pohledávku na roveň postavenou pohledávce za podstatou věřitele uhradil do 3 dnů od právní moci usnesení od schválení konečné zprávy v poměru, který na něho připadne dle případného rozvrhového usnesení pohledávek za podstatou či jim na roveň postavených, a to z částek, které budou k tomuto rozvrhu použity. Dne 12. 5. 2016 soud uložil insolvenčnímu správci, aby ve stanovené lhůtě soudu předložil aktualizovaný soupis majetkové podstaty zohledňující dosavadní průběh insolvenčního řízení, a soupis všech dosud nevymožených pohledávek, dne 12. 5. 2016 insolvenční správce požádal o prodloužení lhůty, dne 20. 6. 2016 předložil aktualizovaný soupis majetkové podstaty. Dne 5. 10. 2017 podal věřitel návrh, ke kterému soud stejného dne uložil povinnost insolvenčnímu správci se vyjádřit. Dne 1. 11. 2017 soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s postoupením pohledávek za úplatu mimo dražbu. Dne 23. 1. 2018 byl soudu doručen návrh na vynětí majetku z majetkové podstaty, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 26. 1. 2018. Dne 12. 9. 2018 soud udělil souhlas insolvenčnímu správci s postoupením pohledávky za úplatu mimo dražbu. Dne 6. 3. 2019 byl soudu doručen návrh věřitele, kdy soud dne 11. 3. 2019 uložil insolvenčnímu správci, aby se k návrhu vyjádřil, dne 2. 4. 2019 soud uložil insolvenčnímu správci, aby pohledávku na roveň postavenou pohledávce za podstatou věřitele uhradil do 3 dnů od právní moci usnesení o schválení konečné zprávy v poměru, který na ni připadne dle případného rozvrhového usnesení pohledávek za podstatou či jim na roveň postavených, a to z částek, které budou k tomuto rozvrhu použity. Dne 18. 6. 2019 byla zveřejněna konečná zprávy a dne 2. 7. 2019 byla vydána vyhláška o konečné zprávě. V období od 4. 7. 2019 do 19. 7. 2019 byly podávány námitky proti konečné zprávě. Dne 29. 7. 2019 soud nařídil jednání o námitkách, které proběhlo dne 15. 10. 2019. Dne 5. 11. 2019, 6. 11. 2019 a 7. 11. 2019 bylo zveřejněno vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň. Dne 9. 1. 2020 bylo vydáno usnesení o odmítnutí konečné zprávy s tím, že nejsou dořešeny otázky existence případných pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Dne 17. 1. 2020 byly vydány výzvy k vyjádření věřitelům ohledně uplatněných pohledávek za majetkovou podstatou s tím, že insolvenční správce je nepovažuje za pohledávky za pohledávky za majetkovou podstatou. Dne 2. 2. 2022 soud rozhodl o odvolání insolvenčního správce z funkce a rozhodl o ustanovení nového. Dne 3. 2. 2022 byla zveřejněna konečná zpráva. Dne 4. 2. 2022 bylo podáno odvolání proti rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce z funkce a ustanovení nového. Dne 8. 2. 2022 byla věc předložena vrchnímu soudu a dne 3. 3. 2022 bylo o odvolání rozhodnuto. Dne 5. 4. 2022 byla zveřejněna vyhláška o konečné zprávě. V období od 21. 4. 2022 do 26. 4. 2022 byly zveřejňovány námitky proti konečné zprávě. Dne 30. 5. 2022 soud rozhodl o neschválení konečné zprávy s tím, že nejsou dořešeny otázky existence pohledávek původně postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Dne 30. 5. 2022 soud rozhodl o zproštění funkce opatrovníka a rozhodl nově o opatrovníkovi. Dne 25. 7. 2022 byla zveřejněna konečná zpráva, doplněná 14. 9. 2022. Dne 22. 9. 2022 bylo zveřejněno usnesení o konečné zprávě. Dne 10. 10. 2022 byly zveřejněny námitky proti konečné zprávě. Dne 16. 11. 2022 bylo nařízeno jednání o námitkách, 14. 2. 2023 proběhlo jednání o námitkách. Dne 15. 2. 2023 bylo nařízeno pokračování jednání o námitkách, dne 21. 3. 2023 proběhlo jednání o námitkách. Dne 12. 3. 2023 a dne 24. 4. 2023 byl zveřejněn návrh rozvrhového usnesení. Dne 13. 4. 2023 bylo vydáno usnesení o schválení konečné zprávy. Dne 2. 5. 2023 a 9. 5. 2023 byla podána odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy, kdy dne 5. 5. 2023 a 16. 5. 2023 byli vyzváni k odstranění vad odvolání. Věc byla předložena vrchnímu soudu dne 29. 6. 2023. Dne 11. 7. 2023 byla odvolání odmítnuta. Dne 15. 8. 2023 bylo vydáno rozvrhové usnesení, na základě kterého bylo určeno, že pohledávky nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky byly zjištěny a dosud neuspokojeny budou uspokojeny do výše 4,837 %; k rozdělení bude použit výtěžek majetkové podstaty ve výši 2 493 851,62 Kč a dále bylo přihlášeným věřitelům uloženo, aby do 10 dnů od vydání tohoto usnesení sdělili insolvenčnímu správci číslo bankovního účtu, na nějž bude provedena úhrada dle rozvrhového usnesení. Žalobci byla dne 15. 1. 2024 na bankovní účet zaslána částka 43 633,84 Kč dle rozvrhového usnesení.

6. Žalobce rovněž nesporoval tvrzení žalované, že do insolvenčního řízení bylo celkem přihlášeno 163 přihlášek, 21 přihlášek bylo odmítnuto a 1 byla odmítnuta částečně, došlo ke 2 zpětvzetím přihlášek a k 1 částečnému zpětvzetí, celkem 25krát bylo rozhodováno o změně věřitele a celkem 11krát rozhodoval Vrchní soud v Praze o odvolání.

7. Výzvou k úhradě zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne 13.10.2023 se žalobce domáhal svého nároku u žalované.

8. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 13.11.2023 byl nárok žalobce vypořádán a žalobci bylo poskytnuto konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení.

9. Soud na základě podnětu právního zástupce žalované učinil dotaz na insolvenčního správce [právnická osoba]., který odpověděl, že současnému žalobci ([jméno FO]) byla jako věřiteli přiznána částka 25.996,48 Kč, a to 15.1.2024, jako věřiteli č. [hodnota], v rámci rozvrhového usnesení, vedeného pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]

10. Z výpisu veřejného rejstříku a Sbírky listin se podává, že společnost [Anonymizováno], zapsaná pod spisovou značkou [Anonymizováno] u Městského soudu v Praze, zakládala do sbírky listiny své účetní závěrky, poněkud ledabyle, kdy účetní závěrka z roku 1999 byla založena až 25.6.2001. Jednalo se o první účetní závěrku, založenou do dané sbírky listin. Následovala účetní závěrka z roku 2003, včetně auditu, která byla založena 4.3.2005. Dále účetní závěrka, rovněž z roku 2003, včetně auditu, založena 3.11.2005, stejně jako účetní závěrka z roku 2004, včetně auditu a zprávy o vztazích. Účetní závěrka a výroční zpráva z roku 2002, včetně auditu a zprávy o vztazích, byla založena do sbírky listin 2.11.2005. Následovala účetní závěrka z roku 2004, opět založena až 21.12.2005. A účetní závěrka, zpráva auditora, z roku 2005, a výroční zpráva, založené 9.11.2007.

11. Soud jako nadbytečný neprováděl důkaz detailem insolvenčního řízení ve věci [insolvenční spisová značka], vedeného u Městského soudu v Praze, stejně jako rozpis jednotlivých úkonů v daném řízení, když průběh daného řízení byl mezi účastníky nesporným.

12. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

13. Délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje u jiných „běžných“ nalézacích sporů. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 pak vyplývá, že „jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou právu konkurzního řízení, nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku, určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky“. I přes vyšší obtížnost řízení je však třeba uzavřít, že ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje takto dlouhou dobu řízení. K závěru o přiměřenosti délky řízení proto dospět nelze. jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

14. Na základě provedeného dokazování a mezi účastníky nesporných skutečností soud dospěl k závěru, že řízení ve vztahu k žalobci trvalo od přihlášení jeho pohledávky do řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] dne 19.11.2009 do vydání rozvrhového usnesení dne 15.8.2023, tedy 13 let a 8 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřeně dlouhá. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

15. Řízení se vyznačovalo vyšší mírou složitosti. Ta spočívala zejména ve vyšším počtu incidenčních sporů a ve větším počtu přihlášek, kdy docházelo k odmítání přihlášek, zpětvzetí, změně v osobě věřitele a rozhodování o odvoláních, což rovněž přispělo k celkové délce posuzovaného řízení. V řízení muselo být vyřešeno větší množství incidenčních sporů, přičemž žalobce ani nenamítal jejich nepřiměřenou délku. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, tento nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla období nečinnosti či prodlev insolvenčního soudu. Soud postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost insolvenčního správce. Věc byla obtížná i po skutkové a právní stránce. Pokud jde o činnost orgánů státu, tato nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev insolvenčního soudu. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. V této souvislosti se však soud rovněž nezaznamenal, že by se žalobce snažil o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem. Byť takové úkony nejsou povinností účastníka řízení, mohu mít vliv na zvýšený význam daného řízení pro účastníka.

16. Při posuzování významu původního řízení pro žalobce vzal soud v úvahu jednak zvláštní povahu insolvenčního (potažmo konkursního) řízení obecně, které nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). Zvláštní povaha konkurzního řízení přitom spočívá v samotné povaze tohoto řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku dlužníka (úpadce) a s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně, když si svými nároky též vzájemně konkurují. Uvedená skutečnost tak rozhodujícím způsobem snižuje význam původního řízení pro účely posouzení přiměřenosti jeho délky, a tím pádem také výše případného přiměřeného zadostiučinění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012). Z ustálené judikatury nejen civilních soudů v daném ohledu dále plyne, že z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce je (při posuzování přiměřenosti délky řízení i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění) podstatná též výše částky, jaké se mu v konkurzu dostalo, resp. pravděpodobně dostane, na uspokojení její pohledávky, ledaže by v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkurzního řízení vyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalobce coby konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky. Žádné takové skutečnosti však v řízení nevyplynuly a žalobce je ani netvrdil. Žalobce se tedy až z rozvrhového usnesení dozvěděl, jaká bude míra uspokojení jeho pohledávky.

17. V souvislosti s otázkou posuzování významu původního řízení pro žalobce považuje soud rovněž za důležité, že si žalobce musel být vědom toho, že v rámci konkurzu bude uspokojen mezi vyšším počet věřitelů pouze malá část jeho celkové pohledávky. O tomto svědčí jednak sama povaha konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Je tak třeba při vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Žalobce nebyl věřitelem, který by podal návrh na zahájení konkurzního řízení. Tedy řízení se účastnil jako věřitel, který podal přihlášku a žádá uspokojení svých pohledávek. I ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 se podává, že význam řízení pro poškozeného je velmi důležitým objektivním kritériem, kterému je třeba věnovat zvláštní pozornost. K typovému významu řízení se přitom neprovádí dokazování, neboť plyne z povahy samotného naříkaného řízení a v tomto ohledu tak soud uzavírá, že konkurzní řízení jako takové je řízením s nižším významem řízení pro účastníka, neboť v tomto věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku úpadce a jsou si plně vědomi toho, že budou uspokojeni jen poměrně. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že aby bylo možno dojít k jinému závěru o významu konkurzního řízení pro žalobce, než je význam nepatrný, muselo by se na straně žalobce jednat o zásadně zvýšený subjektivní význam na výsledku řízení (uspokojení), který by však nebyl dán pouze výší přihlášené pohledávky (jak uvádí žalobce), neboť jak uvedeno, nehledě na výši pohledávky se žalobce účastí v konkurzním řízení účastní tohoto speciálního řízení, v němž jsou finálně řešeny závazky dlužníka, který je v povahy tohoto řízení v nedobré finanční situaci, což je přihlášeným věřitelům jasně zřejmé, toto vědí, přičemž věřitelé jsou uspokojování poměrně, tedy stejným procentem, tj. význam je dán právě částečností jejich uspokojení, nikoli výší přihlášené pohledávky.

18. A konečně nelze pominout skutečnost, že odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016, bod IV. písm. d/ R 58/2011 a důvody R 17/2015). Zatímco v již uváděném případě řízení, vedeného podle zákona č. 328/1991 Sb., zákona o konkursu a vyrovnání, účinného do 31.12.2007, byla nejistota účastníků obecně závislá i na jejich vědomosti o průběhu daného řízení, kdy část rozhodnutí nebyla účastníkům doručována přímo, ale formou vyvěšení na úřední desce (zvláště v případě většího množství účastníků), tato premisa v případě insolvenčního řízení, vedeného podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, účinného od 1.1.2008, neplatí. Kompletní informace o insolvenčním řízení jsou zveřejněny v insolvenčním rejstříku, který je jako zrcadlo insolvenčního spisu veřejně přístupný a kdokoliv (rovněž kdykoliv) může informace z něj získat. Nejistota, spojená s výsledkem daného řízení tak ve vztahu k tomuto typu řízení je zcela mizivá, když jednotliví věřitelé mají během celého řízení přehled o výši majetku, který je určen ke zpeněžení (a zda vůbec nějaký takový majetek v majetkové podstatě dlužníka je). V tomto směru tak není žalobcem označené rozhodnutí NS ČR sp.zn. 29 Cdo 483/2024 na daný případ přiléhavé, neboť se týkalo odlišného řízení, vedeného právě podle zákona č. 328/1991 Sb., nikoliv zákona č. 182/2006 Sb. Současně se nejedná o jakési sjednocující rozhodnutí, ale rozhodnutí, které již odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3623/2021 (jež se týká stejného konkursního řízení), přičemž rozhodnutí v tamní věci (ze strany obou soudů nižších stupňů se od uvedeného rozhodnutí odchýlilo. Současná praxe je ostatně ve vztahu k řízení, vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] velmi dobře známa i zdejšímu soudu, stejně jako skutečnost, že předchozí praxe, kdy soud zamítal žalobu pro předčasnost byla i s ohledem na vydání rozvrhového usnesení v dané věci. Soud proto hodnotí význam původního řízení ve světle těchto okolností jako velmi nízký. V tomto směru tak soud považuje žalovanou poskytnuté odškodnění formou konstatování práva za dostatečné a proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

19. Již jen pro úplnost soud považuje doplnit jednak to, že i kdyby soud shledal v případě žalobce za potřebné poskytnout peněžité zadostiučinění, bylo by odpovídajícím odškodněním dle jeho názoru poskytnutí totožné částky, která byla žalobci vyplacena v rámci rozvrhového usnesení, jednak to, že jedinou podobnost s žalobcem označených případech shledával v předmětu řízení, a to nepřiměřená délka řízení, kterých se tamní poškození účastnili. V převážné většině se totiž navrhovaná rozhodnutí týkají především již zmiňovaného konkursního řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno] (např. ve věci, [adresa]). Pouhá skutečnost, že v daných řízeních bylo odškodnění přiznáno (aniž by se jednalo o totéž protrahované řízení) přitom o oprávněnosti nároku ničeho nevypovídá.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž dne 11.6.2024 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 300,- Kč.

Poučení