45 C 280/2022 - 89

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] pro zaplacení 65 340 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 69.375,00 Kč od 2.12.2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 424,93 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala na žalované náhrady škody ve výši 65.340 Kc a zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 144.000,- Kc z nepřiměřené délky řízení, vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 219/2012, ve kterém figurovala žalobkyně jako poškozená. Žalobkyně uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 13. 11. 2012 pod sp. zn. 3 T 219/2012 a skončilo usnesením Krajského soudu v[Anonymizováno]Ostravě ze dne 30. 8. 2021, č. j. 4To 57/2012-1455, kterým bylo rozhodnuto o zastavení trestní stíhání obžalovaného pro promlčení. Žalobkyně stručně shrnula průběh řízení a uvedla, že důvodem uvedeného promlcení trestního stíhání obžalovaného bylo, že v době od 27. 9. 2017 do 27. 9. 2020 nenastala žádná skutecnost, která by běh tříleté promlcení doby přerusila a v řízení byly vydávány jen zprosťující rozsudky, kromě posledního, který však byl vydán necelé tři měsíce po promlcení trestního stíhání. Pokud by však Okresní soud v Bruntále rozhodl o necelé tři měsíce dříve (od 8. 4. 2020, promlcecí doba trvala do 27. 9. 2020, meritorně rozhodnuto vsak bylo až dne 7. 12. 2020), resp. kdyby se již v rámci svého předchozího rozhodování řídil závaznými pokyny nadřízeného soudu, nedoslo by k promlcení trestního stíhání obžalovaného a jeho zastavení. Žalobkyně v této souvislosti zdůraznila, že se Okresní soud v Bruntále neřídil pokyny nadřízeného odvolacího soudu, kdy ve svých rozhodnutích obžalovaného zprostil, aniž k tomu byly dány důvody. Až posledním rozhodnutím došlo k reflektování pokynů nadřízeného odvolacího soudu a současně právního názoru Nejvyššího soudu, dle kterého se měl soud zabývat od počátku skutkem z hlediska ublížení na zdraví z nedbalosti. Žalobkyně tedy spatřuje nesprávný úřední postup v cinnosti, resp. dílcí necinnosti Okresního soudu v Bruntále, a to konkrétně v nedůvodných průtazích a neřízení se závaznými právními názory nadřízeného soudu, které dokonce zapřícinily, že trestní stíhání obžalovaného bylo promlceno. Obligatorní zastavení tr. stíhání mělo tak mimo jiné za následek, že žalobkyně jako poškozená nemohla nárok na náhradu nákladů spojených s účastí poškozeného v trestním řízení uplatnit vůči pachateli. Žalobkyně shrnula, že trestní řízení před soudem trvalo od 13. 11. 2012 do 30. 8. 2021, tedy cca 9 let. Za tuto dobu vydal Okresní soud v Bruntále celkem 6 meritorních rozhodnutí, v rámci kterých obžalovaného 3 x zprostil obžaloby, 1 x postoupil k disciplinárnímu řízení a 2 x uznal vinným s tím, že 1 x z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. §147 TrZ a 1 x z přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 158 TrZ. Uvedenou dobu pak lze spatřovat jako dobu zjevně nepřiměřenou. Po celou tuto dobu, resp. až do 13. 12.2021, kdy bylo rozhodnutí odvolacího soudu vydané v neveřejném zasedání doruceno žalobkyni, byla žalobkyně vystavena právní nejistotě, pokud jde o potrestání skůdce a odskodnění její újmy. Žalobkyně nad rámce již uvedených důsledků čelila nepříjemnostem s procesem souvisejícím: opakovaně byla nucena před soudem vypovídat a věc si znovu připomínat. Každé nové projednávání věci, ať už u něho byla přítomna či nikoliv, o kterém ale musela být pochopitelně informována, vždy znovu negativně přispělo k jejímu špatnému duševnímu rozpoložení. Znalkyně z oboru psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO] ve své zprávě ze dne 16. 5.2018 diagnostikuje u žalobkyně přetrvávání psychické poruchy. V neposlední řadě musela žalobkyně soustavně čelit i přístupu obžalovaného k věci, který (případně jeho obhájci) nad rámec své legitimní procesní obrany její újmu na zdraví soustavně bagatelizoval, což se projevovalo téměř ve všech případech soudního projednávání věci a je zachyceno v protokolech. Shora uvedeným postupem soudu tak doslo k porusení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. Nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Bruntále byla žalobkyni způsobena majetková a nemajetková újma, za níž by jí měla být státem nahrazena. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů, které vynaložila na právní zastoupení, a to v rozsahu 30 úkonů po 2.178 Kč, 30 režijních paušálů a tomu odpovídající DPH, celkem ve výši 65.340 Kc. Pokud jde o zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, žalobkyně vycházela při jeho stanovení z částky 18.000 Kc za jeden rok trvání řízení (první dva roky v poloviční výši) a dospěla k částce ve výsi 144.000 Kc. Protože žalovaná na základě podané žádosti o předběžné projednání nároku žalobkyni poskytla jen odškodnění formou konstatování, peněžité nároky neodškodnila, navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 1. 6. 2022 uplatnila nárok na náhradu škody 209.340 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Bruntále v řízení vedeném pod sp. zn. 3 T 219/2012. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 22. 11. 2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nebyl shledán nesprávný úřední postup Okresního soudu v Bruntále. Pokud jde o nárok na náhradu škody, spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši celkem 65.340 Kč, žalovaná uvedla, že žalobkyně pouze předvídá a nemá ničím podložené, že by odsuzující rozsudek vynesený dne 7. 12. 2020 byl odvolacím soudem potvrzen. V tomto konkrétním případě má žalovaná za to, že vznik škody nelze najisto zaručit a požadovanou náhradu škody tak není možné žalobkyni přiznat. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání, žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že zásadním způsobem nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že v rámci předběžného projednání byl nárok uplatněn jako nesprávný úřední postup, spočívající v nerespektování právního názoru nadřízeného. Dle žalované byl nárok uplatněn jako nesprávný úřední postup, spočívající v dílčí nečinnosti soudu, kdy trestní stíhání bylo z formálních důvodů pro promlčení zastaveno. Z tohoto důvodu nebyl ve věci shledán nesprávný úřední postup v podobě nečinnosti, neboť právo soudu odročit jednání nelze považovat za nesprávný úřední postup. Současně žalovaná nesouhlasila s časovým vymezením předmětného řízení, když podle žalobkyně by délka měla být počítána již ode dne 13.11.2012. |Protože náhrada škody byla poškozenou uplatněna až dne 30. 1. 2013, konstatovala žalovaná, že dané řízení ve vztahu k poškozené trvalo celkem 7 let a 11 měsíců. Pokud jde o význam, jednalo se pouze o adhézní řízení, které obecně znamená podstatně nižší význam než například trestní řízení. Současně i přesto, že žadatelce byla v průběhu trestního řízení přiznána náhrada škody, bylo tak činěno pouze částečně a ve zbytku byla odkázána na občanskoprávní řízení, které v době předběžného projednání žádosti stále běželo. Nelze tak v tomto případě najisto postavit, že by se žalobkyně požadované náhrady škody v rámci adhezního řízení domohla. Z tohoto důvodu bylo ze strany žalované pouze konstatováno, že délka je nepřiměřeně dlouhá a za toto se žalobkyni omluvila. Ve zbytku žalovaná setrvala na svém stanovisku a navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

3. Žalobkyně při ústním jednání výslovně upřesnila, že nárok uplatňuje z nepřiměřené délky řízení.

4. Soud v dané věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 30. 1. 2025, č. j. 45C 280/2022-61, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 4. 2025, č. j. 45C 280/2022-74, který byl usnesením Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 181/2025 84 ze dne 29.6.2025 částečně zrušen a vrácen zpět nalézacímu soudu, a to v části, kterou byl nalézacím soudem zamítnut úrok z prodlení přesahující 11,75 % ročně z částky 69 375 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení. Protože nalézací soud ve svém prvním rozhodnutí přiznal žalobkyni na 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že předmětné trestní řízení bylo zahájeno 13.11.2012, skončilo 30.8.2021. Rovněž nebylo sporu, že žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované 1.6.2022.

6. Uplatněním nároku na náhradu škody ze dne 1.6.2022 žalobkyně uplatnila u žalované již uvedenou majetkovou i nemajetkovou újmu, způsobenou jí v trestním řízení.

7. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 2.6.2022 byla žalobkyně informována o přijetí její žádosti o předběžné projednání nároku u žalované.

8. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 22.11.2022 byl nárok žalobkyně, předběžné uplatněný u žalované 1.6.2022 vypořádán tak, že byla konstatována nepřiměřená délka řízení, vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp.zn. 3 T 129/2012.

9. Vzhledem k tomu, že spis Okresního soudu v Bruntále sp.zn. 3 T 219/2012 byl soudu jen krátkodobě zapůjčen, byl obsah spisu nadiktován a při ústním jednání se [právnická osoba]. proti podezřelému [tituly před jménem] [právnická osoba]., který se měl dopustit přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti ve smyslu § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku, při poskytování lékařské péče poškozené, která se jako pacientka dostavila dne 23. 9. 2011 k [tituly před jménem] P. na ošetření úrazového stavu, jehož důsledkem byl také [Anonymizováno]. Postupně došlo k celkové [Anonymizováno], v důsledku čehož byla pacientka nucena podstoupit operaci, při které bylo nutné [podezřelý výraz]. Trestní oznámení bylo podáno [tituly před jménem]., sestrou pacientky. Záznamem ze dne 31. 10. 2011 byly zahájeny úkony trestního řízení proti [tituly před jménem] [právnická osoba]. pro přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Dne 2. 11. 2011 bylo podáno vysvětlení [tituly před jménem] [právnická osoba]. 4. 11. 2011 bylo podáno vysvětlení žalobkyní. Usnesením Krajského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 11. 11. 2011 byla věc odejmuta státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v [adresa] a přikázána státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v [adresa]. 18. 11. 2011 [tituly před jménem] [právnická osoba]. byla vydána zdravotní dokumentace poškozené, jako věc důležitá pro trestní řízení. 8. 12. 2011 bylo podáno vysvětlení [tituly před jménem] [právnická osoba].. 23. 12. 2011 bylo podané vysvětlení [tituly před jménem] [právnická osoba]. 28. 12. 2011 bylo podáno vysvětlení [tituly před jménem] [právnická osoba]. 29. 12. 2011 bylo podáno vysvětlení [tituly před jménem] O.S. Dne 2. 1. 2012 bylo podáno vysvětlení [tituly před jménem] [právnická osoba]., dále [tituly před jménem] [právnická osoba]. Opatřením ze dne 9. 1. 2012 byl přibrán znalec [tituly před jménem] [právnická osoba]., ze soudního lékařství, a [tituly před jménem] [právnická osoba]., z traumatologie. 24. 2. 2012 byl založen znalecký posudek, z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a odvětví chirurgie, specializace traumatologie. Usnesením ze dne 28. 3. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání obžalovaného, ročník 1954, č. j. KRPT-38494-30/TČ-2011-070171. Dne 3. 4. 2012 byl vyslechnut obviněný obžalovaný. Dne 10. 4. 2012 byla podána stížnost proti uvedenému usnesení (obv. [tituly před jménem] [právnická osoba]. ). Dne 11. 4. 2012 bylo pokračováno ve výslechu obviněného obžalovaného. Dne 18. 4. 2012 byla vyslechnuta svědkyně – žalobkyně. Téhož dne vyslechnuta svědkyně [tituly před jménem] Z.T. Usnesením ze dne 23. 4. 2012 zamítla státní zástupkyně stížnost obviněného. 2. 5. 2012 byla vyslechnuta svědkyně [právnická osoba]. 25. 4. 2012 byl vyslechnut svědek [Anonymizováno]. 3. 5. 2012 byl vyslechnut svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] a téhož dne dále [právnická osoba]. Dne 4. 5. 2012 bylo navrženo doplnění znaleckého posudku. Tentýž den, byly vydané rentgenové snímky poškozené, jako věci důležité pro trestní řízení [tituly před jménem] [právnická osoba]. . Dne 17. 5. 2012 byla podána žádost o přezkum postupu policejního orgánu podle § 157a tr. řádu. Usnesením ze dne 20. 7. 2012, č. j. KRPT-38494-82/TČ-2011-070171, bylo zahájeno trestní stíhání [tituly před jménem] [právnická osoba]., ročník [Anonymizováno], a [tituly před jménem] O[Anonymizováno] obviněných ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit [tituly před jménem]. dne 6. 10. 2011 v privátní chirurgické ambulanci, kde při ošetřování poškozené žalobkyně, která v souvislosti se zlomeninou [Anonymizováno], jež byl zřejmý již při jejím ošetření dne 30. 9. 2011, porušil ustanovení zákona o péči a zdrav lidu č. 20/1966 Sb., když provedl pouze převaz se snesením drobných puchýřků a aplikoval mastný tyl a mast betadine, neodebral materiál na bakteriologické vyšetření a neodeslal pacientku k hospitalizaci, když v důsledku jeho i pochybení dalších lékařů – [tituly před jménem] [právnická osoba]. a [tituly před jménem] [právnická osoba]. došlo u žalobkyně ke vzniku [Anonymizováno] a k ohrožení pacientky na životě. Dne 10. 8. 2012 byla podána stížnost obviněného [tituly před jménem] O.S. proti usnesení ze dne 20. 7. 2012. Téhož dne proti stejnému usnesení byla podána stížnost [tituly před jménem] [právnická osoba]. Obě stížnosti byly zamítnuty usnesením státní zástupkyně ze dne 13. 8. 2012. Téhož dne byl vyslechnut obviněný [tituly před jménem] M.[právnická osoba]. 8. 2012 byl vyslechnut obviněný [tituly před jménem] O.S.. Dne 20. 8. 2012 bylo opraveno výše uvedené usnesení. 22. 8. 2012 bylo pokračováno ve výslechu svědkyně – žalobkyně, dále byl vyslechnut svědek [tituly před jménem][právnická osoba]. Dne 10. 9. 2012 byl podán návrh na zastavení trestního stíhání obžalovaného. Dne 10. 9. 2012 byl dodán znalecký posudek - zpracovatele Fakultní nemocnice [adresa], Ústav soudního lékařství a medicínského práva, v jehož závěru zpracovatel uvedl, že zvolená léčba a způsob imobilizace utrpěné zlomeniny byl „lege artis“. 9. 10. 2012 byl podán návrh na zastavení trestního stíhání obviněných [tituly před jménem] [právnická osoba]. a [tituly před jménem] O.S.. Dne 13. 11. 2012 byla podána obžaloba proti [tituly před jménem] [právnická osoba]. , [tituly před jménem] O.S. a [tituly před jménem] [právnická osoba]. pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Dne 30. 1. 2013 Okresnímu soudu v Bruntále byl dodán nárok na uplatnění a specifikace nároků na náhradu škody poškozenou, žalobkyní. Součástí byl znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno] k odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. 1. 2. 2013 byl dodán Okresnímu soudu v Bruntále nárok na náhradu škody [Anonymizováno]. 1. 2. 2013 bylo zahájeno hlavní líčení, s účastí zmocněnkyně poškozené, jednáno od 8.:00 do 12:46 hodin, odročeno na 4. 4. 2013. Opatřeními ze dne 27. 3. 2013 bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem][právnická osoba]., [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly za jménem]Cs. a [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly za jménem] 4. 4. 2013 se konalo hlavní líčení, za účasti zmocněnkyně poškozené, a to od 8:00 do 14:29 hod. Zároveň byl vyhlášen rozsudek č. j. 3 T 219/2012-520, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Poškození – žalobkyně a Všeobecná zdravotní pojišťovna byli odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek zmocněnkyni žalobkyně byl doručen 16. 4. 2013. Ve věci bylo podáno dne 19. 4. 2013 blanketní odvolání státní zástupkyně. Odůvodnění odvolání bylo doručeno dne 24. 4. 2013. 7. 5. 2013 bylo doručeno vyjádření k odvolání obžalovaných. Dne 16. 5. 2013 byla doručena stížnost žalobkyně, neboť poškozené (žalobkyni) nebylo zasláno odvolání státního zástupce. Opatřením ze dne 3. 6. 2013 bylo rozhodnuto o znalečném [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly za jménem]Cs. Opatřením ze dne 3.6.2013 bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly za jménem] Dne 6. 6. 2013 byla věc předložena Krajskému soudu v [adresa] (dále jen „KSO“). Dne 20. 11. 2013 proběhlo veřejné zasedání u KSO a vydáno usnesení, kterým KSO zamítl odvolání státního zástupce ve věci obžalovaného [tituly před jménem] O.S. a v rozsahu odvolání ve věci obžalovaných [tituly před jménem] [právnická osoba]. a [tituly před jménem] [právnická osoba]. rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně (usnesení č. j. 4 To 132/2013-576). Lhůta k vyhotovení rozhodnutí byla předsedkyní KSO prodloužena do 31. 12. 2013. Usnesení bylo dne 3. 2. 2014 doručeno zmocněnkyni žalobkyně. Opatřením ze dne 13.1.2014 byl přibrán ústav kvalifikovaný pro znaleckou činnost, a to [podezřelý výraz]. Opatřením ze dne 3. 6. 2013 přiznáno znalečné [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly za jménem], který účtárna převzala dne 7. 2. 2014. Dne 12. 2. 2014 byly dodány návrhy poškozené na doplnění zadání znaleckého posudku. Dne 21. 2. 2014 bylo doručeno oznámení [podezřelý výraz], dle kterého lze mít pochybnosti o její nepodjatosti pro poměr k věci a účastníkům, proto nemůže zpracovat znalecký posudek. Opatřením ze dne 24. 2. 2014 byla [podezřelý výraz] zproštěna povinnosti podat posudek a nově byla přibrána [adresa]. Dne 22. 5. 2014 byla doručena žádost znaleckého ústavu o prodloužení termínu odevzdání znaleckého posudku do 15. 7. 2014, lhůta byla prodloužena do 25. 6. 2014. Následně bylo opět požádáno o prodloužení lhůty, a to do 31. 7. 2014, vyhověno bylo, co do 25. 7. 2014. Nakonec žádost o prodloužení do 10. 8. 2014, přičemž 11. 8. 2014 bylo telefonicky ověřeno, že posudek byl vyhotoven a již zaslán (úřední záznam). Dne 11. 8. 2014 byl dodán znalecký posudek spolu s vyúčtováním. Dne 15. 8. 2014 bylo opatřením rozhodnuto o znalečném [adresa]. Dne 16. 9. 2014 byly doručeny nároky poškozené na náhradu škody. Zároveň byl doručen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zadavatele zmocněnkyně žalobkyně. Dne 1. 10. 2014 bylo odvoláno hlavní líčení ze dne 2. 10. 2014, a to pro omluvu obžalovaného ze zdravotního důvodů. Dále bylo nařízeno hlavní líčení na 10. 11. 2014. Dne 20. 10. 2014 bylo odročeno hlavní líčení na 8. 12. 2014 z důvodu omluvy obhájce. Dne 8. 12. 2014 proběhlo hlavní líčení, za účasti zmocněnkyně žalobkyně. Dále bylo odročeno na 28. 1. 2015. Dne 11. 12. 2014 bylo doručeno vyúčtování znalečného za svědeckou výpověď znalce (Nemocnice Na [adresa]). Opatřením ze dne 26. 1. 2015 bylo přiznáno znalečné [adresa]. Dne 28. 1. 2015 proběhlo hlavní líčení ve věci, za účasti zmocněnkyně žalobkyně. Dále bylo odročeno na 19. 3. 2015. Dále žádost znalce o odročení hlavního líčení / omluvu. [právnická osoba] bylo jednání odročeno na 18. 3. 2015 s tím, že znalci bylo sděleno, že další omluva nebude akceptována. Opatřením ze dne 10. 2. 2015 bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem] [právnická osoba]. Dne 18. 3. 2015 proběhlo hlavní líčení ve věci za účasti zmocněnkyně poškozené. Dále bylo odročeno na 30. 3. 2015. Opatřením ze dne 26. 3. 2015 bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly za jménem] Téhož dne opatřením bylo přiznáno znalečné [tituly před jménem] Y[Anonymizováno]., [tituly za jménem] Při hlavním líčení konaném dne 30. 3. 2015 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl [tituly před jménem] [právnická osoba]. zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Zároveň byla věc vedená proti [tituly před jménem] [právnická osoba]. postoupena [Anonymizováno] k posouzení jako disciplinární provinění. Rozsudek 30. 3. 2015, č. j. 3 T 219/2012-849 byl doručen zmocněnkyni žalobkyně dne 7. 4. 2015. Proti usnesení o postoupení věci obžalovaného k disciplinárnímu provinění podala státní zástupkyně dne 1. 4. 2015 stížnost, kterou dne 10. 4. 2015 odůvodnila. V neprospěch obžalovaného [tituly před jménem] [právnická osoba]. podala státní zástupkyně zároveň dne 15. 4. 2015 odvolání. Stížnost i odvolání byly předloženy KSO dne 23. 4. 2015. Dne 5. 5. 2015 bylo KS doručeno vyjádření žalobkyně k usnesení, kterým byla věc [tituly před jménem] [právnická osoba]. postoupena k posouzení jako disciplinární provinění. Dne 7. 5. 2015 bylo doručeno vyjádření k odvolání státního zástupce obou obžalovaných. Opatřením ze dne 8. 6. 2015 bylo rozhodnuto o znalečném Nemocnice Na [adresa]. Dne 12. 10. 2015 bylo konáno veřejné zasedání, zmocněnkyně žalobkyně se řádně omluvila. Usnesením KSO ze dne 12. 10. 2015, č. j. 4 To 147/2015-911 byl zrušen rozsudek OS v [adresa] a věc [tituly před jménem] [právnická osoba]. byla postoupena [Anonymizováno] k projednání disciplinárního provinění. Usnesení bylo doručeno zmocněnkyni žalobkyně dne 23. 11. 2015. Usnesením KSO ze dne 12. 10. 2015, č. j. 4 To 148/2015-918, bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 30. 3. 2015, č.j. 3 T 219/2012-860, a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu jednání a rozhodnutí. Hlavní líčení ve věci bylo nařízeno na 16. 12. 2015. Hlavní líčení proběhlo dne 16. 12. 2015 bez účasti zmocněnkyně žalobkyně, která se řádně omluvila. Další hlavní líčení se konalo 18. 1. 2016 za účasti zmocněnkyně žalobkyně od 8:30 hod do 9:58 hod., odročeno bylo na 10. 2. 2016. Dne 20. 1. 2016 bylo podáno dovolání [tituly před jménem] [právnická osoba]. proti usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 12. 10. 2015, č. j. 4 To 147/2015-911. Dne 10. 2. 2016 byl vyhlášen rozsudek č. j. 3 T 219/2012-984, kterým byl obžalovaný uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem a dále k náhradě škody poškozené ve výši 339 240 Kč. Rozsudek byl zmocněnkyni žalobkyně doručen dne 23. 2. 2016. Dne 22. 2. 2016 bylo doručeno doplnění dovolání [tituly před jménem] [právnická osoba]. Dne 25. 2. 2016 bylo doplněno odvolání státní zástupkyně proti výroku o trestu obžalovaného [tituly před jménem] [právnická osoba]., kterému nebyl uložen trest zákazu činnosti při výkonu zaměstnání lékaře. Dne 1. 3. 2016 bylo podáno odvolání obžalovaného. Dne 2. 3. 2016 bylo podáno odvolání žalobkyně – poškozené co do výroku týkajícího se náhrady škody. Dne 14. 4. 2016 byla věc předložena KSO. Termín veřejného zasedání byl nařízen na 20. 5. 2016, následně k žádosti obžalovaného přeložen na 10. 6. 2016. Následně znovu bylo odročeno na 24. 6. 2016 k žádosti obžalovaného. Dále bylo založeno čestné prohlášení [tituly před jménem] [právnická osoba]., který jakožto rentgenolog vyhodnocoval RTG snímek levé paže a levého ramenního kloubu u pacientky – žalobkyně a znalecký posudek [adresa], vyhotovený na žádost Advokátní kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], obhájce obžalovaného, dne 21. 6. 2016. Dne 24. 6. 2016 proběhlo veřejné zasedání, za účasti zmocněnkyně poškozené, kde bylo rozhodnuto tak, že se odvolání státního zástupce, obžalovaného i poškozené zamítají. Usnesení ze dne 24. 6. 2016, č. j. 4 To 108/2016-1085 bylo doručeno žalobkyni dne 13. 9. 2016. Usnesením ze dne 8. 9. 2016 bylo rozhodnuto o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů trestního řízení. Dne 10. 11. 2016 bylo podáno dovolání obžalovaného proti usnesení KSO ze dne 24. 6. 2016, č. j. 4 To 108/2016-1085. Usnesením ze dne 4. 1. 2017 bylo odmítnuto dovolání [tituly před jménem] [právnická osoba]. proti usnesení KSO ze dne 12. 10. 2015, sp. zn. 4 To 147/2015. Dne 26. 1. 2017 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne 8. 3. 2017 byla doručena žádost [právnická osoba] o zapůjčení spisu za účelem posouzení žádosti o odškodnění [tituly před jménem] [právnická osoba]. podle zákona č. 82/1998 Sb. Dne 23. 2. 2017 byl doručen Okresnímu soudu v [adresa] návrh na zahájení disciplinárního řízení proti lékaři [tituly před jménem] [právnická osoba]. Dne 30. 3. 2017 byl spis zaslán Ministerstvu spravedlnosti s žádostí o jeho navrácení do 12. 4. 2017. Vrácení spisu bylo poté urgováno přípisem ze dne 21. 4. 2017 a spis byl vrácen 27. 4. 2017. Dne 17. 4. 2017 rozhodla Česká lékařská komora tak, že se [tituly před jménem] [právnická osoba]. provinil proti své povinnosti tím, že nevedl řádně zdravotní dokumentaci při ošetřování žalobkyně. Jmenovanému nebylo uloženo disciplinární opatření, protože se jednalo o méně závažné disciplinární provinění. Dne 1. 6. 2017 byla doručena žádost o zapůjčení spisu Obvodnímu soudu pro [adresa] (ke sp. zn. 19 C 301/2016). Dne 27. 9. 2017 proběhlo neveřejné zasedání u Nejvyššího soudu, kde bylo rozhodnuto o zrušení usnesení KSO ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 4 To 108/2016 a rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 3 T 219/2012. Usnesení Nejvyššího soudu bylo žalobkyni doručeno dne 29. 10. 2017. Dne 24. 1. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 19. 4. 2018. Dne 12. 3. 2018 bylo doručeno sdělení poškozené, dle kterého došlo k [Anonymizováno], přičemž poškozená má za to, že neexistuje léčba, způsobilá její stav zlepšit po jakékoliv stránce. Dne 19. 4. 2018 proběhlo hlavní líčení, které bylo dále odročeno na 17. 5. 2018. Dne 15. 5. 2018 bylo soudu doručeno sdělení [právnická osoba], a.s., dle kterého byla žalobkyni vyplacena částka 530 740 Kč. Dne 17. 5. 2018 proběhlo hlavní líčení, a to za účasti zmocněnkyně žalobkyně. Opatřením ze dne 11. 6. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném pro [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly za jménem] Dne 28. 8. 2018 proběhlo další hlavní líčení., za účasti zmocněnkyně žalobkyně, a to od 12:15 hod do 14:20 hod. Další jednání proběhlo dne 27. 11. 2018, zmocněnkyně žalobkyně se řádně domluvila. Hlavní líčení s vyhlášením rozsudku proběhlo dne 11. 12. 2018. Rozsudkem ze dne 11. 12. 2018, č. j. 3 T 219/2012-1281, byl obžalovaný obžalovaný zproštěn obžaloby, neboť v návrhu označený skutek není trestným činem, přičemž žalobkyně byla se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne 15. 1. 2019. 21. 1. 2019 bylo podáno odvolání státní zástupkyně proti rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 12. 2018. Spis byl předložen KSO dne 31. 1. 2019. 15. 5. 2019 bylo podáno vyjádření obžalovaného k odvolání státního zástupce. Dne 16. 5. 2019 se konalo veřejné zasedání u KSO, za účasti zmocněnkyně žalobkyně. Další veřejné zasedání proběhlo dne 28. 5. 2019, bez účasti žalobkyně. Vyhlášeno usnesení ze dne 28. 5. 2019, č. j. 4 To 27/2019-1319, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a vrácen Okresnímu soudu v [adresa] k novému rozhodnutí. Lhůta k vyhotovení písemného znění usnesení byla předsedkyní KSO prodloužena do 10. 7. 2019 (z 11. 6. 2019). Dne 22. 10. 2019 proběhlo hlavní líčení před Okresním soudem v [adresa], za účasti žalobkyně a její zmocněnkyně, a to od 9:30 hod do 11:03 hod. Dne 22. 10. 2019 vydán rozsudek, č. j. 3 T 219/2012-1338, kterým byl obžalovaný obžalovaný zproštěn obžaloby, neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem, přičemž žalobkyně byla se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Lhůta k vyhotovení rozsudku byla předsedkyní Okresního soudu v [adresa] prodloužena z 6. 11. 2019 do 25. 11. 2019, rozsudek byl žalobkyni doručen dne 26. 11. 2019. Opatřením ze dne 1. 11. 2019 bylo rozhodnuto o znalečném pro znalce [tituly před jménem] [právnická osoba]., [tituly za jménem], téhož dne opatřením přiznáno znalečné [tituly před jménem] [právnická osoba]. Dne 2. 12. 2019 bylo doručeno blanketní odvolání státního zástupce. Odůvodnění odvolání bylo doručeno 6. 12. 2019 a věc byla předložena KSO 30. 12. 2019. Dne 20. 3. 2020 rozhodl KSO v neveřejném zasedání usnesením o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a jeho vrácení k novému rozhodnutí (č. j. KSO 4 To 319/2019-1382). Usnesení KSO bylo doručeno žalobkyni 15. 4. 2020. Dne 21. 8. 2020 bylo odročeno na žádost obžalovaného hlavní líčení z 8. 9. 2020 na 20. 10. 2020. Dne 27. 8. 2020 byla doručena žádost zmocněnkyně žalobkyně o odročení hlavního líčení, soudem sděleno, že účast zmocněnkyně není nutná a odročováno dále nebude. Následně dne 13. 10. 2020 bylo odročeno hlavní líčení z 20. 10. 2020 na 7. 12. 2020 pro nedostatek protokolujících úřednic. Hlavní líčení ze dne 7. 12. 2020 proběhlo za účasti zmocněnkyně žalobkyně. Vyhlášen rozsudek ze dne 7.12. 2020, č. j. 3 T 219/2012-1414, kterým byl obžalovaný obžalovaný uznán vinným pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku. Rozsudek byl žalobkyni doručen 21. 12. 2020. 22. 12. 2020 bylo podáno odvolání státního zástupce, dne 28. 12. 2020 bylo doručeno odvolání žalobkyně jako poškozené, odůvodnění odvolání poškozené bylo doručeno dne 15. 1. 2021. Odůvodnění odvolání obžalovaného bylo doručeno dne 23. 2. 2021. Dne 4. 3. 2021 byla předložena věc KSO. Dne 30. 8. 2021 proběhlo neveřejné zasedání, kde bylo vyhlášeno usnesení, č j. 4 To 57/2021-1455, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a trestní stíhání obžalovaného obžalovaného bylo zastaveno, neboť trestní stíhání je promlčeno. Usnesení bylo doručeno žalobkyni dne 8. 12. 2021 a nabylo právní moci dne 30. 8. 2021. Lhůta k vyhotovení písemného znění usnesení byla předsedou KSO prodloužena z 13. 9. 2021 do 12. 10. 2021, následně z 12. 10. 2021 do 30. 11. 2021. (Pozn. Ve věci rozhodovali u soudu prvního stupně dva různí soudci – [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO].)

10. Rozsudkem soudu prvního stupně (rozsudek Okresního soudu v [adresa] č.j. 3 T 219/2012 – 520 ze 4.4.2013 byli obžalovaní zproštěni obžaloby a poškozené byly odkázány se svými nároky na občanskoprávní řízení.

11. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 4 To 132/2013 – 576 ze dne 20.11.2013 byl rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení s tím, že „Krajský soud tak přisvědčil námitce odvolatele, že nalézací soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, když jako podstatný vyhodnotil toliko znalecký posudek [podezřelý výraz], přitom závažný a zhoršující se zdravotní stav poškozené dokladovala nejen samotná poškozená, ale i svědci [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kdy nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, pro které by měly být výpovědi uvedených svědků hodnoceny jako nevěrohodné.“ 12. Rozsudkem č.j. 3 T 219/2012 – 849 Okresního soudu v Bruntále ze dne 30.3.2015 byl obžalovaný zproštěn obžaloby a obě poškozené byly odkázány se svými nároky na občanskoprávní řízení.

13. Usnesením Okresního soudu v Bruntále č.j. 3 T 219/2012 – 860 ze dne 30.3.2015 byl skutek Obžalovaného [tituly před jménem] [právnická osoba]. postoupen [Anonymizováno], Okresnímu [adresa].

14. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, č.j. 4 To 147/2015 – 911 ze dne 12.10.2015 byl odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 30.3.2015, jako na č.l. 849 uvedeného spisu, zrušen a postoupen [Anonymizováno]. V odůvodnění soud uvedl: „Úkolem doplněného dokazování bylo především objasnění klíčové otázky, kdy bylo možno ze strany těchto lékařů včas zjistit a napravit negativní vývoj [Anonymizováno] a za tím účelem krajský soud uložil okresnímu soudu, aby opatřil revizní znalecký posudek, když na základě stávajících znaleckých posudků okresní soud tuto otázku nevyřešil a přiklonil se pouze na verzi znaleckého posudku předloženého stranou o tom, že postup všech ošetřujících lékařů byl lege artis“.

15. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 4 To 148/2015-918, ze dne 12.10.2015 byla stížnost státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 30.3.2015, nebo ke stížnosti, bylo napadené usnesení zrušeno v celém rozsahu a dále bylo uloženo Okresnímu soudu, aby se věcí znovu zabýval. Soud odvolací, zde konstatuje, že okresní soud se v potřebné míře nevypořádal se všemi okolnostmi, významnými pro rozhodnutí. Provedené důkazy opětovně vyhodnotil jednostranně ve prospěch obžalovaného a jeho závěr o tom, že skutek, pro který je stíhán, by mohl být posouzen jako disciplinární provinění, nemá ve výsledcích dokazování oporu. Proto tedy věc znovu vrátil, resp. vrátil soudu okresnímu.

16. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále č.j. 3 T 219/2012 – 984, ze dne 10.2.2016 byl obžalovaný obžalovaný shledán vinným z naříkaného skutku, byl mu uložen trest, resp. bylo rozhodnuto i o trestu a vině, sodu částečně vyhověl poškozené L.G. co do nároku na náhradu bolestného ve výši 339.240 Kč, ve zbytku byly obě poškozené odkázány na občanskoprávní řízení. Soud v dané věci uvedl, že se žalobkyně „připojila prostřednictvím zmocněnkyně k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v celkové výši 591.240,- Kč, sestávajícím se z bolestného, ztížení společenského uplatnění a nemajetkové újmy. Vzhledem k tomu, že jednání obžalovaného je v příčinné souvislosti s těžkou újmou na zdraví poškozené, byl obžalovaný zavázán k zaplacení náhrady majetkové škody k jejím rukám ve výši 339.240,- Kč, což činí bolestné ve výši 2827 bodů při hodnotě bodu 120 Kč (viz výpočet bolestného ve znaleckém posudku Nemocnice na [adresa] č. l. 732-734). … Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, když by si vyžádalo další dokazování, jež by přesáhlo potřeby trestního řízení. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyčíslila na č. l. 767 ztížení společenského uplatnění u poškozené z důvodu rozvoje [Anonymizováno] na 1500 bodů. Z obsahu znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie z č. l. 760-71 a jejího vyjádření u hlavního líčení (č. l. 820) vyplývá, že poškozená před tímto úrazem během patnáctiletého manželství zažívala [Anonymizováno], po rozpadu manželství se musela adaptovat na výrazné životní změny a již tehdy se u ní objevily úzkostné obtíže přechodného rázu. Užívá dlouhodobě lék [Anonymizováno], který jí předepisuje odborný lékař. Žádnou jinou odbornou pomoc dosud nevyhledala. Poškozenou vyšetřovala v květnu 2014, nekontaktovala jejího obvodního lékaře. …. Rozhodování o ztížení společenského uplatnění by protáhlo vedené trestní řízení, když poškozená vyhledala v minulosti pomoc psychologa v souvislosti s řešením manželské krize, trpěla úzkostnými obtížemi, v souvislosti s léčením zranění, které si sama přivodila pádem, pak odbornou pomoc vůbec nevyhledala a nechává si pouze předepisovat [Anonymizováno] obvodním lékařem. Byl by tak nutný její další podrobný výslech u hlavního líčení, musely by být vyžádány další zprávy z její zdravotnické dokumentace, teprve poté by bylo možno o zbytku nároku rozhodnout. To však přesahuje potřeby trestního řízení a poškozená musela být se zbytkem nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.“ 17. Usnesením Krajského soudu v [adresa] č.j. 4 To 108/2016 – 1085, ze dne 24.6.2016 byla odvolání státního zástupce obžalovaného i poškozené [jméno FO], zamítnuta. Jednalo se o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 10.2.2016, č.j. 3 T 219/2012 – 984. Soud zrekapituloval průběh celého řízení s tím, že po rozhodnutí krajského soudu, který zrušil usnesení okresního soudu, kterým byla trestní věc obžalovaného postoupena [Anonymizováno], byl u hlavního líčení opětovně vyslechnut zpracovatel znaleckého posudku a jeho výpověď soud správně vyhodnotil, jako nový usvědčující důkaz. Provedeným dokazováním okresní soud správně zjistil, že obžalovaný v průběhu léčby poškozené postupoval non lege artis a v důsledku jeho nesprávné léčby, došlo k následku na zdraví poškozené, způsobené tedy těžkou újmu na zdraví ve formě zohyzdění. Je nutno odmítnout závěr, že jediným pochybením obžalovaného je nedokonale vedena zdravotnická dokumentace. Přes nelepšící se zdravotní stav poškozené, obžalovaný setrvával na způsobu léčení, který nevedl k jejímu vyléčení, nevěnoval pozornost jejím osobním steskům, když ho upozorňovala na doprovodné akustické fenomény, bublání v ráně. Tyto nesprávně vyhodnotil, nevyužil dostupných diagnostických metod a to i přesto, že v nedostatečně vedené zdravotnické dokumentaci je od 9.10.2011 popisována nadále výrazná sekrece s prosáklým krytím. Zjištěné skutečnosti jednoznačně vedou k vyloučení možného závěru v tom smyslu, že šlo o nevinný, minimální výtok ze [Anonymizováno]. Soud uzavírá, že je tak zcela namístě závěr, že nešlo o pouhou chybu v diagnóze, nýbrž o rezignaci obžalovaného na stanovení diagnózy využitím dostupných diagnostických metod, odpovídající klinickému stavu poškozené a nepřijetí takových opatření, jež by odpovídaly jejím zdravotním obtížím. Obžalovaný vyvinul jen minimální úsilí o její vyléčení. Zanedbal progresi, zhoršení jejího stavu až do doby, kdy se jí ujali jiní lékaři.

18. Usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 8 Tdo 116/2017 – 60 ze dne 27.9.2017 bylo jak usnesení Krajského soudu v Ostrav ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. 4 To 108/2016, tak rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 3 T 219/2012 zrušeny a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Bruntále. Nejvyšší soud 27.9.2017 konstatoval, nebo uzavřel, že k námitkám obviněného je nutno uvést, že v obecné rovině lze souhlasit s názorem soudu, jakož i státního zástupce, že újma na vzhledu poškozené spočívající v [Anonymizováno], může za určitých předpokladů naplňovat znaky těžké újmy na zdraví, totiž zohyzdění. „V této souvislosti je možné zcela přisvědčit argumentaci státního zástupce, že [Anonymizováno] lze v případě ženy považovat za změnu výraznou a nápadnou, která jí může významně ztížit uplatnění v jinak běžných, společenských a volnočasových aktivitách. Nic na tomto závěru nemění ani skutečnost, že jde o defekt, který nemusí být na první pohled zjevný. Případ od případu je ale třeba řešit, jak jej vnímá především sama žena, která je jím zasažena, na kolik jí vyřadí z činností, které by pro ni byly jinak samozřejmé. Nakolik ovlivní i její osobní intimní život. Nic na těchto závěrech nemůže změnit ani výhrada dovolatele, že takovou disproporci lze lehce skrýt [Anonymizováno], pokud by již poškozená nepodstoupila estetický chirurgický zákrok na [Anonymizováno]. Na námitku, že vzniklou kosmetickou vadu lze napravit estetickým zákrokem, již reagoval v minulosti i Nejvyšší soud a vyjádřil se v tom smyslu, že byla-li poškozenému způsobena viditelná trvale hyzdící změna na obličeji, která může vzbuzovat negativní reakce okolí, na závěru o zohyzdění nemůže nic změnit ani případná budoucí aplikace zubního implantátu, která znamená pouze náhradu vlastních zdravých zubů a je odvislá od finančních a zdravotních schopností poškozeného.“ V této souvislosti poznamenal, že nelze pominout ani současnou úroveň lékařské péče, která je schopna napravit téměř všechny formy zohyzdění, přičemž se vždy jedná pouze o nápravu faktického stavu zohyzdění a to odvislou od vůle a schopností poškozeného. Dovolací soud v této souvislosti upozornil také na vadu adhezního řízení s tím, že uplatněný nárok je nárokem tipu nemajetkové újmy a zavázal soud, aby se tímto dále zabýval. V závěru tedy, v odst. 50 Nejvyšší soud uvádí, že obě rozhodnutí zrušil a přikázal, aby věc v potřebném rozsahu soud znovu projednal s tím, že netřeba připomínat, že vyvstane-li, k řádnému objasnění této skutkově i právně poměrně složité věci potřeba provedení důkazů dalších, než explicitně zmiňovaných v tomto rozhodnutí, bude na soudu I. stupně, aby opatřil a provedl i tyto. Poté, nechť soud znovu zhodnotí provedené důkazy jednotlivé i v souhrnu a rozhodne, o vině obviněného, znovu rozhodne. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů, obou, byla zrušena jenom v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Soud tak rozhodoval v neveřejném zasedání, když je zřejmé, že nelze vady odstranit ve veřejném zasedání.

19. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále č.j. 3 T 219/2012 – 1281 ze dne 11. prosince 2018 byl obžalovaný zproštěn obžaloby, poškozené byly odkázány se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních.

20. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 4 To 27/2019 – 1319, ze dne 28.5.2019 byl rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 11.12.2018 č.j. 3 T 219/2012- 1281, zrušen v celém rozsahu a vrácen zpět soudu prvního stupně k opětovnému rozhodnutí. V uvedeném rozhodnutí odvolací soud zavázal okresní soud k doplnění dokazování a pečlivému vyhodnocení jednotlivých důkazů, nejen jednotlivé, ale i v souvislostech s tím, že potom teprve bude možné rozhodnout, zda postup obžalovaného byl dostatečně významnou příčinou pro vznik následku v podobě těžkého ublížení na zdraví, či ublížení na zdraví, kdy úvahy v tomto směru nebyly Nejvyšším soudem vyloučeny a okresní soud se v tomto směru věcí nezabýval, když v podstatě zaměřil svou pozornost na otázku, zda obžalovanému lze klást k tíži vznik nekrózy a abscesu, přičemž podstata skutku, která je předmětem tohoto řízení, je popsána v bodu VII. Předmětného rozhodnutí.

21. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále č.j. 3 T 219/2012 – 1338 ze dne 22.10.2019 byl obžalovaný zproštěn obžaloby a obě poškozené byly odkázány se svými nároky na náhradu majetkové i nemajetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

22. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 4 To 319/2019 – 1382, ze dne 20.3.2020 byl rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 22.10.2019 čj. 3 T 219/2012 – 1338, zrušen v celém rozsahu a vrácen zpět soudu prvního stupně. V uvedeném rozhodnutí soud Okresnímu soudu znovu vytkl, „že provedené důkazy hodnotil jednostranně, bez vzájemných souvislostí, zabýval se pouze jedinou příčinou vzniklého následku, za který považuje výhradě vznik abscesu, který perforoval a za jehož vznik obžalovaný nemohl. Na druhé straně se dostatečně nezabýval jednáním obžalovaného, které tomu předcházelo, zjevně v návaznosti na svůj závěr o nevěrohodné výpovědi poškozené, kterýžto závěr však odvolací soud opakovaně odmítl.“ Konstatoval, že i „Nejvyšší soud ve zrušovacím usnesení konstatoval, že ve světle následku, kterým je zohyzdění, k němuž v daném případě došlo, bylo nutno se důsledně zabývat příčinnou souvislostí mezi jednáním obžalovaného, jehož důsledkem mělo být včasné neošetření abscesu s následkem, zohyzděním. Nejvyšší soud uvedl, že je třeba podíl každé, z úvahu přicházejících příčin, objasnit a vyhodnotit, zda jednání obžalovaného bylo z hlediska způsobení následku příčinnou, dostatečně významnou. Současně poznamenal, že nebyla-li by prokázána příčinná souvislost mezi zjištěným jednáním obžalovaného a následkem, případně jinou formou těžké újmy na zdraví, nelze ze splnění dalších předpokladů vyloučit ani úvahy o odpovědnosti, kupříkladu za přečin ublížení na zdraví, z nedbalosti. Uzavřel, že není pochyb o tom, že důsledkem jednání obžalovaného bylo včasné neošetření abscesu, jako jedné z příčin, která se podílela na vzniku následku a bylo tak zapotřebí náležitě vyhodnotit, i dle Nejvyššího soudu, zda to jednání bylo příčinou dostatečně významnou pro následek v podobě těžké újmy na zdraví, případně z hlediska úvah a odpovědnosti obžalovaného, za přečin ublížení na zdraví z nedbalosti.“ 23. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále č.j. 3 T 219/2012 – 1414 ze 7. prosince 2020 byl obžalovaný shledán vinným z naříkaného skutku a obě poškozené byly odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Toto rozhodnutí soud zdůvodnil tím, že „oba poškození původně žádali náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy po všech třech původně stíhaných obžalovaných, a vzhledem k tomu, že zavinění obžalovaného bylo pouze jednou z příčin vzniku následku na zdraví poškozené [Anonymizováno] (včetně jejího částečného zavinění), odkázal soud oba poškozené na uplatnění vzniklé majetkové škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, když určení podílu zavinění obžalovaného by bylo nad rámec probíhajícího trestního řízení. Ve vztahu k poškozené bylo navíc přihlédnuto k tomu, že v její prospěch již [právnická osoba] v únoru 2017 vyplatila částku 533 240 Kč, která je stále deponována na účtu její zmocněnkyně.“ 24. Usnesením Krajského soudu v Ostravě čj. 4 To 57/2021 – 1455, ze dne 30.8.2021 bylo trestní stíhání obžalovaného [tituly před jménem] [právnická osoba]. zastaveno pro promlčení trestního stíhání. Soud v dané věci uvedl: „ Pokud tedy okresní soud meritorně rozhodl až u hlavního líčení konaného dne 7. 12. 2020, byťspisový materiál mu byl vrácen již dne 8. 4. 2020 a žádné další dokazování neprováděl, měl při změněné právní kvalifikaci respektovat ustanovení § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. b) tr. O.s.ř. Dle těchto zákonných ustanovení totiž platí, že soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některá z okolností uvedených v § 11 (§ 223 odst. 1 tr. ř.), respektive že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno [§ 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Stručně řečeno, měl rozhodnout podle § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. o zastavení trestního stíhání obžalovaného, neboť toto je promlčeno…. Pochybení okresního soudu tak nyní napravil krajský soud, a to s odkazem na ustanovení § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř., které stanoví, že odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu zrušení trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně (§ 223 odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Nutno poznamenat, že toto rozhodnutí odvolací soud může učinit v souladu s ustanovením § 263 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Dle ustálené soudní praxe (srov. Přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 1417/2016, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018) přitom platí, že u takového rozhodnutí výroková část obsahuje jak vymezení skutku a jeho právní kvalifikaci, pro který byla podána obžaloba, tak i vymezení skutku, jak byl soudem zjištěn a nově právně kvalifikován………Ze všech těchto důvodů krajský soud podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě a obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl shora uvedeným výrokem tak, že podle § 223 odst. 1 tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. se trestní stíhání obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] zastavuje, neboť trestní stíhání je promlčeno….. Jak již bylo výše avizováno, zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení je obligatorní. V důsledku tohoto procesního postupu nemohly být podrobeny přezkumu další výroky napadeného rozsudku. Krajský soud tak nebyl oprávněn přezkoumat ani výrok o náhradě škody napadený mezi jinými poškozenou [jméno FO], byť tato odvolání podala řádně a včas. Odvolací soud dospěl k závěru, že za situace, kdy trestní stíhání obžalovaného bylo nutno Zastavit z důvodu jeho promlčení, pro rozhodnutí o náhradě škody v trestním řízení nejsou splněny zákonné podmínky. Vzhledem k tomu, že poškozená se tímto postupem soudu může cítit dotčena na svých právech, je vhodné připomenout, že výrok o náhradě škody učiněný dle § 228 i § 229 tr. ř. se vždy váže na odsuzující, případně zprošťující rozsudek. Laicky řečeno, v trestním řízení není přípustné, aby byl k náhradě škody zavázán pachatel, jehož trestní stíhání bylo zastaveno. Zároveň nejsou splněny ani podmínky pro zamítnutí odvolání poškozené pro jeho nedůvodnost. Proto žádný výrok stran odvolání poškozené [jméno FO] učiněn nebyl. Bude tak na ní, aby se veškerých svých nároků (a to i bez výslovného odkazu dle § 229 odst. 1 tr. ř.) domáhala v řízení občanskoprávním.“ 25. Podle vyjádření Psychiatrické a psychoterapeutické ambulance, [tituly před jménem] [jméno FO] ze 16.5.2018 byla žalobkyni diagnostikována [Anonymizováno], a to praktickou lékařkou. Byla by vhodná psychoterapeutická péče a péče psychiatrická s nasazením adekvátní léčby. Etiologicky se na přetrvávání [Anonymizováno] podílí řada situačních faktorů, pracovní a finanční. Nicméně pocity méněcennosti, které mají charakter až [Anonymizováno] v důsledku [Anonymizováno], jsou faktorem významným.

26. Jako nadbytečné soud nehodnotil listiny, které nemají pro posouzení délky řízení (ani tvrzených průtahů) na řízení vliv (protokoly o hlavním líčení ze dne 1.2.2013, 17.5.2018, ze dne 4.4.2013, 8.12.2014, 18.3.2015, 18.1.2016, 10.2.2016, 19.4.2018, 27.11.2018, 22.11.2019, 7.12.2020, 12.9.2022, 28.8.2018, vyrozumění zmocněnce poškozeného o hlavní líčení ze 17.12.2015, vyjádření žalobkyně z 20.5.2013, návrhy poškozené na doplnění dokazování 11.2.2014, návrh na hodnocení bolestného ze 13.3.2014, vyjádření poškozené z 5.12.2014, vyjádření ze dne 30.4.2015, odvolání poškozené z 2.3.2016, odvolání poškozené do rozsudku Okresního soudu Bruntál z 28.12.2020, návrhy důkazů ze dne 11.5.2018 a 14.8.2018, vyjádření poškozené z 30.4.2015, vyjádření poškozené ke znaleckému posudku z 5.12.2014, vyjádření poškozené k rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 20.5.2013, návrhy důkazů žalobkyně ze dne 11.5.2018 a návrhy důkazů poškozené ze dne 14.8.2018).

27. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

28. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

29. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

30. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

31. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

32. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

33. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

34. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

35. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

36. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

37. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

38. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že v daném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když délka řízení, byť bez období nečinnosti, byla s ohledem na jeho průběh nepřiměřená. V důsledku tohoto porušení práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž odškodnění nelze řešit pouhým konstatováním porušení práva, nýbrž peněžitým zadostiučiněním. Soud proto stanovil základní částku ve výši 115 625 Kč, odpovídající délce řízení v rozsahu 8 let a 7 měsíců, přičemž vycházel z částky 15 000 Kč za každý rok trvání řízení, s poloviční sazbou za první dva roky. Tuto částku následně upravil s ohledem na specifické okolnosti případu: o 30 % ji snížil pro výraznou skutkovou, právní i procesní složitost věci, dalších 20 % odečetl s přihlédnutím k tomu, že ve věci rozhodovaly soudy všech tří stupňů, což svědčí o její mimořádné náročnosti. Naopak o 10 % základní částku navýšil z důvodu opakovaného nerespektování závazných právních názorů nadřízených soudů ze strany soudu nalézacího, což představuje závažné pochybení v průběhu řízení. Vzhledem k tomu, že se jednalo o adhezní řízení, soud základní částku dále nemoderoval. Po aplikaci uvedených korekčních faktorů dospěl k částce 69 375 Kč, kterou považoval za přiměřené peněžité zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. V původním rozhodnutí soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení pouze ve snížené výši, a to v důsledku administrativního pochybení, nikoliv na základě věcného posouzení. Soud proto žalobě vyhověl i co do zbývající části úroku z prodlení, neboť se jedná o zákonný nárok, který žalobkyni náleží jako integrální součást přiměřeného zadostiučinění. Nepřiznání této části úroku by představovalo neúplné odškodnění, jež by nebylo v souladu se zásadou restitutio in integrum, tedy zásadou úplného obnovení právního stavu po zásahu do práv chráněných zákonem, a vedlo by k tomu, že žalobkyně by nebyla plně kompenzována za újmu, kterou jí stát způsobil.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 424,93 Kč, přičemž tato částka představuje 20,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,15 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 340 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 31. 5. 2022, z částky 3 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 11. 2022, z částky 3 740 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 1. 2025, z částky 3 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 3. 2025 a z částky 1 870 Kč za účast na jednání soudu (vyhlášení rozsudku) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 9. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 780 Kč ve výši 3 943,80 Kč.

Poučení