45 C 316/2024 - 43

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro zaplacení 152 755,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 144 569,41 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 186,09 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 622,16 Kč, úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 148 805,50 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 148 805,50 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, a kapitalizovaného úroku ve výši 19 970,49 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 784,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedla, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [číslo] (dále jen „Smlouva“), jejíž součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen „Podmínky“) platné ke dni uzavření Smlouvy. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč (dále jen „Úvěr“). K čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal splatit Úvěr s úrokem ve výši 11,90 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou jistinu postupně. Počínaje dnem 25.07.2023 měl žalovaný povinnost splácet žalobci vyčerpanou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaný se zavázal splatit jistinu Úvěru 84 měsíčními anuitními splátkami ve výši 2 682 Kč splatnými vždy k 25. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 25.7.2023. Přestože byl žalovaný ze strany žalobce opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 3 pravidelné splátky. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil podmínky Smlouvy, především nehradil splátky Úvěru řádně, žalobce uplatnil v souladu s ustanovením čl. 9 Podmínek Smlouvy své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem - upomínkou. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě dlužné splátky neuhradil, byl Úvěr prostřednictvím zesplatňujícího dopisu zesplatněn ke dni 03.07.2024. Žalobce za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 148.805,50 Kč a příslušenství tvořeného z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 622,16 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 19 970,49 Kč, poplatků úvěru ve výši 3 950 Kč, obchodním úrokem z úvěru ve výši 11,90 % ročně z částky 148 805,50 Kč (JISTINA) ode dne 11.09.2024 až do zaplacení; zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 148.805,50 Kč ode dne 11.09.2024 až do zaplacení.

2. Dále žalobkyně podáním ze dne 3.12.2024 soudu sdělila, před zesplatněním pohledávky žalovaný zaplatil na jistině částku 1 194,50 Kč, na obchodním úroku částku 3 024,58 Kč, dále částku 1,51 Kč na úroku z prodlení a 1 210 Kč na poplatcích. Celkem tedy uhradil na svůj dluh částku 5 430,59 Kč. Po zesplatnění úvěru již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla ve svém podání ze dne 3.12.2024, že před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z: A. bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází, když zde o žalovaném nezjistila žádné negativní informace, z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá mimo žalobce žádný další dluh. Z interní databáze, obsahující data pro řízení rizik za celou Skupinu [právnická osoba]., žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní skutečnosti. B. příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model), když přitom vycházel z prohlášení o příjmu v Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobcem před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě Čestného prohlášení o příjmu v žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze den [datum], v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti činí částku 31 000 Kč. Žalovanou deklarovaný příjem byl ověřen dle periodických výpisů z běžného účtu žalované za období předcházejících 6 měsíců. K výdajům na bydlení žalobce uvádí, že žalovaným uvedenou částku porovnal s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení (vlastní bydlení, nájem atd.). Žalobce následně porovnal částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima. Žalobce tak s odbornou péčí zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 52,35 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána. Žalobce i v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti následně vycházel z výdajů žalovaného v celkové výši 12 089 Kč. Žalobkyně tak byla podle svého názoru, v důsledku postupu zvoleného při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, mimo jiné schopna posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. K tomu dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021. Žalobce závěrem uvádí, že je přesvědčen o tom, že zachoval potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr tak žalobce posoudil s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když nespoléhal a nevycházel pouze z předložených a ničím nedoložených prohlášení žalované. Naopak, aktivně zjišťoval spoustu informací a teprve na základě jejich systematického prověření a po provedené důkladné analýze (včetně kontroly pravdivosti informací poskytnutých žalovanou) učinil konečné rozhodnutí.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolána. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud ve věci zjistil z provedených důkazů následující skutečnosti.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je společností akciovou společností předmětem podnikání vyplývajícího ze zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, když předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování úvěrů.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], č. [číslo] uzavřené mezi účastníky soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 11,90 % ročně, a RPSN činila dle smlouvy 12,68 %. Celková splatná částka činila podle vzorového příkladu 221 862,80 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 682 Kč s datem splatnosti ke každému 25. dni v měsíci. První splátka byla splatná 25.7.2023. Poslední splátka byla splatná 25.4.2030. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník, Vzorový příklad a splátkový kalendář, Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Pravidla časového pořadí úhrad pohledávek.

7. Z listiny nazvané standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4.9.2023 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní seznámen s podmínkami případné restrukturalizace úvěru.

8. Ze Sazebníku KB platného k 4.12.2020 soud zjistil, že poplatek za zaslání upomínky při neprovedení pravidelné splátky činí 500 Kč, a poplatek za sjednání úvěru činí 490 Kč.

9. Z Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele soud zjistil, že dle čl. 8.1 písm. a) je případem porušení pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě Smlouvy. A dle čl. 9.1 písm. a) Pokud nastane Případ porušení nebo jiná závažná skutečnost pak s přihlédnutím k jejich závažnosti je banka oprávněna odstoupit od Smlouvy.

10. Ze Všeobecných obchodních podmínek účinných od 1.12.2021 soud zjistil, že dle článku 10.1. byla žalobkyně oprávněna od Smlouvy odstoupit v případě, kdy Klient závažným způsobem poruší své smluvní povinnosti či své zákonné povinnosti související s Bankovními službami nebo pokud Banka zjistí jiné skutečnosti, v důsledku kterých je vážně ohrožena schopnost Klienta řádně dostát svým závazkům.

11. Z interního účetního dokladu KB o čerpání úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byl čerpán žalovaným úvěr ve výši 150 000 Kč, který mu byl poskytnut na úvěrový účet č. [č. účtu].

12. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 15.5.2024 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k okamžitému dlužných splátek úvěru 19 935,67 Kč, a bylo mu oznámeno, že v případě nezaplacení dlužné částky žalobkyně odstoupí od Smlouvy a závazek se stane splatným dnem 3.7.2024.

13. Z historického výpisu z úvěru ze dne 10.9.2024 soud zjistil, že bylo prokázáno, že zůstatek úvěru k tomuto dni činil 148 805,50 Kč, splatné úroky 19 970,49 Kč, pokuta (poplatek) z prodlení 3 622,16 Kč, úvěrové poplatky 3 950 Kč, a celková dlužná částka činila 176 348,15 Kč.

14. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru soud a z dokladu o prověření údajů o žalovaném z registru BRKI, NRKI, zjistil, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalobce 31 000 Kč, a výdajů na bydlení ve výši 1500 Kč, ostatních výdajů 500 Kč, pojištění 500 Kč, spoření 500 Kč. Dále, že žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné půjčky ani úvěru u jiných poskytovatelů úvěrů mimo žalobkyni, nemá žádné negativní záznamy u žalobkyně, v rejstříku SOLUS, NRKI, BRKI, RRS, není proti němu vedeno insolvenční řízení.

15. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zde uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, má středoškolské vzdělání, má čistý pravidelný příjem ve výši 31 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Výdaje na bydlení činí 1 500 Kč, a ostatní výdaje činí 500 Kč.

16. Z prohlášení žalovaného o zdravotním stavu soud zjistil, že žalovaný uvedla, že nebyl uznán invalidním, nebyl mu přiznán průkaz TP, ZTP nebo ZTP/P, a není v pracovní neschopnosti, a splňuje podmínky pro vstup do volitelného kolektivního Pojištění schopnosti splácet ke spotřebitelským úvěrům.

17. Z otisku výpisu z účtu žalované ohledně jejich příjmů za období od 15. 3. 2021 do 3.8.2021 soud zjistil, že žalovaná za měsíc březen 2021 provedla celkem tři vklady v hotovosti přes bankomat v celkové výši 9400 Kč, za měsíc duben 2021 měla příjem celkem ve výši 8 600 Kč (2 příchozí platby celkem ve výši 4 600 Kč, a jeden vklad přes bankomat ve výši 2000 Kč), za měsíc květen měla příjem v celkové výši 16 361 Kč (za odbytné účastníkovi penzijního spoření ve výši 12 761 Kč, dále 2 vklady přes bankomat ve výši 3 000 Kč, a příchozí úhrada ve výši 600 Kč), za měsíc červen 2021 měla celkový příjem ve výši 7 800 Kč (vše vklady přes bankomat), za měsíc červenec měla celkový příjem ve výši 6 700 Kč (vše vklady přes bankomat), za měsíc srpen pak měla celkový příjem ve výši 4 116 Kč za ošetřovné od 12.7.2021 do 25.7.2021.

18. Z upomínek k úhradě dluhu ze dne 5.12.2023, 20.12.2023, 31.12.2023, 29.1.2024 soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně žalobkyní vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru.

19. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 23.8.2024 včetně potvrzení o podání z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

20. S ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.

21. Zároveň soud pro úplnost uvádí, že zamítl provedení důkazu výpis sazebníkem KB platným od 1.5.2024 pro nadbytečnost, když tento sazebník nebyl platný v době trvání Smlouvy.

22. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet spolu s úroky z úvěru. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 150 000 Kč a uhradila žalobkyni částku ve výši 5 430,59 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy porušil, když nehradila sjednané splátky řádně a včas a dostal se tak s jejich úhradou do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradila ani na základě písemné upomínky, žalobkyně s účinností ke dni 3.7.2024 zesplatnila celou jistinu úvěru v souladu s čl. 5 Podmínek. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, dále z registrů SOLUS, z bankovních a nebankovních registrů, ostatní registrů a databází, a dále z výpisu z interních údajů celé Skupiny [právnická osoba].

23. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

24. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

32. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to, ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

33. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

34. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nejprve soud vyzval písemně k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. A dále soud při soudním jednání konaném dne 30. ledna 2025 poučil žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž k doplnění tvrzení a důkazů nebyla žalobkyni poskytnuta s ohledem na dříve učiněnou písemnou výzvu, žádná dodatečná lhůta. Žalobkyně pouze dodala, že má za to žalobkyní předložené důkazy osvědčují skutečnost, že úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru byla žalobkyní řádně zkoumána. S tím, že v tuto chvíli nedisponuje žádnými dalšími důkazy, kterými by zkoumání úvěruschopnosti žalovaného více prokázala.

35. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

36. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

37. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že vycházela z čestného prohlášení žalované o výši jejího čistého měsíčního příjmu 31 000 Kč. Nicméně k tomu, že by žalovaný doložil, že byl před poskytnutím spotřebitelského úvěru zaměstnán (či měl jiný příjem) a s jakou výší příjmu nepředložila žalobkyně žádný důkaz. Žalobkyně ani nedoložila, že skutečnou výši či samu existenci měsíčního příjmu žalovaného prověřila (zjistila) ze svých interních zdrojů. Žalobkyně bez dalšího spoléhala, že žalovaným deklarovaná výše příjmu je správná. Žalobkyně též nijak neprověřovala výdaje žalovaného, když žalovaným uváděné měsíční výdaje na nájemní bydlení ve výši 1 500 Kč, a ostatní výdaje ve výši 500 Kč měsíčně, jsou zcela zjevně podhodnocené. V předmětné věci soud tedy dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní prověřeně zcela nedostatečně, když žalovaný žalobkyni před poskytnutím úvěru nedoložil deklarovaný příjem ze závislé činnosti ve výši 31 000 Kč měsíčně, a ani výši svých výdajů. Přesto mu žalobkyně bez řádného doložení příjmů a výdajů poskytla spotřebitelský úvěr v poměrně značné výši. Takové posouzení úvěruschopnosti, které provedla v daném případě žalobkyně, nelze považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.

38. V daném případě je zřejmé, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní prověřeně zcela nedostatečně, když žalobkyně neprokázala, že by jí žalovaná před poskytnutím úvěru doložila svůj deklarovaný příjem ze závislé činnosti ve výši 31 000 Kč měsíčně, když žalobkyně soudu žádné potvrzení o zaměstnání žalovaného nepředložila. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by sama žalovaná své příjmy a výdaje před uzavřením Smlouvy žalobkyni jakýmkoliv způsobem doložila.

39. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Pokud žalobkyně argumentovala usnesením Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 18. 1.2022, sp. zn. KSPH 62 INS XY 75 ICm XY 33 ICdo 27/2021, tak je třeba uvést, že v tam projednávaném případě se tamní žalobkyně nespolehla jen na informace předložené úvěrovanou, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila také z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžného účtu, jehož majitelkou byla dlužnice (tedy žadatelka o úvěr). Jak bylo výše uvedeno, žalobkyně v této věci nepředložila žádný výpis z účtu žalovaného, který by prokazoval výši jeho měsíčních příjmů a výdajů.

40. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 144 569,41 Kč (poskytnutých 150 000 Kč – vrácených 5 430,59 Kč).

41. U úroků z prodlení z částky 144 569,41 Kč, tedy z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že „je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“. V daném případě soud s ohledem na nečinnosti žalovaného v tomto řízení a s ohledem na zvýšenou ochranu žalovaného jako spotřebitele, určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 60 dnů od právní moci rozsudku, neboť takový časový horizont se soudu jeví být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň je dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků ze strany žalovaného. Soud pro úplnost dodává, že se nejedná o stanovení pariční lhůty k plnění ve smyslu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ale o určení hmotněprávní lhůty, ve které je dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen žalovaný žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Teprve tímto rozhodnutím byla stanovena splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni tedy zatím nenáleží. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze ohledně části svého nároku, a soud jí tak přiznal jen poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 144 569,41 Kč, tj. z 68,17 %, a neúspěšná co do částky 46 018,23 Kč, tj. z 31,83 % (představující neúspěch ohledně části jistiny 4 236,09 Kč a poplatků ve výši 3 950 Kč, dále soud přihlédl i k neúspěchu žalobkyně ohledně příslušenství pohledávky, a to ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 622,16 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 148 805,50 Kč od 11. 9. 2024 do data vyhlášení rozsudku, tj. do 30.1.2025 - ve výši 7 365,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 970,49 Kč, a úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 148 805,50 Kč od 11. 9. 2024 do data vyhlášení rozsudku, tj. do 30.1.2025 – ve výši 6 874,24 Kč, srovnej Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7.2006, sp. zn. 7Cmo 507/2005). Žalobkyně má tak po odečtení úspěchu od neúspěchu ve věci (68,17 % - 31,83 %) má právo na náhradu 36,34 % nákladů tohoto řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 111 Kč a nákladů zastoupení advokátem v celkové výši 43 435,48 Kč, které sestávají z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 152 755,50 Kč sestávající z částky 7 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast na soudním jednání dne 30.1.2025) celkem ve výši 28 880 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a jednoho (účast na jednání dne 30.1.2025), celkem ve výši 1 350 Kč, a DPH 21 % z výše uvedených částek v výši 6 348,30 Kč. Dále advokátu náleží náhrada promeškaného času ve výši 300 Kč, za celkem 2 započaté půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t., za cestu z místa sídla advokáta do místa sídla soudu (doba jedné jízdy 28 minut zjištěna z ww.mapy.cz), včetně DPH 21 % z této částky ve výši 63 Kč, celkem tedy částku 363 Kč. Dále náleží žalobci náhrada ve výši 383,08 Kč za cestovné (z místa sídla advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa] do místa sídla soudu [adresa] a zpět, při ujetí 2x 25 km, ceně pohonných hmot 35,80 Kč/l a průměrné spotřebě 5,2 l/100 km, vozidla SPZ [SPZ] – délka trasy a doba trvání cesty zjištěna z www.mapy.cz). Z částky 43 435,48 Kč pak činí 36,34 % částku 15 784,42 Kč. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 784,42 Kč.

43. Lhůta k plnění ve výroku o náhradě nákladů řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.