45 C 33/2022 - 45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu [Jméno zainteresované osoby 0/0] ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0]/[Anonymizováno] zastoupený advokátkou JUDr. Štěpánkou Mikovou sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1 proti žalované: [IČO zainteresované společnosti 0/0] nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 pro zaplacení 323 850 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 229.713,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 229.713,00 Kč od 10.9.2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení další částky ve výši 94.138,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 94.138,00 Kč od 10.9.2021 do zaplacení, a dále částky 2.550,00 Kč, plus 8,5 % úrok z prodlení ročně z částky 2.550,00 Kč od 10.9.2021 do zaplacení, za každý měsíc řízení, až do vynesení rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 570,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 323 850,- Kč a dále částky ve výši 2 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10.9.2021 za každý měsíc až do vynesení rozsudku způsobené mu nepřiměřenou délkou prošetřování trestního oznámení, které podal dne 26. 7. 2011 u Městského státního zastupitelství v Praze a které bylo postoupeno Obvodnímu ředitelství policie Praha I pod sp.zn. [adresa]. Uvedl k tomu, že je jedním z několika desítek oznamovatelů trestné činnosti tzv. kauzy „[Anonymizováno]“, jež byla páchána [podezřelý výraz]. Žalobce struně shrnul průběh řízení s tím, že předmětná kauza byla zprvu prověřována Policií České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, sp. zn. [adresa]. Věc byla následně rozděleně na další 4 části a byla postoupena 4 různým policejním útvarům, ačkoli poškození důsledně poukazovali na nutnost posuzovat celé jednání podezřelých komplexně. Jednotlivé složky Policie ČR vůbec nekooperovaly, nepředávaly si zjištěné informace, neprováděly úkony společně, a to ani při opatřování důkazů. Práce Policie ČR byla vedena zjevnou snahou věc uložit ad acta či odložit a dále se jí nezabývat; aniž by jednotlivé skutečnosti byly řádně prověřovány. Věc byla nejprve odložena usnesením Policie České republiky, obvodního ředitelství policie Praha I, ze dne 12. 7. 2013, č.j. [adresa], jež bylo potvrzeno (přes opravný prostředek žalobce) Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 (usnesením ze dne 30. 9. 2013, č.j. [spisová značka]), která však byl k ústavní stížnosti jednotlivých poškozených nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 3626/13 zrušena, neboť bylo porušeno základní právo na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle ÚS ČR orgány činné v trestním řízení ( dále též „OČVTŘ“) porušily zásady trestního řízení, mj. i legality a materiálně pravdy, vyšetřování vykazovalo známky libovůle, odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu působí povrchně a nekonzistentně, postup státního zastupitelství považoval ÚS za nedostatečný, ryze formální a zaujatý, procesní postup neodpovídal rozsahu, povaze a závažnosti projednávaných podezření, když byla věc zcela neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, dokonce v rámci různých krajských ředitelství Policie České republiky, kdy tímto postupem bylo znemožněno efektivní vyšetření trestné činnosti, a dále že prověřování věci i v důsledku uvedeného nekoncepčního přístupu orgánů moci výkonné trpělo značnými průtahy, jimž posléze neodpovídá dosavadní míra objasněnosti věci. Navzdory výtkám Ústavního soudu bylo následující dva roky po vydání nálezu provedeno jen minimum úkonů a dne 19. 7. 2017 byla věc opět odložena, nicméně usnesení o odložení věci ze dne 19. 7. 2017 bylo zrušeno nadřízeným Obvodním státním zastupitelstvím (č.j. [Anonymizováno]) s tím, že policie se vůbec dle názoru Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 neřídila nálezem Ústavního soudu ČR a ani pokyny dozorující státní zástupkyně. Dne 27. 6. 2018 bylo opět rozhodnuto o postoupení věci na Krajské ředitelství hl. Prahy, a to z důvodu shledání podezření, že by se mohlo jednat o trestný čin obchodování s lidmi. Od té doby, tedy již téměř 2 roky, je věc vedena Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, Odbor obecné kriminality, Kongresová 2, 140 21 Praha 4 pod sp. zn. [adresa] a v trestní věci se opět prakticky nic neděje. Dne 30. 8. 2019, tedy po roce od postoupení věci na KŘP, byl vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů z důvodu změny právní kvalifikace pro podezření ze zločinu obchodování s lidmi. Dne 3. 2. 2020 pak bylo rozhodnutím dozorující státní zástupkyně OSZ pro Prahu IV postoupen celý spisový materiál Č. j. [adresa]) za účelem sloučení věci s již dříve postoupenou věci z OŘP Praha I evidované pod č.j. [adresa] (žalobce, ostatní [Anonymizováno]) a vedení společného řízení, neboť se jedná o totožnou společnost i osoby jednající jejím jménem, způsob provedení i časové období - jediným rozdílem je skupina potencionálních poškozených. Až o rok později - v březnu 2021 - však byla věc dle pokynu dozorující stání zástupkyně skutečně sloučena. Žalobce poukázal na to, že trestní oznámení podal před více než 10 lety, bral se dostatečně o svá práva a po celou dobu trestního řízení se snažil být ve věci aktivní, přesto však do dnešního dne nedošlo ani k zahájení trestního stíhání podezřelých osob natož ke kompenzaci poškozeného v adhezním řízení. Veškerá činnost orgánů činných v trestním řízení byla poznamenána evidentní snahou předat řešenou záležitost jinému útvaru. V důsledku zcela laxního a odmítavého přístupu orgánů činných v trestním řízení však došlo k tomu, že se podezřelí i jejich obchodní společnosti během uplynulých 10 let zcela zbavili veškerého svého majetku tím, že finanční hotovost účetně utratili a hmotný majetek převedli na třetí osoby. Zároveň získali dostatek času, který mohl být využit na provedení kroků nutných k odstranění možných usvědčujících důkazů, ovlivnění možných svědků apod. Na popsaný nesprávný úřední postup naprosto nelze nahlížet jako na běžné průtahy v ostatních řízeních, protože má důsledky mnohem závažnější, jelikož přes samotné průtahy a množství dalších nesprávných procesních kroků vedl až k několika nezákonným odložení věci. Pokud by žalobce nebyl dostatečně důsledný, nevynakládal další úsilí a finanční prostředky na podání opravných prostředků proti úkonům orgánů činných v trestním řízení, došlo by tím k definitivnímu ukončení věci. Popsaným jednáním orgánů činných v trestním řízení proto především došlo k porušení ústavou garantovaného práva poškozeného na efektivní vyšetření trestné činnosti. Toto porušení ústavních práv poškozeného je přitom o to závažnější, že i samotná trestná činnost byla závažným zásahem do základních lidských práv poškozeného. Žalobce jako poškozený má status oběti zvlášť zranitelné dle zákona o obětech trestných činů. Tedy je třeba zohlednit, že se žalobce stal obětí zvlášť závažného trestného činu, v rámci trestního řízení je na něj nahlíženo jako na oběť zvlášť zranitelnou, kdy byla pracovně vykořisťována a nebyla jí mimo jiné uhrazena mzda ve vztahu, o kterém se domnívala, že je vztahem pracovněprávním. Vyšetřování není ukončeno ani po 5 letech od nálezu ÚS, kdy žalobce ztrácí naději, že věc bude dořešena, pachatelé budou potrestáni a obecně že bude nastolena spravedlnost. S ohledem na mimořádně závažný zásah do základních lidských práv poškozeného, a to jednak popsaným trestním jednáním podezřelých, jakož i následným několikerým závažným nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, žalobce požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou prodlením s efektivním vyšetřováním (tedy průtahy v trestním řízení), které vyčíslil v základní částce 17.000,- Kč za každý rok nesprávného postupu, celkem 179.917,- Kč. Tuto dále navýšil o 20% pro chování žalobce (byl adekvátně aktivní a upozorňoval na vady v postupu a podával stížnosti dle trestního řádu), dalších 10% s ohledem na význam daného řízení pro svou osobu, kdy byl osobou poškozenou pracovním vykořisťováním a tento postup vyvolává obecně pocity příkoří a jakožto oběť trestného činu obchodování s lidmi má výslovně status oběti zvlášť zranitelné, a konečně základní částku navýšil o 50% s ohledem na postup orgánů činných v trestním řízení, zatímco žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Celkem tedy ke dni podání žaloby požadoval 323 850,- Kč a dále částku 2 550,- Kč za každý další měsíc řízení. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě citované škody dne 9.9.2021, žalovaná však žádosti žalobce do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 9.9.2021 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“) mu vzniklou nepřiměřenou délkou prověřování trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi, které bylo vedeno Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy pod č. j. [adresa], ale pouze ve výši 309 825 Kč. Žalovaná nesporovala tvrzení žalobce, že celkovou délku prověřování trestního oznámení lze hodnotit jako nepřiměřenou, avšak namítala neexistenci dalších prvků odpovědnostního vztahu, kterými jsou vznik nemajetkové újmy u žalobce a příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a nepřiměřenou dobou prověřování trestního oznámení. Žalovaná spatřuje podstatnou okolnost ve skutečnosti, že trestní řízení v dané věci nebylo nikdy zahájeno, žalobce tak nikdy nebyl účastníkem trestního řízení. Vznik nemajetkové újmy má přinejmenším za pochybný, a to i vzhledem k odůvodnění posledně vydaného usnesení o odložení věci z 24. 9. 2021, jímž bylo podezření ze spáchání trestného činu odloženo a z nějž vyplývá, že skutečnosti uváděné zástupci poškozených v trestním oznámení nejsou pravdivé. I když bylo toto usnesení poté zrušeno dne 25. 1. 2022 Vrchním státním zastupitelstvím v Praze, nicméně to dle názoru žalované zcela neanuluje základní skutkové závěry vyplývající zejména ze svědeckých výpovědí poškozených s přihlédnutí k tomu, že trestní stíhání dosud nikdy nebylo zahájeno. Z usnesení o odložení věci zcela zřetelně vyplývá, že skutečnosti uváděné právními zástupci poškozených v trestním řízení nejsou pravdivé. V usnesení je uvedeno, že ve věci byli vyslechnuti jednotliví stěžovatelé a v jejich výpovědích nejsou žádné skutečnosti, kterými argumentovali ve své ústavní stížnosti, jako např. držení na odlehlých místech v lese, zadlužování u prověřovaných, nucení do práce vyhrožováním fyzickou likvidací, následky na zdraví rodinných příslušníků. Žalovaná jediným relevantním zásahem do sféry žalobce shledala zájem majetkového charakteru. Nadto je pochybná i výše škody, když nebyla doložena výše ani vznik. Žalovaná dále uvedla, že nikdy nebylo zahájeno adhezní řízení, žalobce tvrzenou škodu nikde neuplatnil ani nepodal občanskoprávní žalobu, proto je jeho nárok zřejmě promlčen a žalobce si počínal v rozporu se zásadou „Vigilantibus iura skripta sunt“. Tvrzená nejistota ohledně projednání vzniklé škody je s ohledem na nejasnost výše škody a její průkaznost pochybná.

3. Uplatněním nároku na náhradu škody ze dne 9.9.2021 žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 309 825 Kč ke dni podání předběžného uplatnění nároku.

4. Sdělením [Anonymizováno] ze dne 10.9.2021 byl právní zástupce žalobce informován o doručení žádosti ze dne 9.9.2021, týkající se projednávané věci před Policií ČR pod sp.zn. [adresa].

5. Výzvou ze 16.12.2021 [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyzvalo žalobce k předložení plné moci k jeho zastupování v rámci řízení o předběžném uplatnění nároku. 6. [Jméno zainteresované osoby 0/0] z 18.1.2022 byl žalobce informován, prostřednictvím své právní zástupkyně, že ve lhůtě 30 dnů nebyla ministerstvu doručena řádná plná moc a tímto je ukončeno projednání nároku.

7. Usnesením Policie ČR z 24.9.2021 byla trestní věc podezření ze spáchání zločinu obchodování s lidmi, spáchaného ve spolupachatelství, kterého se měli dopustit [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 0/0], odložena. Co se týče [Jméno zainteresované osoby 0/0], rovněž předchozí rozhodnutí, vrchní státní zastupitelství konstatovalo, že musí být především vyšetřeno, zda [Jméno zainteresované osoby 0/0] skutečně zemřel. V tomto konkrétním rozhodnutí, [Jméno zainteresované osoby 0/0], ze dne 24.9.2021, blíže specifikuje jednotlivé poškozené, resp. jednotlivé osoby, které byly vyslechnuty v souvislosti s podaným trestním oznámením.

8. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze sp.zn. [spisová značka], ze dne 25.1.2022 bylo usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, SKPV OOK, 3. oddělení ze dne 24.9.2021, č.j. [adresa], zrušeno, a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby věc znovu projednal a rozhodl. V daném případě, v odůvodnění uvedeného rozhodnutí, vrchní státní zastupitelství konstatuje, že pokud jde o skutková zjištění, na podkladě provedeného dokazování v kontextu se zjištěními uvedenými v napadeném usnesení, jakož i skutkových námitek poškozených v jejich stížnostech, je zapotřebí tedy danou věc znovu projednat. Doslova je zde citováno, že stížnostní orgán má zato, že v nyní projednávané věci nelze na základě provedeného dokazování uzavřít, že při tak rozsáhlém porušování minimálně majetkových práv poškozených, kteří byli k pokračování v práci fakticky nuceni směsí výhrůžek (zejména nevyplacením dlužných mezd), podvodů a manipulace, se v podstatě nic protiprávního nestalo a věc byla v tomto duchu odložena s tím, že prověřování po více než 10 letech skončilo, zapomeňte. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je tak předmětné usnesení nejen prozatím nedůvodné, ale ve svých důsledcích i nezákonné, co do absence provedení řádného řízení (účinného vyšetřování), a proto nezbylo, než jej ke stížnostem poškozených zrušit. Dále zde konstatuje bližší pochybení, která v daném případě vznikla.

9. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu řízení ve věci, vedené u Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha I, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality, pod sp. zn. [adresa] tak, jej shrnul žalobce v podání ze dne 7.6.2022 a v podání ze dne 12.4.2024. Nebylo tak sporu o následující posloupnosti jednotlivých úkonů: 11. 8. 2010 podával poškozený [Anonymizováno] u OSZ Praha 1, to postoupeno na PČR OŘ Praha 1, SKPV, [adresa], [jméno FO] 1 trestní oznámení 15. 9. 2010 první trestní oznámení ze dne 8. 9. 2010 poškozený [Anonymizováno] k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze 16. 9. 2010 Vrchní státní zastupitelství v Praze přípis, že postupuje k [Jméno zainteresované osoby 0/0] v [jméno FO] 23. 9. 2010 poškozený [Anonymizováno] podává vysvětlení na ÚOOZ 15. 10. 2010 oznámení [Jméno zainteresované osoby 0/0] 1, [tituly před jménem], že trestní oznámení bylo předáno na [Jméno zainteresované osoby 0/0] 1, SKPV, [adresa], [jméno FO] 1 18. 11. 2010 [Anonymizováno] podává vysvětlení na [Jméno zainteresované osoby 0/0] 1, SKPV, [jméno FO], [Jméno zainteresované osoby 0/0], [jméno FO] 7 věc vedena pod č.j. ORI-[adresa] 24. 11. 2010 Trestní oznámení [Jméno zainteresované osoby 0/0] a spol. 30. 11. 2010 žádost dle § 59/4 - PČR OŘ Praha 1, SKPV, OHK, Františka Křížka, Praha 7, Ing. [Anonymizováno], žádost o odtajnění poškozených, sdělení, že o utajení dle § 55 TŘ rozhoduje policejní orgán 10. 12. 2010 žádost o doplnění tr. oznámení PČR OŘ Praha 1, SKPV, OHK, Františka Křížka, Praha 7, Ing. [Anonymizováno] (doručeno 20. 12. 2010) 15. 12. 2010 reakce poškozených na výzvu k odtajnění – obavy poškozených - přípis zaslán i OSZ P1, [Anonymizováno], stížnost, že nebyl proveden neodkladný a neopakov. Úkon, o který poškození žádali – výslechy rum. poškozených 3. 1. 2011 (odesláno 6. 1. 2011) reakce zmocněnců na výzvu ze dne 10. 12. 2010 doplnění tr. oznámení 14. 1. 2011 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1; [Anonymizováno], věc: vyrozumění státní zástupkyně – reakce na přípis ze dne 15. 12. 2010 27. 1. 2011 Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry Městského státního zastupitelství v Praze; žádost o přezkoumání postupu, počet poškozených stále roste 27. 1. 2011 (odesláno 28. 1.2012) Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry VSZ v Praze, Mgr. [Anonymizováno]; 29. 1. 2011 podání vysvětlení [jméno FO], [jméno FO] I, [Anonymizováno], [Anonymizováno] 31. 1. 2011 odpověď [Jméno zainteresované osoby 0/0] 7. 2. 2011 odpověď [Jméno zainteresované osoby 0/0] 11.2. 2011 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1; [Anonymizováno], věc: vyrozumění o přezkoumání postupu PČR - odmítnutí námitek 18. 2. 2011 Praha I, [Anonymizováno], zaslání termínů podání vysvětlení 27. 2. 2011 podání vysvětlení podezřelý [jméno FO], [jméno FO] I, [Anonymizováno], [Anonymizováno] 24. 3. 2011 přípis AK - PČR, že poškození byli vyslechnuti na [Anonymizováno] 24. 3. 2011 Praha I, [Anonymizováno], věc: vyrozumění o postoupení poznatku – podezření ze spáchání t.č. obchodu s lidmi na ÚOOZ, č.j. [Anonymizováno] [Jméno zainteresované osoby 0/0] šetřit jen podvod, neodvedení daně atd. § 147 TZ /rozdělení věci 4. 4. 2011 Podání vysvětlení [jméno FO] u [jméno FO] I, [Anonymizováno], [Anonymizováno] 4. 4. 2011 Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry k rukám Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1; [Anonymizováno]; věc: pod. [Jméno zainteresované osoby 0/0], pod. [Jméno zainteresované osoby 0/0] – sdělení, že [Anonymizováno] chce opustit ČR, žádost o neodkladný a neopakovatelný úkon 6. 4. 2011 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1; Mgr. [Anonymizováno]; věc: pod. [Jméno zainteresované osoby 0/0] a spol., vyrozumění – odmítnutí neodkladného úkonu – výslechu [Anonymizováno] 11. 4. 2011 (odesláno 12. 4. 2011) zmocněnci zasílají OSZ pro Prahu 1, Mgr. [Anonymizováno] výkladové stanovisko OBP MV ČR k obchodu s lidmi 20. 5. 2011 (doručeno 25. 5. 2011) Praha I, žádost o odtajnění svědků 19. 6. 2011 reakce zmocněnců odtajní po zahájení úkonů 15. 6. 2011 Praha I, věc: vyrozumění o postoupení spisového materiálu: Ačkoli žalobce důsledně poukazoval na nutnost posuzovat celé jednání pánů [jméno FO] komplexně, v celém jeho rozsahu, dne 15. června 2011 byla věc dále rozdělena, a to na následující části: 1) podezření ze spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na úrazové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 tr. zákona ve vztahu ke společnosti [právnická osoba]., věc byla 10. 6. 2011 uložena ad acta. 2) podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu k poškozeným vietnamské státní příslušnosti, postoupeno na PČR, OŘP Praha IV, SKPV OHK, (z důvodu, že uzavírání smluv probíhalo na [Anonymizováno], [jméno FO] [Anonymizováno] – [adresa]) postoupena 10. 6. 2011. 3) podezření ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu k poškozeným rumunské a slovenské státní příslušnosti, postoupeno na PČR, KŘP Středočeského kraje, ÚO Praha - východ, SKPV, OHK (z důvodu, že uzavírání smluv probíhalo v Říčanech), postoupena 10. 6. 2011. 4) podezření ze spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na úrazové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle § 147 tr. zákona ve vztahu ke společnosti [Jméno zainteresované osoby 0/0] s.r.o., postoupeno na PČR, KŘP Brno, ÚO Brno - město, SKPV, OHK. 22. 6. 2011 nahlížení do spisu Praha I, za AK Smetanová 3. 10. 2011 Zmocněnci přípis Vrchní státní zastupitelství 7. 11. 2011 Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie Praha 1; věc: stížnost proti usnesení policejního orgánu č. j. [adresa] 9. 11. 2011 Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry Měst. státní zastupitelství v Praze; věc: podnět k výkonu dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, podle ustanovení § 12d odst. 1 zák. o státním zastupitelství ve věci, č. j. [adresa] (odesláno 14.11.2011) Přípis zmocněnců k OSZ Praha 1 - Stížnost na průtahy 16. 11. 2011 reakce MSZ – postoupeno OSZ Praha 1 28. 11. 2011 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, [Anonymizováno], věc: pod. [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Jméno zainteresované osoby 0/0] a další osoby, vyrozumění státní zástupkyně – odmítání namítaných pochybění 28. 11. 2011 PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu 1; věc: návrh na založení “ad acta“ 29. 11. 2011 Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry k rukám Policejního prezidenta ČR, Plk. [Jméno zainteresované osoby 0/0] s podnětem ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu 29. 11. 2011 (odesláno 30.11. 2011) Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry k rukám prvního náměstka vnitra pro vnitřní bezpečnost Mgr. [Anonymizováno] A Nejvyššímu SZ věc: podnět ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu 02. 12. 2011 (doručeno 6. 12. 2011) Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1; [Anonymizováno]; věc: stížnost dle § 16b zák. č. 283/1993 Sb. ve věci vedené OSZ pro Prahu 1 pod sp. zn.: [spisová značka] – vyrozumění, neshledány průtahy 05. 12. 2011 PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; Ing. [Anonymizováno], věc: vyrozumění – uložení věci ad acta prověřování trestní věci podvodu vůči [Anonymizováno] poškozeným 19. 12. 2011 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, Mgr. [Anonymizováno], věc: pod. [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Jméno zainteresované osoby 0/0] a další osoby, vyrozumění státní zástupkyně – nepřísluší právo stížnosti, odmítá pochybení 29. 12. 2011 VSZ info o vyřízení podání ze dne 3. 10. 2011, postoupení MSZ 5. 1. 2012 (doručeno 16. 1. 2012) první náměstek vnitra pro vnitřní bezpečnost Mgr. [adresa], podnět postoupil policii ČR 1. 2. 2012 MSZ v Praze, [Anonymizováno], k podání zmocněnců ze 3. 10. 2011, podnět odkládá 22. 2. 2012 PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; Ing. [Anonymizováno], vrácení spisového materiálu dle věcné a místní příslušnosti, OŘP Praha IV, SKPV 1. OHK (k č.j. [adresa]), že 16. 1. 2012 jim byl postoupen spis ÚOOZ cestou Policie ČR, KŘP hl. m. Prahy a následně OŘP Praha IV – t.č. podvod, vydírání nebo nebezpečné vyhrožování. Ve spise ÚOOZ nejsou nové skutečnosti pro vyšetřování TČ podvodu a vydírání a nebezpečné vyhrožování by mohlo být naplněno u několika osob ([Jméno zainteresované osoby 0/0]), je zcela zřejmé místo možného spáchání ([adresa], [Jméno zainteresované osoby 0/0]), ani jedno není ve služebním obvodu Praha I. Proto vrací Praha IV. 20. 5. 2012 poškození- stížnost proti opatření pol. orgánu 19. 6. 2012 stížnost proti opatření orgánu ze dne 28. 11. 2011 20. 8. 2012 vyrozumění OSZ Praha I, Mgr. [Anonymizováno]- uložila PO, aby opětovně provedl šetření (ve vztahu k podvodu a také neodvedení daně) 27. 8. 2012 MSZ v Praze, č.j. [spisová značka] rozhodnutí o vyhovění stížnosti poškozených 30. 8. 2012 Praha I, [Anonymizováno], zahájeny úkony tr. řízení 12. 10. 2012 poškození – Praha I, žádost o vyrozumění o učiněných opatřeních 23. 11. 2012 poškození podání k MSZ v Praze 5. 12. 2012 MSZ Praha – 2x info o postoupení OSZ Praha 1 a Praha 9 14. 12. 2012 OSZ Praha 1, [Anonymizováno], vyhodnotila podání AK ze dne 23.11. 2012 jako další trestní oznámení a postoupila na Praha I, nová spis. zn.! [adresa] 14. 12. 2012 bylo nahlíženo ve spise [jméno FO] I ([Anonymizováno]) 18. 1. 2013 Veřejný ochránce práv, [Jméno zainteresované osoby 0/0]; 18. 01. 2013; 30. 1. 2013 Praha I, [adresa] odložení věci ze spáchání tr. činu dle § 241/1 TZ (neodvedení daně), podvod dále veden na základě úředního záznamu o vyloučení věci pod č.j. [Anonymizováno] 14. 2. 2013 Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; věc: stížnost proti usnesení o odložení trestní věci [adresa] 8. 3. 2013 Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; věc: odůvodnění stížnosti proti usnesení č. j. [adresa] 18. 3. 2013 Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; věc: k č. j. [Anonymizováno], žádost o sdělení jaké úkony byly učiněny po zahájení dle § 158 odst. 3 TŘ 26. 3. 2013 OSZ Praha 1, [Anonymizováno], usnesení o zamítnutí stížnosti pro odložení věci ze dne 30. 1. 2013 5. 4. 2013 Praha I, [Anonymizováno], [Anonymizováno], žádost o doplnění TO o údaje dle § 59/4 tr. řádu 15. 4. 2013 AK, [Anonymizováno]-[Anonymizováno], doplnění TO o údaje 23. 4. 2013 Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry k rukám Městského státního zastupitelství v Praze; [Anonymizováno], věc: posudek právní kvalifikace jednání zástupců společnosti [právnická osoba]. vůči státním příslušníkům [Anonymizováno]“ 23. 4. 2013 Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry k rukám Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, JUDr. Řeháková; věc: posudek právní kvalifikace jednání zástupců společnosti [právnická osoba]. vůči státním [Anonymizováno]“ 9. 5. 2013 Městské státní zastupitelství v Praze; věc: sdělení o postoupení posudku na OSZ P1 a P9 9. 5. 2013 nahlížení do spisu [Anonymizováno] 27. 5. 2013 (odesláno 7. 6. 2013) Přípis JUDr. Mikové a JUDr. Jíry k rukám Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1; věc: žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a TR. ř. z důvodu nečinnosti – za 9 měsíců [Anonymizováno], opatřil opisy z rejstříku trestů a dotazy na VZP a MSSZ 18. 6. 2013 OSZ Praha 1, vyrozumění o přezkumu postupu pol. orgánu – neshledává průtahy ani pochybení 12. 7. 2013 (doručeno 16. 7. 2013) PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I; usnesení [adresa] o odložení věci podvod 17. 7. 2013 PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu III, OHK, 1. oddělení zkrácení daně dle § 240 TZ, [jméno FO]; usnesení o odložení věci [adresa] 18. 7. 2013 stížnost proti usnesení o odložení věci k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie pro Prahu I (poškození zastoupeni Jírou) 19. 07. 2013 dtto (poškození zastoupení Mikovou) 02. 08. 2013 stížnost proti usnesení o odložení věci- přeči zkrácení daně atd. dle § 240 Tr. zákoníku - k rukám PČR, Obvodní ředitelství policie Praha III, OHK, 1. oddělení, [Anonymizováno], [Anonymizováno]-[adresa]; 30. 9. 2013 MSZ v Praze, usnesení č.j. [spisová značka] – zamítnutí stížnosti 12. 12. 2013 (odesláno 19. 12. 2013) podnět JUDr. Mikové k rukám Městské státní zastupitelství v Praze; podnět k výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství podle ust. § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství - k usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 15.7.2013 usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, SKPV ze dne 12. července 2013, č.j. [adresa] – trestní věc odložena 30.9.2013 zamítnutí stížnosti proti usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, SKPV ze dne 12. července 2013, č.j. [adresa] Podána ústavní stížnost 21. 1. 2014 (doručeno 22. 1. 2014) MSZ v Praze, [Anonymizováno], vyrozumění o odložení podnětu k výkonu dohledu 8. 1. 2016 Nález Ústavního soudu ČR doručen MSZ pro Prahu 1 1. 2. 2016 sdělení OHK Praha I, [Anonymizováno] sdělení o postoupení spisového materiálu na ÚOOZ SKPV 27. 4. 2016 přípis ÚOOZ k rukám OHK SKPV, Praha I, [Anonymizováno] – vrácení spisového materiálu dle věcné příslušnosti 6. 10. 2016 podání vysvětlení [Jméno zainteresované osoby 0/0] (první vyšetřovací úkon po nálezu ÚS!) 24. 10. 2016 podání vysvětlení [Jméno zainteresované osoby 0/0] 2. 12. 2016 žádost zmocněnci o vyrozumívání o prováděných úkonech a žádost o nahlížení do spisu 30. 1. 2017 zmocněnci nahlížení do spisu 20. 2.2017 podání vysvětlení [Jméno zainteresované osoby 0/0] (všechna tři podání vysvětlení jsou naprosto totožná! – vadné úkony) Do června prověrky – mezinárodní spolupráce dotazy na místa pobytu poškozených (bez jakéhokoli dalšího použití) 19. 7. 2017 rozhodnutí policie o odložení věci, zmocněnci podávají stížnost 24. 7. 2017 rozhodnutí OSZ Praha 1 o zrušení usnesení o odložení věci 1. 8. 2017 urgence nahlížení do spisu 7. 8. 2017 stížnost proti rozhodnutí o odložení věci [Anonymizováno] ([Jméno zainteresované osoby 0/0]) 10. 8. 2017 zmocněnci opakovaná urgence o nahlížení 22. 9. 2017 zmocněnci nahlížení do spisu V lednu 2018 v rámci policie věc předána npor. Čadovi 26. 3. 2018 nahlíženo do spisu 27. 6. 2018 věc byla dle věcné příslušnosti postoupena na KŘP Hlavního města Prahy, Odbor hospodářské kriminality, Kongresová 2, 140 21 Praha 4. Věcná příslušnost pak byla dovozena na základě podezření ze spáchání trestného činu Obchodování s lidmi dle ust. § 232a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 30. 8. 2019 Dodatek záznamu o zahájení úkonů – jde o podezření z trestného činu obchodování s lidmi 3. 2. 2021 Žádost o přezkum postupu PČR (+ doplnění ze dne 10.3.2021) 4. 5. 2021 Sdělení Městského státního zastupitelství – přezkoumání postupu PČR za základě stížnosti poškozených (pokyn ke spojení věcí poškození [Anonymizováno]) 24. 9. 2021 Usnesení PČR o odložení věci (již 3. v pořadí) 4. 10. 2021 Stížnost poškozených proti usnesení o odložení věci (odůvodněno podáním ze dne 25. 11. 2021) 25. 1. 2022 Usnesení VSZ o zrušení usnesení PČR o odložení věci 24. 9. 2021 Usnesení PČR o odložení věci (již 3. v pořadí) 4. 10. 2021 Stížnost poškozených proti usnesení o odložení věci (odůvodněno podáním ze dne 25. 11. 2021) 25. 1. 2022 Usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze o zrušení usnesení PČR o odložení věci 21. 12. 2023 Podnět poškozených k výkonu dohledu na Městským státním zastupitelství v Praze, sp. zn. [spisová značka] 24. 1. 2023 Usnesení PČR o odložení věci (již 4. v pořadí) 30. 1. 2023 Reakce Vrchního státního zastupitelství na podnět k dohledu – shledán podnět poškozených důvodným 24. 2. 2023 Usnesení PČR o vyhovění stížnosti poškozených proti usnesení o odložení věci a zrušení usnesení o odložení věci 10. 7. 2023 Usnesení PČR o odložení věci (již 5. v pořadí) 14. 8. 2023 Stížnost poškozených proti usnesení o odložení věci 21. 1. 2024 Doplnění ze stížnosti k Vrchnímu státnímu zastupitelství 10. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu o tom, že i jiní poškození podali v dané věci stížnosti. Tato skutečnost rovněž vyplynula i z obsahu daného spisu. S ohledem na to soud tyto důkazy neprováděl, když tyto pro rozhodnutí věci jsou již nadbytečné.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Soud se nejprve zabýval tím, zda nárok žalobce není promlčen, neboť tuto námitku vznesla žalovaná. Námitku promlčení práva soud neshledal důvodnou. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce uplatnil nárok u žalované v době, kdy trestní řízení ještě nebylo skončeno. U nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku celého řízení nemůže být subjektivní ani objektivní lhůta promlčena dříve než 6 měsíců po skončení řízení, neboť řízení je považováno za jeden celek, i když se v něm mohou odehrávat i jednotlivá procesně samostatná řízení (srov. SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Praha, C.H. Beck, 2019, str. 341). Okamžik skončení řízení se váže až k okamžiku právní moci posledního rozhodnutí ve věci (srov. stanovisko NS, sp. zn. Cpjn 206/2010). V době, kdy rozhodoval Ústavní soud nálezem z roku 2015, řízení ještě nebylo skončeno a jeho rozhodnutí nebylo rozhodnutím konečným (srov. rozhodnutí NS, sp. zn. 30 Cdo 3271/2012). Žalobce se tedy sice mohl již v okamžiku, kdy se seznámil s předmětným nálezem, dozvědět o vzniku nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce, ale promlčecí lhůty (subjektivní i objektivní) zásadně neskončí dříve než 6 měsíců po vydání posledního rozhodnutí ve věci. Soud uzavírá, že do okamžiku rozhodnutí soudu předmětná promlčecí doba ještě ani nepočala běžet.

23. Po provedeném dokazování vyšel soud z toho, že řízení trvalo od 26. 7. 2011 až dosud do současnosti, tedy zhruba 12 let a 8 měsíců, což je doba zjevně nepřiměřená. Žalobce se připojil k trestnímu řízení jako poškozený, v důsledku čehož je po celou dobu v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, na které je navázána občanskoprávní složka v podobě nároku na náhradu škody v podobě nevyplacené mzdy. Soud předně zkoumal, zda žalobci svědčí právo domáhat se odškodnění za posuzované řízení, ačkoliv ještě neskončilo. Uplatnění nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za trvání řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřené délky, lze považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, jež je mu daná k dispozici, neboť by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění jemu vznikající újmy čekal do skončení řízení, v němž vznikají průtahy. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení, v němž vznikají průtahy, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování. Z průběhu posuzovaného řízení soud zjistil, že žalobci vznikla závažná újma na jeho právech letitým čekáním na jeho výsledek. Délku řízení překračující 10 let lze označit za extrémní, a proto nelze považovat žalobu za předčasnou a žalobci se má dostat zadostiučinění již nyní.

24. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, či Stanovisko, sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 17 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let, což je splněno i v nyní posuzovaném případě. Délka řízení je (i s přihlédnutím k skutečnosti, že dané trestní řízení dosud probíhá pouze ve fázi prověřování trestních oznámení) extrémní, což je důvodem pro zvýšení základní sazby, ale z důvodu složitosti daného řízení nelze dospět k závěru by byla několikanásobně delší, než by bylo možno u takto složitého případu očekávat. Soud proto zvolil střední rozmezí základní sazby za rok řízení, který ostatně již bylo v obdobném případě přiznáno (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021, č. j. [spisová značka]).

25. S ohledem na zjištěná pochybení orgánů veřejné moci a celkovou délku řízení pak má soud za to, že nestačí pouhé konstatování porušení práva a je nutné poskytnout již odškodnění relutární satisfakce. Z úřední činnosti je soudu známa praxe Městského soudu v Praze v obdobných případech poškozených nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Poškození byli odškodněni částkou 17 000 Kč za rok řízení (první dva roky částka poloviční), soudy zohlednily složitost věci (minus 30 %), pochybení orgánů veřejné moci (plus 30 %), zohlednily pozitivní chování účastníka řízení (plus 10 %) a význam řízení hodnotily jako standardní. Provedeným dokazováním soud nezjistil žádné okolnosti, kterými by se případ žalobce vymykal shora uvedenému hodnocení posuzovaného řízení. Soud proto při stanovení základní částky vycházel z částky 17 000,- Kč za každý rok řízení (první dva roky v poloviční výši) a dospěl k částce 199 750,- Kč.

26. Řízení je složité. Soud shledal v posuzovaném řízení složitost nejen skutkovou (v řízení probíhala podání vysvětlení řádově desítek poškozených), ale rovněž procesní (poškozených je vyšší počet, jedná se o věc s mezinárodním prvkem s potřebou tlumočení a provádění dožádání do ciziny) a právní (docházelo k překvalifikování prověřované trestné činnosti, což komplikovalo i posuzování věcné příslušnosti). Z tohoto důvodu soud snížil základní částku o 20%.

27. V řízení rozhodovali nejen policejní orgány, ale také Vrchní a Městské státní zastupitelství, do rozhodování byl zapojen i Ústavní soud. Soud již nezohledňoval opakovanost projednání na více stupních, neboť byla často způsobena vadným rozhodováním nižšího stupně. Zadostiučinění za počet jednotlivých orgánů, které ve věci rozhodovali proto snížil o minus 10 %.

28. Žalobce se chováním na délce řízení negativně nepodílel. Žalobce, který byl stejně jako ostatní poškození právně zastoupen a činil společné úkony s dalšími poškozenými, byl v posuzovaném řízení aktivní, dotazoval se na stav formálními i neformálními prostředky, když podával i stížnosti na průtahy v prověřování a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Podněty poukazovaly na nesprávný, nekoncentrovaný a roztříštěný postup vyšetřujících orgánů, který pokračoval i po poté, co žalobce využil i ústavní stížnosti. V tomto směru soud vyšel z toho, že ani žalovaná nechtěla v řízení prokazovat zpochybnění plné moci od žalobce. Za této situaci je třeba vycházet z toho, že žalobce coby poškozený plnou moc udělil a veškerá podání, která byla činěna jeho jménem, je třeba přičítat i k dobru žalobce. Nelze úspěšně argumentovat tím, že žalobce nevěděl o všech podáních, která jsou za něho advokátem činěna a jen z tohoto důvodu činit závěr, že žalobce k délce řízení pozitivně nijak nepřispěl. Soud uznává, že řízení je mimořádně složité, kdy jeho složitost se prohlubuje i s délkou jeho trvání, kdy setrvale narůstá počet listin, které je třeba studovat a analyzovat. Na straně druhé však žalobce sám nemůže ovlivnit, jak dlouho ještě budou policejní orgány provádět prověřování a kdy ve věci učiní závěr. Soud za chování žalobce zadostiučinění zvýšil zadostiučinění o plus 5 %.

29. Postup orgánů veřejné moci se projevil již v samotném v závěru o nepřiměřenosti délky řízení a zcela zásadně výrazně přispěl k celkové délce řízení. Dle názoru soudu se vadný postup orgánů veřejné moci se nejen odrazil v závěru o nepřiměřené délce řízení, ale je nutné za něj i zvýšit zadostiučinění. Lze odkázat na výtky uvedené ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu. Policejní orgány se dopustily průtahů v řízení způsobených jejich nečinností a dále tím, že došlo k nekoncepčnímu rozdělení věci při jejím prověřování a jednak i tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena. Ani po kritice Ústavním soudem nebyla policejními orgány zjednána náprava a nepřehodnotily svůj postup, kdy je třeba zmínit, že nadále došlo k vydání rozhodnutí s nedostatečným odůvodněním (viz usnesení státní zástupkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2017, č. j. [Anonymizováno]. Podíl orgánů veřejné moci na délce řízení je již zcela zásadní, což je nutné promítnout do zadostiučinění. Soud dodává, že zohlednil, že postup orgánů veřejné moci přispěl k celkové délce řízení vyšší měrou než složitost věci, nicméně nekoordinovaný a nekoncentrovaný postup orgánů veřejné moci vykazující řadu vad se významnou měrou projevil již v samotném závěru o nepřiměřené délce řízení. Soud proto zadostiučinění za postup veřejné moci zvýšil o plus 40 %.

30. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo standardní význam pro žalobce, neboť se jednalo o adhezní řízení. Závěr, že význam předmětu řízení pro poškozeného lze považovat zásadně za standardní, vyslovil Nejvyšší soud taktéž ve vztahu k adheznímu řízení, jak je patrno z jeho rozsudku ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2715/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 261/20, a z judikatury, která byla v odůvodnění tohoto rozhodnutí citována. U adhezního řízení se tak sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, sp. zn. Cpjn 206/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014), když standardní význam byl dovozen u adhezního řízení i u poškození zdraví, jež se soudu jeví jako více významné, ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2399/2017). ESLP se otázkou aplikovatelnosti práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy na postavení poškozených v trestním řízení zabýval v rozsudku ESLP ze dne 12. 2. 2004, ve věci Perez proti Francii, stížnost č. 47287/99. V dané věci ESLP zaujal oproti své předcházející judikatuře nový přístup ohledně použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy na připojení se poškozeného k trestnímu řízení. Dospěl k závěru, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný i na řízení, v nichž se poškozený připojil k řízení již ve stádiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda též poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody (srov. závěry rozsudku NS ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2081/2021). Žalobce se sice přihlásil do trestního řízení „pouze“ s nárokem na zaplacení dlužné mzdy za odpracovaných a nezaplacených 14 dní, původně slíbené ve výši cca 1 500 – 1700 EUR za měsíc (tzn. cca 18 330,- Kč – 20 774,- Kč dle kurzu k 27.6.2011), nicméně soud k výsledné částce přiměřeného zadostiučinění, kterou s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti posuzované věci považuje za přiměřenou, dospěl na základě stanovení základní částky a její modifikace jednotlivými zákonnými kritérii uvedeným v § 31a odst. 3 písm. a) až e) OdpŠk. Že je takový postup správný a že není na místě přímo zohledňovat výši konkrétního nároku žalobce, dovodil Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2889/2020 (v tam posuzované věci šlo o shodné posuzované řízení a uplatněný nárok ve výši 23 333 Kč). Soud si je vědom, že žalobci přisouzená částka je přibližně devítinásobkem ve srovnání s nárokem, s nímž se žalobce jako poškozený do řízení přihlásil. Soud však v dané věci považuje za podstatné, že nešlo o pracovněprávní spor, v němž by bylo předmětem řízení oněch 1 300 EUR dlužné mzdy. Šlo o trestní řízení, jehož předmětem bylo podezření ze spáchání několika trestných činů. Žalobce jako poškozený měl tedy právo především na to, aby věc byla účinně vyšetřena, a to v přiměřené době, což konstatoval i Ústavní soud v citovaném nálezu z roku 2015. Samotná vědomost soudu o výši nároku, s kterým se žalobce do řízení přihlásil, nemůže způsobit, že by soud k této výši přihlížel a směrem k ní výslednou částku přizpůsoboval. Nemajetkovou újmu totiž soud spatřuje zejména v roky trvající nejistotě o tom, zda a kdy se oznámené podezření z páchání trestné činnosti podaří objasnit. Význam řízení představuje kritérium, u něhož soud, s výjimkou řízení, kde se význam řízení presumuje, bude zásadně vycházet z běžného významu bez modifikace. Prokazovat případně zvýšený význam řízení náleží žalobci. Žalobci dle soudu nelze klást k tíži, že se nějakým významnějším způsobem o řízení nezajímal, přičemž soudu není známo, jak by to měl činit. Ze strany policie nebyl vyslechnut, ani nebyl dohledán pro dožádání, přičemž toto je výsledkem nekoncepčního vedení řízení ze strany řízení policejního orgánu, když zástupkyně žalobce žádala každé dva roky o výslech žalobce (naposledy pak v roce 2021). Poškozený je účasten trestního řízení, má specifická oprávnění, která mu přiznává trestní zákon a trestní řád, nicméně nad rámec těchto práv nemá jak se více o řízení zajímat, než čekat, jaké závěry z moci úřední k objasnění věci učiní orgány činné v trestním řízení a poskytovat jim k tomu potřebnou součinnost a případně podávat opravné prostředky tam, kde mu toto oprávnění procesní předpis přiznává. Význam řízení i s ohledem na povahu adhezního řízení je proto běžný. Celkově tak soud za toto kritérium základní částku nijak nemodifikoval.

31. Za sdílení újmy soud zadostiučinění nesnižoval, neboť poškození se mezi sebou navzájem neznali, resp. nic takového nebylo v řízení prokázáno, neměli k sobě blízký vztah, a proto si nemohli újmu vzájemně ulehčovat.

32. Základní zadostiučinění 199 750,- Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 20 % za složitost, pro počet jednotlivých rozhodujících orgánů snížil o 10 %, za chování účastníka v daném řízení soud částku zvýšil o 5% a nakonec o 40 % za vadný postup orgánů veřejné moci. Po zhodnocení specifických okolností posuzovaného řízení a kritérií vyjádřených § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 229 713 Kč a tuto částku včetně požadovaného příslušenství proto žalobci ve výroku ad. I.přiznal.

33. Žalovaná žalobci zadostiučinění nepřiznala, a proto soud uložil povinnost zaplatit žalované částku 176 095 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení podle § 15 odst. 2 OdpŠk po uplynutí lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění, a proto žalobci náleží nejen částka 176 095 Kč ale i zákonný úrok z prodlení. Protože se však žalovaná mohla ocitnout v prodlení s úhradou požadovaného nároku od 11.8.2021, přiznal soud žalobci zákonný úrok z prodlení od uvedeného data do zaplacení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

34. Žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 94 138,- Kč s příslušenstvím, požadovaným od 10.9.2021 do zaplacení a dále částky 2.550,00 Kč, plus 8,5 % úrok z prodlení ročně z částky 2.550,00 Kč od 10.9.2021 do zaplacení soud jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy platí, že i když měl účastník ve věci jen částečný úspěch, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud přiznal žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů, když co do základu nároku byla žaloba úspěšná a výše přiznané částky pak závisela toliko na úvaze soudu. Nákladům řízení v dané věci odpovídá částka 22 570 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 20 570 Kč. Náklady právního zastoupení byly určeny za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, vyjádření ze dne 7.6.2022, vyjádření ze dne 12.4.2024 a účast při jednání soudu dne 16.4.2024) dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za použití § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), dále 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 13 600 Kč (12 400 + 1 200), zvýšené o náhradu za 21% DPH ve výši 2 856 Kč na základě dokladu o registraci advokáta žalobce coby plátce této daně. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 18 456 Kč k rukám jeho zástupce.

Poučení