45 C 41/2021-79

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] pro zaplacení 3 819 388,12 Kč s příslušenstvím a 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 4.119.388,12 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 4.119.388,12 Kč od 13.2.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč a náhrady škody ve výši 3 819 388,12 Kč, které mu měly vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že dne 13.9.2010 uzavřel jako prodávající kupní smlouvu se [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], jako kupujícím, zastoupenou [jméno] [příjmení], jediným jednatelem a jediným společníkem, na jejímž základě se zavázal dodat zboží pro výstavbu fotovoltaické elektrárny [ulice] a kupující se zavázala dodané zboží převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu. Vzhledem k tomu, že kupující za odebrané zboží nezaplatila ve lhůtě splatnosti, ani po výzvách a osobních jednáních, podala žalobkyně dne 1.8.2011 na [stát. instituce] podnět k zahájení šetření ve věci podezření ze spáchání trestného činu a způsobení škody, které se měl dopustit [jméno] [příjmení]. Žalobce podrobně shrnul průběh trestního řízení, v němž podal mimo jiné čtyři návrhy na zajištění majetku tehdejšího obviněného, stížnost na průtahy v řízení a několik urgencí na postup. Dne 31.8.2018 podal [jméno] [příjmení] dlužnický insolvenční návrh spojený s návrhem povolení oddlužení, ve kterém konstatoval, že vlastní majetek minimální hodnoty, jediný významnější majetek určený pro věřitele je ten, který byl zajištěn státním zástupcem [anonymizována tři slova] v [obec] v roce 2013, tedy pozemek pare. [číslo] v [katastrální uzemí] a peněžní prostředky ve výši 272.856,93 Kč. Tím se naplnily obavy žalobkyně, na které poukazovala již od počátku řízení, že motivem všech kroků, které [jméno] [příjmení] činil, bylo poškodit oprávněné zájmy věřitelů, vyvést majetek mimo jejich dosah a zabránit tak jejich uspokojení. To se mu do značné míry povedlo, neboť došlo z jeho strany k prodeji osobního majetku v řádech mnoha milionů korun - např. pozemky a budova v k.ú. [část obce], pozemky a rodinný dům v k.ú. [část obce], prodeji akcií, podílů na obchodních korporacích a dalšího osobního majetku (např. osobní vozidlo [anonymizováno]). Současně měl [jméno] [příjmení] příjmy z pracovněprávního vztahu. V posledních několika letech musel [jméno] [příjmení] získat finanční prostředky vysoce přesahující běžné osobní náklady, avšak z insolvenčního návrhu je zřejmé, že významnější majetek, který [jméno] [příjmení] vlastní, je pouze ten, kterého se z důvodu zajištění státním zástupcem nemohl zbavit. [jméno] [příjmení] tak od trestního oznámení podaného žalobkyni v roce 2011 odprodal veškerý svůj majetek v řádech mnoha milionů korun, přičemž reálným finančním výsledkem je deklarovaný zůstatek bankovního účtu ve výši 500 Kč a dále pak osobní automobil s marginální hodnotou. Žalobce má za to, že v rámci předmětného trestního řízení mu vznikla škoda způsobená nesprávným úředním postupem dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), spočívající v tom, že státní orgány neučinily úkon zajištění nároku žalobkyně na majetku obviněného, ačkoliv tento úkon učinit měly a mohly. Podle uvedeného ustanovení lze nárok zajistit na majetku obviněného až do pravděpodobné výše škody. Vzhledem k tomu, že nárokovaná - a později také pravomocně přiznaná - škoda způsobená žalobkyni přesahovala 6 milionů Kč, bylo již od počátku zřejmé, že výtěžek z případného zpeněžení zajištěného majetku obviněného - pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] a peněžních prostředků ve výši 272.856,93 Kč - nemohl v žádném případě uspokojit nárok žalobkyně na náhradu škody způsobenou [jméno] [příjmení] v důsledku spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu. Protože žalobkyni nebylo vyhověno, mohl v roce 2017 [jméno] [příjmení] společně s manželkou [jméno] [příjmení] prodat své nemovitosti za částku 4.650.000 Kč. Z této částky bylo použito pouze 830.611,88 Kč na úhradu zůstatku hypotečního úvěru, ze kterého bylo pořízení předmětných nemovitostí financováno, a který byl zajištěn zástavním právem. Rozdíl těchto hodnot, částka 3.819.388,12 Kč, mohla být použita pro účely náhrady škody vzniklé žalobkyni. Pokud by státní orgány učinily zajištění nároku podle § 47 tr. řádu, v souladu s oprávněnými a podloženými návrhy žalobkyně, měl by obviněný [jméno] [příjmení] dostatečný majetek k náhradě škody způsobené zvlášť závažným trestným činem. [příjmení] 3.819.388,12 Kč je tak škodou, která žalobci vznikla. Pokud jde o samotné řízení, žalobce konstatoval, že v celém řízení také docházelo k jednotlivým neopodstatněným průtahům (období od podání trestního oznámení 1.8.2011 do podání obžaloby 4.12.2013, období od podání obžaloby 4.12.2013 do nařízení prvního jednání 21.4.2015, období od prvoinstančního rozhodnutí 27.10.2015 do vyhotovení písemného rozhodnutí 6.4.2017, období od vyhotovení písemného rozhodnutí 6.4.2017 do předložení [název soudu] 22.2.2018 a období od druhého prvoinstančního rozhodnutí 20.5.2019 do jeho písemného vyhotovení 16.10.2019. Alarmující je zejména nečinnost [název soudu]. Například mezi odsuzujícím rozhodnutím a předložením spisu k rozhodnutí o podaných odvoláních uběhla doba dvou let a pěti měsíců. Uvedené prodlevy vedly žalobkyni k podání podnětu předsedovi [název soudu] k prověření postupu soudu dne 6.12.2017. Také samotná odpověď na podnět byla v prodlení a došla až 29.6.2018. Již v této odpovědi přiznal předseda soudu průtahy:„ Z uvedeného je zřejmé, že k nařízení prvního hlavního líčení došlo až po 14 měsících po podání obžaloby. V řízení tedy v uvedeném období došlo k průtahu s ohledem na vysoký počet projednávaných věcí JUDr. [jméno] [příjmení], však tento průtah nebyl zaviněn neplněným povinností soudkyně. Následně bylo ve věci jednáno bez prodlev a byl vyhlášen rozsudek, který byl vyhotovován po delší dobu, ale znovu je třeba vše zasadit do kontextu stavu na trestním úseku, kdy JUDr. [jméno] [příjmení] se stala od 1. 9. 2016 členkou odvolacího senátu S To a současně s tímto pokračovala na neskončených rozsáhlých trestních kauzách v soudním oddělení 48.“ Pro žalobkyni začalo trestní řízení prvním úkonem - podáním podnětu k zahájení šetření ve věci podezření ze spáchání trestného činu a způsobem škody na [stát. instituce] dne 1.8.2011. Za konec řízení lze považovat právní moc posledního rozhodnutí. V daném případě se jedná o právní moc rozsudku [název soudu] č.j.: [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí]. Celková délka řízení je více než 8,5 let (konkrétně 102 měsíců a 26 dní). V rámci trestního řízení se nejednalo o nikterak mimořádně složitý případ - a to ani skutkově, hmotněprávně, ani procesně, nebylo vyslýcháno velké množství svědků, nebyly prováděny složité důkazy. Představitelé žalobkyně vždy jednali v rámci řízení proaktivně a snažili se využít všechny zákonné prostředky, formální nebo neformální výzvy, aby v řízení byly odstraněny průtahy. Od vynesení rozsudku v roce 2015 se žalobkyně mnohokrát dotazovala na stav řízení, resp. kdy může očekávat písemné vyhotovení rozsudku - zprvu neformálně telefonicky, osobně nebo e-mailem. Po doručení písemného vyhotovení v dubnu 2017 se ještě několikrát dotazovala na stav řízení. Alarmující nečinnost soudu ve věci opakovaných návrhů na zajištění majetku obžalovaného, absence ochoty soudu reagovat na zdvořilé dotazy ohledně stavu řízení, nemožnost nahlédnout do spisu a konečně nečinnost soudu od vydání písemného vyhotovení rozsudku (6.4.2017) do odeslání spisu nadřízenému soudu k rozhodnutí o odvolám (22.2.2018) donutily žalobkyni poslat podnět předsedovi [název soudu] k prověření postupu soudu. Význam předmětu řízení žalobkyně označila za mimořádně významný. Škoda způsobená jednáním obžalovaného [jméno] [příjmení] byla pro žalobkyni takřka likvidační. Po zaúčtování opravné položky k pohledávce související s jednáním obžalovaného se poměr vlastního kapitálu žalobkyně k jejím pasivům dostal na pouhých 3,5 %. Škoda ve výši 6.035.220 Kč způsobená trestným činem dosahovala kumulovaného čistého zisku žalobkyně za předcházejících 8 let ([číslo] 2010). Žalobkyně stála na pokraji druhotné platební neschopnosti - pouze díky osobní finanční angažovanosti společníků a jejich rodin, díky důvěře dodavatelů, uzavírání splátkových kalendářů a jiných forem zajištění a utvrzení dluhů tuto finanční nouzi přestála. Mimořádně vysoký význam pro žalobkyni potvrzuje její aktivita. Žalobkyně celé řízení nejen iniciovala, ale z množství podání, podnětů a dotazů lze také dovozovat intenzivní zájem a aktivní účast na průběhu řízení. Vedení žalobkyně (její společníci a dřívější jednatelé [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], a nynější jednatel [příjmení] [příjmení] ml.) se účastnili všech jednotlivých líčení [název soudu] a obou veřejných zasedání [název soudu]. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 18.8.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 18.8.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč a náhrady škody ve výši 3 819 388,12 Kč, které mu měly vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada přiznána nebyla, když požadavek žalobce žalovaná neshledala důvodným. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že ve věci ve vztahu k poškozené společnosti trvalo od září 2013 do února 2020, tedy celkem 6 let a 5 měsíců. V předmětné věci nebyly shledány jednotlivé průtahy. Bylo vedeno vyšetřování a řízení před třemi stupni soudů v celkové délce 6 let a 5 měsíců. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a [název soudu] jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní velmi složité. O složitosti řízení svědčí i rozsah samotného spisového materiálu. Ve věci bylo provedeno velké množství rozličných důkazů. Význam řízení pro žadatele byl shledán jako nižší a to s ohledem na specifické okolnosti případu. Žalobce v roce 2010 uzavřel kupní smlouvu se společností [právnická osoba], zastoupenou jediným jednatelem a jediným společníkem [jméno] [příjmení]. Společnost [právnická osoba] za odebrané zboží žalobci ve lhůtě splatnosti. Nezaplatila. Uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 3 819 388,12 Kč, která má představovat škodu v podobě nemožnosti vymožení předmětné částky, nelze dle žalované považovat za důvodný. Byl-li poškozenému přiznán nárok na náhradu škody, a tato škoda by nebyla odsouzeným dobrovolně uhrazena, je věcí oprávněného, aby činil úkony pro její vymožení a v rámci civilního, nikoli trestního soudnictví. Není však povinností soudu jakkoli suplovat činnost oprávněného a zjišťovat za něj rozhodné skutečnosti a povinném, které jsou nezbytnou náležitostí k podání úspěšného návrhu na výkon rozhodnutí. Co se týče odkázání nároku na řízení občanskoprávní, tato situace přichází v úvahu, tehdy, jestliže neexistuje spolehlivý podklad pro vydání takovéhoto výroku v řízení trestním anebo, bylo-li by třeba provádět další dokazování, jež přesahuje potřeby trestního stíhání a podstatně by je protáhlo. V takovém případě na straně poškozeného prozatím neexistuje žádný hmotněprávní titul, který by ho opravňoval k náhradě škody. Žadatel měl zahájit klasické sporné řízení o náhradu škody. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobkyně požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe [název soudu]. Žalovaná žalobkyní uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 3 819 388,12 Kč, která má představovat škodu jakožto rozdíl mezi prodejní cenou 4 650 000 Kč specifikovaných nemovitostí v [katastrální uzemí] a odečtení 830 611, 88 Kč jako vypořádání zástavního věřitele [právnická osoba], nepovažuje za důvodný. Orgány činné v trestním řízení o zajištění rozhodovaly. Poškozená společnost řádně netvrdí ani neprokazuje, vznik škody, který by se projevil v její majetkové podstatě a za který by mělo nést odpovědnost [anonymizováno]. Žalobce přitom není jediným věřitelem [právnická osoba] s.r.o. V listopadu 2011 [název soudu] sp. zn. [insolvenční spisová značka] zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčního správce, s účinky rozhodnutí o úpadku dne 8.11.2011. Žadatel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku z obchodního styku vůči dlužníku, [právnická osoba], v celkové výši 8 396 218,43 Kč. Správce ji uznal v plné výši, jako zajištěnou. Dne 22.12.2011 proběhlo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Celkem věřitelé přihlásily pohledávky ve výši 15 429 590, 21 Kč a žalobce nemohl objektivně očekávat, že bude uspokojen v plné výši, když jednotlivé věřitele jsou v insolvenčním řízení uspokojováni poměrně a nesmí být žádný z nich zvýhodněn na úkor ostatních. Ve světle insolvenčního řízení, kde byla uplatněna shodná pohledávka jako v řízení trestním, není žádná spojitost s tvrzenou škodou. Tvrzená škoda přitom z žádosti ani žaloby samotné nijak nevyplývá, ani co do důvodu, ani co do výše. Není rovněž zřejmá příčinná souvislost mezi uvedenou částkou a předmětným soudním řízení, resp. délkou jeho trvání. Žalobce ani netvrdí, že by snad šlo o částku představující náhradu škody za náklady, které žadatel vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Vzhledem ke shora uvedenému nelze na jisto postavit existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za požadovanou majetkovou újmu. Pokud jde o požadované příslušenství k žalovaným částkám, žalobkyně své nároky u žalované uplatnila dne 18.8.2020, a proto žalovaná nemohla být již ode dne 13.2.2021 v prodlení. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Obsah přílohového spisu] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

32. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

33. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

34. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

35. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

36. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

37. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

38. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

39. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

40. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

41. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

42. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

43. Podle zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: a) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn.: [spisová značka], usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]).

44. Zákon tedy rozeznává dva odpovědnostní tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka]). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které se přímo projevily ve vydání rozhodnutí (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou právě nezákonným rozhodnutím, nikoliv již jako nesprávný postup. V návaznosti na to pak judikatura považuje za nesprávné rozhodnutí takové rozhodnutí soudu či jiného orgánu, které bylo pro nezákonnost následně zrušeno nadřízeným orgánem, v případě soudních rozhodnutí tedy odvolacím či dovolacím soudem.

45. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od zahájení řízení 1.8.2011 do 26.2.2020, kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek [název soudu], žalující společnost však do řízení vstoupila až připojením se do trestního řízení se svým nárokem na náhradu škody dne 26.9.2013, řízení tedy pro ni trvalo celkem 6 let a 5 měsíců. Žalobce v řízení vystupoval jako poškozený. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a [název soudu] jedenkrát. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Opětovně byla vydávána rozhodnutí o zajištění majetku, ať již movitého či nemovitého, bylo vyslechnuto velké množství svědků. Věc byla komplikována i zahájeným insolvenčním řízením na majetek dlužníka, jehož insolvenční správce brojil proti zajištění jeho majetku. Co se týče chování žalobce v dané věci, tento se významně na délce řízení nepodílel, když mu nelze přičítat k tíži podávání opravných prostředků, stejně jako ostatním účastníkům. Současně však nelze pominout, že si takové úkony účastníků nutně vyžádají určitý časový rozsah k jejich vyřízení soudem. V neposlední řadě nutně konstatovat, že zajištění majetku obžalovaného provedeno bylo, přičemž soud nemůže hodnotit úvahy tehdejšího soudu z hlediska jejich správnosti. Jak však vyplynulo z dokazování, nejméně v jednom z návrhů na zajištění majetku žalobce neuvedl dostatečná tvrzení a důkazy k tomu, aby danému návrhu bylo vyhověno. Co se týče významu předmětu řízení, vzhledem k tomu, že žalobce v řízení vystupoval jako poškozený, nikoliv jako osoba trestně stíhaná. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého„ V případě, že se zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení domáhá osoba, jež měla v trestním řízení postavení poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy v penězích, případně nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 43 odst. 3 tr. řádu), je třeba důvodnost jejího kompenzačního nároku odvíjet vždy od závěru o nepřiměřenosti délky trestního stíhání. Předpoklad zvýšeného významu řízení pro účastníka se neuplatní, domáhal-li se účastník nároku na náhradu škody na zdraví jako poškozený v adhezním řízení.“) Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení byla ve vztahu k jeho průběhu dobou přiměřenou. Jen pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na délku daného řízení a jeho význam pro žalobce by i v případě, že by byla překročena přiměřená doba daného řízení, přistoupil by pouze ke konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, kterého se již žalobci dostalo ze strany žalované. Poněvadž soud I. stupně neshledal v posuzovaném řízení nesprávný úřední postup, odpovědnost žalované nenastala a žalobu proto zamítl.

46. Pokud jde o majetkovou újmu ve výši 3 819 388,12 Kč, kterou žalobce požadoval z rozdílu mezi kupní cenou, za kterou obžalovaný prodal svou nejdražší nemovitost a splátkou hypotéčního úvěru, nelze než konstatovat, že v daném případě soud neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a daným trestním stíháním, neboť tato měla vzniknout žalobci vůči právnické osobě a žalobce neuváděl, že by se domáhal vrácení kupní ceny, či dodaného zboží v rámci civilního řízení vůči této společnosti ještě před zahájením trestního stíhání, a než tato vstoupila do insolvenčního řízení. V této souvislosti je nutno rovněž poukázat na to, že žalobce se přihlásil do insolvenčního řízení nejen vůči původnímu obchodnímu partnerovi, ale i jeho statutárnímu orgánu, jako ručiteli za závazky původního obchodního partnera (odsouzenému v daném trestním řízení). Tento byl rovněž odsouzen v rámci trestního řízení a vůči němu má rovněž žalobce částečně přiznaný nárok ve výši 6.035.220,00 Kč právě v rámci trestního stíhání. Tato řízení přitom nejsou skončena a o vzniku škody, jako takové, dále tedy nelze dosud hovořit. V neposlední řadě nutno poukázat na to, že i v insolvenčním řízení byla žalobci přiznána v rámci incidenčního sporu částka 3 190 620 Kč v rámci řízení sp.zn. [insolvenční spisová značka] Rovněž nelze ponechat stranou, že se žalobce domáhá proti odsouzenému [příjmení] zaplacení jeho závazku v rámci exekučního řízení, ani toto není dosud skončeno. I kdyby tedy byla v dané věci dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a daným trestným řízením, není tato škoda dosud jasně dána a v tomto duchu je žaloba předčasná. V neposlední řadě je nutno konstatovat, že případná nemožnost uspokojit pohledávky žalobce vůči [právnická osoba], není dána délkou daného řízení, ale aktivitou jejího statutárního orgánu, jehož úkony však bylo možné napadnout prostřednictvím, například, žaloby na neplatnost právních úkonů. S ohledem na to soud žalobu zamítl i co do nároku na majetkovou újmu.

47. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, podala repliku v rámci koncentrační lhůty a poté se připravovala na ústní jednání ve dnech 10. 3. 2022, 26. 4. 2022, 24. 5. 2022, kterých se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 8 úkonů po 300 Kč, celkem tedy 2 400 Kč.

Poučení