45 C 58/2023 - 57

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovaným: 2. [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] 3. [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] pro zaplacení 4 437 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 4.437.000,00 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.437.000,00 Kč, od 15.3.2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 jsou povinni zaplatit žalobci, společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 1 500,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím, přičemž svůj nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že žalované se bezdůvodně obohatily při užívání budovy č.p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku p.č. [hodnota], k.ú. [adresa], obec [adresa], za období od 15. 3. 2020 do 31. 12. 2022. Tato nemovitost byla ve společném jmění manželů [jméno FO] a [jméno FO], kteří se oba ocitli v úpadku, a na jejichž majetek byl prohlášen konkurz. Nemovitost byla zapsána do majetkové podstaty dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0] i do majetkové podstaty jeho manželky [jméno FO]. Insolvenční správce manželky dlužníka udělil souhlas s podáním této žaloby, kterou se insolvenční správce dlužníka obrací přímo proti žalovaným, třetích subjektů, jež své užívání nemovitosti odvozují jednak z tvrzené ústní nájemní smlouvy ze září 2015 (první žalovaný), jednak z práva věcného břemene užívání předmětné nemovitosti (druhý žalovaný) a následného svěření do správy (první žalovaný). Nemovitost je užívána společnostmi [právnická osoba]., IČ [IČO] (tj. žalovanou č. 1) a [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČ: [IČO] (tj. žalovanou č. 2), které v ní provozují ubytovací zařízení. Žalovaná č. 1 přitom odvozuje své právo užívat nemovitost z ústní nájemní smlouvy mezi Dlužníkem a Dlužnicí jako pronajímateli a žalovanou č. 1 jako nájemcem, což tvrdí i dlužník, který v rozhodné době byl jejím jednatelem. Žalobce uvedl, že společnost [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČ: [IČO], (tj. žalovaná č. 2), která je podle výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota], k.ú. [adresa], oprávněnou z věcného břemene užívání pozemku p.č. [Anonymizováno], k.ú. [adresa] (vč. Budovy) (viz LV č. [hodnota], k.ú. [adresa] v příloze č. 15), v době minimálně od 22. 3. 2017 do 20. 11. 2019 neměla statutární orgán, byla nečinná a náležela podle zápisu v obchodním rejstříku do [Anonymizováno], který však neexistoval (do 30. června 2018 nebyl podán návrh na zápis tohoto svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů, tudíž správa svěřenského fondu zanikla, i pokud snad tento svěřenský fond platně vznikl). Žalovaná č. 2 následně (dne 20. 11. 2019) ustanovila svůj statutární orgán (jejím jediným jednatelem byl zvolen [tituly před jménem] [jméno FO], syn manželů [jméno FO], tj. Dlužníka a Dlužnice), získala 3 nové společníky (Ing. [jméno FO], Ing. [jméno FO] a Ing. [jméno FO], děti manželů [jméno FO]) a začala aktivně vést soudní spory. Žalovaná č. 1 i žalovaná č. 2 začaly tvrdit, že žalovaná č. 1 užívá a provádí správu Budovy na základě souhlasu žalované č. 2 jako vlastníka, který Budovu vydržel, či přinejmenším na základě souhlasu [Anonymizováno] jako oprávněného z věcného břemene užívání. Podle žalobkyně nebyla nájemní smlouva s první žalovanou nikdy platně uzavřena, popřípadě byla uzavřena jiná dohoda s druhou žalovanou. Pokud jde o tvrzené věcné břemeno ve prospěch druhé žalované, žalovaná č. 2 nemá k Budově žádná (vlastnická, užívací ani jiná) práva. Žalobkyně proto podala proti žalované č. 2 dne 26. září 2019 žalobu o určení neexistence věcného břemene užívání nemovitosti zřízeného ve prospěch žalované č.

2. Tento spor byl veden před Obvodním soudem pro[Anonymizováno]Prahu 1 pod sp.zn. [Anonymizováno] a aktuálně byl Vrchním soudem v Praze postoupen k dalšímu řízení ke Krajskému soudu v Praze. Žalobkyně proto vyzvala obě žalované výzvou ze dne 28. června 2022 k tomu, aby jí uhradily dlužné částky za bezdůvodné obohacení za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2021 ve výši 3.701.000,- Kč, a to nejpozději do 3 dnů ode dne doručení této výzvy na účet majetkové podstaty dlužníka. Tato výzva byla žalované č. 1 doručena dne 8. července 2022 a žalované č. 2 dne 8. července 2022, lhůta k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 3.701.000,- Kč uplynula marně dne 11. července 2022. Žalované však do dnešního dne tuto svou povinnost nesplnily. Žalobce se s ohledem na shora uvedené domáhal na obou žalovaných, které mj. v období od 15. 3. 2020 do 31. 12. 2022 užívaly prostory ve shora uvedené nemovitosti vydání bezdůvodného obohacení ve výši, stanovené znaleckým posudkem č. 190612 ze dne 12. června 2019 vypracovaným znaleckým ústavem [Anonymizováno] [právnická osoba]., který k datu 11. června 2019 stanovil reálně dosažitelný čistý výnos v roce 2019 ve výši 1.422.000,- Kč. Žalobkyně proto požadovala vydání bezdůvodného obohacení představovaného ušlým reálně dosažitelným čistým výnosem z nájemného za období od 15. 3. 2020 do 31. 12. 2022 ve výši 4.437.000,- Kč, tj. součtu reálně dosažitelných čistých výnosů za období od 15. 3. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 1.161.000, Kč (tj. 9,5/12 z 1.467.000,- Kč), za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 1.523.000,- Kč a za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 1.753.000,- Kč.

2. První žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Druhá žalovaná především rozporovala aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby v dané věci, když především namítala nesprávnost postupu insolvenčního soudu, spočívajícího v nesprávném doručování, resp. zveřejňování elektronických stejnopisů jednotlivých rozhodnutí v rámci insolvenčního řízení dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0], a to rozhodnutí sp.zn. [insolvenční spisová značka] ze dne 19.11. 2018, sp.zn. [insolvenční spisová značka] ze dne 14.2. 2019. Doložky právní moci, vyznačené na těchto listinách proto činila spornými a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2395/2010 ze dne 28.3.2012, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015 ze dne 5.1.2017 a zákonná ustanovení o.s.ř., insolvenčního zákona a vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy konstatovala, že v insolvenčním rejstříku zveřejněné elektronické stejnopisy shora uvedených usnesení nejsou opatřeny autentizačními prvky podle zvláštního zákona a nesplňují tak podmínky platné právní úpravy (v záhlaví těchto dokumentů je uvedeno „Platnost certifikace dokumentu je NEZNÁMÁ, autora se nepodařilo ověřit.“), nejsou elektronicky podepsány a opatřeny uznávanou elektronickou pečetí soudu. Vyjádřila své přesvědčení, že elektronické stejnopisy shora uvedených usnesení nejsou vůči ní účinné a závazné, neboť nebyly v insolvenčním rejstříku zveřejněny v souladu se zákonem, a proto se lze i z tohoto důvodu domáhat určení neúčinnosti a nezávaznosti zveřejněných elektronických stejnopisů uvedených usnesení. Druhá žalovaná dále doplnila, že totožná námitka se týká i žalobcem uváděného usnesení o schválení Dohody o rozdělení zaniklého SJM sp. zn. [insolvenční spisová značka] ze dne 27.2.2020. Krajský soud v Praze dle druhé žalované porušil ust. § 421 odst. 1/ zák. č. 182/2006 Sb., neboť elektronický stejnopis usnesení Krajského soudu v Praze sp.zn. [insolvenční spisová značka] ze dne 27.2.2020 převedený do formátu PDF byl vytvořen až dne 4.3.2020 ve 13:21:54 hod. Na straně žalobce nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak, jak ve svém žalobním návrhu tvrdí, neboť na nemovitosti na adrese [jméno FO] č.[Anonymizováno] [adresa] bylo zřízeno věcné břemeno pro druhou žalovanou, a to „Smlouvou o zřízení věcného břemene“ uzavřenou dne 30.6.2000. Tato smlouva byla uzavřena mezi [jméno FO] a Ing. [jméno FO] a druhou žalovanou, protože dříve došlo mezi týmiž subjekty k uzavření smluv o prodeji podniků, jejichž předmětem byl mimo jiné i přechod vlastnického práva k nemovitostem na adrese [jméno FO] [adresa] a na adrese [adresa]. Obě tyto smlouvy o prodeji podniku byly shledány Okresním soudem Praha – západ platnými rozsudkem sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 6.4.2004, který nabyl právní moci 27.5.2004. Dne 28.7.2000 byl podán návrh na vklad věcného břemene do katastru nemovitostí a věcné břemeno bylo vloženo do katastru nemovitostí k nemovitostem na adrese [jméno FO] čp. [Anonymizováno] [adresa]. Žalobce je zcela obeznámen s existencí shora uvedeného věcného břemene, jak vyplývá ze skutečnosti, že žalobce uplatnil dne 4.10.2019 u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu o určení neexistence věcného břemene, která byla vedena pod sp.zn. [Anonymizováno] (dnes je vedena u Krajského soudu v Praze pod sp.n. [Anonymizováno]) a nebylo o ní do dnešního dne pravomocně rozhodnuto. Za těchto okolností dle druhé žalované není žalobce oprávněn požadovat po žalovaných vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti, protože tyto jsou zatížené věcným břemenem. V této souvislosti druhá žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení sp.zn. 22 Cdo 2222/2011 ze dne 29. 5. 2012) a doplnila, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 je ze strany žalobce vedeno vůči první žalované obdobné řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání stejné nemovitosti pouze v jiném v období pod sp.zn. [Anonymizováno], které je v současnosti přerušeno do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno]. Druhá žalovaná uzavřela, že žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 4. 437. 000,- Kč s příslušenstvím neuznává a navrhla, aby soud žalobu zamítl.

4. Žalovaní se z ústního jednání omluvili, soud proto jednal dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaných.

5. Krátce před konáním prvního jednání u soudu byl dne 14.12.2023 doručen soudu návrh [Jméno zainteresované osoby 0/0] na jeho vstup do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných. Vzhledem k personální provázanosti jednotlivých účastníků na straně žalované nemá soud pochyb o tom, že i vedlejšímu účastníku byl termín jednání u soudu znám a pakliže by se jednání chtěl zúčastnit, dostavil by se k soudu, proto soud dospěl k závěru, že odročením jednání za účelem předvolání vedlejšího účastníka by došlo pouze k prodlužování daného řízení v rozporu s ekonomikou řízení a proto podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal i v nepřítomnosti vedlejšího účastníka.

6. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2018, č. j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že dne 19. 11. 11. 2018 byl zjištěn úpadek dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0], prohlášen konkurz na jeho majetek a prohlášen konkurz na její majetek a insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena společnost [právnická osoba].

7. Dle usnesení Krajského soudu v Praze [insolvenční spisová značka] ze dne 14.2.2019 byla společnost [právnická osoba]. odvolána jako insolvenční správce na schůzi věřitelů a novým insolvenčním správcem byl jmenován [Anonymizováno]., usnesení nabylo právní moci 12.4.2019.

8. Dle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15.11.2018, sp.zn. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužnice Ing. [jméno FO], prohlášen konkurz na její majetek a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. [jméno FO]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 3.4.2019.

9. Usnesením Krajského soudu v Praze [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dle výpisu z insolvenčního rejstříku 10.4.2019, bylo potvrzeno rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání z funkce Mgr. [jméno FO] a jmenování nového insolvenčního správce Ing. [jméno FO].

10. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne 25.6.2020 byl odvolán insolvenční správce Ing. [jméno FO] z funkce insolvenčního správce dlužnice Ing. [jméno FO] a na jeho místo byla ustanovena společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO].

11. Dle sdělení [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 25.4.2019, adresovaného žalobci, se tento odvolával na ústní smlouvu o nájmu dané nemovitosti, uzavřenou mezi manželi [jméno FO] a společnosti [právnická osoba]. a její bližší podrobnosti s tím, že v zimním období neprobíhají pronájmy sjednané nemovitosti a nájemci tak nevznikla povinnost hradit nájemné. Dále konstatoval, že sám nepodal v letech 2016 a 2017 žádnou žalobu na určení vlastnického práva a zaslal půdorysy jednolivých podlaží nemovitosti [adresa] a kopie podnájemních smluv uzavřených se společností [právnická osoba] [právnická osoba]

12. Ze souhlasu společnosti [právnická osoba]., ze dne 16. 7. 2021 a souhlasu insolvenčního správce Ing. [jméno FO] ze dne 10. 9. 2019 soud zjistil, že insolvenční správce dlužnice Ing. [jméno FO], nar. 14. 11. 1954, udělil souhlas žalobkyni s tím, aby veškeré nároky vůči třetím osobám mající svůj podklad v dispozičním oprávnění insolvenčního správcem k určeným spoluvlastnickým podílům (včetně spoluvlastnického podílu Nemovitosti v k.ú. [adresa], pozemek parc., jehož. součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], v k.ú. [adresa], zapsaná v katastru nemovitosti vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota], která byla zapsána pod bodem 2 do soupisu majetkové podstaty dlužníka a pod bodem 9 do soupisu majetkové podstaty dlužnice) vymáhala žalobkyně, a to i v rozsahu připadajícím na spoluvlastnické podíly dlužnice Ing. [jméno FO]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], totiž byla schválena dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění manželů dlužnice Ing. [jméno FO] a dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0], s tím že nemovitost nabyli Ing. [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0] do podílového spoluvlastnictví, přičemž každý z nich má spoluvlastnický podíl ve výši ideální jedné poloviny.

13. V odvolání ze dne 30.3.2021 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. [Anonymizováno] ze dne 2. 2. 2021 současná druhá žalovaná jako vedlejší účastník, kterému nebyl připuštěn vstup do uvedeného řízení, uvedla, že užívá předmětnou nemovitost v dobré víře nepřetržitě od roku 1998 až doposud a udělila souhlas k užívání předmětné nemovitosti společnosti [právnická osoba]., která provádí správu této nemovitosti.

14. V odvolání ze dne 3.4.2021 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci č.j. [Anonymizováno] ze dne 1.3.2021 současná druhá žalovaná jako vedlejší účastník, kterému nebyl připuštěn vstup do uvedeného řízení, brojila proti uvedenému rozhodnutí.

15. V doplnění odvolání ze dne 11. 5. 2021 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci č.j. [Anonymizováno] ze dne 1.3.2021, současná druhá žalovaná jako vedlejší účastník, kterému nebyl připuštěn vstup do uvedeného řízení, uvedla, že užívá předmětnou nemovitost v dobré víře nepřetržitě od roku 1998 až doposud a udělila souhlas k užívání předmětné nemovitosti společnosti [právnická osoba]., která provádí správu této nemovitosti.

16. Dle sdělení dlužníka - [Jméno zainteresované osoby 0/0] z 9.9.2020 ve věci [insolvenční spisová značka] tento rovněž tvrdil, že předmětnou nemovitost užívání na základě věcného břemene druhá žalovaná, která svěřila faktické užívání nemovitosti první žalované.

17. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3505/2010, soud zjistil, že Nejvyšší soud dovodil absolutní neplatnost nájemní smlouvy ze dne 26. 3. 2007 uzavřené mezi manžely [jméno FO] coby pronajímateli a [právnická osoba] [právnická osoba], coby nájemcem, neboť na majetek povinné [jméno FO] byla usnesením Okresního soudu Praha — západ ze dne 14. 12. 2006, č. j. [Anonymizováno], nařízena exekuce a v době uzavření nájemní smlouvy nesměla dle § 44 odst. 7 ex. řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, pod sankcí neplatnosti se svým majetkem, včetně majetku patřícího do společného jmění manželů, nakládat.

18. Dle potvrzení obsahu dohody o narovnání ze dne 2. 2. 2010, vypracovaného 12. 8. 2020 měla být mezi manžely [jméno FO] a společností [právnická osoba] [právnická osoba] uzavřena dohoda spočívající v úpravě vzájemných práv z titulu nájemní smlouvy ze dne 26. 3. 2007, uzavřené mezi oběma stranami. Strany si měli dohodnout, že do doby rozhodnutí ve věci žaloby vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] bude společnost [právnická osoba] [právnická osoba] užívat nemovitosti na adrese [adresa] se souhlasem [Anonymizováno] [adresa] [právnická osoba] s tím, že hodnotu užívání strany sjednaly na částku 105 062 Kč měsíčně společnost [právnická osoba] [právnická osoba] měla dále provádět správu a údržbu nemovitosti na vlastní náklady. Pakliže by ve shora uvedeném řízení bylo rozhodnuto, že smlouva z 26. 3. 2007 je platnou, mají mít strany za to, že společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] vzniklo užívací právo k předmětným právo k nemovitostem smlouva a nájemní je plně nahrazena dohodou o narovnání. Pokud by byl ve shora uvedeném řízení shledán opak strany měly sjednat, že za období užívání od data uzavření nájemní smlouvy do data podpisu dohody o narovnání se jednalo o užívání nebytových prostor bez právního důvodu a strany si ponechají vše, co si na úhradu bezdůvodného o obohacení plnili.

19. Dle potvrzení obsahu dodatku č.1 k dohodě o narovnání ze dne 2. 2. 2010, vypracovaného 12. 8. 2020 mělo dojít k vydání pravomocného rozsudku ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [Anonymizováno] přičemž nájemní smlouva byla shledána platnou dále byly z exekuce vyloučeny pohledávky společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] z exekuce vedené proti manželům [jméno FO], a to rozsudkem Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. [Anonymizováno]. S ohledem na uzavřenou dohodu o narovnání, která předpokládala shora uvedený postup, tak dle stran měla nastat situace, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba] užívá předmětné nemovitosti na adrese [adresa] dle dohody o narovnání ze dne 2. 2. 2010 do 31. 12. 2030, včetně příslušenství tak, aby došlo k úplnému narovnání práv.

20. Smlouvou o finanční zápůjčce, ze dne 30.11.2015, uzavřenou mezi společnostmi [právnická osoba]. a [právnická osoba] [právnická osoba], zajištěné zajišťovacím převodem práva vlastnického k pohledávce věřitele byla nemovitost na adrese [adresa] zatížena uvedeným právem třetí osoby. Za společnost [právnická osoba]. podepsal smlouvu o finanční zápůjčce [jméno FO] na základě plné moci, udělené [jméno FO] k zastupování společnosti [právnická osoba]., za společnost [právnická osoba] [právnická osoba] smlouvu podepsal [Jméno zainteresované osoby 0/0].

21. Smlouvou o postoupení pohledávky, uzavřenou mezi Bc.[jméno FO], jako postupitelem a společností [právnická osoba] [právnická osoba], jako postupníkem, dne 11.11.2015, byla postoupena pohledávka za fyzickými osobami Ing. [jméno FO] a [jméno FO], jejímž bývalým vlastníkem byla společnost [právnická osoba] st. podnik v likvidaci s tím, že pohledávka je vymáhána v exekuci [Anonymizováno].

22. Smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 30.6.2000, uzavřenou mezi zřizovateli [jméno FO], Ing. [jméno FO] a [Anonymizováno] [právnická osoba] Vyšehradská, s.r.o., zastoupenou [jméno FO], mělo být zřízeno věcné břemeno k nemovitostem na LV [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ve prospěch uvedené společnosti.

23. Nedatovaným návrhem na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru, se manželé [jméno FO] a [Anonymizováno] [právnická osoba] Vyšehradská domáhali vkladu věcného břemene ohledně nemovitostí na LV [Anonymizováno] do katastru nemovitostí. Dle podacího lístku, ofoceného na téže listině, byl návrh podán 29.7.2000 Katastrálnímu úřadu [adresa] – město.

24. Dle výpisu z katastru nemovitostí, List vlastnictví [Anonymizováno], Katastrální území [adresa], ze dne 3.4.2000 je nemovitost č.p. [Anonymizováno], na pozemku č. [Anonymizováno] ve společném vlastnictví manželů [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO].

25. Dle výpisu z katastru nemovitostí, LV [Anonymizováno] v katastrálním území [jméno FO] [adresa], obec [adresa], okres hlavní město [adresa], ze dne 3.4.2000 jsou veškeré zde zapsané nemovitosti ve vlastnictví [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO], včetně pozemku p.č. [Anonymizováno] a pozemek p.č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], jiná stavba, vše zapsáno na LV č. [hodnota], k.ú. [jméno FO] [adresa], obec [adresa].

26. Dle výpisu z obchodního rejstříku z 28.2.2000, týkajícího se společnosti [Jméno zainteresované společnosti 1/0], je statutárním orgánem společnosti Ing. [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0], kteří jednají každý samostatně.

27. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 11.8.2020 [Jméno zainteresované společnosti 1/0] se podává, že statutárním orgánem je [jméno FO], tento je rovněž společníkem, a dalšími společníky jsou Ing. [jméno FO] a Ing. [jméno FO].

28. Žádostí o odstranění nesouladu z 11.8.2020 se společnost [Jméno zainteresované společnosti 1/0] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu domáhala zápisu věcného břemene užívání nemovitostí, zapsaných na LV [Anonymizováno], v katastrálním území [jméno FO] [adresa], obec [adresa], okres hlavní město [adresa], a to z důvodu tvrzeného skutečného užívání těchto nemovitostí. Dle detailu odeslané zprávy byla žádost dne 11.8.2020 odeslána datovou zprávou Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu.

29. Dle výpisu ze statistického zjišťování Českého statistického úřadu z 11.1.2023 činila průměrná roční míra inflace, vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen 3,2 % p.a. v roce 2020, 3,8 % p.a. v roce 2021 a 15,1 % p.a. v roce 2022.

30. Dle znaleckého posudku č. 190612 z 12.6.2019, vyhotoveného znaleckým ústavem [právnická osoba]., bylo ke dni 11.7.2019 určeno tržní nájemné za žalovanými užívané bytové plochy (celé byty o výměře 236 m2) 430,- Kč/m2/měsíčně, pro garážové prostory o celkové výměře 66 m2 250,- Kč/m2/měsíčně, a pro prostory samostatného pokoje o výměře 17 m2 420,- Kč/m2/měsíčně. Znalecký ústav dospěl k závěru, že hrubý potenciálně dosažitelný výnos z nájemného v roce 2019 představoval částku 1.472.000,- Kč, roční odhad ztrát na výnosech 2%, roční odhad nákladů na marketing, správu a ostrahu 30.000,- Kč, roční pojistné a daň z nemovitosti 10 000 a roční odhad ostatních (nespecifikovaných) provozních nákladů hrazených žalovanými 20.000,- Kč, což představuje reálně dosažitelný čistý výnos v roce 2019 ve výši 1.302.000,- Kč.

31. Předžalobní výzvou žalobce ze dne 28.6.2022 byly obě žalované vyzvány k dobrovolnému plnění před podáním žaloby a k úhradě dlužné částky za období od 1.7.2019 do 31.12.2021 ve výši 3 701 000,-Kč.

32. Dle doručenky datové zprávy z 8.7.2022, doručené právním zástupcem žalobce, adresátu, žalované č. 2.

33. Dle doručenky datové zprávy z 8.7.2022, doručené [Jméno zainteresované společnosti 1/0], odesílatelem [Jméno zainteresované společnosti 0/0], byla předžalobní výzva doručena první žalované.

34. Žalobou z 26.9.2019 se žalobce domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 1 určení neexistence věcného břemene užívání nemovitosti zřízeného ve prospěch současné žalované č. 2.

35. Usnesením Vrchního soudu v Praze, ve věci [Anonymizováno] z 19.1.2023 byla žaloba o určení neexistence věcného břemene užívání nemovitosti zřízeného ve prospěch žalované č. 2, podaná žalobcem původně u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. [Anonymizováno], postoupena k dalšímu řízení ke Krajskému soudu v Praze.

36. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci [Anonymizováno] ze dne 29.6.2023 bylo žalobě vyhověno a žalovaným (společnostem [právnická osoba]. a [Jméno zainteresované společnosti 1/0] za účasti vedlejší účastnice ing. [jméno FO]) byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 176 500,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Soud mimo jiné připomněl, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3505/2010, dovodil absolutní neplatnost nájemní smlouvy ze dne 26. 3. 2007 uzavřené mezi manžely [jméno FO] coby pronajímateli a [právnická osoba] [právnická osoba], coby nájemcem, neboť na majetek povinné [jméno FO] byla usnesením Okresního soudu Praha — západ ze dne 14. 12. 2006, č. j. [Anonymizováno] nařízena exekuce a v době uzavření nájemní smlouvy nesměla dle § 44 odst. 7 ex. řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, pod sankcí neplatnosti se svým majetkem, včetně majetku patřícího do společného jmění manželů, nakládat. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani opačné rozhodnutí, na které odkazuje žalovaná, když toto je zcela osamoceno a je založeno na nedostatku informací, jak zdůraznil i ve svém rozsudku ze dne 14. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno], odvolací soud. Dále soud označil za zcela účelovou a nedůvodnou obranu žalované, že „nájemní smlouva byla nahrazena ústní dohodou o narovnání ze dne 2. 2. 2010, dle které společnost [právnická osoba] [právnická osoba], nebude platit nájemné, neboť smlouva o nájmu nemovitosti mohla být měněna pouze písemnými dodatky. Nadto účelovost tohoto tvrzení je zřejmá i z provedeného dokazování, když soudu byla předložena a na jednání provedena podnájemní smlouva ze dne 1. 1. 2016, ze které je jednoznačně patrné, že ještě k tomuto datu společnost [právnická osoba] [právnická osoba] odvozovala svoje práva k dotčené nemovitosti od nájemní smlouvy uzavřené dne 26. 3. 2007. Konečně o účelovosti argumentace žalované dohodou o narovnání ze dne 2. 2. 2010 nejlépe svědčí to, že od samého počátku argumentovala žalovaná nájemní smlouvou ze dne 26. 3. 2007. Teprve pod tíhou výsledků řízení vedených v jiných věcech, v rámci kterých byla obrana žalobkyně odmítnuta, si žalovaná vzpomněla, že došlo k uzavření dohodě o narovnání dne 2. 2. 2010.“ 37. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2022, č. j. 30 Co 162/2022-208, soud zjistil, že rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2021, č. j. [Anonymizováno], bylo změněno tak, že žalovanému [Jméno zainteresované společnosti 1/0] byla uložena povinnost vydat bezdůvodné obohacení. Skutkově se přitom jednalo o obdobnou věc a v rámci řízení byl žalovaný zastoupen Ing. [jméno FO], přičemž vznášeny byly totožné argumenty jako v projednávané věci.

38. Rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. [Anonymizováno] ze dne 26.10.2023 bylo ve věci žaloby současného žalobce o určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni určeno, že nemovité věci - pozemek parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] - zapsané na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k.ú. [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město [adresa], katastrální pracoviště [adresa], nejsou zatíženy věcným břemenem užívání ve prospěch žalovaného ([právnická osoba].). Věc byla původně vedena před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp.zn. [Anonymizováno] Soud v dané věci uvedl, že „se proto dále zabýval otázkou platnosti smluv o převodu podniků ze dne 10. 6. 1998 a dospěl k závěru, že tyto smlouvy nemají všechny náležitosti stanovené zákonem (§ 269 a násl. obch. zák.). Zejména absentuje jednoznačné ujednání o kupní ceně či o způsobu jejího určení; ve smlouvách uvedený odkaz na pozdější dodatek ke smlouvám, ani konstatování, že „kupní cena bude nejméně 100 000 Kč“ není dostatečně konkrétním určením kupní ceny. Tento nedostatek přitom činí obě smlouvy o prodeji podniku neurčitými a podle § 37 odst. 1 obč. zák. i absolutně neplatnými. Již jen z tohoto důvodu nemohly podniky platně přejít na žalovaného………… Sám žalovaný opakovaně potvrdil jednoznačnou souvztažnost smluv o prodeji podniků a zřízení zástavního břemene, když uvedl, že součástí prodeje podniku byl i převod nemovitých věcí, který však vyžadoval vklad do katastru nemovitostí a právě „pro překlenutí tohoto období byla dne 30. 6. 2000 uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene k nemovitostem, jenž byly součástí převodu, aby tak bylo zajištěno právo užívací k nemovitostem, které byly součástí převáděného podniku.“ Soud má tak za to, že rovněž Smlouva o zřízení věcného břemene, která je na shora uvedené smlouvy o prodeji podniků bezprostředně navázána, je absolutně neplatným právním úkonem. ……………….. I bez ohledu na výše popsanou akcesorickou povahu, nemůže dle názoru soudu smlouva o zřízení věcného břemene sama obstát ani z dalších důvodů. ………….. Soud je předně přesvědčen, že ani smlouva o zřízení věcného břemene neobsahuje všechny zákonné náležitosti, když z ní zejména vůbec nevyplývá, v jakém rozsahu se věcné břemeno zřizuje; ve smlouvě se pouze uvádí, že mj. předmětná nemovitost má přejít na žalovaného a že za účelem právní jistoty oprávněného, do doby přechodu vlastnického práva k předmětné nemovitosti, se zřizuje věcné břemeno užívání předmětné nemovitosti. Pojem užívání je však zcela vágní. Dle ustálené judikatury (ve vtahu k občanskému zákoníku účinnému do 31. 12. 2023) přitom platí, že jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Nestačí, že účastníku (účastníkům) právního vztahu je jasné, co je např. předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu. Bylo-li ve smlouvě o zřízení věcného břemene vymezeno pouze tak, že se zřizuje „věcné břemeno užívání“, aniž by byl stanoven konkrétní obsah tohoto „užívání“, jde o smlouvu podle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatnou (srovnej např. insolvenčním soudem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, ročník 1997, č. 6, str. 145a). Jednoznačně nejistou smlouvu činí i vnitřní rozpor, kdy na jedné straně je v záhlaví uvedeno, že se zřizuje věcné břemeno dočasného užívání, avšak v textu smlouvy (čl. 4) se hovoří o zřízení břemene na dobu určitou. Dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. přitom právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Soud má za to, že absence vymezení rozsahu věcného břemene i délky jeho trvání činí předmětnou smlouvu neurčitou a ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatnou, když neumožňuje nikterak vyložit omezení vlastníka povinné nemovitosti. ………. Soud je dále přesvědčen, že strany při uzavírání smluv o prodeji podniku i smlouvy o zřízení věcného břemene postupovali s cílem zmařit uspokojení věřitelům, když předmětná nemovitost byla s právními účinky k 11. 1. 1996 zatížena zástavním právem smluvním ve prospěch [Anonymizováno], posléze [právnická osoba]. a následně [jméno FO], s.r.o. [Anonymizováno] sice byla vyrozuměna o prodeji podniků, ale nikoliv již o zřízení věcného břemene. Splatnost pohledávky [Anonymizováno] přitom nastala již 26. 4. 1996. Dlužník a Ing. [jméno FO] přitom za toto jednání již byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [Anonymizováno] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22.5.2012, sp. zn. 9 To 39/2010 shledáni vinnými pokusem trestného činu poškozování věřitele (viz bod 24 odůvodnění rozsudku), přičemž soud je tímto rozhodnutím ve smyslu § 135 odst. 1 věta první o.s.ř. vázán. ……….. Soud proto uzavírá, že smlouva o zřízení věcného břemene je ze všech shora uvedených důvodů absolutně neplatná.“ 39. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 13 Cmo 273/2007 – 199 byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2006 č.j. 15 Cm 169/2004-130 ve znění opravných usnesení ze dne 26. září 2006 č.j. 15 Cm 169/2004-181 a ze dne 16. dubna 2007 č.j. 15 Cm 169/2004-186 potvrzen. Původním rozhodnutím bylo rozhodnuto, že smlouvy o prodeji podniků ze dne 10. 6. 1998, uzavřené mezi [Jméno zainteresované společnosti 1/0] a manželi [jméno FO] jsou absolutně neplatné pro neurčitost kupní ceny. Odvolací soud konstatoval, že „Podle obou smluv o prodeji podniku strany se nedohodly na ceně prodávaných podniků, neboť ani částka 100.000,-Kč nebyla sjednána jako cena podniků, nýbrž jen jako cena, jež bude teprve v dodatku smlouvy o ceně sjednána jako minimální, a v tomto směru se jeví jako smlouva o smlouvě budoucí. Ujednání o tom, že cena bude vycházet z údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku také není stanovením ceny nebo způsobu zjištění ceny a lze se domnívat, že pouze kopíruje ustanovení § 482 obch. zák., jež však způsob stanovení ceny prodávaného podniku, jak výše uvedeno, neobsahuje. Odvolací soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že obě smlouvy o prodeji podniku jsou absolutně neplatné pro absenci podstatné náležitosti, tj. sjednání kupní ceny nebo stanovení způsobu, jak k ní lze dojít. Tento závěr pak odpovídá i závěrům shora citovaných rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu. Namítaný ústavní nález pak na věc nedopadá, neboť obě smlouvy neumožňují dvojí výklad, kdy by se soud v jeho smyslu měl přiklonit k tomu z nich, jenž svědčí ve prospěch jejich platnosti, nýbrž pouze jediný, tj. že neobsahuje jednu z podstatných zákonných náležitostí. V důsledku uvedeného závěru, nebylo třeba se zabývat neplatnosti smluv z hlediska § 196a obch.zák.“ 40. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ve věci 29 Cdo 1221/2000 – 94 bylo rozhodnuto, že smlouvy o prodeji podniků ze dne 10. 6. 1998 jsou absolutně neplatné pro neurčitost kupní ceny Nejvyšší soud se mimo jiné „v rámci zkoumáni podmínek dovolacího řízení zabýval tím, zda došlo platně k prodeji podniku dovolatelky (smlouvy o prodeji podniků ze dne 10. 6. 1998) a tím též k procesnímu nástupnictví na straně žalované. Po posouzení předložené smlouvy o prodeji podniku dospěl k závěru, že tomu tak není. Posuzovaná smlouva o prodeji podniku nemá všechny zákonem předpokládané náležitosti, když v této smlouvě není stanovena kupní cena ani uveden dostatečně určitý způsob jejího určení V čl. 3 smlouvy se totiž uvádí, že „kompletní kupní cena vycházející z údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku, bude předmětem dodatku k této smlouvě, který se smluvní strany zavazují vyhotovit ihned poté, co přejde veškerý majetek na kupujícího“. Jinými slovy účastníci smlouvy se dohodli, že cenu dohodnou pozděii - takový postup však pro stanovém jedné z podstatných náležitostí smlouvy není možný (§ 270 odst 1 obch. zák.). Pokud tedy nedošlo k prodeji podniku, je dovolatelkou stále Ing. [jméno FO].“ 41. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ve věci 29 Cdo 2092/2008 – 221 bylo dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v [adresa] ze dne 3. 1. 2008, kterým, odmítnuto.

42. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. [Anonymizováno], a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. [insolvenční spisová značka], [Anonymizováno], soud zjistil, že Vrchní soud v Praze coby odvolací soud odmítl argumentaci žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0], že se soudy v rámci insolvenčního řízení dopustili nesprávného postupu spočívajícím v nesprávném doručování, resp. zveřejňování elektronických stejnopisů listin v rámci jeho insolvenčního řízení. Vrchní soud v Praze výslovně uvedl, že „Jak plyne z insolvenčního rejstříku, proti žalobci jako dlužníkovi bylo dne 23. 3. 2016 zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Usnesením ze dne 19. 11. 2018, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Toto usnesení potvrdil k odvolání podanému dlužníkem i Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2018, č.j. 1 [Anonymizováno]; usnesení o úpadku nabylo právní moci 13. 3. 2019. Dlužník podal proti usnesení Vrchního soudu dovolání, která však vzal zpět a Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil (viz usnesení 29 NSČR 56/2019-A-330 ze dne 29. 4. 2020). Okamžikem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, tj. zveřejněním usnesení o úpadku, v souladu s § 205 odst. 2 IZ vznikla v insolvenčním řízení dlužníka majetková podstata. V řízení tak již bylo pravomocně zjištěno, že dlužník je skutečně v úpadku, bylo rozhodnuto o způsobu jeho řešení a nelze se tedy touto otázkou opětovně zabývat, stejně tak jako otázkou existence majetkové podstaty, která vznikla účinky rozhodnutí o úpadku ze zákona…………. Eventuální nesprávnost postupu insolvenčního soudu při doručování rozhodnutí vydaných v insolvenčním řízení nezakládá jejich neplatnost, neboť nejde o právní úkony soudu, nýbrž je o právní skutečnosti. Dosud nebylo postupem stanoveným zákonem zrušeno usnesení insolvenčního soudu o úpadku dlužníka a o jeho řešení konkursem, takže bez dalšího platí, že dlužník není osobou oprávněnou vymáhat se vyloučení věcí ze soupisu konkursní podstaty dlužníka z důvodů, které soud I. stupně podrobně, přesvědčivě a správně uvádí v odůvodnění napadeného usnesení a s nimiž se odvolací soud bez výhrad ztotožňuje.“ Dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné a uzavřel, že „pro posouzení, zda je dovolání přípustné (§ 237 o. s. ř.), jsou právně nevýznamné argumenty dovolatele vztahující se k (tvrzeným) „nedostatkům“ elektronických dokumentů (zejména usnesení soudů obou stupňů o úpadku žalobce a jeho řešení konkursem) v insolvenčním rejstříku; nic totiž nemění na skutečnosti, že insolvenční soud rozhodl o úpadku žalobce a způsobu řešení jeho úpadku konkursem.“ 43. Dle ust. § 159 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „IZ“) jsou incidenčními spory: a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, d) spory na základě odpůrčí žaloby, e) spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem, f) spory o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, g) spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem, h) další spory, které zákon označí jako spory incidenční.

44. Podle § 2994 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) platí, že dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

45. Dále § 2994 OZ upravuje jednu z možných variant zvláštní skutkové podstaty bezdůvodného obohacení, a to protiprávního užití cizí hodnoty. Předpokládá přitom situaci, kdy určitá osoba dá neoprávněně věc k užívání nebo požívání jiné osobě (uživateli, popř. poživateli), přičemž uživatel není v dobré víře, že prvně uvedená osoba je oprávněna mu věc svěřit k užívání. V takovém případě se vlastník věci může domáhat přímo na uživateli náhrady za užívání věci, přičemž uživatel věci se nemůže bránit námitkou, že má uzavřenu smlouvu s tím, kdo mu věc dal do užívání. Platí přitom zásada, že bezdůvodné obohacení se vypořádává jen mezi stranami závazku (zde existujícího mezi osobou, která dala věc do užívání, a jejím uživatelem), nicméně v zákonem stanovených případech (jako výjimka z pravidla, kterou je třeba aplikovat restriktivně) se náhrady může domáhat i osoba stojící mimo závazek, v dané situaci vlastník nebo spoluvlastník věci.

46. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že nemovitost (stavba č.p. budovy č.p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku p.č. [Anonymizováno][Anonymizováno], zapsané na LV č. [hodnota], k.ú. [adresa], obec [adresa]) byla ve společném vlastnictví manželů Ing. [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Oba manželé se ocitli v úpadku, který je v případě [Jméno zainteresované osoby 0/0] řešen Krajským soudem v Praze pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] a v případě [jméno FO] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]. V rámci soupisů majetkové podstaty v obou insolvenčních řízeních přitom došlo k sepsání i předmětné nemovitosti. V následném insolvenčním řízení poté došlo k vypořádání společného jmění manželů, když oba insolvenční správci mezi sebou uzavřeli dohodu o jeho vypořádání s tím, že do majetkové podstaty každého z dlužníků bude nadále náležet polovina vlastnického podílu k předmětným nemovitostem. Oba správci se rovněž dohodli, že pohledávky, spojené s vlastnictvím předmětných nemovitostí, bude nadále vymáhat žalobce, jako insolvenční správce [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Žalobce jako insolvenční správce dlužníka [Jméno zainteresované osoby 0/0] (bez ohledu na to, že jeho legitimitu druhá žalovaná popírá) je proto oprávněn disponovat s majetkem dlužníka a jako takový je rovněž oprávněn vymáhat i pohledávky související s majetkem, zapsaným do majetkové podstaty dlužníka. Obrana druhé žalované (ať již uvedená v rámci vyjádření k žalobě či v jednotlivých provedených důkazních listinách) nebyla shledána opodstatněnou. Řadou těchto argumentů se zabývaly soudy opakovaně v jiných soudních řízeních ve vztahu k jiným třetím subjektům, např. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 14. 6. 2022, č. j. [Anonymizováno]. V daném řízení však druhá žalovaná (první žalovaná tato vyjádření de facto zopakovala v omluvě z jednání) vznesla pouze dvě námitky, jednak nesprávnost postupu insolvenčního soudu stran zveřejňování jeho rozhodnutí a překážku, tvořící věcné břemeno užívání v její prospěch a v jeho návaznosti pak svěření do užívání předmětné nemovitosti první žalované. Pokud jde o argumentaci žalovaných stran postupu soudů v insolvenčním řízení, odkazuje soud na shora uváděná rozhodnutí nadřízených soudů (např. Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. [Anonymizováno], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 29 ICdo 7/2023), v rámci kterých se soudy pravomocně s argumentací žalovaných vypořádaly. Pokud jde o zbývající tvrzení druhé žalované v této věci (a kromě nesprávného postupu insolvenčního soudu prakticky jediné), že vymáhání bezdůvodného obohacení brání její právo nemovitou věc užívat s ohledem na věcné břemeno, zapsané v její prospěch (potažmo její souhlas s užíváním věci ve vztahu k první žalované), nelze než konstatovat, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě, jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí v řízení, na které sami žalovaní odkazovali. Z veřejně dostupných údajů v insolvenčním rejstříku je navíc zřejmé, že ve shora uvedeném řízení [Anonymizováno], v němž byla řešena otázka platnosti věcného břemene, již bylo dne 22.2.2024 usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka]) unesení Krajského soudu v Praze č.j. [Anonymizováno] ze dne 11.1.2023, kterým bylo odvolací řízení proti č.j. [insolvenční spisová značka]) ze dne 26.10.2023 zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, potvrzeno. Dosud není u napadeného rozsudku vyznačena doložka právní moci, řádný opravný prostředek však již proti shora uvedenému rozhodnutí není přípustný. Věcné břemeno užívání ve vztahu k druhé žalované tak není platné. Žalované tak nejsou a nebyly v dobré víře, že předmětnou nemovitost užívají po právu. Absence dobré víry má za následek vznik bezdůvodného obohacení v důsledku užívání dané věci, k jehož inkasu je oprávněn žalobce jako insolvenční správce dlužníka. Žalobkyni přitom náleží náhrada za užívání dané nemovité věci ve výši obvyklého nájemného. Žalobce informoval oba žalované s tím, že setrváním v užívání předmětné nemovitosti se bezdůvodně obohacují na úkor majetkové podstaty dlužníka a vyzval je k úhradě dlužné částky. Současně byli oba žalovaní upozorněni na to, že insolvenční správce po obou žalovaných bude dlužnou částku vymáhat soudně. Žalované však dlužnou částku neuhradili a ocitly se v prodlení s úhradou svého dluhu. Výše bezdůvodného obohacení, která v rozhodném období odpovídá výši obvyklého nájemného v daném místě a čase, byla zjištěna ze znaleckého posudku provedeného v rámci dokazování. Pokud jde o období po 11.7.2019 soud vycházel z růstu nájemného ve výši průměrné míry inflace spotřebitelských cen (vyhlašované Českým statistickým úřadem) v letech 2020 až 2022, tj. 3,2 % p.a. v roce 2020, 3,8 % p.a. v roce 2021 a 15,1 % p.a. v roce 2022. S přihlédnutím k těmto skutečnostem by tak reálně dosažitelný čistý výnos z nájemného v roce 2020 představoval částku ve výši 1.467.000,- Kč, v roce 2021 ve výši 1.523.000,- Kč a v roce 2022 ve výši 1.753.000,- Kč. Na základě shora uvedeného proto soud žalobu shledal důvodnou a proto jí v plném rozsahu vyhověl.

47. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšným žalovaným. Žalobce má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení za 5 úkonů po 300,- Kč (předžalobní výzva, sepis žaloby, replika k vyjádření druhé žalované, příprava na ústní jednání a účast při jednání dne 15.12.2023).

Poučení