45 C 61/2023 - 53

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Hladíkem sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] pro zaplacení 694 555 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 694.555,00 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 694.555,00 Kč od 22.3.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 800,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení jednak hmotné škody ve výši 618.021,- Kč, jednak nákladů právního zastoupení ve výši 6 534, jednak nemajetkové újmy ve výši 70 000,- Kč. Žalobce uvedl, že má na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2014, č. j. 26 ECm 30/2012-55 (věc byla původně vedena u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 26 ECm 30/2012) pravomocně přiznanou pohledávku ve výši 539.503,20 Kč s úrokem z prodlení 7,75 % p. a. od 14. 11. 2022 do zaplacení a náhradou nákladů řízení 78.518,40 Kč vůči společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], jejímž jednatelem byl pan [jméno FO]. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 3. 2014 a vykonatelnosti dne 11. 3. 2014. Společnost [právnická osoba] byla již v roce 2012 zcela nemajetná, veškerý její majetek byl vyveden. Od 2. 12. 2015 byla společnost [právnická osoba], v likvidaci a dne 10. 8. 2016 byla vymazána z obchodního rejstříku. [jméno FO] jako jednateli společnosti [právnická osoba] bylo následně zahájeno trestní stíhání pro podezření z trestného činu poškození věřitele dle § 222 odst. 1, písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Jedním z poškozených věřitelů tak byl rovněž i žalobce, který se rovněž přihlásil do řízení jako poškozený s pohledávkou na náhradu škody ve výši 618.021,- Kč dne 22. 10. 2018. V trestním řízení, následně vedeném u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn. 1 T 25/2019 došlo dle žalobce hned k několika pochybením, které naplňují zákonné předpoklady nesprávného úředního postupu, několikanásobnému zanedbání rozhodnutí o nárocích poškozeného v trestním řízení a průtahům v trestním řízení u soudu I. stupně. Pokud jde o zanedbání trestního soudu rozhodnout o nárocích žalobce jakožto poškozeného, jednatel společnosti [právnická osoba] byl nepravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 9. 2021, č. j. 1 T 25/2019-1444, kterým byl shledán vinným ze spáchání naříkaného skutku, byl mu vyměřen trest a současně mu byla uložena povinnost uhradit poškozeným škodu. Nikoliv však všem poškozeným, když soud opomenul rozhodnout o připojeném nároku žalobce, ani jej v rámci odůvodnění neodkázal do civilního řízení. Pro žalobce přitom z důvodu likvidace společnosti [právnická osoba], bylo právě vedení trestního řízení vůči bývalému jednateli společnosti, jedinou možností, jak reálně získat dlužnou výši této pohledávku. Žalobci tak dle jeho názoru vznikla újma, byť v následném odvolacím řízení byl dne 31. 3. 2022 Krajským soudem v Ústí nad Labem výrok o vině zrušen a věc vrácena zpět soudu I. stupně k novému projednání věci. Neuvedením žalobce jako poškozeného totiž byla způsobena nemožnost pro žalobce se vůči rozsudku odvolat do výroku o náhradě škody, čímž došlo k naprostému zmaření poslední možnosti žalobce, jak uspokojit výše uvedenou pohledávku za původním dlužníkem společnosti [právnická osoba] Samotné rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem si musel vyžádat žalobce dne 19. 9. 2022, protože mu usnesení doručeno nebylo, přestože již dne 31. 3. 2022 nabylo právní moci a vykonatelnosti. Po navrácení celého spisu z odvolacího soudu vydal Okresní soud v Mostě usnesení ze dne 5. 9. 2022, č. j. 1 T 25/2019-1563 a rozhodl o zastavení trestního stíhání obžalovaného podle § 223 odst. 1 trestního řádu, jelikož je trestní stíhání promlčeno. Zkrácená verze usnesení o zastavení trestního stíhání byla žalobci doručena dne 9. 9. 2022. Důvody promlčení trestního stíhání bývalého jednatele společnosti [právnická osoba] tak žalobci nejsou známy. Své pochybnosti o správnosti postupu soudu I. stupně k vydanému usnesení o zastavení trestního stíhání však nemohl vyjádřit, když toto mu bylo doručeno s již vyznačenou doložkou právní moci. Absence zahrnutí žalobce do výroku o škodě v rámci prvotního rozsudku soudu I. stupně se navíc dále vlekla nejen v rámci odvolacího řízení a následného vrácení spisu zpět Okresnímu soudu v Mostě. Dle názoru žalobce tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu a v jeho důsledku pak rovněž vzniku škody, která odpovídá výši žalobcem připojeného nároku na náhrady škody do trestního řízení. V řízení dále vznikly průtahy, neboť řízení u soudu I. stupně trvalo celkem tři a třičtvrtě roků, hlavní líčení bylo jedenáctkrát odročováno, nejednalo se přitom dle žalobce o tak složitou věc (po skutkové nebo právní stránce), která by vyžadovala natolik náročné přezkoumávání jednotlivých skutečností vyžadujících delší dobu řízení u soudu I. stupně. Dalším průtahem v řízení bylo období mezi pátým a šestým odročeným hlavním líčením. Dle názoru žalobce je za promlčení trestního stíhání proti bývalému jednateli společnosti [právnická osoba] zodpovědný soud, když v rámci jeho soudní činnosti došlo k průtahům v řízení, když ani po téměř čtyřech letech nedošlo k vyhlášení konečného rozhodnutí soudu I. stupně. Vlivem zastavení trestního řízení v předmětné věci došlo ke vzniku hmotné újmy na straně žalobce sestávající jak z připojeného nároku na náhradu škody do trestního, z nákladů řízení v rámci právního zastoupení klienta v předmětném trestním řízení ve výši 6.534,- K, když jeho právní zástupce mu vyúčtoval celkem 3 úkony právní služby (příprava, a převzetí věci, připojení nároků poškozeného do trestního řízení, další porada s klientem přesahující jednu hodinu), náhradu hotových výdajů 300,- Kč x 3 úkony právní služby + 21 % DPH. Pokud jde o zadostiučinění za újmu způsobenou vlivem průtahů v řízení, žalobce považoval za přiměřenou částku ve výši 20.000,- Kč za 1 rok trvání řízení. Celkem tedy 70.000,- Kč za tři roky a sedm měsíců. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované dne 21. 9. 2022. Protože žalovaná žalobci nárok v zákonné lhůtě neuspokojila, navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 21. 9. 2022 (žádostí z téhož dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 618.021 Kč a ve výši 6.534 Kč a peněžitého zadostiučinění ve výši 70.000 Kč jako náhrady nemateriální újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v řízení vedeném před Okresním soudem v Mostě pod sp. zn. 1 T 25/2019 jako soudem prvního stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 31. 5. 2023 a žádosti žalobce o poskytnutí náhrady škody a zadostiučinění nebylo vyhověno. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že neshledává důvodným ani uplatněný nárok na náhradu škody ve výši 618.021 Kč a ve výši 6.534 Kč, a to z důvodu absence odpovědnostního titulu. Jestliže v posuzovaném případě soud nerozhodl o nároku žalobce na náhradu škody, postup soudu se tak projevil v obsahu rozhodnutí, konkrétně v obsahu rozsudku okresního soudu ze dne 23. 9. 2021. Bylo byl tak možné uvažovat pouze o odpovědnosti státu za škodu vzniklou vydáním nezákonného rozhodnutí. Rozsudek ze dne 23. 9. 2021 však nepředstavoval pravomocné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno nadřízeným orgánem, tudíž nedošlo k naplnění prvního předpokladu vzniku odpovědnosti státu za vzniklou škodu. Není naplněn ani předpoklad příčinné souvislosti mezi pochybením soudu a vzniklou škodou, protože i kdyby soud v odsuzujícím rozsudku ze dne 23. 9. 2021 o nároku žalobce na náhradu škody rozhodl, i tak by došlo ke zrušení tohoto rozsudku odvolacím soudem a následnému zastavení trestního stíhání. Skutečnost, že trestní stíhání skončilo vydáním rozhodnutí o jeho zastavení, nelze v žádném případě klást k tíži státu. Není právem žádného účastníka řízení, aby bylo vydáno rozhodnutí, kterým by mu byl nárok přiznán. Navíc skutečnost, že o nároku žalobce na náhradu škody nebylo v trestním řízení rozhodnuto, nepředstavuje definitivní odepření náhrady škody, neboť není vyloučeno, aby se žalobce svého nároku domáhal v občanskoprávním řízení. Co se týče nákladů řízení ve výši 6.534 Kč, žalovaná s odkazem na zákonná ustanovení konstatovala, že o náhradě nákladů řízení vzniklých poškozenému v souvislosti s přibráním zmocněnce se rozhoduje v samotném trestním řízení. Požadované náklady řízení nebyly žalobcem vynaloženy na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí ani na nápravu nesprávného úředního postupu, s odkazem na výše uvedená ustanovení tak není dle názoru žalované nárok na náhradu škody důvodný.

3. Uplatněním nároku poškozeného, ze dne 21.9.2022, u Ministerstva spravedlnosti, zaslaná, dle doručenky datové zprávy, 21.9.2022, Ministerstvu spravedlnosti právním zástupcem žalobce. Dle doručenky odeslané zprávy z 21.9.2022 byla listina zaslána právním zástupcem žalobce Ministerstvu spravedlnosti a doručena téhož dne.

4. Sdělením Ministerstva spravedlnosti z 26.9.2022 byl žalobce informován, že žalovaná obdržela 21.9.2022 jeho žádost o vypořádání jeho nároku a podmínkách tohoto vypořádání. Dle detailu přijaté zprávy do datové schránky z 26.9.2022 byla zpráva zaslaná právnímu zástupci žalobce.

5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 31.5.2023 byl nárok žalobce vypořádán s tím, že nároky na náhradu škody a zadostiučinění nepřiměřené délky řízení nejsou důvodné.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 26 ECm 30/2012- 55 z 20.1.2014 ve věci společnosti [právnická osoba]. proti společnosti [právnická osoba] byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 539.503,20 Kč s příslušenstvím, a náhradu nákladů řízení. Rozsudek je nabyl právní moci 8.3.2014. Dle detailu datové schránky z 31.3.2014 byl doručen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, ve věci 26 ECm 30/2012 - 55 s doložkou právní moci právnímu zástupci žalobce.

7. Dle konečné zprávy a návrhu na výmaz z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] v likvidaci z 15.6.2016 byla společnost [právnická osoba] zrušena s likvidací, usnesením Městského soudu v Praze č.j. 82 Cm 249/2015 – 3, ze dne 18.5.2015. Současně byl jmenován [tituly před jménem] [jméno FO], likvidátorem společnosti, a likvidátorovi se nepodařilo dohledat jakýkoli majetek likvidované společnosti, a proto tedy nedošlo k rozdělení likvidačního zůstatku. Do likvidace byly přihlášeny pohledávky, Městského soudu v Praze, Finančního úřadu pro Prahu 2, a společnosti [právnická osoba]., v celkové výši 2.273.441,12 Kč, a tito tak nemohly být uspokojeni.

8. Dle úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], naposledy [právnická osoba] v likvidaci, tato byla zapsaná do rejstříku 21.1.2008 a vymazané 10.8.2016. Jednatelem společnosti byla od založení společnosti do 8.11.2010 [jméno FO], poté až do 31.10.2012 [jméno FO] a po něm [Anonymizováno].

9. Žalobce byl poučen jako poškozená právnická osoba v trestním řízení dne 15.10.2018, přičemž mu měla být způsobena škoda ve výši 618.021,00 Kč pachatelem trestné činnosti, [jméno FO], který tak měl poškodit věřitele.

10. Dle potvrzení a žádosti o vyčíslení/aktualizaci škody z 15.10.2018, Policií ČR, KŘP Ústeckého kraje, Územní odbor Most, byly zahájeny úkony trestního stíhání obviněného [jméno FO], pro poškozování věřitelů, včetně závazku vůči společnostem [právnická osoba]., [právnická osoba]., [Anonymizováno] s.r.o., a dalším v celkové výši 2.480.003,39 Kč. Současný žalobce byl požádán o zodpovězení otázek, jaká byla jednáním obviněného způsobena škoda, zda byla ze strany obviněného uhrazena alespoň zčásti, zda škodu vymáhá prostřednictvím občanského soudního řízení či jiného a zda se připojuje k trestnímu řízení.

11. Uplatněním náhrady škody způsobené trestným činem ze dne 22.10.2018, uplatnil žalobce u Policie ČR přímou škodu ve výši 539.503,20 Kč, dále zaplacený soudní poplatek ve výši 21.580,00 Kč a náhradu hotových výdajů v řízení před soudem ve výši 56.938,00 Kč, celkem 618.021,00 Kč. Dle detailu datové zprávy z 23.10.2018 byla zpráva odeslána Krajskému ředitelství Policie Ústeckého kraje.

12. Žádostí z 19.9.2022 žalobce požádal o zaslání rozhodnutí odvolacího soudu ke sp.zn. 1 T 25/2019 do své datové schránky. Dle detailu odeslané zprávy z téhož dne žádost byla zaslána právním zástupcem žalobce Okresnímu soudu v Mostě.

13. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě, č.j. 1 T 25/2019 – 1444 ze dne 23.9.2021 byl [jméno FO] uznán vinným ze spáchání přečinu poškození věřitele, podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a byl současně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na 1 rok, a povinnosti, zaplatit společnosti [Anonymizováno]-[právnická osoba]. částku 1.805.978,39 Kč, a společnosti [právnická osoba]. částku 108.729,00 Kč, a [jméno FO] částku 2.160,00 Kč. Dále byl poškozený, společnost [Anonymizováno]-[právnická osoba]. a společnost [právnická osoba]., a dále také [jméno FO], odkázáni na náhradu škody v řízeních, ve věcech občanskoprávních.

14. Usnesením Okresního soudu v Mostě z 5.9.2022 č.j. 1 T 25/2019- 1563 bylo trestní stíhání obžalovaného [jméno FO] zastaveno podle § 223 odst. 1 trestního řádu, z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť trestní stíhání je promlčeno, když trestného činu se měl dopustit obviněný v době od 23.2.2012 do 20.3.2012, kdy jako jediný jednatel a společník společnosti [právnická osoba] vědom si jejích splatných neuhrazených závazků nejméně vůči obchodním společnostem [Anonymizováno]-[právnická osoba]. a [právnická osoba]. a [právnická osoba]., také dále vůči soukromému podnikateli [jméno FO], v úmyslu neumožnit alespoň částečné uspokojení jejich pohledávek převedl z bankovního účtu společnosti [právnická osoba] na účet společnosti [právnická osoba] BULGARIA částku 67 000,- EUR, a sice ve čtyřech platbách během těchto dvou dnů. Vzhledem k tomu, že se státní zástupce vzdal práva stížnosti a obžalovaný prohlásil, že na projednání věci netrvá a oba současně souhlasili s vyhotovením zjednodušeného znění, není v rozhodnutí uvedeno ničeho bližšího o běhu promlčecí doby a důvodech promlčení.

15. Dle detailu přijaté zprávy z 9.9.2022 bylo právnímu zástupci žalobce doručeno usnesení č.j. 1 T 25/2019- 1563 s doložkou právní moci Okresním soudem v Mostě.

16. Ze spisu sp.zn. 1 T 25/2019 Okresního soudu v Mostě bylo zjištěno následující: Dne 22.10.2018 uplatnil svou škodu v trestním řízení prostřednictvím svého právního zástupce žalobce a předložil podklady ke svému nároku. Dne 15.10.2018 bylo založeno Poučení poškozené právnické osoby v trestním řízení. Dále byla do spisu založena 3.1.2019 zpráva o pověsti [jméno FO] v místě bydliště a provedena kontrola z evidence rejstříku trestů. Dne 17.12.2018 byla vyrozuměna o možnosti prostudovat trestní spis, právní zástupkyně obviněného. Téhož dne, byli o možnosti prostudovat trestní spis informováni zástupci společnosti [právnická osoba]., [právnická osoba]., [jméno FO] a [Anonymizováno]-[právnická osoba]. 9.1.2019 prostudoval trestní spis zástupce obviněného. Téhož dne prostudoval trestní spis zástupce současného žalobce, dále společnost [právnická osoba]., [jméno FO], [Anonymizováno]-[právnická osoba]. a jejich právní zástupci. Dne 10.1.2019 byl podán návrh na podání obžaloby, po skončení vyšetřování, podle které tedy [jméno FO] se měl dopustit spáchání přečinu, podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, tedy poškození věřitele. Dne 7.3.2019 byla podána obžaloba Okresním státním zastupitelstvím v Mostě Okresnímu soudu v Mostě, z již, uvedeného skutku. Soud provedl kontrolu evidence rejstříku trestů, z 11.3.2019, a poté nařídil hlavní líčení na 13.6.2019, a sice 18.3.2019, a obeslal účastníky. Dne 11.4.2019 byl soud telefonicky kontaktován [tituly před jménem] [jméno FO], který byl předvolán k jednání, a nebyla mu doručena zásilka, ani dokonce, výzva k oznámení. Soud znovu prováděl kontrolu rejstříku trestů, 12.6.2019. Poté, 12.6.2019, telefonovala paní [jméno FO], že se nedostaví k hlavnímu líčení, protože je mimo republiku. Dne 13.6.2019 se konalo hlavní líčení, při kterém bylo provedeno dokazování, a byli vyslechnuti svědci, konkrétně svědka, [jméno FO]. Dále svědek [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], a hlavní líčení poté bylo odročeno na 13.8.2019. Dne 20.6.2019 podal obžalovaný návrh na doplnění dokazování. Následovala odpověď právní zástupkyni, 23.7.2019, právní zástupkyni obžalovaného, že na slyšení 13.6. byl obžalovaný dvakrát upozorněn soudem, že pokud bude trvat na výslechu konkrétních svědků, má si jejich účast u soudu zajistit sám, když tito tedy, nebyli nijak označeni, v podání zástupce obžalovaného. Dále soud, žádala svědkyně [Anonymizováno], zda byla akceptována její omluva k hlavnímu líčení. Dne 13.8.2019 se ve věci konalo další hlavní líčení, byl vyslechnut [tituly před jménem] [jméno FO], jako svědek, paní [jméno FO], a dále bylo hlavní líčení odročeno na 17.10.2019, a do spisu byly rovněž založeny další podklady, včetně dohody o narovnání, mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba]., z roku 2012, nepodepsané. 12.8.2019, dále obdržel soud omluvu svědka [jméno FO], z účasti při jednání. Poté žádal o předání zásilky, prostřednictvím Policie ČR, 7.8.2019, resp. soud obdržel informaci o doručování, prostřednictvím Policie ČR, [jméno FO]. Dále soud prováděl kontrolu rejstříku trestů, 15.10.2019. Dne 17.10.2019 se ve věci konalo další hlavní líčení, které se z důvodu návrhu, na provedení důkazů listinami, které obhájce obžalovaného předloží do 20.11.2019, bylo odročeno na neurčito. Důkazy poté, ze strany obžalovaného, byly do spisu založeny, a 4.12.2020, bylo hlavní líčení nařízeno na 18.2.2020. Současně byli předvoláni zmocněnci účastníků. Dále se, 18.2.2020, konalo další hlavní líčení s tím, že toto bylo následně odročeno s ohledem na to, že obhájce obžalovaného trval na slyšení svědků, které navrhl, přičemž adresa jednoho z nich, svědka [Anonymizováno] v [Anonymizováno], mu není známa, tak bylo hlavní líčení odročeno, za účelem výslechu svědka [jméno FO], zatím na neurčito. Dále bylo hlavní líčení nařízeno, na 16.7.2020, a sice 30.4.2020, a byli předvoláni účastníci. 16.6.2020 požádala obhájkyně obžalovaného o odročení jednání z důvodu kolize. Hlavní líčení, poté bylo, 19.7.2020 přeloženo na 8.9.2020 (pozn. Soudu – neprávně uvedeno 8.9.2019). Dne 15.7.2020 se omluvil z účasti svědek [tituly před jménem] [jméno FO], z účasti na jednání. Dne 8.9.2020 bylo konáno další jednání, byl vyslechnut svědek [jméno FO], svědkyně [Anonymizováno], a poté bylo hlavní líčení, za účelem výslechu poškozeného [jméno FO], svědka [tituly před jménem] [jméno FO], a vyčkání obdržení dokladů, přislíbených od svědka [jméno FO], odročeno na 1.12.2020. Do spisu, byly dále založeny další podklady. Dne 1.12.2020 se konalo další hlavní líčení, byl vyslechnut svědek [tituly před jménem] [jméno FO], a poté bylo hlavní líčení odročeno, za účelem předvedení svědka [jméno FO], a zvážení předložení dalších listinných důkazů, když tento svědek se opětovně nedostavil k jednání na 4.2.2021. Do spisu bylo dále založeno sdělení právního zástupce poškozené společnosti [Anonymizováno]-[právnická osoba]., ze 4.2.2021. Dne 4.2.2021 se poté konalo další hlavní líčení, byl vyslechnut svědek [jméno FO] s tím, že stranám bylo následně sděleno, aby do příštího hlavního líčení zaslaly soudu seznam s uvedením konkrétních listinných důkazů, které chtějí přečíst při příštím hlavním líčení. Hlavní líčení poté bylo odročeno na 20.4.2021. Dne 9.2.2021 se ve věci vyjádřilo Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, o možnosti předvedení osoby [jméno FO] s tím, že v den předvedení, tedy 4.2.2021, nebyl na adrese zastižen, a bylo již ověřeno, že na soud se dotyčný dostavil sám. Dne 19.4.2021 byli s ohledem, na zdravotní indispozici rozhodující soudkyně, na pokyn zastupující soudkyně, z hlavního líčení odvoláni z účasti, na 20.4.2021 obhájce obviněného, zmocněnec poškozeného [tituly před jménem] [Anonymizováno], a Okresní státní zastupitelství v Mostě, všichni telefonicky. Dne 20.4.2021 se ve věci, nekonalo hlavní líčení, když toto bylo, přímo odročeno na neurčito, z důvodu zdravotní indispozice rozhodující soudkyně. Do spisu poté byl založen záznam o nařízení hlavního líčení, na 17.6.2021, a sice 27.4.2021, a byli předvoláni účastníci. Dne 17.6.2021 se konalo další hlavní líčení, byl vyslechnut, znovu, svědek [jméno FO], dále, byly navrhovány další důkazy, ze strany obhájce obviněného a státního zástupce. Zmocněnec poškozeného avizoval zaslání písemného seznamu listinných důkazů, které žádá přečíst. Jednalo se o zmocněnce [jméno FO], [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dále bylo hlavní líčení odročeno na 24.8.2021. Dne 21.6.2021 informovalo Krajské ředitelství Ústeckého kraje Policie ČR, o možnostech předvedení [jméno FO] s tím, že tento byl rovněž telefonicky, 17.6.2021 telefonicky kontaktován, kdy avizoval, že již je na cestě na soud, ale že nechce být předveden, jako nějaký zloděj, a proto hlídce neřekne, kde aktuálně je. Dále bylo do spisu založeno, 24.8.2021, vyjádření poškozeného, společnosti [Anonymizováno]-[právnická osoba]., a omluva, 24.8.2021, právního zástupce obviněného, z důvodu zdravotní indispozice. Hlavní líčení se z důvodu indispozice obhájce obviněného 24.8.2021 nekonalo a bylo odročeno na 16.9.2021. Dne 16.9.2021 se konalo další hlavní líčení, byly provedeny důkazy. Obhajoba trvala na slyšení, jí označených svědků. Tito byli zamítnuti, a po přednesu závěrečných řečí, bylo hlavní líčení odročeno na 23.9.2021, za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek byl poté vyhlášen 23.9.2021 v rámci hlavního líčení a [jméno FO] byl uznán vinným z naříkaného skutku. Písemné vyhotovení rozsudku 23.9.2021 bylo do spisu založeno téhož dne, a rozesláno účastníkům. Dne 22.10.2021 se odvolal proti rozsudku, blanketním způsobem, obžalovaný. Následně byl obžalovaný vyzván k doplnění odvolání tak, aby splňovalo zákonné náležitosti, jinak bude odmítnuto, a sice 10.11.2021. Dne 19.11.2021 zaslal obžalovaný, prostřednictvím svého obhájce, do spisu vyjádření, a doplnění odvolání. Poté byl spis předložen, 30.11.2021, Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud v Ústí nad Labem nařídil neveřejné zasedání, na 31.3.2022, prakticky obratem, při kterém, poté následně vyhlásil, zde čtené, již čtené tedy usnesení o tom, že rozsudek se v plném rozsahu zrušuje, a vrací soudu I. stupně. Dne 31.3.2022 Krajský soud v Ústí nad Labem v neveřejném zasedání usnesením napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne. Rozhodnutí bylo vypraveno v prodloužené lhůtě na základě žádosti ze 14.4.2022 s ohledem na větší množství věcí a náročnost některých z nich, a usnesení poté bylo rozesláno účastníkům. Dne 10.5.2022 byla vyznačena doložka právní moci na uvedeném rozhodnutí. Soud poté 26.5.2022 požádal Cizineckou policii Chomutov o součinnost, týkající se aktuálních adres svědků, státních příslušníků [Anonymizováno]. Jednalo se o 6 státních příslušníků [Anonymizováno]. Dále požádalo Městský soud v Praze o zapůjčení spisu 82 Cm 249/2015, rovněž spis Okresního soudu v Mostě 32 C 31/2014, a dále požádal o součinnost exekutora [tituly před jménem] [Anonymizováno] o zapůjčení spisu Krajského soudu v [adresa] 19 Cm 41/2012 a 26 Emc 30/2012. Dále vyžádal součinnost od svědkyně [jméno FO], o přislíbené faktury, do hlavního líčení, a nařídil hlavní líčení na 28.6.2022, a předvolal účastníky, včetně zmocněnce současného žalobce, [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Následně soud obdržel odpovědi na součinnost od Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], Exekutorského úřadu [adresa] – město, ve dnech 27.5.2022, 30.5.2022 od Magistrátu města [adresa]. 2.6.2022 od Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ohledně pobytu tří dotazovaných příslušníků [Anonymizováno]. Soud dále žádal 2.6.2022 o informaci dalších třech státních příslušnících [Anonymizováno]. Dne 3.6.2022 odpověděl na žádost o součinnost Europol (Policejní prezidium ČR). Dne 7.6.2022 odpovědělo na žádost o součinnost Ministerstvo práce a sociálních věcí ohledně zprostředkování zaměstnání ve vztahu k právnické osobě, a předložil další podklady. Dne 8.6.2022 informovala Policie ČR o jednom z [Anonymizováno] státních příslušníků, resp. o pobytu jednoho ze státních příslušníků [Anonymizováno], na které se soud dotazoval, a dále zaslala rovněž fotodokumentaci k dotyčnému. Dne 9.6.2022 požádal soud pátrače – SKPV [adresa] o založení tří osob do systému SIS + připojení údajů k osobám svědků, a rovněž také zaslal doplnění žádosti v rámci žádosti Europolu. Dne 15.6.2022 Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje odpovědělo na žádost o součinnost s tím, že ohledně dvou dotazovaných osob nebyly nalezeny údaje. Ohledně dvou osob byly nalezeny částečné doklady s tím, že tedy dva z dotazovaných cizích státních příslušníků, již se na území republiky nenachází. Soud poté prováděl 22.6.2022 kontrolu z evidence rejstříku trestů fyzických osob, obžalovaného. Dále žádal pátrače o zjištění přesné doby, kdy se jeden z dotazovaných státních příslušníků, zdržoval v České republice, a rovněž pátrání po pobytu této osoby s tím, že tato byla vyslechnuta v roce 2014, a od té doby mohla změnit adresu. Dále byl zaslán 22.6.2022 na pokyn soudce přípis svědkyni [jméno FO], prostřednictvím Policie ČR. Tato byla následně tedy policií obeslána, a 11.7.2022 byla listina vrácena, resp. byl vrácen zpět výstup, že svědkyni tedy byl učiněn pokus o doručení listiny, nicméně, nepodařilo se doručit. Dne 28.6.2022 se ve věci konalo další hlavní líčení, při kterém byl rovněž přítomen, resp. nebyli přítomni zástupci poškozených, ač byli vyrozuměni, a jednání tedy bylo po provedeném dokazování odročeno na 5.9.2022 za účelem dalšího dokazování. Dne 11.7.2022 odpověděla na žádost o součinnost Policie ČR ohledně jednoho z vyhledávaných cizích státních příslušníků, kdy tedy tohoto se nepodařilo dohledat, resp. nebyl zdokumentován pobyt této osoby v rámci ČR. Dne 19.7.2022 právní zástupce tehdejšího obžalovaného podal návrh na doplnění dokazování, a předložil další listiny. Soud poté 21.7.2022 žádal o součinnost společnost [právnická osoba]., dále sdělil právní zástupkyni obžalovaného, že v návaznosti na zaslané listiny, tyto jako podklad nejsou dostatečné a soud žádal tedy o poskytnutí další součinnosti, kdy konkrétně specifikoval požadované doklady. Dále požádal o součinnost společnost [právnická osoba]. Dále žádal pátrače o sdělení pobytu osoby, resp. jednoho z příslušníků [Anonymizováno] [Anonymizováno], resp. občanů [Anonymizováno]. Dále rovněž žádal o součinnost společnost [právnická osoba]. Dne 21.7.2022 informoval Europol, resp. odpověděl na žádost o součinnost, týkající se tří občanů [Anonymizováno] s tím, že jeden z nich zemřel v roce [Anonymizováno]. Dne 25.7.2022 Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje odpovědělo na součinnost, a o opětovně sdělilo, že nelze a ani nemají žádné indicie k pobytu hledané osoby, resp. jednoho z [Anonymizováno] občanů. Dne 16.8.2022 odpověděla na žádost o součinnost společnost [právnická osoba] 18.8.2022 doplnil obžalovaný návrh na dokazování a předložil další listiny. Dále byla 31.8.2022 provedena lustrace z evidence rejstříku trestů fyzických osob. Dne 5.9.2022 se vyjádřil právní zástupce poškozeného [Anonymizováno]-[právnická osoba]., a omluvil se z účasti při jednání. Dne 5.9.2022 se konalo další hlavní líčení, při kterém byly provedeny důkazy a následně bylo vyhlášeno usnesení, podle kterého bylo řízení zastaveno, resp. zastaveno trestního stíhání obžalovaného [jméno FO], neboť trestní stíhání je promlčeno. Z protokolu z 5.9.2022 vyplývá, že poškozený [Anonymizováno]-[právnická osoba]. vzal termín na vědomí, termín hlavního líčení. Zmocněnec [právnická osoba]. nebyl volán, a ani další zmocněnci ostatních poškozených. Písemné vyhotovení uvedeného usnesení bylo založeno do spisu 7.9.2022 a rozesláno účastníkům s tím, že nabylo právní moci 6.9.2022. Dne 6.9.2022 se ve věci vyjádřil obžalovaný, který souhlasil se zjednodušeným vyhotovením rozhodnutí. Okresní státní zastupitelství v Mostě se téhož dne vyjádřilo a vzdalo se stížnosti proti usnesení z 5.9.2022. Dále byla 8.9.2022 vyznačena doložka právní moci a byly vráceny přílohové spisy Krajskému soudu v Ústí nad Labem, a sice spis 19 Cm 41/2012, 26 Ecm 30/2012, Okresnímu soudu v Mostě spis 32 C 31/2014 a Městskému soudu v Praze spis 82 Cm 249/2015. Dne 8.9.2022 žádal Městský soud v Praze o vrácení, již uvedeného spisu, 82 Cm. Dne 9.9.2022 odpověděla na žádost o součinnost společnost [právnická osoba]. a předložila další podklady. Tímto tedy spis končí, resp. 19.9.2022 žádal právní zástupce současného žalobce, jako poškozeného v dané věci o zaslání rozhodnutí odvolacího soudu, s doložkou právní moci, a rovněž žádal o zaslání všech protokolů z hlavních líčení, která v podání vyjmenoval. Dne 31.10.2022 poté, co byly protokoly zaslány poškozenému, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje odpovědělo znovu na žádost o součinnost. Dále Policejní prezidium ČR, odbor mezinárodní policejní spolupráce informovalo o zásahu na osobu jednoho z cizích státních příslušníků, který byl zadržen na cestě na radnici města [Anonymizováno] [Anonymizováno], v [Anonymizováno]. Pak již tedy do spisu jsou založeny pouze žádanky o spis, zdejšího soudu. Tímto tedy spis končí.

17. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

19. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

20. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

21. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

22. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

23. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

24. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

25. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

27. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. Podle zákona č. 82/1998 Sb. tedy stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2.2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). Zákon tedy rozeznává dva odpovědnostní tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 38/2000). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které se přímo projevily ve vydání rozhodnutí (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou právě nezákonným rozhodnutím, nikoliv již jako nesprávný postup. V návaznosti na to pak judikatura považuje za nesprávné rozhodnutí takové rozhodnutí soudu či jiného orgánu, které bylo pro nezákonnost následně zrušeno nadřízeným orgánem, v případě soudních rozhodnutí tedy odvolacím či dovolacím soudem.

29. V daném případě bylo dokazováním zjištěno, že žalobce se jako poškozený přihlásil se svou pohledávkou, pravomocně přiznanou proti společnosti [právnická osoba] na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2014, č. j. 26 ECm 30/2012-55. Rozhodnutí nabylo právní moci 8.3.2014. Společnost [právnická osoba] byla zrušena s likvidací, usnesením Městského soudu v Praze č.j. 82 Cm 249/2015 – 3, ze dne 18.5.2015, přičemž její likvidátor nedohledal jakýkoliv majetek společnosti a tato byla následně dne 10.8.2016 vymazána z obchodního rejstříku. Jednatelem společnosti byl přitom v období od 8.11.2010 do 31.10.2012 [jméno FO]. [jméno FO] němu bylo poté zahájeno trestní stíhání, vedené u Okresního soudu v Mostě, pod sp.zn. 1 T 25/2019, v němž byl stíhán za přečin poškození věřitele, podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce se do řízení přihlásil jako poškozený dne 22.10.2018, když uplatnil svůj pravomocně přiznaný nárok vůči původnímu dlužníku v celkové 618.021,00 Kč. Trestní soud rozhodl rozsudkem .j. 1 T 25/2019 – 1444 ze dne 23.9.2021 o vině a trestu obžalovaného [jméno FO] a současně mu uložil povinnosti, zaplatit společnosti [Anonymizováno]-[právnická osoba]. částku 1.805.978,39 Kč, a společnosti [právnická osoba]. částku 108.729,00 Kč, a [jméno FO] částku 2.160,00 Kč. Dále byl poškozený, společnost [Anonymizováno]-[právnická osoba]. a společnost [právnická osoba]., a dále také [jméno FO], odkázáni na náhradu škody v řízeních, ve věcech občanskoprávních. O nároku žalobce jako poškozeného rozhodnuto nebylo. K následnému odvolání obžalovaného dne 31.3.2022 Krajský soud v Ústí nad Labem v neveřejném zasedání usnesením napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k projednání. Usnesením Okresního soudu v Mostě z 5.9.2022 č.j. 1 T 25/2019- 1563 bylo trestní stíhání obžalovaného [jméno FO] zastaveno podle § 223 odst. 1 trestního řádu, z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť trestní stíhání je promlčeno.

30. Jestliže žalobce tvrdil, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když soud opomněl rozhodnout o náhradě škody ve vztahu k jeho osobě (ať již přímo či žalobce odkázat na adhezní řízení) je především nutno zdůraznit, že žalobcem namítané pochybení či nesprávný postup soudu se projevilo právě v daném rozhodnutí a je tak zapotřebí jej hodnotit jako nezákonné rozhodnutí. Protože z žaloby i dokazování vyplynulo, že předmětné rozhodnutí nebylo pro nezákonnost pro právní moci zrušeno nadřízeným soudem, když k jeho zrušení a vrácení zpět soudu I.stupně došlo v rámci odvolacího řízení, je zřejmé, že v dané věci absentuje odpovědnostní titul. Pro úplnost nutno k tvrzení žalobce, že mu právě absencí výroku o náhradě škody ve vztahu k jeho osobě bylo odňato právo hájit svá práva a v důsledku toho mu pak vznikla škoda, poukázat na ust. § 246 odst. 1 písm. d), 2 trestního řádu, podle kterého rozsudek může odvoláním napadnout poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Žalobce tedy měl možnost proti rozsudku, v němž chyběl výrok o náhradě škody vůči němu (popř. výrok odkazující jej na adhezní řízení), podat jako opomenutý poškozený opravný prostředek. V daném případě je navíc zcela zřejmé, že žalobce by se svého v trestním řízení uplatněného nároku stejně nemohl domáhat po obžalovaném, i kdyby v rozhodnutí jím tvrzený výrok nechyběl či by podal odvolání jako opomenutý účastník, protože uvedené rozhodnutí bylo následně zrušeno odvolacím soudem a jako takové tak není vykonatelné. Závěrem nelze než doplnit, že to byl právě žalobce, kdo měl od roku 2014 exekuční titul vůči společnosti [právnická osoba], který se však rozhodl nijak nevymáhat a (spekulativně) vyčkával s uplatněním svého nároku až na výsledky trestního stíhání bývalého jednatele uvedené společnosti, škodu vůči stíhanému navíc neuplatnil ani z titulu zákonného ručení v rámci civilního řízení, byť tomuto postupu nic nebránilo. V tomto směru tak nejenže absentuje odpovědnostní titul, ale došlo i k přetržení příčinné souvislosti mezi vznikem škody a tvrzenou škodou. [jméno FO] již bylo nadbytečné zabývat se nad rámec shora uvedeného i okolnostmi, zda by se žalobce v případě, že by mu bylo pravomocně přiznáno právo na náhradu škody v trestním řízení, vůbec domohl náhrady své pohledávky vůči bývalému jednateli. Soud proto žalobu jako nedůvodnou co do nároku na náhradu škody zamítl ve výroku ad.I.

31. Pokud jde o náklady na obhajné, které žalobce uplatnil, stejně jako v případě nároku na náhradu majetkové škody není dán odpovědnostní titul, když v řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, k jehož nápravě by právně zastoupený žalobce vynaložil náklady. V tomto směru nelze než souhlasit se žalovanou, že právo na náhradu škody zahrnuje náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení, či změnu nezákonného rozhodnutí, či nápravu nesprávného úředního postupu. V daném případě žádný z těchto vyjmenovaných úkonů (převzetí právního zastoupení, připojení nároku do trestního řízení či porada s klientem) nevedly ani ke změně, ani ke zrušení jakéhokoli rozhodnutí, tím méně nezákonného. Nárok na náhradu nákladů právního zastoupení tak není důvodný a soud jej proto rovněž zamítl ve výroku ad.I.

32. Pokud jde o délku řízení, jestliže žalobce při ústním jednání dovozoval, že škoda mu mohla být způsobena již postupem Policie ČR, která vedla vyšetřování věci nepřiměřeně dlouhou dobu, nelze než konstatovat, že nárok na náhradu nepřiměřené délky řízení se posuzuje pouze za dobu, kdy byl poškozený účastníkem řízení. V daném případě žalobce uplatnil nárok na náhradu škody, způsobené trestným činem v trestním řízení až 20.8.2018 a teprve od tohoto okamžiku se stal účastníkem daného řízení. Soud tak žalobcem uplatněný nárok na náhradu zadostiučinění z nepřiměřené délky řízení mohl posuzovat pouze za období od 20.8.2018 do 6.9.2022, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo 4 roky a 2 týdny. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Soud musel vyslechnout řadu svědků, velkou část z nich ze zahraničí a bylo zapotřebí nejprve zjistit jejich místo pobytu za pomoci cizinecké policie a pomocí dožádání v zahraničí, včetně součinnosti Europolu. Někteří svědci se z hlavního líčení omlouvali a toto tak muselo být odročováno za účelem jejich opětovného předvolání. Soud musel vyžádat součinnost soudního exekutora, zjistit relevantní skutečnosti z civilních řízení (včetně řízení, v němž žalobce získal exekuční titul vůči společnosti [právnická osoba]) apod. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kromě řady procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně jednou, jednou procesně, soud odvolací rozhodoval jednou meritorně. Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, tento se na délce řízení nepodílel, nežádal o odročení hlavního líčení, kromě své účasti při hlavních líčeních se prakticky výrazně neprojevoval. Co se týče významu předmětu řízení, byť se jednalo o řízení trestní, které je typově spojeno s vyšším významem pro poškozeného, nelze pominout skutečnost, že žalobce nebyl v řízení stíhán a na řízení se účastnil pouze na základě své pozice jako poškozený, který uplatnil nárok škody vůči trestně stíhanému obviněnému. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní.

33. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení byla ve vztahu k jeho průběhu dobou přiměřenou. Poněvadž soud I. stupně neshledal v posuzovaném řízení nesprávný úřední postup, odpovědnost žalované nenastala a žalobu proto i co do tohoto nároku zamítl výrokem ad. I.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý z šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na jednání ve dnech 8.12.2023 a 30.1.2024, účast na těchto jednáních a účast na vyhlášení rozsudku).

Poučení