45 C 74/2021 - 98

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] proti žalované: [právnická osoba] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] pro zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17.500,00 Kč, spolu s 8,25 % úrokem z prodlení ročně, z částky 17.500,00 Kč od 25.3.2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce částku 30 798 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 60 000,- Kč, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 8 A 104/2016. Řízení bylo zahájeno 14.6.2016 správní žalobou, kterou se žalobce domáhal změny rozhodnutí Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu č. j. 4749/2016-EKO ze dne 15.4.2016. Žalobce stručně shrnul průběh řízení, v němž se vyskytl významný průtah mezi 10.10.2016 (tzn. od vrácení spisu nalézacímu soudu po rozhodnutí o námitce podjatosti rozhodujícího senátu nalézacího soudu) do 4.5.2020 (kdy bylo vydáno meritorní rozhodnutí v dané věci) s tím, že řízení dosud není skončeno, když o následné kasační stížnosti proti meritornímu rozhodnutí dosud nebylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto. S ohledem na shora uvedené proto žalobce vyčíslil nemajetkovou újmu, způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení ve výši 60 000,- Kč, tedy ve výši 20 000,- Kč za rok řízení (první dva roky v poloviční výši). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 24.9.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 24.9.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 104/2016. Žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada přiznána nebyla. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a uzavřela, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma, avšak podstatně nižší intenzity. Řízení je vedeno před dvěma stupni soudů a u Ústavního soudu ČR v celkové délce 5 let. Ve věci rozhodoval soud I. stupně jedenkrát, Nejvyšší správní soud ČR bude rozhodovat a Ústavní soud ČR jedenkrát. Řízení je po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy. Význam pro žalobce byl shledán jako nízký. Žalobce podal správní žalobu proti rozhodnutí Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu ze dne 15.4.2016. Etická komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu tímto rozhodnutím zamítla žalobcovo odvolání proti rozhodnutí [Anonymizováno] rozhodnutí ministerstva potvrdila. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. V daném případě současně nelze najít žádnou okolnost, která vyvracela domněnku, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 104/2016 je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalovaná závěrem uvedla, že žalobcem požadovaná náhrada nemajetkové újmy, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. V daném případě je navíc předmětem projednání rozhodnutí s deklaratorním závěrem, které se žalobce nedotýká v běžném životě. V této souvislosti vyjádřila i své domněnku, že motivací pro podání žaloby nebyla touha žalobce po pravomocném skončení věci, ale spíše jeho finanční obohacení. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Soud ve věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem 12.12.2023 č.j. 45 C 74/2021-68, který byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2024 č.j. 58 Co 62/2024-81 co do vyhovujícího výroku o věci samé a výroku o náhradě nákladů řízení zrušen a vrácen zpět soudu prvního stupně, když tento v řízení jednal s [Anonymizováno], ačkoliv mělo být jednáno s [Anonymizováno]. Tato vada mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Předmětem tak zůstala částka 17 500,- Kč s příslušenstvím.

4. Žádostí o zadostiučinění za průtahy v soudním řízení ze dne 24.9.2020 uplatnil žalobce svůj nárok u žalované.

5. Stanoviskem [Anonymizováno] ze 16.6.2021 byla žádost žalobce o předběžné projednán nároku vypořádána a [Anonymizováno] poskytlo žalobci odškodnění formou konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

6. Žalobou proti rozhodnutí žalovaného, čj. 4749/2016-EKO ze dne 15.4.2016 se žalobce u Městského soudu v Praze domáhal rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnutí [Anonymizováno] a také Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. Napadenými rozhodnutími nebyl žalobci přiznán status účastníka odboje proti komunismu.

7. Námitkou podjatosti z 11.8.2016 brojil žalobce proti složení senátu ve věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 8 A 104/2016, když konkrétně [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] jsou zapsáni v seznamu bývalých členů KSČ.

8. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 8 A 104/2016 – 77 ze dne 4.5.2020 byla žaloba proti rozhodnutí Etické komise České republiky ze dne 15.4.2016, č.j. 4749/2016- EKO zamítnuta jako nedůvodná, přičemž Městský soud v Praze v daném případě neshledal důvody k závěru, že by hodnocení žalobcova podílu na vydání časopisu [Anonymizováno] a dalších skutečností bylo nezákonné s tím, že Městský soud je sice toho názoru, že takováto činnost, by byla způsobilá naplnit hypotézu § 3 odst. 2 písm. a) zákona, nicméně nelze přehlížet, že zákon vyžaduje, aby takováto činnost byla vykonávána soustavně či dlouhodobě nebo byla jinak významná. Z podkladů, shromážděných správním orgánem vyplynulo, že žalobce do časopisu [Anonymizováno], dvakrát přispěl. Byly otisknuty jeho dopisy z vojny. Ze svědecké výpovědi dále vyplynulo, že zřejmě několikrát nějaký výtisk časopisu roznesl a nějaký pomohl přepisovat, ovšem nejednalo se o pravidelnou činnost.

9. Ústavní stížností ze dne 12.10.2016 brojil žalobce proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 200/2016-53 ze dne 27. 9. 2016, kterým bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze.

10. Usnesení Ústavního soudu III. ÚS 3410/16 ze dne 19.10.2016 byla ústavní stížnost žalobce proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 200/2016-53 ze dne 27. 9. 2016 odmítnuta jako nepřípustná s tím, že v době rozhodnutí o ústavní stížnosti nelze napadené rozhodnutí považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele a ten má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit.

11. Dne 27.2.2015 byla žádost žalobce o vydání osvědčení o účasti v odboji a odporu proti komunismu zamítnuta rozhodnutím [Anonymizováno] č.j. 262002353/12/2015-7542.

12. Ze spisu [Anonymizováno] sp.zn. 262002353/12 bylo zjištěno následující: Dne 6.1.2012 podal žalobce žádost o vydání předmětného osvědčení a přiložil předložil jako důkaz rozsudek Československé socialistické republiky z 30.10.1981 a fotokopii svého občanského průkazu. V lednu 2012 oznámilo [Anonymizováno] žalobci zahájení správního řízení o jeho žádosti s tím, že byl současně poučen o svých právech. Dne 17. února 2012 bylo řízení přerušeno za účelem zajištění příslušné dokumentace od Národního archivu úřadu pro dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu a archivu bezpečnostních složek s tím, že do předložení odborného stanoviska v dané věci, je tedy řízení přerušeno. Dne 19.3.2012 požádalo [Anonymizováno] o spolupráci v rámci řízení o vydání osvědčení Úřad dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu, Policie ČR Praha, týkající se celkem 58 osob, včetně současného žalobce. Dne 3.4.2012 požádalo [Anonymizováno] Archiv bezpečnostních složek o informaci, týkající se žalobce, či jakýchkoliv údajů, či dokumentů z archivních fondů k osobě žalobce. Dne 3.4.2012 požádalo [Anonymizováno] Národní archiv o poskytnutí jakýchkoliv údajů, či dokumentů z jeho archivu, vztahujících se k osobě žalobce. Dne 3.4.2012, resp. 4.4.2012 odpověděla Policie ČR, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu na žádost [Anonymizováno] a sdělila informace, týkající se několika osob, označených v původním podání, pod jednotlivými čísly, když číslo žalobce 58, není mezi zjištěnými osobami. Dne 30.8.2012 odpověděl Národní archiv na dotaz [Anonymizováno] s tím, že jméno žalobce neprochází členskou evidencí Ústředního výboru KSČ a ve fondech Národního archivu byl nalezen pouze rehabilitační spis, jehož kopii ministerstvu zaslal. Dle úředního záznamu z 20.9.2012 byl telefonicky kontaktován žalobce s informací, v jaké fázi se nachází jeho žádost, které archívy jsou k dispozici, a na jaké ještě [Anonymizováno] čeká. Dne 3.4.2014 informoval Odbor pro válečné veterány [Anonymizováno] žalobce telefonicky o stavu jeho žádosti s tím, že mu bylo sděleno, že se čeká na stanovisko Archivu bezpečnostních sborů, a po jeho obdržení, se shromážděný materiál posoudí z právnického a historického hlediska. Následně bude vydáno meritorní rozhodnutí, o čemž bude žalobce informován. Dne 13.5.2014 informoval Archiv bezpečnostních složek o odborném stanovisku, týkajícím se žalobce, a toto tedy zaslal, kdy rozebral jednotlivé skutečnosti. Dle úředního záznamu z 27.5.2014 byl žalobce telefonicky informován o stavu jeho žádosti s tím, že již bylo obdrženo stanovisko z Archivu bezpečnostních složek. Dosud však není poskytnuto CD s předmětnými materiály. Bylo domluveno, že se žalobce bude informovat zhruba za měsíc. Dne 6.8.2014 byl žalobce informován o pokračování v řízení s tím, že již jsou k dispozici vyžadované podklady a řízení pokračuje. Dne 22.8.2014 byl žalobce nahlížet do spisu. Dne 27.8.2014 byly žalobci zaslány jednotlivé podklady, uložené na DVD, které si vyžádal během nahlédnutí do spisu. Dne 27.8.2014 žádal Odbor pro válečné veterány [Anonymizováno] Vojenský ústřední archiv [adresa] o spolupráci v rámci řízení o vydání osvědčení s tím, že žádal o informace o účastnících odboje a odporu komunismu, účasti v odboji a odporu proti komunismu, ve vztahu k současnému žalobci, a dohledání jakýchkoliv podkladů, vztahujících se k tomuto. Dne 12.9.2014 Vojenský ústřední archiv informoval [Anonymizováno] že na oddělení justiční dokumentace a vojenské evidence nebyl dohledán žádný materiál na jméno žalobce. Příslušný fond k VÚ 8000 08 [adresa], je uložen ve Vojenském historickém ústavu Praha. Dne 15.9.2014 informoval Vojenský ústřední archiv [Anonymizováno] o tom, že byla odfaxována žádost do Vojenského ústředního archivu, Správního archivu Armády ČR v Olomouci, kde by se mohla nacházet justiční dokumentace jmenovaného, z roku 1978. Tyto informace byly s negativním výsledkem prověřeny s tím, že v dokumentech, dostupných v období od 7.8. do 30.11.1978 se v rozkazech na jméno [Jméno zainteresované osoby 0/0], nepodařilo vyhledat žádný záznam. Fond však byl poškozen při povodních v roce 2002, kdy byla zničena velká část denních rozkazů. Dne 6.10.2014 byl žalobce informován telefonicky ve věci jeho příspěvků do časopisu [Anonymizováno] s tím, že žalobce odkázal na pana [jméno FO], který časopis vydával. Dne 12.10.2014 zaslal pan [jméno FO] podklady, týkající se žalobce a časopisu [Anonymizováno], tedy jednotlivé listiny s tím, že uvedl, že moc toho nenašel, třetí ročník zatím nemá. Je otázkou, kdy ho bude mít s tím, že první dva soubory se týkají přímo žalobce. Dne 3.11.2014 byl svědek [jméno FO] předvolán k jednání na 24.11.2014, kdy měl být proveden jeho výslech. Téhož dne byl informován žalobce o tom, že bude proveden výslech [jméno FO]. Dne 9.12.2014 bylo oznámeno o provedení výslechu svědků mimo ústní jednání, resp. žalobce byl informován o tom, že 5.1.2015 má být provede výslech svědka [jméno FO]. Dne 10.12.2014 byl svědek [jméno FO] předvolán k ústnímu jednání na 5.1.2015. Svědek byl následně, 5.1.2015 ve věci vyslechnut a byl sepsán protokol o jeho výslechu. Dne 9.1.2015 nahlížel do spisu současný žalobce. Následně bylo vydáno v dané věci rozhodnutí, kterým byla žádost zamítnuta. Rozhodnutí zřejmě předcházelo seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, o kterém sekce státního tajemníka [Anonymizováno] informovalo žalobce, a sice 14.1.2015. Dne 17.3.2015 se žalobce odvolal proti rozhodnutí [Anonymizováno], ze dne 27.2.2015. Dne 13.4.2015 bylo postoupeno odvolání proti rozhodnutí [Anonymizováno] Etické komisi ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, se stanoviskem k odvolání proti rozhodnutí o nevydání osvědčení. Žalobce 22.4.2015 své odvolání doplnil, přímo podáním zaslaným Etické komisi ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Dne 23.4.2015 byl sekcí státního tajemníka [Anonymizováno], postoupeno doplnění odvolání, určené Etické komisi. Etická komise vydala 15.4.2016 v dané věci rozhodnutí, kterým odvolání žalobce proti rozhodnutí [Anonymizováno], kterým byla zamítnuta žádost účastníka řízení o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu zamítla, a rozhodnutí [Anonymizováno] č. 262002353/12/2015 – 7542 ze dne 27.2.2015 potvrdila. Dne 13.5.2016 Etická komise ČR vrátila předmětný spis [Anonymizováno] Následně 13.7.2016 požádala o poskytnutí spisového materiálu s ohledem na žádost soudu. Tímto spis končí.

13. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu řízení, vedeného pod sp.zn. 8A 104/2016 u Městského soudu v Praze, tedy že: Dne 14.6.2016 byla podána ve věci žaloba žalobcem proti Etické komisi České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Dne 17.6.2016 byl spis předložen asistentovi k provedení všech přípravných úkonů. Dne 14.6.2016 zaslal žalobce, prostřednictvím své právní zástupkyně soudu informaci o tom, že uvedeného dne podal správní žalobu, v podatelně zdejšího soudu, a zasílá žalobu a doručenku k napadenému rozhodnutí. Dne 20.6.2016 asistent soudce vyžádal správní spis a vyjádření od žalovaného, kterému současně zaslal žalobu a současně dal pokyn, aby bylo vyjádření žalovaného po doručení soudu zasláno zástupci žalobce. Dne 23.6.2016 vyzval soud účastníky řízení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Dne 11.7.2016 informovala Etická komise (jako žalovaná) o svém nesouhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. [právnická osoba] se vyjádřila 27.7.2016 k žalobě a zaslala podklady. Vyjádření žalované bylo následně 8.8.2016 zasláno právnímu zástupci žalobce. Dne 11.8.2016 ve věci podal žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce námitku podjatosti soudců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Tito se následně 12.8.2016 k námitce podjatosti vyjádřili a spis byl předložen Nejvyššímu správnímu soudu 18.8.2016 k rozhodnutí o námitce podjatosti. Dne 24.8.2016 Nejvyšší správní soud informoval Etickou komisi České republiky a právní zástupkyni tehdejšího žalobce, že obdržel návrh žalobce na rozhodnutí o námitce podjatosti soudců ([tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) s tím, že se věcí bude zabývat, projedná ji a rozhodne tříčlenný 7. senát Nejvyššího správního soudu, v daném složení s tím, že tedy účastníci mají právo, vyjádřit se k této námitce. Dne 5.10.2016 bylo doručeno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o námitce podjatosti ve věci č.j. Nao 200/2016 – 53 ze dne 27.9.2016 s tím, že soudci, rozhodující v dané věci, nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí dané věci. A toto, bylo poté zasláno účastníkům 29.9.2016. Spis byl poté 7.10.2016 vrácen Městskému soudu v Praze. Dne 12.10.2016 informoval žalobce Městský soud v Praze, že ve věci podal ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu, ze dne 27.9.2016, a následně bylo do spisu založeno usnesení Ústavního soudu z 19.10.2016, kterým byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná. Dne 21.12.2016 podal žalobce repliku k podání žalované ze dne 27.7.2016, a současně zaslal rozhodnutí Ústavního soudu, již zde čtené. Vyjádření žalobce bylo zasláno, 23.12.2016, žalovanému. Dne 16.3.2020 informoval Městský soud v Praze, že s ohledem na současnou výjimečnou situaci, jejíž vývoj je zcela nepředvídatelný, dochází k rušení všech jednání a nelze očekávat nařízení věci v dohledné době. I s ohledem na stáří věci proto žádal, aby účastníci zvážili, zda trvají na ústním projednání s tím, že věc lze rozhodnout bez nařízení jednání. Dne 23.3.2020 se ve věci vyjádřil žalovaný s tím, že souhlasil s rozhodnutím věci, bez nařízení jednání. Poté soud vyhlásil 4.5.2020 rozsudek č.j. 8 A 104/2016–75, kterým byla žaloba zamítnuta. Rozhodnutí nabylo právní moci 3.6.2020. Správní spis byl poté vrácen Etické komisi České republiky 3.6.2020 a poté byla 15.6.2020 ve věci vyhotovena tzv. post agenda. Dne 17.6.2020 Nejvyšší správní soud informoval Městský soud v Praze, že u něj došlo k podání kasační stížnosti 15.6.2020 a současně si vyžádal úplný soudní spis. Dne 18.6.2020 předložil Městský soud v Praze Nejvyššímu správnímu soudu soudní spis. Dne 2.8.2021 žádal Obvodní soud pro [adresa] o zapůjčení spisu. Dne 4.8.2021 informoval Městský soud v Praze, že zapůjčení spisu není možné z důvodu podané kasační stížnosti. Dne 1.12.2022 doručil Nejvyšší správní soud rozsudek, kterým byla kasační stížnost žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.5.2020 zamítnuta jako nedůvodná. Rozhodnutí bylo vydáno 25.11.2022 a nabylo právní moci 28.11.2022. Spis byl poté Nejvyšším správním soudem vrácen Městskému soudu v Praze 9.12.2022, včetně kasační stížnosti, resp. rozhodnutí o kasační stížnosti. Dne 31.1.2023 žádal opětovně Obvodní soud pro Prahu 2 o zapůjčení daného spisu. Tímto spis končí.

14. Další v řízení navržené důkazy (sdělením Ministerstva spravedlnosti z 25.9.2020 o přijetí žádosti a výpisem jednotlivých řízení, zahájených od 9.9.2012 do 25.11.2021 u Městského soudu v Praze ve věcech odškodňování dle zákona 262/2011) soud neprováděl, protože první z uvedených není pro rozhodnutí věci podstatný, druhý o celkové vytíženosti Městského soudu v Praze (či jeho jednotlivých senátů, včetně senátu 8A) ničeho nevypovídá, když shrnuje pouze úzkou výseč správních řízení, o kterých Městský soud v Praze v rámci správního soudnictví rozhoduje.

15. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

18. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

19. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

20. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

21. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

22. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

23. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

25. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 6.1.2012 do 28.11.2022, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, tedy celkem 10 let a 2 měsíců. Předmětem řízení bylo posouzení, zda dřívější jednání žalobce naplňuje parametry pro přiznání postavení žalobce jako účastníka protikomunistického odboje či nikoliv. Jak v řízení před správním orgánem, tak v řízení před správním soudem se vyskytla delší období nečinnosti (byť je otázkou nakolik lze za nečinnost považovat období od 3.4.2012 do 6.8.2014, kdy správní orgán vyčkával na zaslání podkladů z různých archivů), zejména markantní průtah se však vyskytl v období od 23.12.2016 (kdy soud zaslal vyjádření žalobce žalovanému) do 16.3.2020, kdy informoval Městský soud v Praze účastníky o tehdejší situaci, způsobené pandemií Covid-19, na jehož základě pak tehdejší žalovaná souhlasila s projednáním věci bez jednání. Ve zbývající části soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení vykazovalo mírně zvýšenou náročnost zejména po stránce procesní. V průběhu řízení navíc propukla pandemie Covid-19, během níž nebylo možné jednat a řada pracovišť, soudy nevyjímaje, prakticky nefungovala. Na druhou stranu je však skutečností, že nebýt shora uvedeného průtahu v daném řízení, mohlo být řízení skončeno, aniž by se jej pandemie Covid-19 jakkoli dotkla. Soud převážně vycházel z písemných důkazů, ale také ze svědecké výpovědi svědka, který se vyjadřoval ke konkrétním aktivitám žalobce v rámci undergroundového časopisu. Ve věci také bylo na více stupních rozhodováno o námitce podjatosti senátu soudu prvního stupně, což se rovněž projevilo na délce řízení. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, nalézací soud rozhodoval meritorně jednou, dvakrát rozhodoval Nejvyšší správní soud ČR jako soud odvolací (jednou o námitce podjatosti, jednou meritorně), ve věci rovněž 1x rozhodoval Ústavní soud ČR (právě o námitce podjatosti). Byť využití těchto zákonných procesních práv nelze obecně klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, návrh, aby soud jednal v nepřítomnosti, který žalobce na počátku řízení vznesl, lze sice považovat za určitou snahu o usnadnění vydání rozhodnutí, současně však nelze pominout, že takový postup nelze nárokovat. Je na rozhodnutí soudu, zda k tomuto procesnímu postupu přistoupí a tento postup je vázán na splnění řady podmínek, včetně souhlasu druhé strany řízení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by se žalobce snažil jakýmkoliv způsobem řízení urychlit. Ani během již uváděného markantního období nečinnosti se o průběh řízení v tomto směru nezajímal, nedomáhal se urychlení řízení (ať již neformálním dotazem či návrhem na určení lhůty), nevznesl jediný dotaz na postup daného řízení či výhled, kdy bude ve věci rozhodnuto. Naopak lze konstatovat, že žalobce svými nedůvodnými či dokonce nepřípustnými opravnými prostředky řízení prodloužil téměř o (rozsudek ze 4.5.2020 č.j. 8 A 104/2016–75 nabyl právní moci 3.6.2020, následně však byla ve věci podána nedůvodná kasační stížnost, přičemž rozhodnutí o ní nabylo právní moci až 28.11.2022, rovněž nelze pominout nepřípustnou ústavní stížnost do rozhodnutí o námitce podjatosti). Tento procesní postup žalobce rovněž přispěl k celkové době řízení. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Soud vzal v potaz i skutečnost, že samotné rozhodnutí o přiznání postavení účastníka odboje proti komunismu má povahu deklaratorní a jeho dopady do běžného života žalobce nemají zásadní vliv. Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako standartní.

27. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, právě s ohledem na zásadní průtah v daném řízení, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 6 let a 5 měsíců trvání řízení v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení, neboť posuzované řízení trvalo nad 10 let. Soud vyšel z vyšší základní částky než je částka 15 000 Kč (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 87 500 Kč. Od této částky odečetl 10 % z důvodu právní i procesní složitosti věci, dalších 20% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dále soud ponížil základní částku o 50 % z důvodu chování žalobců v průběhu. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 80 % (tzn. 65 000,- Kč) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 17 500,- Kč. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že právě tato částka zůstala předmětem řízení. K námitce žalované, že totožné ponížení by mělo být aplikováno i na žalobcem stanovenou základní částku zadostiučinění soud doplňuje, že uvedený výpočet se týká soudem stanovené částky, nikoliv částek, které z nejrůznějších důvodů stanoví účastníci. Soud proto žalobě ve výroku ad. I. vyhověl, co do shora uvedené částky spolu s úrokem z prodlení vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 798 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 12. 2023, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 4. 2024, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 5. 2024 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 6. 2024 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 800 Kč ve výši 4 998 Kč.

Poučení