45 C 75/2019-71

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] proti žalovanému: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 42/390, Praha 2 o zaplacení 1.268.000,00 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 1.268.000,00 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, a to v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení, resp. v řízeních vedených o jeho návrzích na nařízení předběžného opatření u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 216/2009. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že o těchto návrzích nebylo rozhodnuto v přiměřené době, resp. že tato řízení trvala nepřiměřeně dlouhou dobu. Řízení ve věcech úpravy styku s nezletilou, kterých byl žalobce účastníkem probíhala na prvním stupni až do 13. 9. 2017, kdy bylo ve věcech rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 0 P 216/2009-2382. Přičemž samotné řízení o úpravu styku s nezletilou trvalo 6 let, během kterých soud řádně neupravil styk žalobce s nezletilou. K definitivní úpravě pak došlo až rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 0 P 216/2009-2382 ze dne 13. 9. 2017. Následné odvolací řízení bylo před Městským soudem v Praze vedeno pod sp. zn. 25 Co 95/2018 a o odvolání bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 95/2018-2551 ze dne 8. 11. 2018. Řízení mělo 5 účastníků řízení a rozsudek nabyl právní moci dne 3. 12. 2018. Žalobce označuje za nesprávný úřední postup jednání soudu, který po dlouhou dobu od roku 2010 do roku 2018 nezajistil dostatečný styk žalobce s nezletilou, který by umožnil udržení základních citových vazeb nezletilé k otci. Řízení 1 ve věci úpravy styku žalobce, matky žalobce [jméno] [příjmení] a tety žalobce [jméno] [příjmení] s nezletilou [jméno] [příjmení], které na návrh těchto účastníků probíhalo nejprve před Okresním soudem Praha – západ a poté pokračovalo před Obvodním soudem pro Prahu 8 tak trvalo od 16. 6. 2011 do 3. 12. 2018, tj. po dobu 7 let a 6 měsíců. Žalobce požaduje za první rok soudního řízení odškodnění 15 000 Kč, za druhý rok soudního řízení odškodnění 20 000 Kč, za třetí rok soudního řízení odškodnění 25 000 Kč, za čtvrtý rok soudního řízení odškodnění 30 000 Kč, za pátý rok soudního řízení odškodnění 30 000 Kč, za šestý rok soudního řízení odškodnění 30 000 Kč, za sedmý rok soudního řízení odškodnění 30 000 Kč, za osmý rok soudního řízení odškodnění 20 000 Kč, přičemž výslednou částku navýšil o 100 % z důvodu mimořádně velkého významu řízení pro žalobce, celkem tak požadoval 400 000 Kč. Řízení 2 ve věci úpravy styku žalobce s nezletilou [jméno] [příjmení], které bylo zahájeno z moci úřední Obvodním soudem pro Prahu 8 usnesením č. j. P 216/2009 ze dne 17. 11. 2011 tak trvalo od 17. 11. 2011 do 3. 12. 2018, tj. po dobu 7 let a 1 měsíce. Žalobce požaduje za první rok soudního řízení odškodnění 15 000 Kč, za druhý rok soudního řízení odškodnění 20 000 Kč, za třetí rok soudního řízení odškodnění 25 000 Kč, za čtvrtý rok soudního řízení odškodnění 30 000 Kč, za pátý rok soudního řízení odškodnění 30 000 Kč, za šestý rok soudního řízení odškodnění 30 000 Kč, za sedmý rok soudního řízení odškodnění 30 000 Kč, za osmý rok soudního řízení odškodnění 4 000 Kč, přičemž výslednou částku navýšil o 100 % z důvodu mimořádně velkého významu řízení pro žalobce a žádal celkem 368 000 Kč. Žalobce dále označil jako nesprávný úřední postup jednání soudu, který po dlouhou dobu nezajistil alespoň elementární styk žalobce s nezletilou, který by umožnil udržení základních citových vazeb nezletilé k otci. Za nezajištění včasné základní úpravy styku žalobce s nezletilou dcerou žádal žalobce náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Celkově tak žalobce žádal 1.268.000,00 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž uvedla, že žalobce dne 3.6.2019 požádal o poskytnutí zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu, které mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem, průtahy v řízení o schválení právního úkonu, v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P C 216/2009. Výkon práva žalobce, kterým se domáhá zadostiučinění tvrzené nemajetkové újmy, žalovaná považuje za šikanózní. Žalobci žádná újma vzniknout nemohla a ani se u něj nepresumuje. Žalobce současně zaslal dne 3.4.2019 pět žádostí o náhradu nemajetkové újmy z totožného řízení a za totožnou dobu. Z toho tři žaloby pro zmatečnost a dvě na obnovu řízení. V následujícím období přibyly dne 3.6.2019 další tři. Z obsahu podání žalobce je patrné, že není ochoten akceptovat nezávislé rozhodování soudů a pouze polemizuje s jejich rozhodnutími, která mu nevyšla vstříc. V této konkrétní věci se žalobce domáhal u soudu úpravy styku s nezletilou. Styk s nezletilou byl po celou dobu řízení upraven. Žalobce měl pravomocně zakázán styk s nezletilou, neboť k tomu soudy shledaly závažné důvody. Žalovaná není žádným způsobem odpovědna za situaci v primární rodině žalobce, za vyhrocené mezilidské vztahy a chování jejích jednotlivých členů. V řízení péči o nezletilé je základním účelem chránit zájmy dítěte. Žalobce sledoval své partikulární zájmy. Žalované je z úřední činnosti známo, že mezi otcem a matkou a i širší rodinou panují zcela neidylické vztahy. Chování účastníků řízení nejsou a priori přičitatelná státu. Žalovaná považuje tento úsek řízení za zcela přiměřený a odpovídající procesní aktivitě matky a otce. Za to stát nenese žádnou odpovědnost. Soud na straně jedné nemůže účastníkům řízení zakázat podávat opravné prostředky, které jim procesní předpis umožňuje, na straně druhé se s nimi musí řádně vypořádat a nutně prodlužuje délku řízení. I přes povinnost soudu dbát na hladký průběh procesu, je zde také povinnost soudu respektovat veškerá procesní práva ostatních účastníků, ačkoliv jejich kroky mohou být při zpětném pohledu vyhodnoceny jako obstrukční povahy. Prakticky proti všem rozhodnutím soudu bylo ze strany účastníků podáváno odvolání. Žalovaná způsobovala další obstrukce námitkou podjatosti soudce či námitkami vůči osobě znalce. Pokud tedy jde o podíl žalobce či ostatních účastníků řízení na délce řízení, nelze jim přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany. Jestliže účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. S odkazem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

3. Předběžným uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, žalobce vymezil tento postup obsahově totožně jako se žalobou, a toto své podání datoval 3.6.2019 s tím, že tedy je adresoval Ministerstvu spravedlnosti.

4. Dle potvrzení o doručení podání ze dne 3.6.2019 byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku prostřednictvím e-mailové podatelny doručena Ministerstvu spravedlnosti.

5. Ze spisu sp.zn. 0 P 216/2009, v němž žalobce vymezil časový úsek od 6.6.2011 do 3.12.2018, soud zjistil následující: Usnesením ze dne 6.6.2011 Městský soud v Praze návrh otce na vydání rozhodnutí o neúčinnosti doručení zamítl, a zároveň rozhodl o ustanovení opatrovníka nezletilé pro účely trestního řízení. Proti tomu podal otec odvolání a následně podal 16.6.2011 další návrh na předběžné opatření. Spis byl dne 28.7.2011 předložen odvolacímu soudu s tím, že Městský soud v Praze pouze dne 5.8.2011 změnil osobu opatrovníka. Dne 29.8.2011 otec podal návrh na vydání předběžného opatření, který opakoval dne 30.8.2011. Dne 6.9.2011 soud uvedené zamítá. Ze strany otce byla podána ústavní stížnost. V mezidobí otec podal proti usnesení soudu odvolání. Ústavní soud pod sp. zn. I. ÚS 2008/2011 ústavní stížnost dne 10.10.2011 odmítl. Dne 10.11.2011 otec podal další návrh na vydání předběžného opatření. O něm je rozhodnuto pod č.j. P 216/2009 – 479 dne 17.11.2011 tak, že zamítl návrh na vydání předběžného opatření, zároveň zahájil podle § 81 odst. 1 řízení o úpravu styku otce s nezletilou a uložil otci pořádkovou pokutu. Následně byla v mezidobí podána další ústavní stížnost ze strany otce, o níž rozhodl Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 2634/11 tak, že ústavní stížnost odmítl. Otec podal dne 27.12.2011 odvolání proti usnesení o uložení pořádkové pokuty i k předběžnému opatření. Dne 4.1.2012 ve věci proběhlo jednání, kdy následovalo ustanovení znalců ke znaleckému posudku. Otec vznesl námitku místní nepříslušnosti a navrhl věc postoupit Okresnímu soudu [obec] Obvodní soud pro Prahu 8 dne 13.1.2012 shora uvedené námitky zamítl, rovněž zamítl návrh na přerušení řízení o úpravu styku otce s nezletilou. Spis byl předložen dne 24.1.2012 k odvolacímu soudu. Poté byla vznesena námitka podjatosti odvolacího soudu, k níž se vyjadřují senáty odvolacího soudu. Spis byl poté předložen Vrchnímu soudu v Praze. Ten dne 16.3.2012 uvedl, že nejsou soudci vyloučeni. Městský soud v Praze dne 23.4.2012 odmítl žádost žalobce na vydání rozhodnutí, týkající se předběžného opatření. Žalobce podal odvolání ke změně příslušnosti soudu a o nevhodnost určeného opatrovníka. Poté znalec sdělil, že se otec nedostavil ke zkoumání. Dne 13.6.2012 byl podán částečný znalecký posudek. Otec podal dne 20.6.2012 odvolání proti rozhodnutí ze dne 20.5.2010 a návrh na rozhodnutí o neúčinnosti doručení napadeného usnesení o předběžném opatření, kterým byla otci uložena povinnost zdržet se styku s nezletilou dcerou. Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně ohledně rozhodnutí o místní příslušnosti. Poté otec podal návrh na provedení procesního úkonu a určení lhůty k provedení procesního úkonu, stížnost na průtahy a nezákonné zadržování podání. Usnesením ze dne 31.8.2012 byly návrhy otce zamítnuty, ten se proti rozhodnutí odvolal. Dne 25.9.2012 byl spis předložen odvolacímu soudu, ten usnesení soudu I. stupně usnesením ze dne 6.12.2012 potvrdil. Dne 13.12.2011 otec podal žalobu pro zmatečnost. Dne 5.2.2013 Obvodní soud pro Prahu 8 rozhoduje tak, že návrh otce ze dne 29.1.2013 na nařízení předběžného opatření, kterým by byla snížena vyživovací povinnost se zamítá. Dne 3.4.2013 bylo nařízeno jednání, protože však otec podal odvolání proti zamítnutí návrhu na předběžné opatření, bylo jednání odročeno na neurčito. [příjmení] jiné byla opět podána ústavní stížnost. Dne 8.8.2013 je věc předložena s odvoláním Městskému soudu v Praze, ten bez věcného vyřízení věc vrací s ohledem na nutnost rozhodnout o návrhu nezletilé. O tom je rozhodnuto usnesením ze dne 6.9.2013. Spis byl předložen dne 12.11.2013 s tím, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 21.11.2013 odvolání odmítl. Městský soud v Praze znovu rozhodl, že soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] není vyloučena z projednání věci a potvrdil usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Ve věci byly podány další námitky podjatosti a stížnost otce na průtahy v soudním řízení. Městský soud v Praze dne 25.2.2014 rozhodl, že soudci soudu prvního stupně nejsou vyloučeni z řízení. Znovu byl podán návrh na určení lhůty, o kterém rozhodl Městský soud v Praze dne 18.3.2014 s tím, že otec jako navrhovatel zahlcuje řízení svými zřetelně obstrukčními procesními úkony a brání tomu, aby ve věci bylo urychleně rozhodnuto. Jedná se o kverulativní chování otce. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost otce pod sp. zn. II. ÚS 415/2013 dne 25.3.2014. Otec požádal o odročení jednání nařízeného na den 7.4.2014, to se přesto konalo a bylo rozhodnuto o styku otce s nezletilou. Dne 28.5.2014 bylo nařízeno další jednání ve věci, které však k žádosti otce a dalším vzneseným námitkám podjatosti bylo odročeno. Usnesením ze dne 21.6.2012 Okresní soud pro [část Prahy] vyslovil místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 8, jako soudu místně příslušnému, a to k návrhu otce a kmotry nezletilé ze dne 19.6.2012, kterým se domáhali úpravy styku [jméno] s rodinou. Dne 16.7.2012 podala kmotra nezletilé proti shora uvedenému usnesení odvolání. Spis byl předložen 20.7.2012 odvolacímu soudu, následná výzva z [číslo] k doplnění návrhu. Dne 5.12.2012 reakce žalobce, dále předkládací zpráva z 19.12.2012 ke Krajskému soudu v Praze a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17.1.2013 s tím, že bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně ohledně opatrovníka. Následně byla vydána předkládací zpráva ke Krajskému soudu v Praze ze dne 17.5.2013 a poré usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24.5.2013 bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o místní nepříslušnosti. 27.8.2013 došlo k ustanovení dalšího opatrovníka. 16.8.2013 byl podán další návrh žalobce na schválení procesního úkonu. Dne 16.9.2013 došlo odvolání žalobce do usnesení z 27.8.2013, následně byl spis zaslán Ústavnímu soudu k rozhodnutí o ústavní stížnosti, o které bylo rozhodováno rozhodnutím Ústavního soudu pod sp.zn. II. ÚS 1541/13 ze dne 12.11.2013, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta. Následně je založena předkládací zpráva z 29.11.2013 a dále usnesením z 30.12.2013 odmítnuto odvolání otce do usnesení na ustanovení opatrovníka. 10.1.2014 byl podán návrh na schválení procesního úkonu od žalobce, usnesením z 25.2.2014 byla přiznána odměna opatrovníkovi. Usnesením z 3.6.2014 bylo rozhodováno o nevyloučení soudních znalců a vyšších soudních úřednic, následovalo odvolání proti rozsudku ze dne 7.4.2014 od žalobce. Následuje zpráva zasílaná Obvodním soudem pro Prahu 2 Obvodnímu soudu pro Prahu 8 o sdělení stavu řízení, dále je založen návrh na nařízení předběžného opatření, zasílaný žalobcem k Obvodnímu soudu pro Prahu 8, bez uvedení data podání, následně doplněn návrh na nařízení předběžného opatření a návrh na zajištění důkazů v řízení o úpravě styku nezletilé s otcem a rodinou s datem 19.6.2014. Usnesením ze dne 25.6.2014 bylo rozhodováno o zamítnutí návrhu otce na nařízení předběžného opatření a taktéž zamítnutí návrhu otce na zajištění důkazů. Následně byla podána námitka podjatosti soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] ze strany žalobce, která je datována 30.6.2014 a bylo podáno odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7.4.2014 ze strany [jméno] [příjmení]. Dále byl založen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci sp.zn. 28C 247/2009 ohledně rozvodu manželství s doložkou právní moci 17.6.2014. Dne 30.6.2014 podala odvolání Mgr. [jméno] [příjmení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 0P 216/2009 ze dne 7.4.2014 s tím že soud s ní jako s účastnicí nejednal. Ve věci je dále založeno rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 950/14 o odmítnutí ústavní stížnosti proti usnesení městského soudu z 21.11.2013, a to ke dvěma usnesením, konkrétně ústavní stížnost, resp. rozhodnutí Ústavního soudu z 10.7.2014. Dále je založeno rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 1722/14 o odmítnutí ústavní stížnosti ze dne 7.7.2014, která byla podána proti usnesení Městského soudu v Praze z 25.2.2014 žalobcem. Dne 17.7.2014 podala Mgr. [jméno] [příjmení] také odvolání proti usnesení ze dne 25.6.2014. Dne 28.8.2014 je spis předložen odvolacímu soudu právě s odvoláním proti rozsudku. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9.9.2014 bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na určení lhůty k rozhodnutí, dále bylo rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 6.10.2014 rozhodnuto o odmítnutí odvolání [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], dále bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6.10.2014 rozhodováno o odmítnutí odvolání podaného otcem jako zástupcem nezletilé [jméno] [příjmení], odmítnutí odvolání [jméno] [příjmení], odmítnutí odvolání Mgr. [jméno] [příjmení] a usnesení soudu I. stupně bylo potvrzeno. Odvolací jednání bylo nařízeno na 27.11.2014 a dále bylo vydáno usnesení Městským soudem v Praze o zamítnutí žádosti otce o ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 26.11.2014. Následovala žádost o odročení ústního jednání nařízeného na 27.11.2014 a případná omluva neúčasti na jednání od [celé jméno žalobce], zasílaná Městskému soudu v Praze z 25.11.2014. Dále byla zakládána doplnění odvolání proti rozsudku, zasílané žalobcem, a následuje evidenční list o zvukovém záznamu ohledně vedení jednání u Městského soudu v Praze z 27.11.2014 a následné rozhodnutí Městského soudu v Praze, č.j. 25Co 378/2014-1500 ze dne 27.11.2014, jímž bylo rozhodnuto jednak o nevyloučení soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] z projednání a rozhodování ve věci o odmítnutí odvolání podaného otcem, jako zákonným zástupcem nezletilé [jméno] [příjmení] proti rozsudku soudu I. stupně a o odmítnutí odvolání otce proti výroku o zrušení předběžného opatření a o vyloučení řízení o návrzích otce na snížení výživného a o schválení důležitých právních úkonů za nezletilou, dále byl rozsudek soudu I. stupně změněn částečně ve výroku o úpravě styku otce s nezletilou [jméno] [příjmení], částečně byl potvrzen a dále bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Ve věci dále bylo vydáno usnesení Městským soudem v Praze ze dne 1.12.2014, jímž bylo rozhodováno o nevyloučení soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] z projednávání a rozhodování věci v řízení o návrhu otce na schválení úkonu žaloby a náhradu nemateriální újmy a dále změněno usnesení soudu I. stupně tak, že opatrovníka soud jmenuje pro řízení o návrhu otce na schválení právního úkonu, jinak bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Dále bylo rozhodováno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1.12.2014 o změně usnesení soudu I. stupně ohledně jmenování opatrovníka nezletilé. Byly zakládány návrhy z 22.9.2014 o schválení právního úkonu za nezletilou ve věci žaloby o náhradu škody, která byla taktéž připojena. A další návrhy na schválení právního úkonu ze 4.11.2014 za nezletilou, včetně žaloby na ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy, další návrh z 10.11.2014 na schválení právního úkonu, včetně doložení příslušných žalob. Dále Ústavní soud žádal o zaslání spisu. Do spisu byla zakládána potvrzení Úřadu práce České republiky ohledně absence poskytování potvrzení o nezaměstnanosti žalobci, jako uchazeči o zaměstnání, dále usnesení exekučního soudu. Dále je založeno rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3575/14 ze dne 2.12.2014 o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele [celé jméno žalobce] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.9.2014 a Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20.5.2010. Dále byly zasílány námitky podjatosti z 2.1.2015 ze strany žalobce, a sice podjatosti soudců, a to k Městskému soudu v Praze. Byl podán návrh na schválení právního úkonu za nezletilou, podaný [celé jméno žalobce] 15.1.2015, včetně žaloby podané na náhradu nemajetkové škody, dále návrh na určení lhůty a přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, zasílaný Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 19.1.2015, podnět k zahájení řízení o změně styku podaný Městskou částí [obec a číslo], Úřadem městské části ze dne 2.2.2015, a dále zpráva ze šetření Města Černošice, Městského úřadu z 21.1.2015. Ve věci byl dále podán návrh na vydání předběžného opatření matkou [jméno] [příjmení] 4.2.2015, následně Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl usnesením o zahájení řízení o změně úpravy styku nezletilé a stanovil opatrovníka nezletilé a dále nařídil předběžné opatření, a to svým rozhodnutím ze dne 11.2.2015. Odvolání proti usnesení podal žalobce dne 4.3.2015. Ve věci byly zakládány plné moci k zastupování, výpisy z účtů a dále je evidován návrh na určení lhůty a přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti adresovaný Obvodnímu soudu pro Prahu 8 z 19.1.2015 opětovně. Dne 18.3.2015 podal otec žalobu na obnovu řízení proti rozsudku obvodního soudu ze dne 7.4.2014. Dále doplňuje žalobu pro zmatečnost. Dne 1.4.2015 ve věci probíhá jednání, byl vyslechnut otec i matka nezletilé, dále Mgr. [příjmení] a následně je jednání odročeno na 20.5.2015. V mezidobí rozhodl Ústavní soud pod sp. zn. III. ÚS 529/15 dne 26.3.2015, kdy ústavní stížnost odmítl. Ve spise bylo zakládáno doplnění odvolání ze strany žalobce z 27.4.2015 a podané žaloby o náhradu nemajetkových újem. Dále bylo založeno odvolání proti usnesení z 30.10.2015 zasílané žalobcem 1.12.2015. Opětovně byly zakládány zprávy Městské části [obec a číslo], Úřadu městské části, urgence o sdělení stavu řízení k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 a k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 s ohledem na podané žaloby. Dále byla zakládána další související rozhodnutí Městského soudu v Praze v odlišných věcech náhrad nemajetkových újem. Dne 6.5.2015 ve věci rozhoduje Městský soud v Praze s tím, že opět byla odmítnuta odvolání podaná otcem proti všem rozhodnutím, která do té doby byla vydána. Dne 20.5.2015 proběhlo jednání před soudem I. stupně, kdy se jednalo i o úpravu styku s rodinnými příslušníky a jednání bylo odročeno na 17.6.2015. Dne 1.6.2015 otec podal další návrh na předběžné opatření. Usnesením ze dne 8.6.2015 byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut. Proti předmětnému usnesení bylo podáno odvolání ze strany žalobce 25.6.2015. V mezičase byl vyhotovován platební poukaz k výplatě znalce a taktéž odpovídáno na žádost Obvodního soudu pro Prahu 2 ohledně stavu řízení. Opakovaně byly zakládány zprávy Městského úřadu Černošice ohledně šetření poměrů. Dne 17.6.2015 probíhá jednání ve věci, je vyhlášen rozsudek s tím, že o zamítnutí návrhu otce na snížení výživného, zamítnutí návrhu otce na schválení právního jednání za nezletilou, zamítnutí návrhu otce na schválení právního jednání za nezletilou dalšího bylo rozhodnuto, a dále, pokud jde o další návrh, dále zamítnutí dalších 4 návrhů otce na schválení právního jednání za nezletilou, a dále bylo vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí řízení o změnu úpravy styku otce s nezletilou a řízení o úpravě styku nezletilé s rodinnými příslušníky. Otec podal návrhy na schválení úkonu a to podání žaloby proti České republice a podal také odvolání proti uvedenému rozsudku. Dále byl podán návrh na schválení právního úkonu za nezletilou z 13.8.2015 ze strany žalobce. Ve věci bylo dále založeno odvolání proti rozsudku ze dne 31.8.2015. Poté byl usnesením vyzýván otec k doplnění vad odvolání, a to 21.9.2015. Dále byl podán návrh na zrušení předběžného opatření ze strany otce z 30.9.2015 a doplnění odvolání proti rozsudku na základě výzvy. Opakovaně byl soud vyzýván ke sdělení stavu řízení ze strany Obvodního soudu pro Prahu 2 s ohledem na podané žaloby se spisem souvisejícím. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 z 30.10.2015 bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu otce došlého 30.9.2015 na zrušení předběžného opatření. Věc byla předkládána Městskému soudu v Praze 23.11.2015 se dvěma předkládacími zprávami a následně usnesením Městského soudu v Praze bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o návrhu otce na vydání předběžného opatření z 25.11.2015 a dále bylo nařízeno odvolací jednání na den 4.2.2016. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.2.2016 bylo odmítnuto odvolání podané otcem, a to dvěma výroky, dále byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, pokud jde o dílčí výroky II., III., IV., V., VI. a VII. Usnesením Městského soudu v Praze bylo opraveno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.2.2016, pokud jde o správné datum, a to usnesením z 23.2.2016. Opakovaně byl žádán stav řízení Obvodním soudem pro Prahu 6 a Obvodním soudem pro Prahu 2 v průběhu dubna roku 2016 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 z 16.4.2016 byl ustanoven nezletilé [jméno] [příjmení] opatrovník pro jednotlivé dílčí podání žalob. Tyto žaloby potom byly zakládány taktéž ve spise a jsou i jeho obsahem. Dále je založena žádost o odročení jednání a omluva neúčasti z 18.5.2016 žalobcem, byl založen protokol o jednání z 18.5.2016, ze kterého vyplývá, že jednání následně bylo odročováno za účelem opětovného předvolání otce a dalších navrhovatelů na nový termín. Věc byla předkládána Městskému soudu v Praze 26.5.2016 s tím, že následně usnesením Městského soudu v Praze bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně ohledně zamítnutí návrhu otce na zrušení předběžného opatření, konkrétně rozhodnutí z 1.6.2016. Ve spise je dále založen protokol o ústním jednání z 29.6.2016, ze kterého vyplývá shrnutí průběhu dokazování a po jednání jeho odročení na následující termín za účelem změny výslechu nezletilé a doplnění dokazování. Opětovně jsou zakládány zprávy Obvodního soudu pro Prahu 2 ohledně sdělení stavu řízení. Následně byl protokol o výslechu před soudem I. stupně opatrovnickým oddělením 6.9.2016 založen do spisu, kde byl proveden výslech nezletilé [jméno] [příjmení]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3.10.2016 bylo dále nařízeno předběžné opatření ve věci styku žalobce s nezletilou a zrušeno předběžné opatření předešlé. Ústní jednání nařízeno na 26.10.2016 bylo následně odročováno na nový termín 28.11.2016 referátem z [číslo]. Ve věci dále bylo založeno rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2186/15 o odmítnutí ústavní stížnosti ze dne 11.10.2016 podané otcem proti výroku IV. usnesení Městského soudu v Praze z 13.5.2015 a proti výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 z 11.2.2015. Dále je založen protokol o ústním jednání z 28.11.2016, následně bylo jednání za účelem doplnění dokazování o znalecké posudky odročeno na nový termín. Následně taktéž byl založen protokol o výslechu nezletilé na opatrovnickém oddělení Obvodního soudu pro Prahu 8. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30.1.2017 byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví – psychiatrie a dále znalec z oboru psychologie za účelem vypracování znaleckých posudků. Ústní jednání nařízené původně na 22.2.2017 bylo odročeno na 17.3.2017, byly zakládány zprávy ohledně asistovaného setkávání nezletilé s otcem diecézní charity v [obec]. Dále jednání, původně nařízené na [číslo] bylo odročováno na 17.5.2017 za účelem zpracování znaleckých posudků. Opětovně byly podány návrhy na schválení právního úkonu za nezletilou žalobcem z 11.4.2017, včetně předmětné žaloby, následně byl založen 19.4.2017 znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, včetně vyúčtování znalečného. Následně usnesením ze dne 4.5.2017 byla stanovena odměna za znalecký posudek, pokud jde o MUDr. [jméno] [příjmení] a PhDr. [jméno] [příjmení], PhD. Dále byl ustanoven nový opatrovník nezletilé. V rámci opatrovnického oddělení Obvodního soudu pro Prahu 8, má soud za zjištěno, že proběhlo jednání, které započalo v 09:45 hodin s tím, že byly provedeny listinné důkazy, celkem 10 stran listinných důkazů, které byly zaznamenány v protokolu o ústním jednání a následně jednání za účelem opětovného předvolání otce a navrhovatelek bylo odročeno na nový termín. Následovala žádost o odročení jednání ze dne 17.5.2017, resp. omluva neúčasti na jednání ze strany žalobce. [příjmení] ústní jednání bylo stanoveno na 3.7.2017 referátem z 6.6.2017. Ve věci bylo podáno odvolání proti rozhodnutí ze strany žalobce 4.5.2017, pokud jde o určení znalečného. Ústní jednání 3.7.2017 bylo odročeno na nový termín 2.8.2017. V tomto termínu bylo následně konáno, došlo k sdělení aktuálního stavu řízení a následně jednání nařízené na 3.7.2017 bylo zrušeno a odročeno na nový termín. Ve věci byla založena dále zpráva ohledně 9. asistovaného setkání, 10. asistovaného setkání, 11. asistovaného setkání. Dále byl založen protokol o ústním jednání, které proběhlo, a následně za účelem doplnění dokazování bylo opětovně odročeno na 6.9.2017. Dále byly zakládány další zprávy Diecézní charity v [obec] ohledně asistovaných setkání. Byl založen další protokol o ústním jednání Obvodního soudu pro Prahu 8, kdy byl vyslechnut svědek [jméno] [celé jméno žalobce], dále byly čteny především lékařské zprávy jakožto listinné důkazy, bylo přistoupeno k závěrečným návrhům a následně za účelem vyhlášení rozsudku bylo jednání odročeno na 13.9.2017. Ve věci byla dále založena žaloba na ochranu osobnosti podaná v roce 2011 v souvisejících řízeních. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12.9.2017 bylo rozhodováno o uložení otci a matce nezletilé povinnosti účastnit se rodinné terapie. Žalobce následně zakládal omluvu z jednání ohledně vyhlášení rozsudku. K vyhlášení rozhodnutí následně došlo, obsahuje celkem 23 výroků, včetně výroku o náhradě nákladů řízení. Ve věci je dále založen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 pod č.j. P 216/2009-2382, a dále dílčích jednacích číslech, jak bylo uvedeno shora, celkem 27 výroků, kdy pod výrokem XVII. byla zamítnuta žaloba otce pro zmatečnost ze dne 6.10.2011 podaná proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8.2.2010 č.j. P 216/2009-93 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.4.2011, jak vyplývá z doložky právní moci k tomuto výroku. Tento nabyl právní moci 3.10.2018 ve znění pozdějšího usnesení Městského soudu v Praze na č.l. 2529. Z odůvodnění předmětného rozhodnutí právě k tomuto výroku potom vyplývá, že byly zamítnuty, mimo jiné, i další žaloby otce pro zmatečnost, uvedené v následujících výrocích rozsudku s tím, že se vesměs jedná o žaloby opožděné, když soud I. stupně má za to, že žaloby byly podány po lhůtách stanovených ustanovením §233 a 234 o.s.ř a v neposlední řadě jsou otcem podané žaloby na obnovu řízení pro zmatečnost nedůvodné, když principiálně se otec domáhá obnovy řízení s tvrzením, že soud neprovedl důkazy. Nejedná se však o důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, tedy tzv. nové důkazy ve smyslu § 228 o.s.ř. Uvedeno dále je další hodnocení skutkových tvrzení jednotlivých žalob pro zmatečnost uvedených otcem, pokud jde o nesprávné obsazení soudu, se kterým soud nesouhlasí, neboť byl soud správně obsazen. Následovalo odvolání matky proti rozsudku podané 22.12.2017 a odvolání podané žalobcem 9.1.2018. Obvodní soud vyzýval otce k doplnění podání z 16.1.2018, na to otec reagoval následným doplněním odvolání 8.2.2018. Účastníci byli dále vyzýváni k vyjádření se k předmětným odvoláním, když jim byla tato zasílána, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 z 12.2.2018 a věc byla předkládána Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o podaných odvoláních s tím, že usnesením Městského soudu v Praze č.j. 25Co 94/2018-2479 bylo vydáno rozhodnutí s doložkou právní moci 16.4.2018, a sice usnesení soudu I. stupně v napadených výrocích o odměně znalců bylo potvrzeno. Dále se soud vyjadřoval k námitce případného vyloučení soudce z projednání věci ve smyslu § 15 o.s.ř. Ve spise je založen protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 17.5.2018, kdy bylo vyhlášeno usnesení, že řízení o odvolání o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení se vylučují k samostatnému řízení, dále byla přiznána odměna znalci následným usnesením ze 17.5.2018. Usnesením Městského soudu ze dne 13.9.2018 byla znalci přiznána odměna. Následně přípisem ze dne 10.10.2018 byl znalec vyrozuměn, aby již nezahajoval práce na doplnění znaleckého posudku tak, jak mu bylo uloženo při odvolacím jednání dne 13.9.2018 s ohledem na částečné zpětvzetí odvolání. Další odvolací jednání bylo nařízeno na den 8.11.2018. Přípisem ze dne 5.11.2018 požádala [jméno] [příjmení] o odročení nařízeného jednání. Odvolacím soudem bylo sděleno, že odvolací jednání rušeno nebude. Při tomto jednání rozhodl Městský soud v Praze tak, že částečné odvolací řízení zastavil stran změny úpravy styku, tedy ve výroku I. a II. rozsudku soudu I. stupně, dále rozsudek soudu I.stupně ve výrocích IV. o neschválení právního úkonu za nezletilou změnil jen tak, že právní úkon spočíval v podání žaloby ze dne 10.9.2012, jinak v tomto výroku a ve výrocích o schválení právních jednání za nezletilou, tedy ve výrocích III. IV. – XV., potvrdil. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6.12.2018.

6. Dle soupisu jednotlivých sporů, které žalobce před zdejším soudem ve věci 0 P 216/2009 zahájil a o kterých má soud rovněž ze své vlastní činnosti povědomí, žalobce v dané věci vede spory pod sp.zn. 43 C 45/2015, 14 C 276/2017, 15 C 140/2012, 10 C 177/2015, 28 C 167/2015, 14 C 42/2017, 12 C 74/2019, 19 C 82/2019, 25 C 151/2019, 18 C 81/2019, 20 C 62/2019, 28 C 123/2019, 21 C 22/2019, 12 C 123/2019, 19 C 118/2019, 15 C 119/2019, 21 C 32/2020 a 17 C 368/2014. Soudu je z jeho činnosti známo, že se žalobce v uvedených řízeních opakovaně domáhal po žalovaném zaplacení přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení, vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 216/2009, kdy uplatňoval jednotlivé dílčí úseky řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21.5.2020, čj. 19 C 82/2019-88 byla konstatována nepřiměřená délka řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 216/2009 (řízení napadeno v dílčí části týkající se žaloby pro zmatečnost), stran nároku na poskytnutí peněžního zadostiučinění byla zamítnuta, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19.2.2020, čj. 25 C 151/2019-80 byla žaloba zamítnuta (řízení napadeno v části týkající se žalobcem podaného návrhu na obnovu řízení ze dne 13.8.2014). Dále se žalobce domáhá např. žalobou o náhrady nemajetkové újmy ze dne 2.4.2019 sp. zn. 18 C 81/2019 za dílčí část řízení vedené o žalobě pro zmatečnost ze dne 13.11.2011, žalobou o náhradu nemajetkové újmy ze dne 31.1.2019 za dílčí část řízení o žalobu na obnovu řízení ze dne 18.3.2015 do 20.9.2018, opět v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. P 216/2009.

7. Další návrhy na dokazování, zejména výslechy jednotlivých osob, včetně účastnického výslechu žalobce, soud pro nadbytečnost neprováděl, protože průběh řízení byl z provedeného dokazování dostatečně prokázán a pro zjištění skutkového stavu zcela postačuje.

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

13. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010, soud především uvádí, že zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). Odškodnění za celkovou délku nepřiměřeného řízení a odškodnění průtahů pouze v určitém úseku řízení není možné. Soud nemůže posuzovat specifické části řízení o jednotlivých návrzích účastníků a odškodňovat každý dílčí průtah v rámci jednoho posuzovaného řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vždy řízení posuzovat jako celek, a to s ohledem na to, že řízení může být nepřiměřeně dlouhé, i když v něm k žádným průtahům nedošlo, stejně tak může být jeho délka shledána přiměřenou, i když v něm k ojedinělým průtahům došlo. Nelze tedy separátně posuzovat včasnost konkrétních úkonů vymezených poškozeným, a je vyloučeno, aby poškozený požadoval více odškodnění za tentýž časový úsek běhu řízení. V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 dále dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

20. Řízení o nařízení předběžného opatření je řízením sui generis, které se zahajuje na návrh. V daném případě žalobce namítal, že řízení o jeho návrzích na nařízení předběžného opatření ze dne 16. 6. 2011 a 10.11.2011 trvala do 3. 12. 2018. Z provedeného dokazování však vyplývá, že o návrzích na nařízení předběžného opatření bylo ve věci rozhodováno v přiměřených lhůtách, kdy o prvním z uvedených bylo rozhodnuto společně s dalšími návrhy žalobce na nařízení předběžného opatření (kterými žalobce tyto návrhy dále řetězil) 6.9.2011, o druhém bylo rozhodnuto dne 17.11.2011, tedy nikoli až 3.12.2018. Protože však žalobce časově vymezil trvání obou řízení do 3.12.2018, soud současně posuzoval celé řízení od prvního z uvedených návrhů do konce vymezené lhůty, přičemž z provedeného dokazování je zřejmé, že v rámci jednoho řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 sp.zn. 0 P 216/2009, bylo podáno nemalé množství návrhů v opatrovnickém řízení, zejména šlo o další návrhy na vydání předběžného opatření, žaloby o zmatečnost, žaloby na obnovu řízení, opakované návrhy žalobce na podjatost soudce atd. Protože tato všechna řízení běžela souběžně, je soud závěru, že je nutné tato řízení posuzovat jako řízení jediné. K posouzení kritérií podle ust. § 31a odst. 3 o. s. ř. soud uvádí, že řízení byla vedena na dvou stupních soudní soustavy, jedenkrát ve věci rozhodoval soud nalézací a jedenkrát soud odvolací. Jak již soud naznačil shora, o návrzích žalobce rozhodl soud, u nejdříve podaného, po necelých třech měsících a u druhého po sedmi dnech, což není nijak nepřiměřené s ohledem na charakter celého řízení. Opatrovnické řízením je řízením nesporným a má tedy jiný charakter, než pokud jde o řízení sporná. Jeho hlavní funkcí je chránit zájmy nezletilých dětí a soud v rámci opatrovnického řízení není vázán pořadím, v jakém návrhy účastníků jsou podávány a jedině soud musí posoudit, který z podaných návrhů je nejpodstatnější, přičemž hlavně sleduje zájem nezletilého dítěte. O takto prioritně stanoveném návrhu soud také prvotně rozhodne (zejména za situace, kdy je řízení zahlceno procesními návrhy účastníků, tj. otce a matky, popřípadě dalších příbuzných, jako v tomto případě). Hlavním úkolem soudu však bylo rozhodnout především o úpravě styku žalobce (jeho matky a sestry) s nezletilou. Tedy toto řízení, týkající se úpravy poměrů k nezletilé bylo stěžejní a prioritní. V průběhu celého řízení se soud musel vypořádat se enormní procesní aktivitou účastníků řízení, zejména žalobce. Rovněž je z řízení zřejmé, že styk žalobce s nezletilou dcerou byl po celou dobu upraven, byť odlišně od představ žalobce, kdy bylo rovněž po určitou dobu vydáno předběžné opatření, které jeho kontakt s nezletilou omezovalo. Současně bylo v posuzované době trvání řízení ve věci podán neobvyklý počet ústavních stížností, které všechny Ústavní soud odmítl, a to pod sp. zn. I. ÚS 2008/2011, sp. zn. III. ÚS 2634/11, sp. zn. II. ÚS 415/2013, sp.zn. II. ÚS 1541/13, sp. zn. III. ÚS 950/14, sp.zn. IV. ÚS 1722/14, sp. zn. I. ÚS 3575/14, sp. zn. III. ÚS 529/15 a sp. zn. II. ÚS 2186/15. Soud také musí konstatovat, pokud jde o posouzení chování žalobce v rámci namítaného řízení, že toto vykazovalo prvky obstrukčního jednání, zejména s ohledem na množství a rozmanitost procesních návrhů, které byly ze strany otce podávány. Užití procesních práv účastníků samozřejmě nelze klást k jejich tíži, avšak je nutné zkoumat, zda v rámci řízení nejsou účastníky zneužívány, tzn. zda nejsou určitým nástrojem obstrukčního charakteru, který účastník ke svému prospěchu zneužívá. Jak vyplývá z provedeného dokazování i tehdejší soud zastával názor, že v daném případě tomu tak bylo, zejména s ohledem na různorodost a četnost procesních návrhů žalobce, kdy snad ani nelze očekávat, že žalobce měl na těchto všech svých procesních návrzích skutečný zájem. Žalobce se tak na délce řízení velice významně podílel, přičemž soud doslova zahlcoval opakovanými návrhy a námitkami podjatosti.

21. K posouzení významu předmětu řízení pro žalobce sice soud uvádí, že z objektivního hlediska je Evropským soudem pro lidská práva shledáván v řízeních péče o nezletilé zvýšený význam, avšak podle názoru soudu tomu tak není v tomto případě. Žalobce, jak již soud poznamenal, podal v daném období nadměrné množství různých návrhů, s nimiž se soud musel vypořádat, a jediný, kdo mohl případně pociťovat nemajetkovou újmu z toho, že uvedené řízení dlouho trvalo, byla nezletilá, v jejímž„ zájmu“ žalobce jakožto otec, tyto návrhy podal. Újma z případného nepřiměřeně dlouhého řízení tak rozhodně nemohlo vzniknout žalobci, ale pouze nezletilé. Soud proto význam řízení pro žalobce shledal jako podstatně snížený.

22. Soud proto uzavírá vzhledem k celkové délce posuzovaného řízení, že uvedená doba není dobou nepřiměřenou, zejména k tomu, co vše nalézací soud musel v rámci opatrovnického řízení řešit. Délka uvedeného řízení odpovídala zcela charakteru řízení a tomu, co bylo v jeho rámci projednáváno. Posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a odpovědnostní titul ve věci není dán. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl jako neopodstatněnou. Pro úplnost soud dodává a v tomto směru odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1112/2011 či sp.zn. 30 Cdo 40/2009, že i kdyby došlo v řízení k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky, finanční odškodnění by žalobci nebylo možné přiznat, neboť samotné konstatování porušení práva ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná, nebo pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena chováním či jednáním poškozeného, a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postup nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného, což je i případ žalobce.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, dále se připravovala na ústní jednání dne 15.6.2021 a tohoto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení ve výši 900 Kč.

Poučení