45 C 78/2019-107

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových o zaplacení 265 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení 97.267,00 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně (resp. původně žalobci) se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu částku ve výši 265.000 Kč, způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 243/2006. Řízení v této bylo zahájeno podáním mé žaloby k soudu dne 23.11.2006 bylo vedeno u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn.: 7 C 243/2006. Předmětem tohoto řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného, který bez právního titulu užíval pozemky ve vlastnictví navrhovatelů. Uvedený stav neoprávněného užívání majetku navrhovatelů ze strany žalovaného trval do roku 1993 ke dni podání žaloby, přičemž skončil až dne 31.3.2012. Žalobkyně stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že toto bylo ukončeno ke dni 28.3.2018, kdy nabylo právní moci rozhodnutí ze dne 22.6.2018. Ode dne podání žalobního návrhu do dne pravomocného ukončení celého řízení uplynulo téměř 12 let, což je dle žalobkyně s ohledem na předmět řízení - vydání bezdůvodného obohacení dobou zcela zřejmě nepřiměřenou. V řízení přitom nebylo zapotřebí zkoumat, zda k bezdůvodnému obohacení došlo, ale v jakém rozsahu. Délka soudního řízení pak vedla mimo jiné k tomu, že žalovaný po dobu téměř šesti let v průběhu soudního řízení nadále užíval pozemky navrhovatelů bez právního důvodu, tedy zcela vědomě porušoval vlastnická práva navrhovatelů, což u žalobců vedlo k nejistotě. Soudní projednání věci tak umožnilo pokračování závadného jednání žalovaného. Žalobci tak cítili bezmoc, spočívající v dlouhodobé nemožnosti užívat vlastní majetek při vědomí jeho opakovaného poškozování činností žalovaného, což poznamenalo jejich víru v právní stát. Dle žalobkyně lze důvodně předpokládat, že jestliže by soud dospěl v přiměřené lhůtě k rozhodnutí ve smyslu podané žaloby, žalovaný by dále nepokračoval ve svém závadném jednání. Žalovaný přestal pokračovat ve svém závadném jednání až poté, kdy soud prvního stupně vynesl částečný rozsudek, který byl však vynesen téměř pět let po podání žaloby. Mezi vynesením tohoto částečného rozsudku a vynesením konečného rozhodnutí uplynulo téměř sedm let. V souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Kolíně a Krajského soudu v Praze vznikla navrhovatelům nemajetková újma v celkové výši 265.000 Kč (zadostiučinění ve výši 100.000 Kč za celkovou újmu způsobenou jim prodlevami v řízení a zadostiučinění ve výši 165.000 Kč, tvořeného zadostiučinění ve výši 15.000 Kč za každý rok trvání uvedeného řízení. Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě citované škody dne 10.12.2018, žalovaná však žádosti žalobců do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobci požadovali, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jim náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná tvrzené nároky v žalobě neuznala, a to ani částečně. Konstatovala, že žalobci nárok na náhradu nemajetkové újmy, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou) v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7C 243/2006, uplatnili u žalované podáním, které bylo žalované doručeno dne 24.10.2018. Žalované se dosud nepodařilo uvedený nárok mimosoudně projednat. Předmětné řízení trvalo pro žalobce 11 a půl roku. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, z nichž soud I. a II. stupně rozhodovaly v meritu věci každý dvakrát, Nejvyšší soud jednou. Dokonce bylo během řízení rozhodováno o ústavní stížnosti Ústavním soudem. Obě strany řízení se na jeho délce významně podíleli. Během řízení bylo podáno množství různých návrhů a podání (zejména předběžných opatření), o kterých musel soud rozhodovat, soud musel účastníky opakovaně vyzývat k doplnění podání. Účastníci často měnili své procesní návrhy. Žalovaná má za to, že délku řízení trvající přes 11 let nelze bez dalšího hodnotit jako nepřiměřenou. Určitý průtah během řízení lze tolerovat. Žalobci ani průtahy v řízení nespecifikují, ani netvrdí. Žalovaná má za to, že v řízení nebyly nedůvodné průtahy ze strany soudů. S ohledem na uvedené má žalovaná uzavřela, že délku řízení lze s ohledem na složitost a podíl účastníků hodnotit jako přiměřenou. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. V doplnění vyjádření ze dne 12.10.2021 žalovaná nad rámec již uvedeného konstatovala, že již již mimosoudně projednala předmětný nárok, tento shledala částečně důvodným, proto žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 67.733 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že celková délka řízení činila 11 let a 7 měsíců, v řízení bylo procesně rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a soudem Ústavním. Nalézací a odvolací soud meritorně rozhodovaly každý dvakrát, Nejvyšší soud a Ústavní soud každý jednou. Věc vykazovala vyšší míru právní, resp. procesní, i skutkové složitosti – soud zadával čtyři znalecké posudky, celkem vycházel z šesti posudků. Řešen byl i samotný žalobní titul – nárok ze zákona, ze smlouvy, nebo z bezdůvodného obohacení. Věc komplikovalo i pokračující bezdůvodné obohacování, které způsobovalo postupné navyšování objemu předmětu řízení. Soud vycházel z velkého množství listinných důkazů, komunikoval s orgány státní správy. Řízení bylo zatíženo i procesně– čtyřikrát bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků, několikrát byl podán návrh na rozšíření, či změnu žalobního petitu, pětkrát byl podán návrh na vydání předběžného opatření. Dále bylo řešeno odvolání proti usnesení o přiznání znalečného a námitky proti ustanovenému znaleckému ústavu. Soud nařídil i místní šetření. Co se významu řízení týká, podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Z důvodu charakteru předmětu řízení tak byl význam řízení pro žalobkyni žalovanou shledán jako standardní. Žadatelka, respektive žalobce se svým chováním na celkové délce řízení částečně podíleli, a to zejm. četnými a rozsáhlými podáními, se kterými se soud musel postupně vypořádávat. Dále se na délce řízení podíleli i častými změnami petitu. Došlo i k rušení průběhu soudních jednání, za které byla v jednom případě uložena i pořádková pokuta. Přestože v řízení v zásadě nebyly průtahy způsobené soudem, celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovaná dále uvedla, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobkyně požaduje, není přiměřená. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu, tedy dospěla žalovaná na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že žalobkyně má nárok na zadostiučinění ve výši 67.733 Kč. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 169.333 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 16.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla snížena o 30% s ohledem na složitost řízení, o dalších 15% s ohledem na stupně soudní soustavy, na kterých bylo o věci rozhodováno, a konečně o 10% s ohledem na chování žalobkyně, respektive spolužalobce. Dále je třeba zohlednit skutečnost, že v řízení vystupovala žalobkyně spolu s manželem jako spolužalobci, uplatnili společný nárok. V tomto směru žalovaná odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne ze dne 13. února 2018, sp.zn. III. ÚS 3369/17. Z důvodu sdílení nemajetkové újmy byla základní částka ještě snížena o 5%. Základní částka zadostiučinění byla tedy celkem snížena o 60%.

4. V průběhu řízení původní žalobce a) [jméno] [celé jméno žalobce] zemřel a řízení tak bylo přerušeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9.3. 2020, č.j. 45C 78/2019-46. Po ukončení dědického řízení soud usnesením ze dne 24.9.2020 rozhodl jednak o pokračování v řízení, jednak o zastavení řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou. Soud z usnesení Okresního soudu v Kolíně zjistil, že předmětem dědického řízení po zemřelém žalobci a) nebyla jeho pohledávka uplatněná v tomto řízení a není nikdo, s kým by mohlo být v řízení namísto žalobce a) pokračováno.

5. Žalobkyně vzala žalobu co do částky 167 733 Kč zpět, a to jednak z důvodu částečné úhrady ze strany žalované co do 67 733 Kč, jednak co do částky 100 000 Kč z vlastního rozhodnutí. Soud proto řízení částečně zastavil usnesením č.j. 45 C 78/2019-70 ze dne 15.7. 2021.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ve věci 30 Co 6/2018 – 1017 ze dne 28.3.2018 ve věci žalobců [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] proti Zemědělskému družstvu„ Podlipan“ [obec] bylo potvrzeno opravné usnesení soudu I. stupně ze dne 2.5.2017, č.j. 7 C 243/2006 959potvrzeno, rozsudek soudu I. stupně ze dne 17.3.2017 č.j. 7 C 243/2006 – 943ve výrocích I. a II. potvrzen, ve výroku III. změněn co do výše nákladů řízení, ve zbytku potvrzen, ve výroku IV. změněn tak, že žalobci nejsou povinni nahradit náklady státu a ve výroku V. byl změněn co do přiznané výše náhrady nákladů.

7. Žádostí o poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne 22.10.2018, opatřenou razítkem podatelny Ministerstva spravedlnosti ze dne 24.10.2018, žalobci uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy v důsledku prodlev v řízení ve výši 100 000 Kč a v částce 165 000 Kč za každý rok trvání řízení před Okresním soudem v Kolíně sp.zn. 7 C 243/2006.

8. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 24.10.2018 byli žalobci informováni o tom, že téhož dne žalovaná obdržela jejich žádost o předběžné projednání nároku.

9. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 2.6.2021 byla žádost žalobců na předběžné projednání nároku ze dne 24.10.2018 vypořádána s tím, že žalobcům bylo přiznáno jednak konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, jednak peněžité zadostiučinění, týkající se nároku na délku řízení, které bylo stanoveno v základní částce 169.333,00 Kč se 60 % snížením, tedy v částce 67.733,00 Kč. Ve zbytku byla žádost odmítnuta.

10. Ze spisu Okresního soudu v Kolíně ve věci sp.zn. 7 C 243/2006 soud zjistil následující: Dne 23.11.2006 byla ve věci podána žaloba, kterou se žalobci [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] domáhali na žalovaném [příjmení] družstvu Podlipan [obec] zaplacení částky 189.900,00 Kč s tím, že žalovaný užívá pozemky ve vlastnictví žalobců, které tedy od 21.6.1991 má v užívání na základě nájemního poměru s tím, že po celkovou dobu nebyla vyčleněna žádná náhrada v rámci náhradního užívání zemědělských pozemků a žalovaný tak od roku 1991 užívá dané pozemky zcela zdarma bez peněžního ekvivalentu. S ohledem na to tedy žalobci požadovali zaplacení nájemného, resp. ekvivalentu nájemného za rok 2003, 2004 a 2005 ve výši 189.900,00 Kč. Dne 28.11.2006 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby. Žalobci 14.12.2006 požádali o osvobození od soudních poplatků. Dne 18.12.2006 byl zaslán žalobcům příslušný formulář k vyplnění. Žalobci 27.2.2007 uhradili soudní poplatek ve výši 4 tis. Kč, aniž by zaslali současně vyplněný formulář k osvobození od soudních poplatků. 28.2.2007 soud vyzval žalovaného, aby se ve věci vyjádřil ve lhůtě 30 dnů. Výzva byla žalovanému doručena 13.3.2007. Dne 26.3.2007 se žalovaný vyjádřil k žalobě. 27.3.2007 bylo vyjádření žalovaného zasláno právnímu zástupci žalobců a současně bylo nařízeno jednání na 7.5.2007. Uvedeného dne, tedy 7.5.2007 soud ve věci provedl dokazování a poté jednání odročil na neurčito za účelem posouzení důkazního návrhu žalobců, když tito navrhli, aby soud ustanovil znalce z příslušného oboru, který by měl stanovit obvyklou cenu nájmu za předmětné pozemky. Dne 16.5.2007 žalobci doplnili své důkazní prostředky. Dne 4.6.2007 rovněž se ve věci dále ještě vyjádřili, resp. obojí doplnil pouze [jméno] [celé jméno žalobce], ačkoli oba žalobci byli zastoupeni právním zástupcem. Dne 6.6.2007 zaslal [jméno] [celé jméno žalobce] další vyjádření v dané věci a předložil důkazy. Dne 7.6.2007 odpověděl Pozemkový úřad Kolín Okresnímu soudu v [obec] k dopisu z 22.5.2007, tedy podrobnosti, na které se soud dotazoval. Soud následně 8.6.2007 učinil dotaz na Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, týkající se nájemného ohledně uvedených parcel. Následně obdržel 25.6.2007 rozhodnutí o opravě údajů, evidovaných v katastru nemovitostí ohledně katastrálního území Dobré Pole u [obec], tedy dané nemovitosti. Dne 25.6.2007 zaslali žalobci rovněž odpověď na dopis ze dne 19.3.2001, adresovaný Katastrálnímu úřadu v [obec], a 25.6.2007 [jméno] [celé jméno žalobce] zaslal odpověď na dopis ze dne 24.1.1995, adresovaný Zemědělskému družstvu [obec]. Obojí bylo doručeno soudu. Rovněž také téhož dne dopis [jméno] [celé jméno žalobce] s názvem Stanovení nájemného u pozemku sloužícího k podnikatelské činnosti, tedy listinu zaslanou Zemědělskému družstvu [obec] ze dne 3.1.1995, tato byla založena do spisu soudu. Katastrální úřad pro Středočeský kraj odpověděl na dotaz soudu 16.7.2007 a uvedl podstatné informace. Soud následně 5.8.2007 činil dotaz na Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín ohledně dalších informací. Na to odpověděl Katastrální úřad pro Středočeský kraj 28.8.2007 s tím, že součástí parcel v daném katastru byla a je vedena jako tok přírodní, které byly a jsou vedeny jako manipulační plocha. V té době nebyly na katastrálním úřadě bonity evidovány a pozemek vedený jako ostatní plocha je bez kódu BPEJ. 14.8.2007 právní zástupce žalovaného sdělil své stanovisko k vyjádření žalobců. 14.9.2007 bylo nařízeno nové jednání na 16.10.2007. Uvedeného dne soud jednal a provedl místní šetření s tím, že na asfaltové cestě, tedy příjezdové komunikaci k nemovitosti, kdy tedy toto začalo na této cestě a pokračovalo dále. Místní šetření bylo skončeno v 11:15 hod. Dne 12.11.2007 konstatovali žalobci tedy změnu žaloby s ohledem na to, že došlo v průběhu řízení ke zjištění, že mezi účastníky neexistuje nájemní smlouva a ani nevznikl nájemní vztah ze zákona a žádali tedy změnu žaloby z titulu bezdůvodného obohacení v uvedené částce a současně také rozšířili žalobu o další tři parcely. Ke svému podání rovněž předložili další důkazní listiny. 29.11.2007 soud vyzval žalobce, aby písemně doplnili svá tvrzení ohledně dalších tří parcel, z jakého důvodu tedy hodlají rozšířit žalobu o tyto tři další pozemky. Žalobci 3.1.2008, po urgenci soudu z 3.1.2008 s tím, že lhůta o doplnění byla prodloužena o 15 dní, zdůvodnili doplnění žaloby a její rozšíření. 10.1.2008 bylo rozšíření zasláno protistraně a současně bylo požádáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Kolín o výpis z katastru nemovitostí, týkající se rozšířených nemovitostí. 10.1.2008 rovněž byl žalovaný, aby se písemně vyjádřil k doplněnému návrhu a odůvodnění návrhu. Dne 29.1.2008 obdržel soud požadované výpisy z katastru nemovitostí a informace o parcelách. Dne 28.2.2008 znovu žádal soud Katastrální pracoviště Kolín o výpis z katastru nemovitostí, který dosud nebyl doručen. K uvedenému obdržel 18.3.2008 soud sdělení z katastru, že pozemková parcela KN č. kat. [číslo] kú. [část obce] je evidována bez listu vlastnictví a tedy bylo vyhotoveno srovnávací sestavení parcel a výpisy z listu vlastnictví na vlastníky původních pozemkových parcel PK, z částí, kterých pozemková parcela KN č. kat. [číslo] vzniká. Dne 27.3.2008 soud vyhledával znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí s tím, že tedy tohoto zaúkoloval vyhotovením znaleckého posudku, který měl stanovit úhradu za užívání předmětných pozemků, které jsou předmětem sporu. Současně téhož dne bylo rozhodnuto o rozšíření žaloby provedené žalobci 12.11.2007 22.4.2008 zaslal žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] ve věci své vyjádření. Dne 14.5.2008 byl zaslán spis znalci k vypracování znaleckého posudku. Rovněž do spisu bylo 26.6.2008 založeno usnesení o postoupení podání, kterým byla dána stížnost na postup KÚ [obec] ze strany [jméno] [celé jméno žalobce], a tedy toto bylo postoupeno Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj. Dne 23.7.2008 soud urgoval zaslání znaleckého posudku u znalce. Na to odpověděl 1.8.2008 znalec, kdy požádal o prodloužení lhůty k vypracování posudku s tím, že má problém při zjišťování výše nájmů z nájemních smluv od nájemců, kteří neochotně tyto údaje poskytují. Lhůta byla znalci prodloužena do 1.9.2008 1.9.2008 předložil znalec znalecký posudek společně s vyúčtováním. Dne 2.9.2008 bylo znalci přiznáno znalečné a současně byl znalecký posudek rozeslán účastníkům. Dne 8.9.2008 zaslal soudu Katastrální úřad pro Středočeský kraj vyjádření ve věci stížnosti na postup a jednání Katastrálního pracoviště Kolín, zaslané [jméno] [celé jméno žalobce] 16.9.2008 se žalobci vyjádřili ke znaleckému posudku a 1.10.2008 podali odvolání do usnesení ze dne 2.9.2008, kterým bylo znalci přiznáno znalečné. 7.10.2008 Okresní soud v Kolíně odvolání žalobců, resp. žalobce [číslo] proti usnesení ze dne 2.9.2008 o přiznání znalečného odmítl jako opožděné, když žalobce toto odvolání předal k poštovní přepravě 30.9.2008, ačkoli mu bylo doručeno 9.9.2008. Dne 30.10.2008 podal žalobce odvolání proti usnesení o odmítnutí jeho předchozího odvolání. 4.11.2008 žalobci se dále vyjádřili. Vyjádření žalobců bylo dále zasláno Krajskému soudu v Praze 6.11.2008 10.11.2008 uplatnil žalobce nárok na náhradu škody, která mu vznikla, resp. zaslal Okresnímu soudu v Kolíně, přeposláno Krajskému soudu v Praze vyjádření - uplatnění nároku na náhradu škody, která nám vznikla, kdy tedy přiložil metodiku stanovení tržního nájemného a další důkazy. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze 12.11.2008 s odvoláním proti rozhodnutí, jako na č.l. 135 Krajský soud v Praze v neveřejném zasedání k odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 7.10.2008, jako na č.l. 135, potvrdil, kdy konstatoval, že shodně, jako soud I. stupně zjistil, že žalobcům bylo doručeno rozhodnutí 9.9.2008 a odvolání proti němu bylo podáno na poště dne 30.9.2008, tedy po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůtě. Usnesení krajského soudu poté bylo rozesláno účastníkům 19.12.2008. Následně byl přidán pokyn k vyplacení znalečného. 8.1.2009 soud činil dotaz na Katastrální pracoviště Kolín v jakém stadiu se nachází věc, týkající se vyznačení druhu pozemku v katastrálním operátu? Nato obdržel 23.1.2009 sdělení, že parcela [číslo] je v katastru nemovitostí evidována s druhem pozemku vodní plocha a způsobem využití koryto vodního toku přirozené nebo upravené, a další informace. Soud dále 17.2.2009 nařídil ve věci jednání na 25.3.2009 a předvolal účastníky. 11.3.2009 se ve věci vyjádřil žalobce [číslo] následně své vyjádření ještě doplnil téhož dne. 12.3.2009 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalovaného, který žádal o přeložení jednání s ohledem na kolizi s jednáním, kterou doložil. 13.3.2009 soud právnímu zástupci žalovaného vyhověl a jednání odročil na 8.4.2009 27.3.2009 žádal rovněž o odročení jednání znalec, předvolaný na odročené jednání z 8.4. s ohledem na to, že v dané době je objednán na pobyt v [obec] 11.3.2009 byl do spisu soudu založen znalecký posudek, vyhotovený společností [právnická osoba], který byl zřejmě vyhotoven na objednávku nějakého pana [jméno] [příjmení]. Dne 8.4.2009 soud ve věci jednal, provedl dokazování a výslech svědkyně [příjmení] [ulice], a poté jednání odročil za účelem pokračování v dokazování na 11.5.2009 11.5.2009 soud dále ve věci jednal, kdy přistoupil k výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], a dále jednání za účelem posouzení důkazních návrhů účastníků, kdy tedy byla mimo jiné připuštěna změna žaloby provedená žalobci podáním, předloženým při jednání soudu 11.5.2009, připuštěna, a byly navrženy další důkazy, soud jednání odročil na neurčito. 12.5.2009 soud vyzval žalobce k doplacení soudního poplatku za rozšířenou žalobu a současně vyzval zástupce žalovaného, aby se vyjádřil k rozšířené žalobě. 29.5.2009 požádali žalobci o osvobození od soudního poplatku a předložili podklady. 28.5.2009 zaslal soud žalobcům formulář k vyplnění majetkových poměrů. 4.6.2009 se ve věci vyjádřil žalovaný. 8.6.2009 žalobci předložili potvrzení o majetkových poměrech. 10.6.2009 soud žalobcům osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu přiznal. 5.8.2009 požádali žalobci o doplnění důkazních prostředků ze strany Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín a Vodoprávního úřadu [obec], a současně 8.6.2009 založili do spisu odvolání k Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v [obec] proti rozhodnutí Katastrálního úřadu [obec] ze dne 25.5.2009 s kopií podacího razítka z Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj z 8.6.2009, a další podklady. 31.8.2009 doplnili žalobci návrhy na důkazní materiál ze Státního archivu [obec]. 8.10.2009 soud vyzval žalobce k opravě žalobního petitu, v rámci podání ze dne 10.5.2009, a doplnění chybějících náležitostí. Usnesení bylo následně vypracováno 15.9.2009. Dále bylo znalci přiznáno znalečné za účast při ústním jednání ve výši 300,00 Kč 30.10.2009 žalobci sdělili, že případné nároky dle zákona č. 160/2006 Sb. budou uplatňovat samostatným podáním a pokud se týká pozemku [číslo] – vodní plocha, má být zřejmé, že se o vodní plochu nejedná. 2.12.2009 požádal žalobce [příjmení] agenturu [obec] o vydání snímků pozemků z ELPISU, a rovněž toto tedy zaslal Okresnímu soudu v Kolíně v kopii. 18.12.2009 se ve věci vyjádřil právní zástupce žalobců. 19.1.2010 soud ve věci ustanovil znalce, znalecký ústav KOPPREA – znalecký ústav, spol. s r.o. a zadal mu znalecký úkol. Následně byl spis tomuto ústavu zaslán 14.5.2010 4.6.2010 byla oznámena znaleckým ústavem místní prohlídka předmětného vepřína. 6.8.2010 oznámil ústav Kopprea, že znalecký posudek je dokončen, ale nelze jej odeslat, neboť se v poslední době měnil u KN jak čísla příslušných parcel, tak i jejich výměry, a proto je tedy zapotřebí vyčkat elektronické informace pro jednotlivá parcelní čísla, aby mohl být posudek zaslán. Dne 23.8.2010 byl posudek soud doručen i s vyúčtováním. 26.8.2010 bylo přiznáno znalečné znaleckému ústavu Kopprea a současně 26.8.2010 byli účastníci vyzváni, aby sdělili, zda trvají na výslechu znalce při jednání, ve lhůtě 15 dnů. Obě zásilky byly doručeny zástupcům účastníků 2.9.2010 14.9.2010 obdržel soud sdělení obce Vitice o cenách pozemků pro stavební účely, a jejich rozpětí. 7.9.2010 se ve věci vyjádřili žalobci s tím, že navrhli aby soud vydal ve věci předběžné opatření, spočívající ve vydání zákazu žalovaného nakládat s nemovitým i movitým majetkem, zůstatky na běžných účtech, a to do předpokládané výše škody žalované částky, cca 2 mil. Kč. 23.9.2010 soud návrh na vydání předběžného opatření, právě citované, odmítl s ohledem na to, že žalobní petit je natolik neurčitý, že převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost, neboť žalobce nespecifikoval movitý a nemovitý majetek, s kterým má být zakázáno nakládat, ani neprovedl bližší specifikaci běžných účtů žalovaného. 4.10.2010 žalobci znovu rozšířili žalobu o další částku a téhož dne podali návrh na vydání částečného rozsudku a rovněž návrh na vydání předběžného opatření, kdy specifikovali bankovní účet, ze kterého by neměl tedy žalovaný čerpat peněžní prostředky, a dále konstatovali, že žalovanému má být uložena povinnost zdržet se s nakládáním s movitým majetkem dle seznamu, který je žalovaný povinen předložit na výzvu soudu. Dne 8.10.2010 byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut, a sice proto, že žalobci nepředložili soudu žádné důkazy, které by osvědčily jejich tvrzení, že žalovaný provádí faktické i právní kroky k tomu, aby právní forma, resp. nástupnictví žalovaného způsobilo nedobytnost pohledávky žalobců za žalovaným, a co se týče části, ve které požadovali, aby soud uložil žalovanému zdržet se nakládání s movitým majetkem, je tento výrok nevykonatelný. Dne 8.10.2010 soud připustil změnu žaloby, provedenou podáním žalobců ze dne 4.10.2010 8.10.2010 rovněž soud ustanovil znovu znalce [příjmení] – znalecký ústav, spol. s r.o. k zodpovězení dalších otázek. 7.10.2010 soud obdržel odpověď Městského úřadu Český Brod k zaslání dat z registru vozidel. 27.10.2010 podali žalobci odvolání proti usnesení. Dne 2.11.2010 soud založil do spisu úřední záznam, že se telefonicky spojil se znaleckým ústavem, ten požádal o možnost vypracování znaleckého posudku do 30.11.2010 s ohledem na množství zakázek, čemuž bylo vyhověno. Dále soud přeodročil ústní jednání ze dne 10.11.2010 na 13.12.2010. Dne 11.11.2010 byl spis předložen Krajskému soudu v Praze s odvoláním proti rozhodnutí, jako na č.l. 318 29.11.2010 Krajský soud v Praze usnesení soudu I. stupně, tedy ze dne 8.10.2010, č.j. 7 C 243/2006 – 318, potvrdil, kdy konstatoval, že se rovněž ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalobci nepředložili žádný důkaz o chování žalovaného, které by mohlo snižovat jeho majetek, či možnou vykonatelnost rozhodnutí, a také co se týče důvodnosti návrhu, tento nebyl dostatečně konkrétní. Rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo rozesláno 11.1.2011 účastníkům a současně bylo nařízeno ústní jednání na 28.2.2011. Dne 25.11.2010 podali žalobci další návrh na vydání předběžného opatření, které specifikovali tak, že žalovanému má být uložena povinnost zdržet se nakládání s poskytnutou jednotnou platbou na plochu zemědělské půdy za období od 1.1.2010 do 31.12.2010 ve výši 1,5 mil. Kč, která je poskytovaná Státním zemědělským intervenčním fondem, který je jako věcně a místně příslušný správní orgán povolán k poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy. 3.11.2010 soud návrh na vydání, takto znějícího předběžného opatření, zamítl, kdy konstatoval, že žalobci nepředložili soudu žádné důkazy, které by osvědčily jejich tvrzení, že žalovaný provádí faktické i právní kroky k tomu, aby právní forma, resp. nástupnictví žalovaného způsobilo nedobytnost pohledávky žalobců za žalovaným. Rovněž také neosvědčili tvrzení, že žalovaní očekávají od Státního zemědělského intervenčního fondu platbu na plochu zemědělské půdy. Soud proto návrh ze stejného důvodu, jako dříve, zamítl. Dne 23.11.2010 byl soudu předložen znalecký posudek, resp. jeho doplněk společně s vyúčtováním. 30.11.2010 soud přiznal znaleckému ústavu Kopprea znalečné. 31.1.2011 se ve věci vyjádřili žalobci. Jejich vyjádření bylo 1.2.2011 rozesláno žalovanému. Dne 13.12.2010 sdělilo Ministerstvo zemědělství soudu, na základě ústní žádosti pana [jméno] [celé jméno žalobce], že žalovaný podal jednotnou žádost na SAPS, TOP UP, AEO dne 28.4.2010 prostřednictvím AZV [obec]. Dne 28.2.2011 se konalo ve věci před soudem I. stupně jednání, byl předložen právnímu zástupci žalovaného dodatek znaleckého posudku, který, dle jeho tvrzení, mu nebyl dosud doručen, a byla vyhlášena krátká přestávka za účelem seznámení se s dodatkem tohoto posudku. Poté byl vyslechnut znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], a následně bylo jednání odročeno za účelem posouzení důkazních návrhů účastníků na neurčito, když účastníci navrhli vypracování revizního znaleckého posudku. 3.3.2011 soud nařídil další jednání na 18.4.2011 a 8.3.2011 přiznal znaleckému ústavu odměnu za účast při soudním jednání, tedy za znalce [příjmení] 11.4.2011 se ve věci vyjádřili žalobci. 14.4.2011 si soud vyžádal výpis z katastru nemovitostí, a dále obdržel další vyjádření žalobců z 22.2.2011. Dne 18.4.2011 soud ve věci jednal, k důkazu byl konstatován výpis z katastru nemovitostí, kdy žalobci uvedli, že údaje, uvedené v KN, neodpovídají skutečnosti tak, jak to uvádí již poněkolikáté. Dále bylo prováděno další dokazování, a následně za účelem vyžádání zprávy od Ministerstva zemědělství bylo jednání odročeno na 1.6.2011. Tato zpráva byla následně soudem 19.4.2011 vyžádána. Dne 4.5.2011 se ve věci znovu vyjádřili žalobci a předložili další důkazy. Jejich vyjádření bylo zasláno zástupci žalovaného 12.5.2011 4.5.2011 se žalobci vyjádřili k tvrzení žalovaných při jednání dne 18.4.2011 6.5.2011 obdržel soud sdělení Ministerstva zemědělství k jeho dotazu. 19.5.2011 podali žalobci dodatek k vysvětlení projektové dokumentace, zpracované [právnická osoba] [obec] na vydání náhradních pozemků za jejich, které ZD v té době užívalo jako ornou půdu a sady, a současně předložili další podklady. Dne 1.6.2011 soud ve věci jednal, kdy bylo rozhodnuto, že bude jednáno v nepřítomnosti žalovaného, který se bez včasné omluvy k jednání nedostavil. Na jednání soud přečetl vyjádření žalobců k tvrzení žalovaných při jednání soudu dne 18.4.2011, konstatoval a četl další důkazy a následně jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročil na 6.6.2011. V mezidobí přišlo do spisu další rozšíření žaloby a návrh žalobců na vydání částečného rozsudku, z 1.6.2011. Dne 6.6.2011 soud ve věci jednal, kdy byl vyhlášen částečný rozsudek, a sice uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům [číslo] částku 565.904.22 Kč s příslušenstvím. Žalobu, co do částky 339.341,78 Kč s příslušenstvím zamítl, a dále rozhodl, že o zbývající části nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Lhůta pro vypracování částečného rozsudku byla na základě žádosti soudce prodloužena do 30.7.2011, když tato měla předtím končit 6.7.2011. Částečný rozsudek byl poté soudcem vypracován a rozeslán 28.7.2011 účastníkům. Dne 16.8.2011 podali žalobci proti rozsudku odvolání. Opis odvolání byl zaslán zástupci žalovaného 16.8.2011 společně s výzvou, aby se k odvolání vyjádřil. 24.8.2011 rovněž podal odvolání proti částečnému rozsudku žalovaný. 7.9.2011 se vyjádřil žalovaný k odvolání žalobců. Vyjádření žalovaného bylo zasláno žalobcům 8.9.2011 a téhož dne byl žalovaný vyzván k doplnění odvolání o zákonné náležitosti. 3.10.2011 doplnil žalovaný své blanketní odvolání o zákonné náležitosti, a předložil další důkazy. Téhož dne, 3.10.2011, se žalovaný vyjádřil ke změně žaloby, učiněné žalobci ke dni 1.6.2011. 5.10.2011 soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání, a rozeslal doplněné odvolání účastníkům. 12.10.2011 se vyjádřili žalobci k odvolání žalovaného a předložili znalecký posudek, vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení] na základě objednatele posudku Ing. [jméno] [příjmení] 25.10.2011 podali žalobci návrh na vydání předběžného opatření, které mělo znít tak, aby Státní zemědělský intervenční fond, [obec], jako věcně a místně příslušný správní orgán povolaný k poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy, byl povinen pozastavit platbu ve prospěch Zemědělské družstvo Podlipan [obec], a sice ve prospěch žalobců za kalendářní období od 1.1.2011 do 31.12.2011 do doby pravomocného rozhodnutí ve věci 7 C 243/2006. Dne 26.10.2011 byl tento návrh na vydání předběžného opatření zamítnut s ohledem na to, že návrh na vydání předběžného opatření jaksi neobsahoval důkazy, které by osvědčily tvrzení, že žalovaný činí kroky v tom směru, aby se pohledávka stala nedobytnou, a dále neoznačili, ani nepředložili soudu důkaz o tom, že žalovaný je příjemcem dotací od Státního zemědělského intervenčního fondu v [obec]. Dne 3.11.2011 podal žalovaný ke svému odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně, jako na č.l. 399, žádost o osvobození od soudních poplatků. Téhož dne byl žalovanému zaslán formulář k vyplnění majetkových poměrů. 18.11.2011 podali žalobci odvolání proti zamítavému usnesení o předběžném opatření. 1.12.2011 byl žalobce vyzván k doplnění chybějících náležitostí v rámci jeho odvolání. 6.12.2011 předložil žalovaný formulář o majetkových poměrech a podklady. 8.12.2011 nebylo žalovanému osvobození od soudních poplatků přiznáno. 23.12.2011 doplnili žalobci své odvolání proti usnesení, kterým byl zamítnut poslední návrh na vydání předběžného opatření. Dne 9.1.2012 soud vyplatil znalečné. 17.1.2012 soud vyzval zástupce žalovaného, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání, když tedy osvobození mu nebylo přiznáno. 27.1.2012 byla soudu doručena upomínka na zaplacení znaleckých posudků. 1.2.2012 byl zadán pokyn, aby byla urychleně vyplacena přiznaná částka na znalecké posudky, a toto bylo tedy e-mailem oznámeno rovněž znaleckému ústavu. Následně byla odměna vyplacena. 9.2.2012 bylo zasláno doplnění odvolání zástupci žalobců a spis byl poté 22.2.2012 předložen Krajskému soudu v Praze s odvoláním proti rozhodnutí č.l. 399, a také proti rozhodnutí č.l. 466 Krajský soud v Praze nařídil 29.2.2012 ústní jednání na 3.4.2012 a předvolal účastníky s tím, že o odvolání proti usnesení o předběžném opatření bude rozhodnuto v neveřejném zasedání 5.3.2012. Dne 5.3.2012 bylo usnesení o zamítnutí předběžného opatření potvrzeno. V podstatě s totožnými argumenty, jako uvedl soud I. stupně. 3.4.2012 soud ve věci jednal, pokusil se o smírné vyřešení daného sporu, a následně jednání odročil, za účelem předvolání zpracovatele znaleckého posudku, na 12.6.2012 17.5.2012 se ve věci vyjádřili žalobci. 4.6.2012 se v reakci na přípis žalobců vyjádřil žalovaný. 12.6.2012 soud ve věci jednal, přistoupil k výslechu znalce a poté jednání odročil za účelem vyhlášení rozhodnutí na 19.6.2012. Dne 19.6.2012 krajský soud, jako odvolací soud, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Následně požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení písemného rozsudku o 30 dní. Písemný rozsudek poté byl vyhotoven a zaslán účastníkům. Dne 4.7.2012 požádala Policie ČR o podání zprávy o soudním jednání, vedeném v dané věci. Soud na to odpověděl přípisem ze 7.8.2012. Rozsudek byl zaslán účastníkům 3.9.2012, po vrácení spisu. Dále soud 19.9.2012 vyzval právního zástupce žalobců o specifikaci, zřejmě o specifikaci rozšíření žaloby, podané při jednání soudu 1.6.2011. 26.9.2012 zaslal Krajský soud v Praze Okresnímu soudu v [obec] žádost zástupce žalovaného, kdy bude doručován písemný rozsudek. Dne 19.9.2012 soud založil do spisu záznam, že 3.9.2012 byť měl být účastníkům rozeslán rozsudek, omylem bylo přiloženo usnesení. Tedy 19.9.2012 byl následně správný rozsudek zaslán. 8.10.2012 soud prodloužil lhůtu k vyjádření právnímu zástupci žalobců. 31.10.2012 podali žalobci další návrh na vydání předběžného opatření, který následně doplnili 31.10.2012. Soud návrh na vydání předběžného opatření zamítl 6.11.2012, kdy konstatoval že žalobci pouze poukázali na to, že žalovaný je příjemcem dotací poskytovaných Státním zemědělským intervenčním fondem a žádali, aby tyto dotace nebyly žalovanému vyplaceny do doby pravomocného rozhodnutí soudu ve věci. Pro takový postup soud nemá žádné zákonné důvody. Pro závěr, že je ohrožen výkon budoucího rozhodnutí ve věci, nelze vycházet pouze z obranného postoje žalovaného v tomto řízení, když navíc sami žalobci potvrdili, že žalovaný jim zaplatil soudem přiznanou částku ve výši téměř 650 000 Kč z pravomocného částečného rozsudku. 6.11.2012 soud vyzval žalovaného, aby se písemně vyjádřil k upřesnění žaloby, které současně připojil. 6.11.2012 soud vyzval žalobce, aby doplnili svá tvrzení, obsažená v žalobě, o jednotlivých tvrzení ohledně jednotlivých pozemků. 29.10.2012 doplnili žalobci prostřednictvím nového právního zástupce dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2012. Dovolání bylo 20.11.2012 zasláno zástupci žalovaného. 15.11.2012 byl žalovaný vyzván k vyjádření k dovolání. 20.11.2012 předložili žalobci písemné důkazy, týkající se pozemku, plus další obsáhlé důkazy. Jejich vyjádření bylo zasláno zástupci žalovaného 22.11.2012 22.11.2012 doložili žalobci plnou moc pro dovolací řízení Mgr. [jméno] [příjmení] 11.12.2012 zaslal Krajský soud v Praze Okresnímu soudu v [obec] dovolání žalovaného proti částečnému rozsudku a rozsudku Krajského soudu v Praze, které bylo zasláno Krajskému soudu v Praze 30.11.2012 17.12.2012 se znovu ve věci vyjádřil žalovaný. 27.12.2012 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Soudní poplatek byl zaplacen 10.1.2013 16.1.2013 soud vyzval žalobce, aby se vyjádřili k dovolání žalovaného. Žalobci se vyjádřili 21.2.2013. Jejich vyjádření bylo zasláno 27.2.2013 žalovanému. Spis byl poté 27.2.2013 předložen Nejvyššímu soudu v Brně s oběma dovoláními. Nejvyšší soud poté 15.1.2014 dovolání žalobců odmítl a dovolání žalovaného rovněž s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam, a proto bylo dovolání obou účastníků, resp. účastníků z obou stran, podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustná odmítnuto. 27.1.2014 Nejvyšší soud poté zaslal spis okresnímu soudu, aby rozeslal jeho rozhodnutí účastníkům. Rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo rozesláno 28.1.2014 13.2.2014 soud ve věci nařídil ústní jednání na 7.4.2014 7.4.2014 podali žalobci [příjmení] věcí zásadního právního významu k jednání soudu, dle jejich označení, s řadou dalších podkladů. 7.4.2014 soud ve věci jednal, prováděl další dokazování a následně jednání za účelem doplnění dokazování odročil na 19.5.2014 28.4.2014 založil právní zástupce žalovaného do spisu dokumenty, které přislíbil při jednání předložit. 13.5.2014 následně tyto další podklady doplnil. 13.5.2014 se znovu žalobci vyjádřili s podáním Doplnění věcí zásadního právního významu předloženého do podatelny soudu. 12.5.2014 Ústavní soud sdělil soudu, že byla ve věci předložena ústavní stížnost, a požádali tedy o vyjádření. 16.5.2014 požádal právní zástupce žalobců, tentokrát JUDr. [jméno] [příjmení], o odročení jednání pro kolizi s jiným jednáním. Soud žalobcům vyhověl a 20.5.2014 ústní jednání odročil na 4.6.2014 3.6.2014 se soud ve věci vyjadřoval k ústavní stížnosti. Dne 4.6.2014 soud ve věci jednal, na dotaz předsedkyně senátu JUDr. [příjmení] uvedl, že žalobci znovu rozšiřují žalobu o další částku, a prováděl další dokazování. Poté jednání za účelem zaslání spisu na Ústavní soud k vyřízení ústavní stížnosti žalovaného a za účelem rozhodnutí o tom, zda bude připuštěna změna žaloby provedená žalobci, odročil na neurčito. 9.6.2014 soud připustil rozšíření žaloby provedené žalobci podáním ze dne 31.10.2012 a rozšíření žaloby provedené žalobci při jednání soudu dne 4.6.2014 tak, že žalobci nadále požadují částku celkem ve výši 1.685.600,00 Kč. Dále nepřipustil rozšíření žaloby provedené žalobci v rámci podání ze dne 31.10.2012 o další pozemky, resp. týkající se bezdůvodného obohacení z dalších pozemků, a žalobu v části, ve které žalobci požadují uvedení pozemků ve výměře 4.214 m2 a dalších, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Spis byl poté 15.6.2014 zaslán Ústavnímu soudu, který vydal 13.10.2015 usnesení, kterým ústavní stížnost žalovaného odmítl. Usnesení bylo zasláno Okresnímu soudu v Kolíně 22.10.2015 společně se spisem. Usnesení Ústavního soudu bylo soudem I. stupně rozesláno účastníkům 29.10.2015. Poté bylo 10.11.2015 nařízeno nové jednání na 6.1.2016. Uvedeného dne soud ve věci dále jednal, uložil, mimo jiné, žalobci [jméno] [celé jméno žalobce] pořádkovou pokutu ve výši 5 tis. Kč, neboť tento se choval nepřístojně a vykřikoval při přednesu právního zástupce žalovaného. [příjmení] jiné vztyčil prst na předsedkyni senátu s tím, že není trestanec a že lhát se před soudem nemá. Poté bylo jednání za účelem vyhotovení usnesení o ustanovení znalce za účelem stanovení výše bezdůvodného obohacení odročeno na neurčito. Znalecký posudek byl zadán 13.1.2016, kdy byl opět osloven znalecký ústav Kopprea. Rovněž bylo vypracováno 19.1.2016 usnesení o pořádkové pokutě, a toto bylo zasláno účastníkům. 2.2.2016 se ve věci vyjádřil žalovaný, který podal námitky proti ustanovenému znalci. 5.2.2016 podal žalobce proti ustanovení pokuty odvolání. 22.2.2016 nebylo námitce žalovaného proti ustanovení znaleckého ústavu Kopprea vyhověno, a tento nebyl vyloučen z výkonu funkce vypracování znaleckého posudku. 3.3.2016 žádala Policie ČR znovu o součinnost a sdělení informací o průběhu řízení. 10.3.2016 podal žalovaný proti usnesení, kterým nebylo vyhověno jeho námitkám, odvolání. Odvolání bylo 15.3.2016 doručeno protistraně. Téhož dne byl vyzván žalobce a znalecký ústav, aby se k odvolání vyjádřili. 22.3.2016 se ve věci vyjádřil znalecký ústav Kopprea. 30.3.2016 přiložili žalobci listiny k založení do spisu, aniž se ve věci vyjádřili. 19.4.2016 byl spis předložen Krajskému soudu v Praze s odvoláním žalovaného. 29.4.2016 Krajský soud v Praze usnesení soudu I. stupně o nevyhovění námitkám žalovaného potvrdil, a současně potvrdil téhož dne také pořádkovou pokutu, uloženou žalobci. 3.6.2016 ve věci doplnil vyjádření žalovaný. 26.5.2016 předložili žalobci [příjmení] listin předaných právnímu zástupci k podání u Okresního soudu v Kolíně dne 11.5.2016. Žalobce poté složil pokutu na účet soudu 12.7.2016 18.7.2016 žádal znalecký ústav Kopprea Krajský soud v Praze o zapůjčení spisu, který byl v té době u krajského soudu. Spis byl zaslán znaleckému ústavu k vypracování znaleckého posudku 25.7.2016 15.9.2016 svolal znalecký ústav místní šetření k bývalému vepřínu a následně vypracoval 8.11.2016 ve věci znalecký posudek a předložil soudu vyúčtování. 14.11.2016 soud přiznal znaleckému ústavu odměnu. 9.12.2016 předvolal účastníky k ústnímu jednání na 25.1.2017. Právní zástupce žalovaného se 24.1.2017 ve věci vyjádřil. Soud 25.1.2017 ve věci jednal, provedl důkaz znaleckým posudkem, a poté jednání odročil za účelem předvolání znalce na 8.3.2017. Uvedeného dne soud ve věci jednal, vyslechl znalce a poté jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročil na 17.3.2017. Uvedeného dne soud ve věci vyhlásil rozsudek, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 103.210,00 Kč s příslušenstvím. Dále, co do částky 1.840.721,28 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému 69 % náhrady nákladů řízení, dále uložil žalobcům povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 50.988,00 Kč České republice, a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice částku 22.908,00 Kč 16.3.2017 předložil žalovaný vyúčtování nákladů řízení v dané věci, a poté soud 12.4.2017 požádal o prodloužení lhůty k napsání a vypravení rozsudku do 18.5.2017 s ohledem na počet skončených věcí. Uvedený rozsudek poté byl ve věci vypracován a rozeslán účastníkům 2.5.2017. Dne 16.5.2017 podali žalobci proti rozsudku odvolání a současně požádali o osvobození od soudního poplatku. Následující den, 17.5.2017, podal blanketní odvolání proti uvedenému rozsudku rovněž žalovaný. Odvolání žalobců bylo následně žalovanému zasláno 18.5.2017. Žalovaný doplnil své odvolání 29.5.2017, a toto bylo 31.5.2017 zasláno žalobcům. Téhož dne soud vyzval žalobce, aby se písemně vyjádřili k odvolání žalovaného a 12.6.2017 žalobcům soud odejmul zcela osvobození od soudních poplatků s tím, že již došlo ke změně poměrů. 4.7.2017 podali žalobci odvolání proti usnesení, kterým jim bylo odejmuto osvobození od soudních poplatků. Dne 9.9.2017 bylo jejich odvolání předloženo Krajskému soudu v Praze Krajský soud 15.8.2017 rozhodl tak, že usnesení soudu I. stupně se mění tak, že žalobcům se osvobození od soudních poplatků neodnímá. Rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo rozesláno zástupci žalobců 4.9.2017 14.9.2017 byli vyzváni žalobci k doplnění jejich odvolání proti rozsudku. Žalobci zmocnili následně nového zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] k zastupování. 3.10.2017 doplnil JUDr. [jméno] [příjmení] odvolání žalobců. Odvolání žalobců bylo rozesláno zástupci žalovaného 4.10.2017 s výzvou k vyjádření. Žalovaný se vyjádřil 9.11.2017 a poté bylo jeho vyjádření doručeno zástupci žalobců 14.11.2017, a současně byl vyzván téhož dne, tedy 14.11.2017, žalovaný, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání. Poplatek byl uhrazen 23.11.2017 a poté byl spis 28.11.2017 předložen Krajskému soudu v Praze s odvoláními obou účastníků. Odvolací soud 9.2.2018 nařídil odvolací jednání na 21.3.2018. Žalobci poté doplnili své odvolání 27.2.2018 prostřednictvím Mgr. [jméno] [příjmení]. Jejich odvolání bylo rozesláno zástupci žalovaného 9.3.2018. Dne 21.3.2018 odvolací soud ve věci jednal a poté za účelem vyhlášení rozsudku odvolací jednání odročil na 28.3.2018. Uvedeného dne poté soud vyhlásil rozsudek, kterým usnesení soudu I. stupně potvrdil, rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. změnil tak, že výše nákladů činí 116.379,00 Kč, jinak výrok III. potvrdil. Uvedené rozhodnutí zde již bylo čteno v rámci dokazování. Soud poté požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku o 30 dnů, a to opakovaně, a rozsudek byl následně vypracován 12.6.2018 a zaslán prostřednictvím okresního soudu 22.6.2018 účastníkům. Rozhodnutí pak nabylo právní moci 22.6.2018. Tímto spis skončil a byla vyhotovena již jen post agenda a zapůjčení spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud vyšel z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 23.11.2006 do 22.6.2018, kdy nabyl právní moci poslední rozsudek, tedy celkem 11 let a 7 měsíců. Předmětem řízení bylo nejprve zaplacení přiměřeného nájemného za užívání nemovitostí ve vlastnictví žalobců, posléze změnou žaloby překvalifikované jako bezdůvodné obohacení. Řízení bylo co do právní i procesní stránky extrémně složité, ve věci byly vypracovány celkem 4 znalecké posudky, další dva dodali účastníci řízení, 5x bylo rozhodováno o návrzích žalobkyně na vydání předběžného opatření, třikrát o žádostech o osvobození od soudních poplatků, šestkrát byl podán návrh na změnu žaloby, proti jednotlivým rozhodnutím soudu byla podána řada opravných prostředků, přičemž soud prvního stupně rozhodoval ve věci meritorně dvakrát, odvolací soud meritorně dvakrát, 6x procesně, Nejvyšší soud 1x, Ústavní soud rovněž 1x. Soud prvního stupně 6x rozhodoval o rozšíření žaloby. Co se týče chování žalobců, tito kromě opakované změny žaloby hojně využívali zákonné procesní prostředky. Byť využití zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Současně však nelze přehlédnout, že některé z uplatněných úkonů žalobkyně (tehdejšího žalobce) zcela jednoznačně nebyly účelné, např. odvolání proti odmítnutí jejího odvolání pro opožděnost, nepřípustné dovolání proti rozhodnutí potvrzujícímu částečný rozsudek, v neposlední řadě soud konstatuje, že jednomu z tehdejších žalobců byla za jeho nepřístojné chování u soudu uložena pokuta, proti které se odvolal a která byla odvolacím soudem potvrzena. V této souvislosti nelze než konstatovat, že doba potřebná k odklizení těchto úkonů jde k tíži žalobkyně. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Ze subjektivního hlediska soud přihlédl k tomu, že dané řízení mělo za cíl domoci žalobcům náhradu za užívání pozemků, které ovšem tehdejší žalovaný již v době podání žaloby užíval třináct let. Za stejných podmínek, za jakých poté žalobci podali žalobu. Žalobci po dobu třinácti let, před podáním žaloby danou situaci nepovažovali za natolik podstatnou, aby se dovolávali soudní ochrany. Teprve po třinácti letech přistoupili k tomu, že tedy se začali domáhat daného nájemného, které následně tedy překvalifikovali na bezdůvodné obohacení. Rovněž soud přihlédl k tomu, že po celou dobu vystupovali v řízení oba dva účastníci společně, újma z nepřiměřené délky řízení tak mezi nimi byla sdílená. První ze žalobců přitom zemřel až 29.12.2019, tedy v době zahájení současného řízení. zatímco řízení bylo skončeno 22.6.2018. Soud rovněž přihlédl k věku obou tehdejších účastníků, když tito dosáhli na počátku řízení 64 a 59 let, až na jeho konci starší ze žalobců překročil hranici 75 let věku. Proto soud význam řízení pro žalobce zhodnotil jako snížený.

23. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení přesto došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 11 let a 7 měsíců trvání řízení v rozsahu 16 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši), neboť posuzované řízení trvalo nad 10 let. Základní částku proto soud stanovil ve výši 162 666 Kč. Od této částky odečetl 30 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10% soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, dále soud ponížil základní částku o 5 % z důvodu chování žalobců v průběhu řízení a nakonec o 5 % nižší význam řízení pro žalobce a sdílenou újmu. Institut sdílené nemajetkové újmy je možné použít tam, kde vystupuje více poškozených, přičemž jejich újma je do určité míry - jako procesní stranou – sdílena. Větší počet účastníků řízení je pak okolností, která zmírňuje utrpěnou újmu, a tím pádem i snižuje výši zadostiučinění pro každého jednotlivce. V tomto konkrétním případě bylo společenství dáno manželským vztahem žalobců a podporuje tak úvahu o vyšší a intenzivnější míře sdílení subjektivních dopadů vedeného sporu.. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 60 %) a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 65 067 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 67.733,00 Kč, hradil tak částku vyšší, než by žalobci z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobě ve výroku ad. I. vyhověl, co do úroku z prodlení z již vyplacené částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. II. rozsudku zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení byla úspěšná žalovaná, proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná 2x písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání dne 7.12.2021 a tohoto se zúčastnila, přísluší žalované náhrada v rozsahu 4 úkonů 300 Kč, celkem 1 200 Kč.