45 C 8/2025 - 74

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. Petrem Chamrádem sídlem Rožnovská 240, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov pro zaplacení 17 704 214,88 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 17.704.214,88 Kč, spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 17.704.214,88 Kč od 13.3.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 329 035,88 Kč, která bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 17 704 214,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 3. 2023 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. Svůj nárok kvalifikoval jako vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, které mělo vzniknout tím, že žalovaná jako insolvenční správkyně dlužníka [právnická osoba] přijala od žalobce kupní cenu sjednanou v kupní smlouvě ze dne 5. 1. 2023 ve výši 102 010 000 Kč, výslovně sjednanou „včetně DPH“, avšak daň z přidané hodnoty v zákonné výši 17 704 214,88 Kč neodvedla, neboť prodej nemovitostí byl fakturován v režimu přenesené daňové povinnosti. Žalobce tvrdil, že žalovaná tak drží částku odpovídající DPH bez právního důvodu, neboť v režimu přenesené daňové povinnosti je plátcem daně kupující, který si daň samovyměřuje a odvádí státu, zatímco prodávající žádnou daň neinkasuje. Podle žalobce proto žalovaná získala majetkový prospěch na jeho úkor, který je povinna vydat. Žalobce dále uváděl, že žalovaná jako insolvenční správkyně je profesionálem v oblasti práva a insolvenčního řízení, a tudíž musela být plně obeznámena s daňovým režimem přenesené daňové povinnosti. Přesto sama do návrhu kupní smlouvy doplnila formulaci, že kupní cena zahrnuje DPH, a tento výklad žalobci opakovaně potvrdila. Podle žalobce tak žalovaná zavdala příčinu sporu, neboť jako odborník měla vědět, že ujednání o ceně musí odpovídat daňovému režimu, a pokud jej formulovala nejednoznačně, jde tato nejasnost k její tíži (§ 557 NOZ). Žalobce zdůraznil, že on sám je obchodní společností provozující diagnostické laboratoře, nikoli daňovým profesionálem, zatímco žalovaná je advokátkou a insolvenční správkyní, tedy osobou, od níž se očekává nejvyšší odborná péče.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobce zcela popřela a uvedla, že žalobkyní tvrzené bezdůvodné obohacení neexistuje. Zdůraznila, že kupní smlouva ze dne 5. 1. 2023 byla uzavřena v rámci insolvenčního řízení a že prodej nemovitostí proběhl v režimu přenesené daňové povinnosti podle § 92d odst. 2 zákona o DPH. V tomto režimu je plátcem daně kupující, který je povinen daň samovyměřit a odvést státu, zatímco prodávající žádnou daň neinkasuje. Od kogentní daňové úpravy se smluvní strany nemohou odchýlit, a proto žalovaná nemohla přijmout ani zadržet částku odpovídající DPH. Žalovaná dále uvedla, že formulace v kupní smlouvě, podle níž „kupní cena zahrnuje DPH dle platné právní úpravy“, neznamená, že kupní cena sestává ze základu daně a samostatně vyčíslené DPH, jak tvrdí žalobce. Podle žalované šlo o ujednání, které reflektovalo pouze zákonný režim, tedy že daňová povinnost je přenesena na kupujícího. Kupní cena byla sjednána jako konečná částka 102 010 000 Kč, která představovala čistý výnos pro majetkovou podstatu. Žalovaná poukázala na to, že žalobce celou částku uhradil dobrovolně s vědomím kauzy závazku, a teprve dodatečně začal tvrdit, že část odpovídající DPH mu má být vrácena. Takový postup označila za účelový pokus o dodatečné snížení kupní ceny. Zdůraznila, že i ostatní kupující v obdobných případech akceptovali shodně formulované smlouvy a daňové doklady bez námitek. Žalovaná se dovolávala judikatury Vrchního soudu v Praze, podle níž vydražená cena v režimu přenesené daňové povinnosti je cenou konečnou a kupující musí počítat s tím, že daňovou povinnost si vyrovná sám. Podle žalované je proto zjevné, že žalobce nemůže požadovat vrácení částky odpovídající DPH, neboť žalovaná žádnou daň neinkasovala a nemohla se na jeho úkor obohatit. Žalovaná rovněž zdůraznila, že jako insolvenční správkyně postupovala poctivě, svědomitě a v souladu s právními předpisy, přičemž žalobce byl při uzavření smlouvy zastoupen osobami s právním vzděláním, které si musely být režimu přenesené daňové povinnosti vědomy. Podle žalované tak žalobce nemůže svou případnou neznalost daňového režimu přenášet na žalovanou.

3. Dle Smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené dne 29. 10. 2022 mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba] byla sjednána kupní cena ve výši 100 000 000 Kč, bez výslovného ujednání o DPH.

4. Dle znaleckého posudku H&B REAL, a.s. ze dne 24.11.2021 (ev. č. [Anonymizováno]) byla obvyklá cena předmětných nemovitostí stanovena na 55 mil. Kč. Žalobce poukazuje, že jeho nabídka 100 mil. Kč byla nad cenou obvyklou, což potvrzuje jeho vážnou vůli uhradit vysokou částku.

5. Dle Podmínek výběrového řízení ze dne 23.11.2022, vč. přílohy č. 3 – návrhu kupní smlouvy, bylo ujednáno, že kupní cena zahrnuje DPH dle platné právní úpravy.

6. Dle Kupní smlouvy uzavřené dne 5. 1. 2023 mezi [právnická osoba] a [Jméno žalobkyně]. byla sjednána kupní cena ve výši 102 010 000 Kč, přičemž v čl. II odst. 1 je uvedeno, že „kupní cena zahrnuje DPH ve výši dle platné právní úpravy“.

7. Dle daňového dokladu (faktury) vystaveného žalovanou dne 6. 2. 2023 na částku 102 010 000 Kč byla DPH vyčíslena ve výši 0 Kč, s poznámkou, že se jedná o plnění v režimu přenesené daňové povinnosti.

8. Dle e-mailové komunikace Ing. [jméno FO] z 16.09.2025 žalobce v únoru 2023 provedl samovyměření DPH ze základu 84 305 785,12 Kč, přiznal DPH ve výši 17 704 214,88 Kč a současně uplatnil plný odpočet ve stejné výši.

9. Dle vyhledávání v evidenci České advokátní komory ke dni 16. 9. 2025 je žalovaná zapsána jako advokátka pod evidenčním číslem ČAK 14118.

10. Dle Tržního ocenění společnosti H&B REAL ze dne 24. 11. 2021 činila obvyklá stávající tržní hodnota nemovitostí 55 000 000 Kč, věcná hodnota 122 170 000 Kč, výnosová hodnota 46 140 000 Kč a srovnávací hodnota 70 050 000 Kč.

11. Dle e-mailové komunikace ze dne 13. 12. 2022 z adresy [e-mail] se společností [e-mail] byl žalobce informován, že se [Jméno žalobkyně]. stala vítězem výběrového řízení č. 1, současně mu byly připomenuty podmínky výběrového řízení a sděleno zřízení účtu u [právnická osoba] pro složení doplatku kupní ceny, včetně popisu změn návrhu kupní smlouvy.

12. Dle e-mailu Ing. [jméno FO] ze dne 24. 2. 2023 žalobce namítal, že daňový doklad vystavený žalovanou není správný, neboť kupní cena 102 010 000 Kč dle čl. II odst. 1 kupní smlouvy zahrnuje DPH, a kupující tak uhradil i částku odpovídající 21 % DPH.

13. Dle e-mailu Ing. [jméno FO] ze dne 16. 9. 2025 byla spolu s přiznáním k DPH za únor 2023 zaslána vysvětlující zpráva a podklady, z nichž je zřejmé, že [Jméno žalobkyně]. provedla samovyměření DPH ze základu daně 84 305 785,12 Kč, přiznala DPH ve výši 17 704 214,88 Kč a současně uplatnila plný nárok na odpočet ve stejné výši.

14. Dle dodejky datové zprávy ze dne 27. 3. 2023 bylo přiznání k DPH za únor 2023 podáno prostřednictvím datové schránky společnosti [Jméno žalobkyně]. na Územní pracoviště v [adresa], Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj.

15. Dle Podkladů k dani z přidané hodnoty za únor 2023, vytištěných dne 8. 7. 2024 společnost [právnická osoba] uplatnila odpočet při pořízení majetku, přičemž povinnost přiznat daň má příjemce; uvedeno pořízení majetku z jiného státu EU ve výši 84 305 785,12 Kč, odpočet 17 704 214,88 Kč, celková kupní cena 102 010 000 Kč.

16. Dle návrhu kupní smlouvy mezi insolvenční správkyní [Jméno žalované] a budoucím kupujícím je výslovně uvedeno, že kupní cena zahrnuje DPH ve výši dle platné právní úpravy.

17. Dle Podmínek výběrového řízení podle bodu 1.5 se plnění za předmět prodeje bude buď osvobozeno od DPH, anebo se uplatní režim přenesené daňové povinnosti; podle bodu 4.12 budou nabídky posuzovány poradcem na základě ekonomické výhodnosti pro majetkovou podstatu; podle bodu 7.1 si insolvenční správce vyhrazuje právo podmínky změnit či výběrové řízení zrušit.

18. Svědek JUDr. [jméno FO], který za žalobce jednal při sjednávání kupní ceny a byl přítomen při jednáních s insolvenční správkyní, vypověděl, že vůle žalobce od počátku směřovala k úhradě celkové částky 100 mil. Kč jako konečné ceny. Zdůraznil, že insolvenční správkyně sama do smlouvy doplnila formulaci „včetně DPH“ a tento výklad žalobci opakovaně potvrdila. Svědek dále uvedl, že žalobce uhradil celou částku na účet majetkové podstaty, protože jinak by smlouva nebyla vložena do katastru, a následně musel zaplatit DPH finančnímu úřadu, aby se vyhnul exekuci. Podle jeho slov tak žalobce uhradil DPH de facto dvakrát – jednou v rámci sjednané kupní ceny, a podruhé při samovyměření vůči finančnímu úřadu. Svědek připustil, že otázkám daňového práva se profesně nevěnuje, neboť jeho specializací je korporátní právo, nicméně jako advokát má obecné povědomí o přenesené daňové povinnosti. Uvedl, že přesný postup žalobce vůči finančnímu úřadu nezná, protože jej řešilo účetní oddělení společnosti, avšak předpokládá, že žalobce DPH přiznal a současně uplatnil odpočet. Na přímý dotaz soudu, zda žalobce odpočet skutečně uplatnil, svědek odpověděl, že to neví s jistotou, ale domnívá se, že ano, protože žalobce je plátcem DPH a možnost odpočtu měl. Podle jeho názoru byla podstata celé transakce v tom, že žalobce zaplatil částku 102 010 000 Kč jako cenu včetně DPH, přičemž očekával, že část odpovídající DPH mu bude vrácena, neboť takto byla kupní smlouva formulována a takto mu byla insolvenční správkyní prezentována.

19. Svědek Mgr. Ing. [jméno FO] uvedl, že se s žalobcem osobně setkal pouze dvakrát, přičemž otázku DPH spolu nikdy neřešili. Podle jeho výpovědi bylo z podmínek výběrového řízení zcela zřejmé, že plnění bude buď osvobozeno od DPH, nebo se uplatní režim přenesené daňové povinnosti. Svědek zdůraznil, že tuto formulaci považoval za jasnou a nikdy nepředpokládal, že by mohla být sporná. Uvedl, že ostatní kupující v obdobných případech akceptovali shodně formulované smlouvy a daňové doklady bez námitek, a všichni postupovali v režimu přenesené daňové povinnosti. Podle svědka byla vůle stran jednoznačná: kupní cena byla sjednána jako konečná částka, kterou kupující uhradí, zatímco daňové vypořádání probíhá výlučně na straně kupujícího. Svědek dále vysvětlil, že v režimu přenesené daňové povinnosti kupující daň samovyměří, odvede ji státu a současně uplatní odpočet, takže transakce je pro něj daňově neutrální. Podle jeho názoru proto žalobce nemohl být zatížen nad rámec sjednané kupní ceny a žalovaná nemohla získat žádný majetkový prospěch odpovídající DPH.

20. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový děj:

21. Žalobce [Jméno žalobkyně]. uzavřel dne 29. 10. 2022 se společností [právnická osoba] smlouvu o smlouvě budoucí, v níž byla sjednána kupní cena ve výši 100 000 000 Kč, bez výslovného ujednání o DPH. Následně dne 5. 1. 2023 byla mezi týmiž účastníky uzavřena kupní smlouva, v níž byla kupní cena stanovena na částku 102 010 000 Kč, přičemž v čl. II odst. 1 bylo uvedeno, že „kupní cena zahrnuje DPH ve výši dle platné právní úpravy“.

22. Žalobce uhradil sjednanou kupní cenu na účet majetkové podstaty zřízený insolvenční správkyní [Jméno žalované] u [právnická osoba]. Insolvenční správkyně vystavila dne 6. 2. 2023 daňový doklad č. 230100002 na částku 102 010 000 Kč, s vyčíslením DPH ve výši 0 Kč a s poznámkou, že se jedná o plnění v režimu přenesené daňové povinnosti.

23. Podmínky výběrového řízení ze dne 23. 11. 2022 stanovily, že plnění bude buď osvobozeno od DPH, anebo se uplatní režim přenesené daňové povinnosti. Žalobce byl o vítězství ve výběrovém řízení informován e-mailem ze dne 13. 12. 2022, v němž mu byly připomenuty podmínky řízení a povinnost doplatit kupní cenu.

24. Z předložených podkladů k DPH za únor 2023, vytištěných dne 8. 7. 2024, vyplynulo, že žalobce provedl samovyměření DPH ze základu daně 84 305 785,12 Kč, přiznal DPH ve výši 17 704 214,88 Kč a současně uplatnil plný nárok na odpočet ve stejné výši. Přiznaná daň se tak rovnala nárokované dani. Podání přiznání bylo doloženo dodejkou datové zprávy ze dne 27. 3. 2023 zaslanou na Finanční úřad pro [Anonymizováno].

25. Z tržního ocenění společnosti H&B REAL ze dne 24. 11. 2021 bylo zjištěno, že obvyklá stávající tržní hodnota nemovitostí činila 55 000 000 Kč, věcná hodnota 122 170 000 Kč, výnosová hodnota 46 140 000 Kč a srovnávací hodnota 70 050 000 Kč.

26. Žalovaná je podle vyhledávání v evidenci České advokátní komory ke dni 16. 9. 2025 zapsána jako advokátka pod evidenčním číslem ČAK [Anonymizováno].

27. Podle § 28 odst. 1 a 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) je plátce povinen vystavit daňový doklad v případě dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, dále při prodeji zboží na dálku do tuzemska, při dodání zboží do jiného členského státu s nárokem na odpočet daně, nebo při přijetí úplaty před uskutečněním plnění. Plátce je povinen v případě uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4 písm. a) a d) nebo podle § 14 odst. 3 písm. a) vystavit doklad o použití. Daňový doklad musí obsahovat údaj, že se jedná o plnění v režimu přenesené daňové povinnosti.

28. Podle § 36 odst. 1 ZDPH je základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, a to bez daně za toto zdanitelné plnění.

29. Podle § 56 odst. 1 ZDPH je dodání dokončené vybrané nemovité věci osvobozeno od daně s výjimkou prvního dodání této nemovité věci uskutečněného do konce dvacátého třetího kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci, v němž se vybraná nemovitá věc považuje za dokončenou nebo v němž nastala skutečnost podle odstavce 3; pro účely určení počátku této doby je rozhodná skutečnost, která nastala později. Podle § 56 odst. 5 ZDPH se plátce může rozhodnout, že se u dodání dokončené vybrané nemovité věci jedná o zdanitelné plnění, i pokud má být podle odstavce 1 osvobozeno od daně, je-li příjemce tohoto plnění plátcem.

30. Podle § 72 odst. 1 ZDPH je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci své ekonomické činnosti použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění, plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet, plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku, a dalších plnění uvedených v zákoně. Podle § 73 odst. 1 ZDPH je plátce povinen pro uplatnění nároku na odpočet daně mít daňový doklad, případně jiný důkaz, přiznat daň a splnit další podmínky stanovené zákonem; nárok na odpočet lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou podmínky splněny, a nejpozději do dvou let od jeho vzniku.

31. Podle § 92a odst. 1 a 2 ZDPH v režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije, pokud ke dni uskutečnění zdanitelného plnění příjemce tohoto plnění nejedná jako osoba povinná k dani. Plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti uskutečněno, je povinen doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Za správnost vypočtené daně odpovídá plátce, pro kterého je plnění uskutečněno. Mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně za to, že toto zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, a tento režim k tomuto plnění použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti.

32. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla sjednána kupní cena ve výši 102 010 000 Kč jako konečná částka, přičemž daňové vypořádání probíhá výlučně na straně kupujícího v režimu přenesené daňové povinnosti podle § 92a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Kupní smlouva ze dne 5. 1. 2023 obsahuje formulaci, že „kupní cena zahrnuje DPH ve výši dle platné právní úpravy“, avšak tato formulace musí být vykládána v kontextu podmínek výběrového řízení, které výslovně stanovily, že plnění bude buď osvobozeno od DPH, anebo se uplatní režim přenesené daňové povinnosti. V takovém režimu je povinen daň přiznat a současně uplatnit odpočet příjemce plnění, tedy kupující. Z podkladů k DPH za únor 2023 je zřejmé, že žalobce provedl samovyměření DPH ze základu daně 84 305 785,12 Kč, přiznal daň ve výši 17 704 214,88 Kč a současně uplatnil plný nárok na odpočet ve stejné výši. Každá ze stran v řízení předložila rozhodnutí vyšších soudů, včetně rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2024, č.j. [incidenční spisová značka] a Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, č.j. 3 [Anonymizováno], která se obě zabývají otázkou výkladu kupní ceny v insolvenčním řízení a aplikací režimu přenesené daňové povinnosti. Žalobce se dovolával judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 32 Odo 835/2002, 23 Cdo 3573/2007, 32 Cdo 3923/2010, 23 Cdo 1176/2020), která zdůrazňuje konečnost sjednané ceny a nemožnost jejího dodatečného navyšování o DPH, a dále rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jenž se více opírá o smluvní ujednání a vůli kupujícího a připouští možnost bezdůvodného obohacení. Olomoucký soud akcentoval jazykové znění smlouvy a vůli kupujícího, zatímco pražský soud zdůraznil kogentní povahu daňové úpravy a nemožnost, aby prodávající inkasoval DPH v režimu reverse charge. Žalovaná naopak poukazovala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, v němž soud výslovně uvedl, že v režimu přenesené daňové povinnosti podle § 92a ZDPH je plátcem daně kupující, nikoli prodávající. Prodávající vystavuje fakturu bez vyčíslení DPH, s poznámkou o přenesení daňové povinnosti, a žádnou daň neinkasuje. Formulace „kupní cena zahrnuje DPH“ je nutno vykládat v kontextu daňového režimu: jde o konečnou částku, kterou kupující zaplatí, přičemž daňovou povinnost si vyrovná sám vůči státu. Prodávající nemůže vracet částku odpovídající DPH, kterou nikdy neobdržel, a tudíž nemůže být řeč o bezdůvodném obohacení. Pro projednávanou věc je argumentace Vrchního soudu v Praze přiléhavější, neboť reflektuje skutečný daňový režim přenesené daňové povinnosti a vylučuje možnost, že by žalovaná získala majetkový prospěch nad rámec sjednané kupní ceny. Soud se proto přiklání k závěrům Vrchního soudu v Praze a má za to, že žalobcova argumentace, opřená o judikaturu Nejvyššího soudu a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, vychází z odlišného daňového režimu, který na projednávanou věc nedopadá. V režimu přenesené daňové povinnosti (§ 92a ZDPH) je plátcem daně kupující. Prodávající vystaví fakturu bez vyčíslení DPH, s poznámkou o přenesení daňové povinnosti. Kupující daň samovyměří a současně ji může uplatnit jako odpočet, je-li sám plátcem DPH. Kupní cena sjednaná jako částka „včetně DPH“ v režimu přenesené daňové povinnosti fakticky pomíjí samotnou daň, neboť celá daňová operace probíhá výlučně na straně kupujícího. Prodávající žádnou daň neinkasuje, a proto ji nemůže vracet. V daném případě smlouva stanovila, že cena zahrnuje DPH, kupující proto oprávněně očekával, že částka je konečná, a to v konečném důsledku rovněž i byla. Zatímco v běžném režimu DPH prodávající obdrží celkovou částku a z ní odvede daň státu, v režimu přenesené daňové povinnosti je nutné chápat formulaci „včetně DPH“ jako celkovou cenu, kterou kupující zaplatí prodávajícímu s tím, že si sám vyrovná daňovou povinnost vůči státu. Jinými slovy, formulací „včetně DPH“ je zapotřebí rozumět „včetně (případné) DPH, ať již je kupující jejím plátcem či nikoli“. Tomuto zákonnému režimu odpovídala i faktura, kterou žalovaná vystavila na částku 102 010 000 Kč bez vyčíslení DPH, s poznámkou o přenesení daňové povinnosti. Žalovaná obdržela přesně sjednanou kupní cenu, žádnou daň neinkasovala. Současně žalobce zaplatil sjednanou částku 102 010 000 Kč, daňovou povinnost si samovyměřil a uplatnil odpočet, takže jeho daňová pozice byla neutrální. Žalobci proto nevznikla žádná škoda, protože jeho daňová povinnost byla vyrovnána. Soud dále konstatuje, že obě strany prostřednictvím svědeckých výpovědí prokazovaly vůli uzavřít transakci za sjednanou kupní cenu, přičemž každá z nich se snažila podpořit svou verzi výkladu daňového režimu. Výpověď JUDr. [jméno FO] soud hodnotí s vědomím, že svědek je advokát, tedy osoba s právním vzděláním, od níž se obecně očekává znalost základních daňových režimů uplatňovaných při převodech nemovitostí. Přesto svědek opakovaně uvedl, že otázkám daňového práva nerozumí, že se profesně zabývá korporátním právem, a že neví, zda žalobce uplatnil odpočet DPH. Jeho výpověď v této části působila spíše jako subjektivní domněnka než odborné tvrzení. Listinné důkazy předložené žalobcem (zejména vyjádření účetní Ing. [jméno FO] a podklady k samovyměření DPH) však jednoznačně prokazují, že žalobce v únoru 2023 provedl samovyměření DPH ze základu 84 305 785,12 Kč, přiznal daň ve výši 17 704 214,88 Kč a současně uplatnil plný odpočet ve stejné výši. Daňová operace byla pro žalobce neutrální, jeho finanční zátěž nepřesáhla sjednanou kupní cenu. Za této situace soud nepřikládá výpovědi svědka [jméno FO] v části týkající se daňového režimu významnou váhu, ačkoliv jeho popis vůle žalobce chápat cenu jako konečnou působil věrohodně. Naopak výpověď svědka [jméno FO] soud hodnotí jako věcnou, logickou a v souladu s obsahem podmínek výběrového řízení i s kogentní úpravou zákona o DPH. Svědek působil přesvědčivě, jeho výpověď byla konkrétní a podpořená znalostí podmínek výběrového řízení. Jeho tvrzení koresponduje s listinnými důkazy, zejména s podmínkami výběrového řízení a fakturou vystavenou žalovanou, která obsahovala poznámku o režimu přenesené daňové povinnosti. Výpověď svědka je proto pro soud důvěryhodná a podporuje závěr, že kupní cena byla sjednána jako konečná, přičemž daňové vypořádání probíhá výlučně na straně kupujícího. Na základě obou výpovědí proto soud dospěl k závěru, že bylo vůlí obou stran smlouvu uzavřít a inkasovat/uhradit sjednanou kupní cenu. Argumentace svědka JUDr. [jméno FO], že původně neměl žalovaný v úmyslu překročit hranici 100 000 000 Kč, je v tomto směru zcela irelevantní, když žalobce i vyšší cenu akceptoval a žalované uhradil. Pokud by žalobce měl za to, že je povinen hradit nad sjednanou částku i DPH, pak tuto část měl odvést státu, nikoli žalované. V tomto směru by bylo na místě domáhat se po žalované spíše splnění daňové povinnosti, nikoli bezdůvodného obohacení, když případná DPH měla být uhrazena státu (bez ohledu na následný odpočet daně). Žalobce však právě sjednanou částku žalované uhradil a v důsledku daňového odpočtu splnil i svou daňovou povinnost, aniž by uhradil na kupní ceně nemovitostí cokoliv navíc. Jeho tvrzení, že žalovaná se obohatila o částku odpovídající DPH, nejenže neodpovídá povaze přenesené daňové povinnosti, ale ani provedeným důkazům. Soud proto uzavírá, že žalobce zaplatil přesně částku, kterou smlouva stanovila, jeho daňová povinnost byla vyrovnána prostřednictvím samovyměření a odpočtu, a vůle obou stran byla naplněna. Žalobci tak nevznikla žádná škoda, zatímco žalovaná neobdržela žádné plnění, které by jí nenáleželo. S ohledem na to soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 329 035,88 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 704 214,88 Kč sestávající z částky 51 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 14. 2. 2025, z částky 51 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 3. 2025, z částky 51 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 9. 2025, z částky 51 420 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu (čtení znaleckého posudku) dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 27. 11. 2025 a z částky 51 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 12. 2025 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 12 580,48 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 9. 2025 náhrada 6 290,24 Kč za 532 ujetých km v částce 4 190,24 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 2 100 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 12. 2025 náhrada 6 290,24 Kč za 532 ujetých km v částce 4 190,24 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 2 100 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 271 930,48 Kč ve výši 57 105,40 Kč.

Poučení