45 C 90/2019 - 299

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce] [jméno FO], narozený [Datum narození žalobce] bytem [adresa] [Adresa žalobce] [anonymizováno] [Adresa žalobce] [adresa] [Adresa žalobce] [adresa] zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Černým sídlem Údolní 567, 602 00 Brno proti žalované: [Anonymizováno] pro zaplacení 2x 500 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 150.000,00 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 150.000,00 Kč od 6.3.2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 350.000,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ročně ve výši 9,75 % ročně z částky 350.000,00 Kč od 6.3.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 139 334,83 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se (původně spolu s druhou žalobkyní Bc. [jméno FO] [jméno FO], narozenou 2. 10. 1975, bytem [adresa] [adresa] [anonymizováno] [adresa] [adresa] [adresa] [adresa]) domáhal na žalované zaplacení 500 000,- Kč s příslušenstvím pro každého jako odškodnění nemajetkové újmy, která jim vznikla nezákonným rozhodnutím Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje ze dne 11. 4. 2016 KHS, č. j. KHSKM 15855/2016/BM/HOK, kterým bylo Správě a údržbě silnic Jihomoravského kraje uděleno časově omezené povolení podle § 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, pro provoz zdroje hluku „silnice II/602 - [adresa] a [adresa] v [adresa]“ a to do 30.12.2020. Rozhodnutí KHS bylo jako nezákonné zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2018, č. j. 29 A 85/2016 - 171. Žalobce je v místě svého bydliště (rodinný dům č. p. 469 na pozemku parc. č. 553, k. ú. [adresa], v městské části [adresa] statutárního města Brna) vystaven hluku, přesahujícímu nejvyšší přípustné hygienické limity, což představuje závažný protiprávní zásah do ústavně zaručených práv žalobce, především do práva na ochranu zdraví, na ochranu soukromí a na příznivé životní prostředí a zároveň žalobci způsobuje vážnou nemajetkovou újmu. Územím městské části [anonymizováno][adresa][adresa] prochází silnice č. II/602. [adresa] po této silnici je zdrojem hluku, v jehož důsledku dochází k nedodržení hygienického limitu hluku pro chráněné venkovní prostory staveb pro denní i noční dobu, tedy 60, resp. 50 dB (základní hygienický limit hlukové zátěže pro hluk z dopravy na dálnicích, silnicích I. a II. třídy a místních komunikacích I. a II. třídy v území, kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující nad hlukem z dopravy na ostatních pozemních komunikacích - viz § 12 odst. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve spojení s přílohou č. 3 tohoto nařízení, část A.). Tento hygienický limit pro hluk z dopravy na uvedených komunikacích je sám o sobě o 10 dB vyšší, než „základní“ hygienický limit pro ostatní zdroje hluku. Již 15. 6. 2005 KHS na základě orientačního měření zjistila, že hlučnost z provozu silnice č. II/602 dosahuje hodnoty 74.0 ±1.8 dB (při intenzitě dopravy 14000 aut/den, viz [adresa] studie č. H-109/2005 - důkaz č. 3) a prokazatelně tak přesahuje hlukový limit pro tzv. „starou hlukovou zátěž“ (dále jen SHZ - dle bodu 25. přílohy č. 1 tehdy platného nařízení vlády č. 502/2000 Sb. - srov. podle platné právní úpravy § 2 písm. n) nařízení vlády č. 272/2011 Sb.). Na základě výsledků tohoto měření podával správce komunikace č. II/602 ([právnická osoba]) jednotlivé žádosti ke KHS o časově omezené povolení provozování zdroje hluku („hlukovou výjimku“) podle § 31 zákona č. 258/2000 Sb. Na daném území byly postupně vydány 3 hlukové výjimky, když první byla vydána dne 25.5.2006, č.j. 8600/2006/BN/H0K/Fa (období do 31. 5. 2011) na provoz nadlimitního zdroje hluku - silnice č. II/602 [anonymizováno] - [adresa] v úseku ulice [adresa] (efekt opatření byl znehodnocen zrušením omezení rychlosti v obci a intenzita hluku se nesnížila), druhá dne 15.11.2010, č.j. 9934/2010/BM/H0K, kdy byl provoz zdroje hluku povolen do dne 31. 12. 2015, a třetí dne 11. 4. 2016 pod č.j. KHSKM 15855/2016/BM/HOK pro provoz na uvedené silnici do 30. 12. 2020, která rozšiřovala místa s limitem pro SHZ na základě výpočtu hlukové zátěže, porovnávající dnešní stav s předpokládaným stavem v roce 2001. Zároveň tato výjimka pro některé úseky silnice č. II/602 vycházela z „obecného" limitu pro hluk z dopravy 60 dB v denní době a 50 dB v noční době, kdy umožňovala překročení uvedeného limitu až o 13 dB. Uvedenou výjimku napadl žalobce dne 10. 6. 2016 žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně v řízení sp.zn. . 29 A 85/2016. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 6. 2018, č.j. 29 A 85/2016-171 zrušil Rozhodnutí KHS o vydání třetí „hlukové výjimky" ze dne 11. 4. 2016 jako nezákonné a věc vrátil KHS k dalšímu řízení. Následná kasační stížnost KHS ze dne 6. 8. 2018 proti Rozsudku KS poté byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2019, č.j. 7 As 308/2018-31 zamítnuta. K institutu časově omezeného povolení podle § 31 zákona č. 258/2000 Sb. („hlukové výjimce") Krajský soud v Brně ve výše citovaném rozsudku obecně uvedl, že jeho účelem je umožnit v nezbytných případech legálně překročit příslušné hygienické limity hluku, avšak jen za určitých podmínek obsažených v samotném časově omezeném povolení. Institut hlukové výjimky má tedy výjimečný charakter a uplatní se pouze ve zvláště odůvodněných případech, kdy hygienické limity nelze z vážných důvodů dodržet a pokud současně žadatel o tuto výjimku prokáže, že bude hluk schopen omezit na rozumně dosažitelnou míru. Účelem hlukové výjimky není jejich neustálé řetězení a tudíž setrvalé udržování protiprávního stavu, kterým překračování hygienických limitů hluku nepochybně je. Krajský soud doslova uvedl, že: „V posuzované věci je významné, že k překračování hlukových limitů dochází dlouhodobě, aniž by kompetentní orgány přijaly opatření, která by vedla ke zlepšení situace. Tato skutečnost je o to flagrantnější, když z porovnání druhého rozhodnutí o hlukové výjimce s napadenou hlukovou výjimkou vyplývá, že pozdější z nich umožňuje dokonce v některých úsecích ještě vyšší překročení hygienických limitů hluku, než tomu bylo v případě předchozího rozhodnutí." Rozhodnutí KHS je s ohledem na Rozsudek KS, který rozhodnutí KHS pro nezákonnost zrušil, nepochybně nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. Přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí KHS o třetí hlukové výjimce bylo vystavení žalobce nadměrné hlukové zátěži v období ode dne 11. 4. 2016 do dne podání této žaloby, tedy po dobu delší než tři roky. Pro úplnost žalobce doplnil, že ani po vydání Rozhodnutí KHS (o třetí hlukové výjimce) ani po jeho zrušení soudem nedošlo k nápravě přetrvávajícího protiprávního stavu, spočívajícího v nadlimitní hlukové zátěži v místě bydliště žalobce. Žalobce je proto nadále vystaven nadměrnému (nadlimitnímu) hluku v denní i noční době, se všemi s tím spojenými zdravotními riziky a sníženou kvalitou života v rozporu s § 11 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, podle nějž nesmí být území zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení, stanoveného zvláštními předpisy. Dle žalobce měla KHS po vydání „hlukové výjimky“ provádět podle § 84 odst. 1 písm. a) téhož zákona dozor nad tím, zda provozovatel nadlimitního zdroje hluku omezuje hluk na rozumně dosažitelnou míru dle tohoto povolení, a pokud by zjistila, že provozovatel podmínky, za kterých bylo povolení vydáno, nesplňuje, anebo že je ohroženo veřejné zdraví, toto povolení odejmout dle § 84 odst. 1 písm. l) zákona č. 258/2000 Sb., pozastavit výkon činnosti, která je příčinou dlouhodobého překračování hygienického limitu hluku v místě bydliště žalobce, a sice přijmout opatření k omezení provozu na silnici II/602 až do doby, kdy provozovatel uvedené pozemní komunikace zajistí technickými, organizačními a dalšími opatřeními, aby hluk z provozu na těchto komunikacích nepřekračoval hygienické limity hlučnosti. KHS je však v tomto směru dlouhodobě nečinná a v této své nečinnosti dle informací dostupných žalobci pokračuje i po právní moci Rozsudku, ačkoliv je KHS opačného názoru a domnívá se, že pro danou lokalitu platí tzv. stará hluková zátěž. Dle žalobce je nezákonné Rozhodnutí KHS v přímé příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou, která je žalobci působena. Ta spočívá ve stresu, obavách, zhoršení zdravotního stavu a celkově zhoršené kvalitě života, související s nezákonným stavem hlukové zátěže v místě bydliště žalobce, přičemž hluk představuje v současnosti jeden z nejvýznamnějších zdrojů obtěžování lidského života, a v mnoha případech i bezprostřední riziko pro lidské zdraví. Primárně jde samozřejmě o přímé poškozování sluchových orgánů, prokázány jsou však i nezanedbatelné sekundární dopady např. na kardiovaskulární a imunitní systém a celkové duševní i tělesné zdraví v důsledku rušení, nedostatku spánku apod. Tzv. nespecifické (mimosluchové) účinky hluku ovlivňují celou řadu dalších aspektů lidského života, mj. emocionální rovnováhu, stres, pracovní aktivitu, resp. únavu, kvalitu odpočinku, jednání v sociálních vztazích, průběh nemocí, jejichž primární příčina s hlukovou zátěží nesouvisí atd. Vědomí těchto závažných zdravotních rizik spolu s prozatím neexistující konkrétní perspektivou dodržení hlukových limitů vystavuje žalobce silnému stresu, vyvolanému obavou o zdraví své i členů rodiny. Vystavení dlouhodobé hlukové zátěži může v dlouhodobém horizontu vést i ke vzniku ještě závažnějších následků, včetně úplné hluchoty. Žalobce v této souvislosti dále poukazuje na skutečnost, že v letním období (od května do září), kdy teploty v obytných místnostech jeho domu dosahují až 30–35 °C, je v důsledku překračování hygienických limitů hluku buď nucen spát v nesnesitelném vedru (nadlimitní hluk proniká do domu jak okny z ulice – silnice II/602, tak i okny z druhé strany domu – dálnice D1), nebo být vystaven nadlimitnímu hluku, při kterém se nedá spát vůbec. Současně se splněním limitu hlučnosti ve vnitřních prostorech domu (výměnou oken) došlo k zamezení výměny vzduchu mezi místnostmi a okolím, jež nařizuje nařízení vlády č. 236/2009 Sb. Tím dochází v místnostech již po 2–3 hodinách pobytu k intoxikaci CO a po delším čase i k přehřívání domu a tvorbě plísní. Současně s ověřením dodržení hlukových limitů by mělo být doloženo rovněž splnění hygienické normy dle § 11 nařízení vlády č. 236/2009 Sb., přičemž pravomoc k ověření tohoto požadavku má rovněž KHS. K tomu ověření však ze strany KHS nedošlo. Výše uvedená situace jednoznačně narušuje právo žalobce na respektování soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy a představuje nemajetkovou újmu. Žalobce je nadlimitní hlukové zátěži vystavován po dobu mnoha let, aniž by KHS a MZ jako příslušné orgány ochrany veřejného zdraví zjednaly jakoukoli nápravu. Vznik nemajetkové újmy dle žalobce vyplývá i z nepřiměřené doby trvání nadlimitní hlukové zátěže a délky nezákonné nečinnosti KHS a MZ v tomto směru, neboť v důsledku trvajícího prodlení KHS a MZ při přijetí jakéhokoliv účinného opatření pro snížení hlukové zátěže u žalobce narůstá pocit beznaděje a prohlubuje se výše popsaná (psychická) nemajetková újma. Tato spočívá rovněž ve frustraci a nedůvěře v rozhodování správních orgánů (KHS a MZ), které roky svou nečinností – spočívající v neprovedení výše uvedených opatření, kterými by došlo ke snížení hlukové zátěže – a svým nesprávným úředním postupem, spočívajícím ve vydávání hlukových výjimek, přispívají k přetrvávání protiprávního stavu zasahujícího do lidských práv žalobce. Žalobce dovozoval příčinnou souvislost mezi uvedenou hlukovou výjimkou a svou újmou v přetrvávání protiprávního stavu nadlimitní hlukové zátěže v místě svého bydliště na území městské části [anonymizováno][adresa][adresa], a v důsledku toho i trvající zásah do svých práv, způsobující mu výše popsanou nemajetkovou újmu. Tuto žalobce vyčíslil na 500.000 Kč, přičemž ji zdůvodňuje rovněž dalšími kritérii, mezi něž patří dlouhodobá rezignace KHS na plnění jejích zákonných povinností, skutečnost, že žalobce ke vzniku své nemajetkové újmy vlastním jednáním nijak nepřispěl, význam předmětu řízení pro žalobce, skutečnost, že újma vzniká i jeho nezletilým synům, což žalobce jako rodič důvodně pociťuje jako újmu vlastní, a rovněž potřebou preventivního působení uložené náhrady. Žalobce dne 5. 9. 2018 uplatnil u MZ ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou Rozhodnutím KHS ze dne 11. 4. 2016, č.j. KHSKM 15855/2016/BM/H0K o třetí hlukové výjimce (nemajetková újma z prvních dvou výjimek byla uplatněna v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 80/2017. Žalovaná předmětný nárok žalobce na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu odmítla vyjádřením ze dne 4. 3. 2019, č. j. 37877/2018-NH-30.1.4.-5.9.18.

2. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobci dne 5.9.2018 uplatnili nárok každý ze žalobců ve výši 500 000,- Kč s příslušenstvím na přiměřené zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu, za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, a to rozhodnutím KHS, jímž bylo vydáno Správě a údržbě silnic Jihomoravského kraje, příspěvkové organizaci kraje, časově omezené povolení podle § 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, k provozu zdroje hluku, silnice č. II/602 - ulice Jihlavská a [adresa] v Brně a ulice Jihlavská v Troubsku, a to do dne 30. 12. 2020, které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2018, č.j.: 29 A 85/2016-171. Žalovaná uvedenému nároku nevyhověla, protože žalobci nesplňují zákonný předpoklad pro shora uvedené odškodnění. Podle § 94 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. jediným účastníkem řízení o vydání časově omezeného povolení podle § 31 odst. 1 uvedeného zákona je žadatel, tj. v případě rozhodnutí KHS Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje. Žalobci shora uvedený zákonný předpoklad nesplňují, nemění nic ani rozsudek Krajského soudu v Brně č.j.: 29 A 85/2016-171, ze dne 22. 6. 2018, kterým bylo rozhodnutí KHS zrušeno a věc byla vrácena KHS k dalšímu řízení, a ani rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. května 2019, č.j.: 7 As 308/2018 - 31, kterým byla zamítnuta kasační stížnost KHS. Oba soudy sice shledaly aktivní legitimaci žalobce, [Jméno žalobce] [jméno FO], k podání žaloby proti rozhodnutí KHS, a to podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, avšak s odůvodněním, že uvedené ustanovení nepodmiňuje možnost podání žaloby předchozím účastenstvím žalobce ve správním řízení. Přitom Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku uvedl, že předmětem soudního řízení není hmotné právo žalobce, ale jím uplatněný procesní nárok, a že žalobní legitimace ve správním soudnictví by tak neměla být svázána s existencí přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do jeho právní sféry. Podle názoru žalované tak žalobci nejsou osobami, které by mohly uplatňovat právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím KHS, tedy nejsou k tomu aktivně legitimováni. Pro úplnost žalovaná doplnila, že žalobci jednak neprokázali samotný vznik nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout, stejně jako nedoložili ve smyslu ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2011, sp. zn.: 30 Cdo 1684/2010), že v případě požadované částky 500 000,- Kč každému ze žalobců se jedná o zadostiučiněné přiměřené. Podle žalobců nemajetková újma spočívá především ve stresu, obavách, zhoršení zdravotního stavu a celkově zhoršené kvalitě života, související s nezákonným stavem hlučnosti v místě bydliště žalobců, tedy v újmě, která souvisí se stavem mysli. Žalobci však jen obecně uvádějí, jaké může mít dlouhodobé působení nadlimitního hluku negativní následky na lidské zdraví, což je pro prokázání údajně nastalé nemajetkové újmy žalobců podle názoru žalované nedostatečné. Dále žalovaná uvedla, že ze skutečnosti, že rozhodnutím KHS bylo umožněno provozovateli zdroje hluku překračovat stanovené hygienické limity hluku, nelze dovozovat, že k tomuto překračování v místě bydliště žalobců skutečně docházelo, když ještě v době platnosti napadeného rozhodnutí KHS se ve dnech 17. 5. - 18. 5. 2017 provedla akreditovaná zkušební laboratoř ATELIER DEK měření hluku v chráněném venkovním prostoru rodinného domu žalobců a z jejího protokolu vyplývá, že příslušné hygienické limity pro denní dobu i noční dobu nebyly překročeny. K zajištění dodržování hygienických limitů hluku v chráněném vnitřním prostoru stavby rodinného domu žalobců pak došlo již v roce 2013. tedy před vydáním rozhodnutí KHS, a to výměnou původních oken jejich rodinného domu za okna plastová. Rozhodnutí KHS se tak hygienických limitů hluku v chráněném vnitřním prostoru chráněných staveb netýkalo. K tvrzení žalobců, že výměnou oken došlo k zamezení výměny vzduchu mezi místnostmi a okolím, konstatovala žalovaná, že jednak nemá za to, že by výměnou oken za okna protihluková došlo ke změně větrání venkovním vzduchem, jednak není v pravomoci KHS kontrola dodržení tohoto technického požadavku na stavby. Žalovaná však nemá důvod pochybovat o bezpečnosti oken, která byla v rodinném domu se souhlasem jeho majitelů instalována. Pokud jde o samotnou hladinu hluku, žalovaná zdůraznila, že hlukové mapy se zákresem polohy konkrétní nemovitosti, tedy tak jak porušení protihlukových opatření žalobci mimo jiné prokazovali, nadlimitní intenzitu hluku neprokazují, když vycházejí ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (2002/49/ES), k nimž byly upraveny specifické hlukové limity vyhláškou č. 523/2006 Sb.; tyto limity jsou odchylné od hygienických limitů závazných pro provozovatele zdrojů hluku včetně správců pozemních komunikaci ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. a nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Hlukové limity upravené vyhláškou č. 523/2006 Sb., resp. vyhláškou č. 315/2018 Sb. slouží ke strategickému hlukovému mapování a z něho vycházejícího plánování a usměrňování vývoje zatížení životního prostředí hlukem ze strany Ministerstva dopravy a krajských úřadů, jak plyne z § 81 a § 81c zákona č. 258/2000 Sb. Uvedené limity tak nelze zaměňovat s limity stanovenými na základě § 34 zákona č. 258/2000 Sb. nařízením vlády č. 272/2011 Sb. V souvislosti s případným překročením hygienického limitu hluku žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 11. ledna 2012, sp. zn.: I. ÚS 451/11, podle kterého je vedle dopadu do majetkové sféry konkrétního vlastníka zvážit také reálnost takového požadavku, a to s přihlédnutím k faktickým možnostem povinného subjektu (markantně vystupující do popředí u vlastníka veřejné komunikace), včetně jeho možností funkčních i finančních. To vše v situaci, kdy řada tehdejších žalobců (kterým bylo napadenými rozhodnutími soudu druhého stupně a Nejvyššího soudu vyhověno) o stavu v dané lokalitě měla povědomí již v době, kdy se stala vlastníky dotčených nemovitostí. V této souvislosti žalovaná připomněla, že žalobci si koupili předmětný rodinný dům u pozemní komunikace II. třídy č. 602 dle kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2004, tedy hluková situace v místě nemovitosti jim musela být známa. Žalovaná dále připomíná, že zdrojem hluku je provoz na předmětné pozemní komunikaci, jejímž správcem je [právnická osoba]. Povinnost technickými, organizačními a dalšími opatřeními zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb, má správce, popřípadě vlastník pozemní komunikace, nikoliv správní úřad. Pokud žalobci uvádějí, že KHS měla pozastavit výkon činnosti, která je příčinou porušování povinnosti při ochraně veřejného zdraví, resp. pozastavit provoz zdroje hluku na předmětném úseku komunikace II. třídy č. 602, především nebylo toto překročení stanovených nebo povolených hygienických limitů hluku zjištěnu a proto KHS k tomuto kroku nebyla oprávněna. Nadto pro přijetí takového nápravného opatření platí i zásady proporcionality a přiměřenosti, kdy zastavení dopravy na předmětném úseku pozemní komunikace by s největší pravděpodobností vedlo ke kolapsu dopravy a k nezajištění dopravní obslužnosti v dané oblasti. K žalobci namítané nečinnosti ohledné opatření, směřujících k omezení hlukového zatížení městské části [anonymizováno] [adresa] [adresa], žalovaná upřesnila, že v letech 2008 - 2010 byla provedena rekonstrukce komunikace č. II/602 v [adresa], kdy došlo k položení nového asfaltového povrhu a byly provedeny zpomalovací prvky - dopravní ostrůvky, ostrůvky pro bezpečný přechod chodců, zúžení vozovky a lomení silničních obrub podél komunikace, a to s významným pozitivním protihlukovým efektem. V roce 2013 byla provedena podél předmětného úseku komunikace výměna oken za okna plastová, čímž došlo ke splnění hlukových limitů v chráněném vnitřním prostoru stavby. Od 1. 1. 2016 došlo ke zrušení zpoplatnění dálnice D1 (od Holubic po Kývalku) s významným pozitivním protihlukovým efektem. Nedošlo pak zejména k realizaci původně plánovaného obchvatu Městské části [anonymizováno] [adresa] [adresa], s nímž se počítalo v [adresa] územního rozvoje Jihomoravského kraje, které ale byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č.j.: 1 Ao 7/2011-526. Avšak s tímto obchvatem se do budoucna nadále počítá. Dále nedošlo v předmětném úseku komunikace ke snížení rychlosti z 50 km/h na 40 km/h v noční době, a to z důvodu nesouhlasu kompetentního orgánu - odboru dopravy Magistrátu města Brna. Jak plyne ze shora uvedeného, [právnická osoba], učinila celou řadu opatření ke snížení hlukového zatížení území městské části [anonymizováno] [adresa] [adresa]. Žalovaná rovněž rozporovala příčinnou souvislost nezákonnou (třetí) protihlukovou výjimkou KHS a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobců, který tito shledávají v přetrvávání protiprávního stavu nadlimitní hlukové zátěže v místě bydliště žalobců na území městské části [anonymizováno] [adresa] [adresa] a v důsledku toho i trvající zásah do práv žalobců, způsobující jim výše popsanou nemajetkovou újmu. Jednak [právnická osoba], žádost podle o výjimku podala právě proto, že hygienické limity hluku z předmětného úseku komunikace nebylo možné z vážných důvodů dodržet a hluk v uvedené lokalitě existoval i před vydáním rozhodnutí KHS a bude existovat a existuje i po jeho zrušení. Není tedy pravdou, že hluk z předmětné komunikace by nenastal, nebýt rozhodnutí KHS. Krajským soudem v Brně zrušené rozhodnutí KHS proto nebylo příčinou nemajetkové újmy, kterou žalobci pociťují, přičemž tvrzený škodlivý následek, nemajetkové újma, by evidentně nastala i bez vydání rozhodnutí KHS. Žalobci podle názoru žalované příčinnou souvislost mezi rozhodnutím KHS a vznikem nemajetkové újmy neprokázali, neboť nebylo prokázáno, že by po dobu platnosti rozhodnutí KHS, které bylo zrušeno dne 22. 6. 2018, docházelo k překračování hygienických limitů hluku v místě bydliště žalobců. V souvislosti s řešením hlukové situace v předmětné oblasti nebyla zjištěna nadřízeným správním úřadem a ani soudy nečinnost KHS. Byli to žalobci, kteří si v dubnu roku 2004 koupili předmětný rodinný dům přímo u pozemní komunikace třídy č. 602 a nedaleko dálnice D1, jímž musela být, resp. měla být hluková situace vdané oblasti známa, přičemž od té doby se hluková situace výrazně zlepšila. Výši přiměřeného zadostiučinění pak nelze ani odůvodnit pouhým konstatováním o potřebě preventivního působení uložené náhrady, když ani není zřejmé, jak a vůči komu by preventivně měla působit. Proto považuje žalovaná žalobci požadovanou částku 1 000 000,- Kč za neodůvodněnou, nepodloženou a v neposlední řadě zcela nepřiměřenou. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Soud v dané věci již dvakrát rozhodl, když rozsudkem ze dne 5.3.2021 č.j. 45 C 90/2019-73 žalob ve vztahu k oběma žalobcům zamítl pro nedostatek aktivní legitimace. Napadený rozsudek soudu prvního stupně byl poté k odvolání obou tehdejších žalobců potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19.11.2021 č.j. 13 Co 230/2021-105. Obě rozhodnutí ve vztahu k prvnímu žalobci byla následně zrušena Nejvyšším soudem ČR dne rozhodl 10.8.2022 č.j. 30 Cdo 1339/2022-133 a věc byla vrácena soudu nalézacímu. Ve vztahu k druhé žalobkyni bylo dovolání odmítnuto. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2022, č.j. 45 C 90/2019-159 byla žaloba zamítnuta pro nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nezákonným rozhodnutím. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2023, č. j. 13 Co 41/2023-204 bylo rozhodnutí nalézacího soudu potvrzeno a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, č. j. 30 Cdo 3211/2023-223 bylo dovolání žalobce odmítnuto. Ve věci následně rozhodoval Ústavní soud nálezem ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. I.ÚS 818/24, kterým vyhověl ústavní stížnosti žalobce a zrušil rozhodnutí všech tří obecných soudů, které žalobci nepřiznaly náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje (KHS). Těmito rozhodnutími byla porušena práva žalobce garantovaná čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv. Ústavní soud konstatoval, že nadměrná hluková zátěž, která dlouhodobě brání užívání pohodlí domova, může představovat porušení práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy. Není nutné prokazovat konkrétní zdravotní následky – samotná intenzita hluku může být dostatečná. Stát má pozitivní povinnost chránit pokojné užívání domova, a součástí této povinnosti je i právo na odškodnění, pokud dojde k zásahu. Ústavní soud zdůraznil, že pozitivní závazky státu se vztahují nejen na výkonnou a zákonodárnou moc, ale i na soudy, které musí právní předpisy vykládat tak, aby zajistily efektivní ochranu základních práv. Z více výkladových variant musí soudy zvolit tu, která nejlépe odpovídá požadavkům ochrany práva. Ústavní soud potvrdil, že žalobcův nárok spadá pod ochranu čl. 8 Úmluvy. Vliv nadměrného hluku na zdraví označil za notorietu, tedy skutečnost obecně známou, kterou není třeba dokazovat. Pokud státní orgán nezákonně toleruje porušování protihlukové regulace, jedná v rozporu se svými pozitivními závazky. Ústavní soud podrobně rozebral otázku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím KHS a vznikem újmy. Konstatoval, že nezákonné rozhodnutí KHS bylo nesporné, újma žalobce byla rovněž prokázána, obecné soudy pochybily, když příčinnou souvislost mezi rozhodnutím a újmou neuznaly. Ústavní soud uvedl, že nebýt nezákonného rozhodnutí, KHS by musela činit opatření ke snížení hluku, a újma žalobce by nevznikla nebo byla menší. Tím byla naplněna i právní příčinná souvislost, a stát je za vzniklou újmu objektivně odpovědný. Z nálezu vyplývá, že v projednávané věci byly splněny všechny podmínky pro přiznání náhrady nemajetkové újmy, a to nezákonné rozhodnutí orgánu veřejné moci, zásah do základního práva žalobce a příčinná souvislost mezi rozhodnutím a újmou. Soud se proto věcí zabýval znovu.

4. Rozhodnutím Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně ze dne 11. 4. 2016 č. j. KHSJM 15855/2016/BN/HOK bylo vydáno časově omezené povolení do 30.12.2020 účastníku řízení - příspěvkové organizaci Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvkové organizaci kraje se sídlem Žerotínovo nám., Veveří.

5. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 29A 85/2016-161 ze dne 22.6.2018 bylo rozhodnutí žalované, a sice Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje, za účasti Správy a účasti silnic Jihomoravského kraje, na základě návrhu žalobce [Jméno žalobce] [jméno FO] ze dne 11. 4. 2016 č. j. KHSJM15855/2016/BM/HOK zrušeno a vráceno žalované k dalšímu řízení a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení jednak účastníků, jednak zúčastněné osoby. V závěru odůvodnění soud uvedl, „že žalovaná v řízení o vydání časově omezeného povolení k provozu zdroje hluku, u něhož nelze dodržet hygienické limity hluku, nedodržela své povinnosti v oblasti ochrany veřejného zdraví (srov. § 2 odst. 2, § 82 a § 84 zákona o ochraně veřejného zdraví), svým postupem porušila zásadu vydávání rozhodnutí v souladu s veřejným zájmem (podrobněji k veřejnému zájmu pod bodem 57 a násl.) a zásadu dostatečného zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností. V rámci případného vydání další hlukové výjimky by se měla žalovaná podrobně vypořádat s oběma podmínkami pro její vydání dle § 31 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví s ohledem na podstatu tohoto institutu a s ambicí pro stanovení a vynucení skutečně efektivních opatření, která povedou ke snížení hlukové zátěže. Je to právě žalovaná, kdo má svou činností „dohlédnout“ na to, aby byl do budoucna zajištěn zvyšující se trend ochrany před hlukem z předmětného zdroje, přičemž k tomuto účelu je vybavena i příslušnými pravomocemi sankčního charakteru.“ 6. Dle informace o pozemku parcelní číslo [hodnota], vedeného na LV [Anonymizováno], v kat. území [adresa], budova s č. p. 469, rodinný dům, vedené u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště [anonymizováno] [adresa], náleží uvedené nemovitosti do společného vlastnictví žalobců.

7. Rozhodnutím Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně ze dne 15. 11. 2010, č. j. 9934/2010/BM/HOK podle kterého bylo vydáno účastníkům řízení, tedy Správě a údržbě silnic Jihomoravského kraje časově omezené povolení do 31. 12. 2015.

8. Rozhodnutím Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje ze dne 25. 5. 2006, č. j. 8600/2006/BM/HOK/FA bylo účastníku řízení Správě a údržbě silnic Jihomoravského kraje, příspěvkové organizaci uděleno povolení ohledně hlukových výjimek na dobu do 31. 5. 2015.

9. Uplatněním nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou shora uvedeným nezákonným rozhodnutím žalobci požadovali po žalované zaplacení částky 6 000 000 Kč, způsobené popsaným nesprávným úředním postupem.

10. Vyjádřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 4. 3. 2019 č. j. 37877/2018-NH-30.14-5.918 byla žádost žalobců o předběžné projednání nároku zamítnuta.

11. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci č. j. 7As 308/2018-31 ze dne 2. 5. 2019 byla kasační stížnost Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2018, č. j. 29 A 85/2016 - 171 zamítnuta. V uvedeném rozhodnutí soud konstatoval, že na rozdíl od § 65 odst. 2 s. ř. s. tedy § 65 odst. 1 s. ř. s. nepodmiňuje možnost podání žaloby předchozím účastenstvím žalobce ve správním řízení. K tomu viz i odbornou literaturu (např. Blažek, T., Jirásek, J., Molek, P., Pospíšil, P., Sochorová, V., Šebek, P.: Soudní řád správní - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2016, komentář k § 65 s. ř. s.) či judikaturu Nejvyššího správního soudu. Např. v rozsudku ze dne 22. 2. 2011, č. j. 2 Afs 4/2011 - 64, č. 2260/2011 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „konstrukce ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. (na rozdíl od odst. 2 stejného ustanovení) nutně nevyžaduje předchozí účastenství žalobce ve správním řízení. Z hlediska aktivní legitimace k podání žaloby proto není určující, zda s dotčeným subjektem bylo jednáno jako s účastníkem správního řízení […]. “ Obdobně viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 37/2015 - 46, podle něhož: „Nelze souhlasit se stěžovatelkou, že zkušební provoz měl ověřit funkčnost a vlastnosti stavby v rozsahu podaných námitek stěžovatelky, které, jak již bylo uvedeno, z velké míry směřují do otázek vypořádaných v předchozích řízeních, v nichž bylo možné posoudit vlastnosti stavby patrné již přímo z projektové dokumentace, včetně například možnosti podmáčení sousedního pozemku. Zde je třeba podotknout, že i proti rozhodnutí o povolení zkušebního provozu svědčila stěžovatelce soudní ochrana, přestože podle § 124 odst. 1 stavebního zákona nebyla účastníkem řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013 - 33).“ Obdobně viz i další rozsudky Nejvyššího správního soudu - např. ze dne 27. 4. 2006, č. j. 4 Aps 3/2005 - 35, č. 905/2006 Sb. NSS, ze dne 24. 2. 2011, č. j. 7 As 111/2010 - 163, ze dne 29. 4. 2009, č. j. 4 Ads 79/2008 - 61, ze dne 6. 2. 2014, č. j. 4 Ads 107/2013 - 29. Ani to, že žalobce nenapadl rozhodnutí o hlukové výjimce odvoláním, nevyvolává podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nemožnost věcného projednání žaloby.

12. Rozsudkem č.j. 23 C 80/2017 – 523 ze dne 19.2.2019 Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu, týkající se náhrady nemajetkové újmy, způsobené současnému žalobci, jeho manželce, a jejich nezletilým dětem, v částce každému 1 500 000,- Kč, zamítl s ohledem na to, že v rámci daného řízení žalobci uplatnili tři nároky, týkající se jednotlivých protihlukových výjimek, ze kterých dovozovali nezákonný úřední postup, a z nichž tedy dovozovali důsledky, týkající se jejich zdraví a přetrvávajícího hluku, přičemž tedy žaloba byla, s ohledem na promlčení jednotlivých nároků.

13. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 53 Co 244/2019 – 600 ze dne 7.11.2019 byl rozsudek I. stupně ze dne 19.2.2019, č.j. 23 C 80/2017 – 523 potvrzen. I v tomto případě soud konstatoval, že tedy nárok na zaplacení nemajetkové újmy v souvislosti s těmito nároky, z titulu nezákonného úředního postupu, je promlčen.

14. Z vlastní činnosti je zdejšímu soudu známo, že Nejvyšší soud ČR ve věci 30 Cdo 2985/2020 – 769, ze dne 19.5.2021, dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.11.2019, č.j. 53 Co 244/2019 – 600, odmítl, přičemž uvedl, že dovolací námitku, která se týká nároku každého ze žalobců na zaplacení částky 750 tis. Kč, zda je povinností obecných soudů v řízení o žalobě na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem, posoudit existenci podmínek pro vznik odpovědnosti státu za tuto nemajetkovou újmu, vyplývající z hmotněprávních ustanovení předpisů veřejného práva – konkrétně v předmětné věci posoudit, zda KHS, JMK a MZ aplikovaly v souladu se zákonem limit pro starou hlukovou zátěž, staví žalobci na jiném skutkovém zjištění, než k jakému dospěl odvolací soud. Odvolací soud totiž vyšel z toho, že z předmětného úseku dálnice D1 v rozhodném období nedocházelo k překračování hygienických limitů hluku. Dovolatelé tak fakticky nepřípustně uplatňují námitku proti skutkovým zjištěním, nikoli proti právnímu posouzení. Na otázce, zda stát odpovídá za újmu, vzniklou dotčené osobě v důsledku nečinnosti příslušných orgánů (ochrany veřejného zdraví) za situace překračování nejvyšších přípustných limitů hlukové zátěže, pokud je touto újmou samotná skutečnost, že v místě bydliště dotčené osoby jsou nejvyšší přípustné limity hlukové zátěže, a touto újmou je samotná skutečnost, že v místě bydliště dotčené osoby jsou nejvyšší přípustné limity hlukové zátěž dlouhodobě a výrazně překračovány, rozhodnutí odvolacího soudu, nestojí. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že zvýšená hladina hluku spadala pod výjimku stanovenou rozhodnutími KHS, JMK ze dne 25.5.2006, a ze dne 15.11.2010. Soud dále uvedl, „A proto žalovaná za žalobci tvrzenou újmu může odpovídat pouze z titulu nezákonného rozhodnutí. Jestliže se žalobcům nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu o nepřikročení hygienických limitů hluku u dálnice D1, a výjimce zvýšené hladiny hluku stanovené rozhodnutími KHS, JMK u silnice č. II/602, pak další námitky žalobců, plynoucí z dovolání a směřující k objasnění existence nesprávného úředního postupu a dokazování žalobci vytrpěné újmy, nejsou otázkami, na kterých by (výlučně) rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno. S ohledem na to tedy, dále ještě konstatuje, že na otázce promlčení nároků rozhodnutí odvolacího soudu nestojí vůbec, neboť uvedenou otázkou se zabýval pouze soud prvního stupně, nikoli soud odvolací. S ohledem na to tedy, ale dovolání bylo odmítnuto.“ 15. Rozsudkem pro zmeškání Okresní soud Praha – východ, č.j. 6 C 110/2019 – 83 ze dne 5.6.2020 bylo vyhověno žalobě, kterou se tamní žalobci domáhali na žalovaných fyzických osobách náhrady nemajetkové újmy, vzniklé v souvislosti s technoparty pořádanou žalovanými ve dnech 17. – 20.6.2016, a to každý 10 000,- Kč.

16. Dle Kupní smlouvy, uzavřené dne 25.4.2024 mezi prodávajícím Ing. [jméno FO] a kupujícím žalobcem, byla předmětem smlouvy dodávka oken Velux GGU MK06 0062 za cenu 28.890,- Kč za kus, včetně okenního límce a montážní parotěsné fólie, v celkové ceně 101 520 Kč s DPH.

17. Fakturou č. 1418241007 ze dne 4.12.2024, s datem splatnosti dne 18.12.2024, vyúčtoval dodavatel [právnická osoba] [právnická osoba]., žalobci [Jméno žalobce] [jméno FO] přesklení oken, v ceně 43 456,- Kč.

18. Fakturou č. VF2022/N0922 ze dne 19.8.2022, s datem splatnosti dne 26.8.2022, vyúčtoval dodavatel [jméno FO] žalobci dodávku vnitřní jednotky DAIKIN, Multisplit jednotky DAIKIN 2MXM50N a příslušných jednotek DAIKIN COMFORA RXTP20N9, včetně potrubí a dalších montážních prvků, v celkové hodnotě 27.379,- Kč.

19. Fakturou ze dne 9.10.2024, s datem splatnosti dne 14.10.2024, vyúčtoval dodavatel [jméno FO] žalobci zálohu dle nabídky N1178 v celkové hodnotě 110 000.

20. Dle protokolu o měření č. 2409Z203, vystaveného [jméno FO] akustika z 27.11.2024, bylo provedeno měření hluku z dopravy na veřejných komunikacích v lokalitách [anonymizováno][adresa][adresa] [adresa]. Na stanovištích č. 1 a č. 2 byly zaznamenány hodnoty hluku po odečtu nejistoty měření 62,5 a 62,3 decibelů. Z 21. Dále se čte Protokol o měření č. 2409Z203, vystavený Ing. [jméno FO] z [Anonymizováno], v listopadu 2024, kdy v Městské části [anonymizováno] [adresa] [adresa][adresa], bylo měřeno, byl měřen provoz, měření hluku z provozu dopravy na veřejných komunikacích a hladina akustického tlaku. Na základě výsledků akustického měření, provedeného [Anonymizováno] akustika pod vedením Ing. [jméno FO] v listopadu 2024 v lokalitách [anonymizováno][adresa][adresa] [adresa], bylo zjištěno, že úroveň hluku způsobená provozem dopravy v noční době prokazatelně překračuje hygienické limity stanovené Nařízením vlády č. 272/2011 Sb. Dle tabulky měření č. 8, na stanovišti č. 1, umístěném 1 metr od obvodového pláště rodinného domu na parcelním čísle 467, katastrální území [adresa] [adresa][adresa] [adresa]), ve vzdálenosti 2,8 metru od středu krajního jízdního pruhu, byl mikrofon umístěn ve výšce 4 metrů. V průběhu osmi hodin nočního měření byla naměřena hodnota hluku, po odečtu nejistoty měření, 62,5 dB, zatímco hygienický limit pro noční dobu činí 58 dB. Jedná se o překročení limitu o 4,5 dB, což je akusticky významné a indikuje nadměrné hlukové zatížení chráněného venkovního prostoru stavby. Na stanovišti č. 2, umístěném 2 metry od obvodového pláště rodinného domu na parcele číslo 823/1, katastrální území [adresa]), ve vzdálenosti 8,5 metru od středu krajního jízdního pruhu a opět ve výšce 4 metrů, bylo naměřeno 66,7 dB. Po aplikaci korekcí na odrazivé povrchy (+2,0 dB) a RPDI (-0,4 dB) činí výsledná hodnota 64,3 dB ± 2,0 dB. Po odečtu nejistoty měření je finální hodnota 62,3 dB, čímž dochází k překročení hygienického limitu pro noční dobu rovněž o 4,3 dB. Z tabulky č. 9 akustického protokolu je zřejmé, že na obou stanovištích došlo k prokazatelnému překročení hygienického limitu. Na prvním stanovišti činila ekvivalentní hladina akustického tlaku (LAeq) 67,1 dB, s korekcí +2,0 dB na odrazivé povrchy a -0,6 dB na RPDI. Výsledná hodnota RPDI dosáhla 64,5 dB, po odečtu nejistoty pak 62,5 dB. Druhý řádek tabulky potvrdil překročení hluku také na stanovišti [adresa], s limity 68 dB pro denní dobu a 58 dB pro noční dobu, přičemž naměřené hodnoty tyto limity přesáhly.

22. Dle Přílohy k osvědčení o akreditaci č. 180/2024 ze dne 19.4.2024, vydané Ing. [jméno FO], je Laboratoř BP akustika akreditovaným subjektem k provádění daných měření.

23. Dle potvrzení ze dne 7.3.2025, vydaného společností [právnická osoba], zaměstnankyně [jméno FO] [jméno FO], nar. 1.10.1975, pracovala z domova od roku 2013. Docházkový systém sice záznamy neobsahuje, nicméně tehdejší manažerka potvrdila, že zaměstnankyně pracovala z domova více než 60 % své pracovní doby; od roku 2020 pak 100 % pracovní doby.

24. Fakturou č. 20242 ze dne 6.5.2024, s datem splatnosti dne 6.5.2024, vyúčtoval dodavatel [jméno FO] žalobci výměnu oken a jejich zapravení, ve výši 33.000,- Kč.

25. Dle akustického posouzení ze dne 6.12.2024, zpracovaného VUT [anonymizováno], FEKT, Ústav fyziky, na objednávku spolku Občané za ochranu kvality bydlení v [adresa] z.s., „U domů, postavených jak u starých, tak i nových komunikací není prokazatelně zajištěno plnění vnitřních hlukových limitů při splnění vnějších hlukových limitů, jsou-li domy odkázány pouze na přirozené větrání okny. Bez instalace rekuperace či nuceného větrání se starší stavby pro zajištění vnitřních limitů hluku neobejdou. U starých komunikací a především u silnic III. tříd, komunikací a drah, kde dochází k synergickému spolupůsobení více zdrojů, či kde hluk překračuje limity, je též nutné ověřit i to, zda okna i plášť stavby mají dostatečnou neprůzvučnost tak, aby byl hygienický hlukový limit ve vnitřních chráněných prostorách domu splněn a bylo také zajištěno dostatečné větrání. Pobyt v prostředí s překročenými hygienickými hlukovými limity, stejně tak i ve špatně větraných prostorách, má za následek negativní dopad na lidské zdraví i životní prostředí. Konkrétní rizika jsou v dnešní době kvantifikována a dobře známa. Při výměně oken na budovách nacházejících se u starých komunikací a drah lze doporučit navýšení minimální vážené neprůzvučnosti o faktor přizpůsobení se hlukovému spektru dopravy. Tím bude zajištěna dostatečná zvuková izolace i v problémových částech spektra (na nízkých frekvencích). Faktor přizpůsobení se pro nová okna pohybuje v rozmezí -3 až -5 dB. Je proto vhodné u starých komunikací nově instalovat okna s váženou neprůzvučností minimálně 42 dB a vyšší. Nejspolehlivější postup je ovšem provádět návrh fasády v oktávovém pásmu podle skutečných doložených hodnot hlukové zátěže ve vnějším chráněném prostoru staveb.“ 26. Fakturou č. VF2024/1178 ze dne 16.11.2024, s datem splatnosti dne 20.11.2024, vyúčtoval dodavatel [jméno FO] žalobci rekuperační jednotku WOLF CWL Excellent (nucené větrání), včetně příslušenství a instalačních prvků, v celkové hodnotě 51.822,- Kč (po odečtení zálohy ve výši 110 000,- Kč).

27. Dle potvrzení ze dne 10.3.2025, vydaného společností [právnická osoba][právnická osoba], zaměstnanec Ing. [jméno FO] vykonává od počátku pracovního poměru dne 1.3.2019 sjednanou práci pravidelně 1 až 2 dny v týdnu z domova.

28. Dle potvrzení ze dne 10.3.2025, vydaného společností [právnická osoba], s.r.o., žalobce vykonával od roku 2012 do 28.2.2019 sjednanou práci 1 až 2 dny v týdnu z domova.

29. Dle vyjádření Ing. [jméno FO] [Anonymizováno], ze Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje ze 17.2.2016 k problematice ochrany vnitřního chráněného prostoru staveb v obci [adresa] „ekvivalentní hladiny akustického tlaku se ve chráněném venkovním prostoru staveb v řešeném úseku komunikace č. 2 602, ve stávajícím stavu, tedy v roce 2005, dosahují v noční době maximálních hodnot 62,6 dB. Ve výhledovém stavu, tedy v roce 2015 je navržena výměna krytu vozovky, což by mělo i při předpokládaném nárůstu dopravy způsobit očekávaný pokles hlučnosti, maximálně na 59,2 decibelů v noční době. Dále uvádí, že pro zajištění nepřekročení hygienického limitu pro vnitřní chráněný prostor staveb nebylo přistoupeno k dodatečným protihlukovým opatřením, výměně oken, neboť prakticky všechny objekty jsou osazeny [právnická osoba]. Přesto, že neznáme přesné akustické parametry u jednotlivých rodinných domů, lze vycházet z výsledku měření, které jsme vyhodnocovali u obdobných staveb, kdy zjištěný rozdíl hladin akustického tlaku před obvodovým pláštěm a za oknem, uvnitř místnosti, v 99 % všech měření, vždy překračoval hodnotu 25 decibelů. Běžný rozdíl je větší, než 30. Za těchto podmínek je předpoklad, že ve výhledovém stavu, rok 2020, po úpravě povrchu vozovky, nebude hygienický limit pro vnitřní chráněný prostor v noční době, 35 decibelů, překračován. (dle tvrzení žalobce byl v roce 2021 na místě asfalt vyměněn, což snížilo hluk cca o 3 dB, avšak zhruba do roka se opět vrátil z důvodu nekvalitního povrchu).“ 30. Dle sdělení [právnická osoba] Jihomoravského kraje ze dne 6. 4. 2020 bylo v rámci řízení na výzvu soudu přezkoumáno podání Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje ze dne 9. 12. 2015. Hygienická stanice vyzvala žadatele k odstranění nedostatků žádosti o povolení výjimky z hygienických limitů hluku. Konkrétně bylo požadováno upřesnění identifikace zdroje hluku, u něhož nelze z vážných důvodů limity dodržet, specifikace konkrétního limitu, jehož překročení má být povoleno, a doložení opatření k omezení hluku a vibrací na rozumně dosažitelnou míru.

31. Dle tabulky nadlimitního hluku z dopravy ze dne 30. 10. 2019, vedené pod označením ČOP, v záložce „Související objekty“, byl zachycen výskyt hlukové zátěže přesahující hygienické limity na vybraných stanovištích. Tabulka je evidována jako součást spisu v ukládací jednotce pod konkrétním číslem a slouží jako podpůrný technický důkaz ve věci nadlimitního hluku.

32. Dle sdělení Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje ze dne 27. 11. 2015 byla podána žádost o udělení časově omezené výjimky z dodržování hygienických limitů hluku, a to s požadovanou platností do 30. 6. 2020.

33. Z akustického posouzení zpracovaného Ústavem fyziky Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně ze dne 25. 3. 2023 vyplývá, že použitá okna neumožnila splnění hygienických limitů ve vnitřním chráněném prostoru stavby objednatele. Ze závěru uvedeného na straně 8 vyplývá, že aby bylo dosaženo požadovaných limitních hodnot, bylo by nutné v jednotlivých obytných místnostech osadit okna s neprůzvučností minimálně 42 dB v pracovně, 40 dB v obývacím pokoji a 39 dB v ložnici, a současně zajistit nucené větrání, neboť přívod vzduchu je bez něj zajišťován pouze otevíráním oken, čímž se přirozeně zvyšuje hluková zátěž. Bez instalace nuceného větrání dosahuje neprůzvučnost oken maximálně 10–12 dB, což je z hlediska ochrany před hlukem naprosto nedostačující. Dle závěru uvedeného na straně 10 citovaného posouzení lze konstatovat, že hygienické limity ve vnitřním chráněném prostoru domu nebyly prokazatelně zajištěny.

34. Dle hlukových map města Brna z roku 2012, zahrnujících denní i noční režim, které byly žalobcem doplněny značením konkrétního místa (kroužkem), je zřejmé, že předmětná lokalita je obklopena dvěma výraznými liniovými dopravními stavbami – dálnicí D1 z jedné strany a silnicí II. třídy č. 602 z druhé strany. Z prostorového rozložení vyplývá, že obytné objekty nacházející se v této lokalitě jsou vystaveny souběžnému působení dvou zdrojů dopravy, a tím i zvýšené hlukové zátěži, která se projevuje ve všech režimech dne.

35. Z hlukové studie společnosti [právnická osoba]., z října 2015, konkrétně ze strany 10, včetně tabulky č. 6, vyplývají výsledky měření hlukové zátěže provedené na stanovišti M2, umístěném na [adresa] [adresa] [adresa] v městské části [adresa]. Měření proběhlo dne 22. 9. až 23. 9. 2015, ve večerních a pozdně odpoledních hodinách, konkrétně v 16:

53. V rámci dopravního proudu bylo zaznamenáno intenzivní zatížení, kdy počet vozidel za 24 hodin v obou směrech dosáhl vysokých hodnot. Naměřená hladina akustického tlaku činila 68,7 dB, což významně překračuje hygienické limity stanovené pro chráněné venkovní i vnitřní prostory staveb, a potvrzuje tedy, že lokalita trpí nadměrným hlukem způsobeným dopravou.

36. Z hlukové studie č. H–109/2005, zpracované Zdravotním ústavem v [právnická osoba] laboratoří, a datované ke dni 15. 6. 2005, vyplývá, že v lokalitě [anonymizováno][adresa][adresa] již tehdy docházelo k prokazatelnému překračování hygienických limitů hluku. Na straně 7 studie, v tabulce ekvivalentní hladiny akustického tlaku v denní době, bylo u rodinného domu na adrese [adresa] [adresa] naměřeno 74 dB, zatímco normativní hodnota byla stanovena na 71,8 dB. [adresa] zátěž tak překračovala limit o 2,2 dB, což představuje porušení hygienických požadavků platných pro chráněný venkovní prostor stavby.

37. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 4. 2016, poskytnutého žalobci na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, bylo v červnu 2014 provedeno měření hluku na [adresa] [adresa] [adresa], konkrétně u rodinného domu č.

42. Z tohoto měření vyplynulo, že v chráněném venkovním prostoru stavby bylo ve dne naměřeno 71,6 dB (±1,7 dB) a v noční době 65,6 dB (±1,7 dB), což opět potvrzuje překročení zákonných limitů. Měření hluku z dopravy na dálnici D1 v rámci výkonu státního zdravotního dozoru proběhlo naposledy v roce 2009. S ohledem na uplynutí skartační lhůty byly výsledky v souladu se skartačním řádem zlikvidovány, a údaje již nejsou na KHS k dispozici.

38. Z dalšího sdělení [právnická osoba] ze dne 20. 11. 2019, zaslaného Spolku Občané za ochranu kvality bydlení v reakci na žádost z 23. 10. 2019, je zřejmé, že KHS v souvislosti s několika žádostmi o poskytnutí dokumentů týkajících se protihlukových výjimek ze dne 25. 5. 2006, 15. 11. 2010 a 11. 4. 2016 a měření intenzity dopravy nedisponovala požadovanými informacemi ani doklady. Z důvodu uplynutí skartačních lhůt došlo ke skartaci spisového materiálu, případně dokumenty nikdy nebyly založeny. KHS rovněž potvrdila, že pokládka navrženého asfaltu se sníženou hlučností nebyla realizována, a že při udělování protihlukových výjimek postupovala v souladu s tehdy platnými právními předpisy, aniž by prokazovala nenárůst intenzity hlukové zátěže.

39. Z Prohlášení o vlastnostech výrobku VELUX GZL M08 1054 48BI11 vyplývá, že daný typ oken vykazuje úroveň pohlcování hluku 29 dB. Osvědčení o ověření vlastností a klasifikaci CE č. CE-ZSTV-07-032 ze dne 7. 6. 2007, vydané Zkušebnou stavebně truhlářských výrobků pro žadatele [právnická osoba] [právnická osoba]., dále deklaruje akustické vlastnosti těchto oken: hodnota Rw (C; Ctr) činí 32 (-1; -5) dB. Tyto údaje potvrzují, že výrobek standardně neposkytuje dostatečnou ochranu proti hluku pro náročné akustické prostředí.

40. Dle kolaudačního rozhodnutí Úřadu městské části [anonymizováno][adresa][adresa] ze dne 9. 8. 2007 byla povolena změna stavby na pozemku parc. č. 553, [adresa] [adresa], spočívající v půdní vestavbě tří obytných místností, chodby, komory a koupelny. Tímto rozhodnutím byla stavba oficiálně uvedena do užívání, čímž se obyvatelé dostali do přímého kontaktu s hlukovým zatížením v daném místě.

41. Z Protokolu o autorizovaném měření hluku č. 19/24, zpracovaného dne 5. 6. 2019, vyplývají konkrétní hodnoty hlukové zátěže z dopravy na [adresa] [adresa] v městské části [anonymizováno][adresa][adresa]. Měření probíhalo ve dnech 24.–25. 4. 2019 a bylo provedeno v bodě M1, [adresa] [adresa]. Naměřené hodnoty dosáhly 72,5 dB za 24 hodin, 73,9 dB ve denní době a 65,5 dB v noci. Dle závěru protokolu, s ohledem na meteorologické podmínky v souladu s normou ČSN ISO 1996-2, lze naměřené hodnoty považovat za reprezentativní, přičemž celková hodnota hluku v denní době činila 71,5 dB ±1,7 dB a v noční době 63,1 dB ±1,7 dB. Tyto hodnoty nadále potvrzují trvalou nadlimitní hlukovou zátěž z dopravy v dané lokalitě.

42. Žalobce ve své účastnické výpovědi detailně popsal osobní dopady, které na něj a jeho rodinu mělo dlouholeté působení nadlimitního hluku způsobeného provozem na silnici II/602 v městské části [anonymizováno][adresa][adresa]. Popsal, že nemovitost zakoupil v roce 2004, přičemž v době koupě nebyla dostupná žádná objektivní hluková měření. Předpokládal, že akustické podmínky odpovídají hygienickým normám, a spoléhal se na informaci z místního úřadu, že stav („hrozný hluk“) bude v dohledné době řešen výstavbou obchvatu – konkrétně do roku 2011. Tento příslib se však nenaplnil. Po přestěhování žalobce postupně zjistil, že prostředí je výrazně hlučné, zejména v noční době. Zjistil, že okna neodpovídají požadavkům na hlukovou neprůzvučnost, byly mu doporučeny pouze běžné typy oken, které neplnily požadovanou ochranu. Vlivem těžké kamionové dopravy docházelo k pravidelnému rušení jeho spánku – i několikrát za hodinu. Nejsilněji se problém projevoval v letních měsících, kdy kvůli vedru nebylo možné mít okna zavřená. Pokusy o větrání pak vedly k pronikání hluku do obytných prostor a k opakovanému nočnímu buzení, někdy i více než dvacetkrát za noc. Tato situace se dlouhodobě promítala do jeho psychického i fyzického stavu — trpěl nevyspalostí, zhoršenou koncentrací a vyčerpaností. Žalobce rovněž popsal, že se musel starat o nemocnou matku, která v důsledku hlukového stresu projevovala dezorientaci, nereagovala na okolí a odmítala zůstávat doma. Následkem toho nebylo možné použít ochranu vlastního sluchu, jelikož musel být nepřetržitě připraven reagovat na její potřeby. V některých případech musela rodina přespat v hotelu, nebo u známých, aby si mohli od hluku odpočinout — například v době zkoušek dětí. Třetí protihluková výjimka, vydaná v roce 2016, podle něj zvýšila povolené limity hluku o další 3 dB přes den a 4 dB v noci. Tím došlo k prohloubení dopadů na kvalitu života, přičemž [právnická osoba] nepřistoupila k žádným kompenzačním opatřením ani nevyžadovala výměnu oken. Žalobce uvedl, že opakovaně předkládal certifikáty dokládající nedostatečnou neprůzvučnost, avšak bez jakékoli reakce ze strany správních orgánů. Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje se odvolávala na to, že nemá povinnost jednat bez závazného pokynu Hygieny, a Hygiena odmítala zasáhnout s odkazem na to, že odpovědnost je na správci komunikace. Žalobce postupně investoval do výměny oken s útlumem 44 dB, dále do realizace nuceného větrání, které umožňuje přívod čerstvého vzduchu bez nutnosti otevření oken. Finanční náklady na tato opatření vyčíslil na přibližně 600 000 Kč, přičemž uvedl, že nebyl dříve schopen tuto investici realizovat — kvůli hypotéce, nízkému příjmu a nutnosti financovat rodinný život. Technické opatření bylo realizováno až v letech 2022–2023. Na otázku soudu, proč se žalobce ze situace neodstěhoval, odpověděl, že se ocitl ve finančně neřešitelné situaci: měl hypotéku, malé děti a nevlastnil žádnou jinou nemovitost. Odmítal rodinu destabilizovat a vyjadřoval přesvědčení, že veřejná správa bude stav řešit, jelikož je financována z prostředků daňových poplatníků. Podání žaloby vnímal jako nástroj, jak vyvolat odezvu ze strany kompetentních orgánů, i když si byl vědom právní složitosti takového postupu. Žalobce rovněž vysvětlil, proč zatím neuplatnil nárok na náhradu škody vůči správci komunikace — argumentoval tím, že zvýšený hlukový limit, byť podle něj nezákonný, legalizoval pro správce protiprávní stav. Teprve po zrušení protihlukové výjimky správním soudem bude možné uvažovat o dalším právním postupu, který zahrne i nárok na náhradu majetkové újmy.

43. Dle smlouvy o dílo č. SO 18-5901-1, ze dne 17. 3. 2025, uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] [právnická osoba]., se zhotovitel zavázal k výrobě, dodávce a montáži plastových okenních konstrukcí typu STAVO-PLAST v nemovitosti žalobce, nacházející se na adrese [adresa] [adresa] [anonymizováno][adresa][adresa]. Práce byly sjednány s termínem zahájení dne 28. 4. 2025 a dokončením nejpozději do 7. 5. 2025, přičemž celková cena díla činila 151.825 Kč. Ze smlouvy je zřejmé, že žalobce přistoupil k realizaci technických opatření v reakci na dlouhodobou hlukovou zátěž, a to ze svých vlastních finančních prostředků.

44. Dle zálohové faktury č. 1419250060 ze dne 17.3.2025, s datem splatnosti 27.3.2025, společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalobci částku 82.000 Kč jako zálohu za demontáž původních oken, dodávku a montáž nových plastových oken včetně doplňků, a to opět v nemovitosti na adrese [adresa] [adresa] [anonymizováno][adresa][adresa]. Faktura dokládá částečnou realizaci sjednaného díla.

45. Dle konečné faktury č. 1418250308 ze dne 30.4.2025, s datem splatnosti 14.5.2025, byla žalobci vyúčtována částka 69.825 Kč za dodávku a montáž plastových oken spolu s exteriérovými žaluziemi, čímž byla zakázka dle uvedené smlouvy o dílo kompletně finančně vypořádána. Všechny doklady tvoří ucelený důkazní řetězec potvrzující, že žalobce investoval do zajištění odpovídající ochrany vnitřních prostor před hlukem a zároveň doložil vznik majetkové újmy vyvolané nutností řešit dlouhodobě neřešený stav hlukové zátěže.

46. V případu [jméno FO] proti Španělsku (ESLP): Stěžovatelka žila v rezidenční čtvrti Valencie od roku 1970. Až po roce 1974 začaly městské orgány povolovat provoz barů, diskoték a klubů v bezprostřední blízkosti jejího bytu. [adresa] zátěž tedy vznikla až po jejím usídlení, a to v důsledku nové regulace a tolerance ze strany města2. Jednalo se o nový zásah do pokojného stavu, kdy město vědomě tolerovalo porušování hlukových regulací. ESLP konstatoval, že španělské orgány nečinností přispěly k dlouhodobému porušování práv stěžovatelky na respektování domova podle čl. 8 Úmluvy. ESLP uznal přímou souvislost mezi nečinností města a vznikem újmy. Město dokonce udělilo licenci na diskotéku přímo v domě stěžovatelky, a to i po vyhlášení oblasti jako „akusticky přesycené“.ESLP přiznal stěžovatelce nemajetkovou újmu ve výši 3 884 EUR (při kurzu ČNB ke dni vyhlášení rozsudku 24,92 Kč/ 1 EUR 96 767,68 Kč) za porušení čl. 8 Úmluvy.

47. V případu [jméno FO] proti Španělsku (rozsudek ESLP ze dne 9. 12. 1994) stěžovatelka [jméno FO] žila se svou rodinou v rezidenční čtvrti města Lorca (Murcia), v bezprostřední blízkosti městského centra. Až po jejím usídlení zde městské orgány umožnily výstavbu zařízení na zpracování odpadu, které bylo postaveno na městském pozemku pouhých 12 metrů od jejího domu, a to bez potřebného povolení. Zařízení začalo v roce 1988 provoz bez licence a způsobovalo znečištění ovzduší, zápach, úniky toxických látek a hluk, což vedlo k zdravotním obtížím obyvatel v okolí. Jednalo se o nový zásah do pokojného stavu, kdy město vědomě tolerovalo provoz zařízení, přestože bylo známo, že působí škodlivě. Městská rada sice na čas evakuovala obyvatele, ale zařízení nebylo trvale uzavřeno. Stěžovatelka se obrátila na španělské soudy, které její stížnost zamítly s tím, že šlo „jen“ o snížení kvality života, nikoli o porušení základních práv. ESLP však konstatoval, že znečištění prostředí může představovat zásah do práva na respektování domova podle čl. 8 Úmluvy. Soud zdůraznil, že vážné environmentální znečištění může narušit pohodu jednotlivce natolik, že mu znemožní pokojné užívání obydlí, a že stát má povinnost chránit jednotlivce i před zásahy způsobenými soukromými subjekty, pokud je toleruje. ESLP uznal přímou souvislost mezi nečinností města a vznikem újmy. V rozsudku přiznal stěžovatelce nemajetkovou újmu ve výši 3 884 EUR, což při kurzu ČNB ke dni vyhlášení rozsudku (24,92 Kč/EUR) odpovídá částce 96 767,68 Kč.

48. V případu Cuenca Zarzoso proti Španělsku (rozsudek ESLP ze dne 16. 1. 2018) stěžovatel Miguel Cuenca Zarzoso žil od roku 1962 v rezidenční čtvrti [jméno FO] ve Valencii. Od roku 1974 začalo město povolovat provoz barů, diskoték a klubů v bezprostřední blízkosti jeho domu. Přestože městská rada v roce 1983 rozhodla o zákazu dalších licencí, rozhodnutí nebylo nikdy realizováno a nové podniky nadále vznikaly. Stěžovatel opakovaně upozorňoval na nadměrný hluk, podal žaloby, žádal o odnětí licencí a nakonec si musel na vlastní náklady vyměnit okna a nainstalovat klimatizaci. Měření hluku ukázala hodnoty až 70 dB venku a 50–60 dB uvnitř, přičemž doporučený noční limit byl 30 dB. Lékařské zprávy potvrdily, že trpěl úzkostně-depresivním syndromem způsobeným hlukem. ESLP konstatoval, že španělské orgány nečinností přispěly k dlouhodobému porušování práva stěžovatele na respektování domova podle čl. 8 Úmluvy. Přestože město oblast označilo jako „akusticky přesycenou“, nepřijalo účinná opatření. Soud přiznal nemajetkovou újmu ve výši 3 884 EUR, což při kurzu ČNB ke dni vyhlášení rozsudku (24,92 Kč/EUR) odpovídá částce 96 767,68 Kč, stejně jako v případu [jméno FO].

49. V případu Deés proti Maďarsku (rozsudek ESLP ze dne 9. 11. 2010) stěžovatel György Deés žil v domě u národní silnice, která se stala alternativní trasou pro kamiony poté, co byla zpoplatněna soukromá dálnice. V důsledku toho došlo k výraznému nárůstu těžké dopravy, což vedlo k hluku, vibracím, zápachu a znečištění. Maďarské soudy jeho žalobu na náhradu škody zamítly s tím, že doprava nebyla dostatečně intenzivní. ESLP však konstatoval, že dlouhodobé vystavení nadměrnému hluku a znečištění narušilo pokojné užívání domova a představovalo porušení čl. 8 Úmluvy. Soud zdůraznil, že stát má pozitivní povinnost chránit jednotlivce i před zásahy způsobenými soukromými subjekty, pokud je toleruje. Soud poškozenému přiznal odškodné 12 000 EUR (což při kurzu ČNB ke dni vyhlášení rozsudku (24,92 Kč/EUR) odpovídá částce 124 600 Kč).

50. V případu Kapa a ostatní proti Polsku (rozsudek ESLP ze dne 14. 10. 2021) stěžovatelé žili v obci Smolice, v těsné blízkosti silnice N14, která byla dočasně napojena na dálnici A2. V důsledku toho došlo k prudkému nárůstu nákladní dopravy, hluku a znečištění. Přestože místní územní plán počítal s obchvatem, ten nebyl realizován včas. Měření prokázala překročení zákonných hlukových limitů, a obyvatelé opakovaně protestovali. ESLP konstatoval, že polské orgány neřešily situaci včas a přiměřeně, čímž došlo k porušení práva na respektování obydlí podle čl. 8 Úmluvy. Soud zdůraznil, že pokojné užívání domova bylo narušeno nejen samotnou dopravou, ale i nečinností státu, který nevyvážil zájmy obyvatel a tranzitní dopravy. Soud přiznal každému ze čtyř stěžovatelů odškodné 5 000 EUR, což při kurzu ČNB ke dni vyhlášení rozsudku (24,92 Kč/EUR) odpovídá částce 299 040 Kč.

51. Žalobce porovnával svůj případ rovněž s případem vedeným u Obvodního soudu pro [adresa], pod sp.zn. č.j. 40 C 81/2011, ve kterém došlo ke zhoršení životních podmínek žalobce v souvislosti se snížením pohody a kvality bydlení v důsledku nezákonné stavby hotelu na sousedním pozemku a ve kterém bylo přiznáno odškodné ve výši 600 000,- Kč. Případ je dostupný na stránkách https://www.[právnická osoba]/products/lawText/4/1043228/1/2?vtextu=40%20C%2081/2011#lema0. Z dostupného anonymizovaného znění není zřejmé, zda žalobcem tvrzená částka byla přiznána pouze na zadostiučinění nemajetkové újmy nebo i požadované majetkové škody, protože v řízení byly uplatněny obě. V daném případě však lze shrnout, že rodina žalobce již ve svém bytě dlouhodobě žila, následně byl v sousedství vybudován hotel s provozem restaurace, který začal generovat nadměrný hluk. Žalobce tak byl nově vystaven zásahu, který změnil kvalitu jeho bydlení.

52. Soud neprováděl důkazy Akustickou studií katastrálního území MČ [anonymizováno] [adresa] [adresa] [adresa] ze dne 8.7.2022 a českou technickou normou Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků pod číslem ICS 91.040.30, ČSN 73 0532, protože uvedené důkazy jsou z hlediska hodnocení dané věci nadbytečné.

53. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

54. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

55. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

56. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

57. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

58. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že dne 11. 4. 2016, pod č. j. KHSJM [č. účtu]/BN/HOK, vydala [právnická osoba] Jihomoravského kraje časově omezené povolení k překračování hlukových limitů, s účinností do 30. 12. 2020. Žalobce napadl uvedené rozhodnutí správní žalobou téhož dne, přičemž rozsudkem č. j. 29A 85/2016–161 ze dne 22. 6. 2018 Krajský soud v Brně rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení; následnou kasační stížnost KHS Nejvyšší správní soud zamítl. Uvedené rozhodnutí KHS je tak třeba považovat za nezákonné. Dokazování současně prokázalo, že již od roku 2005 docházelo v lokalitě [adresa] k prokazatelnému překračování hygienických limitů hluku, jak vyplývá z protokolu o zkoušce č. H–109/2005 ze dne 15. 6. 2005. Tento stav byl potvrzen dalšími měřeními, zejména protokolem o autorizovaném měření hluku č. 19/24 ze dne 5. 6. 2019, který ve dnech 24.–25. 4. 2019 na adrese [adresa] [adresa] zaznamenal hlukovou zátěž dosahující 73,9 dB ve dne a 65,5 dB v noci. Obdobné hodnoty přinesla i hluková studie společnosti [právnická osoba] z října 2015 a sdělení KHS z 14. 4. 2016, vztahující se k měření z června 2014. Dále ze sdělení KHS ze dne 20. 11. 2019 vyplývá, že správní orgán nedisponoval klíčovými podklady k hlukovým výjimkám ani dokumentací k účinkům technických opatření, přičemž rozhodnutí o třetí výjimce bylo následně správním soudem zrušeno. Akustické posouzení FEKT VUT ze dne 25. 3. 2023 potvrdilo, že technické vybavení stavby žalobce – konkrétně původní okna – nebylo schopno zajistit splnění zákonných limitů ve vnitřních prostorách. Dle tohoto posudku by toho bylo možné dosáhnout pouze prostřednictvím oken s neprůzvučností 39–42 dB, v kombinaci s nuceným větráním. Certifikace oken VELUX z roku 2007, stejně jako jejich prohlášení o vlastnostech, však dokládají neprůzvučnost pouze 29–32 dB, což je výrazně nedostačující. Výsledky dokazování dále prokázaly, že žalobce realizoval výměnu oken ve své nemovitosti na adrese [adresa] [adresa] na vlastní náklady. Dle smlouvy o dílo č. SO 18-5901-1 ze dne 17. 3. 2025 byl rozsah prací sjednán na období od 28. 4. do 7. 5. 2025 v celkové hodnotě 151.825 Kč, přičemž záloha dle faktury č. 1419250060 činila 82.000 Kč a doplatek dle faktury č. 1418250308 pak 69.825 Kč. Žalobce ve své účastnické výpovědi popsal zásadní vliv dlouhodobého nadlimitního hluku na kvalitu života své rodiny, včetně negativních dopadů na zdraví, spánek, pracovní podmínky i péči o starší osobu. Popsal rovněž absenci jakékoli reálné odezvy ze strany veřejné moci, která – namísto nápravy – prostřednictvím výjimky protiprávní stav dále legalizovala. S ohledem na provedené dokazování tak soud uzavírá, že hluková zátěž byla dlouhodobě nadlimitní, orgány veřejné moci nečinily přiměřené kroky ke zlepšení stavu, a žalobce musel technická řešení financovat z vlastních prostředků, aby ochránil základní práva své rodiny.

59. Soud tak dospěl k závěru, že je na místě žalobci přiznat odškodnění nemajetkové újmy, způsobené zásahy do práva na respektování soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy, práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 7 odst. 1 Listiny a práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci dle čl. 36 odst. 3 Listiny. V daném případě není dostatečné pouhé konstatování porušení těchto práv, neboť újma vznikla dlouhodobým působením nadlimitního hluku v době platnosti nezákonné výjimky, a to i navzdory tomu, že takové výjimky byly správními soudy následně zrušeny. Žalobce v reakci na protiprávní stav musel provést nákladná stavební opatření, která měla být dle původních správních rozhodnutí provedena ze strany správce komunikace – ten však bez aktivního pokynu hygienické stanice nejednal. Soud při posouzení přiměřenosti výše odškodnění vycházel i z judikatury ESLP k environmentálním zásahům do obydlí. Ve všech porovnávaných případech před ESLP ([jméno FO] [jméno FO], [jméno FO], Cuenca Zarzoso, Deés, Kapa) i případu, vedeném u Obvodního soudu pro [adresa], pod sp.zn. č.j. 40 C 81/2011 šlo o nově vzniklé zásahy do původně klidného prostředí, kde veřejná moc umožnila nebo tolerovala zhoršení situace až po usazení stěžovatelů. V případě současného žalobce, který nemovitost koupil již v roce 2004, kdy byly dopravní stavby v lokalitě funkční, nešlo o zásah do pokojného stavu, ale o prodloužení dlouhodobě neřešeného a právně vadného stavu. Pokud jde o případů, vedený u Okresního soudu [adresa] – východ pod sp.zn. 6 C 110/2019-83 (technoparty) tento se pro porovnání příliš nehodí, když se jednalo o krátkodobý, jednorázový zásah do pokojného stavu, navíc ho soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, což znamená, že žalovaní se nebránili a soud nerozhodoval o věci samé na základě provedeného dokazování. Takové rozhodnutí má omezenou precedenční hodnotu.

60. Jak konstatoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 818/24, nezákonná výjimka vydaná KHS umožnila setrvání nadlimitního hluku bez nápravných opatření, čímž stát porušil své pozitivní závazky chránit pokojné užívání domova. Odškodnění za vzniklou újmu je tak legitimním důsledkem zásahu do základního práva stěžovatele. Soud dospěl k závěru, že v daném případě je na místě přiznat žalobci částku ve výši 150 000 Kč. Tuto soud považuje za přiměřenou a spravedlivou satisfakci, odpovídající konkrétním okolnostem případu, když při jejím stanovení přihlížel zejména k délce trvání zásahu (protiprávní stav byl tolerován minimálně po dobu platnosti třetí výjimky, tzn. cca 2016–2020, přičemž nadlimitní hluková zátěž byla v lokalitě prokazatelná již od roku 2005, což svědčí o dlouhodobém selhání veřejné moc), k opakované nečinnosti a formalismu správních orgánů, které se vzájemně zodpovědnosti zříkaly (Hygiena nevyžadovala kompenzační opatření, správce komunikace nezasáhl bez jejího pokynu, a žalobci tak nezbyla jiná možnost než obrana soudní cestou), k narušení soukromého života žalobce, který čelil pravidelnému nočnímu buzení, snížené schopnosti koncentrace při práci z domova, nutnosti péče o starší osobu v prostředí nevhodném pro život, a opakovaným zásahům do každodenního fungování rodiny, ale také k nezbytnosti vlastních investic žalobce do technických opatření (nová okna, nucené větrání), přičemž tato opatření byla původně očekávána od veřejných institucí, ale fakticky nebyla realizována. Soud v řízení zaznamenal, že žalobce ve své účastnické výpovědi výslovně uvedl, že při stanovení výše odškodnění by měl být zohledněn i rozsah nákladů, které v závěrečné fázi řízení vynaložil na protihluková opatření. Soud však k této skutečnosti nepřihlížel, neboť žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, nikoliv na náhradu skutečné škody ve smyslu § 36 odst. 3 Listiny či občanskoprávního nároku. Výše přiznané částky se v daném případě pohybuje nad rámec judikatorního standardu ESLP v obdobných kauzách (např. částka 3 884 EUR v případech [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO], Cuenca Zarzoso), avšak pod úrovní, kterou ESLP přiznal v závažnějších případech (např. 12 000 EUR v Deés proti Maďarsku nebo 5 000 EUR na osobu v Kapa proti Polsku). S ohledem na národní specifika, ekonomické poměry a strukturální pozadí zásahu, představuje dle názoru soudu částka 150 000 Kč přiměřené a vyvážené odškodnění, proto tuto částku ve výroku ad. I žalobci přiznal včetně požadovaného úroku z prodlení. Ve zbývající části soud žalobu ve výroku ad. II zamítl.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 139 334,83 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 19. 6. 2019, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 6. 2018, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 9. 2019, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 3. 2021, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 6. 2021, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 18. 2. 2022, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 18. 5. 2022, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 11. 2022, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 1. 2023, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 4. 2023 a z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 7. 2023 včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč sestávající z částky 7 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 4. 2025, z částky 7 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 4. 2025, z částky 7 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 5. 2025 a z částky 7 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 5. 2025 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 22 759,36 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 3. 2021 náhrada 3 845,20 Kč za 400 ujetých km v částce 3 045,20 Kč (31,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,2 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 4. 2023 náhrada 4 724,16 Kč za 400 ujetých km v částce 3 924,16 Kč (45,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,2 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 4. 2025 náhrada 5 172,40 Kč za 400 ujetých km v částce 3 972,40 Kč (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 5. 2025 náhrada 5 172,40 Kč za 400 ujetých km v částce 3 972,40 Kč (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 11. 2021 náhrada 3 845,20 Kč za 400 ujetých km v částce 3 045,20 Kč (31,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,2 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 90 359,36 Kč ve výši 18 975,47 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu za 4 úkony (vždy po 3 100 Kč + 300 Kč režijní paušál + 21% DPH), a to za sepis doplnění žaloby ze dne 12.12.2019 a sepis doplnění odvolání ze dne 4.4.2023 z důvodu, že nárok na náhradu za písemné podání se vztahuje k tvz. perfektnímu podání, bez ohledu na to, kolikrát je právním zástupcem doplňováno, a dále za sepis ústavní stížnosti ze dne 22.3.2024 a sepis repliky k vyjádření účastníků v řízení o ústavní stížnosti dne 10.12.2024, protože řízení před ústavním soudem má samostatnou úpravu náhrady nákladů řízení a žalobce měl možnost tyto náklady u Ústavního soudu uplatnit (viz § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

Poučení