46 A 120/2015 - 33

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. M. P., nar. x, bytem x, zastoupeného JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou, se sídlem Žitná 10, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2015, čj. 145162/2013/KUSK-DOP/HLA, sp. zn. 145162/2013/KUSK/2, o námitkách proti záznamů bodů v evidenční kartě řidiče, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou došlou k nadepsanému soudu dne 23. 10. 2015 domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil v celém rozsahu rozhodnutí Městského úřadu Černošice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. PBS 179/2013. Správní orgán I. stupně tímto rozhodnutím zamítl jako neodůvodněné námitky žalobce proti záznamu bodů v evidenční kartě řidiče a potvrdil provedený záznam 12 bodů ke dni 18. 10. 2012. Žalobce v žalobě uvedl, že napadeným rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých právech. Namítl, že lhůtu, ve které žalovaný o jeho odvolání rozhodl, nelze považovat za přiměřenou, neboť průtahy v řízení jsou zjevné a neodůvodněné. V dalším žalobním bodu žalobce namítl, že přestupek ze dne 18. 10. 2012 řešený v blokovém řízení, za který zaplatil pokutu ve výši 1.000,- Kč a byl potrestán připsáním 3 bodů, není v souladu se zákonem, neboť není možné dle § 125c odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 18. 1. 2013 (dále jen „zákon o silničním provozu“), uložit v průběhu jednoho roku dvakrát pokutu za stejný přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, kterým je překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 20 km/h a více nebo mimo obec o 30 km/h a více. Z karty řidiče však vyplývá, že žalobce byl za tento přestupek pokutován dne 3. 8. 2012 a dne 18. 10. 2012. Dalším žalobním bodem žalobce namítl neoprávněnost připsání bodů za přestupek ze dne 11. 8. 2011, kterého se dopustil tím, že nebyl za jízdy připoután, neboť se tohoto přestupku dopustil nikoli jako řidič vozidla, nýbrž jako spolujezdec, a proto nemůže být vedle pokuty potrestán i připsáním tří bodů. V hlášení o přestupku č. O 2606640 ze dne 11. 8. 2011 nadto není ani uvedena RZ ani značka vozu, to vyplývá až z oznámení o uložení pokuty od Policie ČR, Dopravní inspektorát Příbram, kde je uvedeno vozidlo Peugeot Boxer x. Úřad však odmítl provést důkaz výpisem z registru držitelů motorových vozidel, ze kterého lze ověřit, že žalobce není a nikdy nebyl vlastníkem, držitelem ani provozovatelem tohoto vozidla. Z jednání policistů nemohl vědět, že posoudí přestupek, jako kdyby vozidlo řídil. Text na formuláři je psán velmi malým písmem, žalobce si nevzal brýle na čtení a nevšiml si, že policisté zaškrtli, že vozidlo řídil. Žalobce konečně namítl, že se žalovaný vůbec nezabýval tím, že body za přestupek ze dne 11. 8. 2011 nebyly připsány v zákonné lhůtě jednoho roku, neboť v říjnu roku 2012 body za tento přestupek v kartě připsány neměl. Žalovaný ve svém vyjádření předně zdůraznil, že správní orgán u podaných námitek proti provedení záznamu bodů v registru řidičů zkoumá pouze, zda záznam bodů do registru řidičů byl proveden na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku a zda počet bodů byl proveden v souladu se zákonem. Správní orgán I. stupně si proto vyžádal pravomocné podklady pro zápis bodů do registru řidičů, které přezkoumal. S odvolacími důvody žalobce se pak žalovaný podrobně vypořádal v napadeném rozhodnutí. K námitce žalobce týkající se přestupku ze dne 18. 10. 2012 shodujícímu se s přestupkem ze dne 3. 8. 2012, žalovaný uvedl, že záznam o přestupku ze dne 3. 8. 2012 byl zapsán až dne 29. 10 2012, tj. zpětně k datu právní moci. S tímto zpětným zápisem však zákon počítá a nespojuje s tím žádné následky. Ke dni spáchání přestupku ze dne 18. 10. 2012 proto nebyl v evidenci zapsán přestupek ze dne 3. 8. 2012, a policista proto byl oprávněn věc v blokovém řízení projednat. Navíc jde o rozhodnutí ve prospěch žalobce, neboť byl potrestán pokutou a nikoliv zákazem činnosti. K přestupku ze dne 11. 8. 2011 žalovaný uvedl, že neuvěřil tvrzení žalobce o průběhu jednání přestupku. V této souvislosti je na žalobci, aby tento jiný průběh projednání přestupku prokázal, neboť na něj bylo přeneseno důkazní břemeno. Podle § 6 odst. 1 zákona o silničním provozu je řidič povinen být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, tuto povinnost má však podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu i přepravovaná osoba. Podle přílohy k zákonu o silničním provozu se za porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem udělí 3 body. Žalobce měl konečně od 1. 8. 2011 dostatek času požádat o nahrazení podle jeho názoru nezákonného správního aktu aktem jiným. Svou nečinností tak nechal marně uplynout všechny zákonné lhůty, a proto si nepříznivý důsledek způsobil svým vědomým chováním. Závěrem žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta a žalovanému přiznán nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13, neboť správní orgán I. stupně i žalovaný postupovali v souladu s hmotněprávními i procesněprávními předpisy a žaloba proto není důvodná. Soud rozhodl o žalobě bez jednání v souladu s ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť oba účastníci s tímto postupem souhlasili. V souladu s tímto ustanovením se má za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastníci do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, jak tomu bylo i v předmětném řízení, a o této skutečnosti byli účastníci ve výzvě poučeni. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 14. 1. 2013 vydal správní orgán I. stupně žalobci oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení spolu s výzvou k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění a to bylo žalobci doručeno dne 16. 1. 2013. Dne 21. 1. 2013 podal žalobce v souladu s poučením obsaženým v uvedeném oznámení námitky proti provedení záznamu bodů, které podáním ze dne 15. 2. 2013 odůvodnil tím, že mu byly nesprávně připsány body za přestupek ze dne 11. 8. 2011 a za přestupek ze dne 18. 10. 2012, přičemž důvody nesprávného připsání bodů se zcela shodují s důvody uvedenými žalobcem v žalobě. Během seznámení se spisem dne 31. 5. 2013 žalobce do protokolu zopakoval, že dne 11. 8. 2011 připoután ve vozidle nebyl, ale nikoli na místě řidiče, ale spolujezdce. Nebyl ani majitelem vozidla Peugeot Boxer x, jak vyplývá z hlášení přestupku PČR Příbram č. O 2606640 ze dne 11. 8. 2011, které se zavázal úřadům v následujícím týdnu dodat. Žalobcovo bodové hodnocení řidiče obsahuje pět záznamů, a to 3 body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu ze dne 11. 8. 2011, dva body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu ze dne 16. 3. 2012, 3 body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu ze dne 3. 8. 2012, 2 body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu ze dne 20. 8. 2012 a 3 body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu ze dne 18. 10. 2012. V pokutovém bloku série AO/2009, č. O 2606640 vydaném v blokovém řízení dne 11. 8. 2011 pprap. M. V. je uvedeno, že žalobce, který byl ztotožněn řidičským průkazem, se dne 11. 8. 2011 v 13:20 hod. ve VVP Brdy 1 km za Obecnicí ve směru na Zaječov dopustil přestupkového jednání dle § 6 odst. 1 písm. a) – řidič nebyl za jízdy připoután b. pásem, čímž se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a byla mu uložena pokuta ve výši 500,- Kč. Pokutový blok byl podepsán pprap. M. V. a rovněž žalobce potvrdil svým podpisem převzetí dílu „B“ pokutového bloku. Uvedené skutečnosti se shodují s údaji obsaženými v Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 15. 8. 2011, č.j. KRPS-163921/PŘ-2011-011106, kde je nadto rovněž uvedeno, že se jednalo o vozidlo PEUGEOT BOXER x. Toto oznámení bylo dle doručenky správnímu orgánu I. stupně odesláno dne 16. 8. 2011 a doručeno dne 18. 8. 2011. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 31. 5. 2013, č. j. PBS 179/2013 byly Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Dopravní inspektorát Příbram postoupeny námitky žalobce směřující proti výše specifikovanému přestupku ze dne 11. 8. 2011, neboť správní orgán I. stupně shledal, že není příslušný přezkoumávat pravomocné rozhodnutí. Z vyrozumění o výsledku podnětu k přezkumnému řízení ze dne 28. 8. 2013, č. j. KRPS-186819-1/Čj-2013-011106 a ze sdělení o prošetření podnětu ze dne 22. 7. 2013, č.j. KRPS-186819-12/ČJ-2013-0100DP vyplývá, že Odbor služby dopravní policie, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje shledal, že přestupek byl projednán v blokovém řízení, a proto se proti němu nelze odvolat, rozhodnutí tak nabylo právní moci dnem vydání, tj. dne 11. 8. 2011. Převzetí pokutového bloku a souhlas s projednáním přestupku potvrdil žalobce svým vlastnoručním podpisem. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat nejpozději do jednoho roku od právní moci rozhodnutí ve věci, tato lhůta proto již zanikla, jedná se o lhůtu propadnou, a proto ji nelze prominout. Rozhodnutí tak zůstává v platnosti. V oznámení o uložení blokové pokuty ze dne 3. 8. 2012 vydané Městkou policií Černošice a v pokutovém bloku série AF/2009, č. F 1445733 vydaném v rámci blokového řízení dne 3. 8. 2012 je shodně uvedeno, že se žalobce dne 3. 8. 2012 dopustil přestupkového jednání tím, že v místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/hod. jel rychlostí 71 km/hod., čímž spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. Žalobci, jehož totožnost byla ověřena občanským průkazem a řidičským průkazem, byla uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč. Žalobce svým podpisem stvrdil převzetí dílu „B“ pokutového bloku. V Oznámení o uložení blokové pokuty v blokovém řízení ze dne 19. 10. 2012, č. j. KRPA-134530/PŘ-2012-000007 a v pokutovém bloku série NG/2007, č. G 0090620 ze dne 18. 10. 2012 je uvedeno, že žalobce, který byl ztotožněn občanským průkazem a řidičským průkazem, překročil dne 18. 10. 2012 vozidlem Opel Astra, reg. zn. x nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou dopravní značkou v Praze, v ulici Strakonická o více jak 20 km/hod., když dovolená rychlost byla 70 km/hod. a naměřená rychlost po odečtu 93 km/hod. Žalobce se tím dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, za což mu byla uložena bloková pokuta ve výši 1.000,- Kč. Žalobce převzetí dílu „B“ pokutového bloku stvrdil svým podpisem. Usnesením správního orgánu I. stupně byly námitky proti přestupku ze dne 18. 10. 2012 postoupeny Krajskému ředitelství policie hl. města Prahy, oddělení řízení dopravy. Z předkládací zprávy ze dne 11. 3. 2013, č. j. KRPA-74998-2/ČJ-2013-000007 a sdělení ze dne 6. 6. 2013 a ze dne 28. 3. 2013 vyplývá, že Policie ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy přezkoumala přestupek ze dne 18. 10. 2012, který dle přesvědčení žalobce měl být postoupen ke správnímu řízení, neboť se jednalo o opakovaný přestupek, a shledala, že dne 18. 10. 2012, kdy došlo k projednání přestupku v blokovém řízení, nebyl přestupek ze dne 3. 8. 2012 vložen do evidence řidičů. K vložení tohoto záznamu totiž došlo až dne 29. 10. 2012. Jelikož správnost rozhodnutí je třeba posuzovat podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání, tj. ke dni 18. 10. 2012, nebyly shledány důvody pro změnu nebo zrušení uložené pokuty v blokovém řízení, když ani nebylo zjištěno takové porušení zákona, které by znamenalo nezákonnost ve věci samé. Nebyly proto shledány důvody pro zahájení přezkumného řízení. Žalobce byl správním orgánem I. stupně dne 4. 9. 2013 vyrozuměn o možnosti vyjádřit se ve lhůtě 7 dnů ke všem podkladům. Emailovým podáním ze dne 11. 9. 2013 navrhl k důkazu výpis z registru vozidel, aby bylo jednoznačně ověřeno, zda byl nebo nebyl vlastníkem vozidla Peugeot Boxer RZ x. Správní orgán I. stupně vydal ve věci dne 11. 9. 2013 rozhodnutí, sp. zn. PBS 179/2013, kterým námitky žalobce jako neodůvodněné zamítl a provedený záznam 12 bodů ke dni 18. 10. 2012 potvrdil s tím, že blokové řízení je tzv. zkrácená forma řízení o přestupcích a proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat. Správnímu orgánu nepřísluší v řízení o námitkách přezkoumávat již pravomocná rozhodnutí, je oprávněný pouze zkoumat to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam přestupku, zda záznam byl proveden zcela v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení a jednání. Námitky byly vyhodnoceny jako neodůvodněné, neboť záznam bodů plně odpovídá pravomocným rozhodnutím, tj. pokutovému bloku série AO/2009, č. O 2606640 ze dne 11. 8. 2011 a pokutovému bloku série NG/2007, č. G 0090620 ze dne 18. 10. 2012, která jsou závazná. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, v němž namítl, že správní orgán I. stupně zcela ignoroval platnou právní úpravu a důkazy, které odvolatel k prokázání svých tvrzení navrhl. Některými námitkami se správní orgán I. stupně nezabýval vůbec a navržené důkazy nebyly provedeny, aniž by to bylo odůvodněno. Žalobce dále trval na nesprávnosti pokuty za přestupek ze dne 18. 10. 2012, neboť nelze uložit v průběhu jednoho roku dvakrát pokutu za stejný přestupek, když přestupek ze dne 18. 10. 2012 je shodný s přestupkem ze dne 3. 8. 2012. Žalobce rovněž namítal neoprávněné připsání bodů za přestupek ze dne 11. 8. 2011, neboť porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostními pásy se nedopustil jako řidič, nýbrž jako spolujezdec. V této souvislosti správní orgán I. stupně odmítl provést důkaz výpisem z registru držitelů motorových vozidel, ze kterého lze ověřit, že žalobce není a nikdy nebyl vlastníkem, držitelem ani provozovatelem tohoto vozidla. K připsání těchto bodů nadto nedošlo v zákonné lhůtě jednoho roku, neboť v říjnu 2012 odvolatel body za tento přestupek v kartě připsány neměl. Z obálky spisu žalovaného vyplývá, že lhůta pro vyřízení věci byla do 7. 11. 2013. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 8. 2015, č. j. 145162/2013/KUSK-DOP/HLA, sp. zn. 145162/2013/KUSK/2, kterým odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně v celém rozsahu potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil žalovaný tím, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s platnými právními předpisy. Zdůraznil, že bloková pokuta mající charakter pravomocného rozhodnutí je pro registr řidičů závazná a registr řidičů je při záznamu bodů takovýmto pravomocným rozhodnutím vázán, nepřísluší mu zabývat se samotným meritem oznamovaného protiprávního jednání zařazeného do bodového hodnocení, neboť k tomuto nemá zákonné zmocnění. V kompetenci správního orgánu I. stupně je pouze zkoumat správnost provedeného záznamu bodů tak, aby počet bodů zaznamenaný za konkrétní oznámené protiprávní jednání, za které byla dotčené osobě uložena sankce, odpovídal příloze zákona o silničním provozu. Správní orgán I. stupně zcela v souladu se zákonem usnesením postoupil orgánům k tomuto příslušným námitky žalobce směřující proti pravomocným rozhodnutím. Obě napadené blokové pokuty byly přezkoumány příslušným správním orgánem, který ani v jednom případě neshledal důvody pro jejich zrušení. Pro správní orgán I. stupně tak zůstaly v souvislosti se záznamem příslušného počtu bodů v rámci evidence bodového hodnocení blokové pokuty závazné. Žalovaný ve svém rozhodnutí pouze připustil, že na pokutovém bloku ze dne 11. 8. 2011 není uvedena registrační značka vozidla, zároveň však shledal, že se nejedná o povinný údaj a neprokazuje, zda žalobce byl či nikoli řidičem vozidla. Žalovaný rovněž dodal, že správní orgán I. stupně nebyl oprávněn provádět dokazování ve vztahu k vlastníku či provozovateli vozidla, které měl žalobce v době přestupku řídit, neboť toto mu s ohledem na shora vysvětlené kompetence správního orgánu I. stupně v rámci řízení o námitkách nepříslušelo. Návrh na provedení tohoto důkazního prostředku vůči pokutovému bloku bylo na místě uplatnit a na tomto si trvat u orgánu, který přezkum pokutového bloku prováděl. Nadto řidič nemusí řídit pouze vozidlo, kterého je vlastníkem či provozovatelem, a proto i kdyby bylo zjištěno, že není vlastníkem vozidla, nezpochybňovalo by to, že žalobce byl jeho řidičem. Žalovaný se konečně ve svém rozhodnutí vyjádřil i k námitce žalobce o nezapsání bodů za přestupek ze dne 11. 8. 2011 v zákonné roční lhůtě, když konstatoval, že pro záznam bodů není zákonem žádná roční lhůta stanovena. Roční lhůta je zákonem stanovena pro případný první odečet bodů v případě kázně řidiče. Na tento odpočet bodů však žalobce neměl nárok, neboť se dne 16. 3. 2012 dopustil dalšího jednání, na základě kterého mu byly připsány další body. Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne 1. 9. 2015, kdy si zásilku osobně převzal. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, neboť byla dle ustanovení § 72 odst. 1 s. ř. s. podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí žalovaného žalobci, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel v souladu s ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán, a zjistil, že žaloba je důvodná. Podle ustanovení § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin nebo jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, a přestupek, jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, jednání mající znaky přestupku anebo trestný čin, za který mu byl uložen trest nebo pro nějž bylo trestní řízení vedeno, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. Podle ustanovení § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení. Podle ustanovení§ 123b odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu oznámení nebo rozhodnutí uvedená v odstavci 2 příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doručí policie nebo obecní policie, jde-li o oznámení uvedené v odstavci 2 písm. a), a to do 3 pracovních dnů ode dne uložení pokuty v blokovém řízení. V prvém žalobním bodě žalobce poukázal na nepřiměřenou délku řízení o odvolání. K této námitce soud musí konstatovat, že ze správního spisu vyplývá, že rozhodnutí žalované nebylo vydáno v souladu s § 90 odst. 6, ve spojení s § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“). Tato skutečnost však není tak závažnou procesní vadou, aby měla vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí a proto soud nemůže z důvodu nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání napadené rozhodnutí zrušit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, čj. 9 As 138/2013 – 84). Proti nečinnosti žalovaného se měl žalobce bránit v souladu s § 80 s. ř. prostředky na ochranu proti nečinnosti. Nadto nelze přehlédnout, že nečinnost žalovaného v tomto případě nebyla na újmu žalobce, neboť důsledkem bylo významné oddálení právní moci rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a tedy i okamžiku pozbytí řidičského oprávnění, neboť do právní moci rozhodnutí o námitkách nezaniká řidičské oprávnění. Žalobní bod je proto nedůvodný. Dalším žalobním bodem žalobce namítl, že přestupek ze dne 18. 10. 2012 není v souladu se zákonem, neboť není možné dle § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu uložit v průběhu jednoho roku dvakrát pokutu za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, jak se stalo v daném případě, kdy byl žalobce za uvedený přestupek pokutován dne 3. 8. 2012 a dne 18. 10. 2012. Podle ustanovení § 125c odst. 5 věta poslední zákona o silničním provozu „Tomu, kdo spáchal přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 3,5,6,8 a 9, písm. g) a i) v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, se uloží zákaz činnosti od jednoho měsíce do šesti měsíců.“ Podle § 125c odst. 7 zákona o silničním provozu „Přestupek, za který se podle tohoto zákona ukládá zákaz činnosti, nelze projednat v blokovém řízení.“ Z uvedeného tak vyplývá, že přestupek žalobce ze dne 18. 10. 2012 podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu jako druhý stejný přestupek, kterého se žalobce dopustil během posledních po sobě jdoucích kalendářních měsících, měl být projednán ve správním řízení obecním úřadem obce s rozšířenou působností ve smyslu § 124 odst. 5 písm. j) zákona o silničním provozu, ve spojení s § 52 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 7. 12. 2012 (dále jen „zákon o přestupcích“), protože za tento druh přestupku má být podle zákona o silničním provozu uložen vedle pokuty i trest zákazu činnosti, který nelze uložit v blokovém řízení. Byl-li tak uvedený přestupek projednán Policií České republiky v blokovém řízení, je takové rozhodnutí nezákonné, ovšem v daném případě, je již nenapadnutelné, neboť lhůta k přezkumu tohoto rozhodnutí již uplynula a příslušným orgánem bylo rozhodnuto, že nejsou důvody pro jeho zrušení. Na skutečnost, že za druhý přestupek byla uložena žalobci pokuta v blokovém řízení, měla nepochybně vliv skutečnost, že v době, kdy byl přestupek v blokovém řízení projednáván, nebyl v systému dosud zaznamenán přestupek ze dne 3. 8. 2012, a proto příslušný policista nevěděl, že není oprávněn přestupek v blokovém řízení projednat. Tato skutečnost však ze shora uvedených důvodů nemůže mít vliv na to, že rozhodnutí v blokovém řízení je již nenapadnutelné a proto je způsobilým podkladem pro záznam bodů. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č.j. 9 As 96/2008-44 uvedl, že správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení jednání obsaženému v příloze k citovanému zákonu. Z uvedeného tak vyplývá, že správní orgán I. stupně, jakož i žalovaný byli povinni zkoumat, zda existuje způsobilý podklad pro záznam tří bodů za přestupek spáchaný dne 18. 10. 2012. Takový podklad však v daném případě existoval, neboť zkoumané rozhodnutí nelze zrušit, přesto, že je nezákonné. Žalovaný a správní orgán I. stupně však nemají pravomoc v řízení o námitkách proti záznamů bodů v evidenční kartě řidiče přezkoumávat rozhodnutí, které má být podkladem pro záznam bodů a ani řízení, které jeho vydání předcházelo. Jak vyplývá z citace rozsudku NSS uvedené výše, správní orgány v řízení o námitkách proti záznamů bodů jsou oprávněny zkoumat pouze to, zda existuje pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu pro záznam bodů, zda záznam byl proveden v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení obsaženému v příloze k zákonu o silničním provozu. V projednávané věci se nejedná o rozhodnutí nicotné, neboť policie obecně má jak pravomoc, tak příslušnost předmětný přestupek projednat. Ze samotného aktu policie je zřejmé, že se nejedná o tak závažnou vadu aktu, která by bez dalšího způsobila jeho nicotnost. Vada úkonu policie vyplývá až ze skutečnosti, že žalobce byl již za totožný přestupek postižen. Tato vada však nezpůsobila nicotnost právního úkonu, ale jen jeho nezákonnost. Žalobní bod proto není důvodný. Žalobce ve třetím žalobním bodu dále namítl, že za přestupek ze dne 11. 8. 2011 mu neměly být připsány tři body, neboť se přestupku nedopustil jako řidič, nýbrž jako spolujezdec. K uvedenému soud konstatuje, že pokutový blok série č. AO/2009, č. O 2606640 jednoznačně uvádí, že žalobce se přestupku dopustil jako řidič, když tuto skutečnost výslovně zmiňuje a dále je tato skutečnost zřejmá z odkazu na § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Námitky žalobce proti uvedenému pokutovému bloku byly správním orgánem I. stupně postoupeny příslušnému orgánu k vyřízení a ten potvrdil platnost uvedeného rozhodnutí. Správní orgán I. stupně, jakož i žalovaný pak ve správním řízení v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu správně dovodili, že jim nepřísluší přezkoumávat skutkový stav a právní kvalifikaci přestupku vyplývající z pokutového bloku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 6 As 67/2013-16). S ohledem na uvedené proto správní orgán I. stupně ani žalovaný v řízení neprovedli důkaz, který žalobce v této souvislosti k prokázání svých tvrzení navrhl, a to výpis z registru držitelů motorových vozidel k vozidlu Peugeot Boxer Y, reg. zn. x. Žalovaný k navrženému důkazu nadto správně dodal, že takový důkaz ani nemůže prokázat, že žalobce vozidlo neřídil, neboť řidič nemusí řídit pouze vozidlo, jehož je vlastníkem či provozovatelem. Uvedený závěr žalovaného pak zcela koresponduje se zněním § 2 písm. a) zákona o silničním provozu, dle kterého je řidič účastníkem provozu na pozemních komunikacích, řídí-li motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj, popř. je-li jezdec na zvířeti. Zákon o silničním provozu tak neukládá povinnost řídit pouze vozidlo, kterého je řidič vlastníkem či provozovatelem, což by byl v praxi zcela neudržitelný stav, neboť by tím byla znemožněna např. činnost půjčoven aut apod. Jelikož žalobcem navržený důkaz předně nemůže způsobile prokázat tvrzení žalobce, že dané vozidlo neřídil, jakož ani takový důkaz není ve smyslu § 52 s. ř. potřebný ke zjištění stavu věci, bylo neprovedení takového důkazu ve správním řízení zcela v souladu se zákonem a žalovaný důvody pro jeho neprovedení ve svém rozhodnutí řádně uvedl. Skutečnost, že v blokové pokutě není specifikováno vozidlo, které měl žalobce řídit, a tento údaj je uveden až v oznámení o uložení blokové pokuty, nezakládá důvod, pro který by bylo možné dovodit, že předmětný pokutový blok je nezpůsobilým podkladem pro zápis bodů do registru řidičů. Z pokutového bloku je totiž patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 85 odst. 4 zák. č. 200/1990 Sb., zákon o přestupcích, ve znění účinném do 7. 12. 2012, a to natolik jednoznačně a určitě, že jej nelze zaměnit s jiným jednáním, přičemž je dostatečně určitě popsáno jednání žalobce (řidič nebyl za jízdy připoután b. pásem), a to včetně odkazu na příslušné zákonné ustanovení, a dále přesný čas a místo, kde se žalobce přestupku dopustil. Naopak uvedení konkrétního vozidla není nezbytný údaj, pro který by bylo možné dovodit nedostatečnou individualizaci skutku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č.j. 7 As 94/2012 – 20). Žalobní bod je proto nedůvodný. Žalobce konečně namítl, že body za přestupek ze dne 11. 8. 2011 nebyly připsány v zákonné lhůtě jednoho roku, když v říjnu roku 2012 je v kartě připsány neměl. Soud předně konstatuje, že zákon o silničním provozu nezná jednoroční lhůtu pro zápis bodů do registru řidičů. Ustanovení § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu nicméně ukládá správnímu orgánu I. stupně provést záznam v registru řidičů ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu policií bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení. Policie je povinna podle ustanovení § 123b odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu doručit uvedené oznámení správnímu orgánu I. stupně do 3 pracovních dnů ode dne uložení pokuty v blokovém řízení. Ze správního spisu vyplývá, že oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek ze dne 11. 8. 2011 bylo správnímu orgánu I. stupně odesláno dne 16. 8. 2011 a doručeno dne 18. 8. 2011. Ze správního spisu však není zřejmé, kdy byly body za uvedený přestupek zaznamenány v registru řidičů, když ani žalobce ke svému tvrzení, že v říjnu roku 2012 ještě příslušné body v registru řidičů zapsány neměl, neoznačuje žádné důkazy. Soud nicméně v této souvislosti konstatuje, že ačkoli je ze správního spisu přinejmenším zřejmé, že ani policie nedodržela zákonem stanovenou třídenní lhůtu, nemůže tato skutečnost mít vliv na existenci bodů, které měly být zaznamenány v registru řidičů. Uvedené lhůty jsou totiž pouze lhůtami pořádkovými a jejich nedodržení nemá žádný vliv vůči fyzickým osobám navenek (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2009, č. j. 2 As 19/2009 – 93). Žalobní bod je proto nedůvodný. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení