46 A 27/2015 - 33

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce: J. Š., bytem x, zastoupen Mgr. Janou Hansalanderovou, advokátkou se sídlem Husovo náměstí 22, Rakovník, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 1. 2015, čj. VS 28/022/007/2014- 50/PERS/215, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč.

Odůvodnění

Vymezení věci Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 3. 2015 domáhá zrušení rozhodnutí žalované, označeného v záhlaví rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Věznice O. ze dne 9. 10. 2014, čj. VS 38/007/001/2014-26/SEK/006 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Posledně uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 104 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“), a o náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu trvání pracovní neschopnosti žalobce dle § 102 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a po skončení této pracovní neschopnosti dle § 103 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že znaleckým posudkem MUDr. P. byl dostatečně prokázán zdravotní stav žalobce jak před okamžikem služebního úrazu, tak i po něm. Prokázaný špatný zdravotní stav žalobce v době před úrazem je dle žalované důvodem, pro který nemá žalovaná povinnost žalobci jeho nově uplatněné nároky přiznat. Důvody pro zpracování revizního znaleckého posudku žalovaná neshledala. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě Žalobce předně namítl, že žalovaná pochybila v tom, že nenechala vypracovat revizní znalecký posudek. Žalobce dále namítl, že ho znalec MUDr. P. řádně nevyšetřil, protože ho vůbec neviděl a vycházel pouze z žalobcovy zdravotnické dokumentace. Traumatická ruptura bederní meziobratlové ploténky byla žalobci diagnostikována jeho ošetřujícím lékařem MUDr. D. až po úrazu a žalobce se rozhodně s touto nemocí neléčil již od dospívání. Žalobce dále neví, jaký konkrétní dokument vedl MUDr. P. k mylnému závěru, že žalobce měl touto nemocí trpět již od dospívání. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítla, že žalobce uvedl v žalobě pouze skutkové důvody, pro které považuje rozhodnutí za nezákonné, nicméně neuvedl důvody právní, z čehož žalovaná dovozuje, že žaloba postrádá žalobní bod, který je nutnou náležitostí žaloby podle § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalovaná dále uvedla, že znalecký posudek MUDr. P. splňuje všechna kritéria znaleckého posudku podle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „znalecká vyhláška“), přičemž z obsahu tohoto znaleckého posudku je zřejmé, že znalec věnoval důslednou pozornost veškeré dostupné zdravotnické dokumentaci žalobce a posoudil i bodové ohodnocení služebního úrazu. Znalec vycházel z kompletní zdravotnické dokumentace žalobce vyžádané od praktické lékařky žalobce MUDr. F. Na základě této dokumentace byl prokázán značně problematický zdravotní stav žalobce ještě před jeho úrazem, neboť všechna morfologická vyšetření před i po úrazu ukazují na vrozené a vývojové vady páteře žalobce. Znalec uvedl, že předchozí zdravotní stav žalobce ještě v době před vznikem jeho úrazu mohl ze 100 % za jeho současnou zdravotní situaci. Závěrem žalovaná uvedla, že nebylo prokázáno, že došlo k podstatné změně podmínek, za nichž bylo o škodě rozhodnuto, jak to vyžaduje § 181 odst. 7 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Ve věci bylo nařízeno jednání, při kterém setrvali účastníci na svých dosavadních procesních stanoviscích. Žalobce při jednání poprvé za celé správní i soudní řízení přednesl konkrétní výhrady vůči obsahu znaleckého posudku zpracovaného MUDr. P. Konkrétně poukázal na to, že ze znaleckého posudku nelze zjistit, z jaké zdravotnické dokumentace znalec vycházel, od koho si ji vyžádal. Dále poukázal na to, že znalec dle blíže neupřesněných informací dostupných na internetu nemá každodenní zkušenosti z traumatologické ambulance. Ve znaleckém posudku jsou popisována v zásadě běžná juvenální onemocnění zad (kyfoskolioza thorakolumbální a Morbus Scheuermann), aniž by se však znalec vyjádřil k tomu, zda tato onemocnění, která se zpravidla v průběhu dospívání samovolně korigují, u žalobce stále přetrvávají. Dále žalobce vytkl, že znalec konstatoval omezený efekt léčby v důsledku hepatitidy B, ovšem nedokladoval, že se tato infekce stala chronickou a nebyla vyléčena. Žalobce poukázal na to, že „chodník“, na němž došlo ke služebnímu úrazu, sestává z betonových panelů volně ložených do země. K úrazu došlo tak, že se žalobci při šlápnutí do prohlubně v „chodníku“, které si nevšiml, smekla noha. To vysvětluje rotaci těla a možnost poškození při pádu, jak jej uváděli MUDr. D. a MUDr. E. Při neurologickém vyšetření dne 16. 11. 2010 byla konstatována celková protruse disku L4/L5 o cca 4 mm. K závěru znalce, že traumatická ruptura ploténky a poranění nervového kořene nebyla prokázána, žalobce uvádí, že lékaři znalí povinností soudních znalců by si nedovolili takové hodnocení uvést, zejména pro pojišťovny. Závěrem pak žalobce napadl nezávislost znalce na zadavateli posudku, neboť znalec hodnotil celkový zdravotní stav žalobce jako revizní lékař správy sociálního zabezpečení. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba byla podána ve lhůtě dle § 196 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žaloba je tedy věcně projednatelná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu Ze správního spisu soud zjistil, že dne 21. 10. 2010 utrpěl žalobce služební úraz při výkonu své služební činnosti strážného Věznice O. Ze záznamu o služebním úrazu vyplývá, že žalobce špatně došlápl na chodníku, upadl a způsobil si poranění spodní části zad. Žalobce byl shledán dočasně neschopným k výkonu služby od 25. 10. 2010 do 29. 11. 2010 jeho praktickou lékařkou MUDr. F. Dne 31. 3. 2011 bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o náhradě škody na zdraví. Náhrada za ztrátu na služebním příjmu dle § 102 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů byla vyčíslena na 5.955 Kč, bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 104 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů byly ohodnoceny 20 body a tomu odpovídající částkou 2.400 Kč. Celková částka náhrady škody tedy činila 8.355 Kč. Dne 6. 4. 2011 byla mezi žalobcem a správním orgánem prvního stupně uzavřena písemná dohoda o odškodnění pracovního úrazu, ve které žalobce souhlasil s odškodněním v rozsahu a výši dle již uvedeného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 31. 3. 2011. Ke dni 1. 2. 2012 byl žalobce na základě lékařského posudku zařazen do jednosměnného režimu služby. Dne 25. 10. 2012 zaslala zástupkyně žalobce správnímu orgánu prvního stupně podání, ve kterém žádala o další finanční částku jako náhradu škody za služební úraz žalobce. Žalobce předložil na tiskopise pojišťovny Kooperativa zpracovaný posudek o bolesti a ztížení společenského uplatnění od MUDr. A. D. Dále předložil od téhož lékaře na tiskopise České pojišťovny posudek se stejným obsahem. MUDr. D. ohodnotil dle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „odškodňovací vyhláška“), vytrpěnou bolest na 180 bodů (traumatická ruptura bederní meziobratlové ploténky 100 bodů, podvrtnutí a natažení bederní páteře 20 bodů, poranění nervového kořene bederní a křížové páteře 60 bodů) a ztížení společenského uplatnění na 300 bodů (poúrazové omezení hybnosti páteře středně těžkého stupně s příznaky kořenového dráždění), celkem tedy na 480 bodů. Dle § 7 odst. 2 odškodňovací vyhlášky má 1 bod hodnotu 120 Kč. Žalobce tedy po odečtení již mu na základě dohody se správním orgánem prvního stupně vydané částky za přiznaných 20 bodů požadoval jako náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění částku 55.200 Kč. Dále žalobce požadoval náhradu za ztrátu na příjmu po dobu pracovní neschopnosti ve dnech od 28. 6. 2011 do 31. 1. 2012, po skončení této pracovní neschopnosti za období od 1. 2. 2012 do 30. 9. 2012 a od 1. 10. 2012 pravidelné zasílání měsíční hrubé renty v aktuální vypočtené výši vždy zpětně za daný měsíc na základě skutečnosti, že žalobce byl v souvislosti se služebním úrazem přeřazen na lehčí práci, kde dosahuje nižšího příjmu. Žalobce dále předložil znalecké vyjádření MUDr. E. ze dne 27. 3. 2013, ve kterém znalec plně souhlasí s hodnocením bolestného a ztížení společenského uplatnění, jak jej provedl MUDr. A. D. Ke dni 1. 4. 2013 byl žalobce opět zařazen do nepřetržitého režimu služby, tedy přestal být v jednosměnném režimu služby. Dne 9. 4. 2014 vydal správní orgán prvního stupně vyrozumění o záměru ustanovit znalcem k podání znaleckého posudku MUDr. P., znalce v oboru zdravotnictví, specializace neurologie, a vyzval žalobce, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k osobě znalce, navrhl otázky pro znalce, případně podal námitky proti ustanovení uvedeného znalce. Žalobce na výzvu nereagoval. Dne 5. 5. 2014 vydal správní orgán prvního stupně usnesení, kterým ustanovil MUDr. P. znalcem a uložil mu písemně vypracovat posudek ve věci zdravotního stavu žalobce. Zároveň byl znalci položen soubor otázek zaměřený na zjištění příčin současného zdravotního stavu žalobce. Dne 18. 7. 2014 vypracoval MUDr. Petránek znalecký posudek, ve kterém vycházel ze zdravotnické dokumentace žalobce a dále z výše uvedených posudků MUDr. D. a znaleckého vyjádření MUDr. E. Závěr znaleckého posudku MUDr. P. je, že zdravotní stav žalobce před okamžikem služebního úrazu je jedinou příčinou jeho současné zdravotní situace a že služební úraz nezanechal na žalobci žádné trvalé následky. Znalec zároveň uvedl, že léčba v časovém úseku od 25. 10. 2010 mohla být vedena v souvislosti s úrazem za předpokladu, že v mezidobí tří dnů (tedy od 21. 10. 2010, kdy k úrazu došlo, do ošetření žalobce lékařem dne 25. 10. 2010) nedošlo k jiné události, která by vyvolala zdravotní potíže diagnostikované dne 25. 10. 2010, například při fyzické práci. Znalec závěrem ohodnotil bolestné na 20 bodů (podvrtnutí a natažení sakroiliakálního kloubu) a uvedl, že služební úraz nevedl ke ztížení společenského uplatnění žalobce, neboť následky úrazu byly ke dni 30. 11. 2010 zcela vyléčeny. Žalobce se seznámil se znaleckým posudkem dne 11. 8. 2014, kdy nahlížel do spisu a pořídil si kopii posudku (viz úřední záznam na č. l. 39 správního spisu). Dne 18. 8. 2014 převzala zástupkyně žalobce usnesení správního orgánu prvního stupně, kterým byl žalobce vyzván, aby v souladu s § 36 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vyjádřil své stanovisko ve věci a aby se vyjádřil ke všem podkladům rozhodnutí, zejména ke znaleckému posudku MUDr. P. Tohoto procesního práva žalobce nevyužil. Dne 9. 10. 2014 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým zamítl žádost žalobce o náhradu škody. Vyšel zcela ze závěrů znaleckého posudku podaného MUDr. P., a sice že zdravotní obtíže, které se u žalobce vyskytly v roce 2011, nemají příčinu ve služebním úrazu ze dne 21. 10. 2010, nýbrž jsou důsledkem dlouhodobých zdravotních potíží žalobce s páteří, jde jednak o vady vrozené, jednak o vady vývojové. Služební úraz ze dne 21. 10. 2010 nezanechal žádné trvalé následky, žalobce byl z následků úrazu zcela vyléčen ke dni 30. 11. 2010. Bolestné za uvedený úraz odpovídá 20 bodům za podvrtnutí a natažení sakroiliakálního kloubu, v tomto rozsahu již bylo žalobci dříve přiznáno a vyplaceno. Traumatická ruptura ploténky, stejně jako poranění nervového kořene, za něž požaduje žalobce přiznání bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, nebyly u žalobce nikdy diagnostikovány. Za tato poškození zdraví tak nelze žalobci přiznat žádné bolestné ani náhradu za ztížení společenského uplatnění. Žalobci nenáleží ani náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti, neboť pracovní neschopnost v době od 28. 6. 2011 do 31. 1. 2012 není následkem služebního úrazu. Žalobce napadl toto rozhodnutí dne 29. 10. 2014 odvoláním, ve kterém namítl, že znalecký posudek MUDr. P. je zmatečný a nejednoznačný. Znalec dle žalobce na jedné straně uvádí, že úraz nebyl jedinou příčinou následných zdravotních problémů žalobce, tedy příčinnou souvislost mezi vznikem služebního úrazu a vznikem uplatněné škody do jisté míry připouští, na straně druhé pak uvádí, že za současný zdravotní stav žalobce může ze 100 % žalobcovo chronické onemocnění páteře, kterým žalobce trpěl již od dospívání. Tato dvě tvrzení se dle žalobce vylučují. Žalobce v odvolání dále namítl, že správní orgán prvního stupně vůbec nezjišťoval, co žalobce dělal v období od 21. do 25. 10. 2010, přičemž MUDr. P. ve svém posudku tvrdil, že léčba žalobce v časovém úseku od 25. 10. 2010 mohla být v souvislosti s úrazem pouze za předpokladu, že právě v těchto dnech nedošlo k přetížení žalobce například při fyzické práci. Žalobce zároveň ve svém odvolání navrhl, aby byl vzhledem k rozporuplným závěrům znaleckého posudku MUDr. P. ve věci vypracován revizní znalecký posudek. Služební funkcionář žalované rozhodl o podaném odvolání dne 9. 1. 2015 tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí vytkla správnímu orgánu prvního stupně, že ne vždy postupoval podle právní úpravy o řízení obsažené v § 169 a následujících zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ale že to nemělo vliv na zákonnost odvoláním napadeného rozhodnutí, protože tato odchýlení se od právní úpravy zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a namísto nich použití obecného procesního předpisu, tedy správního řádu, nebyla na úkor procesních práv žalobce. K obsahu znaleckého posudku žalovaná mj. uvedla, že ten splňuje všechna kritéria znaleckého posudku dle § 13 znalecké vyhlášky, je z něj zřejmé, že znalec věnoval důslednou pozornost veškeré dostupné zdravotnické dokumentaci žalobce, a dodala, že znaleckým posudkem byl prokázán značně problematický zdravotní stav žalobce již v době před jeho služebním úrazem. K návrhu žalobce na vypracování revizního znaleckého posudku žalovaná uvedla, že neshledala důvody k jeho zpracování. Posouzení žalobních bodů Soud se úvodem zabýval výtkou žalované, podle níž žaloba postrádá žalobní bod dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., protože žalobce neuvedl právní důvody, podle kterých považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. K tomu soud uvádí, že o řádně formulovaný žalobní bod se dle již ustálené judikatury jedná tehdy, jestliže je z něho zřejmá nejen právní argumentace, ale zejména skutkové důvody, na jejichž základě žalobce dovozuje nezákonnost správního rozhodnutí, přičemž postačí, jsou-li tyto důvody vymezeny i jen zcela obecným a stručným způsobem, který je nicméně srozumitelný a jednoznačný (viz např. rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2004, čj. 6 Azs 22/2004 – 42, rozsudek ze dne 23. 10. 2009, čj. 8 Afs 31/2009 – 74, dále rozsudky rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 – 58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS, a ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008 – 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS). Z žaloby je zřejmé, že žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí v tom, že žalovaná nenechala zpracovat revizní znalecký posudek, znalec žalobce osobně nevyšetřil a došel ve svém posudku k chybným závěrům. Přestože se jedná o stručně vymezené žalobní body, jejich podstata je zachycena v žalobě srozumitelně a dostatečně určitě (nezaměnitelně). Byť žalobce vytýkané pochybení nikterak právně nekvalifikuje, je zřejmé, že namítá, že žalovaná nesprávně zjistila skutkový stav, neboť znalecký posudek, o nějž opřela své závěry, nemůže obstát z důvodů žalobcem konkrétně označených. Takové vymezení žalobního bodu po skutkové stránce, a z toho plynoucí stránce právní, je dostatečné. Žaloba obsahuje alespoň jeden žalobní bod, a je tak věcně projednatelná. K věci samé soud uvádí, že předpokladem odpovědnosti bezpečnostního sboru za škodu způsobenou příslušníkovi tohoto sboru (žalobci) služebním úrazem je, že došlo ke služebnímu úrazu, příslušníkovi sboru vznikla škoda a že mezi těmito dvěma prvky existuje příčinná souvislost, tedy že škoda je přímým následkem služebního úrazu (viz rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 136/2011 – 109). Vzhledem k tomu, že právní úprava odpovědnosti za škodu způsobenou služebním úrazem, která je obsažena v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, má svůj předobraz v obecném institutu odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem, která je tradičně upravena v zákoníku práce, přičemž obě právní úpravy jsou co do předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu shodné, lze poukázat i na civilní judikaturu vymezující pojem příčinné souvislosti. O vztah příčinné souvislosti se tak jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem služebního úrazu (tj. bez služebního úrazu by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku služebního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavena najisto. Služební úraz přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 1. 1975, sp. zn. Cpj 37/74, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, roč. 1976, str. 35, dále viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011). Postup při zjišťování příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejích příčin. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde o hledání jevu, který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2659/2012). Řízení o žádosti příslušníka bezpečnostního sboru o přiznání nároku na náhradu škody způsobené služebním úrazem je zvláštním druhem správního řízení, které je upraveno zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Byť tento zákon neobsahuje ustanovení o subsidiárním použití správního řádu, je třeba takové pravidlo dovodit z § 1 odst. 1 a 2 správního řádu. Správní řád se vztahuje na řízení vedená správními orgány, pokud zvláštní zákon nestanoví jiný postup. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nevylučuje aplikaci správního řádu, jehož ustanovení je tak třeba použít v případě, že zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů neobsahuje vlastní úpravu dané otázky. Služební funkcionář je povinen v řízení zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Za tím účelem je povinen opatřit si potřebné podklady pro rozhodnutí (§ 180 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Důkazem je přitom vše, co může přispět k zjištění skutkového stavu věci, zejména mj. odborná vyjádření a znalecké posudky (§ 180 odst. 2 cit. zákona). Toto řízení je ovládáno zásadou materiální pravdy, čemuž odpovídá zásada vyšetřovací, podle níž je za objasnění skutkového stavu odpovědný správní orgán. Je tedy na rozhodujícím služebním funkcionáři, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, žadatel o odškodnění pak má procesní práva a povinnosti v rozsahu dle § 174 zákona o služebním poměru (viz rozsudek NSS ze dne 13. 1. 2011, čj. 3 Ads 132/2010 – 109). Mezi tato práva patří právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění a navrhnout jejich doplnění. Současně má právo klást otázky znalcům. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů neupravuje způsob prokazování skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. V takovém případě se uplatní § 56 správního řádu, podle něhož závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Usnesení se oznamuje pouze znalci. O zamýšleném ustanovení znalce, popřípadě o ustanovení znalce správní orgán vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně a předložil mu jej ve lhůtě, kterou současně určí. Může znalce také vyslechnout. Nejvyšší správní soud připustil analogickou aplikací § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), že i ve správním řízení mohou účastníci řízení předkládat tzv. soukromé znalecké posudky, tj. posudky podané soudními znalci, kteří za účelem podání znaleckého posudku nebyli ustanoveni správním orgánem, nýbrž vyhotovili posudek na žádost účastníka řízení (viz rozsudek ze dne 2. 7. 2015, čj. 9 As 206/2014 – 48, srov. též rozsudek ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013 - 22). Ustanovení § 127a o. s. ř. je účinné od 1. 9. 2011 a vyžaduje, aby znalecký posudek předložený účastníkem obsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti a doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku (tj. především trestněprávních následků). V daném případě záviselo posouzení žádosti žalobce na odborných znalostech z oblasti zdravotnictví, jimiž služební funkcionář rozhodující v prvním stupni, ani služební funkcionář rozhodující o odvolání nedisponují. Jelikož mezi kompetence příslušného bezpečnostního sboru obecně, i konkrétních služebních funkcionářů nepatří otázky posuzování zdravotního stavu osob, nelze presumovat, že správní orgány (služební funkcionáři) mají z titulu výkonu své funkce odborné znalosti v oblasti zdravotnictví. Skutkové otázky odborného rázu tak bylo třeba objasnit postupem dle § 56 správního řádu, event. posudkem za podmínek § 127a o. s. ř. (viz k tomu rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2010, čj. 1 Afs 71/2009 – 113, bod 30). Správní orgán prvního stupně postupoval podle § 56 správního řádu a opatřil si jako podklad pro své rozhodnutí znalecký posudek zpracovaný MUDr. P. Tento znalec vykonává znaleckou činnost v oboru zdravotnictví, specializace neurologie. Jde tedy o znalecký obor a specializaci vhodnou pro posouzení otázky, zda onemocnění žalobce je důsledkem služebního úrazu. Správní orgán prvního stupně tedy naplnil požadavek § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neboť si opatřil odborný podklad pro posouzení příčinné souvislosti mezi služebním úrazem a zdravotními potížemi žalobce. Při jednání soudu žalobce zpochybnil nestrannost znalce ve vztahu ke správnímu orgánu I. stupně jakožto zadavateli znaleckého posudku. Své pochyby žalobce dovodil z toho, že znalec formuloval své závěry jako revizní lékař správy sociálního zabezpečení. Z usnesení o ustanovení znalce a ze znaleckého posudku (včetně připojeného vyúčtování) vyplývá, že MUDr. P. podal znalecký posudek jako nezávislá osoba, nikoliv ke splnění pracovního úkolu. Mezi žalovaným a znalcem není žádný jiný relevantní právní vztah. Soudu není zřejmé, co má žalobce na mysli tím, že znalec hodnotil zdravotní stav žalobce jako revizní lékař správy sociálního zabezpečení. Znalec zpracoval posudek tak, aby zodpověděl všechny otázky položené správním orgánem I. stupně v usnesení o ustanovení znalce. Správní orgán I. stupně přizval žalobce, aby se spolupodílel na formulaci zadání znaleckého úkolu, čehož však žalobce nevyužil. Na posudky zpracovávané k posouzení zdravotního stavu pro účely dávek sociálního zabezpečení jsou kladeny jiné obsahové nároky (viz např. vyhlášku Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb.). Rovněž tak výhradu žalobce, že znalec nemá každodenní zkušenosti z traumatologické ambulance, nepovažuje soud za relevantní (aniž by se zabýval pravdivostí tohoto tvrzení). Zpracování správného (pravdivého) znaleckého posudku nepochybně není podmíněno tím, aby znalec v době podání posudku vykonával každodenní praxi v traumatologické ambulanci. Kvalifikační požadavky kladené na soudní znalce jsou upraveny zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a prováděcích právních předpisech. MUDr. P. je zapsán jako znalec u Krajského soudu v Praze, takže požadovaná kvalifikační kritéria musel splnit. Žalobce neuvedl, jakou konkrétní skutečnost zjistil z blíže neoznačených webových stránek, takže soud nemohl posoudit, zda tato skutečnost diskvalifikuje MUDr. P. z podání znaleckého posudku v této věci. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem tedy správní orgán hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2013, čj. 6 Ads 19/2013 – 35, a dále srov. též rozsudek NS ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001 a usnesení NS ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2939/2013, závěry v nich vyslovené jsou s ohledem na jejich obecnou platnost využitelné i pro správní řízení, které nevykazuje ve vztahu k hodnocení jednotlivých typových důkazních prostředků žádná specifika). Lze tedy uzavřít, že soud zkoumá toliko úplnost a přesvědčivost znaleckého posudku. Znalecký posudek MUDr. P. považuje soud za úplný, pokud jde o jeho náležitosti předepsané znaleckou vyhláškou, stejně jako pokud jde o podklady pro jeho zpracování. Znalec měl k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci ošetřující praktické lékařky žalobce MUDr. F. a podklady, které v průběhu správního řízení předložil žalobce. Byť není ve znaleckém posudku uvedeno, z jaké zdravotnické dokumentace znalec vycházel, z obsahu správního spisu jednoznačně plyne, že jde o zdravotnickou dokumentaci praktické lékařky (viz č. l. 23 – 25 správního spisu). Ostatně sám žalobce udělil dne 4. 6. 2014 znalci souhlas s nahlížením do zdravotnické dokumentace vedené MUDr. F. Ze znaleckého posudku lze zjistit, jakým záznamům ve zdravotnické dokumentaci kladl znalec váhu ve vztahu k posuzované otázce, obsah těchto záznamů je v posudku reprodukován. Žalobce se k posudku žádným způsobem nevyjádřil, přitom se s jeho obsahem seznámil a byl vyzván k podání vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí (zejména ke znaleckému posudku, jak bylo ve výzvě správního orgánu prvního stupně ze dne 14. 8. 2014 zdůrazněno). Žalobce nenamítl, že by znalec opomněl přihlédnout k některé konkrétní lékařské zprávě, tedy že znalecký posudek není úplný. Teprve v žalobě uvedl žalobce výtku ve vztahu k úplnosti znaleckého posudku, a sice že znalec žalobce vůbec osobně nevyšetřil. K tomuto soud uvádí, že není povinností znalce žalobce osobně vyšetřit. Charakter zdravotního postižení žalobce je takový, že jeho správná diagnostika není možná na základě osobního vyšetření, ale je závislá na výsledcích zobrazovacích metod (radiologické vyšetření, vyšetření magnetickou rezonancí apod.). Výsledky těchto vyšetření, která byla v minulosti u žalobce provedena, jsou obsahem zdravotnické dokumentace (viz část A znaleckého posudku, zejména bod 3). Plně proto postačuje, že znalec vycházel právě ze zdravotnické dokumentace, jejíž úplnost nebyla žalobcem zpochybněna. Obsah zdravotnické dokumentace zcela postačuje pro učinění kvalifikovaného závěru ve vztahu k posuzovaným otázkám. Úplnost znaleckého posudku tedy není zpochybněna tím, že znalec žalobce osobně nevyšetřil. Na újmu úplnosti znaleckého posudku není ani skutečnost, na kterou žalobce poukázal při jednání soudu, tedy že znalec s vypracováním posudku pospíchal. Z obsahu správního spisu i znaleckého posudku je zřejmé, že znalec měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci, na jejíž jednotlivé záznamy podrobně a rozsáhle odkázal. Z posudku tedy nelze dovodit, že by se na jeho obsahu negativně promítl případný „spěch“ znalce s jeho vypracováním. Soud má dále za to, že posudek MUDr. P. splňuje i kritérium přesvědčivosti. Znalec uvedl, že žalobce byl s páteří nemocný od dospívání, jeho potíže dosahovaly takového stupně, že by splňoval podmínky pro osvobození od vojenské povinnosti. Všechna morfologická vyšetření provedená před i po služebním úrazu ukazují na vrozené a vývojové poruchy páteře. V této souvislosti znalec odkázal na část A posudku, která obsahuje souhrn významných zjištění týkajících se zdravotního stavu žalobce. V ní znalec reprodukuje zjištění učiněná ze zdravotnické dokumentace, a sice že v roce 1987 byla zjištěna lehká esovitá kyfoskoliosa thorakolumbální, v roce 1990 byla zjištěna poměrně pokročilá forma Morbus Scheuermann hrudní páteře (shodně v roce 1991). Bolest v bedrech žalobce udával při vyšetření 20. 9. 1993, 6. 1. 1994 (s výrazným nálezem!) a 28. 3. 1995. Žalobci nelze dát za pravdu, že by se znalec v posudku nezabýval tím, zda juvenální onemocnění páteře (kyfoskolioza a Morbus Scheuermann) v průběhu dospívání nevymizela. Znalec rekapituluje např. závěr radiologického vyšetření páteře ze dne 25. 10. 2010, dle něhož jsou v celém rozsahu LS páteře Schmorlovy uzly (prozatím bez snížení disků). Právě vznik Schmorlových uzlů je projevem Morbus Scheuermann (viz str. 3 posudku). Je tedy zřejmé, že i v době vzniku služebního úrazu trpěl žalobce „juvenálním“ onemocněním páteře. Především je však třeba poukázat na to, že juvenální onemocnění páteře představují vývojové poruchy, ovšem znalec vedle poruch vývojových poukázal rovněž na poruchy degenerativní, které byly příčinou posuzovaných zdravotních potíží žalobce. V této souvislosti znalec uvedl, že dle zdravotnické dokumentace byl při vyšetřeních provedených v lednu 2006, květnu 2006 a listopadu 2007 zjištěn vertebrogenní algický syndrom (VAS) LS bez radikulárního dráždění. V tomto období byla na základě rentgenového vyšetření zjištěna počínající degenerace ploténky L5/S1 (přechod bederní části páteře v křížovou část). Od roku 2003 je ve zdravotní dokumentaci popisováno lumbago, léčeno aplikací injekční terapie (30. 8. 2003, 31. 8. 2003, 12. 5. 2006). Znalec na základě toho dovodil, že zdravotní obtíže žalobce na konci října 2010 jsou jednoznačně exacerbací (zhoršením, popř. znovuobjevením) potlačených chronických obtíží. Znalec připustil, že služební úraz ze dne 21. 10. 2010 mohl být příčinou exacerbace chronických obtíží, to však jen za předpokladu, že v době od služebního úrazu do diagnostikování obnovení chronických obtíží při lékařském vyšetření dne 25. 10. 2010 nedošlo např. k přetížení páteře typicky při fyzické práci. Z tohoto závěru plyne, že služební úraz ze dne 21. 10. 2010 mohl vést k exacerbaci chronických obtíží žalobce koncem října 2010, pokud to ovšem nemá jinou (znalci neznámou) příčinu (v této souvislosti znalec poukazuje na to, že žalobce v minulosti vždy řešil ošetření bolesti páteře ihned po jejím nástupu za využití převozu rychlou záchrannou službou, nikoliv s odstupem několika dní, navíc bez užívání analgetik, jak tomu bylo v říjnu 2010). Z posudku nelze dovodit, jak mylně činí žalobce, že by znalec zpochybnil, že ke služebnímu úrazu vůbec došlo (naopak znalec pracuje s tím, že k úrazu v důsledku smeknutí nohy při došlapu došlo). Z následků tohoto úrazu byl žalobce dle znalce vyléčen ke dni 30. 11. 2010, kdy byla ukončena jeho neschopnost k výkonu služby, služební úraz nezanechal žádné trvalé následky, takže v jeho důsledku nedošlo ke ztížení společenského uplatnění žalobce. Znalec dále ohodnotil bolest, kterou žalobce v souvislosti se služebním úrazem utrpěl, 20 body dle odškodňovací vyhlášky. Následné zdravotní potíže, kterými žalobce trpěl od roku 2011 a které si vyžádaly další, dlouhodobou neschopnost k výkonu služby, nesouvisí se služebním úrazem, nýbrž jsou výlučně následkem chronických obtíží žalobce. Závěr znalce, že předchozí zdravotní stav žalobce do 21. 10. 2010 může ze 100 % za jeho současnou zdravotní situaci, se jeví přesvědčivý, neboť vyplývá z chronologického kontextu zjištění jednotlivých onemocnění páteře a skutečnosti, že z následků služebního úrazu ze dne 21. 10. 2010 byl žalobce vyléčen již ke dni 30. 11. 2010, kdežto další neschopnost k výkonu služby nastala až od června 2011. Měl-li by žalobce při služebním úrazu dne 21. 10. 2010 utrpět traumatickou rupturu ploténky a poranění nervového kořene, které se údajně projevilo až v souvislosti s neschopností k výkonu služby v červnu 2011 (tato poranění nejsou popisována ve zprávách o vyšetření provedených v říjnu a listopadu 2010), lze si jen stěží vysvětlit, jak žalobce mohl po dobu 6 měsíců (od listopadu 2010 do června 2011) vykonávat službu. Na závadu přesvědčivosti znaleckého posudku není, že znalec neupřesnil a konkrétně nedokladoval, zda žalobce trpí chronickou hepatitidou typu B, nebo zda je z této v minulosti (v roce 1994) prodělané infekční nemoci zcela vyléčen. Hepatitida typu B nebyla znalcem vyhodnocena jako příčina služebního úrazu ani jako příčina následných zdravotních potíží žalobce s páteří. Znalec tímto pouze vysvětluje, proč medikamentozní léčba onemocnění páteře a souvisejících potíží nemohla být dostatečně razantní. Znalec se rovněž vypořádal s hodnocením bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění ze strany MUDr. D. Ve vztahu k traumatické ruptuře ploténky a poranění nervového kořene, které byly MUDr. D. hodnoceny pro účely stanovení bolestného celkem 160 body, znalec uvedl, že tyto zdravotní následky nebyly nikdy zjištěny. Žalobce se tedy mýlí, jestliže v žalobě uvádí, že znalec chybně tvrdil, že se žalobce léčil s traumatickou rupturou bederní meziobratlové ploténky již od dospívání. Ve znaleckém posudku není žádné takové tvrzení obsaženo, naopak znalec dospívá na základě obsahu zdravotnické dokumentace ošetřující praktické lékařky žalobce k závěru, že žalobce těmito zdravotními postiženími (traumatická ruptura meziobratlové ploténky a poranění nervového kořene) vůbec netrpí, neboť nejsou v lékařských zprávách popisována. Žalobce přitom posudek nezpochybnil z toho hlediska, že by znalec nevycházel ze všech dostupných lékařských zpráv. K odvolání ani žalobě nepřipojil žádnou lékařskou zprávu, která by znalcův závěr o tom, že žalobce vůbec neutrpěl traumatickou rupturu meziobratlové ploténky a poranění nervového kořene, vyvracela. Měl k tomu přitom dostatek času, neboť od seznámení žalobce se znaleckým posudkem do vydání rozhodnutí žalované o odvolání uplynulo téměř 5 měsíců, rozhodnutí soudu pak bylo vydáno po dalších téměř dvou letech a ani v soudním řízení nebyla žalobcem předložena (ani navržena k důkazu) lékařská zpráva vyvracející výše uvedený dílčí závěr znalce. Argument, který žalobce přednesl při jednání soudu, že MUDr. D. ani MUDr. E., vědomi si povinností soudních znalců, by neuvedli ve svých „posudcích“ nepravdivé informace, nemůže obstát. Jak soud uvedl již výše, žalobce nepředložil ve správním ani soudním řízení jedinou lékařskou zprávu, která by potvrzovala, že žalobce utrpěl traumatickou rupturu ploténky a poranění nervového kořene. Listiny vyhotovené MUDr. D. a MUDr. E. nelze považovat za znalecké posudky (viz níže), uvedení lékaři nevystupovali v tomto řízení v procesním postavení znalce, jsou toliko vyhotoviteli soukromých listin předložených žalobcem ve správním řízení, takže dovolávat se jejich povinností jako soudních znalců je zjevně nesmyslné (ostatně MUDr. D. není vůbec zapsán v seznamu soudních znalců). Přesvědčivost zpracovaného znaleckého posudku pak není vyvracena ani ostatními listinami, které spolu s žádostí či v průběhu správního řízení žalobce předložil. Již zmíněné dva posudky od MUDr. D. napsané na formulářích pro pojišťovny, v nichž tento lékař stanovil bodové hodnocení utrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění, neobsahují bližší odůvodnění. MUDr. D. se odvolává zcela nekonkrétně na klinické vyšetření, průběh onemocnění a výsledky pomocných vyšetření. Tyto „posudky“, přesněji hodnocení ztížení společenského uplatnění, nelze považovat za znalecký posudek ve smyslu § 56 správního řádu. MUDr. D. není znalcem ve smyslu zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, „posudky“ neobsahují náležitosti dle § 13 znalecké vyhlášky, zpracování „posudků“ nebylo vyžádáno správním orgánem, ani je nelze považovat za znalecký posudek podle § 127a o. s. ř. (nejsou vyhotoveny znalcem, postrádají doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku). Takové listiny nejsou znaleckým posudkem, jde pouze o běžné listinné důkazy. Vzhledem k absenci jakéhokoliv konkrétního odůvodnění hodnocení vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění nejsou takové listiny s to zpochybnit závěry obsažené ve znaleckém posudku. Znalecké vyjádření MUDr. E. ze dne 27. 3. 2013, které pouze vyjadřuje souhlas s hodnocením MUDr. D., nelze považovat za znalecký posudek, i když je zpracováno znalcem z oboru zdravotnictví, specializace neurologie, je opatřeno otiskem razítka znalce a znaleckou doložkou o vědomosti následků podání nepravdivého znaleckého posudku. Vyjádření neobsahuje základní náležitosti dle § 13 znalecké vyhlášky [popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž znalec při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek).]. Vyjádření tedy neobsahuje ani nález, ani posudek. Dále této listině chybí pořadové číslo, pod nímž je posudek zapsán v deníku znalce. Do deníku znalce se přitom zapisují všechny znalcem provedené posudky (§ 15 zákona o znalcích a tlumočnících). Je tedy zřejmé, že znalec MUDr. E. nezpracoval listinu ze dne 27. 3. 2013 jako znalecký posudek, což plyne i z jejího názvu „znalecké vyjádření“. Pouhá skutečnost, že tuto prostou listinu zpracoval soudní znalec, z ní nečiní více. Znalecké vyjádření MUDr. E. nikterak nezvyšuje důkazní sílu „posudků“ MUDr. D. a tyto „posudky“ spolu se „znaleckým vyjádřením“ je tedy nutné považovat za obyčejné listiny. K uvedeným listinám nelze přistoupit ani jako k odborným vyjádřením ve smyslu § 180 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neboť odborná vyjádření podávají ve správním řízení výlučně správní orgány (viz § 56 věta první správního řádu). Odborné vyjádření podávané znalci se používá toliko v trestním řízení (viz § 105 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů), a to pouze k objasnění jednoduchých odborných otázek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 8 Tdo 365/2012), mezi něž však hodnocení příčinné souvislosti mezi úrazem a poškozením zdraví, které má původ v obecných příčinách (chronické onemocnění páteře z doby před úrazem), nenáleží. Závěry úplného a přesvědčivého znaleckého posudku zpracovaného MUDr. P., který obsahuje jednoznačný závěr ohledně stěžejní odborné skutkové otázky, nemůže být zpochybněn obyčejnými listinami, které nesplňují náležitosti znaleckého posudku. Posouzení odborných otázek může být předmětem pouze znaleckého posudku a nelze ho čerpat z obyčejné soukromé listiny, byť by byla vyhotovena odborníkem z příslušného oboru, který je zapsán v seznamu znalců. Tyto soukromé listiny zpracované MUDr. D. a MUDr. E., které svými závěry konkurují závěru znaleckého posudku podaného MUDr. P., neobsahují žádné odůvodnění, není zřejmé, z jakých konkrétních podkladů dovozují učiněná zjištění. Nelze tedy seznat, zda vyhovují kritériu úplnosti, zcela pak selhávají ve vztahu ke kritériu přesvědčivosti. Soud tedy uzavírá, že znalecký posudek zpracovaný MUDr. P., jímž byl ve správním řízení zcela korektně proveden důkaz, je způsobilým podkladem pro rozhodnutí o uplatněném nároku žalobce na náhradu škody. Závěry znaleckého posudku pak nejsou relevantním (vážným) způsobem zpochybněny žádnými z dalších shromážděných podkladů pro rozhodnutí (zejména tedy listinami předloženými žalobcem). Žalobce se v řízení před správním orgánem I. stupně ke znaleckému posudku nevyjádřil, žádné výhrady vůči němu nevznesl. Za této situace proto nebylo žádného důvodu pokračovat v dokazování, a to např. provedením výslechu znalce, nebo zadáním zpracování dalšího posudku. Rozpory mezi podklady pro vydání rozhodnutí, tj. znaleckým posudkem na straně jedné a „posudky“ a „znaleckým vyjádřením“ předloženými žalobcem na straně druhé, byly odstraněny, a to nejen na základě formálního hlediska (znalecký posudek versus prostá soukromá listina), ale i z hlediska obsahu listin (nemožnost ověřit splnění kritéria úplnosti soukromých listin předložených žalobcem a absence přesvědčivého odůvodnění v nich formulovaných závěrů). Nebylo proto třeba vést další dokazování ani za účelem odstranění rozporů mezi jednotlivými podklady pro vydání rozhodnutí. V odvolání sice žalobce zpochybnil vnitřní konzistenci znaleckého posudku MUDr. P. a z důvodu, že před úrazem žádným onemocněním páteře netrpěl a že závěry znaleckého posudku jsou v rozporu s listinami předloženými žalobcem, navrhl zpracování revizního znaleckého posudku. Ani tyto žalobcovy výtky nezpochybňují správnost znaleckého posudku MUDr. P. a nezavdávají důvod pro zpracování dalšího (revizního) znaleckého posudku. Ve znaleckém posudku jsou reprodukovány s přesnou datací jednotlivé lékařské záznamy, které jsou součástí zdravotnické dokumentace vedené ošetřující praktickou lékařkou žalobce, z nichž plyne, jakým onemocněním páteře žalobce trpěl před 21. 10. 2010. Pouhé tvrzení žalobce, že žádným onemocněním netrpěl, které není ničím podloženo, nemůže zpochybnit správnost podkladů, z nichž znalec vycházel při zpracování posudku. Znalecký posudek nelze považovat za vnitřně rozporný, neboť formulace závěrů znalce (vlastního posudku) vychází z formulací otázek. Otázka č. 1, která byla součástí zadání znaleckého úkolu, zněla, zda lze s jistotou určit, zda úrazový děj ze dne 21. 10. 2010 byl jedinou příčinou následného onemocnění žalobce. Na takto položenou otázku (vnímáno izolovaně od dalších otázek) znalec přiléhavě odpověděl, že s jistotou prohlašuje, že úrazový děj ze dne 21. 10. 2010 nebyl jedinou příčinou následných onemocnění žalobce. Toto jeho konstatování je třeba vnímat v kontextu odpovědí na další otázky, z nichž plyne, že úrazový děj ze dne 21. 10. 2010 mohl být příčinou exacerbace stávajících chronických obtíží, které však byly vyléčeny ke dni 30. 11. 2010. Následné zdravotní potíže, pro něž byl žalobce neschopen výkonu služby v roce 2011, nemají původ ve služebním úrazu ze dne 21. 10. 2010, nýbrž v obecném onemocnění žalobce, jímž žalobce trpěl již před služebním úrazem. Závěry znalce tedy nejsou vnitřně rozporné. Ani skutečnost, že listiny předložené žalobcem v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně obsahují závěry opačné od znaleckého posudku, není důvodem pro zpracování dalšího znaleckého posudku (k tomu viz výše). Žalovaná tedy nepochybila tím, že v návaznosti na odvolací námitku žalobce nedoplnila dokazování zpracováním dalšího znaleckého posudku, neboť správnost znaleckého posudku MUDr. Petránka nebyla zpochybněna ani v odvolacím řízení. Soud tedy uzavírá, že žalobní bod je nedůvodný. Soud neshledal důvod pro provedení žalobcem navržených důkazů, a to výslechu MUDr. P., MUDr. D. a MUDr. E., neboť není zřejmé, k čemu by tyto výslechy měly vést. MUDr. E. vyhotovil „znalecké vyjádření“, jímž byl ve správním řízení proveden důkaz listinou. Výslechem původce listiny nemůže být jakkoliv doplňován či objasňován její obsah. „Znalecké vyjádření“ není z formálního hlediska tzv. soukromým znaleckým posudkem, takže výslech MUDr. E. jako znalce nepřichází do úvahy. MUDr. D. rovněž zpracoval dvě soukromé listiny, jimiž byl v řízení proveden důkaz jako listinou. Výslech MUDr. D. není na místě ze stejných důvodů jako v případě navrženého výslechu MUDr. E. Důvod pro výslech MUDr. P., jenž v řízení zpracoval znalecký posudek, soud neshledal, neboť má za to, že písemně podaný znalecký posudek je dostačující. Žalobce měl právo navrhnout výslech znalce ve správním řízení, tohoto práva však nevyužil. V závěrečném návrhu při jednání soudu žalobce dále navrhl, aby soud nechal zpracovat revizní znalecký posudek. Tomuto důkaznímu návrhu soud nevyhověl, neboť ve správním řízení byl řádně proveden důkaz znaleckým posudkem, který lze hodnotit jako úplný a přesvědčivý, a jeho závěry nebyly ze strany žalobce závažným způsobem zpochybněny. Soud proto neshledal důvod pro zpracování revizního znaleckého posudku, neboť lze plně vycházet ze znaleckého posudku MUDr. P. Nesouhlas žalobce se závěry znalce není důvodem pro zadání zpracování revizního posudku. Ostatně žalobci nic nebránilo v tom, aby ve správním či soudním řízení předložil jiný znalecký posudek zpracovaný na základě jeho objednávky (tzv. soukromý znalecký posudek dle § 127a o. s. ř.), jímž by byly relevantním způsobem zpochybněny závěry znaleckého posudku MUDr. P., v důsledku čehož by bylo možné zvažovat zpracování revizního znaleckého posudku. Tohoto práva však žalobce nevyužil. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení Vzhledem k tomu, že žalobní body jsou nedůvodné, a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení nevznikly náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost. Soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku v plné výši (3.000 Kč), neboť navrhovatel je v řízení o náhradu škody z pracovního úrazu a nemoci z povolání osvobozen od soudních poplatků [§ 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 30. 4. 2015]. Zákon č. 87/2015 Sb., jímž byl novelizován zákon o soudních poplatcích a vložen do § 11 odst. 2 písm. e) vedle pojmu „pracovní úraz“ pojem „služební úraz“, lze považovat toliko za precizaci obsahu daného ustanovení, nikoliv za jeho změnu. Jestliže zákon o soudních poplatcích ve znění účinném do 30. 4. 2015 osvobozoval od soudních poplatků navrhovatele v řízení o náhradu újmy na zdraví (v režimu občanského zákoníku), i v řízení o náhradu škody způsobené pracovním úrazem (v režimu zákoníku práce), pak není žádného racionálního důvodu, proč přistupovat odlišně k navrhovateli, jenž dle vlastního tvrzení utrpěl totožné následky a domáhá se přiznání totožných právních nároků, jenom z toho důvodu, že jde o nároky vyplývající z odpovědnosti za újmu způsobenou služebním úrazem upravené zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Soud tedy nesprávně vyzval dne 20. 4. 2015 žalobce k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu, a proto má žalobce nárok na vrácení zaplaceného soudního poplatku podle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Soud vrátí zaplacený soudní poplatek ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení