46 Ad 16/2024– 21

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci žalobkyně: PhDr. Z. L. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2024, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 92 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 29. 8. 2024, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla podle § 86 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“) žádost žalobkyně o zápočet vyloučených dob podle § 16 odst. 7 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žaloba 2. Žalobkyně na základě § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění požádala o vyloučení dob od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998 a od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2008 (dále jen „dotčená doba“). Nesouhlasí s názorem žalované, že žádost podala opožděně, neboť lhůta 30 dnů k jejímu uplatnění běžela od doručení rozhodnutí o přiznání starobního důchodu bez výplaty ze dne 14. 6. 2023 a nikoliv od rozhodnutí o uvolnění výplaty a zvýšení starobního důchodu ze dne 2. 5. 2024. Žalobkyně je přesvědčena, že žádost učinila ve lhůtě podle § 86 odst. 5 organizačního zákona a žalovaná byla povinna provést nový výpočet důchodu. Ze znění § 86 odst. 5 organizačního zákona neplyne, že by lhůta 30 dnů byla vázána pouze na rozhodnutí o přiznání důchodu a že by bylo možné z jeho dosahu vyloučit rozhodnutí, jímž byla započtena nově získaná doba pojištění. Takový výklad nelze dovodit ani z důvodové zprávy. Žalobkyně poukazuje na to, že změnou (navýšením) důchodu došlo i ke změně částky, kterou by zápočet vyloučených dob přednostně před výdělky činil na celkové výši důchodu. I když se nezměnil osobní vyměřovací základ, procentuální navýšení z něj odvozené částky (za činnost po vzniku nároku na důchod) je na něm závislé. Žalobkyně uvádí, že jako běžný občan není schopna přepočítat svůj důchod a rozlišit, zda je správná úvaha požádat o vyloučení náhradních dob a jaký rozdíl jejich vyloučení způsobí. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014, č. j. 8 Ads 17/2014–33, č. 3081/2014 Sb. NSS.

3. Žalobkyně na podporu své argumentace poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v rozsudku ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 94/2011–54 (dále jen „rozsudek č. j. 6 Ads 94/2011–54“). Závěr žalované by vedl ke zvýhodnění osob, kterým byl důchod vyměřen již rozhodnutím o přiznání důchodu, oproti těm, kterým byl důchod později vyměřen v nižší než očekávané konečné výši. V druhém případě by se totiž osoby nemohly rozhodnout, zda je pro ně použití § 86 odst. 5 organizačního zákona v rámci nové (změněné) procentní výměry důchodu relevantní. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalované, že rozhodnutí ze dne 2. 5. 2024 nezměnilo její právní situaci tak, aby u ní vyvolalo novou úvahu, zda má být zápočet vyloučených dob upřednostněn před zápočtem příjmů dosažených v jejich průběhu. Žalovaná nemá pravomoc rozhodnout, které skutečnosti jsou rozhodné pro podání žádosti podle § 86 odst. 5 organizačního zákona. Nejvyšší správní soud dospěl v rozsudku č. j. 6 Ads 94/2011–54, k závěru, že lhůta není vázána pouze na oznámení rozhodnutí o přiznání důchodu, ale patří sem i další rozhodnutí, které podstatně mění právní situaci oprávněné osoby. Tento závěr nelze vykládat restriktivně. Dle žalobkyně k podstatné změně právní situace dochází i uvolněním výplaty důchodu a novým nárokem na změnu jeho výše. Žalobkyně má za to, že se žalovaná s jejími argumenty nevypořádala, a napadené rozhodnutí proto považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Vyjádření žalované 4. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Argumentovala shodně jako v napadeném rozhodnutí. Dále zdůraznila, že žalobkyně proti rozhodnutí o přiznání důchodu nepodala námitky ani neuplatnila požadavek na změnu výpočtu. Pokud je důchod pravomocně přiznán, není žádoucí, aby si důchodce vyjma zákonem vymezených případů bez časového omezení měnil způsob výpočtu a datum přiznání. Rozhodnutí ze dne 2. 5. 2024 žalovaná vydala podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění (s ohledem na nové skutečnosti), nikoliv podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění (s ohledem na dodatečně zjištěné skutečnosti). Způsob výpočtu se nezměnil, což vyplývá i z porovnání osobních listů důchodového pojištění. Podstatný obsah správního spisu 5. Dne 8. 3. 2023 žalobkyně podala na Okresní správě sociálního zabezpečení X žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku. Přiznání požadovala ode dne 31. 12. 2022. Požádala o přiznání bez výplaty. Uvedla, že ke dni podání žádosti její výdělečná činnost (zaměstnání) trvá.

6. Dne 14. 6. 2023 žalovaná vydala rozhodnutí (žalobkyni doručeno dne 20. 6. 2023), kterým žalobkyni přiznala starobní důchod od 31. 12. 2022 ve výši 17 084 Kč měsíčně. Výplata starobního důchodu žalobkyni nenáleží, neboť o ni žalobkyně nepožádala. K rozhodnutí byl připojen osobní list důchodového pojištění.

7. Dne 3. 3. 2024 žalobkyně podala žádost o výplatu starobního důchodu ode dne 13. 1. 2024. Poté byly doloženy evidenční listy důchodového pojištění za rok 2023 a 2024.

8. Dne 2. 5. 2024 žalovaná vydala rozhodnutí (žalobkyni dodáno do datové schránky dne 10. 5. 2024), kterým podle § 36 odst. 2 a § 56 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění ode dne 13. 1. 2024 zvýšila žalobkyni starobní důchod náležející podle § 31 zákona o důchodovém pojištění a zároveň přiznala jeho výplatu ve výši 22 023 Kč měsíčně. V odůvodnění uvedla, že dodatečně byla započtena doba pojištění od 31. 12. 2022 do 31. 12. 2022 a od 2. 1. 2023 do 11. 11. 2023 a o tuto dobu byla snížena doba od přiznání starobního důchodu do dosažení důchodového věku. V připojeném osobním listu důchodového pojištění zpracovaném dne 2. 5. 2024 jsou shodné údaje k dotčenému období jako v dřívějším osobním listu důchodového pojištění ze dne 14. 6. 2023 s tím, že byla doplněna v mezidobí získaná doba pojištění. Rozhodnutím ze dne 2. 10. 2024 byla k žádosti žalobkyně podle § 101a písm. e) správního řádu a § 86 odst. 4 písm. a) organizačního zákona přiznána výplata starobního důchodu od 15. 1. 2024 s tím, že starobní důchod činí 22 382 Kč, a předchozí rozhodnutí o přiznání výplaty starobního důchodu ze dne 2. 5. 2024 zrušeno.

9. Dne 16. 5. 2024 žalobkyně podala žádost podle § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění a § 86 odst. 5 organizačního zákona, kterou požádala o vyloučení dotčené doby tam, kde dochází ke krytí vyloučených dob a získaného příjmu. V roce 1998 se jedná o 40 dní, v roce 2008 o 21 dní a v letech 2000 až 2007 o vyloučenou dobu z důvodu péče o dítě do 4 let věku. K tomu žalobkyně obecně odkázala na osobní list důchodového pojištění.

10. Dne 29. 8. 2024 žalovaná vydala prvostupňové rozhodnutí, jímž zamítla žádost žalobkyně podle § 86 odst. 5 organizačního zákona a § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění jako opožděnou, neboť lhůta k jejímu uplatnění běžela pouze od doručení rozhodnutí o přiznání starobního důchodu bez výplaty ze dne 14. 6. 2023, nikoli od doručení rozhodnutí o přiznání výplaty starobního důchodu ze dne 2. 5. 2024.

11. V námitkách žalobkyně namítla, že z § 86 odst. 5 organizačního zákona a § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění neplyne, že se jedná pouze o rozhodnutí o přiznání důchodu. Z rozsudku č. j. 6 Ads 94/2011–54 žalobkyně dovodila, že uvolnění výplaty důchodu a přepočet jeho výše je dalším rozhodnutím, které podstatným způsobem mění právní situaci oprávněné osoby.

12. Dne 10. 10. 2024 žalovaná vydala napadené rozhodnutí. Poukázala na komentářovou literaturu, podle níž může být novým rozhodnutím, od něhož se počítá lhůta, každé rozhodnutí legitimizující novou úvahu o tom, zda a v jakém rozsahu má být zápočet případných vyloučených dob upřednostněn před zápočtem příjmů dosažených v jejich průběhu. Dovodila, že rozhodnutím, od něhož se odvíjela lhůta 30 dnů k uplatnění žádosti dle § 86 odst. 5 organizačního zákona, bylo rozhodnutí o přiznání důchodu ze dne 14. 6. 2023. Tím byl vypočten důchod a byl k němu připojen osobní list důchodového pojištění, a žalobkyně tedy měla všechny potřebné informace, aby zvážila, zda by pro ni nebylo výhodnější upřednostnit vyloučené doby před příjmem. Rozhodnutí ze dne 2. 5. 2024 nezměnilo situaci žalobkyně tak, aby u ní vyvolalo novou úvahu. Lhůta uplynula dne 21. 7. 2023, žádost byla podána až dne 16. 5. 2024. Závěry rozsudku č. j. 6 Ads 94/2011–54 lze použít na žádost podle § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění v tom smyslu, že rozhodnutím, od něhož běží lhůta pro podání žádosti, nemusí být pouze rozhodnutí o přiznání důchodu, ale i jiné rozhodnutí, které podstatným způsobem mění právní situaci ohledně zápočtu vyloučených dob. Ve zmíněném rozsudku byla dodatečně započtena prokázaná doba pojištění, žádost o změnu data přiznání důchodu tedy měla smysl až po jejím započtení. V případě žalobkyně však byla rozhodnutím ze dne 2. 5. 2024 dodatečně započtena doba nároku podle § 36 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a přiznána výplata důchodu. Při přepočtu se mění výše výměry s ohledem na další získanou dobu výdělečné činnosti, nedochází ke změně zápočtu vyloučených dob nebo příjmů v letech 1998 a 2000 až 2008. Posouzení věci soudem 13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná nevyjádřila ve lhůtě stanovené soudem nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je důvodná.

14. Soud předně uvádí, že neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalovaná v něm srozumitelně odůvodnila, proč se v tomto případě lhůta neodvíjela od rozhodnutí z 2. 5. 2024 a proč se neztotožnila s výkladem zákona a závěrů rozsudku č. j. 6 Ads 94/2011–54 předestřeným žalobkyní. Nesouhlas žalobkyně s právním závěrem žalované nezakládá jeho nepřezkoumatelnost.

15. Soud se dále zabýval otázkou, zda v tomto případě plynula žalobkyni od oznámení rozhodnutí žalované ze 2. 5. 2024 nová lhůta 30 dnů pro podání žádosti dle § 86 odst. 5 organizačního zákona.

16. Podle § 86 odst. 5 organizačního zákona oprávněný může do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení písemně požádat, aby se doby uvedené v § 16 odst. 4 větách první až třetí zákona o důchodovém pojištění považovaly podle § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění za vyloučené doby; na základě této žádosti vydá Česká správa sociálního zabezpečení nové rozhodnutí a současně zruší předchozí rozhodnutí. Ustanovení § 83 odst. 3 věty druhé platí zde přitom obdobně. Žádost podle věty první lze podat i tehdy, nebyla–li podána žádost podle § 83 odst. 3 věty první. Žádost podle věty první může oprávněný podat nejvýše dvakrát v případě přiznání téhož důchodu; přitom může požádat též o to, aby se doby uvedené v § 16 odst. 4 větách první až třetí zákona o důchodovém pojištění za vyloučené doby nepovažovaly.

17. Podle § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění doby uvedené v odstavci 4 větě třetí písm. a) až k) se považují za vyloučené doby, i když se kryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), s dobou účasti na pojištění podle § 6, s dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, nebo s dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v odstavci 3 větě čtvrté, pokud o to pojištěnec nebo jiný oprávněný požádá; příjmy dosažené v takto určených vyloučených dobách se do vyměřovacího základu nezahrnují. Dosaženým příjmem se rozumí příjem zúčtovaný a u osob samostatně výdělečně činných se jejich příjmem dosaženým v období, které se kryje s vyloučenými dobami, rozumí poměrná část vyměřovacího základu pro pojistné za kalendářní rok, v němž je vyloučená doba podle věty první; u osob účastných pojištění podle § 6 se jejich příjmem dosaženým v období, které se kryje s vyloučenými dobami, rozumí vyměřovací základ pro pojistné za kalendářní měsíc nebo poměrnou část tohoto měsíce, v němž je vyloučená doba podle věty první. Postup podle věty první se týká pouze celého časového úseku, po který se doby uvedené ve větě první vzájemně kryjí. Věty první až třetí se použijí přiměřeně též pro vyloučené doby uvedené v odstavci 4 větách první a druhé, pokud se kryjí s dobami uvedenými v části věty první před středníkem. Způsob podání žádosti podle věty první a lhůty, v nichž lze žádost podat, stanoví zvláštní právní předpis.

18. Soud připomíná, že účelem institutu vyloučené doby je zamezit tomu, aby došlo k rozpočítání příjmů i na období bez výdělku a tím ke snížení a rozmělnění průměru výdělků důležitého pro určení výše důchodu (srov. např. bod 15 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2016, č. j. 6 Ads 42/2016–38). Právní úprava účinná do 31. 12. 2009 v případě souběhu vyloučené doby s dobou s vyměřovacím základem jednoznačně upřednostňovala dobu s vyměřovacím základem. S účinností od 1. 1. 2010 byla zákonem č. 306/2008 Sb. tato úprava změněna tak, že byla pojištěncům v případě souběhu doby pojištění a vyloučené doby dána možnost volby, zda tuto dobu do rozhodného období započítat (a příjmy na ni připadající zahrnout do vyměřovacího základu), nebo ji z rozhodného období vyloučit (a příjmy na ni připadající tak do vyměřovacího základu nezahrnovat), s cílem eliminovat negativní dopady předchozí úpravy v podobě rozmělnění osobního vyměřovacího základu (např. u žen, které v době péče o dítě do 4 let věku pracují na kratší úvazek).

19. V rozsudku č. j. 6 Ads 94/2011–54, se Nejvyšší správní soud zabýval výkladem § 86 odst. 4 organizačního zákona, který upravuje podmínky pro změnu data přiznání důchodu nebo jeho výplaty nebo uvolnění výplaty starobního důchodu a stanoví obdobné časové omezení pro podání žádosti do třiceti dnů od oznámení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení. Vyložil, že z dikce § 86 odst. 4 organizačního zákona nevyplývá, že by třicetidenní lhůta běžela pouze ode dne oznámení rozhodnutí o přiznání důchodu. Ačkoli se v předmětném ustanovení objevuje slovní spojení „přiznání téhož důchodu“, nelze odhlédnout od toho, že toto spojení bylo zákonodárcem použito až za středníkem a zjevně se tak váže na tu část předmětného ustanovení, která omezuje počet žádostí o změnu data přiznání důchodu. Lhůta třiceti dní je naopak zakotvena v předmětném ustanovení před středníkem a váže se na oznámení blížeji nespecifikovaného rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení. Ze spojení „přiznání téhož důchodu“ lze vyvodit pouze tu podmínku, že pro žádost o změnu data přiznání důchodu je důležité to, aby takovýto důchod byl Českou správou sociálního zabezpečení přiznán. Dovodil, že ustanovení § 86 odst. 4 organizačního zákona neváže třicetidenní lhůtu pouze na oznámení rozhodnutí o přiznání důchodu, ale budou sem spadat i další rozhodnutí, jež podstatným způsobem mění právní situaci oprávněné osoby.

20. Tyto závěry lze vztáhnout též na žádost o uplatnění vyloučených dob podle § 86 odst. 5 organizačního zákona, neboť její procesní podmínky jsou konstruovány obdobně. Z jazykového vyjádření citovaného ustanovení ani smyslu právní úpravy (eliminovat negativní dopady, k nímž může vést upřednostnění doby s vyměřovacím základem v podobě rozmělnění osobního vyměřovacího základu) nelze dovodit, že by se třicetidenní lhůta měla odvíjet pouze ode dne oznámení rozhodnutí o přiznání důchodu, nikoli jiného rozhodnutí.

21. V komentáři, na který poukazuje žalovaná, se skutečně uvádí, že „rozhodnutím, od jehož oznámení se počítá zmíněná 30denní lhůta, nemusí být pouze prvotní rozhodnutí o přiznání dávky – praxe připouští, že jím může být každé rozhodnutí, jehož důsledkem je taková změna, která legitimizuje novou úvahu o tom, zda a v jakém rozsahu má být zápočet případných vyloučených dob upřednostněn před zápočtem příjmů dosažených v jejich průběhu.“ (srov. VOŘÍŠEK, V., LANG, R. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení: Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025–2–18]. ASPI_ID KO582_1991CZ.). Jak uvedl Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 8. 10. 2020, č. j. 4 Ad 7/2017–27, to může „evokovat zužující výklad směřující k hledání důvodů nového rozhodnutí a zda již dříve pojištěnci neměla být patrna možnost preference vyloučené doby. Tak tomu však není. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení nepodmiňuje podání žádosti věcnými předpoklady předchozího stavu (výpočtu přiznaného důchodu), nýbrž pouze zachováním lhůty a počtu návrhů.“ 22. Z § 86 odst. 5 organizačního zákona ani z rozsudku č. j. 6 Ads 94/2011–54 neplyne podmínka, podle níž by bylo nutné zkoumat, nakolik rozhodnutí o změně důchodu „legitimizuje novou úvahu o tom, zda a v jakém rozsahu má být zápočet případných vyloučených dob upřednostněn před zápočtem příjmů dosažených v jejich průběhu“. Možnost uznání vyloučených dob podle § 86 odst. 5 organizačního zákona ve spojení s § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění je dispozičním oprávněním pojištěnce, které žalovaná nemůže nad rámec zákona nijak omezovat. Žalovanou použitý restriktivní výklad pojmu „rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení“ dle § 86 odst. 5 organizačního zákona nemá oporu v textu zákona, neplyne z jeho systematiky a nekoresponduje ani se základním smyslem, který sleduje § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění, pro který § 86 odst. 5 organizačního zákona stanoví procesní rámec. Tím je zamezit nedůvodnému znevýhodnění osob, které i po dobu, která omezuje možnost výdělečné činnosti, a proto je jinak vyloučenou dobou, dosahují určitého, avšak nižšího příjmu, což způsobí rozmělnění osobního vyměřovacího základu, oproti osobám, které v obdobné sociální situaci žádnou výdělečnou činnost nevykonávaly. Procesní rámec by měl poskytnout možnost volbu uplatnit, při přiměřeném administrativním zatížení.

23. Je třeba vzít v úvahu též úpravu postupů při změně výše nároku na dávku důchodového pojištění podle § 56 zákona o důchodovém pojištění. Ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění umožňuje upravit výši důchodu přiznaného v nesprávné částce bez ohledu na to, zda je tato částka následkem pochybení pojištěnce nebo orgánu sociálního zabezpečení, pojištěnec má dokonce právo na zpětné doplacení důchodu. To platí i pro případy podle § 56 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění v případě, že se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu. Možnost podání žádosti podle § 86 odst. 5 organizačního zákona v návaznosti na nové rozhodnutí upravující právní poměry pojištěnce zapadá do logiky systému práva sociálního zabezpečení, která počítá s tím, že jeho adresáti jsou především laici a neznalost jim nesmí být kladena k tíži bez možnosti nápravy. Zvláště v případě starobních důchodů může mít takováto chybná volba pro pojištěnce fatální následek v podobě dlouhodobého pobírání pro něj nevýhodné výše starobního důchodu.

24. Soud neshledává rozumný důvod, pro který by v situaci, kdy rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení dochází k novému výpočtu důchodu, při němž se zohledňuje i doba s vyměřovacím základem, která se kryje s vyloučenou dobou, nemělo být důchodci v rozporu s jazykovým vyjádřením § 86 odst. 5 organizačního zákona umožněno uplatnit (při splnění dalších podmínek) žádost dle § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění, respektive proč by se od tohoto rozhodnutí neměla odvíjet (nová) lhůta 30 dnů, v níž lze takovou žádost podat. Byť důvodem zvýšení důchodu bylo v případě žalobkyně zohlednění další doby pojištění a osobní vyměřovací základ zůstal nezměněn, byl proveden nový celkový výpočet, při zohlednění dotčené doby. Soud se též ztotožňuje s žalobkyní, že rozhodnutí, jímž došlo ke zvýšení důchodu a přiznání jeho výplaty, je rozhodnutím, které měnilo její právní situaci a odůvodňovalo novou úvahu žalobkyně o tom, zda nezvolit jiný způsob zohlednění dotčených dob (resp. vyloučení) ve smyslu § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění.

25. Soud uzavírá, že žalobkyni běžela lhůta 30 dnů pro podání žádosti dle § 86 odst. 5 organizačního zákona nejen od prvotního rozhodnutí o přiznání důchodu, ale i od dalšího rozhodnutí o výši důchodu, neboť takové rozhodnutí umožňuje žadateli znovu posoudit parametry pro výpočet důchodu.

26. V projednávaném případě není sporu o tom, že žalovaná rozhodnutím ze dne 2. 5. 2024 na základě žalobkyni na základě její žádosti přiznala výplatu starobního důchodu dříve přiznaného rozhodnutím ze dne 14. 6. 2023 bez výplaty a současně zvýšila přiznaný starobní důchod, neboť žalobkyně získala další dobu pojištění. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalobkyně podala žádost o vyloučení dob podle § 86 odst. 5 organizačního zákona ve spojení s § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění včas, v třicetidenní lhůtě podle § 86 odst. 5 organizačního zákona. Žalovaná byla proto povinna se touto žádostí věcně zabývat, nikoliv ji zamítnout jako opožděnou. Závěr a náhrada nákladů řízení 27. Soud s ohledem na výše uvedené napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Soud nepřistoupil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť v situaci, kdy k takovému kroku není oprávněna žalovaná (srov. § 88 odst. 8 organizačního zákona), nemůže tak učinit ani soud (viz též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 1 Aps 2/2008–76, č. 1997/2010 Sb. NSS). Právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku, je žalovaná v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení, které představuje poštovné ve výši 92 Kč za zaslání žaloby soudu.

Poučení

Žaloba Vyjádření žalované Podstatný obsah správního spisu Posouzení věci soudem Závěr a náhrada nákladů řízení