46 C 103/2022-117

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizováno] advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [celé jméno vedlejšího účastníka], [IČO] [anonymizováno] [adresa vedlejšího účastníka] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [celé jméno vedlejšího účastníka], [IČO] [anonymizováno] [adresa vedlejšího účastníka] pro zaplacení 47 786 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 3. 6. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že: A) pod sp. zn. [spisová značka] je soudním exekutorem [celé jméno vedlejšího účastníka] vedena exekuce proti povinné [jméno] [příjmení] pro 58 699,21 Kč s příslušenstvím. Povinná a žalobce uzavřeli dne 31. 8. 2019 manželství. V předmětné exekuci zahájené vůči povinné v roce 2013 vydal soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka], dne [datum] exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba], č.j. [číslo jednací]. Exekuce je vedena k vydobytí dluhu, který povinné vznikl před uzavřením manželství a jedná se tedy o výlučný dluh povinné, který nepatří do společného jmění manželů (dále jen„ SJM“). Na základě exekučního příkazu soudní exekutor strhnul z účtu žalobce č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [anonymizována čtyři slova], dne 15. 10. 2019 částku 8 889 Kč. SJM povinné a žalobce vzniklo až dne 31. 8. 2019. Dne 21. 10. 2019 byl podán insolvenční návrh povinné, přičemž úpadek byl prohlášen se současným povolením oddlužení povinné usnesením [název soudu] ze dne 25. 10. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], a oddlužení [datum] pod č.j. [insolvenční spisová značka]. Žalobce dne 19. 5. 2021 podal návrh, aby exekuce vedená proti povinné byla vůči němu zastavena a aby byl zrušen exekuční příkaz postihující jeho majetek a požádal o vrácení veškerých mu stržených finančních prostředků. Usnesením [název soudu] ze dne 8. 9. 2021, č. j. [číslo jednací] byla exekuce vedená soudním exekutorem [celé jméno vedlejšího účastníka], na základě pověření [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 30. 5. 2013, v rozsahu exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné u [právnická osoba], pod čj. [číslo jednací] ze dne 13. 9. 2019 podle § 268/1h, odst. 4 o.s.ř. ve spojení s § 52 ex. řádu částečně zastavena. Dne 2. 11. 2021 soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka] vrátil žalobci předmětnou částku 8 889 Kč. Nezákonný exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] tak žalobce omezoval v období od 13. 9. 2019 do 8. 9. 2021 a žalobce byl současně v nejistotě, zda soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka] nepostihne i další majetek žalobce. B) Pod sp. zn. [spisová značka] je je soudním exekutorem [celé jméno vedlejšího účastníka], pro oprávněného [právnická osoba] proti povinné [jméno] [příjmení], pro částku 2 180 Kč s příslušenstvím. V předmětné exekuci zahájené vůči povinné v roce 2018 vydal pověřený soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka] dne [datum] exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [anonymizována čtyři slova], č.j. [číslo jednací] a dne 18. 10. 2019 exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba], č.j. [číslo jednací]. Exekuce č.j. [spisová značka] je vedena k vydobytí dluhu, který povinné vznikl před uzavřením manželství a jedná se tedy o výlučný dluh povinné. Tento dluh nepatří do SJM a postižení účtů manžela povinné je tak nezákonné. Žalobce dne 19. 5. 2021 navrhnul, aby exekuce vedená vůči povinné byla vůči němu zastavena a aby byly zrušeny exekuční příkazy postihující jeho majetek, tj. exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] a č.j. [číslo jednací]. Dne 3. 6. 2021 soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka] usnesením č.j. [číslo jednací] zrušil exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] ze dne 8.10.2019, a exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] ze dne 18.10.2019. Předmětné exekuční příkazy žalobce omezovaly v období od 8. 10. 2019 do 3. 6. 2021 s tím, že v tomto období žalobce byl v současně v nejistotě, zda soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka] nepostihne i další majetek žalobce. Žalobce způsobení nemajetkové újmy spatřuje ve skutečnosti, že v období od 13. 9. 2019 do 8. 9. 2021 byl nezákonně postižen jeho majetek a že v tomto období byl v důsledku toho i v nejistotě, zda nebude takto postižen i další jeho majetek. Toto vše se promítlo i do jeho osobního života, kdy bezprostředně po veselé události, kterou vlastní svatba beze sporu je, musel řešit majetkové problémy způsobené nezákonnými rozhodnutími soudních exekutorů. Co se týká výše nemajetkové újmy, požaduje žalobce částku 20 000 Kč z titulu nezákonného exekučního příkazu čj. [číslo jednací] a částku 10 000 Kč za každý exekuční příkaz vydaný pod č.j. [číslo jednací] a [číslo jednací]. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované, ta však ve lhůtě 6 měsíců jeho nárok plně neuspokojila.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 2. 12. 2021 uplatnil z titulu nemajetkové újmy spojené s vydáním výše uvedených exekučních příkazů částku 40 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 24. 10. 2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného exekučního příkazu [celé jméno vedlejšího účastníka], soudním exekutorem v řízení pod sp.zn. [spisová značka]. Exekuční příkazy vydané [celé jméno vedlejšího účastníka], soudním exekutorem nebyly shledány jako nezákonné. Žalovaná po prostudování exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] zjistila, že dne 13. 9. 2019 byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky manžela povinné u peněžního ústavu. Dne 8. 9. 2021 bylo vydáno usnesení [název soudu] o zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné ze dne 13. 9. 2019, jelikož dluh povinné není součástí SJM. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 8. 10. 2021. Po prostudování exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] žalovaná zjistila, že dne 8. 10. 2019 a dne 18. 10. 2019 byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky manžela povinného u peněžního ústavu. Dne 3. 6. 2021 bylo vydáno usnesení soudního exekutora o zrušení exekučního příkazu ze dne 8. 10. 2019 a 18. 10. 2019, jelikož povinná se od 21. 10. 2019 nachází v insolvenčním řízení, přičemž jí byl povolen úpadek a je řešen do dnešního dne formou oddlužení. Exekuce je přerušena a nejsou činěny kroky k provedení exekuce. Žalovaná tak uzavřela, že vydání exekučního příkazu dne 13. 9. 2019 soudním exekutorem [celé jméno vedlejšího účastníka], bylo nezákonné s ohledem na usnesení [název soudu] ze dne 8.9.2021 o zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné ze dne 13. 9. 2019. Co se týče exekučních příkazů vydaných [celé jméno vedlejšího účastníka], zde má žalovaná za to, že exekuční příkazy nebyly nezákonné, jelikož byly zrušeny z důvodu povoleného oddlužení povinné. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění žalovaná přihlédla k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo a dospěla k závěru, že konstatování, že v exekučním řízení pod sp. zn. [spisová značka] vedeném proti žalobci u [celé jméno vedlejšího účastníka] soudního exekutora došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a tím byl exekuční příkaz ze dne 13. 9. 2019, za jehož vydání se žalovaná žalobci omluvila. Toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se vzhledem ke stavu věci jeví jako zcela dostatečné.

3. Vedlejší účastník 1), [celé jméno vedlejšího účastníka], vyjádřil nesouhlas s nárokem uplatněným žalobcem v žalobě. Provedením exekuce proti povinné [jméno] [příjmení], manželce žalobce, byl pověřen na základě pověření soudního exekutora č. [číslo jednací], který vydal [název soudu] dne 16. 4. 2018 o vymožení pohledávky proti povinné. Exekuce je vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Na základě jím zjištěných informací o majetku v exekuci rozhodl exekučním příkazem ze dne 8. 10. 2019, a dále na základě exekučního příkazu ze dne 18. 10. 2019, obou o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné u peněžního ústavu. Srážky z účtu nedorazily žádné. Dne 19. 5. 2021 došel do spisu návrh žalobce na částečné zastavení exekuce podaný prostřednictvím jeho právního zástupce, kterým bylo navrhováno zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné dle vydaných exekučních příkazů. Povinná se od [datum] nacházela v insolvenčním řízení. Byl jí povolen úpadek a je řešen formou oddlužení. Exekuce je přerušena a nejsou činěny kroky směřující k provedení exekuce. S ohledem na probíhající oddlužení bylo rozhodnuto k návrhu žalobce o upuštění od provedení exekuce přikázáním pohledávky a oba exekuční příkazy byly usnesením exekutora ze dne 3. 6. 2021 zrušeny a doručeny bance následující den. Exekuční příkazy postihující účty manžela povinné nebyly vydány nezákonně, žalobce je manželem povinné, došlo k postihu majetku v SJM, a lustrací u Notářské komory České republiky nebyla zjištěna modifikace majetku v SJM, ani toto nebylo ze strany žalobce v návrhu na částečné zastavení exekuce uváděno. Exekuční příkazy byly zrušeny z důvodu povoleného oddlužení povinné, neboť exekuce byla přerušená. Vedlejší účastník 1) má za to, že jeho postup byl zákonný a vzhledem k zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k povinné ke dni 21. 10. 2019 nespatřuje důvodnou ani obavu žalobce, že byl až do 3. 6. 2021 v nejistotě, zda nebude postižen jeho další majetek.

4. Vedlejší účastník 2) považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby byla v plném rozsahu zamítnuta. [ulice] účastník 2) jako soudní exekutor byl na základě pověření [název soudu] ze dne 30. 5. 2013 pověřen vedením exekuce k uspokojení pohledávky proti povinné. Exekuce je vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 13. 9. 2019 byl vydán exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], kterým byl postižen účet žalobce u peněžního ústavu [právnická osoba] a na jeho základě byla dne [datum] vymožena částka 8 889 Kč. Návrhem ze dne 19. 5. 2021 se žalobce domáhal zastavení exekuce co do jeho osoby o zrušení exekučního příkazu, který byl posouzen jako návrh na částečné zastavení exekuce, a tento byl postoupen exekučnímu soudu. [název soudu] dne 8. 9. 2021 rozhodl o návrhu žalobce tak, že exekuci vedenou v rozsahu exekučního příkazu částečně zastavil. Dne 1. 11. 2021 byla žalobci vrácena částka 8 889 Kč. Vedlejší účastník 2) se s tvrzením žalobce ohledně jeho nejistoty o dalším možném exekučním postihu majetku žalobce ze strany soudního exekutora neztotožňuje, a to s odkazem na ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu, neboť okamžikem zahájení insolvenčního řízení, tj. dne 21. 10. 2019 nastaly účinky předpokládané v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.

5. Z provedeného dokazování a mezi účastníky nesporných skutečností soud zjistil následující:

6. Z podání žalobce ze dne 2. 12. 2021 nazvaného uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy (nezákonné postižení exekucemi – celková délka 24 měsíců, období 13. 9. 2019 do 8. 9. 2021) a škody (majetkové újmy), vše podle ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů soud zjistil, že se žalobce tímto podáním obrátil na žalovanou se svojí žádostí o poskytnutí náhrady nemajetkové újmy ve výši 40 000 Kč, která mu byla způsobena v souvislosti s vydáním exekučních příkazů a to soudním exekutorem [celé jméno vedlejšího účastníka], ze dne 13. 9. 2019 č. j. [číslo jednací], a dále exekučních příkazů vydaných soudním exekutorem [celé jméno vedlejšího účastníka] dne 8. 10. 2019 a 18. 10. 2019 pod č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací].

7. Z přípisu žalované ze dne 3. 12. 2021 je patrné, že žádost žalobce byla žalované doručena dne 2. 12. 2021.

8. Ze stanoviska žalované ze dne 24. 10. 2022 plyne, že žalovaná po prostudování exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] zjistila, že naříkané exekuční příkazy nebyly zákonné, jelikož byly zrušeny z důvodu povoleného oddlužení povinné a po podrobném posouzení věcí vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [celé jméno vedlejšího účastníka], [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka] dospěla k závěru, že exekuční příkaz ze dne 13. 9. 2019 byl nezákonný, a to s ohledem na usnesení [název soudu] ze dne 8. 9. 2021 o zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné ze dne 13. 9. 2019. S ohledem na uvedenou skutečnost žalovaná konstatovala, že v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vedeném proti žadateli u [celé jméno vedlejšího účastníka], soudního exekutora, došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a tímto exekuční příkaz ze dne 13. 9. 2019 za jehož vydání se žalovaná žalobci omluvila. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se žalované vzhledem ke stavu věci jeví jako zcela dostatečná.

9. Ze spisu [exekutorský úřad], [anonymizována tři slova] [celé jméno vedlejšího účastníka] sp. zn. [spisová značka] soud provedl následující listiny, z nich zjistil níže uvedené skutečnosti: Z unesení [název soudu] v exekuční věci [číslo jednací] je patrné, že dle ustanovení § 43a odst. 3 exekučního řádu byl pověřen vedením exekuce k vymáhání pohledávky ve výši 2 180 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu [název soudu] ze dne 22. 9. 2017, [číslo jednací], a nákladů exekuce soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka]. Z exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného z peněžního ústavu č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 10. 2019 je patrné, že ve věci povinné [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) a manžela povinné [celé jméno žalobce] a oprávněné [právnická osoba] pro vymožení peněžité povinnosti 14 357,75 Kč byl postižen účet manžela č. [bankovní účet], k vymožení pohledávky oprávněné, která ke dni vydání exekučního příkazu činí 14 357,75 Kč. Z exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu č. j. [číslo jednací] ze dne 18. 10. 2019 ve věci povinné [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), manžela povinné [celé jméno žalobce], oprávněného [právnická osoba], plyne, že soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného č. [bankovní účet] u [anonymizována tři slova] k vymožení pohledávky, která ke dni vydání exekučního příkazu činí 14 362,38 Kč. Z elektronického platebního rozkazu [název soudu] [číslo jednací] je zřejmé, že ve věci žalobce [právnická osoba] proti žalované [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 2 180 Kč s příslušenstvím soud uložil žalované, aby žalobci zaplatila částku 2 180 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 700,72 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 180 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, nebo aby proti tomu podala odpor. Z podání žalobce ze dne 19. 5. 2021 ke sp. zn. [spisová značka] je patrné, že žalobce podal návrh na zastavení exekuce vůči sobě, jakožto manželu povinné, a na zrušení exekučního příkazu ze dne 8. 10. 2019 a exekučního příkazu ze dne 18. 10. 2019, obou dvou přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné u peněžního ústavu. Žalobce uvedl, že s povinnou uzavřel manželství 31. 8. 2019, a ve shora uvedené věci zahájené vůči povinné v roce 2018 vydal soudní exekutor [celé jméno vedlejšího účastníka] dne 8. 10. 2019 a 18. 10. 2019 exekuční příkazy k vydobytí dluhu, který povinné vznikl před uzavřením manželství a jedná se tedy o výlučný dluh povinné, který nepatří do SJM. Postižení účtu manžela je tak nezákonné. Navíc dne 21. 10. 2019 byl podán insolvenční návrh povinné a úpadek byl prohlášen s povolením oddlužení dne 25. 10. 2019. Oddlužení povinné pak bylo schváleno dne 28. 7. 2020. Žalobce proto navrhuje, aby byla exekuce vůči němu zastavena a exekuční příkazy postihující jeho majetek zrušeny. Z usnesení soudního exekutora č. j. [číslo jednací] ze dne 3. 6. 2022, které nabylo právní moci 4. 6. 2021, plyne, že soudní exekutor rozhodl tak, že exekuční příkaz vydaný 8. 10. 2019 a exekuční příkaz ze dne 18. 10. 2019, kterými bylo nařízeno přikázání pohledávky z účtu manžela povinného, byly zrušeny. Z vyjádření exekutora [celé jméno vedlejšího účastníka], adresovaného dne [datum] žalované je patrné, že exekutor potvrdil, že vůči žalobci vydal dva exekuční příkazy k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné u peněžního ústavu, přičemž z ani jednoho účtu nedorazily žádné splátky. 19. 5. 2021 manžel povinné navrhl, aby exekuce částečně zastavena. Povinná se od 21. 10. 2019 nachází v insolvenčním řízení, byl jí povolen úpadek a ten je do dnešního dne řešen formou oddlužení. Exekuce je přerušena, nejsou činěny žádné kroky směřující k jejímu provedení. S ohledem na uvedený stav řízení, kdy u povinné probíhá oddlužení, bylo rozhodnuto k návrhu manžela povinné o upuštění od provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné a oba exekuční příkazy byly soudním exekutorem dne 3. 6. 2021 zrušeny a doručeny bance 4. 6. 2021. Exekuční příkazy exekutora nepovažuje za vydané nezákonně, stěžovatel byl manželem povinné od 31. 8. 2019 a došlo k postihu majetku v SJM, když lustrací Notářské komory nebylo zjištěno modifikace majetku SJM, a ani toto ve svém návrhu na částečné zastavení exekuce manžel povinné neuváděl.

10. Z výpisu Notářské komory ze dne 7. 10. 2019 a 17. 10. 2019 je patrné, že [anonymizováno] [celé jméno vedlejšího účastníka] prováděl lustraci majetkového režimu žalobce a povinné z exekučního řízení.

11. Z přihlášky pohledávky společnosti [právnická osoba] do insolvenčního řízení vedeného proti povinné manželce žalobce je patrno, že pohledávka vůči povinné vznikla 25. 3. 2010 na základě smlouvy o půjčce, kdy tato se měla do prodlení dostat dne [datum].

12. Z výpisu účtu žalobce č. [bankovní účet] je patrno, že v srpnu a v září roku 2019 byl tento účet užíván k běžným platbám, jakož i částečně v říjnu roku 2019, a následně od listopadu 2019 až do dubna 2021 byl účet užíván takřka výhradně k úhradám penzijního pojištění, kdy jeden den byla vložena částka v hotovosti a další den byla poukázána. Podobným způsobem jsou vkládány případné další částky následně poukazované jiným subjektům.

13. Z čestného prohlášení žalobce ze dne [datum] plyne, že žalobci zhruba 3 týdny po uzavření sňatku byl z důvodu exekuce zablokován účet u stavební spořitelny a také běžný účet u [anonymizováno]. Exekučním příkazem mu byly následně doručeny poštou. O tom, že je jeho manželka v exekučních řízeních před svatbou věděl, ale nenapadlo jej, že by měl tyto skutečnosti nějak řešit. Ze strachu ze zabavení dalšího majetku vyhledal právníka, který sepsal návrh na oddlužení manželky. Byl přesvědčen, že sepsáním návrhu a následným schválením oddlužení celá komplikace skončí a účty budou osvobozeny a znovu dostupné. Ke schválení oddlužení ovšem došlo až 28. 7. 2020. Mezi tím byl nucen si zvyknout na spoustu nepříjemností, které vyplývaly z uvalení exekucí. Velkým problémem bylo zabavení finančních prostředků z běžného účtu, o které ze dne na den v září 2019 přišel. Účet také nemohl užívat k běžným finančním transakcím a omezovalo jej vypisovat složenky. Po schválení oddlužení cítil radost, že se celá věc musí vyřešit k jeho prospěchu a bude od uvalení exekucí na jeho osobu upuštěno. Nevěděl však, koho o této skutečnosti zpravit, či zda se záležitost vyřeší automaticky. Rozhodl se proto telefonicky oslovit exekutorské kanceláře, ale odpověď nedostal. Byl znechucen, že je vše, co se podařilo vyřídit, bylo vlastně zbytečné. Následně na popud manželky našel právníka, kterému věc předal a teprve po jeho ingerenci byly oba účty odblokovány a finanční prostředky vráceny. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že společné jmění manželů žalobce a jeho manželky, tedy povinné z exekučních řízení, nebylo žádným způsobem modifikováno ani o tom, že účinky insolvenčního řízení na povinnou nastaly ke dni 21. 10. 2019.

14. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že soudní exekutor [anonymizováno] [celé jméno vedlejšího účastníka] na základě pověření [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 5. 2013 byl pověřen vedením exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného [právnická osoba] proti povinné. Exekuce byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 13. 9. 2019 byl vydán exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], kterým byl postižen účet žalobce [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba] Na základě tohoto exekučního příkazu byla dne 15. 10. 2019 vymožena částka 8 889 Kč. Návrhem ze dne 19. 5. 2021 se žalobce domáhal zastavení exekuce, co do jeho osoby a zrušení exekučního příkazu, jenž byl soudním exekutorem posouzen jako návrh na částečné zastavení exekuce, a který byl v souladu s ustanovením § 55 exekučního řádu postoupen exekučnímu soudu k rozhodnutí.

15. Z usnesení [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že exekuce vedená soudním exekutorem [anonymizováno] [celé jméno vedlejšího účastníka], [anonymizováno], na základě pověření [název soudu], sp. zn. [spisová značka], ze dne 30. 5. 2013, byla v rozsahu exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné u [anonymizována tři slova], č.j. [číslo jednací], ze dne 13. 9. 2019, dle § 268 odst. 1písm. h), odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 52 exekučního řádu, částečně zastavena. Ve věci bylo zohledněno, že dluh vznikl v roce 2010 a stal se splatným v roce 2011, exekuce byla zahájena před účinností zákona 139/2015 Sb., sňatek povinné s žalobcem byl uzavřen [datum] a napadený exekuční příkaz byl vydán dne [datum]. Bylo odkázáno na znění § 262a odst. 2 o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2015 a na § 262 a) odst. 4 o. s. ř. ve znění od 1. 7. 2015 a přechodná ustanovení k zákonu 139/2015, článek II. bod 1. Exekuční soud se neztotožnil s tím, že vydání exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného je možné dle zákona č. 139/2015 Sb. a s aplikací ust. § 732 občanského zákoníku, kdy současně vyšel z okamžiku vzniku dluhu, okamžiku zahájení exekučního řízení v roce 2013 a okamžiku vzniku společného jmění manželů. Odkázal na přechodná ustanovení občanského zákoníku, a to konkrétně § 3028 odst. 3 a uzavřel, že vymáhaná pohledávka vznikla za účinnosti občanského zákoníku 40/1964 Sb. účinným do 31. 12. 2013 a odkázal na jeho ustanovení § 143 odst. 1 písm. b). Pokud byl tedy sňatek povinné, a i jejího manžela 31. 8. 2019 a pohledávka vznikla v roce 2011, tedy před vznikem institutu společného jmění manželů, nemůže dluh povinné být součástí společného jmění manželů, neboť ke dni vzniku SJM u povinné neexistovalo. Již tento důvod postačuje k zastavení exekuce, přikázáním pohledávky z účtu manžela povinné, jako nepřípustné. Co s týká problematiky použití ustanovení § 732 občanského zákoníku, č. 89/2012 Sb., odkázal soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 20 Cdo 3416/2016, dle kterého právní skutečnosti, od nichž se odvíjejí vztahy mezi oprávněným a povinným a manželem povinného, včetně právních skutečností, při jejichž naplnění by se manžel povinného mohl úspěšně domáhat zastavení exekuce, je právní skutková situace v době, která zde byla v době vzniku dluhu, v tomto případě v roce 2010. Nelze přikládat význam hmotně právní úpravě, která byla přijata s mnohaletým odstupem od vzniku dluhu. Soud uzavřel, že pro vymožení pohledávky oprávněného vůči povinné nelze provést exekuci přikázáním pohledávky z účtu jejího manžela. Soud tak návrhu manžela povinné vyhověl a exekuci vedenou na základě exekučního příkazu přikázáním pohledávky z jeho účtu zastavil.

16. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly předloženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě bylo lze si vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr.

17. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

18. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle § 262a odst. 1 o.s.ř. před nařízením výkonu rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů zjistí soud, zda je v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeném podle notářského řádu evidována smlouva o manželském majetkovém režimu nebo rozhodnutí soudu o zrušení společného jmění manželů, jeho obnovení nebo zúžení jeho stávajícího rozsahu, anebo dohoda nebo rozhodnutí soudu o změně smluveného režimu nebo režimu založeného rozhodnutím soudu. Dle odst. 2 soud při nařízení výkonu rozhodnutí vychází z obsahu listiny podle odstavce 1, jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po jejím zápisu do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu nebo jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před jejím zápisem do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu a vyslovil-li s tím souhlas oprávněný. Nelze-li zjistit z titulu pro výkon rozhodnutí nebo z listiny podle odstavce 1, že závazek vznikl po zápisu listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, má se za to, že závazek vznikl před zápisem listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Dle odst. 3, v ostatních případech lze výkon rozhodnutí nařídit i na majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl zákonný režim společného jmění manželů změněn. Dle odst. 4 jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů, lze vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu. Dle § 109 odst. 1 písm. c) se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

22. Po skutkové stránce se žalobce domáhá toho, že soudní exekutoři (vedlejší účastníci 1/ a 2/) vydali nezákonná rozhodnutí v podobě exekučních příkazů č. j. [číslo jednací] ze dne 18. 10. 2019 č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 10. 2019 a č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 9. 2019.

23. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

24. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

25. Soud se nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě, přičemž shledal, že v případě exekučních příkazů vydaných [celé jméno vedlejšího účastníka], vydaných dne 8. 10. 2019, č. j. [číslo jednací] a dne 18. 10. 2019, č. j. [číslo jednací] k vydání nezákonných rozhodnutí nedošlo, odpovědnostní titul tak v případě těchto exekučních příkazů není dán. V případě exekučního příkazu vydaného [celé jméno vedlejšího účastníka], došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě exekučního příkazu ze dne 13. 9. 2019, č. j. [číslo jednací] odpovědnostní titul tedy v daném případě dán je.

26. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím je naopak soud vázán ve smyslu výslovné dikce věty druhé komentovaného ustanovení a není oprávněn sám posuzovat, zda ke zrušení došlo právem, či nikoliv. Je zároveň vázán důvody, pro které příslušný orgán rozhodnutí zrušil. Nezákonností je jak nesprávné právní posouzení otázek hmotněprávních, tak pochybení procesní, mělo-li vliv na správnost rozhodnutí. Ne vždy je však důvodem zrušení rozhodnutí jeho nezákonnost – jsou případy, kdy se po vydání napadeného rozhodnutí změní situace natolik, že již v době, kdy se rozhoduje o opravném prostředku, netrvají důvody pro existenci rozhodnutí a ke změně či zrušení dochází nikoliv pro nezákonnost, nýbrž z jiných důvodů (například zatýkací rozkaz byl zrušen nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že obviněný byl zadržen a vyslechnut, tedy že pominuly důvody pro vydání zatykače). Pak ovšem tato podmínka odpovědnosti státu za škodu naplněna není. (VOJTEK, Petr. § 8 (Nezákonnost pravomocného rozhodnutí). In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 94, marg. č. 2).

27. S ohledem na výše uvedené tak soud nedovodil, že by exekuční příkazy vydané [celé jméno vedlejšího účastníka] byly nezákonné. Tyto byly zrušeny přímo soudním exekutorem na základě návrhu žalobce, v němž bylo pouze uvedeno, že dluhy manželky žalobce (povinné v exekučním řízení) vznikly před vznikem manželství, a že je vůči manželce vedeno insolvenční řízení formou oddlužení. Skutečnost, že dluhy jednoho z manželů vznikly před uzavřením manželství, totiž sama o sobě neznamená, že by po uzavření manželství nemohl být majetek druhého manžela postižen, jak je ostatně patrné z ust. § 262a odst. 4. o.s.ř. Navíc z exekučního titulu ani nebylo možné dovodit, že by se existovaly výjimky, pro které by nebylo lze majetek manžela povinné (žalobce) postihnout. Byť v usnesení soudního exekutora [celé jméno vedlejšího účastníka] není uveden důvod zrušení zmíněných rozhodnutí, není ani v návrhu žalobce nijak blíže rozvedena argumentace pro zrušení exekučních příkazů/částečného zastavení exekuce vůči žalobci. Soud tak jednak na důvody uvedené žalobcem v jeho návrhu a jednak z důvodů uvedených soudním exekutorem (např. v přípisu ze dne [datum] adresovaného žalované) nemá důvod nevěřit, že soudní exekutor přistoupil k zrušení exekučních příkazů z důvodů insolvenčního řízení žalované. Je tak nepochybné, že předmětné exekuční příkazy byly zrušeny, ovšem nikoliv z důvodu nezákonnosti, ale z důvodu jiných. V tomto případě z důvodu, že na základě návrhu žalobce soudní exekutor naznal, že se po vydání exekučních příkazů změnila situace (bylo zahájeno insolvenční řízení proti povinné), což mělo za následek, že výkon exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví povinné (manželky žalobce), jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, nelze provést a v důsledku této skutečnosti přistoupil i ke zrušení exekučních příkazů vůči manželovi povinné (žalobci). Jen závěrem soud uvádí, že zástupce žalobce v průběhu jednání sice užíval argumenty, které uváděl [název soudu] ve svém rozhodnutí č.j. [číslo jednací] ze dne 8. 9. 2021, nicméně soud znovu připomíná, že tuto argumentaci ve svém návrhu zaslaném soudnímu exekutorovi nepoužil a jím prezentovaný názor dle zmíněného rozhodnutí soudu je tak pouze zpětně dovozovaným závěrem aplikovaným i na tyto exekuční příkazy.

28. V případě exekučních příkazů vydaných [celé jméno vedlejšího účastníka] tak lze uzavřít, že tyto nebyly zrušeny pro nezákonnost, nejedná se tak o nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona. Vzhledem k nedostatku odpovědnostního titulu se soud v uvedeném nároku dále nezaobíral dalšími předpoklady, které zakládají odpovědnost státu za škodu, a nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč za každý z exekučních příkazů zamítl.

29. Jiná je ovšem situace ve věci exekučního příkazu ze dne 13. 9. 2019, č. j. [číslo jednací], vydaného [celé jméno vedlejšího účastníka] Zde je odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí nezpochybnitelný, neboť se jedná o rozhodnutí, které bylo následně usnesením [název soudu], č.j. [číslo jednací], ze dne 8. 9. 2021, pro nezákonnost zrušeno.

30. Soud se tedy dále zabýval vztahem příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy a dále formou a výší požadovaného zadostiučinění.

31. Pokud se jedná o příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy, soud má za to, že byl-li si žalobce vědom dluhů a exekucí své snoubenky, měl si být vědom též případných negativních vlivů této skutečnosti na svůj budoucí život. Byl-li žalobce zklamán tím, že krátce po uzavření sňatku na něj dopadly důsledky vydání exekučního příkazu přikázáním pohledávky z jeho účtu penzijního spoření, soud má za to, že uvedená skutečnost byla s to žalobci přivodit újmu, tuto však nelze přeceňovat. Jednalo se totiž o finanční prostředky penzijního pojištění, tedy prostředky, které byly určené k investici do budoucna. Újmu tedy snižuje fakt, že se nejednalo o prostředky určené k uspokojení aktuálních životních potřeb žalobce a jeho rodiny, jejichž výpadek by měl vliv na možnosti hradit základní životní potřeby. Taktéž nelze přehlédnout, že účinky insolvenčního řízení vedeného vůči manželce žalobce nastaly dne 21. 10. 2019, tedy cca 5 týdnů od vydání nezákonného exekučního titulu. K tomuto dni nastaly účinky nemožnosti exekuci dále provádět (§ 109 odst. 1 písm. c/insolvenčního zákona), a dále je namístě připomenout, že žalobce, ač tvrdil, že mu exekučním příkazem vznikla újma, tuto nijak neřešil až do roku 2021, kdy teprve oslovil advokáta, jehož prostřednictvím podal dne 19. 5. 2021 soudnímu exekutorovi návrh na zastavení exekuce vůči své osobě a návrh na zrušení exekučního příkazu, čímž jen a pouze svou více než 1,5 roku trvající nečinností (případně činností neúčinnou) zavinil, že trvání účinků exekučního příkazu, jakož i uspokojení části dluhu své manželky stržením částky 8 889 Kč ze svého účtu penzijního spoření (která mu byla následně soudním exekutorem vrácena), trvalo téměř 2 roky. Namítal-li žalobce své obavy z postižení dalšího svého majetku, tyto považuje s ohledem na skutečnost, že byl na manželku žalobce prohlášen úpadek a exekuce tak nebyl prováděna, za nedůvodné. S ohledem na uvedené tak soud dospěl k závěru, že i přes vydání nezákonného exekučního příkazu a zásahy do majetkové sféry žalobce, nejsou dány podmínky pro náhradu nemajetkové újmy v penězích, neboť vydáním nezákonného rozhodnutí nedošlo k markantnímu zásahu do práv žalobce, který by poskytnutí relutární satisfakce odůvodňoval. Žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se soudu jeví jako dostatečná satisfakce vytrpěné nemajetkové újmy, žaloba tak byla i co požadavku na poskytnutí zadostiučinění ve výši 20 000 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené vydáním tohoto usnesení zamítnuta.

32. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

33. Žalobce uplatnil nároky ze dvou exekučních řízení. Ve věci exekučního řízení vedeného [celé jméno vedlejšího účastníka], byla žaloba podána v celém rozsahu důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila (omluvou a konstatováním porušení práva žalobce), to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Ve věci exekučního řízení vedeného [celé jméno vedlejšího účastníka] byl žalobce neúspěšný, neboť odpovědnostní titul v tomto řízení nebyl shledán. Míra úspěchu žalobce a žalované v tomto řízení je totožná, soud proto ve výroku II. rozhodl tak, že žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. Toto platí i pro vedlejší účastníky, neboť tito sdílí osud účastníka hlavního. Nebyly-li náklady řízení přiznány žalované, na jejíž podporu v řízení vystupovaly, nenáleží náhrada ani vedlejším účastníkům.

Poučení