46 C 127/2022-112

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 140 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 140 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 140 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 18. 12. 2013 a skončeno usnesením [název soudu] ze dne 5. 10. 2021. Celková doba trestního řízení tak činila téměř 8 let, když v mezidobí mezi rozsudkem [název soudu] ze dne 10. 1. 2017 a nařízením jednání [název soudu] dne 9. 11. 2020 uběhly téměř 4 roky nečinnosti soudu. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 24. 3. 2022. Žalovaná dne 24. 6. 2022 reagovala svým stanoviskem, kterým dospěla k závěru, že došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přeměřené lhůtě, avšak samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy. Žalobce pouhé konstatování porušení práva nepovažuje za dostatečné, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že justiční orgány po dobu 4 let v řízení nic nekonaly, a řízení tak zcela bezdůvodně prodloužily.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 20. 11. 2019. Potvrdila, že obdržela žádost žalobce, které bylo částečně vyhověno, když bylo žalovanou konstatováno, že v předmětné věci došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Žalovaná shledala, že naříkané řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, celková délka činila 8 let a 4 měsíce. Soud I. stupně a soud odvolací rozhodoval dvakrát, Nejvyšší soud jednou. Řízení bylo po skutkové a právní stránce složité, bylo provedeno velké množství důkazů různého charakteru. O složitosti sporu svědčí i samotný rozsah spisového materiálu čítající 4175 stran. Význam řízení pro žalobce byl shledán nízkým. Žalobce byl shledán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm., a), c) trestního zákoníku, za který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 17 měsíců do věznice s ostrahou. Žalobce byl navíc odškodněn jinak, jak vyplývá z odstavců 176 a 177 rozsudku [název soudu] ze dne 25. 3. 2021, když soud přistoupil k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby a to zejména z důvodu doby, která od spáchání uplynula a dále přihlédl i k době, po kterou byl obžalovaný ve vazbě.

3. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobce se dne 24. 3. 2022 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v částce 140 000 Kč spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], jak je patrné z jeho podání nazvaného Návrh na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem.

5. Ze stanoviska [stát. instituce] ze dne 24. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaná podání žalobce obdržela dne 24. 3. 2022 a po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená. Žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 8 let a 4 měsíce. Důvody pro poskytnutí relutárního odškodnění však neshledala, neboť žalobce byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 17 měsíců a byl odškodněn tzv. jinak, když bylo v trestním řízení přistoupeno k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, a to z důvodu doby, která od spáchání trestního činu uplynula a dále přihlédl i k době, po kterou byl žalobce ve vazbě.

6. Z rozsudku [název soudu] ze dne 4. 9. 2015, čj. [číslo jednací], je patrné, že žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal. Věc žalobce pro skutek spočívající v tom, že v době svého zadržení měl na pokoji 4,2 g rostlinného materiálu konopí, využitelná sušina 1,1 g jednoznačně určeného pro toxikomanické účely podle fenotypu rostliny, bylo postoupeno k projednání [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]. Tento rozsudek byl ve vztahu k žalobci zrušen, jak je patrno z rozsudku [název soudu] ze dne 10. 1. 2017, čj. [číslo jednací].

7. Z rozsudku [název soudu] ze dne 25. 3. 2021, čj. [číslo jednací], je patrné, že žalobce byl odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku účinného do 1. 10. 2021 a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 17 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. K odůvodnění trestu soud uvedl, že žalobce je osobou celkem s 10 záznamy v rejstříku trestů, kdy byl opakovaně trestán pro úmyslnou trestnou činnost převážně majetkového charakteru, a to i delšími nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Naposledy byl soudě trestán v roce 2008, a to nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Žalobce byl uložen nepodmíněný trest v trestní sazbě ust. § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně ve výměře 17 měsíců, když byli významně přihlédnuto k době, která uplynula od spáchání skutku a přihlédnuto k vazebnímu stíhání.

8. Z usnesení [název soudu] ze dne 5. 10. 2021, [spisová značka], soud zjistil, že bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto. Vrchní soud předeslal, že jemu uložený trest v celkové délce 17 měsíců neodpovídá zásadám pro stanovení druhu a výměry trestů, které jsou uvedeny v § 38 a § 39 trestního zákoníku, což je navíc umocněno zcela nesprávnou aplikací zmírňujícího ustanovení § 58 odst. 1, pro jehož využití nevidí odvolací soud žádných podmínek. Soud má za to, že nebyla dostatečně zhodnocena trestní minulost žalobce, když v jeho rejstříku trestů byl z posledního výkonu trestu odnětí svobody propuštěn dne 13. 1. 2013 a v témže roce se dopustil skutku, za nějž byl v této věci odsouzen. Samotná doba, která od spáchání projednávané trestné činnosti uplynula, nemůže sama o sobě být důvodem pro ukládání tak mírného trestu, byť nepodmíněného, navíc v rámci mimořádného snížení trestu odnětí svobody.

9. Z evidence z rejstříku trestů ze dne 26. 7. 2021 plyne, že žalobce má celkem 10 záznamů, opakovaně byl odsuzován i k trestům nedpodmíněným. Naposledy byl odsouzen dne 12. 6. 2008 [název soudu] a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.

10. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: -) dne 4. 12. 2013 a 11. 12. 2013 byly [anonymizována čtyři slova] [obec] dány návrhy k [název soudu] k vydání příkazu k domovní prohlídce a k příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, které se týkaly též žalobce, kterým bylo ze strany soudu vyhověno. -) dne 13. 12. 2013 byl [název soudu] vydán příkaz k domovní prohlídce a příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků ve vztahu k žalobci -) dne 17. 12. 2013 byl žalobce zadržen a vyslechnut jako osoba podezřelá -) dne 17. 12. 2013 byly následně tyto prohlídky uskutečněny -) dne 18. 12. 2013 bylo vydáno usnesení dle § 160 odst. 1 trestního řádu, kterým bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobci a dalším čtyřem obviněným ze spáchání zvlášť závažného zločinu, nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, podle § 283 odst. 1 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Usnesení bylo doručeno žalobci osobně dne [datum] v 11:20 hodin. -) dne 18. 12. 2013 podalo [stát. instituce] návrh na vzetí žalobce a dalších čtyř obviněných do vazby -) dne 18. 12. 2013 byl žalobce vyslechnut již jako obviněný. V protokolu uvedl, že byl v minulosti vyslýchán jednou pro úvěrový podvod a že byl dvakrát nepodmíněně odsouzen. Téhož dne byli vyslechnuti i další spoluobvinění žalobce. -) v přípravném řízení bylo vyslechnuto dalších 18 svědků. -) dne 19. 12. 2013 bylo [název soudu] rozhodnuto tak, že se žalobce bere do vazby z důvodů uvedených v ust. § 67 písm. a), b), c) trestního řádu -) dne 7. 1. 2014 byla zamítnuta stížnost žalobce a dalších třech spoluobviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání -) dne 3. 2. 2014 bylo [země] žádáno o právní pomoc na základě Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, a to konkrétně výslechem několika svědků, kteří se na území [země] nachází. K touto bylo z [anonymizována dvě slova] vyhověno a podána zpráva dne 21. 3. 2014 -) dne 4. 3. 2014 [název soudu], [pobočka] zamítl stížnost obviněného žalobce proti usnesení o vzetí do vazby, jako nedůvodnou -) dne 16. 3. 2014 požádal žalobce o propuštění z vazby na svobodu, za současného nabídnutí písemného slibu -) dne 2. 4. 2014 rozhodl [název soudu] o žádosti žalobce o propuštění z vazby tak, že ji zamítl, neboť vazební důvody dle § 67 písm. a), c) trestního řádu nadále trvají. Písemný slib obviněného jako náhrada za jeho vazbu se nepřijímá. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla dne 11. 6. 2014 doplněna. -) dne 24. 6. 2014 byla stížnost žalobce jako nedůvodná zamítnuta -) dne 4. 6. 2014 bylo [název soudu] rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby za současného přijetí písemného slibu a stanovení dohledu probačního úředníka a rozhodnuto o ponechání žalobce ve vazbě s tím, že se písemný slib nepřijímá a dohled probačního úředníka nestanovuje -) dne 26. 8. 2014 podal žalobce žádost o propuštění z vazby -) den 26. 8. 2014 byli obvinění vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis, toto bylo žalobci doručeno dne 29. 8. 2014 a dne 18. 9. 2014 se žalobce dostavil k prostudování spisu -) dne 16. 9. 2014 [název soudu] zamítl žádost žalobce o propuštění z vazby s tím, že písmenný slib obviněného se nepřijímá a dohled probačního úředníka se nestanovuje -) dne [anonymizována dvě slova] byl [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] podán návrh na ponechání obviněných ve vazbě -) dne 6. 10. 2014 předložila policie [anonymizována čtyři slova] [obec] návrh na podání obžaloby proti 5 osobám, včetně žalobce -) den 9. 10. 2014 bylo rozhodnuto o ponechání žalobce ve vazbě, neboť vazební důvody dle § 67 písm. a), písm. c) trestního řádu nadále trvají -) dne 17. 10. 2014 rozhodl [název soudu] ke stížnosti žalobce proti usnesení ze dne [datum] tak, že se jako nedůvodná zamítá -) dne 6. 11. 2014 byla na žalobce a další 4 obviněné podána obžaloba, kterou byl žalobce obžalován ze zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku -) dne 12. 11. 2014 bylo nařízeno vazebního zasedání na 24. 11. 2014 -) dne 24. 11. 2014 se konalo vazební zasedání, při němž bylo rozhodnuto, že se žalobce ponechává ve vazbě, neboť vazební důvody dle § 67 písm. a), písm. c) trestního řádu nadále trvají. Žádost o propuštění z vazby byla zamítnuta a písemný slib a dohled probačního úředníka nad obviněným byly zamítnuty. -) dne 9. 10. 2014 bylo rozhodnuto o ponechání žalobce ve vazbě, neboť vazební důvody dle § 67 písm. a), písm. c) trestního řádu nadále trvají. Písemný slib nebyl přijat a dohled probačního úředníka nad obviněným nebyl stanoven. -) dne 3. 12. 2014 bylo o stížnosti žalobce proti tomuto usnesení rozhodnuto tak, že se jako nedůvodná zamítá -) dne 2. 1. 2015 bylo nařízeno hlavní líčení na 3. – 5. 3. 2015 -) dne 20. 1. 2015 se konalo vazební zasedání před [název soudu], při němž byly stížnosti obžalovaných proti usnesení [název soudu] z 24. 11. 2014 zamítnuty -) dne 3. 3. 2015 se konalo hlavní líčení, k němuž byli všichni obviněni předvedeni z vazby. Při hlavním líčení byli vyslechnuti všichni obvinění, byly provedeny listinné důkazy, odborná vyjádření z odboru kriminalistky, znalecký posudek z kriminalistického ústavu z oboru kriminalistika, odvětví chemie a hlavní líčení bylo přerušeno do 4. 3. 2015 4. 3. 2015 bylo pokračováno v hlavním líčení, při kterém byli vyslýcháni svědci, byly přehrávány odposlechy, hlavní líčení bylo přerušeno do 5. 3. 2015. -) dne 5. 3. 2015 bylo pokračováno v hlavním líčení, při němž byly přehrávány odposlechy a hlavní líčení bylo odročeno na 28. – 29. 4. 2015 -) dne 9. 3. 2015 rozhodl [název soudu] v neveřejném zasedání o zamítnutí žádosti žalobce o propuštění z vazby, neboť důvody vazby dále trvají. Nabídka záruky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebyla přijata, nebyl přijat písemný slib žalobce, ani nebyla vazba nahrazena dohledem probačního úředníka nad žalobcem. -) dne 20. 3. 2015 podal žalobce stížnost proti usnesení [název soudu] z 9. 3. 2015 a žádá, aby [název soudu] usnesení zrušil a žalobce propustil z vazby na svobodu -) dne 7. 4. 2015 žalobce svoji stížnost doplnil -) dne 15. 4. 2015 [název soudu] v neveřejném zasedání rozhodl o ponechání žalobce ve vazbě, neboť vazební důvody nadále trvají, takto rozhodl i o dalších spoluobviněných -) dne 28. 4. 2015 se konalo hlavní líčení, při tomto byl vyslechnut svědek, čteny listiny z jiných spisů, dále byly přehrány odposlechy a hlavní líčení bylo přerušeno do 29. 4. 2015 -) dne 29. 4. 2015 bylo pokračováno v hlavním líčení přehráním zvukových záznamů odposlechů a čtením jejich překladů z německého do českého jazyka. Hlavní líčení bylo odročeno na 23. a 24. 7. 2015. -) dne 24. 4. 2015 podal žalobce stížnost proti usnesení Krajského soudu ze dne [datum] -) dne 29. 4. 2015 vznesl žalobce námitku k osobě tlumočníka ke způsobu provádění důkazu v rámci hlavních líčení konaných ve dnech 28. a 29. 4. 2015 -) dne 29. 4. 2015 žalobce svou stížnost proti usnesení [název soudu] z 15. 4. 2015 odůvodnil -) dne 29. 4. 2015 žalobce doplnil odůvodnění své žádosti o propuštění z vazby ze dne 29. 4. 2015 -) dne 4. 5. 2015 požádal žalobce o nařízení vazebního zasedání -) dne 19. 5. 2015 žalobce urguje rozhodnutí o stížnostech proti usnesení ze dne 9. 3. 2015 a 15. 4. 2015 -) dne 4. 6. 2015 byla [stát. instituce], odbor kriminalistické techniky a expertíz požádána o odborné vyjádření z oboru analýza dat a zkoumání nosičů dat -) dne 7. 4. 2015 žalobce doplnil svou stížnost proti usnesení [název soudu] z 9. 3. 2015 -) dne 29. 4. 2015 žalobce doplnil odůvodnění žádosti o propuštění z vazby -) dne 16. 6. 2015 [název soudu] v neveřejném zasedání rozhodl o zrušení napadených usnesení, mimo jiné též vůči žalobci, kdy žalobce byl propuštěn z vazby na svobodu, a vazba byla nahrazena vyslovením dohledu probačního úředníka -) dne 19. 6. 2015 bylo předloženo odborné vyjádření z oboru kriminalistika analýza dat a zkoumání nosičů dat -) dne 15. 7. 2015 se konalo neveřejné zasedání před [název soudu], při kterém bylo rozhodnuto o propuštění tří obviněných z vazby -) dne 23. 7. 2015 se konalo hlavní líčení, při kterém byli vyslechnuti tři svědci, provedeny listinné důkazy, čteny protokoly o výslechu svědků a hlavní líčení bylo přerušeno do 24. 7. 2015 -) dne 24. 7. 2015 byly předneseny závěrečné řeči a hlavní líčení za účelem vyhlášení rozsudku bylo odročeno na 13. 8. 2015 -) dne 12. 8. 2015 byl sepsán úřední záznam, kterým bylo hlavní líčení odročeno na 4. 9. 2015 -) dne 4. 9. 2019 se konalo hlavní líčení, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 30. 6. 2016 -) dne 4. 9. 2015 bylo rozhodnuto o postoupení věci žalobce k projednání [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [příjmení] [příjmení] -) dne 1. 7. 2016 se proti rozsudku a usnesení odvolalo [stát. instituce] -) dne 11. 7. 2016 bylo odvolání doplněno -) dne 10. 8. 2016 [anonymizována tři slova] doplnilo odvodnění stížnosti proti usnesení [název soudu] ze dne 4. 9. 2015. Proti rozsudku se odvolali též odsouzení obvinění. -) dne 22. 12. 2016 se žalobce vyjádřil k odvolání státního zástupce -) dne 9. 1. 2017 soud usnesení o postoupení věci žalobce k projednání správnímu orgánu zrušil a soudu I. stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl -) dne 10. 1. 2017 se konalo veřejné zasedání před [název soudu]. Při tomto veřejném zasedání byl rozsudek k odvolání státní zástupkyně, jakož i dalších obžalovaných zrušen v celém rozsahu a věc žalobce byla vrácena [název soudu], aby učinil rozhodnutí nové -) dne 11. 1. 2017 se konalo neveřejné zasedání proti jednomu z obviněných žalobce, kterým byl zrušen rozsudek z podnětu státní zástupkyně a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Rozsudek [anonymizována dvě slova] byl rozeslán účastníkům dne 30. 1. 2017. Důvod zrušení rozsudku dle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) trestního řádu -) dne 23. 1. 2017 byl spis vrácen [anonymizována tři slova] [název soudu] -) dne 10. 7. 2017 žádá státní zástupkyně o sdělení termínu nařízení hlavního líčení -) dne 19. 9. 2017 byly vyžádány výpisy z Centrální evidence obyvatel, Centrální evidence stíhaných osob a Centrální evidence vězněných osob na svědky, které soud zamýšlel předvolat k hlavnímu líčení. Dále byla dožádána policie a [název soudu] o sdělení informací a státnímu zastupitelství bylo sděleno, že soud aktuálně prověřuje dosažitelnost svědků, předtím, než soud nařídí hlavní líčení. -) dne 3. 1. 2019 žádá státní zastupitelství o sdělení termínu nařízení hlavního líčení -) dne 24. 1. 2020 byly vyžádány výpisy rejstříku trestů a CEVO u svědků, které soud zamýšlel předvolat, a bylo vyžádáno od Krajského státního zastupitelství sdělení aktuální adresy svědků, kteří podporují obžalobu -) dne 10. 2. 2020 byl [anonymizována čtyři slova] [obec] zaslán seznam aktualizovaných adres svědků -) dne 31. 3. 2020 byly ze strany státního zastupitelství předloženy v písemné podobě návrhy důkazů -) dne 29. 7. 2020 byly učiněny výpisy z CEVO, CESO, CEO a RT ve všech obžalovaných -) dne 31. 7. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na 9. – 12. listopadu 2020 -) dne 27. 8. 2020 byla zaslána [příjmení] [anonymizována tři slova] žádost o právní pomoc v trestní věci zajištění výslechů svědků prostřednictvím videokonference -) dne 27. 10. 2020 byli vyrozuměni účastníci, že se hlavní líčení bude konat pouze 11. 11. s ohledem na videokonferenci s [příjmení] [anonymizováno] -) dne 11. 11. 2020 se konalo hlavní líčení, při kterém byli vyslechnuti cestou videokonference svědci a hlavní líčení bylo odročeno na 22. – 25. 3. 2021 -) dne 6. 1. 2021 bylo vyžádáno na základě právní pomoci v trestní věci zaslání odsuzujících rozsudků ve vztahu k jednomu z obviněných z [země] -) dne 28. 1. 2021 bylo k mezinárodnímu dožádání vyhověno -) dne 8. 2. 2021 bylo rozhodnuto o zničení věcí zajištěných při domovních prohlídkách uvedených v usnesení -) dne 22. 3. 2021 se konalo hlavní líčení, při kterém byly přehrávány odposlechy, čteny listinné důkazy -) dne 23. 3. 2021 bylo pokračováno v hlavním líčení, při němž bylo skončeno dokazování, a byly předneseny závěrečné řeči. Hlavní líčení bylo přerušeno do 25. 4. 2021 za účelem vyhlášení rozhodnutí. -) dne 25. 3. 2021 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce shledán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 17 měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou -) dne 26. 3. 2021 se žalobce proti rozsudku odvolal. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 26. 5. 2021. -) dne 26. 7. 2021 byla věc předložena k [název soudu] k rozhodnutí o odvolání -) dne 17. 8. 2021 bylo nařízeno veřejné zasedání na 5. 10. 2021 -) dne 5. 10. 2021 se konalo veřejné zasedání, při kterém bylo odvolání žalobce a dalšího spoluobžalovaného jako nedůvodné zamítnuto -) dne 4. 1. 2022 podal žalobce proti usnesení odvolacího soudu dovolání -) dne 5. 1. 2022 bylo dovolání žalobce zasláno [anonymizována tři slova] -) dne 31. 1. 2022 se [anonymizována tři slova] k dovolání žalobce vyjádřilo -) dne 30. 3. 2022 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o dovolání -) dne 27. 4. 2022 bylo dovolání žalobce zamítnuto 11. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

13. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

15. Co se týká existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

16. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného trestního stíhání, které pro svou délku 8 let a 4 měsíce nelze považovat za dobu přiměřenou.

17. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 24. 6. 2022, kterým přiznala žalobci zadostiučinění v podobě konstatování, že v naříkaném řízení došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. S ohledem na okolnosti případu dospěl soud k závěru, že nesprávný úřední postup nezakládá právo žalobce na přiznání finančního zadostiučinění.

19. Posuzované řízení bylo složité zejména po stránce procesní. Řízení bylo vedeno proti 5 obviněným, byly provedeny domovní prohlídky, prohlídky jiných prostor, užity odposlechy, sledování osob, všichni obvinění byli stíháni vazebně a v řízení bylo třeba opakovaně rozhodovat o trvání vazby a o žádostech o propuštění z vazby, při nevyhovění žádostem pak bylo v řadě případů rozhodováno o stížnostech proti těmto usnesením. Opakovaně též bylo dožádáno Rakousko o právní pomoc na základě Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních. V souvislosti v komunikaci s cizinou bylo třeba využít též tlumočníků k překladu listin ze zahraničí. Věc byla rozhodována na třech stupních soudní soustavy, dvakrát na prvním a druhém stupni, jednou rozhodoval Nejvyšší soud o dovolání ve věci samé. Jak výše uvedeno, nesčetněkrát bylo rozhodováno o stížnostech proti usnesení o ponechání ve vazbě či zamítnutí žádosti o propuštění z vazby u všech obviněných. Ve věci byl taktéž ustanoven tlumočník pro překlady odposlechů v cizím jazyce, bylo tak rozhodováno též o tlumočném.

20. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Neučinil však ničeho ani pro odstranění průtahu v řízení.

21. Stran činnosti orgánů činných v trestním řízení lze postup považovat za plynulý s výjimkou období od 23. 1. 2017, kdy byl [anonymizována dvě slova] spis vrácen zpět [název soudu] k dalšímu řízení až do 31. 7. 2020, kdy bylo nařízeno hlavní líčení. Lhůty pro vypracování v pořadí prvního prvostupňového rozsudku byla sice dlouhá, ovšem s ohledem na rozsah řízení, množství obviněných a rozsah dokazování, lze tyto lhůty považovat za přiměřené, neboť povinnosti soudu dostát řádného zhodnocení a zdůvodnění rozhodnutí nebylo možné dostát v zákonné lhůtě pro vypracování rozsudku, ale ve lhůtě mnohonásobně vyšší. Výše zmíněný průtah je však nepřehlédnutelný. Soud 3,5 roku neučinil v řízení žádný úkon směřující k vyřízení věci, a to ani přes dotazy státního zastupitelství na termín dalšího hlavního líčení. V řízení byly pouze vyžadovány výpisy z různých rejstříků týkající se obviněných či svědků, což je bezpochyby namístě přičíst k tíži soudu I. stupně, který svou liknavostí tento markantní průtah zapříčinil.

22. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014).

23. V případě trestního řízení jde o věc typově významnou pro osobu obviněného, která negativně ovlivňuje a zatěžuje jeho osobní život, a z tohoto důvodu je třeba trvat na tom, aby trestní řízení proběhlo v co nejkratším čase. Soud připomíná, že smyslem kompenzačního řízení je odškodnit nemajetkovou újmu, která žalobci nepřiměřenou délkou řízení skutečně vznikla. Za určitých okolností lze přitom uzavřít, že nemajetková újma způsobená žalobci je tak nízké intenzity, že přiměřeným zadostiučiněním bude samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V každém řízení je proto třeba vždy zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. Trestní řízení je pouze logickým důsledkem trestné činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2011, 30 Cdo 2595/2010).

24. Součástí myšlenky fungujícího právního státu je předpoklad, že pachatel úmyslného trestného činu musí být minimálně srozuměn se skutečností, že proti němu bude vedeno trestní řízení, bude vynesen odsuzující rozsudek a bude mu uložen trest (jak opakovaně uvádí Ústavní soud, spravedlivé trestní stíhání zaviněných činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových prvků právního státu a jednou z raison d’etre státu jako takového vůbec). Poškozený (pachatel) se vědomě stal ‚hybatelem děje‘, a musel si tedy být vědom, že spácháním trestného činu vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda proti němu trestní stíhání bude vůbec vedeno. (…) Řečeno jinak, obviněný pachatel úmyslného trestného činu na sebe nejistotu uvrhuje sám, a je-li zahájeno trestní řízení, přestává být tato nejistota v pouhé potencionální sféře (stává se hmatatelnější). Pachatel úmyslného trestného činu má rovněž možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího trestního postih. (…) Význam řízení ovšem nepochybně rozdílný je, neboť obviněný pachatel úmyslného trestného činu v trestním řízení prakticky doufá v selhání orgánů činných v trestním řízení, které pro něj bude znamenat ‚vyváznutí‘ bez trestu, v opačném případě se mu dostane trestu, s nímž musel být eventuelně smířen. Obviněný, který se trestné činnosti nedopustil, v trestním řízení podstupuje nejistotu spočívající v možnosti, že dojde k tzv. justičnímu omylu, který jej vystaví neoprávněnému trestu a popř. i jiným negativním důsledkům (např. neoprávněnému společenskému zavržení). Uvedené nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka trestního řízení působí újmu i obviněnému, který je v daném průtažném řízení shledán vinným. Demonstrována ovšem je výrazná odlišnost ve vznikající újmě. Jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. část V. stanoviska Cpjn 206/2010), pak je třeba relativizovat východisko, dle nějž by v obdobných případech nemělo být (vůbec) přihlíženo k výsledku trestního řízení. Odůvodněn pak bývá i výjimečný závěr, že pachatelům trestných činů je zpravidla újma trpěná nepřiměřenou délkou trestního řízení, v němž byli odsouzeni za trestný čin, kompenzována konstatací porušení práva, což platí zvláště pro případ pachatelů úmyslných trestných činů. (…) Shrnutě lze tedy ve smyslu dosavadní judikatury dovolacího soudu uzavřít a výslovně vyjádřit, že při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka přihlíží k tomu, že poškozený byl uznán pachatelem vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 3514/2017).

25. Žalobce v naříkaném řízení vystupoval na straně obviněného, byl shledán vinným a za svou trestnou činnost byl odsouzen. Soud má za to, že žalobce si zahájení trestního stíhání způsobil sám pácháním trestné činnosti a přisuzovat naříkanému řízení vyšší význam u osoby, která byla odsouzena, by bylo v rozporu s dobrými mravy.

26. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 uvedl, že stejně jako ESLP vychází ze "silné, ale vyvratitelné domněnky" (strong but rebuttable presumption), že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (viz rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 26. 3. 2006 ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odstavec č. 93, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Nicméně jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i ESLP bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či k jiné obtíži, k jejíž reparaci celé odškodňovací řízení směřuje (jinými slovy viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96). Je proto třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. ESLP v takových případech zpravidla považuje za postačující zadostiučinění konstatováním porušení práva (viz výše uvedený rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne 2. 8. 2000, ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96).

27. Jistá forma zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení může být přiznána i v podobě zmírnění ukládaného trestu. Zmírnění výše trestu u žalobce nebylo přímo navázáno na porušení práva na přiměřenou délku řízení, ovšem z odůvodnění rozsudku I. stupně plyne, že soud významně zohlednil dobu, která uplynula od spáchání skutku, a přistoupil k tomu, že uložil žalobci nepodmíněný trest pod dolní hranicí trestní sazby a přihlédl též k tomu, že žalobce byl po jistou dobu stíhán vazebně. K tomuto kroku trestní soud přistoupil, přestože k tomu nebyl důvod (jak patrno z usnesení odvolacího soudu), když žalobce měl v době rozhodování soudu 10 záznamů v rejstříku trestů pro trestnou činnost převážně majetkového charakteru a žalobce byl opakovaně odsouzen k nepodmíněným trestům odnětí svobody, naposledy v roce 2008, kdy mu byl uložen nepodmíněný trest v trvání 2,5 roku, z výkonu trestu byl propuštěn dne 13. 1. 2013 a ještě v tomtéž roce se dopustil jednání, pro které byl v naříkaném řízení odsouzen. Téhož roku bylo zahájeno i trestní stíhání. Je tedy zřejmé, že zohlednil-li soud při stanovení výše trestu dobu, která uběhla od spáchání trestného činu, imanentně přihlédl i k době, po kterou trestní stíhání trvalo, neboť k odhalení trestné činnosti došlo v blízké časové souvislosti se zahájením trestního stíhání. Odvolací soud při rozhodování proti odsuzujícímu rozsudku vytkl soudu I. stupně nedostatečné odůvodnění výroku o trestu a v zásadě naznačil, že v případě podání odvolání též ze strany státního zástupce by k žalobci při stanovení trestu tak shovívavý nebyl. Lze tedy uzavřít, že trestní soud při stanovení výše trestu, byť toto výslovně neuvedl, vzal v potaz délku trestního řízení a žalobci jako recidivistovi přesto uložil trest pod dolní hranicí trestní sazby, což lze taktéž považovat za jednu z forem odčinění nepřiměřené délky trestního řízení.

28. Nadto je třeba uvést, že na intenzitu nemajetkové újmy, a tím i formu odpovídajícího zadostiučinění má vliv, že žalobce je osobou, která má s postavením obviněného v trestním řízení bohatou zkušenost. Před naříkaným řízením byl desetkrát trestně stíhán a byl mu opakovaně ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. Nadměrná délka naříkaného trestního řízení tak nemohla v žalobci vyvolat takovou úzkost, nejistotu či jinou obtíž, aby výsledná nemajetková újma musela být kompenzována poskytnutím přiměřeného zadostiučinění v penězích.

29. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jako dostatečnou satisfakci, způsobilou újmu žalobce odčinit. Vzhledem k tomu, že se přiměřené satisfakce již žalobci ze strany žalované žalobci dostalo před podáním této žaloby, nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě. Žalovaná v řízení učinila 3 úkony (vyjádření k žalobě, příprava k jednání, účast při jednání soudu), náhrada nákladů řízení tak činí 900 Kč (3 x 300 Kč). Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.

Poučení