46 C 129/2022-157

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 65 509 s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 751,87 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 65 509 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 30. 6. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 19 306,10 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 132 241 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 3 trestního zákoníku, které bylo následně vedeno [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka], v němž byl rozsudkem [název soudu], [anonymizováno] [číslo jednací], dne 29. 7. 2021 zproštěn obžaloby. Trestní stíhání trvalo 23 měsíců, žalobce byl ohrožen trestní sazbou 1-5 let. Trestní stíhání zasáhlo do jeho profesního života, kdy mu bylo kladeno za vinu, že se trestné činnosti dopustil v souvislosti se svým podnikáním. Po dobu vedení trestního stíhání se po žalobci [příjmení] [jméno] (poškozený v trestním stíhání) stále domáhaly přímé platby jejich pohledávek. Žalobce svým dětem pomáhá s podnikáním, k samostatnému podnikání se ale s ohledem na okolnosti a způsob vedení stíhání nevrátil a pravděpodobně ani nevrátí. Někteří zaměstnanci [právnická osoba] také nevybíraným způsobem šířili informace o vedeném trestním stíhání, hovořili před stavebními firmami, projektanty a zákazníky o žalobci jako o neplatiči a zlodějovi. Žalobce taktéž úkorně vnímá, že OČTŘ nekriticky přebraly tvrzení [anonymizována dvě slova] a fakticky se staly součástí vymáhacího oddělení této společnosti. Vedle toho došlo i zásahům do žalobcova rodinného života, neboť v době soudního řízení byla manželce diagnostikována rakovina, žalobce se o manželku obával a z důvodu soudních jednání se nemohl plně věnovat manželce a svým blízkým. V rámci trestního stíhání byly žalobci odebrány otisky prstů, dlaně, vzorky DNA a byl fotografován jako nějaký zločinec. Zhoršením psychického stavu začal žalobce trpět nespavostí a nočními můrami, ale nechtěl zatěžovat manželku, která v tu dobu chodila na chemoterapie. Její nemoc se začala zhoršovat, vadilo jí, že se na ně dívali jako na zloděje, při nákupu stavebnin se na ně ve [právnická osoba] koukali skrz prsty, a to i na syny žalobce. Nejvíce se angažoval vedoucí opavské pobočky, který i telefonicky kontaktoval manželku žalobce a činil na ní nátlak. Trestním stíháním došlo ke snížení důvěryhodnosti v očích kolegů, pověst žalobce u veřejnosti a profesních kolegů, přátel a rodinných příslušníků. Žalobce pak z titulu nemajetkové újmy požadoval částku 56 250 Kč Vedle toho požadoval též náhradu škody představující náhradu nákladů obhajoby ve výši 44 425 Kč a částky 31 566 Kč představující cestovné žalobce k úkonům trestního řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce podáním ze dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 83 635 Kč a nemajetkové újmy ve výši 56 250 Kč. Žalovaná nároku na náhradu škody vyhověla v částce 36 732 Kč a na náhradu nemajetkové újmy poskytla částku 30 000 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalovaná přiznala žalobci na nákladech obhajoby částku představující 10 úkonů právní služby á 1 500 Kč, 10 režijních paušálů, cestovné ve výši 2 625 Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 3 000 Kč. Žalovaná neposkytla plnění za porady konané dne [datum], [datum] a [datum], neboť tyto nebyly obhájcem účtovány. Ze stejného důvodu nepřiznala rozdíl mezi požadovanou náhradou za promeškaný čas v částce 10 800 Kč a účtovanou částkou 3 000 Kč. Na náhradě nákladů obhajoby [anonymizováno] [příjmení] přiznala toliko částku 1 050 Kč (750 Kč za úkon, 300 Kč za režijní paušál), a to za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ačkoliv byla požadována částka 4 000 Kč. Pokud jde o cestovné žalobce, přiznala žalovaná částku 12 057 Kč, tedy bez žalobcem požadované amortizace, neboť vozidlo nebylo užito ke služební, ale k soukromé cestě. Celkem tedy žalovaná přiznala žalobci částkou 66 732 Kč.

3. S ohledem na plnění ze strany žalované vzal žalobce svou žalobu podáním ze dne 29. 9. 2022 co do částky 66 732 Kč zpět. Soud proto usnesením ze dne 14. 10. 2022, čj. 46 C 129/2022-79, řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z podání žalobce adresovaného žalované, nazvaného Uplatnění nároku na náhradu škody celkem ve výši 83 635 Kč, na satisfakci nemajetkové újmy ve výši 56 250 Kč, ze dne [datum] plyne, že žalobce svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo zproštěním obžaloby, předběžně uplatnil.

6. Z přípisu žalované ze dne 30. 12. 2021 je patrné, že žalovaná předběžné uplatnění žalobce obdržela dne 29. 12. 2021.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 2. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v naříkaném trestním řízení vedeném proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání. Co se týká nároku na náhradu nákladů obhajoby, tuto vypočetla na částku 1 500 Kč/úkon právní služby, nicméně nepřiznala veškeré žalobcem požadované náklady obhajoby, konkrétně nepřiznala návrhy na doplnění dokazování, neboť se nejedná o úkony právní služby dle advokátního tarifu. Přiznala proto náklady ve výši 10 úkonů právní služby po 1 500 Kč, 10 režijních paušálů po 300 korunách, cestovné obhájce ve výši 2 625 Kč a 3 000 Kč představující náhradu ušlého času, celkem za obhajobu [anonymizováno] [příjmení] přiznala částku 23 625 Kč. Co se týká náhrady nákladů obhajoby [anonymizováno] [příjmení], zde byla přiznána částka 1 050 Kč za 1 půlúkon právní služby a 1 režijní paušál. Částka požadovaná žalobcem na cestovném byla ponížena ve vztahu k požadované náhradě za amortizaci, neboť tato se vztahuje výhradně na výpočet cestovních náhrad při pracovních cestách zaměstnanců, kteří použili k pracovní cestě své motorové vozidlo. To ovšem není případ žalobce, který vozidlo použil jako soukromá osoba. Nejde tedy ani o skutečnou škodu. Žalobci proto bylo na náhradě cestovného přiznáno 12 057 Kč. Pokud se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, žalovaná přiznala odškodnění ve výši 30 000 Kč, kterou považuje za přiměřenou způsobené nemajetkové újmě. Celkem tak žalobci přiznala částku 66 732 Kč.

8. Ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, dne [datum], vyplývá, že se advokát zavázal poskytovat právní služby ve prospěch žalobce za smluvní odměnu 5 000 Kč za úkon právní služby, a to ve věci zastupování žalobce v postavení obviněného v trestním stíhání vedeného [stát. instituce] pod [číslo jednací] [rok] [číslo].

9. Z celkového vyúčtování právních služeb s úhradami za období od [datum] do [datum] je patrno, že právní služby poskytnuté žalobci byly advokátem účtovány ve výši 42 500 Kč, a to ve výši 5 000 Kč za 7 úkonů a ve výši 2 500 Kč za 3 úkony, konkrétně se jednalo o úkony převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby ze dne [datum], prostudování spisu při skončení vyšetřování, přičemž nebylo účtováno cestovné do [obec], ale pouze samotný úkon dne [datum], porada s klientem dne [datum], podání odporu a vyjádření ve věci dne [datum], poradu ze dne [datum] advokát neúčtoval, účast za jednání před soudem při hlavním líčení dne [datum], za kterou požadoval odměnu ve výši 2 500 Kč, za účast při jednání před soudem dne [datum] požadoval částku 2 500 Kč, za poradu dne [datum] nebyla odměna účtována, za účast na jednání před soudem dne [datum] byla účtována částka 2 500 Kč, dále byla účtována odměna za doplnění důkazních návrhů dne [datum] a [datum] a za účast při hlavním líčení dne [datum], porada ze dne [datum] nebyla účtována. Advokát dále vyúčtoval odměnu za odvolání ze dne [datum] a za účast při veřejném zasedání dne [datum], dále bylo účtováno 15 režijních paušálů po 300 Kč, cestovné ve výši 2 625 Kč a náhrada za promeškaný čas v rozsahu 30 půl hodin, ačkoliv skutečný rozsah byl 100 půl hodin ve výši 3 000 Kč.

10. Z přehledu plateb uhrazených žalobcem v období od [datum] do [datum] plyne, že žalobce na účet svého obhájce uhradil celkem částku 48 119 Kč.

11. Z protokolu o jednání u advokáta ze dne [datum] je patrno, že jednání trvalo od 9:00 do 10:

30. Z potvrzení o jednání u advokáta ze dne [datum] vyplývá, že jednání trvalo od 09:10 do 10:

30. Ze záznamu o poradě o hlavním líčení ze dne [datum] plyne, že tato se konala po hlavním líčení od 14:30 do 15:

40. Z protokolu o jednání u advokáta ze dne [datum] plyne, že tato se konala od 9:05 do 10:30.

12. Z výdajových pokladních dokladů ze dne [datum] a [datum] je patrné, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla za právní poradenství v souvislosti se stížností účtována částka 2 000 Kč a za poradenství a sepsání stížnosti 2 000 Kč.

13. Z kopie velkého technického průkazu vozidla [registrační značka], jehož vlastníkem je [jméno] [celé jméno žalobce] plyne, že spotřeba činí 11,3/7,2/8,7 l [číslo] km, palivem je motorová nafta. Dle sdělení žalobce se jedná o vozidlo, kterým byly realizovány cesty k úkonům orgánů činných v trestním řízení.

14. Z výpočtu cestovních nákladů vozidlem uvedeným v odstavci 13 plyne, že žalobce dne [datum] a [datum] uskutečnil cestu z [obec] do [obec] zpět (16 km) cena cestovného byla vypočtena na 112 Kč (náhrada za palivo 46,77 Kč). Dne [datum] a [datum] absolvoval cestu z [obec] do [obec] (216 km), výši cestovného za každou z cest vypočetl částkou 1 517 Kč (náhrada za palivo 631,44 Kč). Na stejné trase absolvoval cestu též dne [datum], přičemž výši cestovného vypočetl částkou 1 505 Kč (náhrada za palivo 597,59 Kč). ve dnech [datum], [datum] a [datum] žalobce absolvoval cestu z [obec] do [obec] (736 km) s výši cestovného á 5 127 Kč (náhrada za palivo 2 036,22 Kč). Na stejné trase vyúčtoval cestovné též cesty uskutečněné dne [datum] a [datum] s výši cestovného 4 980 Kč (náhrada za palivo 1 741,67 Kč). Dne [datum] pak absolvoval cestu z [obec] do [obec] (216 km) s výší cestovného 1 462 Kč (náhrada za palivo 511,14 Kč).

15. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti: Z usnesení [stát. instituce] [číslo jednací] [rok] [číslo] ze dne [datum] je patrné, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1 a odst. 3 trestního řádu, kterého se měl dopustit tím, že jako statutární orgán na pozici jednatele ve společnosti [právnická osoba], v době od [datum] do [datum] na základě rámcové smlouvy uzavřené se společností stavebniny [právnická osoba], jako prodávajícím při sjednání výhrady vlastnického práva prodávajícího, podle které vlastnictví k dodanému zboží přecházelo na kupujícího zaplacením kupní ceny, odebral zboží v hodnotě 266 085 Kč. Toto zboží v rámci podnikatelské činnosti své společnosti použil do realizovaných staveb, a ačkoliv za stavební práce převzal od zákazníků své společnosti úhradu se záměrem získat pro společnost [právnická osoba] neoprávněný finanční prospěch, nepoužil tyto prostředky k úhradě faktur a ponechal si je pro sebe, popřípadě pro [právnická osoba] [anonymizováno], čímž způsobil společnosti stavebniny [právnická osoba] škodu ve výši 203 364 Kč. Z doručenky pak vyplývá, že toto usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce realizoval svým vozidlem cesty tak, jak jsou v tomto výpočtu uvedeny. Dne [datum] žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, jak je patrnost z jeho podání ze dne [datum]. Z plné moci udělené žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], která byla přijata [datum] plyne, že žalobce zmocnil uvedeného advokáta ke své obhajobě v předmětné trestní věci. Z obžaloby ze dne [datum] doručené soudu [datum] je zřejmé, že pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byla podána obžaloba, přičemž žalobce se měl dopustit přečinu zpronevěry podle ustanovení § 206 odst. 1 odst. 3 trestního zákoníku. Trestním příkazem ze dne 28. 2. 2020, č. j. [číslo jednací], byl žalobce uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč, který tvoří 100 denních sazeb po 500 korunách s tím, že pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, ukládá se náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Z podání ze dne [datum] adresovaného obhájcem žalobce soudu, nazvaného Doplnění důkazních návrhů, je zřejmé, že bylo soudu sděleno, jaká řízení jsou vedena [právnická osoba] [anonymizováno] proti [anonymizována tři slova] [ulice] a dále sdělil, kdo je likvidátorem [právnická osoba] [anonymizováno]. Z podání ze dne [datum] adresovaného obhájcem soudu, nazvaného Doplnění důkazních návrhů, plyne, že obhájce poskytl další sdělení ke sporům mezi [anonymizováno 6 slov] [příjmení]. Z rozsudku ze dne [datum] plyne, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 odst. 3 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum] vyplývá, že žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

16. Z předvolání [stát. instituce] k provedení identifikačních úkonů podle § 65 zákona č. 273/2008 Sb., ze dne [datum], je patrné, že žalobce byl předvolán k získání osobních údajů pro účely budoucí identifikace podle § 65 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, tj. snímat daktyloskopické otisky, zjišťovat tělesné znaky, provádět měření těla, pořizovat obrazové, zvukové a jiné záznamy a odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení na den [datum] ve věci: [celé jméno žalobce], žádost o výslech a předání usnesení.

17. Z výslechu žalobce vyplynulo, že měl svou firmu, a v rámci svého podnikání spolupracoval se [právnická osoba], kupoval od nich materiál v obrovském rozsahu a vždy bez problémů. V říjnu 2018 svou firmu prodal, neboť jeho manželka na jaře uvedeného roku prodělala onkologickou operaci a následně ji vozil do [obec] v pravidelných intervalech na ozařování. [anonymizována dvě slova] oznámil, že bude firmu prodávat, ostatně všechny tam znal i oba synové v rámci svého podnikání se [právnická osoba] spolupracují. [anonymizována dvě slova] na žalobce podala v roce 2019 trestní oznámení, to už však žalobce nepodnikal, byl v důchodu, manželka také. Spolu s manželkou vypomáhali synům, manželka s účetnictvím, žalobce pak např. pohlídáním stavby, neboť jeden ze synů má stavební firmu, druhý dělá okna. V zásadě po odchodu do důchodu v říjnu 2018 již nepracoval, jen vypomáhal dětem. Po podání trestního oznámení si žalobce pozvali na výslech, vzali si jej bokem, pořídili jeho fotografie, pořídili otisky prstů, dlaně a odebrali vzorky DNA. Žalobce byl z tohoto postupu vystresovaný a považoval za neadekvátní, aby s ním pro nějakou drobnost jednali jako se zločincem či vrahem. Ze [právnická osoba] stále telefonovali, osočovali žalobcovu rodinu, že jsou zloději, telefonovali i jeho těžce nemocné manželce, která potřebovala klid, namísto toho byla takto rozčilována. Jako zloději byli ze strany zaměstnanců [právnická osoba] označováni i synové žalobce. Žalobce sám v rámci výpomoci synům, když jel do [anonymizováno] pro materiál, byl zaměstnanci osočován, nechtěli mu nic prodat. Toto se rozšířilo po celé [obec], dozvěděli se o tom žalobcovi spolupracovníci a žalobce„ skoro chodil kanálama“. Žalobce v noci nespal, budil se ve 4 hodiny ráno. Dle názoru žalobce situace vedla i dřívějšího úmrtí manželky, která neměla klid. Jako bezúhonný byl žalobce odsouzen na 18 měsíců, byl bezradný a nechápal, jak se to může stát. Rodina však za žalobcem stála. Co se týká známých, tyto má v zásadě pouze mezi stavebníky. Když byl pozván na nějakou akci, byl tázán, co s [anonymizováno] má. Informace o trestním stíhání tak byla v těchto kruzích známá. Bylo zvykem, že firmy pod [anonymizováno] (kam patřila i firma žalobce) jezdili na každoročně na hory pořádané [anonymizováno], poslední 3 roky však žalobce není zván. Totéž se týká aktivit typu tenis, fotbal. Zásah do profesního života žalobce spatřuje v tom, že byl v rámci výpomoci synům konfrontován s tím, že má problémy s [anonymizováno].

18. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče účastnické výpovědi žalobce, vzal soud v potaz osobní zájem žalobce na výsledku řízení, to však samo o sobě neznamená, že by byla jeho výpověď nepravdivá. Soud nemá pochyb o tom, že trestní stíhání bylo pro žalobce frustrující. Již v počátku řízení mu byly odebrány otisky prstů a genetický materiál, což nelze než charakter skutku, pro nějž byl žalobce stíhán, považovat za úkony neadekvátní dané situaci. K prošetření zda se žalobce dopustil přečinu zpronevěry tím, že měl odebrat zboží a neuhradit jeho cenu, odběr ať už otisků či genetického materiálu třeba nebyl a je třeba na něj nahlížet jako na exces, který žalobce mohl oprávněně pociťovat úkorně. Na frustraci žalobce se zajisté promítlo i to, že jej soud uznal vinným nejprve trestním příkazem a následně též rozsudkem soudu I. stupně. Pokud se jedná o zásahy do rodinných a profesních vztahů, osobní cti a dobré pověsti či společenského života, z výpovědi žalobce vyplynulo, že k těmto zásahům došlo zejména v důsledku chování zaměstnanců [právnická osoba], která na žalobce ostatně podala též trestní oznámení. Byly to tyto osoby, které na žalobce a jeho rodinné příslušníky nasazovali, obtěžovali nevyžádanými telefonáty žalobcovu manželku, označovali žalobce a jeho syny za zloděje a v okruhu podnikatelů ve stavebnictví žalobce očerňovali a vyčlenili jej ze společenského života, který se v zásadě točil pouze v okruhu osob a podnikatelů v oboru. Ač soud nemá ambice bagatelizovat újmu způsobenou trestním stíháním, z provedeného dokazování je zřejmé, že stěžejní újma byla žalobci způsobena nikoliv trestním stíháním samotným, ale působením zaměstnanců [právnická osoba].

19. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

20. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou plněno, nedůvodná. K nároku na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím:

21. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

22. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 3 trestního zákoníku a byl obžaloby pravomocně zproštěn, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

23. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [číslo] dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách [webová adresa], dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 24. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v již zmíněném rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

25. Trestní řízení žalobce trvalo od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] až do [datum], kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Celkem tak trestní řízení trvalo cca 1 rok a 10 měsíců.

26. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 3 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody na 1 rok až 5 let nebo trest peněžitý. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin majetkový, je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy.

27. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že částka 30 000 Kč, jíž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

28. Soud ve shodě s účastníky má za to, že v případě žalobce je již namístě poskytnout finanční satisfakci. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky než 30 000 Kč, která byla žalobci již žalovanou přiznána. Soud nemá důvod nevěřit, že žalobce se v rámci trestního stíhání cítil nekomfortně, trpěl nespavostí, stresem, obával se odsouzení, zvláště pak za situace, kdy byl na základě trestního příkazu a následně rozsudku soudu I. stupně uznán vinným. Taktéž nemá soud důvod nevěřit, že i hrozba peněžitým trestem pro žalobce jako důchodce byla palčivá, zejména poté, co mu již tento trest byl v citelné výši 50 000 Kč trestním příkazem uložen. Za šířením informací o žalobci jako„ zloději“ a trestně stíhaném se však zasadili zaměstnanci [právnická osoba], u které žalobce při výpomoci synům odebíral stavební materiál. Za působení těchto osob a jejich praktiky však stát neodpovídá a nelze mu je klást k tíži. Dobrá pověst žalobce mezi stavebníky a jeho společenský život taktéž upadl nikoliv v důsledku trestního stíhání samotného, ale v kontextu soukromoprávního vztahu mezi žalobcem (resp. jím původně vlastněnou společností) a [právnická osoba], která byla jakýmsi tahounem společenského života stavebníků, a která žalobce z tohoto okruhu pro neshody obchodního rázu (řešené též v trestněprávní rovině) vyloučila. Trestním stíháním tak bylo zasaženo do cti a dobré pověsti žalobce, který se cítil zostuzen úkony trestního řízení při provedení identifikačních úkonů, současně se skutečnost, že je trestně stíhán rozkřikla v okolí žalobce. Rodina žalobce sice čelila narážkám, nevhodným komentářům a telefonickému obtěžování ze strany [právnická osoba], ovšem tyto nebyly v příčinné souvislosti s trestním stíháním.

29. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími zdejšího soudu ve věcech 10 C 108/2012, ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze 16 Co 353/2013, ve věci 47 C 214/2020, ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze 16 Co 338/2021-203 a 19 C 97/2018.

30. V prvém případě byl poškozený stíhán 9 let a 3 měsíce pro trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona. Hrozil mu trest 2-8 let, peněžitý trest a trest zákazu činnosti. Došlo k poškození dobrého jména mezi podnikateli. Poškozený trpěl stresem, psychickými potíži, byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti, zůstává v psychiatrické péči, rozvinula se u něj vlivem trestního stíhání posttraumatická stresová porucha s nutností užívat léky. Trestní stíhání mělo dopad v profesním i soukromém životě, měl zpronevěřit 4,2 milionů a byl ve společnosti považován za kriminálníka. Na nemajetkové újmě byla poškozenému přiznána částka 200 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce je jednak stíhání pro stejný trestný čin, nicméně trestní stíhání ve srovnávaném případě bylo několikanásobně delší a poškozenému hrozil též citelnější trest. Ve srovnávaném případě poškozený také trpěl stresem a psychickými potížemi, které se promítly i do trvalého zhoršení zdravotního stavu a nutnosti péče psychiatra a užívání léků. Zásahy, a to včetně zásahů do soukromého života byly výrazně vyšší než v případě žalobce.

31. Ve druhém případě byl poškozený stíhán pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem 1-5 let. Poškozený byl stíhán 686 dnů. Poškozený tak byl stíhán pro stejný trestný čin v obdobné délce řízení. Poškozený ve srovnávaném případě omezil svou činnost, trpěl stresem, frustrací, nejistotou a nespavostí. Oproti tomu žalobce svou činnost omezil ještě před zahájením trestního stíhání z důvodu věku a nemoci manželky. Co se týká stresu, nejistoty a nespavosti, jedná se v zásadě u obou o podobné zásahy do sfér poškozených. Vedle toho žalobce byl ještě poškozen excesivním odběrem otisků prstů a DNA. Zásahy tak v případě žalobce byly mírně vyšší než ve srovnávaném případě.

32. Ve třetím případě řízení trvalo 3 roky a 5 měsíců, poškozená byla stíhána pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Byla ohrožena trestem 1-5 let. Poškozená bezúhonnost potřebovala k výkonu svého zaměstnání, když působila jako manažerka v bance, v níž působila 23 let. Odstoupila z manažerské pozice a přešla do pozice řadového zaměstnance, a to z důvodu svého psychického stavu. Policie pravidelně doručovala předvolání do zaměstnání a zastrašovala ji a to i za přítomnosti klientů. Došlo tak k poklesu příjmů poškozené, přičemž na jejím příjmu byl závislý invalidní manžel. Poškozená byla ve stresu, nejistotě ohledně výsledku stíhání, což se projevilo v jejím profesním růstu a trpěla psychickými problémy. Byla celkem 3x zproštěna obžaloby, jednou odsouzena k podmíněnému trestu a k povinnosti k náhradě škody ve výši 115 000 Kč. Poškozené bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 60 000 Kč. Společnými znaky s případem žalobce je jednak totožný trestný čin, pro který byla poškozená stíhána, její trestní stíhání však bylo o třetinu delší. V obou případech též došlo k excesům policejního orgánu, kdy v případě žalobce došlo k bezúčelnému odebírání vzorků DNA a otisků prstů, v případě poškozené k její difamaci v zaměstnání vlivem kroků Policie. Zásahy do osobních sfér poškozené však byly významnější, ať už co do sféry pracovní, kdy došlo k poklesu pracovní pozice a s tím spojenému poklesu příjmů, taktéž došlo k tzv. soudnímu ping-pongu. V obou případech došlo i k odsouzení k podmíněnému trestu a uložení peněžitého trestu (nepravomocně) a zásahům do psychiky, nicméně v případě poškozené byly zásahy výraznější.

33. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a zásahům do osobnostních sfér žalobce soud dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 30 000 Kč je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech. K nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby a cestovného 34. Pokud se jedná o náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, žalobce uplatnil nárok na náhradu částky celkem 44 425 Kč.

35. Ust. § 31 odst. 3 zákona paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška [číslo] advokátní tarif (dále jen jako„ AT“). Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01) když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 zákona je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od [číslo] Sb.).

36. Žalovaná přiznala náhradu nákladů obhajoby ve výši dle AT, tj. v částce 1 500 Kč za 10 úkonů právní služby, 10 režijních paušálů, náhradu cestovného obhájce v plné výši 2 625 Kč a náhradu promeškaného času v částce 3 000 Kč (v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět a řízení zastaveno). Žalovaná ovšem nepřiznala náhradu nákladů obhajoby za porady konané dne [datum], [datum] a [datum], neboť tyto nebyly obhájcem žalobci účtovány a dále nepřiznala odměnu za písemné doplnění důkazních návrhů ze dne [datum] a [datum], neboť se nejedná o úkony právní služby dle AT. Za přípravu podkladů ke stížnosti a právní rozbor věci, za níž žalobce uhradil JUDr. [příjmení] částku 4 000 Kč, žalovaná přiznala částku 750 Kč, představující odměnu ve výši úkonu za stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

37. Soud se ztotožňuje s žalovanou v odepření plnění za poskytnuté porady. Pokud tyto nebyly obhájcem účtovány, nevznikla žalobci povinnost je obhájci zaplatit. Pokud žalobci nevznikla povinnost za uvedené porady zaplatit, nemohla tím vzniknout na jmění žalobce újma a tím nevznikla ani povinnost žalované k její náhradě. Totéž platí pro žalobou požadovanou náhradu za promeškaný čas, který původně uplatnil žalobou v částce 10 800 Kč. Obhájce žalobci vyúčtoval náhradu promeškaného času celkem ve výši 3 000 Kč, kterou již žalovaná žalobci uhradila, v částce 7 800 Kč tak škoda nevznikla.

38. Jedná-li se o doplnění důkazních návrhů, tyto nejsou úkony právní služby ve smyslu § 11 AT a náhrada za ně nenáleží (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 28/2014).

39. Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání je úkonem ve smyslu § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. d) AT a náleží za něj odměna ve výši 750 Kč (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 161/2006).

40. Pokud jde o cestovné žalobce, toto bylo vypočteno v souladu s prováděcími vyhláškami č. 333/2018 Sb., č. 358/2019 Sb. a č. 589/2020 Sb., co do výše nákladů na spotřebu paliva (viz odstavce 13 a 14 tohoto rozsudku). Žalobce však připočetl k nákladům na spotřebu též náhradu na použití vozidla, ačkoliv vozidlo nebylo užito k pracovní, ale soukromé cestě. Tato náhrada žalobci nenáleží. Co do spotřeby paliva již bylo cestovné uhrazeno žalovanou.

41. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než žalobu výrokem II. zamítnout. Výrokem I. však soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v kapitalizované výši 751,87 Kč z částky 66 732 Kč, a to od [datum] do [datum], neboť žalovaná se dostala s plněním této částky do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum], lhůta 6 měsíců tak uplynula dne [datum], žalovaná vydala stanovisko, kterým přiznala žalobci zadostiučinění až [datum] a [datum] došlo k úhradě. Žalovaná tak byla v prodlení od [datum] do [datum] a po tuto dobu žalobci náleží úrok z prodlení.

42. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

43. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměnou advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Účelně vynaložené náklady spočívají v 7 úkonech právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, porada s klientem, dvojí odměna za účast při jednání soudu a podání z [datum]) a 7 paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Nárok žalobce byl ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne [datum], když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona, důvodný v rozsahu 50 000 Kč a 36 732 Kč na náhradu škody a nedůvodný v rozsahu uplatněné škody ve výši 39 259 Kč. Úspěch žalobce činil 68,8 %, neúspěch 31,2 %. Výše odměny za první 3 úkony v řízení byla vypočtena z částky 125 991 Kč (50 000 + 75 991) a činí 6 140 Kč. Výše odměny za zbylé 4 úkony byla vypočtena z částky 89 259 Kč (50 000 + 39 259) a činí 4 700 Kč; zástupci žalobce náleží sedmero paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., zástupci vznikly též cestovních výdaje za užití osobního automobilu dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. advokátního tarifu, ve výši 4 123 Kč za cestu dne [datum] k jednání při vzdálenosti ze [obec] do [obec] a zpět 610 km, průměrné spotřebě 3,8 litrů benzinu na 100 km, ceně benzinu dle vyhl. 467/2022 Sb., 41,20 Kč za litr a sazbě náhrad 5,20 Kč za km a za cestu vlakem k jednání soudu dne [datum] ve výši 699 Kč. Zástupci náleží též náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu, a to v první cestu v rozsahu 14 půlhodin, za druhou cestu v rozsahu 18 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem tedy 3 200 Kč Celkem tak náklady žalobce činí částku 51 346,01 Kč, z nichž je žalovaná povinna zaplatit 37,6 %, tj. 19 306,10 Kč. Žalobci nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby ze dne [datum], neboť skutečnosti zde uvedené měly být uvedeny již v žalobě samé, další odměna tak zástupci za tento úkon nenáleží.