46 C 132/2019-341

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa], [obec] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 692 Kč (z titulu náhrady bolestného) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 475 Kč (z titulu náhrady nákladů na vypracování znaleckého posudku) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 282 570 Kč (z titulu náhrady ztížení společenského uplatnění) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 53 131 Kč (z titulu náhrady na ztrátě na výdělku) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení částky ve výši 327 603 Kč (z titulu náhrady ztížení společenského uplatnění) - zamítá.

VI. Žaloba se - v části požadavku na zaplacení částky ve výši 614 Kč (z titulu náhrady na ztrátě výdělku) - zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení státu částku 15 173,03 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení státu částku 15 173,03 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 6 063,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal v řízení zaplacení částky 12 703 Kč na náhradě škody na movitých věcí, tzv. bolestného 20 692 Kč, ztížení společenského uplatnění 610 173 Kč, náhrady nákladů za znalecký posudek z odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví ve výši 7 475 Kč, náhrady tzv. další nemajetkové újmy dle § 2958 o. z. ve výši 300 000 Kč a náhrady na ztrátě na výdělku 53 130 Kč (kteroužto žalobce následně rozšířil na částku 53 745 Kč - č. l. 65). Tyto částky žalobce požadoval po žalovaném zaplatit z důvodu, že [jméno] [příjmení] byl odsouzen trestním rozsudkem za těžké ublížení na zdraví způsobené žalobci při dopravní nehodě ze dne 19. 6. 2017, a způsobil tak při nehodě žalobci i majetkovou újmu v podobě zničení movitých věcí v hodnotě 12 703 Kč, a rovněž tím zasáhl do práva žalobce na ochranu zdraví a způsobil tím žalobci bolesti a ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy. Aby žalobce dosáhl po žalovaném uhrazení žalobních nároků podle § 2958 o. z. žalovaným, žalobce vynaložil na znalecký posudek z odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví částku 7 475 Kč. Žalobní nároky požaduje zaplatit zrovna po žalovaném kvůli tomu, že u žalovaného měl viník nehody [jméno] [příjmení] uzavřenou smlouvu o odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. Co do konkrétních bolestí a ztížení společenského uplatnění žalobce především odkázal na znalecký posudek MUDr. [ulice] z odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví a výši žalobních nároků dle § 2958 o. z. žalobce dovodil z tohoto posudku (podle svého obsahu žalobce učinil obsah znaleckého posudku MUDr. [ulice] součástí žalobních tvrzení). Žalobce vzal žalobu zpět co do nároku na náhradu tzv. další nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč (č. l. 62) a na náhradu škody 12 703 Kč (č. l. 71, 75).

2. Žalovaný nejprve navrhoval žalobu v plném rozsahu zamítnout. Nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění, opřený o znalecký posudek MUDr. [ulice], žalovaný považoval za nadhodnocený a v některých položkách za nepodložený. Namítl, že nezohledňuje předchorobí žalobce spočívající v bolestivosti zad a některé položky hodnotí opakovaně, nesprávně je hodnotí duplicitně (domény D 220, D 230 a D 240; D 640 a D 650). Žalovaný namítl, že nelze všechna psychická strádání žalobce přičítat dopravní nehodě, žalobce měl problémy i nesouvisející s nehodou, např. pracovní, rodinné, alkohol, paralelní vztah. V závěrečném návrhu žalovaný uvedl, že je namístě uvážení soudu, zda žalobě nevyhovět v rozsahu do 200 000 Kč.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně č.j. 2 T 161/2017-136 ze dne 11. 1. 2018 (který nabyl právní moci dne 11.1.2018) byl uznán vinným [jméno] [příjmení] ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (dále jako„ trestný čin“ či„ dopravní nehoda“), neboť dne 19. 6. 2017 na silnici jako řidič osobního motorového vozidla začal - v rozporu s § 17 odst. 5 písm. a), b) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních (zákon o silničním provozu) - ve zjevně vysoké rychlosti z levé strany předjíždět před sebou jedoucí jiné osobní motorové vozidlo, kdy při předjíždění zpozoroval z protisměru přijíždějící další osobní motorové vozidlo, v důsledku čehož se začal se svým vozidlem rychle zařazovat zpět do pravého pruhu, přičemž spatřil před sebou ve stejném směru jízdy jedoucí motocykl, který řídil žalobce se spolujezdkyní [jméno] [příjmení], na který reagoval intenzivním brzděním, v důsledku čehož uvedl své vozidlo do smyku a levou přední částí vozidla narazil zezadu do motocyklu, kdy došlo k pádu žalobce a [jméno] [příjmení] na komunikaci, přičemž žalobce utrpěl zranění v podobě dislokované zlomeniny klíční kosti vlevo s operativním řešením osteosyntézou v průběhu hospitalizace ve dnech 23. - 24. 6. 2017 s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 10-ti týdnů spočívající ve fixaci poraněné levé ruky na závěsu s omezením hybnosti a s možností trvalých následků v podobě omezení hybnosti levého pletence ramenního, tedy jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, čímž spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu citovaným trestním rozsudkem (v trestním spise Okresního soudu v Hodoníně na č. l. 136). 5. [jméno] [příjmení] měl v době dopravní nehody (tj. 19. 6. 2017) smlouvu o odpovědnosti za škodu z provozu vozidla (ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb.) – kterým došlo ke spáchání trestného činu - uzavřenou s žalovaným (nesporné mezi účastníky).

6. Žalobce byl zaměstnán před úrazem u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], kde dosahoval průměrného měsíčního výdělku 14 500 Kč. Po úrazu a v příčinné souvislosti se shora uvedeným protiprávním jednáním [jméno] [příjmení] byl žalobce od 20. 6. 2017 do 28. 2. 2018, tj. 8 měsíců a 11 dní, v pracovní neschopnosti. Od 20. 6. 2019 mu za 14 dnů pracovní neschopnosti vyplatil zaměstnavatel částku 2 419 Kč a od 4. 7. 2017 do 28. 2. 2018 mu byla na nemocenském pojištění vyplacena Českou správou sociálního zabezpečení dávky v celkové výši 65 767 Kč. Pravděpodobný měsíční příjem měl žalobce 14 500 Kč, tedy za dobu od 20. 6. 2017 do 28. 2. 2018 (kdy byl ve stavu pracovní neschopnosti) by dosáhl příjmu ve výši 121 317 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazů: Potvrzení o ztrátě na výdělku od [právnická osoba] s. r. o. (č. l. 23) a Potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín z 24. 6. 2019 (č. l. 24). Pokud jde o příčinnou souvislost mezi pracovní neschopností a trestným činem (dopravní nehodou), ta plyne např. z důkazu lékařskou zprávou z chirurgie z 22. 1. 2018, z níž soud zjistil, že právě tehdy chirurg uvedl, že pracovní neschopnost žalobce je možno ukončit, kvůli zhojení (zlomeniny klíční kosti) 7 měsíců po operaci a že došlo k ukončení rehabilitace, s tím, že je nutno vyloučit extrémní zatěžování levé horní končetiny (č. l. 58 verte).

7. Za účelem zajištění podkladu pro vyčíslení bolestného a ztížení společenského uplatnění vznikl žalobci náklad v podobě povinnosti zaplatit znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], za níže citovaný znalecký posudek znalečné ve výši 7 475 Kč (důkaz: Likvidace – daňový doklad [číslo] na č. l. 10 a znalecký posudek o stanovení nemateriální újmy na zdraví z 6. 11. 2018).

8. V příčinné souvislosti s trestným činem vznikla žalobci bolest s ohodnocením míry bolesti ve výši 255 bodů. Při ohodnocení takové bolesti žalobce soud vyšel ze znaleckého posudku (s doložkou podle § 127a o. s. ř.) z 6. 11. 2018 znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] pro obor zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví (a z výslechu tohoto znalce), z něhož soud zjistil, že žalobce v příčinné souvislosti s trestným činem utrpěl: 1) tříštivou (zavřenou) zlomeninu levého klíčku ve třechovitém ohnutí úlomků, periferní úlomek byl dislokován o šířku kosti kaudálně a 2) oděrky dolních a horních končetin. Dne 23. 6. 2017 žalobce byl operován – osteosyntéza klíční kosti děrovanou dlahou s několika šrouby (24. 6. 2017 propuštěn z nemocnice). Z citovaného znaleckého posudku soud zjistil následující bodové ohodnocení bolesti žalobce jsoucí v příčinné souvislosti s trestným činem: A) S407 - Povrchní poranění ramene a paže – 1 procento tělesného povrchu 2 body, celkem 5 procent (tj. oděrky horní končetiny – viz i výslech znalce na č. l. 130 verte) – 10 bodů; b) S701 – Zhmoždění stehna (oděrky dolních končetin) – 15 bodů; c) S4201 – Zlomenina klíční kosti úplná, s dislokací, tříštivá - 80 bodů; d) S4101 – rána ramene pronikající ke kosti a 1 cm 5b (operace 23. 6. 2017 – osteosyntéza) 6 cm – 30 bodů; e) S0600 - otřes mozku – lehký (jako analogie s celkovou anestezií – operace 23. 6. 2017) – 20 bodů; f) T173 – cizí těleso v průdušnici (operace 23. 6. 2017) – 100 bodů. Takto znalec postupoval v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 14/2014 ze dne 12. 3. 2014, jímž Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu vzalo na vědomí Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) (dale jako“ Metodika”), a to včetně peněžitého ohodnocení bolestní – 70 352 Kč. Totiž průměrná mzda za rok 2016 činila 27 589 Kč, tj. hodnota jednoho bodu činí 275,89 Kč (vznikla-li totiž bolest žalovaného v roce 2017).

9. Žalobce je osobou impulzivní a nezralou a trpí následujícími duševními poruchami: a) poruchy přizpůsobení – reakce na stres (F43.2), obraz hypopatie (porucha vůle) a lehké deprese; b) syndrom závislosti na lécích – opiátová analgetika a benzodiazepiny (F19.2), tramadol a diazepam; c) škodlivé užívání alkoholu (F10.1) - úlevové pití. V době po trestném činu, od 13. 10. 2017 do ledna 2018 žalobce trpěl postraumatickou stresovou poruchou (F43.1). Všechny tyto žalobcovy duševní poruchy - a potíže lehkého stupně s nimi spojené (níže specifikované) - jsou ustálené (kromě postraumatické stresové poruchy, která odezněla) a jsou v příčinné souvislosti s trestným činem, a to v tom smyslu, že vliv trestného činu je třetinový. Nebýt trestného činu, tak by žalovaný uvedenými duševními poruchami - a obtížemi s nimi spojenými (níže specifikovanými) - netrpěl, i když k trestnému činu přistoupily i další příčiny, a to zejména osobnostní založení žalobce (impulzivita, nezralost – m. j. tendence testovat hranice a limity, včetně svévolného zvyšování si léků). To plyne i ze skutečnosti, že před trestným činem žalovaný nekonzumoval psychiatrickou péči (byl do té doby duševně zdravý) a od té doby začal. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu znaleckého posudku z 31. 5. 2021 soudem ustanoveného znalce [příjmení] [příjmení] [jméno], z oboru zdravotnictví, psychiatrie a návykové nemoci a z výslechu tohoto znalce (dále jako“ psychiatrický znalecký posudek”) a rovněž z výslechu tohoto znalce (při kterém znalec například vypověděl, že jím dovozené psychiatrické diagnózy žalobce - a obtíže žalobce s nimi spojené - jsou ustálené a že nebude docházet k výraznější oscilaci v intenzitě potíží žalobce a že se znalec nedomnívá, že úplně vymizí a že dlouhodobě budou přetrvávat).

10. Výše uvedené duševní poruchy žalobce (vzniklé v příčinné souvislosti s trestným činem) mají za následek následující ztížení společenského uplatnění. Soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem pro obor zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví (MUDr. [příjmení]), který byl vypracován v souladu se shora citovanou Metodikou. Z tohoto znaleckého posudku soud zjistil též datum ustálení zdravotního stavu: 29. 7. 2018.

11. Žalobcova schopnost soustředění (doména d 160 znaleckého posudku MUDr. [ulice]) je lehce snížena, z důvodu lehkého narušení volních schopností a lehkého syndromu deprese (dále schopnost soustředění snižuje i dlouhodobé užívání léků – benzodiazepinů, případně analgetik opiátového typu jako je tramadol). Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu psychiatrickým znaleckým posudkem, dále ze znaleckého posudku MUDr. [ulice] i z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce (která vypověděla, že žalobce má horší soustředění po nehodě, když na něj mluví, je tzv. mimo, před nehodou přitom bylo jeho soustředění v pořádku).

12. Žalobce má obtíže ve sféře myšlení (doména d 163 znaleckého posudku MUDr. [ulice]) lehkého stupně, a to v podobě snížení paměťových schopností. Tuto skutečnost soud zjistil nejen ze znaleckého posudku MUDr. [ulice] (str. 3 ztížení společenského uplatnění) a výslechu tohoto znalce, ale i ze znaleckého posudku MUDr. [anonymizováno] plyne, že u žalobce může být horší uložení do paměti kvůli horšímu soustředění (str. 70 a 72), což podporuje zjištění z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], že když někdo na žalovaného mluví, takto nevnímá, nepamatuje si to.

13. Žalobce trpí lehkými obtížemi ve sféře čtení (doména d 166 znaleckého posudku MUDr. [ulice]), a to v tom smyslu, že po nehodě čte minimálně, což je projevem celkové apatie. Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku MUDr. [ulice] i z výslechu tohoto znalce. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce dříve četl (např. historické či válečné knihy, [příjmení]), ale po nehodě čte málo a má celkově nezájem, je apatický. Tato skutková zjištění odpovídají i psychiatrickému znaleckému posudku, z něhož soud zjistil, že žalobce je o něco více apatický (snížení lehkého stupně), má snížený zájem o okolí. V tomto smyslu též žalobce před znalcem [příjmení] [jméno] vypověděl, že se musí pořád překonávat.

14. Žalobce má mírně sníženou schopnost provádění mnohočetných úkonů (doména d 220 znaleckého posudku MUDr. [ulice]) a vykonávání běžné denní povinnosti (doména d 230 znaleckého posudku MUDr. [ulice]), a to ve smyslu, že se úkolům vyhýbá, nechce je řešit, což je projev apatie. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu znaleckým posudkem MUDr. [ulice], výslechu tohoto znalce (že kdy už by měl plnit úkoly, pracovní či domácí, tak raději bude dělat, že tam není nebo se na ně nepřihlásí nebo se jim vyhýbá či řekne, ať je dělá někdo jiný) i z psychiatrického posudku (srov. zejména str. 73, č. l. 239 o tom, že schopnost žalobce vykonávat mnohočetné úkoly je mírně snížena a též str. 65, č. l. 235 o tom, že žalobce při vyšetření znalcem tomuto uvedl k otázce multitaskingu, že si nastavil v hlavě, že jede na stejnou hladinku).

15. Žalobce má lehce sníženou schopnost zvládat obtíže a jiné psychické nároky (doména d 240 znaleckého posudku MUDr. [ulice]) Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku MUDr. [ulice] a jeho výslechu (m. j. žalobce nechce být psychicky zatěžován a v případech psychicky náročných situacích má pocit, že se to na něj navaluje, vyhledává psychiatra) i z psychiatrického znaleckého posudku a z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (že např. svědkyni okřikne, že chce klid a před nehodou zvládal obtíže, stavěl se k nim, například zařizoval koupi auta, půjčky i bydlení, avšak po nehodě už nikoli, je apatický, nemá zájem). Důvodem je na prvním místě to, že trpí depresivním syndromem a dále, že zneužívá léky (důkaz psychiatrickým znaleckým posudkem). V této doméně je hodnocena i schopnost zvládat činnosti jako je např. péče o mnoho dětí; tu soud odkazuje např. na zprávu psychiatr z 30. 11. 2017 (č. l. 18), že žalobci nastaly starosti, manželka je v nemocnici a on„ hlídá malou“ (obdobně před psychiatrem 21. 3. 2018 vyjevil, že děti jeho problémy odnáší nejvíce – č. l. 18 verte).

16. Žalobce má lehce sníženou schopnost vykonávat domácí práce (doména d 640) a pečovat o předměty v domácnosti (d 650), a to ve smyslu omezení fyzické zátěže. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu znaleckým posudkem MUDr. [ulice] (omezení fyzické činnosti a zátěže) a výslechu tohoto znalce (mimo jiné, že žalobce nechce být psychicky zatěžován, což souvisí s apatií) a též z psychiatrického znaleckého posudku - že žalobce bude rychleji unavitelný, jeho práce bude méně kvalitní, pozornost nebude tak kvalitní (srov. i str. 65 tohoto posudku:„ Práce doma? Spíš nic, odpočívám po té práci. Přijdu doma a spím…“). Tyto skutečnosti soud zjistil i z důkazu svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], která vypověděla, že před nehodou doma pomáhal, například na zahradě, s dřevem, ale po nehodě již nepomáhá, přičemž důvod spočívá především v psychice (současně i ve fyzičnu u nezvedání těžších věcí).

17. Žalobce má obtíže lehkého stupně i ve formálních (doména d 740) a neformálních společenských vztazích (doména d 750) a v životě v komunitě (doména d 940 jakožto podmnožina množiny života komunitního, sociálního, občanského), a to hlavně v tom smyslu, že tyto vztahy po trestném činu méně vyhledává. Tyto skutečnosti soud zjistil ze znaleckého posudku MUDr. [ulice] a výslechu tohoto znalce (že žalobce je apatický, introvertní) i z psychiatrického znaleckého posudku (že žalobce má jednoho kamaráda, že omezil množství společenských kontaktů a u žalobce je přítomno omezení zájmu o okolí, omezení spontaneity a iniciativy, že žalobce se i sám hodnotí v tom smyslu, že předtím byl samé vtípky, ale v poslední době je více naštvaný, například vybuchne a jde raději pryč – str. 65, 66, 70 a 74; pokud jde o formální společenské vztahy, srov. zejména str. 67 posudku o možných problémech žalobce v zaměstnání a o výbuších hněvu a frustrace u žalobce na str. 70 posudku). Tyto skutečnosti soud zjistil i z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (že žalobce nekomunikuje s okolím, mívá někdy období, kdy nechce chodit ven, má problémy v práci, po nehodě málo chodí mezi lidi a že musí být nucen, aby šel mezi lidi, že má celkově nezájem, je uzavřený, že po konci směny jde domů, dříve chodíval na všechny rodinné akce, chodíval i s kamarády a po nehodě jen výjimečně někam jde, když ho svědkyně přiměje a jinak převážně leží na gauči či v obýváku a že se vídává jen s jedním kamarádem, a to málo). Soud odkazuje i na zprávu z psychiatra z 21. 6. 2018, podle níž žalobce uvedl tehdy před psychiatrem, že„ nezvládá to s těma lidma… má takové zkraty, že by byl agresivní.“ a že jsou přítomné adaptační faktory, tendence k agresivnímu jednání, podrážděný, situace dekompenzována i reaktivními faktory vztahovými, pracovními (č. l. 18 verte); obdobně např. zpráva psychiatra z 31. 7. 2018, podle níž žalobce tehdy psychiatrovi sdělil, že„ v práci ustřelil, už přemýšlel, že změní zaměstnání“ (č. l. 18 verte).

18. V důsledku trestného činu (nehody) došlo u žalobce i ke snížení rekreace a trávení volného času (doména d 920), stupeň obtíží je 2, tj. jde o středně těžkou obtíž, a to zejména v tom smyslu, že žalovaný již necvičí, nesportuje (dříve jezdil na kole, boxoval, rekreačně provozoval kulturistiku, jezdil na motocyklu, což po nehodě již neprovozuje) a dříve žalobce s manželkou jezdívali na dovolenou, např. na hory každý rok, na prodloužené víkendy, což se však po nehodě neděje. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu znaleckým posudkem MUDr. [ulice] a jeho výslechu i z psychiatrického znaleckého posudku (str. 74 a str. 64, 66, že dříve dělal žalobce fyzickou aktivitu více, že jej to bavilo, byl aktivnější, že byl učenlivý, ale teď raději řekne, že to neumí a že už ani nechce tolik hrát na kytaru, byť to byl dříve jeho koníček). Tyto skutečnosti soud zjistil i ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] (že dříve žalobce s manželkou chodíval do kina, jezdívali na dovolenou, např. na hory každý rok, na prodloužené víkendy, což se po nehodě neděje; že před nehodou žalobce rád jezdíval na motocyklu, ale po nehodě již nejezdí, a to m. j. kvůli strachu a nezájmu; že před nehodou žalobce často sportoval, rekreačně, ob den chodíval do posilovny, boxoval, skákal, amatérsky provozoval bojová umění, ale po nehodě tak nečiní).

19. Pokud jde o určení výše náhrady ztížení společenského uplatnění, soud rovněž vyšel ze shora citované Metodiky a ze znaleckého posudku (MUDr. [ulice]) z odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Soud však nemohl převzít zcela procentuálně vyjádřené obtíže ze znaleckého posudku MUDr. [ulice] (viz poslední kolonka vpravo na str. 3 až 5 posudku MUDr. [ulice] v části ztížení společenského uplatnění). To z důvodu, že znalec [příjmení] [příjmení] ani nevěděl – a vědět ani nemohl (již proto, že není znalcem v odvětví psychiatrie či neurologie a chirurgie apod.), zda se nepodílely na znalcem zjištěných obtížích i jiné vlivy než trestný čin a stejně tak nebyl odborně kompetentní zjistit, zda jím zjištěné obtíže v podobě fyzické bolesti (především zad) mají či nemají příčinu už v době předcházející nehodě (trestnému činu). Proto se soud nespokojil jen s jedním jediným znaleckým posudkem (z odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví), ale doplnil dokazování i třemi znaleckými posudky - z odvětví psychiatrie, neurologie a chirurgie.

20. Pokud jde o obtíže žalobce v podobě soustředění pozornosti (D160), myšlení (D163) a čtení (D166), znalec [příjmení] [příjmení] dospěl v souladu s Metodikou k procentu obtíží 0,10. Nicméně soud z psychiatrického znaleckého posudku zjistil, že vliv trestného činu (dopravní nehody) na psychiatrické diagnóze žalobce a na těchto obtížích žalobce (s duševními poruchami spojenými) je pouze třetinový. Proto soud přijal procento obtíží u každé z těchto tří domén v rozsahu 0, [číslo] (0,10 děleno 3).

21. Pokud jde o obtíže žalobce v podobě provádění mnohočetných úkonů (D 220), vykonávání běžné denní povinnosti (D 230) a zvládání obtíží a jiných psychický nároků (D 240), znalec [příjmení] [příjmení] dospěl v souladu s Metodikou k procentu obtíží 0,40. Nicméně soud z psychiatrického znaleckého posudku zjistil, že vliv trestného činu (dopravní nehody) na psychiatrické diagnóze žalobce a na těchto obtížích žalobce (s duševními poruchami spojenými) je pouze třetinový. Z tohoto důvodu soud přijal procento obtíží u každé z těchto tří domén v rozsahu 0, [číslo] (0,40 děleno 3).

22. Co se týče domény D 430 zvedání a nošení předmětů, znalec [příjmení] [příjmení] dovodil středně těžké obtíže, což optikou Metodiky znamená, že problém je přítomen více než 25 procent času a méně než 50 procent času s intenzitou, která zasahuje do každodenního života (je zřetelný) a který se děje občas během posledních 30 dní. V tomto svém závěru však znalec [příjmení] [příjmení] vycházel z nepřiléhavého východiska, že žalobce má trvale zhoršené bolesti zad v příčinné souvislosti s trestným činem (dopravní nehodou) a rovněž za tyto obtíže znalec stanovil procento obtíží ve svém posudku za ztížení společenského uplatnění (srov. i přepis záznamu výslechu tohoto znalce). V této oblasti však znalec není odborníkem, a proto bylo zapotřebí ustanovit jiné znalce.

23. Soud ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie MUDr. [jméno] [příjmení], z 10. 5. 2021 – a ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie se specializací traumatologie pohybového ústrojí, odvětví ortopedie [celé jméno znalce] z 12. 2. 2022 – zjistil, že příčinou obtíží žalobce v zádech není trestný čin (dopravní nehoda z 19. 6. 2017), ale degenerativní změny prokázané již před dopravní nehodou. Soud proto vyšel z premisy, že žalobce nemá zhoršené bolesti zad kvůli nehodě, a proto nemohl racionálně akceptovat středně těžkou míru obtíží.

24. Za další, soud ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie se specializací traumatologie pohybového ústrojí, odvětví ortopedie [celé jméno znalce] z 12. 2. 2022 zjistil, že sice dopravní nehoda způsobila u žalobce omezení rozsahu hybnosti levého ramenního kloubu, ale omezení je z hlediska rozsahu v pásmu lehkého stupně (zdravotní stav žalobce je již plně ustálený – č. l. 299), že žalobce může zvedat těžší břemena s tím, že„ akorát“ je nezvedne nad úroveň hlavy a že bolestmi netrpí a že„ jen“ při zvedání levé horní končetiny nad rámec příslušné hranice (omezení hybnosti levého ramenního kloubu, a to v rovině předpažení a upažení a současně omezení zevní rotace v ramenním kloubu o 20 stupňů) mu působí bolestivost. Z toho plyne, že pro absenci odborné kompetence soud nemohl akceptovat závěry znalce [příjmení] [jméno] o tom, že žalobce nemůže zvedat těžší břemena, že má kvůli dopravní nehodě zhoršené bolesti zad, a že žalobce trpí bolestmi při zvedání levé horní končetiny, a proto soud nemohl ani akceptovat z toho MUDr. [anonymizováno] nepřiléhavě dovozený středně těžký stupeň obtíží. Soud naopak vyšel ze závěrů znalců specialistů na danou problematiku (neurologie, chirurgie) a přijal závěr o toliko lehké obtíži žalobce v doméně D430 zvedání a nošení předmětů, což znamená (v souladu s Metodikou) procento obtíží 0,13 (viz i komparace s lehkým stupněm obtíží u domény D 445 v procentuálním vyjádření 0,13).

25. Pokud jde o obtíže žalobce v doméně D445 využití ruky a paže, znalec [příjmení] [příjmení] dospěl v souladu s Metodikou k procentu obtíží 0,13. Toto zjištění je též v souladu se znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie se specializací traumatologie pohybového ústrojí, odvětví ortopedie [celé jméno znalce] z 12. 2. 2022 (srov. předchozí bod tohoto rozsudku – hlavně obtíže při zvedání levé horní končetiny ve smyslu omezené hybnosti levého ramenního kloubu a bolestivost při zvedání levé horní končetiny nad hranici, kterou žalobci dovolí jeho zdravotní stav v oblasti levého ramenního kloubu). V této doméně je dána stoprocentní příčinná souvislost mezi nehodou a obtížemi žalobce, když na těchto obtížích žalobce se nepodílí jiný faktor (jev, příčina) než dopravní nehoda (srov. např. č. l. 300). Proto soud akceptoval procento obtíží 0,13 dovozené znalcem [příjmení] [příjmení].

26. Znalec [příjmení] [příjmení] dovodil středně těžkou obtíž a procento obtíží 0,34 v doméně D 455 – Pohyb, a to s odůvodněním, že žalobce má bolesti zad zhoršené po nehodě, že nemůže skákat, běhat. Nicméně ze dvou výše uvedených specializovaných (chirurgie, neurologie) znaleckých posudků soud zjistil, že bolesti zad nejsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Navíc soud ze znaleckého posudku z oboru chirurgie zjistil, že z hlediska ramene žalobce může cvičit a dokonce i z hlediska zad soud ze znaleckého posudku z oboru neurologie zjistil, že, co se týká bolesti zad, tak žalobce může běhat i skákat. Z těchto důvodů nelze shledat žádné obtíže žalobce v doméně D 455 Pohyb existující v příčinné souvislosti s trestným činem (dopravní nehodou), a proto oproti názoru znalce [příjmení] [jméno] (který však není kompetentní zpochybnit závěry znalců z oboru neurologie a chirurgie) soud zjistil nulové procento obtíží.

27. Co se týká domény D 640 Vykonávání domácích prací a D 650 Péče o předměty v domácnosti, znalec [příjmení] [příjmení] dospěl v souladu s Metodikou u každé z těchto dvou domén k procentu obtíží 0,27 a soud je téhož názoru. Znalec [příjmení] [příjmení] tu reflektoval hledisko omezení fyzické zátěže, s čímž soud souhlasí. Ze znaleckého posudku z odvětví chirurgie MUDr. [celé jméno znalce] soud zjistil, že sice z hlediska fyzického žalobce může vykonávat domácí práce (č. l. 299), avšak s určitými omezeními. Tak například pokud jde o sekání dříví, znalec uvedl, že žalobce může sekat dříví pravou rukou a pokud by uchopil sekeru dvěma rukami, tak by to rovněž dokázal; z toho však plyne a contrario, že sekat dříví levou rukou by žalobce bezproblémově nemohl (žalobce má postiženou právě levou končetinu; viz i výslech svědkyně [jméno] [příjmení], že žalobce dříve sekával dřevo). Ze znaleckého posudku z odvětví chirurgie soud zjistil, že trestný čin (dopravní nehoda) způsobil omezení hybnosti levého ramenního louhu (které je z hlediska rozsahu omezení v pásmu lehkého stupně). V rovině předpažení žalobce nedosáhne krajní polohy elevace s omezením 20 stupňů a v rovině frontální (tzn. upažení) žalobce dosáhne jen 90 stupňů při aktivním pohybu (tj. když paži zvedá sám) a při pasivní elevaci (tj. s dopomocí třetí osoby) dojde ke zvýšení do 120 stupňů, přičemž současně má žalobce omezenou zevní rotaci v ramenním kloubu o 20 stupňů. Z tohoto znaleckého posudku soud též zjistil, že zvedání levé horní končetiny nad uvedené hranice působí žalobci bolestivost. Je tak nabíledni, že právě při vykonávání domácích prací a péče o předměty v domácnosti je žalobce omezen ve smyslu shora uvedené limitace pohybu levé horní končetiny. Ostatně žalobce právě před tímto znalcem (MUDr. [celé jméno znalce]) vyjevil, že nemůže pracovat nad hlavou, a že zkoušel například pomáhat v rodině s pokládáním sádrokartonu na strop a toto mu způsobilo velké bolesti a nemůže to vykonávat (č. l. 296, str. 5 posudku). S ohledem na to, že žádný jiný jev než dopravní nehoda se na uvedených fyzických potížích žalobce nepodílel (je tak dána stoprocentní příčinná souvislost), soud stanovil stejné procento obtíží jako znalec [příjmení] [příjmení], tj. 0,27 u každé ze dvou domén (D 640 a D 650). Nad rámec lze dodat, že žalobce trpí lehkými obtížemi v těchto dvou doménách i ve smyslu psychické příčiny, kdy duševní choroby žalobce snižují jeho schopnost vykonávat domácí práce a pečovat o předměty v domácnosti (rychlejší unavitelnost, horší soustředění – srov. text shora, zejména psychiatrický znalecký posudek).

28. Pokud jde o doménu formální společenské vztahy (D 740), neformální společenské vztahy (D 750) a život v komunitě (D 910), znalec [příjmení] [příjmení] dospěl v souladu s Metodikou k procentu obtíží 0,20 (lehká obtíž – u formálních a neformálních společenských vztahů) a 0,40 (lehká obtíž – u života v komunitě). Nicméně soud z psychiatrického znaleckého posudku zjistil, že vliv trestného činu (dopravní nehody) na psychiatrické diagnóze žalobce - a na těchto obtížích žalobce s duševními poruchami žalobce spojenými (projevujícími se i ve formálních a neformálních společenských vztazích a v životě v komunitě) - je pouze třetinový. Z tohoto důvodu soud přijal procento obtíží u domény formální společenské vztahy v rozsahu 0, [číslo] (0,20 děleno 3), u domény neformální společenské vztahy v rozsahu 0, 0666666667 (0,20 děleno 3) u domény život v komunitě 0, [číslo] (0,40 děleno 3).

29. Pokud jde o doménu rekreace a volný čas (D 920), znalec [příjmení] [příjmení] dospěl v souladu s Metodikou k procentu obtíží 1,03 kvůli středně těžké obtíži v této doméně. Znalec [příjmení] [příjmení] argumentoval, že žalobce oproti dřívějšímu stavu necvičí, nesportuje (kolo, box, kulturistika), nejezdí na motocyklu. Po provedeném dokazování znaleckými posudky z kmenových oborů (specializací), tj. z odvětví neurologie a chirurgie, musí soud moderovat příčinnou souvislost s trestným činem (dopravní nehodou). Totiž stoprocentní podíl na znalcem uvedených potížích žalobce má dopravní nehoda jen co do obtíží s ramenem, které jsou však„ jen“ lehkého stupně a nemají vliv na jízdu žalobce na kole, na motocyklu (viz znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce] z chirurgie). Ze znaleckého posudku z odvětví chirurgie MUDr. [celé jméno znalce] soud zjistil, že z hlediska fyzického žalobce může jezdit na kole i na motocyklu a obtíže žalobce s ramenem sice mají vliv na schopnost žalobce cvičit a provozovat kulturistiku (event. box), ale„ jen“ v tom smyslu, že cvičit může a„ akorát“ nemůže vykonávat cviky s elevací levé horní končetiny nad 160 stupňů a upažení nad 90 stupňů; to jsou však obtíže„ jen“ mírné, jak ostatně výslovně dovodil i znalec [příjmení] [celé jméno znalce]. Z těchto důvodů lze stoprocentní podíl dopravní nehody na uvedených fyzických potížích žalobce shledávat jen v rámci lehkých potíží, tj. v procentu obtíží 0,4 (viz např. srovnání u jiné domény ve stejné množině D 9„ Život komunitní, sociální, občanský“, a to u podmnožiny D 910, která co do lehkého stupně obsahuje procento obtíží právě 0,4, jak plyne i ze znaleckého posudku MUDr. [ulice]). Pokud jde o podíl dopravní nehody na zbývajícím procentu obtíží 0,63 % (totiž 1,04 % mínus 0,4 %, což je rozdíl mezi procentem 1,04 vyjadřujícím středně těžkou obtíž a mezi procentem 0,4 vyjadřujícím lehkou obtíž), pak tam je podíl dopravní nehody třetinový – tj. činí 0,21 % (0,63 děleno 3 se rovná 0,21). Totiž z psychiatrického znaleckého posudku zjistil, že vliv trestného činu (dopravní nehody) na psychiatrické diagnóze žalobce - a na těchto obtížích žalobce s duševními poruchami žalobce spojenými (projevujícími se i ve sféře rekreace a volný čas) - je pouze třetinový (srov. text shora tohoto rozsudku shora, kde je vysvětleno, že žalobce i z hlediska psychiatrického, z důvodu duševních poruch, se již dále nevěnuje svým předchozím zálibám a s manželkou nejezdí na dovolené, prodloužené víkendy aj.). Proto soud dovodil v doméně D 920 Rekreace a volný čas celkové procento obtíží 0,61 %. Jinak soud souhlasí se znalcem [příjmení] [příjmení], že v souhrnu jde u domény D 920 o středně těžkou obtíž, jelikož seberealizace člověka ve sféře rekreace a volného času z povahy věci (pohledem běžného člověka, který pracuje přibližně 8,5 hodiny denně po pět dnů v týdnu) zahrnuje minimálně 25 % času (od 25 do 49 %), pročež jde ve smyslu Metodiky o problém přítomný minimálně v 25 % času s intenzitou zasahující do každodenního života, je zřetelný a děje se občas během posledních dní.

30. Ze shora uvedeného dokazování tak soud přijal závěr o celkovém procentu obtíží žalobce způsobených trestným činem (dopravní nehodou) v podobě 2,1766666665 %.

31. Soud přijatý skutkový stav právně posoudil následovně. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“):„ Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“. Podle § 2911 o. z.:„ Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.“. Podle § 2918 o. z.:„ Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.“. Podle § 2958 o. z.:„ Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“. Podle § 2962 odst. 1 o. z.:„ Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.“. Podle § 513 o. z.:„ Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.“. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř.:„ Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.“. Podle § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále i jako„ zákon“):„ (1) Pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. (2) Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením,…“. Podle § 9 odst. 1 až 4 zákona:„ (1) Poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele…“. Podle § 355 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce:„ (1) Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. (2) Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.“.

32. Žalobou uplatněný nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy je co do základu dán. [jméno] [příjmení] se dne 19. 6. 2017 dopustil vůči žalobci protiprávního jednání (trestného činu), které bylo pravomocným rozhodnutím soudu v trestním řízení kvalifikováno jako přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Jednalo se o jednání zaviněné, ve formě nedbalosti. Tímto rozhodnutím trestního soudu je soud podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán, a to včetně v trestním rozsudku specifikovaným zaviněním [jméno] [příjmení] a tam uvedeným následkem ve sféře poruchy zdraví způsobené trestným činem. [příjmení] [jméno] [příjmení] tak došlo k zásahu do tělesné a duševní integrity žalobce. Tím došlo k porušení práva na nedotknutelnost osoby garantovaného m. j. v článku 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce má podle § 6 odst. 1 a 2 zákona a § 9 odst. 1 až 4 zákona právo uplatnit svůj nárok na plnění u pojistitele [jméno] [příjmení], tj. u žalovaného, což žalobce učinil.

33. Pokud jde o žalobu na zaplacení náhrady za ztráty na výdělku, žalobce (po připuštění změny žaloby) požadoval po žalovaném zaplatit 53 754 Kč (viz č. l. 65). Podle § 2962 odst. 1 o. z. má žalobce právo na ztrátu na výdělku po dobu své pracovní neschopnosti způsobené trestným činem. Žalobce byl v pracovní neschopnosti v důsledku dopravní nehody od 20. 6. 2017 do 28. 2. 2018, tj. po dobu 8 měsíců a 11 dnů. V souladu s § 355 zákoníku práce soud zjistil pravděpodobný měsíční výdělek žalobce ve výši 14 500 Kč. Pokud soud vynásobil 14 500 Kč osmi měsíci, získal 116 000 Kč na měsíčním výdělku žalobce. Za červen 2017 byl žalobce v pracovní neschopnosti od 20. do 30. 6., tj. 11 dnů – 14 500 Kč děleno 30 (počet dnů v měsíci červnu 2017) se rovná 483,33 Kč (na den). Denní výdělek žalobce 483,33 Kč soud vynásobil počtem 11 dnů a získal 5 316,66 Kč jakožto výdělek žalobce za dobu od 20. 6. 2017 do 30. 6. 2017 Celkem průměrný výdělek po dobu pracovní neschopnosti žalobce činil 121 317 Kč (116 000 + 5 317), od kterého soud odečetl vyplacené dávky nemocenského pojištění (65 767 Kč) a dávky vyplacené zaměstnavatelem za prvních 14 dnů v pracovní neschopnosti žalobce (2 419 Kč); výsledkem je částka 53 131 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci z titulu náhrady za ztrátu na výdělku (výrok IV.) a ve zbytku – tj. 614 Kč - soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok VI. rozsudku).

34. Žalobce požadoval i zaplacení 7 475 Kč z titulu náhrady nákladů na vypracování znaleckého posudku (MUDr. [ulice]) z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. V této části je žaloba plně důvodná, a to hlavně podle § 513 o. z., když šlo o náklady spojené s uplatněném pohledávky u žalovaného, přičemž šlo o náklady účelně vynaložené (znalecký posudek z odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví) a vynaložené v příčinné souvislosti s trestným činem (pokud by [jméno] [příjmení] nejednal protiprávně, tak by žalobce nemusel vynakládat 7 475 Kč na to, aby důkazně podložil výzvu k zaplacení adresovanou žalovanému. Koneckonců i soud v tomto řízení z tohoto znaleckého posudku (s doložkou § 127a o. s. ř. – viz č. l. 19) vycházel. Soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci i částku 7 475 Kč (výrok II.).

35. Žalobce požadoval po žalovaném uhradit i 20 692 Kč z titulu bolestného podle § 2958 o. z. Soud v této části žalobě plně vyhověl pro důvodnost. K posouzení existence a rozsahu bolesti zpravidla je potřeba znalecký posudek (či odborné vyjádření z oboru zdravotnictví), jak plyne i z ustálené judikatury (srov. např. bod 15. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. 25 Cdo 2635/2018). V souladu s touto judikaturou soud postupoval a ze znaleckého posudku MUDr. [ulice] – vypracovaného v souladu s Metodikou – soud zjistil, že žalobce má právo na celkové bolestné ve výši 70 352 Kč. Žalovaný před podáním žaloby zaplatil žalobci na náhradě vyvažující vytrpěné bolesti částku 22 701 Kč a 27 589 Kč (nesporné mezi účastníky), a proto má žalobce právo na neuhrazený zbytek (z 70 352 Kč). Proto soud vyhověl dle § 2958 o. z. žalobě požadující zaplatit částku 20 692 Kč z titulu náhrady vyvažující vytrpěné bolesti (výrok I. rozsudku).

36. Žalovaný namítl citovanému znaleckému posudku MUDr. [anonymizováno] u bolestného, že intubace byla pod odborným lékařským dohledem, a proto žalovaný nesouhlasí s analogií užitou znalce (s položkou T 173 – cizí těleso v průdušnici), když nelze operaci co do bolestivosti připodobnit k úrazu v podobě cizího tělesa v průdušnici. Avšak znalec při výslechu vysvětlil (č. l. 134), že žalovaný byl intubován v souvislosti s operací prováděnou v plné anestezii (osteosyntéza), operace trvala přes hodinu, tedy objektivně žalobce měl cizí těleso v průdušnici – šlo o tracheální intubaci, což je proces zavedení tracheální rourky do průdušnice za účelem spolehlivého zajištění dýchacích cest. Znalec vysvětlil, že k podráždění hrtanu, trachey, hlasových vazů při intubaci dochází, jsou tam určité krevní výronky, nepříjemnosti a že po probuzení z anestezie pacient může být zachraptělý, může mít bolesti. Už proto je místné analogické ohodnocení bolesti dle položky cizí těleso v průdušnici.

37. Žalovaný namítl citovanému znaleckému posudku MUDr. [anonymizováno] stran ohodnocení bolesti S0600 v podobě analogie s otřesem mozku, že v případě operace šlo o odborný zákrok provedený po lékařským dohledem, a proto není namístě analogie s otřesem mozku. Nicméně ani této analogii znalcem užité nelze ničeho vytknout. Při celkové anestézii je vyřazeno veškeré vnímání z celého těla a vyřazeno vědomí. Z povahy věci se mozek z narkózy určitou dobu vzpamatovává a může dojít ke zmatečnosti po probuzení (obecně známé skutečnosti). Znalec též popsal možné rizika plynoucí z celkové anestezie – zejména zvracení, bolesti hlavy, a že proto jsou po určitou chvíli všichni pacienti sledování. Určitou podobnost mezi celkovou anestézií (která byla provedena žalobci) a otřesem mozku lze shledávat - to již v podobě poruchy vědomí (u otřesu mozku dochází m. j. ke zmatenosti a k bezvědomí, přičemž i u celkové anestézie dochází k vyřazení vědomí). Příznakem otřesu mozku bývá, že pacienti někdy mají tendenci usnout (analogie s celkovou anestézií) a může dojít u otřesu mozku - i při stavu po celkové anestézii – ke zmatenosti, k bolestem hlavy, nevolnosti, zvracení (obecně známé skutečnosti).

38. Žalobce požadoval zaplatit i 610 173 Kč podle § 2958 o. z. na náhradě ztížení společenského uplatnění. Smyslem náhrady za ztížení společenského uplatnění je peněžitou částkou odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu, pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního zapojení, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost, či rekreačních a volnočasových aktivit apod.

39. Soudní praxe od 2014 využívá jako jednu z možností výkladu § 2958 o. z. nezávaznou pomůcku, označenou též jako shora uvedená Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní zásady byly publikovány ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (Rc 63/2014). Soudce může zvolit a odůvodnit jinou metodu (výkladu), nicméně rozhodne-li se postupovat podle Metodiky, měl by – např. podle rozsudku Nejvyššího soudu z 15. 12. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1361/2021 - jí doporučená pravidla respektovat (případně odůvodnit, v čem a proč se od ní odchyluje), aby tato pomůcka neztratila svůj význam pro sjednocování soudní i mimosoudní praxe, neboť výstupy z jednotlivých řízení, v nichž by s Metodikou bylo nakládáno odlišně, by nebyly vzájemně porovnatelné, přičemž postup popsaný v Metodice má plnit zákonný princip slušnosti (§ 2958 věta druhá o. z.) i požadavek legitimního očekávání (§ 13 o. z.). Podle judikatury má být podkladem pro stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění zpravidla posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví; pouze v jednoduchých případech se lze spokojit s odborným vyjádřením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020 sp. zn. 7 Tdo 1485/2019 (Rt 51/2020) nebo ze dne 15. 12. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1361/2021). Od 1. 1. 2021 je znalecké odvětví přejmenováno na hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví (vyhláška č. 505/2020 Sb.). U náhrady ztížení společenského uplatnění přináší Metodika systém, který má vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy zohledňovat definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení (omezení) z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit, a to jak ve vztahu k průměrnému (obvyklému) poškozenému, tak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Nové pojetí je založené na stanovení rozsahu omezení (vyřazení) pomocí procentního vyjádření. K hodnocení trvalých následků by mělo být přistoupeno teprve poté, co se zdravotní stav relativně ustálí; přesné časové období nelze obecně určit. Východiskem přístupu k hodnocení závažnosti ztížení společenského uplatnění je Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dále též„ MKF“), vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Tento systém přiřazuje jednotlivým funkčním potížím určitý stupeň závažnosti (podpořený i procentní škálou) a vystihuje rozsah trvalého zdravotního postižení. [příjmení] závažnosti trvalého zdravotního postižení prostřednictvím objektivní klasifikace funkčních schopností je pojat jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti ve smyslu § 2958 o. z.) ve škále 0 – 100 % pro jednotlivé položky (domény – označené písmenem d a trojciferným kódem, v některých případech doplněné i o čtyřmístné podpoložky) v devíti oblastech společenského zapojení (smyslem je vymezit u každé z činností spektrum aktivit, které má být zkoumáno, aby bylo stupněm či procentem obtíže vyjádřeno, jak doložené zdravotní trvalé obtíže vyřazují poškozeného z různých životních činností, které jsou v lidském životě obvyklé). Tím je zajištěna objektivizace zdravotního stavu pomocí lékařsky podložené klasifikace. Při posouzení obtíží poškozeného znalci obvykle popisují zdravotní stav poškozeného též s využitím pojmů obsažených v komponentách Tělesné funkce a Tělesné struktury MKF a podle Mezinárodní klasifikace nemocí, aby bylo možné posoudit, zda uváděnému stupni poklesu aktivit odpovídá i stupeň poškození s těmito aktivitami souvisících tělesných funkcí a struktur. Kvalifikátory se použijí ve stupni omezení podle škály stupňů od 0 do 4: – stupeň 0: žádná obtíž (nepřítomná, zanedbatelná, 0– 4 %) – osoba nemá a nepociťuje žádný problém, – stupeň 1: lehká obtíž (mírná, nízká, 5– 24 %) – problém je přítomen méně než 25 % času hodnocené činnosti s intenzitou, kterou může osoba tolerovat (je dobře snesitelný), a děje se zřídka během posledních 30 dní, – stupeň 2: středně těžká obtíž (zřetelná větší, 25– 49 %) – problém je přítomen méně než 50 % času hodnocené činnosti s intenzitou, která zasahuje do každodenního života (je zřetelný), a děje se občas během posledních 30 dní, – stupeň 3: těžká obtíž (vysoká, extrémní, 50– 95 %) – problém je přítomen více než 50 % času hodnocené činnosti s intenzitou, která částečně rozvrací každodenní život osoby (značně velký), a děje se často během posledních 30 dní, – stupeň 4: úplná obtíž (úplná, 96– 100 %) – problém je přítomen více než 95 % času hodnocené činnosti s intenzitou, která zcela rozvrací každodenní život osoby (obtíže jsou nesnesitelné nebo je funkce nemožná), a děje se každý den během posledních 30 dní. Tento systém umožňuje zjistit výsledné procentní omezení poškozeného ve všech oblastech společenského uplatnění, a vytvořit tak základní medicínsky podložené srovnání stavu konkrétního poškozeného účastníka s jinými osobami trpícími trvalými zdravotními následky. Soudní praxe vychází z tzv. výchozí rámcové částky, vyjadřující pomyslné 100% vyřazení poškozeného ze společenského života. Výše této částky se vyjadřuje pomocí 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. kdy je možno přistoupit k vyčíslení náhrady; pokud jde o souzenou věc: 11 801 600 Kč pro rok 2018. Procentní podíl (odpovídající zjištěnému stupni omezení poškozeného) z výchozí rámcové částky představuje základní ohodnocení náhrady nemateriální újmy při trvalých zdravotních následcích a je proporcionálním vyjádřením ztráty průměrného potenciálu pro určitý typ postižení. Individuální přístup a zohlednění zvláštností jednotlivého případu předpokládá, že takto zjištěná částka základního ohodnocení bude modifikována některými dalšími okolnostmi, které již nemají medicínskou povahu. Patří sem zejména věk poškozeného, intenzita jeho předchozího zapojení (ztráta skutečně výjimečné lepší budoucnosti) a důvody vyjmenované demonstrativně v § 2957 o. z. Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, zvyšuje soudní praxe základní částku stanovenou shora popsaným postupem přibližně o 10 % pro poškozené ve věku [číslo] let. Mladší člověk je závažným poškozením zdraví připraven o radosti života, které si již starší člověk užil, a bude nucen se vyrovnávat se svým handicapem po delší dobu.

40. Úkolem znalce je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného z životních činností definovaných v Metodice tak, aby soud mohl učinit právní závěr o výši náhrady za nemajetkovou újmu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017, Rt 39/2018; rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 12. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1361/2021). Tento závěr má povahu objektivizující, neboť posuzuje konkrétní postižení daného poškozeného, ovšem v obecné rovině všech v úvahu přicházejících činností (viz uvedené domény a jejich definice) bez ohledu na subjektivní pocity a individuální specifika poškozeného. Soud stanoví výši náhrady za ztížení společenského uplatnění. Soud je oprávněn m. j. kontrolovat, zda znalec vyčerpal při hodnocení celou definici jednotlivých domén či zda neopomenul některé z nich hodnotit, resp. může dotazem na znalce zjišťovat, jakými úvahami byl při stanovení stupně či procenta obtíží veden. Pochybení v tomto směru může totiž vést ke zkreslení výsledku (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1361/2021).

41. Soud aplikoval Metodiku a vycházel i ze znaleckého posudku MUDr. [ulice], který hodnotil a z důvodů shora vyložených soud přijal závěr o výsledném procentním omezení poškozeného ve všech oblastech společenského uplatnění v podobě 2,1766666665 %. V souladu s Metodikou soud aplikoval výchozí rámcovou částku 11 801 600 Kč. Procenta 2,1766666665 % z 11 801 600 Kč činí 256 881, 49331366 Kč. V souladu s Metodikou soud aplikoval modifikaci věkem žalobce, a proto zvýšil získanou částku o 10 %, což činí částku (po zaokrouhlení) 282 570 Kč. Žalobce tak je povinen zaplatit žalovanému náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 282 570 Kč (výrok III.) a ve zbytku žalobní částky – tj. co do částky 327 603 Kč - soud žalobu zamítl (výrok V.).

42. K hodnocení důkazu znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] soud dodává, že dospěl k rozdílnému výslednému procentnímu omezení poškozeného v oblastech společenského uplatnění (závěr znalce [příjmení] [jméno]: 4,70 % versus závěr soudu: 2,17 %) hlavně ze dvou důvodů (srov. i text shora). Jednak znalec [příjmení] [příjmení] nesprávně zahrnul do posudku obtíže žalobce (bolesti zad), u nichž bylo (po vyhotovení posudku MUDr. [příjmení]) kmenovými znalci (z oboru chirurgie a neurologie) prokázáno, že nejsou v příčinné souvislosti s trestným činem, tj. dopravní nehodou. Za druhé šlo o otázku právního posouzení podle § 2918 o. z., které přísluší soudu – úvaha soudu o míře spoluúčasti poškozeného žalobce na vzniku újmy. Totiž soud za pomocí znaleckého posudku z kmenového oboru, tj. z psychiatrie (i za pomoci výslechu tohoto znalce – psychiatra MUDr. [anonymizováno]) dospěl k závěru o dvoutřetinovém podílu žalobce na vzniku jeho duševní choroby a z ní plynoucích obtíží žalobce (srov. text shora).

43. Byť tak podíl trestného činu (dopravní nehody) na vzniku některých újem (tj. těch, které nesouvisely s omezením žalobce u levé horní končetiny) nebyl vyšší než jedna třetina, soud i tak shledal za naplněnou příčinnou souvislost mezi trestným činem a žalobcovou duševní chorobou a souvisejícími obtížemi žalobce. Je totiž běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Pro existenci kauzálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází jedině tehdy, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li však původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Uvedené právní názory plynou i z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 190/2021).

44. Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě ve smyslu § 2918 o. z. je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se zvažují veškeré příčiny, existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná. Zavinění dokonce může absentovat, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti; ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený nese i následky náhody, která jej postihla. Rovněž tyto právní názory byly přijaty v ustálené judikatuře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2216/2019 či 25 Cdo 2248/2020, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2810/2019).

45. Jelikož šlo o odbornou otázku (jaké okolnosti přispěly ke vzniku duševní choroby žalobce a obtíží s ní spojených), soud v souladu s § 127 odst. 1 o. s. ř. ustanovil znalce z obou psychiatrie (MUDr. [celé jméno znalce]) a i za pomocí znaleckého posudku a výslechu tohoto znalce soud zjistil, že již z působení prvotní příčiny (trestného činu, tj. dopravní nehody) lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku a že původní škodná událost (trestný čin) zůstala tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, a proto se příčinná souvislost nepřerušuje. [jméno] soud poukazuje zejména na zjištění z výslechu znalce [příjmení] [jméno], že trestný čin fungoval jako lavinový efekt, že to byla první koule, která se spustila ze svahu a pak se na obalovala zbývajícími příčinami, že to byla lavina, která způsobila a nabalila další problémy, že šlo o událost, která ho vyřadila ze zaběhlého života a pak to s sebou bralo další problémy, že měla významný vliv a odšpuntovala problémy žalobce, že žalobce do doby trestného činu (dopravní nehody) nepotřeboval psychologickou či psychiatrickou podporu a od té doby ji začal využívat. 46. [příjmení] soud zjistil ze znaleckého posudku psychiatra MUDr. [anonymizováno], že sice na straně jedné další příčiny duševních poruch žalobce a obtíží s nimi spojenými si žalobce způsobil sám vlastním chováním (zneužíváním léků a škodlivé užívání alkoholu) - a nebo jsou odvislé od žalobcovy trvalé osobnostní charakteristiky jako osoby impulzivní, nezralé - ale že na straně druhé tyto okolnosti nepůsobily jako výlučná a samostatná příčina, která by vyvolala vznik újmy (duševní poruchy, obtíží s nimi spojených) bez ohledu na trestný čin (původní škodnou událost). Trestný čin ([jméno] Jecha) zůstal tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, a proto se příčinná souvislost nepřerušila (k tomu srov. i výpověď znalce, že kdyby žalobce nezneužíval léky a škodlivě neužíval alkohol, tak by i tak žalobce měl potíže).

47. Soud zejména s přihlédnutím k důkazu znaleckým posudkem psychiatra MUDr. [anonymizováno] (a výslechu tohoto znalce) dospěl k závěru o dvou třetinovém (spolu) způsobení si újmy na zdraví (duševních poruch a obtíží s nimi spojenými) ze strany žalobce. V této souvislosti soud poukazuje zejména na bod 12) a 13) na str. 74 a 75 znaleckého posudku a na výslech znalce, při kterém znalec zejména vypověděl, že u duševní poruchy přizpůsobení - reakce na stres, u oslabení vůle (hypopatie) je vliv dopravní nehody maximálně třetinový ze všech faktorů, že totéž platí u lehké deprese, u syndromu závislosti na lécích a škodlivého užívání alkoholu ve smyslu úlevového pití (posttraumatickou stresovou poruchou žalobce již netrpí, a proto od ní nelze odvíjet ztížení společenského uplatnění). Při takovém právním posouzení ve smyslu § 2918 o. z. pak soud ve shora vysvětleném smyslu pokrátil o dvě třetiny to které procentní omezení žalobce v konkrétní doméně, tj. v konkrétní oblasti společenského uplatnění.

48. K námitkám žalovaného soud uvádí následující.

49. Sice z důkazu printscreenem facebookového profilu plyne, že žalobce 23. 12. 2017 napsal na facebook dotaz, kdo mu zapůjčí motorku na„ vánoční burácení“. To však nijak shora uvedené závěry nevyvrací. Koneckonců tento příspěvek vysvětlila svědkyně [jméno] [příjmení] v tom smyslu, že to jen v nějaké chvilce napsal, že možná šlo o lítost, když po nehodě na motorce nebyl a do nehody jezdíval právě i na„ vánoční burácení“.

50. Z důkazu printscreenem facebookového profilu v podobě profilového fota žalobce při provádění kopu ve vzduchu nelze rovněž nic vyvozovat ve smyslu zpochybnění shora uvedených závěrů. Koneckonců z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jde o fotografii z doby před nehodou.

51. Žalovaný argumentoval printscreenem facebookového profilu z 5. 3. 2018, že z něj plyne, že dopravní nehoda na něm nezanechala psychické problémy, pokud si na ni tehdy nevzpomněl (důkaz facebookovým příspěvkem žalobce z 5. 3. 2018:„ Nesrazilo tě auto?“,„ Ne ne“,„ Vlastně jo 19. 6.“,„ …srdce jako zvon… jatra jakokamen,, sup do areny…“). Ani obsah takového facebookového příspěvku žalobce shora uvedené závěry nevyvrací. Nejen že si na nehodu žalobce vzpomněl (viz„ Vlastně jo 19. 6.“), což dokazují i zprávy od psychiatra MUDr. [příjmení] i vyšetření žalobce znalcem psychiatrem MUDr. [anonymizováno]. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce předmětný text nemyslel vážně, že někdy se chová tak, aby byl zajímavý a chtěl se vytáhnout a že šlo i o projev jeho osobnosti v podobě snílka, tedy že snil o činnostech, které již po nehodě nerealizoval.

52. Žalovaný namítl, že znalec [příjmení] [příjmení] některé položky hodnotil opakovaně, nesprávně duplicitně - domény D 220, D 230 a D 240, jakož i D 640 a D 650. Této námitce nelze přisvědčit. Znalec [příjmení] [příjmení] i soud postupoval v souladu s Metodikou, která tyto domény zavádí a činí je jako samostatné, přičemž je jejich obsah rozdílný. K tomu i znalec [příjmení] [příjmení] při výslechu přiléhavě vypověděl, že domény se otevírají jedna po druhé a že je musí zhodnotit a že nejsou žádné domény v programu duplicitně a každá doména je popisována jinak. [jméno] soud poukazuje i na Třístupňovou klasifikaci upravenou podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health: ICF) pro účely Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (§ 2958 o. z.) – dostupnou na webové stránce Nejvyššího soudu ([webová adresa] Edit/Rozhod): Doména d 220 Provádění mnohočetných úkolů zahrnuje:„ Provádět jednoduché nebo složité a koordinované akce jako složky mnoho četných, integrovaných a složitých úkolů, postupně nebo současně. Mentální i fyzické předpoklady se na výsledku hodnocení podílejí každý zhruba 50:50.“. Doména d 230 Vykonávání běžné denní povinnosti zahrnuje:„ Vykonávat jednoduché nebo složité povinnosti a koordinované akce plánovitě, řídit a kompletovat požadavky procedur nebo povinností ze dne na den, jako je odhadování času a vytváření plánů pro jednotlivé aktivity v průběhu dne. Jde o mentální i fyzické předpoklady pro plánování rutinních úkolů a řízení času během dne. Schopnost uvědomit si je, naplánovat a provést se hodnotí každá zhruba jednou třetinou.“; doména d 240 Zvládání obtíží a jiných psychických nároků zahrnuje:„ Zvládat jednoduché nebo složité a koordinované činnosti, aby se řídily a kontrolovaly psychické požadavky na provádění úkolů vyžadujících jasnou odpovědnost a obsahujících distrakci (rušivé vlivy), stres (obtíže), nebo krize, jako je řízení vozidla během velkého provozu nebo péče o mnoho dětí.“; doména d 640 Vykonávání domácích prací zahrnuje:„ Uspořádat domácnost úklidem domu, praním prádla, používat domácí spotřebiče, skladovat potraviny a odstraňovat odpadky; zametáním, vytíráním, mytím stolů, stěn a ostatních povrchů; shromažďovat a rozdělit domácí odpadky; upravit pokoje, klozety a výtahy; prát, sušit, skládat a žehlit prádlo; čistit obuv; používat košťata, kartáče a vysavače; používat pračky, sušičky a žehličky.“; doména d 650 [příjmení] o předměty v domácnosti obsahuje:„ Udržovat a upravovat domácnost a jiné osobní předměty, včetně domu a všeho, co obsahuje látky, dopravní prostředky a pomocné prostředky, starat se o rostliny a zvířata, jako vymalovat nebo tapetovat pokoje, připevňovat nábytek, opravovat vodovod, udržovat vozidlo, zalévat rostliny, udržovat v čistotě a krmit domácí zvířata.“. Přitom takto vymezený obsah domén vychází z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (viz První české vydání překladu anglického vydání International Classification of Functioning, Disability and Health (World Health Organization z 2001) od prof. MUDr. Jana Pfeiffera, DrSc. a doc. MUDr. Olgy Švestkové, Ph.D).

53. Soud pro nadbytečnost nevyhověl důkaznímu návrhu žalovaného na výslech nadřízeného zaměstnance žalobce u [právnická osoba] s. r. o. To již proto, že relevantní skutečnosti stran náhrady na ztrátě na výdělku byly objasněny listinnými důkazy. Pokud žalovaný navrhoval tento důkaz i ke zjištění pracovních výkonů žalobce po dopravní nehodě, pak šlo zároveň i o důkaz nezpůsobilý objasnit dotazovanou skutečnost, když z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný u [právnická osoba] s. r. o. již nepracuje. Pakliže žalovaný navrhoval tento důkaz i k vyjádření zaměstnavatele k oprávněnosti délky pracovní neschopnosti, pak ani k této skutečnosti by se zamýšlený svědek jakožto zaměstnavatel kvalifikovaně vyjádřit nemohl (nešlo by např. o svědka z oboru zdravotnictví, který by hypoteticky byl odborně způsobilý zpochybnit lékařské odůvodnění trvání pracovní neschopnosti). Z důkazu Potvrzením o vyplacených dávkách nemocenského pojištění soud zjistil existenci a délku pracovní neschopnosti, včetně přiznané dávky nemocenského pojištění, která je odvislá od předchozího posouzení důvodnosti takového nároku, včetně důvodnosti existence a trvání stavu pracovní neschopnosti. Z takového posouzení příslušného správního orgánu pak soud v souladu s § 135 odst. 2 o. s. ř. vychází, a v řízení nevyplynula najevo skutečnost, která by mohla vést soud k opačnému postupu (nevycházet ze správního rozhodnutí o dávkách nemocenského pojištění, které implikovaly oprávněnost existence a trvání pracovní neschopnosti).

54. Soud pro nadbytečnost nevyhověl důkaznímu návrhu žalovaného na výslech zaměstnavatele žalobce [právnická osoba] Žalovaný tento důkaz navrhl k vyjádření tohoto zaměstnavatele zejména k náplni práce žalobce, jeho pracovním výkonům, jeho kázni. Avšak ztížení společenského uplatnění nebylo žalobci přiznáno za zhoršení jeho možností účastnit se pracovního procesu (viz jednotlivé domény znaleckého posudku věnujícímu se ztížení společenského uplatnění). Nadto z obsahu spisu plyne, že v době vyhlášení rozsudku již žalobce nepracoval u [právnická osoba], a proto by nešlo o důkaz způsobilý objasnit poměry žalobce (srov. znalecký posudek MUDr. [anonymizováno], str. 63, č. l. 234, o tom, že v době posuzování znalcem, tj. 28. 5. 2021, žalobce již nebyl zaměstnán – tj. ani u společnosti [právnická osoba] - a pobíral invalidní důchod a jen si přivydělával brigádně; srov. znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce], str. 5, č. l. 296, o tom, že žalobce se v době posuzování znalcem, tj. 7. 2. 2022, vrátil k práci zedníka a řidiče na plný úvazek, tedy již zjevně nepracoval u společnosti [právnická osoba]; srov. výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] o tom, že žalobce u společnosti [právnická osoba] neprovozoval práci řidiče, ale pracoval se železem).

55. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. Žalovaný tuto svědkyni navrhoval vyslechnout zejména ke skutečnosti, že„ trojúhelník“ mezi žalobcem, [jméno] [příjmení] a manželkou žalobce je jednou z okolností, která může mít vliv na psychiku žalobce. Nicméně (po jistou dobu trvající) existence milostného vztahu mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] byla zjištěna již z listinných důkazů, stejně jako fakt, že i odhalení mileneckého vztahu působilo žalobci psychické obtíže (srov. důkaz lékařskou zprávu psychiatra MUDr. [jméno] [příjmení] z 13. 10. 2017 na č. l. 17 verte o tom, že„ Ve vztahu je to na mrtvém bodě, proflákl se ten trojúhelník s p. [příjmení], nějak to neřeší“ a nebo z 21. 3. 2018 na č. l. 18 verte o tom, že“ Všechno se řeší, i vztah s p. Domanskou”). Existence milostného vztahu žalobce s paní [příjmení] plyne i z psychiatrického znaleckého posudku (str. 63, č. l. 234), a to v tom smyslu, že se po dopravní nehodě„ provalil“, ale že s ní žalobce již v době psychiatrického vyšetření znalcem (28. 5. 2021) nebyl. Rovněž skutečnost, že takový paralelní (milostný) vztah žalobce s [jméno] [příjmení] (spolu) působil žalobci psychické obtíže, vyplynula z listinných důkazů (shora citované dvě lékařské zprávy psychiatra MUDr. [příjmení]) a z psychiatrického znaleckého posudku, avšak to na shora uvedených závěrech soudu nic nemění. Soud totiž přijal závěr o spoluzpůsobení si (psychické) újmy žalobcem v rozsahu dvou třetin, a do těchto dvou třetin spadají i okolnosti jako je milostný vztah žalobce s paní [příjmení] a jeho prozrazení (srov. i výpověď znalce psychiatra MUDr. [anonymizováno] o tom, že dopravní nehoda se na vzniku duševních poruch žalobce podílela do jedné třetiny ze všech stresových, rizikových faktorů a že mezi tyto další faktory patří i stresory partnerské, odhalení milostného trojúhelníku). Tím méně pak byl důvodný důkazní návrh žalovaného znaleckým posudkem ohledně duševního stavu [jméno] [příjmení] založený dle žalovaného ve spise u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 121/2019 (obsahující údajně zprávy z psychiatrické ambulance, kde podle tvrzení žalovaného na č. l. 148 měla [jméno] [příjmení] hovořit s psychiatrem m. j. o svém vztahu s žalobcem); nehledě na to, že jde o důkazní návrh žalovaného z 5. 2. 2021, tedy až po koncentraci řízení (viz § 118b odst. 1 o. s. ř.).

56. Pokud jde o výslech svědkyně [jméno] [příjmení], ta sice je manželkou žalobce, v soudní praxi však obecně platí, že ani skutečnost, že svědek je např. příbuzným některého z účastníků řízení, sama o sobě nemůže vést k závěru, že jeho výpověď je nepravdivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1751/97, či rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. 12 Cmo 193/2014). Ostatně soud v souladu s § 126 odst. 1, 2 o. s. ř. na začátku výslechu svědkyni poučil o trestních následcích křivé výpovědi a svědkyně tak vypovídala s vědomím hrozby trestního postihu za uvedení nepravdy. Výpověď svědkyně soud shledal za věrohodnou (až na jednu jedinou výjimku v otázce mimomanželského vztahu s [jméno] [příjmení], jehož existence byla prokázána písemnými důkazy, zejména ze zprávy psychiatra MUDr. [příjmení] o tom, co mu řekl samotný žalobce; na stranu druhou nelze nevidět, že otevřené veřejné přiznání nevěry manžela - přitom ke kamarádce svědkyně - musí být bolestivé a v jistém smyslu i zostuzující pro manželku; navíc z prosté skutečnosti milostného vztahu jejího manžela k [příjmení] [příjmení] ještě neplyne, co konkrétně o tom věděla i svědkyně (žalobce milostný vztah s [jméno] [příjmení] přiznal před psychiatrem a znalcem [příjmení] [jméno], a proto svědkyně ani nemusela před soudem vypovídat nepravdu a skutečně mohla být subjektivně v dobré víře, že [jméno] [příjmení] byla jen kamarádkou její a kamarádkou žalobce, jak vypověděla u soudu 19. 1. 2021)).

57. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud vycházel z následujících úvah. Žalobce uplatnil žalobou několik žalobních nároků (se samostatným skutkovým základem).

58. Žalobce požádal zaplatit 300 000 Kč (29,85 % z celkem žalované částky) z titulu tzv. další nemajetkové újmy podle § 2958 o. z., avšak následně vzal žalobu v tomto nároku zcela zpět, aniž by mu žalovaný cokoli po podání žaloby zaplatil. Zde by tak žalobce podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. měl povinnost hradit náklady řízení žalovanému. Totéž platí u původního žalobního nároku na zaplacení 12 073 Kč (1,20 % z celkem žalované částky) z titulu náhrady škody za zničení věcí žalobce při nehodě. Naproti tomu byl žalobce plně úspěšný u žalobního nároku na zaplacení nákladů za znalecký posudek (7 475 Kč – 0,74 % z celkem žalované částky) a bolestného (20 692 Kč – 2,05 % z celkem žalované částky) a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by tak měl právo na náhradu nákladů řízení stran těchto dvou nároků. U žalobního nároku na náhradu ztráty na výdělku (53 745 Kč – 5,34 procent z celkem žalovaní částky) by žalobce měl rovněž právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož jeho neúspěch byl jen v poměrně nepatrné části (614 Kč z celkových 53 745 Kč).

59. U žalobního nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění (610 173 Kč – 60,72 % z celkem žalované částky) by neměl právo na náhradu nákladů řízení nikdo z účastníků řízení. Žalobce měl úspěch co do 282 570 Kč, žalovaný co do 327 603 Kč, tedy žalobce by měl úspěch 46,3 procent, a žalovaný by měl úspěch 53,7 procent, což znamená úspěch a neúspěch přibližně stejný u obou účastníků, a proto by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladu řízení. Přitom šlo jednoznačně o nejdůležitější předmět řízení. Jednak šlo co do výše žalované částky o 60,72 procent, ale především téměř veškeré dokazování bylo vedeno právě za účelem rozhodnutí o žalobě na náhradu ztížení společenského uplatnění. Již s ohledem na to, co bylo hlavním předmětem tohoto řízení, a tudíž i příčinou vzniku drtivé většiny nákladů řízení účastníků – tj. žaloba na náhradu ztížení společenského uplatnění – soud rozhodl ve výroku VII., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (srov. i např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 170/99, podle kterého soud musí při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení posoudit, co je v dané věci hlavní a co doprovodné).

60. Nebylo možné dovodit, že žalobce má právo - stran náhrady ztížení společenského uplatnění - na plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Neúspěch žalobce totiž spočíval v základu nároku, jelikož základ nároku zahrnuje i posouzení spoluúčasti žalobci na vzniku újmy (tedy míra odpovědnosti žalobce a žalovaného), přičemž výjimka ze zásady procesního úspěchu uvedená v § 142 odst. 3 o. s. ř. se uplatní jen v případech, kdy výše (nikoli základ) žalovaného plnění závisela na znaleckém posudku nebo úvaze soudu (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1593/2015 či usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2942/12). Jak uvedl například Nejvyšší soud v usnesení z 24. 3. 2015 sp. zn. 25 Cdo 37/2015 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 66, ročník 2015),„ v případě posuzování míry spoluzavinění poškozeného se nejedná u úvahu soudu o výši plnění ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř.“ (shodně i např. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 7. 2015 sp. zn. 25 Cdo 853/2015)

61. Další důvod k rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, spočívá v následujících úvahách. Žalobce by měl nárok na uhrazení nákladů řízení ve vztahu k řízení o 20 692 Kč, 7 475 Kč, 53 745 Kč, což tvoří 2,05 %, 0,74 % a 5,34 %, tedy celkem 8,13 %, tj. po zaokrouhlení 8 % z celkového předmětu řízení. Žalovaný by měl právo na uhrazení nákladů řízení ve vztahu k řízení o 300 000 Kč a 12 073 Kč, což tvoří: 29,85 % a 1,20 %, tj. v součtu 31 % z celkového předmětu řízení. Tudíž podle tohoto klíče by žalovaný měl právo na náhradu nákladů řízení, a to ve výši rozdílu 31 mínus 8, tj. 23 %. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. by tak žalovaný měl právo na náhradu jen 23 % nákladů řízení. Soud by však žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, a to zejména z důvodu: a) žalobci nezbylo - pro chování žalovaného, který mu ničeho nezaplatil na ztížení společenského uplatnění, nezaplatil plnou částku důvodně požadovaného bolestného a nezaplatil mu ničeho na ztrátě na výdělku – nic jiného než podat žalobu a vést řízení, přičemž tím účelně uplatňoval náklady za právní zastoupení (z tohoto pohledu se soudu jevilo nespravedlivé rozhodnout, aby žalobce byl ještě povinen hradit žalovanému náklady řízení); b) pokud jde o významnou část z celkového předmětu řízení, tj. částku 300 000 Kč a 12 073 Kč, v níž neměl žalobce úspěch, tak v této části žalobce vzal žalobu zpět již po 1. úkonu právní služby na straně žalovaného, tedy ještě v době, kdy náklady řízení vzniklé i na straně žalovaného byly nízké, v samém počátku sporu (drtivě většinová část řízení probíhala při projednání té části žaloby, v níž se poměry úspěchu účastníků přiblížily - žalobce měl úspěch co do částky 287 708 Kč a žalovaný co do částky 404 377 Kč; náklady řízení vzniklé žalovanému před částečným zpětvzetím žaloby byly marginální). Nad to, lze přidat další úhel pohledu. Pokud by soud nepřihlížel k předmětu řízení, ohledně kterého byla žaloba vzata zpět, tak by žalobce měl úspěch celkem co do 363 868 Kč a žalovaný co do 328 217 Kč (počítáno jen z celkového předmětu řízení, tj. z 692 085 Kč); tj. žalobce by měl úspěch co do 52,5 procent a žalovaný by měl úspěch co do 47,5, což je úspěch obou přibližně stejný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

62. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.:„ Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“. Státu vznikly náklady řízení v celkové výši 30 346,06 Kč (jde o to znalečné, které bylo vyplaceno z rozpočtových prostředků soudu, a tedy nejde o tu část znalečného, která byla vyplacena soudem ze žalobcem složené zálohy na znalečné v celkové výši 10 000 Kč): 18 000 Kč vyplacených znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] (č. l. 197 a 252), 11 588 Kč vyplacených znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] (č. l. 245 a 253) a 758,06 Kč znalci [celé jméno znalce] (č. l. 309 a 377).„ Výsledek řízení” (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) značí, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu z účastníků, komu vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení; jestliže povinnost nevznikla žádnému z účastníků s ohledem na výsledek sporu, rozdělí se náklady státu mezi účastníky rovnoměrně (shodně např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 92/08 či Občanský soudní řád, 3. vydání, 2021, C. H. Beck, s. 710 - 711: M. Bílý). Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a proto každý z účastníků má povinnost hradit náklady státu rovným dílem, tj. každý po částce 15 173,03 Kč (výrok VIII. a IX.).

63. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích:„ Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.“. Žalobce byl v řízení osvobozen od poplatku (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.), a proto„ podle výsledku řízení“ soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit příslušnou část poplatku, jelikož soud žalobci alespoň zčásti vyhověl. Soudní poplatek, který je žalovaný povinen zaplatit podle výsledku řízení, se vyměřuje z toho, co bylo navrhovateli rozhodnutím soudu přiznáno (shodně např. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. 7. 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95; rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 12. 2020 sp. zn. 25 Cdo 859/2020). Žalobci byla přiznána částka 20 692 Kč, 7 475 Kč, 282 570, 53 131 Kč – tj. celkem 363 868 Kč. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb.:„ Je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno více peněžitých plnění, je základem procentního poplatku jejich součet. Peněžitá plnění, pro která je stanovena rozdílná sazba poplatku, jsou však samostatným základem poplatku.“. Výše soudního poplatku byla určena v souladu s § 6 odst. 2 věta první i druhá zákona o soudních poplatcích podle položky 1 odst. 1. b) sazebníku soudních poplatků ve výši 5 % z částky 60 606 Kč (přiznaná náhrada za ztrátu na výdělku a za náklady na znalecký posudek), když soudní poplatek činí 3 060,50 Kč. Dále podle položky 3 písm. b) sazebníku soudních poplatků ve výši 1 % z částky 303 262 Kč (přiznané bolestné a náhrada ztížení společenského uplatnění) soudní poplatek činí 3 032,70 Kč, když nárok žalobce vycházel z nemajetkové újmy způsobené při zásahu do jeho přirozeného osobnostního práva na ochranu zdraví (metodologicky obdobně srov. např. bod 26. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 11. 2. 2020 sp. zn. 25 Cdo 3788/2018; v principu obdobně srov. dopad § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu i na žalobní nároky na zaplacení tzv. bolestného a náhrady ztížení společenského uplatnění a neaplikovatelnost § 7 a § 8 advokátního tarifu – viz usnesení Nejvyššího soudu z 10. 11. 2021 sp. zn. 25 Cdo 4145/2019, bod 26. či rozsudek Krajského soudu v Brně z 22. 7. 2020 č. j. 44 Co 555/2018-352, bod 18.). Žalovaný je tak povinen zaplatit soudní poplatek v celkové částce 6 063,20 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.) České republice na účet Městského soudu v Brně (výrok X.).