46 C 133/2018-327

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o vydání movitých věcí a o zaplacení částky 267 732 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje o části žaloby požadující zaplacení částky ve výši 108 111 Kč z titulu náhrady škody.

II. Žalovaný je povinen vydat žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku následující movité věci: - nerezový stůl, - výdejní ohřívací stůl 3 GN 1/1 (tj. na tři gastronádoby o velikosti 53 cm × 32,5 cm) 1200 cm nerez, - stůl s policí a zásuvkou 700×700 cm nerez, - dřez dvoudílný – lisovaný 1200 cm nerez, - stůl s policí a zásuvkou 1200 cm nerez, - stůl + police + nierolen deska zapuštěná včetně nierolen desky závěs. 1400 cm nerez, - dřez nerez, - bílá kombinovaná lednice – mrazák, - dřez s výlevkou nerez, - stůl s dřezem, policí a zásuvkou 1900 cm nerez, - bílá chladící skříň kombinovaná 350 litrů, - bílá mrazící skříň 350 litrů, - jeden skladový regál čtyřpolicový, - jeden kotel varný 60 litrů Zanussi Professional elektrický nepřímý ohřev 700×700 nerez, - bílá mrazící truhla GT 3182, - pracovní stůl s policí 1900 nerez, - pět plechů černých smalt.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 159 621 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 126 983,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení částku ve výši 10 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení domáhal vydání movitých věcí specifikovaných ve výroku II. tohoto rozsudku a zaplacení částky uvedené ve výroku I. a III. zejména s následujícími tvrzeními. Žalobce umístil do restaurace nacházející se v nemovitosti žalovaného své věci jakožto zařízení do kuchyně uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku a další kuchyňské zařízení (specifikované v bodě 23. odůvodnění tohoto rozsudku), přičemž movité věci ve vlastnictví žalobce uvedené ve výroku II. rozsudku se nacházejí i nadále v nemovitosti žalovaného (v dispozici žalovaného), ale zbývající kuchyňské zařízení (viz bod 23. níže) se tam nenacházejí. Věci uvedené ve výroku II. tak má být žalovaný povinen vydat žalobci a za věci žalobce z kuchyně - které se v nemovitosti žalovaného již nenacházejí - má žalovaný být povinen nahradit žalobci škodu (jejich obvyklou cenu) ve výši 267 732 Kč. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, z důvodů uvedených a vypořádaných níže.

2. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

3. Dne 16. 9. 1999 byla uzavřena kupní smlouva mezi [právnická osoba] jako prodávajícím, [právnická osoba] jako kupujícím (a leasingovým pronajímatelem) a žalobcem jako nájemcem - obsahem smlouvy byl převod vlastnictví k (v tomto bodě odůvodnění rozsudku uvedenému) novému zařízení do kuchyně na kupujícího a předání do užívání žalobci jako leasingovému nájemci, a to k provozu restaurace [anonymizováno] [obec] žalobcem od 16. 9. 1999. Téhož dne byla mezi [právnická osoba] jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem uzavřena smlouva o finančním pronájmu (leasing) ([číslo]), na základě které [právnická osoba] (v tomto bodě odůvodnění rozsudku níže uvedené) věci předala do pronájmu žalobci s měsíčním nájemným po dobu 36 měsíců s tím, že prodejní cena po ukončení pronájmu bude 1 000 Kč s DPH. Dne 18. 10. 2002 [právnická osoba] vystavila potvrzení, že žalobce se stal výlučným vlastníkem předmětu leasingu, tedy (v tomto bodě odůvodnění rozsudku níže citovaných žalovaných) věcí určených jako zařízení do kuchyně (které tvořily předmět shora citované kupní smlouvy a smlouvy o finančním pronájmu): nerezová neutrální plocha Zanussi 700×700×850 cm, nerezová grilovací deska pl. Zanussi Professional hladká 350×700 cm, nerezová pánev smažící plyn Zanussi Professional nerez vana – 40 litrů 700×700 cm, nerezový sporák kombin. Zanussi Professional 6 hořáků + elektrická trouba 1050 cm, výdejní ohřívací stůl 3 GN 1/1 (tj. na tři gastronádoby o velikosti 53 cm × 32,5 cm) 1200 cm nerez, stůl 2× police 1200 cm nerez, stůl s policí a zásuvkou 700×700 cm nerez, dvojdřez lisovaný 1400 cm nerez, dřez dvoudílný – lisovaný 1200 cm nerez, stůl s policí a zásuvkou 1200 cm nerez, stůl + police + nierolen deska zapuštěná vč. nierolen desky závěs. 1400 cm nerez, stůl s dřezem, policí a zásuvkou 1900 cm nerez, bílá chladící skříň kombinovaná 350 litrů, bílá mrazící skříň 350 litrů, 5× skladový regál čtyřpolicový (1000 cm nerez; 1300 cm nerez; 800×500× 1800 cm nerez), stůl + 2× police 1410 cm nerez, 2× kotel varný 60 litrů Zanussi Professional elektrický nepř. ohřev 700×700 nerez, bílá mrazící truhla GT 3182, saladeta nerez, pracovní stůl s policí 1900 nerez. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazů: shora citovanou kupní smlouvou z 16. 9. 1999 (včetně přílohy, v níž byly tyto věci specifikovány); smlouvou o finančním pronájmu /leasingu/ [číslo] z 16. 9. 1999 a potvrzením [právnická osoba] z 18. 10.2002 (o tom, že na její účet byla připsána částka 1 220 Kč jako zůstatková prodejní cena za předmět leasingu podle shora citované smlouvě o leasingu a že se tak žalobce stává výlučným vlastníkem předmětu leasingu) a dopisem [právnická osoba] z 25. 10. 2002 (o znehodnocení blankosměnky vystavené jako jištění leasingové smlouvy); znehodnocenou blankosměnky s Vyplňovacím směnečným prohlášením. Všechny věci uvedené v tomto bodě odůvodnění rozsudku byly při koupi (16. 9. 1999) úplně nové (důkaz výslechem žalobce).

4. Žalobce zakoupil i další zařízení do kuchyně (jako nové) – nerezovou fritézu 2×8 litrů, dne 4. 9. 2014 u [anonymizována tři slova] [právnická osoba] (důkaz: faktura z 4. 9. 2014 [číslo]).

5. Na přelomu tisíciletí žalobce zakoupil od [anonymizováno] – [právnická osoba] následující zařízení do kuchyně (jako nové): nerez stůl, dřez nerez, bílou kombinovanou lednici, dřez s výlevku nerez, myčku nádobí nerez. Tyto skutečnosti soud zjistil z výslechu žalobce. Nad to, nerez stůl je vyfocen na č. l. 10 (číslo 6), dřez nerez na č. l. 16 (číslo 14), bílá kombinovaná lednice na č. l. 18 (č. 15), dřez s výlevkou na č. l. 18 (č. 16) a myčka nádobí nerez na č. l. 32 (č. 29) jakožto (dříve) umístěné v restauraci nacházející se v nemovitosti žalovaného (srov. i text níže). Z výslechu žalobce i svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že všechny věci umístěné v restauraci v nemovitosti žalovaného byly ve vlastnictví žalobce. [jméno] [příjmení] dosvědčil, že tam m. j. byl i nerez stůl, bílá kombinovaní lednice, dřez s výlevkou nerez, myčka. Koneckonců [jméno] [příjmení] to dosvědčil i po předložení fotografií citovaných věcí. Tudíž rovněž z výslechu žalobce i svědka [jméno] [příjmení] je zjištěno vlastnictví žalobce i k věcem uvedeným v tomto bodě rozsudku.

6. Žalobce se stal vlastníkem nerezového nářezového stroje Dolly (jako nového) na základě kupní smlouvy uzavřené kolem 2000. Tuto skutečnost soud zjistil z výslechu žalobce, návodu k použití k tomuto nářezovému stroji (pokud by žalobce nebyl vlastníkem tohoto stroje, tak by neměl důvod držet návod k použití) i z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (dosvědčil, že v kuchyni v nemovitosti žalovaného byl nářezový stroj Dolly, a že vlastníkem věcí v kuchyni byl žalobce).

7. Žalobce se stal vlastníkem dvou vozíků na mytí podlah – jeden se 2 nádobami (1x červená, 1x modrá) a druhý s jednou nádobou. Jeden z těchto vozíků (se dvěma nádobami) žalobci darovala jako nový kolem 2005 paní [příjmení] (švagrová) a druhý vozík (s jednou nádobou) si koupil pro užití již v restauraci [anonymizováno] od 1999 Tyto skutečnosti soud zjistil z výslechu žalobce. Ostatně i svědek [jméno] [příjmení] dosvědčil přítomnost kombinovaného, velkého vozíku na mytí podlah v restauraci v nemovitosti žalovaného a existenci jednoho z těchto vozíků (kombinovaný, se 2 nádobami) v restauraci v nemovitosti dosvědčuje i fotografie na č. l. 25; přitom z výslechu žalobce i svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že všechny věci umístěné v restauraci v nemovitosti žalovaného byly ve vlastnictví žalobce – tedy i vozík na mytí podlah.

8. Žalobce nabyl vlastnictví k elektrickému robotu Ronic na základě daru od jeho matky ([jméno] [anonymizováno]) v 2001 (důkaz: výslech žalobce). Ostatně i [jméno] [příjmení] dosvědčil přítomnost elektrického robota v restauraci umístěné v nemovitosti žalovaného a existenci tohoto robota v restauraci v nemovitosti dosvědčuje i fotografie na č. l. 15 (č. 23); přitom z výslechu žalobce i svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že všechny věci umístěné v restauraci v nemovitosti žalovaného byly ve vlastnictví žalobce – tedy i elektrický robot.

9. Žalobce nabyl vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené před 16. 9. 1999 v [obec] ke čtyřem novým barovým židlím stříbrné barvy s černým sedákem (důkaz výslechem žalobce). Ostatně i [jméno] [příjmení] dosvědčil přítomnost těchto 4 barových židlí v restauraci v nemovitosti žalovaného a existenci těchto barovým židlím v restauraci v nemovitosti dosvědčuje i fotografie na č. l. 27 a 28; přitom z výslechu žalobce i svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že všechny věci umístěné v restauraci v nemovitosti žalovaného byly ve vlastnictví žalobce – tedy i barové židle.

10. Žalobce nabyl vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené v 2003 ke čtyřem propanbutovaných láhvím (důkaz výslechem žalobce). Ostatně i [jméno] [příjmení] dosvědčil přítomnost propanbutanových láhvích v restauraci v nemovitosti žalovaného a existenci propanbutované láhve v restauraci umístěné v nemovitosti dosvědčuje i fotografie na č. l. 10; přitom z výslechu žalobce i svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že všechny věci umístěné v restauraci v nemovitosti žalovaného byly ve vlastnictví žalobce – tedy i propanbutované láhve.

11. Žalobce nabyl vlastnictví – na základě kupní smlouvy z 14. 1. 2000 od [anonymizováno] – [právnická osoba] – k následujícím věcem do kuchyně: 5× plech černý smalt (ad bod 9. ve faktuře č. 2000), 3× nerezová gastronádoba 1/1 200, tj. 53 cm × 32,5 cm s hloubkou 20 cm, s drž. (ad 10. ve faktuře č. 2000), 3× nerezová gastronádoba 1/1 30, tj. 53 cm × 32,5 cm s hloubkou 3 cm (ad 11. ve faktuře č. 2000), 2× nerezová gastronádoba děrovaná 1/1 300, tj. 53 cm × 32,5 cm s hloubkou 30 cm s drž. (ad 12. ve faktuře č. 2000), 2× nerezová gastronádoba děrovaná 1/2 150, tj. 26,5 cm × 32,5 cm s hloubkou 15 cm (ad 13. ve faktuře č. 2000), 2× nerezová gastronádoba děrovaná 1/2 100, tj. 26,5 cm × 32,5 cm s hloubkou 10 cm (ad 14. ve faktuře č. 2000), 2× nerezová gastronádoba děrovaná 1/3 150, tj. 17,6 cm × 32,5 cm s hloubkou 15 cm (ad 15. ve faktuře č. 2000), 3× nerezová gastronádoba děrovaná 1/3 200, tj. 17,6 cm × 32,5 cm s hloubkou 20 cm (ad 16. ve faktuře č. 2000), 2× nerezová gastronádoba děrovaná 1/6 100, tj. 17,6 cm × 16,2 cm s hloubkou 10 cm (ad 17. ve faktuře č. 2000), 3× nerezová gastronádoba 1/9 65, tj. 17,6 cm × 10,8 cm s hloubkou 6,5 cm (ad 18. ve faktuře č. 2000), 3× nerezové přepážky (ad 19. ve faktuře č. 2000), 6× nerezová gastronádoba děrovaná 1/6 150, tj. 17,6 cm × 16,2 cm s hloubkou 15 cm (ad 20. ve faktuře č. 2000), 3× nerezová gastronádoba 1/3 150, tj. 17,6 cm × 32,5 cm s hloubkou 15 cm (ad 21. ve faktuře č. 2000), 2× nerezová gastronádoba 1/2 150, tj. 26,5 cm × 32,5 cm s hloubkou 15 cm (ad 22. ve faktuře č. 2000), 2× nerezové víko 1/2, tj. 26,5 cm × 32,5 cm, výkroj gastronádoba děrovaná (ad 23. ve faktuře č. 2000), 3× nerezové víko 1/1, tj. 53 cm × 32,5 cm, výkroj gastronádoba děrovaná (ad 24. ve faktuře č. 2000). Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu fakturou č. 2000 z 14. 1. 2000 (viz č. l. 51).

12. Všechny shora uvedené věci (zařízení do kuchyně či restaurace) žalobce umístil do nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, a to do restaurace [název], v roce 2014, jelikož žalobce jako nájemce uzavřel s žalovaným jako pronajímatelem 1. 7. 2014 písemnou nájemní smlouvu, kterou žalovaný pronajmul žalobci restauraci [anonymizována dvě slova] ([ulice a číslo], [obec]) k provozování restaurace žalobcem (důkazy: nájemní smlouva z 1. 7. 2014 a výslech žalobce). Nájemní smlouva byla uzavřena 1. 7. 2014 na dobu určitou na dobu deseti let do 31. 5. 2024, nájemné bylo 420 000 Kč za rok a žalobce souhlasil s tím, že nemá vůči žalovanému nárok na úhradu vynaložených nákladů na stavební úpravu a opravy prostor ani po zániku nájmu (důkaz: nájemní smlouva z 1. 7. 2014). V příloze k této nájemní smlouvě se účastníci 1. 7. 2014 dohodli, že kuchyně bude nájemcem celá předělána a přebourána a osazena podle hygienických potřeb, že celou přestavbu hradí nájemce a inventář kuchyně zůstane po desetiletém nájmu žalovanému bezplatně (důkaz Přílohou k nájemní smlouvě – č. l. 55).

13. Jen několik dní po uzavření první nájemní smlouvy účastníci podepsali druhou nájemní smlouvu ke stejným prostorám (datovanou též na 1. 7. 2014) s tím, že nájemné bylo sjednané účastníky na 68 000 Kč za dobu od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014 s tím, že první 2 měsíce se nájemné neplatí a za další měsíce je nájemné 17 000 Kč. V příloze k této nájemní smlouvě se účastníci dohodli, že kuchyň bude nájemcem celá předělána a přebourána a osazena podle hygienických potřeb, že celou přestavbu hradí nájemce a inventář kuchyně zůstane po desetiletém nájmu žalovanému bezplatně. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu touto nájemní smlouvou (č. l. 56 - 58) a výslechem účastníků. Uzavření této druhé nájemní smlouvy si přál žalovaný a zdůvodňoval to před jejím podpisem, že je to jen do konce 2014 a že pak bude platit prvotní nájemní smlouva na 10 let; přitom podle úmyslu (vůle) žalobce, po tom, co skončila druhá nájemní smlouva (tedy po 31. 12. 2014), běžela první nájemní smlouva uzavřená na 10 let (výslech žalobce). Ve druhé nájemní smlouvě bylo nájemné snížené (ve srovnání s první nájemní smlouvou), ale žalobce zaplatil žalovanému přibližně 100 000 Kč bez dokladu u podpisu první nájemní smlouvy (výslech žalobce; srov. i přepis zvukového záznamu z jednání, kdy žalovaný uvedl, že mu žalobce předal 100 000 Kč).

14. Žalobce v době uzavírání shora uvedených nájemních smluv s žalovaným vycházel (úmysl, skutečná vůle žalobce) z toho, že pokud nebude naplněna desetiletá nájemní doba, tak si své věci z kuchyně odveze, tedy že budou stále v žalobcově výlučném vlastnictví (důkaz: výslech žalobce). Obě nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem vytvořil žalovaný (důkaz výslechem žalobce).

15. Žalobce v předmětné kuchyni v nemovitosti žalovaného předělal řadu věcí (např. elektriku, vodu, odpady, kanalizace), jelikož pracovnice hygieny sdělila, že restaurace je ve stavu nezpůsobilém provozu a žalobce tak do rekonstrukce kuchyně vložil své peníze (důkaz výslechem žalobce). Dvoudílný dřez, dřez s výlevkou, stůl s dřezem mají přívod vody a byly připojeny k vodovodnímu potrubí, odpadu (výslech žalobce).

16. Žalobce předal žalovanému v únoru 2015 písemnou výpověď z předmětné nájemní smlouvy a žalobce výpověď akceptoval, souhlasil s ní a též ji podepsal (důkaz výpovědí s datem 16. 2. 2015, resp. 10. 2. 2015 a výslechem obou účastníků). Při předání výpovědi a jejím podpisu i žalovaným nebyla řeč o tom, že by nájemní vztah mezi účastníky skončil až uplynutím výpovědní doby a že by žalobce měl být povinen cokoli na nájemném nadále hradit žalovanému (výslech žalobce). Při ukončení nájemního vztahu mezi účastníky žalovaný v restauraci a kuchyni byl a viděl, co jak vypadá (důkaz: výslech žalobce). Nájemní smlouva mezi účastníky sice byla uzavřena na 10 let, ale žalobce již při uzavírání nájemní smlouvy z 1. 7. 2014 sdělil žalovanému, že tam nebude celých 10 let, když v provozování (a v nájmu) kuchyně měl - podle původního úmyslu žalobce sděleného i žalovanému v době uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky - pokračovat jeho synovec [jméno] [příjmení] (důkaz: výslech žalobce i žalovaného).

17. Žalobce nezaplatil žalovanému nájemné po výše uvedené výpovědi, a to z důvodu, že v provozu restaurace pokračoval jeho synovec [jméno] [příjmení], který s žalovaným rovněž uzavřel písemnou nájemní smlouvu na provozování restaurace (důkaz výpovědí účastníků). Žalobce si při ukončení svého nájemního vztahu s žalovaným nebral žádné své věci z kuchyně a všechny jeho věci byly plně funkční, čisté a pokud na nich bylo opotřebení, tak běžné (výslech žalobce a výslech svědka [jméno] [příjmení]). Žalobce své věci, které umístil do předmětné restaurace, užíval před nástupem do předmětné restaurace šest let, ve dvou restauracích (výslech žalobce).

18. Žalovaný jako pronajímatel uzavřel s [jméno] [příjmení] 16. 2. 2015 jako nájemcem písemnou nájemní smlouvu ke stejné restauraci v nemovitosti žalovaného, za účelem provozu hostinské činnosti, roční nájemné činilo 420 000 Kč a nájemní poměr byl uzavřen na 9 let (důkaz nájemní smlouvou z 16. 2. 2015 na č. l. 75 až 76 a výslechem účastníků a svědka [jméno] [příjmení]). Tuto nájemní smlouvu připravoval žalovaný (důkaz výslechem [jméno] [příjmení]). Když [jméno] [příjmení] nastoupil do kuchyně k realizaci nájemní smlouvy uzavřené s žalovaným, tak kuchyně byla kompletně vybavená věcmi ve vlastnictví žalobce (výslech svědka [jméno] [příjmení]).

19. Dne 15. 11. 2015 [jméno] [příjmení] podal písemně výpověď z citované nájemní smlouvy z 16. 2. 2015, žalovaný výpověď akceptoval, souhlasil s ní a s [jméno] [příjmení] se dohodli, že [jméno] [příjmení] vyklidí restauraci k 20. 11. 2015 a předá ji 21. 11. 2015 žalovanému (důkaz výpovědí z 15. 11. 2015 a výslechem žalovaného a [jméno] [příjmení]). [jméno] [příjmení] restauraci podle domluvy předal v listopadu 2015 žalovanému, a ve stejný den (při odchodu [jméno] [příjmení]) si žalobce přijel k restauraci pro své věci (tj. žalobní věci) z kuchyně žalobce, ale žalovaný výslovně odmítl žalobci umožnit si odvést jakékoli věci z kuchyně ve vlastnictví žalobce, což žalovaný odůvodňoval tehdy tím, že žalobce tam měl být 10 let, a proto věci žalobci nevrátí (důkaz výslechem účastníků a svědka [jméno] [příjmení]). Minimálně za první čtyři měsíce [jméno] [příjmení] žalovanému zaplatil nájemné (důkaz výslechem [jméno] [příjmení]). [jméno] [příjmení] si z kuchyně nic nevzal, a to ani při odchodu z nájmu (důkaz výslechem [jméno] [příjmení]).

20. Žalobce si na začátku 2015 pořídil fotografie některého jeho kuchyňského zařízení, které umístil do kuchyně v restaurace v nemovitosti žalovaného; tyto fotografie si žalobce pořídil již v době, kdy jeho kuchyňské zařízení bylo umístěno v kuchyni v restauraci v nemovitosti žalovaného, přítomen pořizování fotografií byl žalobce a [jméno] [příjmení] a žalobce tyto fotografie prořídil především z důvodu, aby měl zdokumentované, v jakém stavu je jeho kuchyňské zařízení, protože tušil problémy ze strany žalovaného a zamýšlel to i jako ochranu před žalovaným (důkaz výslechem žalobce a [jméno] [příjmení]).

21. Žalobce se s [jméno] [příjmení] jen bavil o tom, že by spolu uzavřeli smlouvu ohledně věcí ve vlastnictví žalobce, které žalobce nechával v restauraci při odchodu z ní, ale žádnou dohodu spolu neuzavřeli; žalobce své věci z kuchyně (tedy ani žalované věci) [jméno] [příjmení] nedaroval, žalobce své vlastnictví k žalovaným věcem nepozbyl (výslech žalobce a [anonymizováno]. [příjmení]). Žalobce i při odchodu z restaurace po skončení jeho nájemního vztahu vycházel z toho, že žalované věci jsou jeho, jelikož nebyla naplněna doba nájmu 10 let (výslech žalobce).

22. Věci specifikované ve výroku II. tohoto rozsudku má dosud žalovaný v dispozici – konkrétně se nacházejí se v nemovitosti žalovaného (či u nemovitosti žalovaného venku), jejíž součástí byla předmětná restaurace (dříve provozovaná žalobcem). Zbylé žalované věci ve vlastnictví žalobce (zbylé zařízení do kuchyně) se však v prostorách bývalé restaurace v nemovitosti žalovaného již nenacházejí, v dispozici žalovaného už nejsou, přičemž jde o následující movité věci žalobce: 1) nerezová neutrální plocha Zanussi 700×700×850 cm 2) nerezová grilovací deska pl. Zanussi Professional hladká 350×700 cm 3) nerezová fritéza 2×8 litrů 4) nerezová pánev smažící plyn Zanussi Professional nerez vana – 40 litrů 700×700 cm 5) nerezový sporák kombin. Zanussi Professional 6 hořáků + elektrická trouba 1050 cm 6) stůl 2× police 1200 cm nerez 7) dvojdřez lisovaný 1400 cm nerez 8) 4× skladový regál čtyřpolicový (1000 cm nerez; 1300 cm nerez; 800×500× 1800 cm nerez) 9) nerezový nářezový stroj Dolly 300 10) vozík na mytí podlah 2× nádoba (1× červená, 1× modrá) 11) elektrický robot Ronic 12) stůl + 2× police 1410 cm nerez 13) 4× barová židle stříbrné barvy s černým sedákem 14) 1× kotel varný 60 litrů Zanussi Professional elektrický nepř. ohřev 700×700 nerez 15) 4× propanbutanová lahev 16) myčka nádobí nerez 17) saladeta nerez 18) vozík na mytí podlah 1× nádoba 19) 3× nerezová gastronádoba 1/1 200, tj. 53 cm × 32,5 cm s hloubkou 20 cm, s drž. 20) 3× nerezová gastronádoba 1/1 30, tj. 53 cm × 32,5 cm s hloubkou 3 cm 21) 2× nerezová gastronádoba děrovaná 1/1 300, tj. 53 cm × 32,5 cm s hloubkou 30 cm s drž. 22) 2× nerezová gastronádoba děrovaná 1/2 150, tj. 26,5 cm × 32,5 cm s hloubkou 15 cm 23) 2× nerezová gastronádoba děrovaná 1/2 100, tj. 26,5 cm × 32,5 cm s hloubkou 10 cm 24) 2× nerezová gastronádoba děrovaná 1/3 150, tj. 17,6 cm × 32,5 cm s hloubkou 15 cm 25) 3× nerezová gastronádoba děrovaná 1/3 200, tj. 17,6 cm × 32,5 cm s hloubkou 20 cm 26) 2× nerezová gastronádoba děrovaná 1/6 100, tj. 17,6 cm × 16,2 cm s hloubkou 10 cm 27) 3× nerezová gastronádoba 1/9 65, tj. 17,6 cm × 10,8 cm s hloubkou 6,5 cm 28) 3× nerezové přepážky 29) 6× nerezová gastronádoba děrovaná 1/6 150, tj. 17,6 cm × 16,2 cm s hloubkou 15 cm 30) 3× nerezová gastronádoba 1/3 150, tj. 17,6 cm × 32,5 cm s hloubkou 15 cm 31) 2× nerezová gastronádoba 1/2 150, tj. 26,5 cm × 32,5 cm s hloubkou 15 cm 32) 2× nerezové víko 1/2, tj. 26,5 cm × 32,5 cm, výkroj gastronádoba děrovaná 33) 3× nerezové víko 1/1, tj. 53 cm × 32,5 cm, výkroj gastronádoba děrovaná. Všechny tyto skutečnosti uvedené v tomto bodě (23.) odůvodnění rozsudku byly nesporné mezi účastníky (viz tvrzení žalobce v podání z 5. 3. 2021 ve spojení s jeho podáním z 16. 3. 2021 a tvrzení žalovaného při jednání z 14. 7. 2021 – str. 2 protokolu o jednání). Ostatně skutečnost, že věci specifikované ve výroku II. tohoto rozsudku má dosud žalovaný v dispozici, potvrzuje i listinný důkaz„ znalecký posudek [číslo]“ (znalec navštívil nemovitost žalovaného dne 6. 4. 2021 a identifikoval vlastními smysly věci uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku).

23. Soud zjistil ze znaleckého posudku [číslo] – 17/2021 z 30. 8. 2021 (soudem ustanoveného) znalce [celé jméno znalce] (znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady) – a z výslechu znalce - že na místo (v bodě 23. odůvodnění tohoto rozsudku citovaných) věcí žalobce bylo možné v listopadu 2015 (kdy totiž žalovaný odmítl žalobci tyto věci si od žalovaného odvést, tedy žalobce o ně připravil) obstarat si náhradní věci stejné kvality s přihlédnutím k běžnému opotřebení v celkové obvyklé ceně (k listopadu 2015) 159 621 Kč s DPH (131 918,38 Kč bez DPH). Znalec ve svých závěrech adekvátně zohlednil m. j. relevantní okolnosti pro zjištění obvyklé ceny (které byly součástí zadání posudku soudem) – tj. že žalobce oceňované věci užíval již před nástupem do restaurace v domě žalovaného (tedy před 1. 7. 2014), a to konkrétně šest let ve dvou restauracích a následně tyto věci byly užívány v restauraci v domě žalovaného od 1. 7. 2014 do listopadu 2015 (viz účastnická výpověď žalobce) (jde tedy mimo jiné o hledisko běžného opotřebení plynoucího mimo jiné z délky užívání věci).

24. Koneckonců účastníci proti tomuto znaleckému posudku [celé jméno znalce] (a jeho závěrům) neměli námitky. Pouze žalovaný namítl, že znalec neprovedl místní šetření na místě samém fyzickou prohlídkou věcí a že vycházel toliko ze spisového materiálu. Tato námitka však je bez právního významu již s ohledem na to, že znalec posuzované věci nemohl ani fyzicky prohlédnout, jelikož se v nemovitosti žalovaného už nenacházely (žalovaný si při této námitce patrně neuvědomil, že věci, o kterých i žalovaný přiznal, že je má ve své dispozici, bylo nadále vedeno řízení o výlučně vydání věcí; ohledně věcí, o kterých účastníci učinili nesporné, že se v již v nemovitosti žalovaného, v jeho dispozici nenacházejí, žalobce změnil žalobu z žaloby na vydání věci na žalobu o zaplacení částky z titulu náhrady škody za ztrátu těchto věcí žalovaným). Proto podnět žalovaného k doplnění znaleckého posudku šetřením na místě samém postrádal smysl (když by i podle stanoviska žalovaného znalec posuzované věci na místě samém zjevně nenalezl).

25. Soud zjistil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce umístil – za účelem provozu restaurace žalobcem na podkladě nájemní smlouvy uzavřené s žalovaným 1. 7. 2014 – v roce 2014 věci ve svém vlastnictví do restaurace v nemovitosti žalovaného (jakožto zařízení kuchyně), a to věci specifikované ve výroku II. tohoto rozsudku a věci specifikované v bodě 23. odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobce své vlastnictví k těmto věcem nepozbyl a ani po ukončení nájemního vztahu synovcem žalobce [jméno] [příjmení] ke stejné restauraci v listopadu 2015 žalovaný neměl oprávnění tyto žalobcovy věci držet. Přesto žalovaný v listopadu 2015 bez právního důvodu žalobci odepřel možnost si odvést žalované věci. Žalobcovy věci uvedené ve výroku II. žalovaný dosud má ve své dispozici, ale ostatní žalobcovy věci (uvedené v bodě 23. odůvodnění tohoto rozsudku) nikoli, a tím o ně žalobce (jakožto jejich vlastníka) připravil (v listopadu 2015). Obvyklá cena věcí uvedených v bodě 23. odůvodnění tohoto rozsudku činila v listopadu 2015 částku 159 621 Kč. Skutkový stav soud právně posoudil následovně.

26. Pokud jde o výrok II. znějící na vydání movitých věcí, soud uvádí následující.

27. Žalobce prokázal, že je vlastníkem všech žalovaných věcí – tj. uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku a v bodě 23. odůvodnění tohoto rozsudku. Koneckonců opak netvrdil ani žalovaný. Žalovaný toliko namítl, že tři dřezy a jeden stůl s dřezem mají přívod vody a jsou připojeny k vodovodnímu potrubí a že jsou tak součástí nebytového prostoru, jelikož by fyzickým oddělením těchto věcí došlo k úbytku peněžité hodnoty nebytového prostoru ve smyslu funkčním. Soud se však nedomnívá, že by se tyto čtyři movité věci, které žalobce navrhoval vydat, staly součástí nebytového prostoru a že by je tak z tohoto důvodu nebylo možné vydat.

28. Podle § 505 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“):„ Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.“. Podle názoru soudu nebyly splněny citované zákonné podmínky, aby se čtyři věci – toliko připojené k potrubí – staly součástí nemovitosti žalovaného. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné (hlavní) na dvou kritériích: 1. na vzájemné sounáležitosti a 2. na míře jejich oddělitelnosti. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná relativně samostatná věc k ní "patří" natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou; druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Nebyla kupříkladu splněna podmínka, že by ony čtyři dřezy k nebytovému prostoru podle své povahy náležely. Šlo o věci ve vlastnictví žalobce, nikoli žalovaného jako vlastníka nebytového prostoru. Tyto věci do nebytového prostoru žalovaného navezl žalobce, aby tam on, resp. poté [jméno] [příjmení] mohli provozovat restauraci. Tyto věci sloužily provozování restaurace. Po odchodu žalobce a [jméno] [příjmení] z nebytového prostoru však žalovaný v restauraci v nebytovém prostoru sám neprovozoval a ani předmětné prostory neprovozoval a neprovozuje jiná osoba jako restauraci. Žalobce totiž (na jednání 1. 2. 2022) uvedl, že restauraci již nikdo nechtěl a žalovaný měl obavy z nespolehlivosti případných dalších nájemců, a proto podal inzerát jen na sklad a pronajala tyto prostory spolku, který dodnes nebytové prostory užívá pouze jako sklad, spolek tam má uložené věci a neschází se tam (obdobně viz výslech žalovaného). Již z tvrzení žalovaného tak plyne, že v předmětných prostorách se již delší dobu neprovozuje restaurace, nevaří se tam a ani nyní se opak zjevně nechystá. Přitom uvedené čtyři věci tam jsou proto léta zbytečně, jelikož nejsou využívány. Neexistuje tak funkční propojení čtyř dřezů a nebytových prostor v tom smyslu, že by šlo o dřezy i nebytové prostory určené k provozu restaurace (srov. i např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1249/2000). Proto nelze dovodit, že čtyři dřezy podle své povahy k nebytovému prostoru náleží (viz i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1934/2011 a contrario). Není splněna ani druhá podmínka - míry oddělitelnosti. Pokud by čtyři dřezy byly odstraněny, nebytový prostor by mohl sloužit dál svému účelu bez újmy, resp. paradoxně by zbylo ještě více prostoru ke smluvnímu využívanému účelu jako skladu věcí. Z těchto důvodů nelze ani dovodit naplnění kritéria zdůrazňovaného žalovaným – úbytek hodnoty věci hlavní ve smyslu funkčním. Ve skutečnosti nebytový prostor vyklizením 4 dřezů znehodnocen nebude, jelikož v nebytovém prostoru se již neprovozuje restaurace, nevaří, čtyři dřezy tam nejsou třeba a dokonce lze dovodit i závěr silnější – že tam překáží (uskladnění věcí spolku).

29. Předpokladem úspěšnosti žaloby na vydání věci je i okolnost, že žalovaný věc neoprávněně k tomuto okamžiku drží (viz např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2490/2000). Už ze shodných tvrzení účastníků (viz protokol o jednání z 14. 7. 2021 na č. l. 195) plyne, že věci specifikované ve výroku II. tohoto rozsudku žalovaný drží. Pro právní posouzení bylo podstatné především ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“):„ 1) Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. (2) Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.“, dále § 1041 o. z.:„ 1) Kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. 2) Vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.“ a § 1042 o. z.:„ Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.“. Bylo tak prokázáno, že žalovaný neoprávněně drží věci, které žalobce požadoval vydat.

30. Žalovaný by byl oprávněn si věci ve vlastnictví žalobce umístěné v kuchyni ponechat (a připadly by mu do vlastnictví) jen v případě, že by byla naplněna celá doba nájmu započatého od 1. 7. 2014, tedy 10 let, což se však nestalo, když nájem skončil již v roce 2015. Tato skutečnost plyne nejen z jednoznačného textu nájemních smluv z července 2014 -„ Příloha k nájemní smlouvě … 9. Inventář kuchyň, (bude nájemcem celá předělána a přebourána a osazena dle hygienických potřeb). Celou přestavbu hradí nájemce. Po desetiletém nájmu zůstane pronajímateli bezplatně.“ (č. l. 55). Nebyla-li naplněna smluvní podmínka přechodu vlastnictví na žalovaného v podobě desetiletého trvání nájmu, žalovaný vlastnictví k žalobním věcem nenabyl. Ostatně z výslechu žalobce jakožto jedné ze smluvních stran (viz § 556 odst. 1 věta první o. z.:„ Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět.“) soud zjistil, že žalobce si takto smlouvu v souladu s její doslovnou dikcí (tj. že pokud se nenaplní deset let nájmu, tak žalobce zůstane vlastníkem svých věcí) i při uzavírání smlouvy vykládal. Tento úmysl jednajícího žalobce musel být žalovanému znám v době uzavření smlouvy už proto, že takový úmysl žalobce byl plně v souladu s doslovným zněním nájemní smlouvy. Ostatně žalovaný při výslechu vypověděl, že o této otázce – co se stane s vlastnictvím věcí žalobce (zařízení kuchyně), pokud bude nájemní smlouva ukončena před uplynutím doby 10 let – v době uzavírání smlouvy neuvažoval; tedy ani žalovaný si nájemní smlouvu v době jejího podpisu nevykládal tak, že by se žalovaný při předčasném ukončení nájemního vztahu stával vlastníkem původně žalobcových věcí. Z výslechu žalobce zjištěný žalobcův úmysl ohledně výkladu této části nájemní smlouvy ostatně odpovídá i následnému chování žalobce (§ 556 odst. 2 o. z.:„ Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.“); totiž žalobce si již v listopadu 2015 přijel pro své věci do kuchyně při ukončení nájemního vztahu s žalovaným ze strany [jméno] [příjmení], čímž dal žalobce najevo, že si smlouvu vykládá tak, že na žalovaného nepřešlo vlastnické právo k věcem žalobce v kuchyni z důvodu absence trvání nájemního vztahu v délce 10 let. Nad to, i kdyby bylo možné dovodit pluralitu výkladů citované části nájemní smlouvy, pak text nájemní smlouvy vytvořil žalovaný, a proto by se v pochybnostech vyložil k tíži toho, kdo výrazu použil jako první, tj. k tíži žalovaného (viz tradiční právní princip contra proferentem, explicite zakotvený v § 557 o. z.:„ Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.“).

31. Z uvedených důvodů soud vyhověl žalobě na vydání věcí specifikovaných ve výroku II. rozsudku. Lhůtu k plnění na vydání věcí soud stanovil na 15 dnů od právní moci rozsudku, jelikož nejde o plnění peněžité, které lze snadno zaslat, ale jde o věci movité a do jisté míry i objemné, tudíž je třeba logisticky zajistit jejich vydání, což si logicky vyžádá nějaký čas.

32. Pokud jde o výrok III. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 159 621 Kč, soud žalobě vyhověl z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu.

33. Bylo prokázáno, že žalovaný i věci, za které žalobce požaduje náhradu škodu, neoprávněně zadržoval. Neoprávněné zadržování věci je porušením povinnosti nerušit vlastníka ve výkonu vlastnického práva. Základním právem vlastníka na ochranu proti zásahům do jeho vlastnického práva je právo domáhat se vydání věci (§ 1040 o. z.). Nárok na finanční náhradu (na zaplacení obvyklé ceny věci v penězích) za věc, kterou mu jiný neoprávněně zadržuje, vzniká vlastníkovi za předpokladu, že věc již nelze vydat, protože již neexistuje, byla zničena, není známo, kde se nachází apod. Jde o nárok na náhradu škody podle obecných ustanovení občanského zákoníku (§ 2910 a násl. o. z.), spočívající v tom, že jiná osoba věc neoprávněně zadržovala, vlastníka o ni připravila a její ztrátou mu způsobila škodu, a tedy o obecnou odpovědnost za přímé porušení povinnosti stanovené zákonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1453/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 25 Cdo 4771/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 25 Cdo 1061/2011, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2422/2017, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2883/2006 či 25 Cdo 2490/2000).

34. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný již věci, za které žalobce požadoval náhradu škody, nedrží (viz protokol o jednání z 14. 7. 2021 a podání žalobce z 5. 3. 2021 ve spojení s podáním žalobce z 16. 3. 2021). Ostatně právě proto žalobce změnil žalobu, že již určité věci nenavrhoval vydat, ale navrhoval místo toho přiznání náhrady škody. Rovněž takovým procesním postupem žalobce souhlasil s tvrzením žalovaného (ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř.), že jiné věci než uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku žalovaný již nedrží. Ostatně srov. i závěrečný návrh zástupce žalobce, v němž uvedl, že znalec oceňoval věci, které„ žalovaný již nemá k dispozici“.

35. Pakliže žalovaný věci uvedené v bodě 23. odůvodnění tohoto rozsudku - předtím jím neoprávněně zadržené – v době vyhlášení rozsudku nedrží, soud žalobci přiznal náhradu škody ve výši obvyklé ceny věcí v penězích, zjištěné na základě znaleckého posudku, a to při právní kvalifikaci skutku podle § 2910 o. z., podle kterého škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle judikatury se při stanovení náhrady škody vychází z ceny věci v době, kdy škoda vznikla - vztaženo na souzenou věc, v době, kdy žalovaný žalobce o věci připravil, tj. odmítl umožnit žalovanému si je odvést od žalovaného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3648/2011, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2818/2015 aj.).

36. Podle § 2911 o. z.„ způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti“. Žalovaný neprokázal, že nejednal nedbale, že tedy ani v nedbalosti nezavinil, že žalované věci již nemá ve své faktické moci (aby je mohl vydat žalobci), že žalobce o věci nepřipravil, tedy že ani v nedbalosti nezavinil, že žalované věci byly ztraceny či zničeny. Žalovaného tu tížilo důkazní břemeno a byl o něm poučen na jednání 30. 4. 2021, včetně o tom, že domněnka zavinění škůdce ve formě nedbalosti je vyvratitelná (viz protokol o jednání, str. 4, bod 6.).

37. Proto soud žalobě i v části požadavku na zaplacení částky 159 621 Kč z titulu náhrady škody vyhověl a lhůtu k plnění určil na tři dny od právní moci rozsudku, v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (šlo o peněžité plnění, které lze plnit ihned a není třeba součinnosti) (výrok III. rozsudku).

38. Pokud jde o námitky (obranu) žalovaného, soud uvádí následující.

39. Kompenzační námitka žalovaného ohledně tvrzeného dluhu žalobce na třech nájmech v rámci plynutí výpovědní lhůty po upuštění předmětu nájmu žalobcem je nedůvodná. To již proto, že jak hned po žalobci nastoupil do restaurace [jméno] [příjmení], který uzavřel nájemní smlouvu na užívání restaurace i se sjednaným nájemným, pročež žalobce nemohl chtít dvojí nájemné za stejný předmět nájmu za stejné období. Skutečnost, že žalovaný obdržel nájemné za tři měsíce po odchodu žalobce z restaurace, a to od [jméno] [příjmení], plyne nejen z výpovědi svědka [příjmení], ale i z důkaz výzvou zástupkyně žalovaného z 18. 1. 2016, v níž je specifikován údajný dluh [jméno] [příjmení] vůči žalovanému jako věřiteli, včetně údajně dlužného nájemného, ale nikoli za dobu od února 2015 do května 2015, ale až dluh za nájemné za poměrnou část listopadu 2015 a údajnou výpovědní dobu počínající od výpovědi [jméno] [příjmení] datované až 15. 11. 2015. Navíc z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný tehdejší dohodu s žalobcem a [jméno] [příjmení] vnímal tak, že podepsáním převzetí výpovědi podané žalobcem žalobce v restauraci skončil, že všechno na sebe vzal pan [příjmení], který měl vše dále platit a že si žalovaný nemyslel, že žalobce žalovanému bude platit tříměsíční nájemné žalobce a že mu bylo jedno, že v nájmu bude dále pan [příjmení] (důkaz výslechem žalovaného). Námitka započtení tak koliduje i s výpovědí žalovaného, z níž plyne, že účastníci se dohodli, že žalobce již žádné nájemné platit nebude a že nájem žalobce skončí podpisem převzetí výpovědi ze strany žalovaného (nikoli až uplynutím tří měsíční výpovědní lhůty).

40. Žalovaný se bránil, že pronajal žalobci restauraci na 10 let a dovolil mu a [jméno] [příjmení] rekonstrukci restaurace, s tím, že po 10 letech přejdou věci do vlastnictví žalovaného a že šel do projektu s tím, že 10 let bude mít zajištěn přísun nájemného. K tomu soud uvádí následující.

41. Samotný žalovaný namítl, že dovolil rekonstrukci restaurace provedenou žalobcem a [jméno] [příjmení]. Tu však obdobně by mohl žalobce namítat, že rovněž žalobce šel do projektu pro něj ekonomicky výhodného až při naplnění smluvních 10 let. Tedy že i žalobce šel do projektu, podle kterého vynaloží své finance na rekonstrukci restaurace právě proto, že má garantován nájemní vztah deset let, z čehož by plynul pro něj zisk z provozování restaurace po dobu 10 let, až čímž by se mu vynaložené prostředky a práce na rekonstrukci restaurace ve vlastnictví žalovaného vyplatily.

42. Tato námitka žalovaného ohledně projektu desetiletého nájmu je nepřiléhavá i z důvodu, že žalovanému nic nebránilo rozporovat ukončení nájmu ze strany žalobce či žalovaného, trvat na jeho pokračování a domáhat se po žalobci či panu [příjmení] trvání nájemního vztahu, vznést námitky proti výpovědi, žádat u soudu přezkoumání oprávněnosti výpovědi aj. Kupříkladu, podle § 2314 odst. 1 a 2 o. z. regulujícího institut nájmu prostoru sloužícího podnikání:„ (1) Vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. (2) Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne.“. Nic z toho však žalovaný neučinil. Ba naopak. Žalovaný svým chováním akceptoval obě výpovědi z nájmu (tedy výpovědi žalobce i [jméno] [příjmení]) – tedy se důsledně vzato s žalobcem i [jméno] [příjmení] shodl (dohodl) na ukončení nájemních vztahů (jak vyplynulo i z jeho výpovědi); z výpovědi obou účastníků i [jméno] [příjmení] tak lze dokonce dovodit, že jak žalobce s žalovaným na straně jedné, tak potom žalovaný s panem [příjmení], uzavřeli dohodu o ukončení nájmu.

43. Žalovaný namítl, že je nevěrohodné, že by nájemce nechal v restauraci všechny věci, když ji opustil. Tato námitka však je vyvrácena výslechem svědka [jméno] [příjmení] a žalobce, z nichž soud zjistil, že [jméno] [příjmení] nechal všechny věci v kuchyni, protože byly majetkem žalobce a žalobce si pro tyto věci přijel právě při ukončení nájemního vztahu [jméno] [příjmení], ale žalovaný mu protiprávně odepřel si věci z kuchyně odvést.

44. Žalovaný namítl, že [jméno] [příjmení] nepotvrdil, že by se žalobní věci nacházely v restauraci a že jen řekl, že to, co je ve spise, tak tam bylo. Soud takové hodnocení svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] nesdílí. V 1. části výslechu byl svědek [jméno] [příjmení] dotazován, zda je mu známo, že ta která věc se v restauraci (kuchyni) v nemovitosti žalovaného nacházela. Nešlo tedy o to, že by soud svědkovi předložil spis, do něj se svědek podíval a až pak že by svědek vypovídal. V této první fázi výslechu [jméno] [příjmení] mimo jiné vypověděl, že kuchyně byla kompletně vybavená a - aniž by mu byly předloženy fotografie ze spisu (spis) - tak svědek byl schopen rozpomenout si na řadu ze žalovaných věcí, že je žalobce vnesl do restaurace jako své vlastnictví – zejména velké kotle na vaření, velký sporák, fritézy, nerezové stoly, myčka, výdejní ohřívací stůl, stůl s policí a zásuvkou, dvoudílný lisovaný dřez, dřez, dřez s výlevkou, stůl s dřezem a zásuvkou, bílá chladící skříň, mrazák, regál, dva kotle elektrické, plechy, fritéza, nářezový stroj Dolly, vozík na mytí podlah, elektrický robot, čtyři barové židle, propanbutanové láhve, myčka, gastro nádoby. Až následně soud přistoupil k tomu, že svědkovi předložil spis s fotografiemi a fakturu, aby svědek vypověděl, jestli na fotografiích a faktuře poznává věci, které v restauraci byly v době nastěhování a odstěhování svědka z restaurace; svědek si pak prohlédl fotografie na č. l. 9 až 36 spisu a odpověděl kladně (srov. přepis zvukového záznamu z výslechu svědka [jméno] [příjmení]).

45. Žalovaný namítl, že [jméno] [příjmení] má na věci zájem, že je synovcem žalobce. Pakliže tím chtěl žalovaný a priori (paušálně) odmítnout svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], pak soud žalovanému přisvědčit nemohl. V soudní praxi obecně platí, že ani skutečnost, že svědek je příbuzným, zaměstnancem či spolupracovníkem některého z účastníků řízení, sama o sobě nemůže vést k závěru, že jeho výpověď je nepravdivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1751/97, či rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. 12 Cmo 193/2014). Ostatně soud v souladu s § 126 odst. 2 o. s. ř. na začátku výslechu svědka řádně poučil o trestních následcích křivé výpovědi (viz přepis zvukového záznamu) a svědek proto vypovídal s vědomím hrozby trestního postihu za uvedení nepravdy. Výpověď svědka [jméno] [příjmení] soud shledal za věrohodnou. Koneckonců, pokud by svědek chtěl vypovídat křivě, tak by např. bez dalšího potvrzoval všechny verze žalobce či by vypovídal tak, aby to bylo v co největším zájmu žalobce. To se však nestalo. Kupříkladu: 1) svědek připustil opotřebení myčky; 2) na dotaz ohledně zapuštěné desky odpověděl, že si to nevybavuje a co to znamená; 3) na dotaz ohledně bílé chladící skříně 350 litrů, kombinovaná, odpověděl, že si nevybavuje; 4) ohledně bílé mrazící truhly vypověděl, že netuší, co pod tím je myšleno; 5) ohledně nerezové neutrální plochy Zanussi vypověděl, že by to musel vidět; 6) ohledně saladety vypověděl, že mu ten název nic neříká; 7) ohledně prodejce kuchyňského zařízení žalobci, tj. o [právnická osoba] – [anonymizováno], vypověděl, že mu to nic neříká; 8) vypověděl, že neví, zda některá za žalobních věcí byla darována žalobci někým (např. [jméno] [příjmení]). 9) Dokonce k dotazu, zda je mu známo něco o tom, že by příslušné kuchyňské věci měly přejít do vlastnictví žalovaného, vypověděl, že neví, do které fáze to došlo a jak se účastníci domluvili či nedomluvili; pokud by chtěl křivě svědčit ve prospěch žalobce, pak lze předpokládat potvrzení verze žalobce (že žalobce nepřevedl vlastnictví k žalobním věcem na žalovaného).

46. Soud shledal za nevěrohodnou verzi žalovaného i výpověď žalovaného ve více ohledech. Za věrohodnější soud zhodnotil výpověď svědka [jméno] [příjmení] a žalobce, a to zejména ze shoda uvedených i níže uvedených důvodů.

47. Ve vyjádření k žalobě z 3. 12. 2019 žalovaný napsal, že [jméno] [příjmení]„ již neplatil ani běžné nájemné a bez ukončení smlouvy a předání restaurace žalovanému se ztratil“. Obdobně žalovaný napsal v podání z 26. 5. 2021, že pan [příjmení]„ si odvezl věci, které uznal za vhodné a zbytek ponechal v nebytovém prostoru, žalobce ani žalovaný neměli žádnou možnost prověřit, co si odvezl.“. To je však v rozporu s důkazem následně předloženým samotným žalovaným, v níž je uvedeno písemné ukončení smlouvy (výpovědí) ze strany [jméno] [příjmení] z 15. 11. 2015 obsahující i podpis žalovaného a že„ po domluvě s majitelem“ (tj. s žalovaným) vyklidí prostory. Citovaná tvrzení žalovaného jsou v rozporu i s výpovědí samotného žalovaného, který vypověděl, že vytáhl notes a sdělil [jméno] [příjmení], ať napíše výpověď a že to podepíší oba„ a zdar“ a že si restauraci od [jméno] [příjmení] převzal a že dokonce měl možnost se podívat, co tam zůstalo (ostatně šlo o restauraci v nemovitosti žalovaného):„ já jsem si to převzal… podívat, jo to tady zůstalo, to jsu spokojenej a šli jsme pryč“ (i toto svědčí o uzavření dohody o ukončení nájmu i žalovaným).

48. Na jednu stranu se žalovaný brání tím, že neměl možnost prověřit, co si [jméno] [příjmení] odvezl, na stranu vypověděl - k dotazu soudu, zda mohl či nemohl jít do restaurace zdokumentovat stav, co tam chybí –„ mě to ani nezajímalo“. Pokud to žalovaného nezajímalo, pak se nelze divit, že už nyní nedokáže specifikovat, co v době odchodu [jméno] [příjmení] z kuchyně se v kuchyni nacházelo, jak žalovaný napsal v podání z 5. 4. 2021. Pak však je nabíledni, že není věrohodná pozdější verze žalovanému, v rámci níž si najednou (písemné podání žalovaného 26. 5. 2021) je schopen přesně vzpomenout na to, co se v restauraci v době odchodu [jméno] [příjmení] nacházelo (nenacházelo) a co [jméno] [příjmení] údajně zničil.

49. Z týchž důvodů pak je nevěrohodná i verze žalovaného snesená v jeho podání z 26. 5. 2021, že údajně [jméno] [příjmení] zničil dva žalované varné kotle. Ostatně tuto svoji písemnou verzi z 26. 5. 2021 žalovaný nedokázal ani osvětlit při svém výslechu. Zatímco v podání z 26. 5. 2021 žalovaný psal, že [jméno] [příjmení] zničil žalované dva kotle, tak při výslechu nejprve vypověděl, že„ oni to nechali venku jako ty kotle“ (myšleno patrně žalobce a [jméno] [příjmení]), aby se následně žalovaný vrátil k předchozí verzi z 26. 5. 2021 s tím, že„ takto byl už pak pan [příjmení]“, ale vzápětí opět vypověděl o žalobci i [jméno] [příjmení] („ no, tak oni dva to tam nechali.“). O jednom z žalovaných kotlů žalovaný vypověděl, že jej má v garáži a o druhém kotli, že jej vyhodil, přičemž zničení obou kotlů ([jméno] [anonymizováno] či žalobcem nebo oběma) žalovaný dovozuje ze skutečnosti, že oba kotle byly umístěny v tzv. podloubí, kam vnikal mráz, kvůli kterému se oba kotle zničily, zamrzly (důkaz výslechem žalovaného). Avšak i kdyby žalovaný prokázal, že oba kotle jsou skutečně zničené (jeden z těchto kotlů žalobce úspěšně navrhl v tomto řízení vydat), žalovaný ani při výslechu neozřejmil, že tyto kotle byly zničeny žalobcem, [jméno] [příjmení] či oběma. Žalovaný vypověděl, že oba kotle vídával v restauraci, jak na něm vaří [jméno] [příjmení] a žalobce, v zimě 2014 2015; avšak i z takového výslechu žalovaného plyne, že kotle byly minimálně tehdy funkční (jinak by na nich nemohlo být vařeno), tedy že ani v zimě nezamrzly. Žalovaný nedokázal ani při výslechu ozřejmit, kdy se tyto kotle staly vadnými (a že tedy lze jejich vadnost,„ zničení“ přisuzovat žalobci či [jméno] [příjmení], a nikoli žalovanému). Žalovaný vypověděl, že měl po odchodu [jméno] [příjmení] dva roky přetržku, kdy neměl nájemce a vymaloval a opravoval. Žalovaný vypověděl, že nevěděl, že kotle jsou nefunkční a že až když„ to“ začali odnášet – v zimě 2015,„ asi ten rok 2015 a 16“, po odchodu [jméno] [příjmení] z restaurace - tak zjistil, že kotle jsou nefunkční. Pakliže však [jméno] [příjmení] odešel z restaurace na podzim 2015 (v listopadu 2015, jak vyplynulo z jeho výslechu ve spojení s písemnou výpovědí, v níž je uvedeno datum vyklizení a předání restaurace k 21. 11. 2015), pak by to stejně tak mohl být žalovaný, kdo způsobil zamrznutí (zničení) kotlů tím, že k nim nepustil žalobce, aby si je do„ tepla“ odvezl a že žalovaný kotle ponechal v zimě (na mrazu), bez užívání (včetně bez ohřívání). Soud odkazuje i na výslech svědka [příjmení]. [příjmení], z něhož zjistil, že všechny žalobní věci byly při jeho odchodu z restaurace funkční (tj. i oba kotle).

50. Žalovaný neprokázal ani tvrzení z 26. 5. 2021, že byl zničen sporák (v tom smyslu, že byly nefunkční čidla, která kontrolují přívod plynu). Samotný žalovaný vypověděl, že v hrnci něco překypělo; z toho plyne, že na sporáku bylo možné fyzicky vařit. Dále žalovaný vypověděl, že„ zhasl se plyn, ale nezastavil se ten plyn“, že volal o pomoc prodejce kotlů, který žalovanému řekl, že se na to ani dívat nebude, že je to starý krám, ať to žalovaný vyhodí a že žalovaný tak sporák žalobce vyhodil. Ani z takové výpovědi tak neplyne zničení sporáku a tím méně pak [jméno] [příjmení] či žalobcem. Nehledě na to, že žalovaný ani v rovině tvrzení (26. 5. 2021) neuvedl, že by sporák zničil žalobce či [jméno] [příjmení] (viz text„ Dále byl zničen sporák…“). Zde však soud hlavně odkazuje na výslech svědka [jméno] [příjmení], z něhož zjistil, že všechny žalobní věci byly v době jeho odchodu z restaurace funkční (tedy i sporák).

51. Žalovaný tvrdil (26. 5. 2021), že„ došlo i ke zničení všech lednic a mrazáků“. Žalovaný tak ani v rovině tvrzení neuvedl, že by sporák zničil žalobce či [jméno] [příjmení]. Soud odkazuje i na výslech svědka [jméno] [příjmení], z něhož zjistil, že všechny žalobní věci byly v době jeho odchodu z restaurace funkční (tedy i oba lednice a mrazáky). Ani v rovině tvrzení nejsou uvedeny skutečnosti, že by lednice a mrazáky byly zničeny (žalovaný napsal toliko vágně, že jejich vnitřní prostory byly popraskané), tím méně žalobcem či [jméno] [příjmení]. Tato námitka žalovaného je ostatně právně bezvýznamná, jelikož lednice a mrazáky žalobce požadoval toliko vydat (tedy v takovém stavu, jakém jsou, bez ohledu na jejich případnou vadnost) a žalovaný učinil nesporné, že těmito věcmi i nadále disponuje a uvedl to i při své výpovědi (žalobce tak za tyto věci nepožaduje zaplatit náhradu škody, kdy by až pro účely jejich ocenění, zjištění obvyklé ceny, bylo právně relevantní, zda byly v listopadu 2015 funkční či nikoli).

52. Žalovaný v podání z 26. 5. 2021 uvedl, že poté, co [jméno] [příjmení] opustil restauraci, se v ní nenacházela myčka, saladeta, pánev smažící, fritéza, nářezový stroj Dolly, elektrický robot Ronic, 4 barové židle, vozíky na mytí podlah, a že tyto věci nikdy neměl ve své moci, takže jejich držbu nepozbyl. Toto své tvrzení však žalobce neprokázal. Soud naopak uvěřil výpovědi svědka, že i tyto věci se v restauraci v době jeho odchodu nacházely. Koneckonců výpověď žalovaného, že se v kuchyni v nemovitosti žalovaného nikdy nenacházela myčka, je v rozporu i s důkazem fotografií myčky z restaurace, z níž plyne, že se tam myčka nacházela (č. l. 32). Ostatně žalovaný při výslechu vypověděl, že neví, zda byly přítomny v době opuštění restaurace [jméno] [příjmení] pánev smažící, fritéza, nářezový stroj Dolly, elektrický robot Ronic, 4 barové židle a vozíky na mytí podlah („ možná to tam bylo, možná to tam nebylo, to já nedovedu říct“), čímž v podstatné části své tvrzení z 26. 5. 2021 popřel. Žalovaný ani nedokázal vysvětlit při výslechu, jak může vědět, že se v restauraci v době odchodu [jméno] [příjmení] nenacházela v restuaraci myčka a saladeta. Žalovaný vypověděl, že si nedělal žádnou inventuru po odchodu [jméno] [příjmení] z restaurace a že až po obdržení předžalobní výzvy k vydání věcí si žalovaný začal zjišťovat, co se v restauraci nachází. Avšak předžalobní výzva byla žalovanému doručena až 6. 3. 2018 (č. l. 60 – důkaz předžalobní výzvou), na kterou ostatně zástupkyně žalovaného předchozímu zástupci žalobce reagovala mailem z 15. 5. 2018 (důkaz tímto mailem – č. l. 77). Pokud až po 6. 3. 2018 začal žalovaný zjišťovat, co se nachází v kuchyni a co nikoli (tedy včetně eventuálně saladety a myčky), pak to nemá relevanci stran zařízení kuchyně v době výrazně předcházející (v listopadu 2015, kdy [jméno] [příjmení] definitivně opustil restauraci). Ostatně v obdobném duchu vypověděl žalovaný i následně – že poté, co si převzal kuchyň (myšleno od [jméno] [příjmení]), tak tam m. j. vymalovali a rok či dva po odchodu [jméno] [příjmení] z restaurace restauraci a kuchyň pronajal třetí osobě na sklad a že když došla tato třetí osoba,„ tak jsme zjistili, co tam je a co tam není“ a že si to sepsali. Ze skutečnosti, že by myčka a saladeta by nebyla v restauraci rok či dva po ochodu [jméno] [příjmení], neplyne, že tyto dvě věci se tam nenacházely dříve, tj. v době odchodu [jméno] [příjmení]. Koneckonců vzápětí při výslechu žalovaný rezultoval – k dotazu, zda žalovaný v té době, v roce 2016 zjistil, že tam věci jako saladeta nejsou - že vlastně si„ nic nezjišťoval, protože já jsem neměl proč zjišťovat…“ (čímž v určitém smyslu svoji předcházející výpověď zpochybnil). Soud odkazuje na výslech svědka [jméno] [příjmení], z něhož zjistil, že všechny žalobní věci byly v době jeho odchodu z restaurace funkční (tedy i myčka a saladeta).

53. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 3. 12. 2019 vágně napsal, že„ ostatní věci v seznamu uvedené nikdy můj klient od žalobce nepřevzal“. V podání z 5. 4. 2021 žalovaný napsal, že„ tento další nájemce (myšleno [jméno] [příjmení] – poznámka soudu) část věcí zničil a část se v době, kdy opustil objekt, aniž ho řádně předal žalovanému, se na místě nenacházela. Pro velký časový odstup však již žalovaný není schopen toto specifikovat, podrobněji se vyjádří v rámci své účastnické výpovědi“. Pokud žalobce nebyl 5. 4. 2021 schopen pro odstup času specifikovat, jaké věci [jméno] [příjmení] zničil a jaké věci se v době odchodu [jméno] [příjmení] v kuchyni nenacházely, tím méně by to žalovaný mohl specifikovat později. Avšak žalovaný (na výzvu soudu) již najednou byl schopen toto specifikovat v pozdějším podání (26. 5. 2021). Již kvůli vysvětlenému rozporu mezi podáním např. z 5. 4. 2021 a z 26. 5. 2021 je až v druhém pořadí předložená verze (následující po poučení o následcích nesplnění výzvy v podobě hrozby ztráty sporu) nevěrohodná (že by se žalovaný najednou rozpomenul). Žalovaný ani při výslechu nebyl schopen vysvětlit tento rozpor mezi těmito písemnými podáními (viz přepis zvukového záznamu výslechu žalovaného, kde na opakovaný dotaz soudu nebyl schopen podat odpověď rozumně vyjasňující rozpory a ukončil to tím, že k tomu nemůže nic říci, že„ určitě paní [příjmení] to napsala, co jsme se o tom bavili, jo, ale nedovedu vám to teď říct“. Žalobce ale nebyl schopen ani vypovědět a vysvětlit to, co napsal v podání z 26. 5. 2021 (viz text shora).

54. Žalovaný se při výpovědi vyhýbal odpovědi na opakované dotazy soudu, zda odmítl vydat věci z kuchyně ve vlastnictví žalobce žalobci (viz část přepisu záznamu, která začíná dotazem soudu„ Vy jste říkal, že„ můžete si jít“ – to jste myslel jako ironicky? Že tam jako nemůže jít, že je zamčeno, nebo jak jste to myslel?“ až po odpověď žalobce„ Ano, jasně.“). Kupříkladu na jednoznačný dotaz soudce„ A vy jste to myslel jako negativně, že jste mu nechtěl vyhovět, aby si vzal ten inventář z kuchyně, rozumím tomu správně?“ žalobce jasnou odpověď zprvu nepodal –„ Já jsem neviděl, proč by si měl vzít?“. Ani na následující dotaz („ … co jste tím myslel… že mu nic nedáte? Nebo to naopak dáte,„ můžete si jít?““) neodpověděl jasně („ Já jsem si asi myslel pane soudce toto. Já jsem měl kuchyň zkolaudovanou, pustil jsem jim ju na 10 let, oni tam všecko předělali, ano, skončili a já zase kuchyň tam musím mět.“).

55. Žalovaný namítl, že by soud měl vycházet z ceny movitých věcí bez DPH, jelikož žalobce byl plátcem DPH a DPH by mu bylo vráceno. Tu však důsledně nereflektuje, že jak uvedl žalobce, tento byl sice plátcem DPH, ale jen do ukončení podnikání, tedy do dubna 2015 včetně (viz str. 2 protokolu o jednání z 1. 2. 2022). Toto tvrzení žalobce odpovídá nejen výslechu žalovaného (který vypověděl, že žalobce odchod z restaurace v únoru 2015 odůvodňoval tím, že jej chce manželka doma) a koneckonců to odpovídá i veřejnému zdroji, tj. živnostenskému rejstříku, z něhož plyne, že žalobce měl přerušení provozování živnosti v podobě hostinské činnosti (i dalších živnostenských oprávnění) od 18. 2. 2015 (tedy právě od odchodu z restaurace, když výpověď z nájmu byla datována 16. 2. 2015, resp. 10. 2. 2015). Přitom rozsudek je založen na tom, že žalovaný až od listopadu 2015 – tedy už v době přerušeného podnikání žalobce – neoprávněně žalované věci zadržoval žalobci a žalobce o žalované věci jej připravil, a tím mu způsobil škodu. Nad to, i kdyby žalobce podnikal i po listopadu 2015, pak je zřejmé, že by tak činil v jiném oboru než hostinství (v opačném případě by neopouštěl restauraci u žalovaného a nenechával by zařízení nutné k provozování restaurace k dispozici [jméno] [příjmení] v nemovitosti žalovaného). Z toho plyne, že by žalobci (jako případnému plátci DPH) vznikla škoda na majetku, který nepoužívá při podnikání. Přitom jen za situace, kdy by škoda vznikla na majetku používaného při podnikání, by náklady poškozeného jako plátce DPH na uvedení věci do původního stavu (či na pořízení náhradní věci) byly zdanitelným plněním a vznikal by mu nárok na odpočet DPH (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 14. 11. 2006 sp. zn. 25 Cdo 1952/2006; dále z judikatury srov. i např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3039/2011 či 25 Cdo 977/2007). Žalobce by tak v době po listopadu 2015 nebyl oprávněn uplatňovat nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Tudíž žalobce by si mohl pořídit předmětné náhradní věci jen za cenu, která zahrnuje daň z přidané hodnoty; součástí ceny žalovaných věcí (resp. náhradních věcí), za kterou se v daném místě a čase (v listopadu 2015) prodávaly, byla právě i daň z přidané hodnoty, která je součástí skutečně způsobené škody (obdobně viz i např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1411/2015).

56. Výrokem I. rozsudku soud řízení zastavil v souladu s § 96 o. s. ř. o části žaloby požadující zaplacení částky ve výši 108 111 Kč z titulu náhrady škody, a to kvůli zpětvzetí této části žalobcem na jednání, s nímž žalovaný souhlasil, když takto žalobce reagoval částečným zpětvzetím žaloby na výši obvyklé ceny dovoditelné ze znaleckého posudku.

57. Ve výroku IV. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 126 983,20 Kč. Pokud jde o žalobu na vydání movitých věcí, v této části byl žalobce plně úspěšný a má tak plné právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Pokud jde o žalobu na náhradu nákladů řízení, tam sice žalovaný v části (co do částky 108 111 Kč) vzal žalobu zpět, a to nikoli z důvodu, že by mu takovou částku žalovaný zaplatil. Takto však žalobce vzal žalobu částečně zpět až po zpracování znaleckého posudku a výslechu znalce, z nichž vyplynulo, jaká je obvyklá cena věcí, za jejichž ztrátu žalovaným žalobcem požadoval zaplatit náhradu škody. Tudíž i u žalobního nároku na náhradu škody má žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to při analogickém užití § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Smyslem využití zásady zavinění (§ 146 odst. 2 o. s. ř.) je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 257/05); avšak tu nelze dovodit, že by žalobce zavinil částečné zastavení řízení, jelikož žaloval po právu i na náhradu škody, akorát se při návrhu na připuštění změny žaloby jakožto laik (nikoli znalec na ceny a odhady věcí)„ netrefil“ plně do výše obvyklé ceny zjištěné soudem na základě odborného posouzení znalcem. Je to naopak žalovaný, který zavinil celý spor, žalované věci odmítl vydat žalobci, který tak – aby se domohl svého nároku – musel uplatnit žalobu, s níž bylo následně z povahy věci spojeno riziko, že se žalobci nezdaří trefně vyčíslit obvyklou cenu jeho věcí, tedy adekvátně určit výši náhrady škody. V případě, že by žalobce žalobu částečně nevzal zpět a žaloba by tak byla v části 108 111 Kč zamítnuta pro nedůvodnost, soud by přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. Nelze pak spravedlivě a rozumně dospět k odlišnému závěru za situace, kdy žalobce ve stejné části (v níž by byla později zamítnuta a v níž by i tak měl právo na plnou náhradu nákladů řízení) vezme žalobu zpět (a tím tak předejde nutnosti soudu žalobu v časti zamítnout). Zde se dokonce uplatní i argument od silnějšího k menšímu, tj. a fortiori, tedy a maiori ad minus; pokud by žalobce měl právo na plnou náhradu nákladů u meritorního zamítnutí části žaloby, tím spíše musí mít stejné právo v případě, kdy důsledně vzato postupuje vstřícně vůči žalovanému a vezme žalobu částečně zpět (čímž poskytne žalovanému jistotu, že k zaplacení této částky nebude žalovaný rozsudkem soudu zavázán). Tu soud poukazuje i na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3375/17:“ I procesní úspěch a neúspěch ve věci v souvislosti s částečným zastavením řízení v důsledku zpětvzetí návrhu na zahájení řízení je třeba posuzovat v širších souvislostech a s respektem k požadavku na zachování základních principů spravedlnosti.”.

58. Žalobce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů za následující úkony právní služby jeho zástupce: 1) převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jako„ AT“); 2) předžalobní výzva (§ 11 odst. 2 písm. h) AT); 3) žaloba (§ 11 odst. 1 písm. d) AT); 4) účast u jednání zdejšího soudu dne 19. 1. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT); 5) návrh na připuštění změny žaloby z 5. 3. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT); 6) účast u jednání 30. 4. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT); 7) vyjádření z 16. 6. 2021 k vyjádření žalovaného z 26. 5. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT); 8) a 9) 2 x účast u jednání dne 14. 7. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) trvajícího 2:43; 10) sdělení k zadání znaleckého posudku ze dne 28. 7. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT); 11) účast u jednání 1. 2. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT); 12) účast u jednání 11. 2 2022 (§ 11 odst. 2 písm. f) AT). Proto žalobce má právo na náhradu nákladů právního zastoupení v celkové výši 102 380 Kč, tj.: 1) 10 × 8 980 Kč + 10 × režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. celkově 92 800 Kč; 2) 2 × 4 490 Kč + 2 × režijní paušál po 300 Kč, tj. celkově 9 580 Kč. Soud souhlasí s žalobcem, že tarifní hodnota předmětu sporu činí 196 191 Kč, která je složena ze součtu hodnoty movitých věcí, které na žalovanému požaduje vydat, tj. částky ve výši 36 575 Kč (viz: a) listinný důkaz„ znalecký posudek“ [číslo] z 8. 4. 2021 zpracovaný [jméno] [příjmení] bez doložky podle § 127a o. s. ř. o tom, že si je znalec vědom následků vědomě nepravdivého posudku) a z částky 159 621 Kč odpovídající škodě, která žalobci byla způsobena (viz znalecký posudek [číslo] ze 30. 8. 2021 soudem ustanoveným znalcem [celé jméno znalce]). Je nezbytné primárně vycházet z § 8 odst. 1 AT (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2015) a teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, lze postupovat ve smyslu § 9 AT. Ve spise byl zřejmý právně relevantní podklad týkající se objektivní hodnoty žalovaných věcí. Takový postup odpovídá i judikatuře (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2305/19, I. ÚS 380/04, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 76/2017).

59. Dále jde o náhradu cestovních výdajů na straně advokáta žalobce podle § 13 odst. 1 a 5 AT v celkové výši 2 216,20 Kč: a) jízda [obec] – [obec] a zpět 19. 1. 2021 (jednání u soudu) o 70 km, tj. 70 km × 6 Kč, tj. 420 Kč; b) jízda [obec] – [obec] a zpět 30. 4. 2021 (jednání u soudu) o délce 70 km, tj. 70 km × 6 Kč, tj. 420 Kč; c) jízda [obec] – [obec] a zpět 14. 7. 2021 (jednání u soudu) o 70 km, tj. 70 km × 6 Kč, tj. 420 Kč; d) jízda [obec] – [obec] a zpět 1. 2. 2022 (jednání u soudu) o 70 km, tj. 70 km × 6,83 Kč, tj. 478,10 Kč; jízda [obec] – [obec] a zpět 1. 2. 2022 (jednání u soudu) o 70 km, tj. 70 km × 6,83 Kč, tj. 478,10 Kč (vozidlo VOLVO V70, průměrná spotřeba je dle technického průkazu 5,9 l /100 km, cena nafty 27,20 Kč a sazba náhrady 4,40 Kč pod dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a cena nafty 36,10 Kč a sazba náhrady 4,70 Kč podle vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Žalobce má též právo na náhradu ztráty času podle § 14 odst. 2 AT v celkové výši 2 000 Kč (cesta k a z jednání u zdejšího soudu dne 19. 1. 2021, tj. 4 započaté půlhodiny, tj. 400 Kč a totožné u cesty k a z jednání u zdejšího soudu dne 30. 4. 2021, 14. 7. 2021, 1. 2. 2022 a 11. 2. 2022). Žalobce právo i na náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, 13 387 Kč a zaplacenou zálohu na znalecký posudek 5 000 Kč, tedy celkem 20 387 Kč.

60. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 126 983,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

61. Zástupce žalobce uvedl, že není plátcem DPH, ale po vyhlášení rozsudku soudu požádal o náhradu DPH s tím, že se stal plátcem DPH od 1. 3. 2022 – tedy až po vyhlášení rozsudku. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku; už proto nelze přiznat zástupci náhradu DPH.

62. Soud neshledal důvod pro užití § 150 o. s. ř., podle kterého soud nemusí výjimečně přiznat náhradu nákladů řízení mimo jiné tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Toto ustanovení slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil; nad to i v procesním právu je nutno výjimkou z pravidla vykládat (aplikovat) restriktivně (viz i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod č. 2/ 2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, 28 Cdo 1878/2013). Soud nezjistil okolnosti, za kterých by bylo možné spravedlivě požadovat na úspěšném žalobci, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého. Žalovaný argumentoval i údajně odmítavým přístupem žalobce ke smíru. Tu soud odkazuje např. na nález Ústavního soudu z 14. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 145/06:„ Účastník nesmí být prostřednictvím aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. trestán za to, že neakceptoval návrh na smír. Ke smírnému urovnání jej není možno takto nepřímo nutit, neboť je zcela na jeho vůli, aby zvážil své případné šance v řízení a svobodně se rozhodl, jak bude v řízení dále postupovat.“. Koneckonců interpretace žalovaného ohledně pokusu o smír není přiléhavá. Na 1. jednání žalobce navrhoval smír, v rámci kterého připouštěl, že by se vzdal práva na náhradu nákladů řízení (viz protokol o jednání z 19. 1. 2021) a jednání bylo odročeno za účelem pokusu o smír. Následně došlo k mimosoudnímu jednání mezi účastníky (2. 2. 2021) v nebytových prostorách žalovaného, leč smír se nezdařil (č. l. 134, č. l. 138, č. l. 142, 146, 146, 151). Nad to z protokolu o jednání z 30. 4. 2021 plyne, že tehdy žalovaný nebyl ochoten nic zaplatit žalobci v tom smyslu, že by se zároveň zavázal vydat žalobci věci, které tam jsou v restauraci (č. l. 175). S nabídkou smíru 50 000 Kč a současného vydání věcí žalovaný přišel až ke konci řízení (viz zmínka o této nabídce poprvé v protokole o jednání z 1. 2. 2022 na č. l. 307). Pokud žalovaný argumentoval ukončením nájmu žalobcem a [jméno] [příjmení], lze odkázat na shora uvedené (např. žalovaný akceptoval obojí ukončení nájmu; žalovaný vypověděl, že mu bylo jedno, zda v nájmu bude pokračovat žalobce či [jméno] [příjmení]). Koneckonců žalobce nelze činit odpovědného za chování [anonymizováno]. [příjmení] v rovině i nákladů řízení; nepřiznání nákladů z důvodů na straně třetí osoby by značilo nepřiznání nákladů tomu, kdo jejich vznik nezavinil.

63. Soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost nahradit náklady státu žalovanému. Hledisko výsledku řízení je naplněno právě (ne) úspěchem řízení – žalovaný byl v řízení neúspěšný. Státu vznikly náklady vyplacením znalečného 15 400 Kč, resp. k úhradě části znalečného slouží žalobcova záloha na znalečné 5 000 Kč, pročež zbytek k zaplacení žalovaným tvoří 10 400 Kč.