46 C 164/2020-175

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem stavby [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 20 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu o určení vlastnického práva ke stavbě [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo], v [katastrální uzemí], zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“). Žalobu odůvodnil tak, že dnem 15. 6. 2002 uplynula lhůta 80 let trvání práva stavby zřízeného na základě Smlouvy o stavebním právu ze dne 26. 5. 1922, uzavřené mezi [příjmení] správním výborem pro [obec] v [obec] a [anonymizováno] pro postavení úřednických a dělnických domků (dále jen„ [anonymizováno]“). Předmětem Smlouvy o stavebním právu bylo zřízení práva stavby na části pozemku tehdejšího zemského statku č. k. [číslo] v [část obce] za účelem stavby budov s byty pro bytové potřeby členů družstva. Žalobce je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo] (původně součásti č. k. [číslo]), k. ú. [část obce] (dále jen„ předmětné [anonymizováno]“), a to na základě zákona č. 172/1991 Sb. Stavba se stala dnem 1. 1. 2014 součástí předmětného pozemku [parcelní číslo]. Jako vlastník je však dosud zapsána žalovaná, neboť jí a jejím právním předchůdcům svědčilo právo stavby. Žalovaná je tak v rozporu se skutečným stavem v katastru nemovitostí evidována jako vlastník a [anonymizováno] od 16. 6. 2002 užívá bez právního důvodu. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobce vidí v tom, že bez rozhodnutí soudu katastrální úřad nezapíše žalobce jako vlastníka [anonymizováno].

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že s ní nesouhlasí a navrhla její zamítnutí. Žalovaná vlastnické právo ke [anonymizováno] nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 8. 9. 2003, kterou uzavřela s panem [jméno] [příjmení], [datum narození]. Právní předchůdce žalované nabyl [anonymizováno] na základě rozhodnutí [anonymizováno] notářství pro Prahu 1 dne 11. 5. 1983, kterým bylo potvrzeno, že dědictví po [jméno] [příjmení] nabývá právní předchůdce žalované, jako bratr zůstavitele (k vydržení vlastnického práva ke [anonymizováno] došlo v roce 1993). [jméno] [příjmení] [jméno] nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 14. 1. 1980 od dědiců paní [příjmení]. Žalovaná počínaje dnem 8. 9. 2003 je v dobré víře v existenci jejího vlastnického práva k [anonymizováno], čemuž slouží i zápis tohoto vlastnického práva po dobu delší než 16 let v katastru nemovitostí. Žalovaná od samého počátku sporu popírala vlastnické právo žalobkyně. Žalovaná má dále za to, že pasivita osoby, které svědčí právo změny zápisu a která své právo řádně a včas, tj. ve lhůtě 10 let určené k vydržení nemovité věci, neuplatnila, lze vykládat tak, že je tato osoba srozuměna se zápisem v katastru nemovitostí, že s ním takto souhlasí a nehodlá činit kroky k jeho změně. Žalobkyně zahájila vkladové řízení u [stát. instituce] dne 16. 1. 2020. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, s tím, že právo na určení vlastnictví a právo na převod stavby je promlčeno. Žalovaná dále namítla vydržení práva stavby.

3. Žalobce k aktivní legitimaci doplnil, že je právním nástupcem [příjmení] správního výboru. Z listu vlastnictví [číslo] plyne, že vlastníkem předmětných pozemků byl před žalobcem„ [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] hl. m. [obec]“. Právo hospodaření ke dni 23. 11. 1990 náleželo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec a číslo], jenž byl podřízen [anonymizována dvě slova] hl. m. [obec]. Obvodní národní výbor v [obec a číslo] právo hospodaření vykonával. K datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. k 24. 5. 1991, právo hospodaření vykonával žalobce. Právo hospodaření bylo po celou dobu vykonáváno v rozsahu zřízeného stavebního práva. Bylo vykonáváno tak, že nebylo rušeno užívání předmětných pozemků žalovanými, resp. jejich předchůdci. Žalobce tudíž nakládal s předmětnými pozemky způsobem naplňujícím právo hospodaření, když se jednalo o hospodaření především ve smyslu právním, zahrnujícím byť jen svěření do dočasného užívání. Právo stavby zaniklo uplynutím 80 leté lhůty, neboť ke smlouvě nebyla uzavřena žádná jiná smlouva, která by právo stavby ukončila dříve. Z toho důvodu žalobce mohl začít předmětné pozemky fakticky užívat až od 16. 6. 2002. K tomu odkázal na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], ve kterých bylo obdobným žalobám žalobce vyhověno. Žalobce dále uvedl, že právo stavby nemůže být vydrženo, když po jeho zániku se stavba převádí za náhradu vlastníkovi pozemku. Žalovaná též nevydržela vlastnické právo. Žalovaná postrádala dobrou víru, neboť o právu stavby věděla. Nečinnost žalobce nemůže sama o sobě založit poctivou držbu žalované. Námitka promlčení je též nedůvodná, vlastnické právo je totiž právo nepromlčitelné.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující zjištění.

5. Z kompletní kopie dosud nezavřeného spisu [anonymizována dvě slova] pro hl. m. Prahu, sp.zn. V [číslo] 2020 [číslo], a z výpisů z katastru nemovitostí k datu 7. 1. 2004 a k datu 7. 1. 2020 ohledně předmětných pozemků soud zjistil, že dne 27. 5. 1922 byla uzavřena Smlouva o stavebním právu mezi [příjmení] správním výborem v [obec] jménem fondu českých zemských statků jako majitele [anonymizováno] statku v [část obce], zapsaného ve vložce čís. [číslo] desek [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] nejvyššího [anonymizováno] (dále již jen jako„ [příjmení] správní výbor“), a [anonymizováno]. [příjmení] správní výbor zřídil [anonymizováno] stavební právo stavby na části pozemku [anonymizováno] statku č.k. [číslo] v [část obce], zapsaného ve vložce čís. [číslo] desek zemských, za účelem zastavení nemovitosti domky s malými byty dle podmínek Smlouvy [ulice] právo bylo zřízeno na 80 let, kdy tato doba počíná dnem, kdy dojde příslušnému soudu žádost za vklad stavebního práva. V katastru nemovitostí je zaznamenáno právo stavby na dobu od 15. 6. 1922 do 15. 6. 2002. Družstvo se zavázalo platit počínaje dnem 1. 5. 1922 pachtovné (činži stavební) v částce 1 200 Kč, a to čtvrtletně. [příjmení] správní výbor si vyhradil právo počínaje 1. únorem 1930 zvyšovat stavební činži o 10 % každých 10 let. Strany si dále sjednaly, že po ukončení stavebního práva uplynutím doby spadají veškeré stavby na něm do vlastnictví zemského fondu. [příjmení] fond pak měl zaplatit odškodné ve výši plné jejich hodnoty v době přechodu s tím, že odškodnění nesmí být větší, než činí skutečně vynaložené náklady za provedení staveb, schválených dle této Smlouvy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Jako vlastník předmětných pozemků je zapsán žalobce.

6. Z usnesení [příjmení] správního výboru ze dne 5. 9. 1928, I. dodatek, a z dopisu [příjmení] správního výboru ze dne 18. 9. 1928 soud zjistil, že [příjmení] správní výbor vyslovil ochotu zrušit stavební právo vložené na části pozemku č. k. [číslo] v [část obce] (rozděleného na parcely [číslo] – zahrady) a odprodat jednotlivé parcely přímo členům anebo [anonymizováno] za cenu 80 Kč za 1 čtv. sáh., a to za souhlasu vlády, což bylo sděleno [anonymizováno] dopisem.

7. Z knihovní vložky [číslo] písmeno [anonymizováno] a [anonymizováno] soud zjistil, že knihovní vložka obsahuje sepis většího souboru pozemků. Ze zápisu ze dne 2. 7. 1922 vyplynulo, že se poznamenává dojití žádosti o zápis stavebního práva. Následující zápis ze dne 22. 7. 1922 obsahuje vklad stavebního práva ve prospěch [anonymizováno] pro postavení úřednických a dělnických domků z.s. s. r. o. a byla pro toto stavební právo zřízena knihovní vložka [číslo]. Z části [anonymizováno] vyplynulo, že roku 1926 bylo vloženo vlastnické právo pro [anonymizována dvě slova].

8. Z knihovní vložky [číslo] strany [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], ze smlouvy ze dne 10. 11. 1927 a z odevzdací listiny ze dne 27. 1. 1936 soud zjistil, že předmětné stavební právo bylo zapsáno dne 22. 7. 1922 na dobu do 15. 6. 2002 ve vložce [číslo] pozemkové knihy kat. [územní celek]. Předmětné stavební právo se vztahuje k pozemkům sestávajícím se z pozemku č. k. [číslo] role, zahrada (dnes na [číslo]) a č. k. 397 stav. parcela s domem [adresa] (dnes na [číslo]). Na straně [anonymizováno] je zde zapsán převod předmětného stavebního práva jednou polovinou na [jméno] [příjmení] ze zápisu a jednou polovinou na [jméno] [příjmení] k nečitelnému datu podle postupní listiny ze dne 10. 11. 1927. Dále podle usnesení [anonymizováno] soudu pro [anonymizována dvě slova] sp.zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] z 27. 1. 1936 byl zapsán převod poloviny stavebního práva z [jméno] [příjmení] ze zápisu jednou polovinou na [jméno] [příjmení] dne 12. 2. 1937.

9. Z [list vlastnictví] [územní celek], okres [obec a číslo], a ze sdělení k založení [list vlastnictví] [územní celek] úřadu hl. m. [obec] soud zjistil, že se jedná o ručně vedený list vlastnictví [anonymizováno] státu – Národní výbor hl. m. [obec], [územní celek], okres [obec a číslo]. Na straně [číslo] jsou zapsány předmětné pozemky v oddíle s nadpisem„ [anonymizováno] STAVBY“. Do tohoto listu vlastnictví se zapisovalo od roku 1964 do roku 2001, přičemž pozemky byly z tohoto listu vyškrtnuty bez uvedení data.

10. Ze sdělení [anonymizováno] notářství [anonymizováno] v [obec] ze dne 22. 12. 1956, z kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1957, ze schválení kupní smlouvy stavebního práva ze dne 3. 4. 1958, z duplikátu usnesení [anonymizována tři slova] v [obec] č.j. 10 D 258/57-116, ze dne 12. 10. 1959, z opisu rozhodnutí [anonymizována tři slova] v [obec a číslo] ze dne 23. 9. 1963 a z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] pro Prahu 10 10 D 94/71-19 ze dne 10. 3. 1971 soud zjistil, že součástí dědictví po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemř. 30. 6. 1956, bylo stavební právo ke [anonymizováno]. Dne 22. 5. 1957 pak došlo ke schválení převodu práva stavby ke [anonymizováno] ze [anonymizována dvě slova]. [příjmení] na manžele [jméno] a [jméno] [příjmení]. Toto schválení mělo být na žádost [anonymizováno] pro [anonymizováno] rady [anonymizováno] hlav. [územní celek] ze dne 3. 4. 1958 přezkoumáno. Dle usnesení [anonymizováno] notářství [anonymizováno] v [obec] právo stavby ke [anonymizováno] náleželo ke dni 7. 11. 1959 [příjmení] [jméno] [příjmení] v [obec]. [anonymizována dvě slova] výbor v [obec a číslo] rozhodl o vkladu práva stavby ke [anonymizováno] pro manžele [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1957. [jméno] [příjmení], [datum narození], dne 1. 1. 1971 zemřel a jeho dědičkou byla [jméno] [příjmení], [datum narození], která zdědila i právo stavby ke [anonymizováno].

11. Z rozhodnutí [anonymizováno] notářství pro [část Prahy] [spisová značka] soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřela dne 14. 12. 1978. Právo stavby ke [anonymizováno] zdědili její dědicové [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození].

12. Z kupní smlouvy ze dne 14. 1. 1980, z rozhodnutí [anonymizováno] notářství pro [část Prahy] [číslo jednací], ze dne 11. 5. 1983, a z kupní smlouvy ze dne 8. 9. 2003 soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], uzavřel dne 14. 1. 1980 kupní smlouvu s [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], jejímž předmětem byla koupě i převedení stavebního práva ke [anonymizováno]. Stavbu po zemřelém [jméno] [příjmení], zemř. 29. 4. 1982, zdědil ke dni 11. 5. 1983 [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dne 8. 9. 2003 uzavřel [jméno] [příjmení], [datum narození], kupní smlouvu s žalovanou, jejímž předmětem byla koupě [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] žalovanou upozornit na zaniklé právo stavby.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví], provedenému k datu 14. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaná je zapsána jako vlastník parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] a stavby [adresa].

14. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví], provedenému k datu 2. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaná je zapsána jako vlastník domu [adresa], stojícím na pozemku [parcelní číslo] k. ú. [část obce] („ [anonymizováno]“). V části [anonymizováno] je zapsáno právo stavby na dobu od 15. 6. 1922 do 15. 6. 2002 k pozemkům [parcelní číslo] a [parcelní číslo] k. ú. [část obce] pro pana [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobce je zapsán jako vlastník pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo] k. ú. [část obce].

15. Z předpisu náhrady za faktické užívání pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] ze dne 2. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce, resp. odbor hospodaření s majetkem, vyzval žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí období od 3. 12. 2016 do 2. 12. 2019 v celkové částce 972 000 Kč.

16. Z dopisu žalobce ze dne 19. 7. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalované k vypořádání nároků ze zaniklého práva stavby.

17. Z dopisů žalované z dní 13. 8. 2019 a 22. 1. 2020 se podává, že žalovaná reagovala na dopis žalobce s tím, že nesouhlasí s žalobcem, že on je vlastníkem jejich nemovitostí, a současně žalovaná nesouhlasila, že žalobce je aktivně legitimován. Žalovaná uváděla, že předmětné nemovitosti vydržela.

18. Z dopisu [anonymizována dvě slova] pro hl. m. [anonymizováno] adresovanému žalobci ze dne 13. 2. 2020, odpovědi žalobce ze dne 19. 2. 2020 a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] pro hl. m. Prahu , ze dne 12. 3. 2020, soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] hl. m. [obec] vyzval žalobce k seznámení se s podklady pro rozhodnutí s tím, že uvedl, že uspořádání vzájemných vztahů a zánik práva stavby lze osvědčit pouze dvoustranným právním jednáním, příp. rozhodnutím soudu. Z dopisu plyne, že návrh na vklad vlastnického práva ke [anonymizováno] byl žalobcem podán dne 16. 1. 2020. Žalobce s názorem [anonymizována dvě slova] pro hl. m. [anonymizováno] nesouhlasil. [anonymizována dvě slova] pro hl. m. [obec] návrh žalobce na vklad zamítl svým usnesením [číslo jednací], ze dne 12. 3. 2020.

19. Z dalších za řízení provedených listinných důkazů (rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací], ze dne 28. 1. 2021, objednávka listin žalobcem ze dne 17. 12. 2020, sdělení požadovaných údajů [stát. instituce] ze dne 18. 12. 2020) nezjistil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění.

20. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr: Ke vzniku stavebního práva: 21. [příjmení] správní výbor na základě dohody označené jako Smlouva o stavebním právu, která byla uzavřena dne 27. 5. 1922, zřídil [anonymizováno] stavební právo na části pozemku zemského statku č.k. [číslo] v [část obce], zapsaného ve vložce čís. [číslo] [anonymizována dvě slova], za účelem zastavení [anonymizována dvě slova] s malými byty dle podmínek [anonymizováno] o [anonymizováno] právu. [ulice] právo bylo zřízeno na 80 let, s tím, že tato doba počíná dnem, kdy dojde příslušnému soudu žádost za vklad stavebního práva. Strany si dále sjednaly povinnost [anonymizováno] čtvrtletně platit [příjmení] správnímu výboru pachtovné (činži stavební) v částce 1 200 Kč počínaje dnem 1. 5. 1922. [příjmení] správní výbor si vyhradil právo počínaje 1. únorem 1930 zvyšovat stavební činži o 10 % každých 10 let. Strany si dále sjednaly, že po ukončení stavebního práva uplynutím doby spadají veškeré stavby do vlastnictví zemského fondu. Předmětné stavební právo mělo uplynout dnem 15. 6. 2002. Ke změně v číslování předmětných pozemků:

22. Pozemek č. k. 649 byl rozdělen, když pak nebylo prokázáno, že do jeho původní výměry podle nového číslování pak v minulosti náležely i pozemek parc. [číslo] s domem [adresa] a i zahrada parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Ke stavu v katastru nemovitostí:

23. Žalovaná je zapsána jako vlastník [anonymizováno]. Žalobce je zapsán jako vlastník předmětných [anonymizováno]. V katastru nemovitostí je u listu vlastnictví účastnice řízení ([list vlastnictví] a [list vlastnictví]) v části [anonymizováno] zapsáno [anonymizováno] právo [anonymizováno], a to na období 15. 6. 1922 do 15. 6. 2002. K historii vlastnictví předmětných pozemků:

24. Předmětné pozemky se vyskytují [list vlastnictví] [anonymizováno] státu – [anonymizována dvě slova] hl. m. [obec] z neznámého data s tím, že z tohoto listu byly vyškrtnuty, a to neznámého data. K právním předchůdcům žalované a k žalované:

25. Na základě smlouvy stavební právo nabyly [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dne 10. 11. 1927. Posléze bylo stavební právo zcela převedeno na [jméno] [příjmení], když [jméno] [příjmení] zemřela, a to ke dni 12. 2. 1937. [jméno] [příjmení] zemřela dne 30. 6. 1956. Posléze bylo stavební právo majetkem [anonymizována dvě slova]. [příjmení], která jej prodala na základě kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1957 manželům [příjmení]. [jméno] [příjmení] se stává výhradním vlastníkem stavebního práva po smrti jejího manžela dne 1. 1. 1971. Po její smrti dědí právo stavby [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří jej prodávají [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne 14. 1. 1980. Po smrti [jméno] [příjmení] právo stavby zdědil [jméno] [příjmení], který kupní smlouvou ze dne 8. 9. 2003 [anonymizováno] prodal žalované, přičemž jí upozornil na zaniklé právo stavby. Ke vzájemné komunikaci:

26. Žalobce vyzval dne 2. 12. 2019 žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků za období od 3. 12. 2016 do 2. 12. 2019 ve výši 972 000 Kč. Žalovaná nesouhlasila z důvodu, že žalobce není aktivně legitimován a žalovaná předmětnou [anonymizováno] vydržela. Následně probíhala další komunikace mezi účastníky řízení s tím, že žalovaná opakovaně namítala vydržení vlastnického práva. Žalobce podal návrh na vklad vlastnického práva ke [anonymizováno] dne 16. 1. 2020. [anonymizována dvě slova] hl. m. [obec] návrh žalobce na vklad zamítl dne 120. 3. 2020 s tím, že uspořádání vzájemných vztahů a zánik práva stavby lze osvědčit pouze dvoustranným právním jednáním, příp. rozhodnutím soudu.

27. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně.

28. Soud se na úvod zabýval aktivní legitimací žalobce v řízení.

29. Žalobce dovozuje vlastnictví předmětných pozemků na základě přechodu z vlastnictví České republiky dle zákona č. 172/1991 Sb. Skutečnost, že žalobce byl na základě uvedeného zákona zapsán jako vlastník předmětných pozemků, plyne i z [list vlastnictví] k. ú. [část obce]. Žalovaná namítá, že na žalobce vlastnictví nepřešlo.

30. Kontinuita vlastnictví předmětných pozemků, dříve vedených pod č. kat. 649, zemí [anonymizováno] a jejími nástupci vyplývá mj. z ust. § 9 zákona č. 126/1920 Sb., o zřízení župních a okresních úřadů v republice [anonymizováno] (pozemek byl převeden do vlastnictví státu), § 9 zákona č. 125/1927 Sb., o organisaci politické správy (pozemek převeden do vlastnictví okresu), § 3 vládního nařízení č. 4/1945 Sb., o volbě a pravomoci národních výborů (pravomoc okresů převzaly okresní národní výbory), § 149 ústavního zákona č. 150/1948 Sb. (komunální vlastnictví se stalo součástí národního majetku) a § 29 a § 30 zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, po přijetí kterého (tj. od 1. 1. 1950) již obce nemohly nabývat majetek do soukromého vlastnictví a veškerý obsah majetkových fondů, který jim byl svěřen k hospodaření, připadl jako národní majetek státu.

31. Změnu v tomto ohledu přinesl až ústavní zákon č. 294/1990 Sb. ve spojení se zákony č. 367/1990 Sb., o obcích a [číslo] Sb., o hlavním městě [obec] a zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Účinnost zákona č. 172/1991 Sb. je ke dni 24. 05. 1991 32. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, pokud obce a v hlavním městě [obec] též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.

33. Dle § 8 zákona č. 172/1991 Sb. pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát.

34. Pro přechod některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí musely být splněny kumulativně všechny výše uvedené podmínky. Nesplnění byť jedné z podmínek pak znamená neúspěch v řízení. V tomto řízení muselo být mimo jiné prokázáno, že ke stanovenému dni měl k tomuto majetku právo hospodaření právní předchůdce obce a s tímto majetkem tento předchůdce také hospodařil. [příjmení] by být též prokázáno, že obec s těmito pozemky též hospodařila ke dni účinnosti cit. zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1996 ve věci [anonymizováno] [číslo]).

35. K otázce výkladu pojmu„ hospodaření“ ve smyslu § 1 zákona č. 172/1991 Sb. lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi, v níž je ustanovení § 1 zákona č. 172/1991 Sb. setrvale interpretováno tak, že k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí je třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce (k tomu srov. § 68 odst. 1 zákona o obcích), ale též moment faktický, totiž aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona také reálně hospodařily. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, tedy nakládá s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Jistě přitom nemusí jít vždy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, tj. např. výkon zemědělské činnosti, ale i v ostatním právním smyslu, zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, či možnost uvedené věci pronajmout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 962/99, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2012, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1768/2012, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4227/2013, či usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3042/2010, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1263/2014, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3118/2018).

36. Zákonodárce vyjádřil vůli převést do vlastnictví obce podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. toliko ten majetek, který právní předchůdci obcí fakticky využívali k plnění svých úkolů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1263/2014). Shodně je ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. interpretováno též v rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle kterého„ právo hospodaření“ je pojmem, jenž byl v zákoně č. 109/1964 Sb., hospodářském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ zákon č. 109/1964 Sb.“), a ve vyhlášce [číslo] Sb., o hospodaření s národním majetkem (ve znění vyhlášek [číslo] Sb. a [číslo] Sb.), použit v obdobném významu, jako původní pojem„ správa“. Proto i pojem„ hospodaření“, který sice není právem definován, je třeba odvodit z citovaných předpisů, kde se organizacím ukládá hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat. Pokud organizace majetek k plnění svých úkolů nepotřebovala a neužívala jej, tendovala právní úprava k tomu, aby byl neprodleně nařízen převod práva hospodaření, přičemž umožňovala též dočasné užívání jinou organizací nebo i občany. Pojem„ hospodaření“ ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. lze chápat jako opozici k pojmu„ právo hospodaření“, a to v tom smyslu, že„ právo hospodaření“ představuje určitou formální podmínku, zatímco„ hospodaření“ podmínku materiální, coby faktické užívání majetku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 600/11, nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. III. ÚS 1399/11 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2566/14). Zákonodárce vyjádřil vůli převést do vlastnictví obce podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. toliko ten majetek, který právní předchůdci obcí fakticky využívali k plnění svých úkolů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1263/2014).

37. Otázku faktického výkonu práva hospodaření bylo nutné posoudit ve vazbě na existující stavební právo. Bylo tak nutné posoudit, kdy stavební právo zaniklo.

38. Na posouzení stavebního práva soud aplikoval [anonymizováno] zákoník občanský, vyhlášený [anonymizována dvě slova] z 1. 6. [číslo], [číslo] Sb. z. s., který byl v době vybudování stavby [adresa] platný a účinný, a pojednával o právu vlastnickém v hlavě druhé - [ustanovení pr. předpisu] občanském (stavba nebyla samostatnou věcí, stavba byla součástí pozemku a vlastníkem stavby byl tedy vlastník pozemku), neplatila však bezvýjimečně. Pokud stavebník stavěl na cizím pozemku, musel mít k tomuto pozemku věcné právo, a to tzv. právo stavby. Tímto zákonem byl zvláštní předpis, a to zákon [číslo] ř. z., který byl nahrazen zákonem č. 88/1947 Sb., o právu stavby (zákon č. 88/1947 Sb. je stále součástí českého právního řádu; nebyl zrušen). Podle zákona ze dne 26. 4. 1912, [číslo] ř. z., o právu stavby, mohl být pozemek zatížen věcným zcizitelným a děditelným právem mít stavbu na povrchu nebo pod povrchem půdy, a toto právo mohlo být založeno pouze na určitých pozemcích (§ 2) a vzniklo, jakmile bylo knihovně zapsáno jako břemeno pozemku (§ 5). Právo stavby nemohlo být zřízeno na méně než 30 let a ne více než na 80 let (§ 3). Právo stavby bylo věcí nemovitou, stavba na základě stavebního práva nabytá nebo zřízená byla příslušenstvím stavebního práva, stavebnímu oprávněnci příslušela ke stavbě práva vlastníka a co do pozemku, pokud nebylo ve smlouvě o právu stavebním ustanoveno něco jiného, práva poživatelova (§ 6). Zaniklo-li právo stavby, připadla stavba vlastníku pozemku (§ 9). Výmaz stavebního práva mohl být povolen před uplynutím času, na které bylo zřízeno s tím omezením, že právní účinek vzhledem k zástavním a jiným věcným právům nastával teprve po jejich výmazu (§ 8).

39. S ohledem na výše uvedené [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] zanikla uplynutím sjednané doby 80 let trvání stavebního práva, tj. dnem 15. 6. 2002. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] zanikla na základě pozdějšího ujednání stran, přičemž to nebylo ani tvrzeno.

40. Ten, kdo stavbu postavil, byl pouze oprávněným ke stavbě a příslušela mu„ práva vlastníka“ na dobu vymezenou ve smlouvě a po uplynutí doby práva stavby se stavba stávala vlastnictvím vlastníka pozemku (připadla vlastníku pozemku). Předmětný pozemek byl tak fakticky užíván žalovanými a jejich právními předchůdci na základě platné Smlouvy o stavebním právu. Je tedy zřejmé, že hospodaření ve smyslu užívání věci žalobce vykonávat nemohl.

41. Soud má však za to, že samotné nerušení výkonu stavebního práva však pro výkon práva hospodaření nestačí. Hospodaření v právním smyslu vyloučeno nebylo, naopak pod pojem péče řádného hospodáře spadalo, aby bylo vybíráno pachtovné ([anonymizována dvě slova]). K tomu však v projednávané věci nedošlo, ani před, ani po účinnosti cit. zákona. Nedošlo ani ke zvýšení pachtovného ve výši 10 % každých 10 let, jak to umožňovala Smlouva o stavebním právu. Zápis v evidenci nemovitostí vedené v pozemkových knihách a posléze středisky geodézie, a potom katastrálními úřady, pro závěr o faktickém hospodaření též nestačí (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 10. 2010, č. j. 28 Cdo 1573/2010 nebo rozsudek ze dne 28. 7. 2000 sp. zn. [číslo]).

42. Na základě výše uvedeného lze shrnout, že soud shledal, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro přechod předmětných pozemků na žalobce. Doloženými listinami tak nebylo prokázáno, že by právo hospodaření vůbec náleženo ONV v [obec] (příp. Národnímu výboru hl. m. [obec]), že by tento právní předchůdce žalobce právo hospodaření vykonával a že by ho též žalobce vykonával k rozhodnému dni.

43. Soud pro úplnost odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2850/2004 dle kterého:„ Majetek, který byl ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve vlastnictví [anonymizováno] federativní republiky, nemohl podle tohoto zákona přejít na obec.“ [anonymizováno] nicméně uzavírá, že předmětné pozemky byly evidovány na ručně vedeném [list vlastnictví] pro [anonymizováno] stát – Národní výbor hl. m. [obec]. Jelikož národní výbor nemohl nabýt vlastnického práva k pozemku, neboť byl pouze výkonným orgánem státní moci v obci, vlastnictví tak svědčilo [anonymizováno] státu.

44. Ze všech výše uvedených důvodů se tak soud neztotožňuje s rozhodnutími zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], když tento názor soudu je též podpořen názorem odvolacího soudu, vyjádřeným v jeho zrušujícím usnesení č.j. [číslo jednací] ve věci odvolání proti rozhodnutí vyneseném v řízení zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka]. Soud se ohledně neprokázání hospodaření plně ztotožňuje s rozsudkem odvolacího soudu č.j. [číslo jednací]

45. Soud se dále zabýval námitkou vydržení učiněnou ze strany žalobce.

46. Institut vydržení byl upraven v ust. § 134 odst. 1, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák“) s účinností od 1. 1. 1992. Podle tohoto ustanovení se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Podle § 129 odst. 1, 2 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 868 obč. zák. pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona (tedy občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb.) i právní vztahy vzniklé před lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Předpoklady pro vydržení tak lze hodnotit i za dobu před 1. 1. 1992 s tím, že k vydržení mohlo dojít nejdříve k tomuto datu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 10. 2007 ve věci sp. zn. 22 Cdo 1806/2006). Zákon [číslo] Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) upravuje vydržení v ust. § 1089 a násl. o.z. s tím, že v ust. § 1095 o.z. je zakotven institut mimořádného vydržení. Dle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle § 3066 o.z. do doby stanovené v § 1095 o.z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

47. Vydržení vlastnického práva je jeho nabytí v důsledku oprávněné držby věci vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi - prvek subjektivní) a faktické ovládání věci - panství nad věcí (corpus possessionis - prvek objektivní). Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí (resp. vykonává obsah práva vlastnického, které bývá pojímáno jako právní panství nad věcí). Proto je držitelem pozemku i ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora). Je však nezbytné, aby detentor věc fyzicky ovládal pro držitele a jeho jménem (nejčastěji např. jako jeho nájemce). Jinak řečeno, držitelem je jen ten, kdo fakticky ovládá věc a chová se k ní jako vlastník. To předpokládá zpravidla akt uchopení držby. Jestliže držitel pozemek neužívá, ale užívá jej někdo jiný, je třeba, aby uživatel - detentor - tak činil na základě svolení držitele (zpravidla založeného právním jednáním, např. smlouvou nájemní) a pro něj (tzv. držba vykonávaná zástupcem). Je třeba, aby se detentor choval k držiteli jako k vlastníkovi, např. platil mu sjednané nájemné apod. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, a ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 526/2020, a usnesení téhož soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 592/2014).

48. Zjištění okamžiku, kdy obec podala katastrálnímu úřadu návrh na zápis vlastnického práva k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí s odkazem na § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., není pro posouzení okamžiku nabytí držby pozemku rozhodující. Nepřestavuje totiž akt uchopení se držby tohoto pozemku, přičemž samotný následný zápis v katastru nemovitostí není skutečnou držbou ve smyslu § 129 odst. 1 obč. zák., nýbrž jen držbou knihovní. V tomto ohledu Nejvyšší soud vyslovil právní závěr, podle nějž„ je-li někdo zapsán ve veřejných knihách jako vlastník pozemku, nicméně pozemek fakticky (byť např. prostřednictvím detentora, který může být nájemcem či jiným uživatelem, odvozujícím své právo od knihovního vlastníka) neovládá, má tzv. knihovní držbu. Knihovní držba není skutečnou držbou a nepožívá ochrany, není totiž naplněna podmínka skutečného, faktického ovládání věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1897/2015, rozsudek ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 526/2020, usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1052/2020 a rozhodnutí tam uvedená). Ze stejných důvodů též není rozhodný okamžik podání žaloby na určení vlastnického práva.

49. Soud se proto zabýval tím, zda a kdy na straně žalobce, případně jeho právního předchůdce, došlo k aktu, který lze považovat za uchopení se držby ve výše popsaném smyslu. Soud dospěl k závěru, že k uchopení držby reálně nikdy nedošlo. Z provedeného dokazování vyplynulo, že po celou dobu se jednalo pouze o držbu knihovní, která, jak bylo již výše uvedeno, skutečnou držbou není. Jelikož k uchopení držby nikdy nedošlo, nemohlo dojít ani vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům.

50. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že ohledně pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], jehož součástí je stavby [adresa] zřízená na základě smlouvy o stavebním právu podle zákona [číslo] z.ř., která je ve vlastnictví žalované, a ohledně parc. [číslo] k.ú. [část obce], který byl svěřen právním předchůdcům do užívání, je nutné vyložit § 2 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. tak, že pozemek nebyl způsobilý k přechodu z vlastnictví České republiky podle citovaného zákona (srov. rozhodnutí [název soudu] č.j. [číslo jednací], ze dne 20. 10. 2021).

51. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobce není v řízení aktivně legitimován, neboť není vlastníkem předmětných pozemků. Z tohoto důvodu se soud dále nezabýval dalšími námitkami v řízení uplatněnými.

52. Soud proto rozhodl tak, že žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem stavby [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], obec Praha u [stát. instituce], [stát. instituce], zamítl v plném rozsahu.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 570 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 29. 6. 2020, účast na jednání soudu ve dnech 17. 6. 2021, 4. 11. 2021 a 13. 1. 2022) právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč. Žalovanou požadovaná odměna za úkon závěrečný návrh ze dne 16. 12. 2021 nebyla soudem přiznána, když tento byl čten v rámci posledního jednání soudu a byl již žalované přiznán jako odměna za úkon - účast na jednání ze dne 13. 1. 2022).