46 C 171/2021-309

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená [anonymizováno] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 902 262,36 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 870,86 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 901 391,50 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 902 262,36 Kč. Svou žalobu zdůvodnila tím, že usnesením [stát. instituce], [anonymizováno 6 slov] [obec], [anonymizována tři slova], ze dne 21. 12. 2017, [číslo jednací] proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a f) trestního zákoníku, ve stádiu pokusu, a přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, ve stádiu pokusu. Žalobkyni hrozilo za stíhaný skutek uložení trestu odnětí svobody s horní hranicí až 10 let. Stíhání bylo zahájeno v roce [rok], [stát. instituce] prováděla úkony směřující k zahájení trestního stíhání žalobkyně již v roce [rok], kdy žalobkyně byla [anonymizována tři slova] [anonymizováno], která však nedala souhlas s vydáním žalobkyně k trestnímu stíhání. Trestní stíhání tak bylo zahájeno následně až po uplynutí [anonymizována dvě slova]. Obžaloba byla přesto podána [název soudu] dne [datum]. Po několika hlavních líčení, byla podáním státním zástupcem vzata obžaloba vzata zpět. Trestní stíhání pak bylo zastaveno usnesením [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne 22. 6. 2020, čj. [číslo jednací] Trestní stíhání žalobkyně tak trvalo 2 roky, 5 měsíců a 24 dnů. Žalobkyni vznikla v trestním řízení škoda ve výši 67 704 Kč představující náklady obhajoby. Žalobkyni vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání též nemajetková újma. Žalobkyně a její rodina byla vystavena negativnímu psychickému a sociálnímu tlaku, utrpěla její čest a dobrá pověst. Toto je umocněno tím, že je žalobkyně veřejně známou osobou, když dlouhodobě zastávala veřejnou funkci, nejprve na regionální úrovni jako [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], trestní stíhání žalobkyně tak bylo masivně mediálně sledováno jak sdělovacími prostředky, tak na sociálních sítích. Kauza byla prezentována zkresleně, na žalobkyni bylo nahlíženo jako na pachatelku. Tyto okolnosti se pak negativně projevily na zdraví žalobkyně, kdy pod tíhou permanentního stresu začala trpět úzkostmi a depresemi a musela vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Žalobkyně dodnes podstupuje ambulantní psychiatrickou léčbu. Trestní stíhání mělo dopad i do profesního života žalobkyně, když nebyla zařazena na kandidátku do [anonymizována tři slova] a z důvodu jiného trestního stíhání a masivního mediálního tlaku se žalobkyně rozhodla nekandidovat nejenom v následujících celostátních [anonymizována tři slova] [anonymizováno], ale rezignovala i na účast v dalších volbách do veřejných funkcí, a zcela se stáhla z veřejného života. Žalobkyně se po skončení mandátu poslankyně ocitla zcela bez příjmu a finanční jistoty zabezpečit sebe a svou rodinu, když jako samoživitelka vychovává nezletilého syna a finančně podporuje zletilou dceru. Žalobkyně byla nucená se přihlásit na [anonymizována dvě slova], kde byla 5 měsíců vedena jako uchazečka o zaměstnání, obtížně hledala uplatnění na pracovním trhu kvůli obavám zaměstnavatelů z trestního stíhání žalobkyně. Nezákonným rozhodnutím tak došlo nenávratně k profesnímu poškození, odepření dalšího aktivního působení ve veřejných funkcích, nevratnou difamaci vedoucí k naprosté osobní, společenské a profesní likvidaci žalobkyně. Tyto okolnosti žalobkyni nakonec donutily přestěhovat se společně se svými dětmi z [obec] do [obec]. Za neodčinitelný zásah do osobního, rodinného a profesního života žalobkyně požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč. Žalobkyně uplatnila svůj nároku u žalované dne [datum], v zákonné lhůtě žalovaná nijak nereagovala, stanovisko vydala až dne [datum], přičemž žalobkyni uhradila částku 65 441,64 Kč na nákladech obhajoby a částku 100 000 Kč a omluvu jako kompenzaci nemajetkové újmy. Žalobkyně s ohledem na tuto skutečnost požaduje uhradit na nákladech obhajoby částku 2 262,36 Kč a na náhradě nemajetkové újmy požaduje 900 000 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní dne [datum] žalobkyně předběžně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 67 704 Kč a nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč. Žalobkyni bylo ze strany žalované poskytnuto na základě jejího stanoviska ze dne [datum] jako náhrada nemajetkové újmy peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Žalovaná rovněž konstatovala porušení práva a žalobkyni poskytla omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Ve vztahu nároku na náhradu nemajetkové újmy vznesla žalovaná námitku promlčení. Trestní řízení vedené proti žalobkyni bylo pravomocně zastaveno na základě usnesení [anonymizována čtyři slova] [obec] dne [datum]. Žádost žalobkyně o předběžné projednání nároku byla žalované doručena dne [datum]. Projednávaná žaloba byla [název soudu] doručena [datum], kdy bylo zahájeno řízení. Promlčecí doba nároku na náhradu nemajetkové újmy uplynula dne [datum]. Žaloba ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy byla podána opožděně a nárok je tak promlčen. K nároku na náhradu škody spočívající v obhajném, cestovném a náhradě za ztrátu času žalovaná uvádí, že žalobkyni byla uhrazena částka ve výši 65 441,64 Kč. Na obhajném byla žalobkyni poskytnuta částka 41 600 Kč; na cestovném pak za čtyři cesty [obec] – [obec] a zpět uskutečněné v roce [rok] částka 5 341 Kč, za tři cesty [obec] – [obec] a zpět uskutečněné v roce [rok] částka 3 663 Kč, na náhradu za ztrátu zmeškaného času za 42 x hodiny částka 4 200 Kč. Pokud jde o obhajné, žalovaná v rámci předběžného projednání nároku neposkytla náhradu v požadované výši za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], kdy za tuto požadovala žalobkyni náhradu ve výši celého úkonu, ačkoli jí na náhradě náleží částka odpovídající , tj. částka 1 150 Kč (bez DPH), kterou žalovaná poskytla. Ohledně náhrady za sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalovaná odkázala na usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná tak co do náhrady nákladů obhajoby uplatněnému nároku vyhověla vyjma požadované výše náhrady za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kterou v žalobkyní účtované výši považuje za nedůvodnou.

3. Žalobkyně k námitce promlčení ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že tato byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s principem poctivosti, ochrany dobré víry a zákazem zjevného zneužití práva. Žalobkyně vyčkávala na rozhodnutí žalované, které nebylo vydáno v zákonné lhůtě. Je nelogické a nehospodárné, aby žalobkyně byla nucena podávat žalobu předtím, než se dozvěděla, zda její žádosti žalovaná vyhoví či ne a z jakých důvodů. Žalobkyně by byla nucena čelit dalšímu soudnímu řízení, které by se mohlo ukázat zbytečnými. Žalobkyně má za to, že nezákonné rozhodnutí a jeho medializace měly na žalobkyni mimořádně závažné a nevratné dopady a vedly k naprosté osobní, společenské a profesní likvidaci žalobkyně. I s ohledem na tyto skutečnosti výjimečné intenzity, promlčení by v tomto případě bylo pro žalobkyni příliš tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem j uplatňovaného nároku. Upozornila též na mimořádně vadný postup orgánů činných v trestním řízení, které lze označit až za šikanózní.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně uplatnila u žalované dne [datum] nárok na náhradu škody ve výši 67 704 Kč v podobě nákladů obhajoby a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve výši 1 000 000 Kč. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že žalovaná poskytla na náhradu nemajetkové újmy žalobkyni částku 100 000 Kč, konstatovala porušení práva, poskytla omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a na náhradě škody v podobě obhajného přiznala částku 65 441,64 Kč O vyplacení těchto částek taktéž nebylo mezi účastníky sporu.

5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] plyne, že žádost žalobkyně byla žalované doručena dne [datum]. Co se týče náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby v naříkaném řízení, žalovaná konstatovala, že ve věci žalobkyně byly splněny zákonné podmínky pro přiznání nároku co do důvodu, nicméně výše byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Po nahlédnutí do spisu bylo ověřeno, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby odměny v souladu s jeho obsahem s výjimkou sepisu stížnosti ze dne [datum], za kterou je účtován jeden celý úkon, byť má být dle judikatury považován za úkon procesní a náleží za něj odměna ve výši . Žalovaná dále konstatovala že v naříkaném trestním řízení došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“). Toto konstatování a přiznaní finanční satisfakce ve výši 100 000 Kč se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné. Současně žalovaná vyslovila omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k okolnostem případu žalovaná pokládá omluvu a finanční odškodnění ve výši 100 000 Kč za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. 7. [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [datum]. Z doručenky pak vyplývá, že jej žalobkyně obdržela dne [datum]. 8. [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Z připojené doložky plyne, že usnesení nabylo právní moci dne [datum].

9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

10. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání. Činí tak rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

11. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobkyně byla, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, ve smyslu odškodňovacím nezákonně trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí 12. Žalovaná v podání ze dne [datum] vznesla námitku promlčení žalobkyní uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.

13. Ačkoliv je v řízení dán odpovědností titul, byla v řízení vznesena námitka promlčení, kterou soud považuje za důvodnou. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se proto soud nezabýval ani skutečností, v jaké intenzitě byla žalobkyni újma způsobena, ani zda existuje vztah příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody.

14. Ustanovení § 32 odst. 3 zákona upravuje délku a počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem.

15. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě, přičemž jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty.

16. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky, nikoliv od vědomosti o samotné okolnosti tento důsledek vyvolávající. U nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, zákon vyžaduje jako podmínku odpovědnosti, aby rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno (§ 8), je počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty stanoven v návaznosti na okamžik, kdy je tato podmínka odpovědnosti splněna, tedy k okamžiku, kdy poškozenému bylo zrušovací rozhodnutí doručeno, případně oznámeno (§ 134 trestního řádu). Přestože § 32 odst. 1 zákona výslovně nestanoví jako podmínku pro běh promlčecí lhůty právní moc zrušovacího rozhodnutí, je tato podmínka implicitně obsažena v § 8. Promlčecí lhůta tedy může počít běžet nejdříve až dnem následujícím po dni, kdy zrušující rozhodnutí nabylo právní moci. Desetiletá objektivní promlčecí lhůta počíná svůj běh ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen, a kdy došlo také ke vzniku této újmy (viz rozsudek Nejvyššího soudu 31 Cdo 4835/2014).

17. Podobně jako u nároku na náhradu škody, i u práva na náhradu nemajetkové újmy se běh promlčecí doby odvíjí od právní moci usnesení o zastavení trestního stíhání. Nicméně promlčecí doba k náhradě újmy trestního stíhání činí 6 měsíců. Trestní stíhání bylo proti žalobkyni pravomocně zastaveno dne [datum], promlčecí doba počala v posuzované věci běžet dne [datum]. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne [datum], čímž ve smyslu § 35 zákona promlčecí doba neběžela po dobu 6 měsíců, tj. do [datum], následně však bez ohledu na skutečnost, že žalovaná nárok ve lhůtě předběžně neprojednala, opětovně počínaje dnem [datum] plynula dál a uběhla marně dne [datum]. Žalobkyně však svůj nárok uplatnila žalobou u soudu až dne [datum], tj. po uplynutí promlčecí doby.

18. Ačkoliv by se mohlo zdát, že promlčecí lhůta v délce 6 měsíců je poněkud krátkou, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní, neboť jí není mezi jednotlivými poškozenými založena nerovnost intenzity kvalifikovatelné jako protiústavní, ani jím není bezdůvodně privilegován stát; nejde též o projev svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3252/12).

19. Žalobkyně považuje námitku promlčení vznesenou žalovanou za rozpornou s dobrými mravy, jak je patrné z jejího podání ze dne [datum] (viz odstavec 3). Má za to, že podat žalobu předtím, než skončí předběžné projednání u žalované, by s sebou neslo další náklady, které by musela vynaložit a jednak se vystavit emoční zátěži, která je s tím spojená. Poté, co uplatnila předběžně svůj nároku u žalované, se snažila přestat touto věcí zabývat a doufala, že se k ní žalovaná zachová korektně a nemajetkovou újmu odškodní. Když se dozvěděla, bylo tomu [datum], že jí bylo žalovanou přiznáno odškodnění toliko v desetinovém rozsahu, byla se nucena problematikou, kterou se snažila vytěsnit a zapomenout, znovu zabývat. Důvodem opožděného uplatnění nároku u soudu je tedy primárně její zdravotní a psychický stav, když věřila, že jí bude doručen dopis nejen s omluvou, ale také přiznávající adekvátní odškodnění a ona bude moci na celou problematiku zapomenout a nebude se tím muset dále zabývat. K dotazu soudu dále sdělila, že udělila plnou moc svému zástupci jak k předběžnému uplatnění nároku u žalované i k podání žaloby.

20. Vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy její uplatnění je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (nález ústavního soudu II. ÚS 2062/14 ze dne [datum]).

21. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jak je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 4112/2020).

22. Samotná okolnost, že příslušný ústřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, která by vylučovala možnost uplatnění námitky promlčení ze strany státu jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 3838/2014)

23. Ve světle výše citované judikatury soud dospěl k závěru, že přes zdůvodnění žalobkyně ohledně pozdního uplatnění nároku u soudu, neodporuje námitka promlčení vznesená žalovanou dobrým mravům. Žalobkyně udělila svému zástupci plnou moc již k samotnému předběžnému uplatnění nároku u žalované. V zastoupení žalobkyně byl ve lhůtě nárok uplatněn u žalované, žalovaná, byť po uplynutí 6měsíční lhůty, nicméně stále před uplynutím lhůty promlčecí, vydala své stanovisko k nároku žalobkyně. I za situace, že by žalovaná své stanovisko vydala výrazně později, na názoru soudu by tato skutečnost neměla vliv. Zákon v § 35 odst. 1 zákona uvádí, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Uplatnění námitky promlčení ze strany žalované není v rozporu s dobrými mravy ani za situace, kdy žalovaná předběžně nárok žalobkyně v 6měsíční lhůtě neprojednala. K tomu viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 3838/2014. Žalobkyně nesdělila v zásadě žádný pádný důvod, který by rozpor námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy podpořil. Psychický stav žalobkyně nemohl bránit podání žaloby za situace, kdy žalobkyně byla právně zastoupena. Soud nijak nerozporuje negativní pocity, které žalobkyni v souvislosti s nezákonným trestním stíháním sužovaly. Ostatně ty sužují každou osobu, která byla nezákonně stíhána, přičemž pro všechny tyto osoby platí stejná promlčecí doba. V projednávané věci však bylo na zástupci žalobkyně, aby jako osoba emočně nezainteresovaná žalobkyni přiměřeným způsobem vyrozuměla o nutnosti promptně podat žalobu z důvodu běhu lhůt. Pokud tak zástupce neučinil, nebo tak učinil a varování bylo ze strany žalobkyně oslyšeno a pokyny k dalšímu postupu nebyly žalobkyní dány, nelze vznesení námitky promlčení ze strany žalované považovat za výraz zneužití práva na úkor žalobkyně a marné uplynutí promlčecí doby je třeba přičíst k tíži žalobkyně, jež pozbyla možnost svůj nárok vynutit. Důvody, pro které žalobkyně neuplatila své právo včas, soud nepovažuje za natolik výjimečné nebo extrémně intenzivní, aby jimi bylo lze odůvodnit tak markantní zásah do principu právní jistoty, kterým je odepření práva na uplatnění práva vznést námitku promlčení.

24. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v nároku na náhradu nemajetkové újmy zamítl, když žaloba byla podána po uplynutí promlčecí doby a žalovaná námitku promlčení řádně vznesla. K nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby 25. Žalovaná uznala nárok žalobkyně na náhradu nákladů obhajoby v plném rozsahu důvodným, a to s jedinou výjimkou spočívající v náhradě za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, za kterou přiznala náhradu pouze ve výši poloviční.

26. Protože v ustanovení § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve kterém jsou taxativně vypočteny opravné prostředky, u nichž obhájci náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby, není uvedena stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, pak za tento úkon právní služby (tj. podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání) náleží odměna jen ve výši jedné poloviny úkonu, neboť se zřetelem na ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu jde svou povahou a účelem o úkon nejbližší úkonům právní služby uvedeným v ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu ([anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka]).

27. Žalovaná nepochybila, když žalobkyni jako účelně vynaloženou náhradu za stížnost považovala toliko částku poloviční, neboť za něj ve smyslu § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu náleží skutečně pouze odměna poloviční. Soud tak má za to, že žalobkyní uplatněný nárok na odměnu za podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. v plné výši není důvodný.

28. Po přepočítání uplatněné a přiznané odměny soud nicméně dospěl k závěru, že výše nepřiznaných nákladů v podobě úkonu i s DPH, který žalovaná nepřiznala, činí částku 1 394,50 Kč. Rozdíl mezi žalobkyní uplatněnou a žalovanou částkou však činí rozdíl 2 262,36 Kč. Pokud žalovaná vyjma odměny za jediný půlúkon shledala nárok žalobkyně důvodným (s čímž se soud plně ztotožnil), je namístě jí přiznat rozdíl ve výši 870,86 Kč, který patrně vznikl početní chybou na straně žalované, přičemž tuto možnost zástupce žalované při jednání připustil. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost tento rozdíl žalobkyni uhradit.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., tak, že soud uložil žalobkyni, aby nahradila žalované, která byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, účelně vynaložené náklady. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 900 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, á 300 Kč za úkon. Žalovaná v řízení učinila tři úkony - vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast při jednání soudu. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.

Poučení