46 C 173/2024 - 37

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., [Anonymizováno] [IČO žalobkyně] [Anonymizováno] [Adresa žalobkyně] [Jméno advokáta] [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 62 028 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 62 028 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 62 028 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že byla v procesním postavení žalované účastníkem řízení vedeného [adresa] zahájeného dne 24. 4. 2015 a skončeného odmítnutím dovolání Nejvyšším soudem ze dne 25. 6. 2024. Naříkané řízení tak trvalo 9 let. Řízení nebylo právně, procesně ani skutkově složité, soud jednání odročoval z důvodu na své straně, první jednání bylo nařízeno až po roce od zahájení řízení, bylo nekoncentrované a zatížené nedůvodnými průtahy. Za porušení práva na přiměřenou délku řízení[Anonymizováno]pak žalobkyně požadovala náhradu nemajetkové újmy ve výši 160 028 Kč, a to ve výši 20 000 Kč za každý rok řízení (za prvé dva roky ve výši poloviční). Žalobkyně se podáním ze dne 8. 8. 2024 obrátila se svým nárokem na žalovanou. Žalovaná přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 98 000 Kč, výši zadostiučinění modifikovala snížením o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu počtů stupňů soudní soustavy a navýšila o 10 % z důvodu postupu soudu, přičemž vyšla ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení. Žalobkyně nesouhlasí ani se základní částkou přiměřeného zadostiučinění ani s modifikací základní částky zadostiučinění. Svou žalobou se proto domáhá rozdílu mezi částkou 160 028 Kč, kterou považuje za přiměřenou a částkou 98 000 Kč, která jí byla žalovanou přiznána.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok. Žádosti bylo částečně vyhověno co do náhrady nemajetkové újmy ve výši 98 000 Kč. Předně uvedla, že se žalobkyně o řízení dozvěděla dne 18. 5. 2015 a teprve od tohoto data mohla být v nejistotě ohledně výsledku řízení a mohla jí vznikat újma. Průtaky v řízení zjištěny nebyly. Řízení trvalo 9 let a 2 měsíce, soud I. stupně ve věci rozhodoval dvakrát, soud II. stupně třikrát a Nejvyšší soud dvakrát, po skutkové a právní stránce bylo řízení složité a význam pro žalobkyni byl shledám běžný. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla žalovaná ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná základní částku modifikovala snížením o 10 procent z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy. Základní částku pak zvýšila o 10 % z důvodu postupu soudu. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobkyni v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně se dne 8. 8. 2024 obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, kterým mu byla způsobena nemajetková újma, kterou vyčíslila částkou 160 028 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení před [adresa], trvající 9 let, jak je patrné z jejího podání nazvaného Žádost o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb.

5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 25. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“). Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobkyni žalovaná vypočetla na 9 let a 2 měsíce a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 98 000 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu rozhodování na vícero stupních soudní soustavy a zvýšila o 10 % z důvodu postupu soudu.

6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaná žalobkyni částku 98 000 Kč uhradila.

7. Ze spisu [Anonymizováno] soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: dne [datum] byla žalobcem [tituly před jménem] [jméno FO] podána žaloba proti žalované [Jméno žalobkyně]., předmětem žaloby byly závazky z rámcové smlouvy, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytovat zaměření staveb pro stavbu lešení, montáž a demontáž lešení na stavbách, včetně dopravy jednotlivých kusů lešení, a to na několika stavebních akcích. dne [datum] byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku. dne [datum] byl soudní poplatek uhrazen. dne [datum] byla žalovaná vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě, výzva jí byla doručena dne [datum]. dne [datum] se žalovaná k žalobě vyjádřila. dne [datum] bylo vyjádření žalované zasláno žalobci k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. dne [datum] byli účastníci vyzváni, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. dne [datum] žalobce sdělil, že s postupem nesouhlasí a současně se vyjádřil k vyjádření žalované. dne [datum] byl soudkyní sepsán úřední záznam, dle nějž, kromě [Anonymizováno] přidělenými spisy jí byl v září 2014 nárazově přidělen [Anonymizováno], v němž převažují spisy složité svou problematikou, kdy soudní oddělení bylo zatíženo nutností zpracovat spisy již rozjednané a nařízené k ústnímu jednání. dne [datum] byli oba účastníci vyzváni k doplnění svých tvrzení a označení důkazů. dne [datum] se žalobce vyjádřil k výzvě soudu. dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. dne [datum] se k výzvě soudu vyjádřila též žalovaná. dne [datum] zástupce žalobce nahlížel do spisu. dne [datum] se konalo jednání, byl učiněn pokus o smír, bylo zahájeno jednání, přednesena žaloba, obrana, provedené listinné důkazy, učiněny další důkazní návrhy, včetně návrhy výslechu svědků, bylo uložena povinnost zaplatit zálohu na provedení důkazů a jednání bylo odročeno na 18. 8. 2016, poté, co bylo koncentrováno. dne [datum] byla složena záloha na provedení důkazu výslechem svědků. dne [datum] nahlížel zástupce žalované do spisu. dne [datum] se konalo jednání, bylo dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 žalobci k doplnění tvrzení a důkazů. Byly provedeny listinné důkazy, vyslechnuti tři svědci. Dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. straně žalované. Bylo dáno poučením dle § 119a o.s.ř., předneseny závěrečné návrhy a jednání odročeno na 22. 8. 2016 za účelem vyhlášení rozsudku. dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě plně vyhověno. dne [datum] se žalovaná proti rozsudku odvolala. dne [datum] se odvolal žalobce proti výroku o náhradě nákladů řízení. dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě soudního poplatku za odvolání. dne [datum] byl soudní poplatek uhrazen. dne [datum] byla odvolání obou účastníků zaslána protistranám. dne [datum] se žalovaná vyjádřila k odvolání žalobce. dne [datum] byla věc předložena [Anonymizováno] [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. dne [datum] bylo nařízeno jednání na 21. 2. 2017 dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem, při němž byl vyhlášen potvrzující rozsudek, tento byl rozeslán účastníkům 29. 3. 2017. dne [datum] bylo rozhodnuto o svědečném. dne [datum] podala žalovaná proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. dne [datum] bylo vyplaceno svědečné. dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě soudního poplatku za dovolání. dne [datum] bylo dovolacího řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. dne [datum] byl soudní poplatek z dovolání uhrazen. dne [datum] bylo usnesení o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zrušeno. dne [datum] byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. dne [datum] byla věc Nejvyšším soudem vrácena k přepisu záznamu z jednání konaného odvolacím soudem. dne [datum] byl [Anonymizováno] požádán o pořízení přepisu zvukového záznamu z jednání. dne [datum] byl přepis záznamu z jednání pořízen a předložen soudu prvního stupně. dne [datum] byla věc opětovně předložen dovolacímu soudu. dne [datum] Nejvyšší soud rozsudek [Anonymizováno] zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozsudek byl rozeslán dne [datum]. dne [datum] byl spis předložen [Anonymizováno]. dne [datum] bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na [datum]. dne [datum] bylo jednání odvoláno, důvodem bylo rozhodnutí v neveřejném zasedání. dne [datum] byl odvolacím soudem rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Důvodem bylo, že soud rozhodl na základě neúplné žaloby a provedl v nedostatečném rozsahu dokazování, tedy z důvodu dle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům dne [datum]. dne [datum] soud vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, téhož dne bylo k doplnění tvrzení a důkazů vyzvána též strana žalované. dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. dne [datum] strana žalované doplnila svá skutková tvrzení. dne [datum] žalobu doplnil k výzvě soudu též žalobce. dne [datum] zástupce žalované nahlížel do spisu. dne [datum] se konalo jednání při jednání byl sdělen obsah přednesou provedených důkazů s ohledem na změnu předsedkyně senátu. Straně žaloby, straně žalované byly dány výzvy dle § 118a odst. 1 a 3. o. s. ř. byla dána patnáctidenní lhůta k doplnění tvrzení a důkazů. Byl předestřen předběžný náhled na věc a jednání bylo odročeno na [datum]. dne [datum] žalobce doplnil svá tvrzení. dne [datum] doplnila své tvrzení též žalovaná. dne [datum] žalobce své vyjádření doplnil. dne [datum] se konalo jednání. K dotazu soudu byla doplněna tvrzení, byla dána výzva dle § 118a odst. 1 a 3. o. s. ř. žalobci k doplnění rozhodujících skutečností, byly provedeny listinné důkazy a jednání za účelem dalšího dokazování odročeno na 30. 6. 2021. dne [datum] bylo jednání zrušeno z důvodu dovolené zastupující soudkyně a ukončení zastupování vedené 4. 8. 2021 bylo nařízeno jednání na 13. 9. 2021. dne [datum] se konalo jednání při kterém byl dle § 119 odst. 3 o. s. ř. zopakován průběh předchozího jednání, jakož i obsah jednání a provedených důkazů, ze strany soudu byl učiněn pokus o smír, proveden výslech tří svědků, byly provedeny dotazy ze strany soudu na to, k jakým skutečnostem mají být vyslechnuti navrhovaní svědci či provedeny listinné důkazy. V rámci vysvětlovací povinnosti byla žalovaná vyzvána k vyjádření se k tvrzeným skutečnostem a jednání bylo za účelem doplnění skutečností k navrhovaným důkazům a splnění vysvětlující povinnosti k provedení listinných důkazů odročeno na 25.11.2021. dne [datum] bylo rozhodnuto o svědečném ve vztahu ke dvěma svědkům. dne [datum] se na základě výzvy soudu vyjádřila žalovaná. dne [datum] předložil žalobce podrobné vysvětlení k dřívějším skutkovým tvrzením a navrženým důkazům, k nimž byl při jednání vyzván. dne [datum] bylo vyplaceno vyměřené znalečné, vyjádření žalobce pak bylo zasláno protistraně dne 1. 1. 2022. dne [datum] bylo z organizačních důvodů odročeno jednání z 25. 11. 2021 na 6. 1. 2022. dne [datum] bylo jednání z důvodu změny v obsazení senátu a z organizačních důvodů na straně soudu odročeno jednání ze 6. 1. 2022 na 3. 2. 2022. dne [datum] se konalo jednání. S ohledem na změnu v obsazení senátu bylo dle § 119 odst. 3 o. s. ř. sdělen obsah dosavadních přednesů stran a dosud provedených důkazů. Byl učiněn pokus o smír, bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy a jednání bylo odročeno na 17. 3. 2022. dne [datum] byla strana žalované vyzvána, aby obratem sdělila údaje k navrženým svědkům tak, aby je soud mohl obeslat k jednání. dne [datum] předložila strana žalované své vyjádření a listinné důkazy. Dne [datum] se konalo jednání, při kterém byly provedeny listinné důkazy, bylo upuštěno od výslechu navržených svědků, ukončeno dokazování. Dáno poučení dle § 119a o. s. ř. A jednání za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozhodnutí bylo odročeno na 21. 4. 2022. dne [datum] bylo jednání odročeno s ohledem na to, že není možné provést důkazní prostředek, který účastník navrhl za účelem unesení svého důkazního břemene, bylo nařízeno termín jednání na [datum]. dne [datum] bylo stranou žaloby předložen závěrečný návrh a omluva z jednání. dne [datum] byl předložen závěrečný návrh písemné podobě též od strany žalované. dne [datum] zaslala žalovaná žádost o zaslání podání žalobce obsahující omluvu žalobce a závěrečný návrh. dne [datum] byly zaslány závěrečné návrhy obou účastníků protistraně a jednání bylo odročeno na 23. 6. 2022 z organizačních důvodů na straně soudu. dne [datum] se konalo jednání, při němž byly předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. dne [datum] bylo soudcem žádáno prodloužení lhůty pro vyhotovení a vypravení rozhodnutí do 19. 8. 2022. dne [datum] do [datum]. Písemné vyhotovení rozsudku pak bylo rozesláno účastníkům dne 19. 9. 2022. dne [datum] se žalovaná proti rozsudku odvolala. dne [datum] bylo rozhodnuto o vrácení části složené zálohy. dne [datum] byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. dne [datum] bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 2. 2. 2023. dne [datum] se žalobce vyjádřil k odvolání žalované. dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno na 16. 3. 2023. dne [datum] se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek. dne [datum] bylo žádáno o prodloužení lhůty k vypracování rozhodnutí do 17. 5. 2023. dne [datum] bylo žádáno o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozhodnutí do 24. 5. 2023. Rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, byl rozeslán účastníkům dne [datum]. dne [datum] podala strana žalované proti rozsudku [Anonymizováno]. dne [datum] byl vyzván žalobce, aby se ve lhůtě 15 dní vyjádřil k dovolání. dne [datum] byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. dne [datum] se žalobce k dovolání vyjádřil. dne [datum] bylo vyjádření k dovolání zasláno Nejvyššímu soudu. dne [datum] bylo Nejvyšším soudem dovolání odmítnuto. Usnesení Nejvyššího soudu bylo účastníkům rozesláno dne 1. 8. 2024 a nabylo právní moci dne 2. 8. 2024.

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

10. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, nedůvodná.

11. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

14. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

15. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení navíc došlo ke dvěma významnějším průtahům v řízení před Nejvyšším soudem. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

16. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 25. 9. 2024, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 98 000 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

18. Naříkané řízení bylo zahájeno podání žaloby dne 24. 4. 2015. Žalobkyně se o řízení dozvěděla dne 18. 5. 2015, kdy jí byla soudem doručena žaloba. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobkyni trvalo od 18. 5. 2015 do 2. 8. 2024, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí Nejvyššího soudu, tj. 9 let a 2 měsíce.

19. Posuzované řízení bylo složitější po skutkové a procesní stránce. Předmětem řízení byly závazky z rámcové smlouvy o zaměření staveb pro stavbu lešení na jejím základě měla být pro žalobkyni (v procesním postavení žalované) poskytnuta montáž a demontáž lešení na stavbách, včetně dopravy, a to na několika stavebních akcích, v řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, výslechem řady svědků. Po procesní stránce pak byl soud nucen účastníky vyzývat k úhradě soudního poplatku za žalobu, odvolání i dovolání, zastavit řízení pro nezaplacení poplatku a po úhradě soudního poplatku také v řízení pokračovat. Soud také opakovaně vyzýval účastníky k doplnění tvrzení a důkazů. S prováděným dokazováním pak bylo třeba rozhodovat o uložení záloh na důkazy a o svědečném, a to opakovaně. Spor byl řešen na třech stupních soudní soustavy, soud I. stupně ve věci rozhodoval dvakrát, odvolací soud třikrát a dvakrát ve věci rozhodoval též Nejvyšší soud. Doba projednávání sporu ve více instancích obecně zakládá objektivní složitost věci, a to nezávisle na chování účastníků a postupu rozhodujících orgánů, přičemž je nerozhodné, zda opravné prostředky byly podávány důvodně či nikoliv, a že odlišný názor soudu vyšší instance nelze státu přičítat k tíži, ledaže by se jednalo o nerespektování závazného právního názoru (srov. rozsudky ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2921/2013, ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4256/2009, ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 2286/2020, ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1926/2023).

20. Žalobkyně se na délce řízení významně nepodílela.

21. Stran činnosti soudu lze postup soudu prvního stupně považovat za plynulý, jeho úkony směřovaly ke skončení věci. Soudu lze vytknout vydání prvého rozhodnutí ve věci, které bylo stiženo vadami, kdy soud rozhodoval na základě neúplné žaloby, neprovedl dostatečné dokazování. Rezignace soudu na učinění procesních kroků k odstranění vad žaloby a zjištění skutkového stavu jakožto elementárních povinností soudu I. stupně, musí jít výhradně k tíži žalované, nikoliv účastníků. Pokud se jedná o samotný postup soudu v řízení, byť by se mohlo jevit, že řízení bylo nekoncentrované, nebylo tomu tak. Řízení ovšem bylo zatíženo změnami v obsazení senátu, kdy v průběhu řízení došlo dvakrát k ukončení činnosti soudce u soudu a jednou byla zákonná soudkyně na stáži a v její nepřítomnosti byla věc projednávána soudkyní zastupující. S těmito změnami souvisí procesní povinnosti soudu stanovené v § 119 odst. 3 o.s.ř., což se na délce řízení nepochybně odrazilo. Tato skutečnost je však již dostatečně zohledněna v závěru o nepřiměřené délce řízení. Pokud jde o průtahy, i k těm v řízení došlo. Jednalo se zejména o průtahy před Nejvyšším soudem, kdy v prvém případě od předložení věci Nejvyššímu soudu do rozhodnutí uběhly téměř dva roky, v druhém případě pak 17 měsíců. Za ne zcela přiměřenou je třeba považovat i dobu od nařízení věci odvolacím soudem na 18. 6. 2020, které bylo zrušeno proto, aby bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání dne 19. 10. 2020 22. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní civilní řízení ze závazku mezi podnikateli. Namítané řízení tak mělo pro žalobkyni standardní význam.

23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

24. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. K tomuto se shodně vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1885/2024 ze dne 8. 10. 2024 týkajícím se k možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku Cpjn 206/2010 s ohledem na ekonomický růst v České republice. Zde odkázal na své usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 a zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění přitom nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019,[Anonymizováno]sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp.zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak, na čemž i nadále setrvává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum][Anonymizováno] sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, nebo ze dne 15. 3. 2024, sp.zn. 30 Cdo 287/2024).

25. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 9 let a 2 měsíce částku 122 500 Kč (8x15 000 +2x1 250). Základní částku je pak třeba s ohledem složitost řízení snížit o 15 % a z důvodu vedení řízení na třech stupních soudní soustavy o 25 %. Důvody pro zvýšení náhrady o 20 % soud shledal ve vydání vadného rozhodnutí soudem I. stupně. Důvody pro zvýšení náhrady z důvodu průtahů a z důvodu vlivu změn v obsazení senátu na délce řízení jsou již dostatečně zohledněny v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Žalobkyni tak náleží zadostiučinění v celkové výši 98 000 Kč. Žalovaná již žalobkyni plnila částkou 98 000 Kč, pročež nezbylo než žalobu zamítnout.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobkyni, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovaná v řízení učinila 3 úkony – vyjádření k žalobě, příprava k jednání, účast při jednání dne 20. 12. 2024. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.