46 C 191/2024 - 31

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 20 836 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 20 836 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízen částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 20 836 Kč, která má představovat zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v procesním postavení žalobce účastníkem řízení vedeného u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení trvalo 5 let, 8 měsíců a 23 dní a týkalo se náhrady škody z pojištění za odpovědnost způsobenou provozem vozidla uplatněné vůči pojistiteli. Řízení nebylo nijak zvlášť komplikované. Otázka vzniku škody byla mezi účastníky posuzovaného řízení nesporná, neboť žalovaná v posuzovaném řízení žalobci částečně plnila před zahájením posuzovaného řízení. Řízení mělo dle své povahy pro žalobce zvýšený význam a bylo třeba jej řešit přednostně. Na posuzovaném řízení stálo řízení vedené u [adresa] o 544 545 Kč s příslušenstvím (náhrada za ztrátu výdělku), které bylo do skončení posuzovaného řízení přerušeno, neboť bylo třeba zodpovědět otázku, zda rozhodující příčinou ztráty způsobilosti k výkonu původní práce žalobce je obecné onemocnění (poškození zdraví dopravní nehodou) nebo pracovní úraz, který žalovaný utrpěl u [právnická osoba]. Přerušení trvalo víc jak rok. Průtahy došlo k snížení možnosti na řádné zjištění skutkového stavu, což vedlo k smírnému vyřešení sporu. Žalobce byl nucen setrvat ve stavu nejistoty. Žalobce vycházel ze základní částky 20 000 Kč, přičemž měl za to, že mu náleží náhrada za nemajetkovou újmu ve výši 93 336 Kč. Žalobce svůj návrh u žalované uplatnil dne 24. 4. 2024. Stanoviskem ze dne 14. 6. 2024 přiznala žalovaná žalobci 72 500 Kč. Žalobce tak požaduje zbytek uplatněné nemajetkové újmy.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 14. 6. 2024. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), když posuzované řízení trvalo 5 let a 10 měsíců, a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 72 500 Kč. Toto zadostiučinění považuje žalovaná za odpovídající a dostatečné. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky[Anonymizováno]15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky. Naopak přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 10 % z důvodu jisté procesní a skutkové složitosti řízení a také z důvodu, že řízení probíhalo na dvou stupních obecné soudní soustavy. V průběhu řízení byla žaloba třikrát změněna a došlo k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. Význam řízení žalovaná hodnotila jako zvýšený, neboť předmětem řízení byla náhrada škody vzniklá v souvislosti s újmou na zdraví.

3. Soud rozhodl ve věci samé postupem dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání, neboť žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne 18. 11. 2024 a u žalobce soud souhlas předpokládal, když se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

4. Soud měl k dispozici následující listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.

5. Z podání žalobce nazvaného „Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb.“ ze dne 24. 4. 2024 vč. doručenky do datové schránky plyne, že se žalobce obrátil na žalovanou dne 24. 4. 2024 se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené dlouhém řízení, kterým mu byla způsobena nemajetková újma, kterou vyčíslil částkou 93 336 Kč představující přiměřené zadostiučinění za řízení před [adresa], trvající 5 let, 8 měsíců a 23 dnů. Žalovaná tuto skutečnost učinila nespornou ve svém vyjádření k žalobě.

6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 14. 6. 2024 se podává, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 5 let a 10 měsíců a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění v částce 72 500 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku snížila o 10 % z důvodu jisté procesní a skutkové složitosti řízení, dále proto, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Význam řízení pro žalobce byl žalovanou hodnocen jako zvýšený, a tak výslednou částku zvýšila o 10 %.

7. Ze spisu [adresa] soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: - [datum] - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum] [datum]; - [datum]; - [datum] [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum] [datum]; - [datum]; - [datum] - [datum]. - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum] [datum]; - [Anonymizováno] [datum] [Anonymizováno] - [datum]; - [datum]; - [datum] [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum] - [datum] - [datum] - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum] [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum] [datum]; - [datum]; - [datum] - [datum] - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [jméno FO] [jméno FO]; - [datum]; - [Anonymizováno] [adresa]; - [adresa]; - [datum] [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum] [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum] [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum] [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum]; - [datum] - [datum]; - [datum] [datum].

8. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány, soud proto neměl důvod z nich nevycházet či jim přikládat nižší vypovídací hodnotu.

9. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Posuzované řízení trvalo od 26. 6. 2018 (podání žaloby k soudu žalobcem) do 4. 5. 2024 (právní moc všech výroků konečného rozhodnutí), tedy 5 let a 10 měsíců. Žalobce po pojistiteli požadoval pojistného plnění za odpovědnost za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, neboť žalobci byla způsobena škoda na zdraví při dopravní nehodě dne 15. 6. 2016. Žalobce požadoval náhradu za ztrátu na výdělku s příslušenstvím, úroky z prodlení z bolestného a úroky z prodlení z odškodnění ztížení společenského uplatnění. Řízení provázelo mnoho průtahů ze strany posuzovaného soudu. V řízení bylo potřeba vyhotovit znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jednou bylo rozhodnuto ve věci a jednou rozhodoval odvolací soud. Rozhodnutí prvního stupně bylo zrušeno, neboť bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Účastníci řízení se na délce řízení nijak významně nepodíleli. Žalovaná seznala ve svém stanovisku ze dne 14. 6. 2024, že v řízení došlo k nepřiměřené délce řízení a poskytla žalovanému finanční satisfakci ve výši 72 500 Kč.

10. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

14. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

15. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Předmětné řízení trvalo od 26. 6. 2018, kdy žalobce podal žalobu, do 4. 5. 2024, kdy nabyly právní moci všechny výroky konečného rozhodnutí, tj. celkem 5 let a 10 měsíců, po kterých trvala nejistota žalobce. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

16. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí [částka] až [částka], ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

18. Naříkané řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci samé rozhodoval soud prvního stupně jednou rozsudkem, jednou schválením smíru, soud odvolací pak ve věci samé rozhodoval také jednou. Řízení vykazovalo vyšší míru zejména právní i procesní složitosti. Bylo třeba posoudit jednotlivé požadované nároky žalobce, tj. náhrada za ztrátu na výdělku úroky z prodlení z bolestného a úroky z prodlení z odškodnění ztížení společenského uplatnění, navíc v situaci, kdy bylo třeba rozlišit újmu způsobenou naříkanou dopravní nehodou a pracovním úrazem v roku 2000. Žalobce bral žalobu částečně zpět, následně ji dvakrát rozšiřoval, taktéž byl soud nucen dvakrát žalobce vyzývat k odstranění vad žaloby, v řízení byl ustanoven znalec, což sebou neslo nutnost rozhodovat o znalečném, bylo také provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy.

19. Žalobce se na délce řízení podílel žádostí o odročení jednání z důvodu kolize svého právního zástupce, ta by se však patrně, nebýt průtahů v řízení, na samotné délce řízení významně neodrazila.

20. Stran činnosti soudu lze vytknout velké množství průtahů. První průtah nastal od 22. 8. 2018 (doručení vyjádření žalované) do 10. 12. 2018 (vypravení pokynu, tj. předvolání k jednání, které bylo nařízeno dne 30. 10. 2019 až na 11. 4. 2019). Druhý průtah soud shledal v období od 15. 2. 2019 (dán pokyn k odročení jednání na 20. 6. 2019) do 18. 9. 2019 (dán pokyn k nařízení jednání na 6. 2. 2020). Třetí významnější průtah vznikl od 20. 1. 2021 (podnět žalobce k vyhotovení znaleckého posudku) do 19. 8. 2021 (rozeslání podání žalobce a kroky k ustanovení znalce). Poslední velký průtah soud zaznamenal v období od 16. 9. 2021 (ustanovení znalce) do[Anonymizováno]3. 2. 2022 (odeslání spisu znalci). Jednání byla často odročována na velmi vzdálené termíny, čímž vznikaly v řízení významné průtahy. Soudu lze také vytknout vydání rozhodnutí, které bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů.

21. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Význam řízení pro žalobce byl zvýšený, když se jednalo o újmu za poškození zdraví žalobce. Soud proto význam předmětu řízení hodnotí jako zvýšený.

22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21. 10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

23. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. K tomuto se shodně vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1885/2024 ze dne 8. 10. 2024 týkajícím se k možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku Cpjn 206/2010 s ohledem na ekonomický růst v České republice. Zde odkázal na své usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 a zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění přitom nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp.zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak, na čemž i nadále setrvává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, nebo ze dne 15. 3. 2024, sp.zn. 30 Cdo 287/2024).

24. Základní částka zadostiučinění činí 72 500 Kč za řízení dlouhé 5 let a 10 měsíců. Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 20 % a stupně soudní soustavy 5 %. Důvody pro zvýšení náhrady za postup soudu o 15 % soud shledal ve vydání nepřezkoumatelného rozhodnutí soudu I. stupně a nekoncentrovanosti jeho postupu. Pokud se jedná o samotné průtahy, má soud za to, že tato období jsou již dostatečně zohledněna v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Za význam řízení pro žalobce soud zvýšil základní částku o 10 %. Základně částka nebyla v hledisku postupu žalobce modifikována, když žalobce se významně na délce řízení ani pozitivně ani negativně nepřičinil.. Postup orgánů pak vedl soud k závěru, že zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva není dostatečnou satisfakcí a žalobci náleží zadostiučinění v penězích. Celková výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku naříkaného řízení činí 72 500 Kč. Žalovaná však žalobkyni v rámci předběžného šetření částku 72 500 Kč přiznala, pročež nezbylo, než žalobu zamítnout.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobkyni, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu., za vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.

Poučení