46 C 196/2024 - 32

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [Datum narození žalobkyně] proti žalované: [Anonymizováno] pro zaplacení 51 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,25 % ročně z částky 38 250 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 12 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,25 % ročně z částky 51 000 Kč od 5. 10. 2024 do 14. 11. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,25 % ročně z částky 12 750 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 11 910 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 51 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že byla účastníkem na straně žaloby v řízení vedeném [adresa] Předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy způsobné nepřiměřenou délkou správního řízení, které trvalo 10 let. Řízení před [adresa] bylo zahájeno dne 22. 8. 2017 a bylo skončeno rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 6. 3. 2024, které nabylo právní moci dne 30. 4. 2024. Žalobkyně spatřuje nesprávný úřední postup soudu v celkově nepřiměřené délce soudního řízení, které trvalo 6 let a 8 měsíců. Řízení nebylo skutkově ani právně složité, prvoinstanční rozsudek byl opakovaně rušen, byla vydávána opravná usnesení. V řízení byla poměrně zmatečně řešena otázka toho, která organizační složka má za stát jednat a rozhodnutí o této skutečnosti byla odvolacím soudem opakovaně měněna, byla aplikována nesprávná norma, podle níž měla být věc posouzena. Chybný postup soudu si vyžádal i několik jednání soudu, kterých by jinak nebylo třeba. K tomuto došlo za situace, kdy u jiného senátu probíhalo obdobné řízení ve věci manžela žalobkyně, které skončilo o několik let dříve. Poslední rozsudek byl navíc doručován jinému zástupci. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že jí náleží zadostiučinění ve výši 119 000 Kč. Žalobkyně vyšla ze základní částky 85 000 Kč, kterou zvýšila o 20 %, neboť se na průtazích v řízení nijak nepodílela a svá procesní práva nezneužívala. Cca ve 4 případech požádala o odročení jednání, avšak nikoliv z obstrukčních důvodů, o dalších 20 % zvýšila základní částku, neboť věc nebyla skutkově ani právně složitá, řízení nebylo komplikováno velkým množstvím důkazního materiálu, nebylo třeba provádět rozsáhlé dokazování, neobsahovalo mezinárodní prvek a nevyžadovala složitou aplikaci práva. Byl to naopak prvostupňový soud, který nepřistupoval k věci s náležitou péčí a lze spekulovat o nezvládnutí soudcovské práce s přiděleným případem spočívající v organizaci postupu a kroků soudce. Žalovaná se se svým nárokem obrátila na žalovanou, ta ji však přiznala zadostiučinění toliko v částce 68 000 Kč, žalobkyně se proto svou žalobou domáhá zbytku svého nároku ve výši 51 000 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila přijetí předběžného uplatnění žalobkyně dne 14. 5. 2024. Žádost žalobkyně pak byla žalovanou shledána částečně důvodnou, a proto jí bylo přiznéno zadostiučinění ve výši 68 000 Kč. Po provedeném šetření žalovaná dospěla k závěru, že celková délka naříkaného řízení činila 6 let a 8 měsíců. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, kdy soud prvního i druhého stupně ve věci rozhodovaly dvakrát. V řízení byl shledán nekoncentrovaný postup soudu I. stupně a menší průtahy. Žalobkyně se na délce řízení také zčásti podílela. Jednání bylo 4x odročeno z důvodu na straně žalobkyně a v průběhu řízení došlo několikrát k rozšíření žaloby. Význam řízení byl shledán nižším. V daném případě se jedná o případ tzv. řetězení odškodňovacích řízení, žalobkyně totiž požadovala odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, jehož předmětem bylo také zadostiučinění za délku řízení. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšla žalovaná ze základní částky 85 000 Kč s tím, že za rok řízení náleží částka 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato částka pak byla snížena o 10 % s ohledem na podíl žalobkyně na délce řízení a o dalších 10 % s ohledem na nižší význam řízení.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně se podáním ze dne 13. 5. 2024 obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného [adresa] Žalobkyně po žalované požadovala přiměřené zadostiučinění ve výši 119 000 Kč.

5. Ze stanoviska [Anonymizováno] [datum] soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“). Celkovou délku řízení žalovaná vypočetla na 6 let a 8 měsíců a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 68 000 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku snížila celkem o 10 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení a o 10 % z důvodu nižšího významu řízení.

6. Z potvrzení o platbě ze dne 7. 10. 2024 plyne, že žalovaná částku 68 000 Kč uhradila dne 7. 10. 2024.

7. Ze spisu [adresa], soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: Dne [datum] se žalobkyně [Jméno žalobkyně] domáhala po žalované [Anonymizováno] v řízení o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly, které trvalo 6 let a 8 měsíců, přičemž požadovala poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka]. Dne [datum] soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k žalobě. Dne [datum] žalovaná předložila své vyjádření s tím, že dosud neuplynula šestiměsíční lhůta určená žalované zákonem k předběžnému posouzení nároku a navrhla přerušit[Anonymizováno]řízení. Dne [datum] bylo vyjádření žalované zasláno žalobkyni k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne [datum] se žalobkyně vyjádřila tak, že lhůta k předběžnému projednání věci již uplynula. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, k němuž se za stranu žaloby nikdo nedostavil, bylo zahájeno jednání, čtena žaloba, předneseno vyjádření žalované, která přislíbila, že stanovisko zašle ve lhůtě jednoho týdne a dále uvedla, že část nároku nepřísluší k vypořádání [Anonymizováno]. Během jednání bylo kanceláří sděleno, že substitut právního zástupce se nachází v dopravní zácpě s tím, že bude mít pětatřicetiminutové zpoždění. Jednání pak bylo odročeno za účelem zaslání písemného vyjádření žalované na [datum]. Dne [datum], se k žalobě vyjádřila žalovaná [Anonymizováno]. Dne [datum] předložila žalobkyně svou repliku. Tato byla zaslána protistraně dne 22. 5. 2018. Dne [datum] předložila žalovaná svou repliku. Dne [datum] se konalo jednání, při němž byla čtena vyjádření strany žaloby i strany žalované, které soud v mezičase obdržel, strana žalované sdělila, že na správní řízení se článek 6 Úmluvy nevztahuje. Případ nelze posuzovat z titulu nepřiměřené délky, lze posuzovat toliko jednotlivé průtahy. Na to soud vyzval stranu žaloby dle § 118a odst. 1 a 3, aby specifikovala jednotlivé průtahy a specifikovala též škodu z jednotlivých průtahů ve správním řízení, příčinnou souvislost a uvedla částku, kterou za každý průtah požaduje a k tomuto navrhla též důkazy. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění tvrzení a navržení důkazů na 24. 9. 2018. Dne [datum] bylo jednání odročeno na 26. 9. 2018. Dne [datum] požádala strana žaloby o odročení jednání z důvodu kolize. Dne [datum] se strana žaloby vyjádřila k výzvě soudu. Toto bylo zasláno protistraně dne 12. 7. 2018. Dne [datum] předložila strana žaloby své vyjádření. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na 13. 3. 2019. Dne [datum] byla žaloba rozšířena o 28 000 Kč, a to za další období vedení řízení. Dne [datum] se konalo jednání, při němž bylo zrekapitulováno dosavadní řízení. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění žaloby ve vztahu k požadovaným úrokům z prodlení z rozšířeného návrhu. Žalovaná má za to, že v případě, že by se na věc aplikoval čl. 6 Úmluvy, namítá nedostatek pasivní legitimace a má za to, že příslušné je [Anonymizováno], bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, konstatováno, že strana žaloby nevyhověla výzvě dle § 118a a řádně nespecifikovala jednotlivé průtahy a v žalobě byla stanovena lhůta 3 týdnů ke specifikaci úroku z prodlení a jednotlivých průtahů. Jednání pak bylo odročeno na 12. 6. 2019. Dne [datum] byla k jednání volána [Anonymizováno], a to současně se zasláním žaloby a rozšíření návrhu od [Anonymizováno] a vyžádán spis Dne [datum] bylo stranou žaloby předloženo vyjádření k výzvě soudu. Dne [datum] bylo vyjádření žalobkyně zasláno žalované. Dne [datum] bylo zrušeno jednání z důvodu omezení provozu soudu. Dne [datum] bylo účastníkům sděleno, že soud toho názoru, že příslušnou organizační složkou je Ministerstvo financí. Dne [datum] nahlížel zástupce [Anonymizováno] do spisu. Dne [datum] byl znovu vyžádán spis [Anonymizováno] od jiné spisové značky. [Anonymizováno] byla zaslána žaloba, vyjádření k žalobě, předvolání a protokol z jednání. Dne [datum] předložilo [Anonymizováno] vyjádření k žalobě. Dne [datum] se konalo jednání. Soud sdělil právní názor, že na věc bude uplatněn článek šest úmluvy. Na to konto strana žaloby navrhla připustit změnu v podobě rozšíření žaloby, toto rozšíření žaloby bylo při jednání připuštěno, dále bylo prováděno dokazování listinami z připojeného spisu a jednání bylo odročeno za účelem účastnického výslechu žalobkyně dne 27. 1. 2020. Dne [datum] předložilo [Anonymizováno] vyjádření. Dne [datum] žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu náhlého onemocnění právní zástupkyně žalobkyně. Dne [datum] urgovala žalobkyně nařízení jednání s tím, že jednání nařízené na 27. 1. 2020 bylo odročeno na neurčito. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na 14. 9. 2020. Dne [datum] bylo jednání zrušeno s ohledem na to, že bude dále jednáno s [Anonymizováno]. Žaloba a vyjádření byla doručena [Anonymizováno] bylo nařízeno nové jednání na 26. 10. 2020. Dne [datum] se tázalo [Anonymizováno], zda je organizační složkou, se kterou bude v této věci jednáno. Dne [datum] se [Anonymizováno] k žalobě vyjádřilo. Dne [datum] se žalobkyně omluvila z jednání z důvodu kolize. Dne [datum] bylo z důvodu omluvy zástupkyně žalobkyně jednání odročeno na 9. 11. 2020. Dne [datum] se [Anonymizováno] vyjádřilo k žalobě a předložilo stanovisko z 22. 5. 2018 a žádost včetně přípisu [Anonymizováno] částečně postoupena žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Toto bylo dne 2. 10. 2020 zasláno žalobkyni. Dne [datum] byl sepsán úřední záznam, dle kterého byl spis předložen k vypravení s odročením jednání až 7. 12. 2020, nikoliv 2. 10. 2020. Dne [datum] se [Anonymizováno] z jednání omluvilo. Dne [datum] zástupkyně žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu uzavření škol a nutnosti zajištění péče a distanční výuky dětí zástupkyně. Dne [datum] bylo z důvodu omluvy zástupkyně žalobkyně jednání odročeno na 10. 2. 2021. Dne [datum] se žalovaná omluvila z jednání nařízeného na 27. 1. 2021. Dne [datum] se žalovaná omluvila z jednání nařízeného na 10. 2. 2021. Dne [datum] se konalo jednání, řízení ohledně alternativního petitu bylo zastaveno, bylo připuštěna změna žalobního petitu, bylo přistoupeno k výslechu žalobkyně, výslechu svědka. Dáno poučení dle § 119a o. s. ř., skončeno dokazování, přistoupeno k závěrečným návrhům a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 22. 2. 2021. Rozsudkem bylo žalobě částečně vyhověno a částečně byla zamítnuta. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 24. 3. 2021. Dne [datum] se žalobkyně odvolala proti zamítavému rozsudku blanketním odvoláním. Dne [datum] bylo blanketní odvolání opraveno. Dne [datum] bylo odvolání žalobkyně doplněno. Dne [datum] se proti rozsudku odvolalo [Anonymizováno]. Dne [datum] se odvolalo též [Anonymizováno]. Dne [datum] [Anonymizováno] odvolání doplnilo. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku. Podobně jako první a druhá žalovaná. Dne [datum] proti usnesení podalo námitky [Anonymizováno] Dne [datum] žalobkyně soudní poplatek uhradila. Dne [datum] podalo proti usnesení námitky též [Anonymizováno] Dne [datum] bylo námitkám žalované 1) a 2) vyhověno a současně bylo zástupci žalobkyně posláno odvolání obou žalovaných k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne [datum] zástupkyně žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření do 15. 8. 2021. Dne [datum] byla lhůta do 15. 8. 2021 prodloužena. Dne [datum] se žalobkyně k odvolání žalovaných vyjádřila. Dne [datum] byla věc předložena [Anonymizováno] k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] bylo nařízeno vyhlášení rozhodnutí bez jednání v termínu 8. 12. 2021. Dne [datum] byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně bylo vytčeno, že neprovedl dostatečné dokazování za účelem zjištění průběhu posuzovaného řízení. Není z rozsudku zřejmé, jak zhodnotil jednotlivá kritéria, shledal důvodnou odvolací námitku jedné z žalovaných, že dovodil-li soud prvního stupně, že žalobkyni náleží náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé správní a na něj navazující soudní řízení, které soud správně posuzoval jako jeden celek, pak se jedná o jednu věc, v níž může stát zastupovat pouze jediná organizační složka. Vzhledem k tomu, že soud jednal s vícero složkami, zatížil řízení vadou. Navíc je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Uložil pak soudu prvního stupně, aby začal z úřední povinnosti jednat se správnou organizační složkou, kterou je [Anonymizováno], provedl dokazování příslušnými správními a soudními spisy, posoudil, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí odškodňovacího zákona zhodnotil veškerá kritéria dle § 31a odst. 3 písm. a) až e) odškodňovacího zákona, případně přihlédnul k jiným významným kritériím. Pokud dospěje k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, bude se zaobírat vhodnou formou a výší přiměřeného zadostiučinění. Dne [datum] bylo usnesení [Anonymizováno] rozesláno účastníkům a nařízeno jednání na 1. 6. 2022. Za tímto účelem byla pak žaloba spolu s výzvou k vyjádření zaslána [Anonymizováno] jakožto organizační složce, s níž bude soud jednat. Dne [datum] se [Anonymizováno] k žalobě. Dne [datum] předložila žalobkyně a své vyjádření k vyjádření žalovavé. Dne [datum] bylo žalované zasláno vyjádření žalobkyně. Dne [datum] se konalo jednání, při němž bylo zrekapitulováno dosavadní řízení, žalobkyni bylo dána výzva dle § 118a odst. 1 a 3, aby doplnila tvrzení a navrhla důkazy k tvrzením týkající se délky a složitosti řízení jednání poškozeného, kterým přispělo k průtahům k tvrzení, jak byla činná žalobkyně v řízení, k tomu doplnila důkazy, jak žalobkyně postupovala, aby odstranila průtahy v řízení a taky dále, co se týká kritéria významu řízení. K tomu jim byla poskytnuta třicetidenní lhůta. Současně byla vyzvána, aby navrhla důkazy. Zástupkyně žalobkyně pak navrhla vyžádat spisy Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, spis [adresa]. Jednání bylo za účelem vyžádání spisů odročeno na 24. 10. 2022. Dne [datum] soud vyžádal spisy dne 15. 6. 2022 se k výzvy soudu vyjádřila žalobkyně. Dne [datum] byl o zapůjčení spisu požádán Nejvyšší správní soud. Dne [datum] byl připojen jeden ze spisů a dne 8. 7. 2022 další. Dne [datum] se konalo jednání, při němž soud zrekapituloval předchozí průběh jednání. Žalobkyně své vyjádření k dotazům soudu doplnila. Jednání bylo za účelem vyžádání dalšího ze spisu odročeno na 16. 12. 2022. Dne [datum] byl předmětný spis vyžádán. Dne [datum] požádalo [Anonymizováno] o upřesnění spisu, který je žádán. Toto bylo učiněno dne [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, při němž byl rekapitulován předchozí průběh řízení, z připojeného spisu byly čteny listiny a provedeno dokazování, též z dalších připojených spisů, byla připuštěna změna žaloby, dáno poučení dle § 119a o. s. ř. přikročeno k přednesu závěrečných řečí a vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě převážně vyhověno a částečně byla zamítnuta. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 16. 1. 2023. Proti rozsudku se odvolala do zamítavých výroků žalobkyně dne 30. 1. 2023. Dne [datum] se odvolala též žalovaná. Dne [datum] bylo odvolání obou účastníků zasláno protistraně k vyjádření. Dne [datum] se žalobkyně vyjádřila k odvolání žalované. Dne [datum] byla věc předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu. Dne [datum] byli účastníci vyzváni, aby sdělili, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. Dne [datum] žalobkyně požádala o projednání věci, 31. 3. 2023 tak učinila i strana žalované. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na 28. 7. 2023. Dne [datum] bylo nařízené jednání před odvolacím soudem zrušeno z důvodu nutnosti vrátit spis soudu prvního stupně k vydání doplňujícího rozsudku. Dne [datum] byla věc vrácena [adresa] bez věcného vyřízení k vydání doplňujícího rozsudku. Dne [datum] bylo rozhodnuto o svědečném. Dne [datum] sdělil svědek platební údaje. Dne [datum] byl vystaven platební poukaz na základě kterého bylo vyplaceno svědečné dne 21. 9. 2023. Dne [datum] bylo vydáno usnesení, kterým byl doplněn rozsudek o výrok o náhradě nákladů státu. Toto bylo rozesláno účastníkům dne 2. 10. 2023. Dne [datum] se proti usnesení odvolala žalovaná. Dne [datum] bylo odvolání žalované zasláno protistraně. Dne [datum] se k tomuto odvolání vyjádřila žalobkyně. Dne [datum] byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na 24. 1. 2024. Dne [datum] informovala substituční zástupkyně soud o tom, že zmocněný advokát náhle zemřel s tím, že o procesním nástupci bude soud informovat. Dne [datum] bylo telefonicky hovořeno se žalobkyní, která žádá o odročení odvolacího jednání s tím, že asi bude volit nového zástupce. Jednání by bylo odročeno na 6. 3. 2024. Dne [datum] byla založena plná moc nového právního zástupce. Dne [datum] se konalo jednání, jímž byl rozsudek prvního stupně částečně zrušen a řízení zastaveno. Ve zbytku byl výrok I. potvrzen, výrok II. byl částečně změněn, výrok III. taktéž a částečně zrušen, výrok V. potvrzen. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 9. 4. 2024 a nabyl právní moci dne 10. 4. 2024. Dne [datum] žalovaná požádala o opravu rozsudku [Anonymizováno], který vydal opravné usnesení, toto nabylo právní moci dne 30. 4. 2024.

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

10. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

11. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

14. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

15. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo ke dvěma významnějším průtahům. K prvému od jednání, které se konalo dne 13. 6. 2018, které bylo odročeno na 24. 9. 2018, resp. 26. 9. 2018, nicméně ač není ze spisu patrno proč, jednání bylo nařízeno až 10. 1. 2018 na 13. 3. 2019. Ke druhému průtahu pak došlo poté, co bylo jednání k žádosti žalobkyně odročeno dne 27. 1. 2020 a nařízeno bylo až dne 4. 8. 2020 na 14. 9. 2020. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

16. Vznik újmy dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 4. 10. 2024, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 68 000 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

18. Naříkané soudní řízení trvalo od 22. 8. 2017, kdy žalobkyně podala žalobu, do 30. 4. 2024, kdy nabyl právní moci rozsudek [Anonymizováno] ze dne 16. 4. 2024. Celková doba řízení proto činila 6 let a 8 měsíců.

19. Posuzované řízení vykazovalo jistou právní složitost. Jednak bylo třeba vyřešit otázku, která složka bude za stát jednat při odškodnění délky správního řízení, na nějž navazuje soudní řízení správní a zda na dané řízení bude či nebude aplikován čl. 6 Úmluvy. Co se týká ostatních otázek, jednalo se o standardní řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, jedná se tak o případ skutkově jednoduchý. Procesně bylo třeba se vypořádat toliko s dvojím rozšířením žaloby. Spor byl řešen na dvou stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval ve věci dvakrát a odvolací soud také dvakrát. Doba projednávání sporu ve více instancích obecně zakládá objektivní složitost věci, a to nezávisle na chování účastníků a postupu rozhodujících orgánů, přičemž je nerozhodné, zda opravné prostředky byly podávány důvodně či nikoliv, a že odlišný názor soudu vyšší instance nelze státu přičítat k tíži, ledaže by se jednalo o nerespektování závazného právního názoru (srov. rozsudky ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2921/2013, ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4256/2009, ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 2286/2020, ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1926/2023).

20. Žalobkyně se na délce řízení podílela tím, že žalobu podala ještě před uplynutím lhůty k předběžnému projednání věci žalovanou. Délku řízení tato skutečnost ovlivnila v rozsahu 4 měsíců. Žalobkyně také opakovaně žádala o odročení jednání, nicméně na délce řízení se odročení podepsalo spíše marginálně, neboť jednání byla odročována na termíny v rozdílu dní od původně nařízených.

21. Stran činnosti soudů lze postup soudu považovat za nekoncentrovaný. Soud rezignoval na základní přípravu jednání. Nevyřešil si otázku organizační složky, která má za stát jednat. Vady přípravy se pak projevily v častém měnění složek, s nimiž soud jednal, kdy po určitou dobu jednal dokonce se dvěma složkami, ačkoliv předmětem řízení byl toliko jediný nárok. Změny složek pak vedly k tomu, že byla znovu rozesílána aktuálně jednajícím složkám žaloba a žádáno vyjádření. Rezignace soudu na přípravu jednání pak vedla k tomu, že ve věci bylo jednáno sedmkrát, ač se jednalo o spor, který v podstatě závisí toliko na právním posouzení. Soud neměl k dispozici ani spisy z naříkaného řízení, kdy tyto připojil až po zrušení prvého rozsudku. Soudu prvého stupně lze také vytknout, že jeho v pořadí první rozhodnutí ve věci bylo zrušeno. Odvolacím soudem bylo vytčeno nedostatečné dokazování za účelem zjištění průběhu posuzovaného řízení. Z rozsudku nebylo zřejmé, jak soud posoudil jednotlivá kritéria. Odvolací soud vytkl též jednání se dvěma složkami státu na straně žalované z jediného titulu, což bylo označeno jako vada řízení. Rozsudek byl shledán nepřezkoumatelným. Soudu prvního stupně bylo přikázáno, aby jednal za žalovanou toliko s [Anonymizováno] dokazování příslušnými soudními a správními spisy, posoudil, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu a zhodnotil řádně kritéria dle odškodňovacího zákona a následně se zaobíral vhodnou formou výše přiměřeného zadostiučinění. Po zrušení rozsudku soud prvého stupně vyzval žalobkyni dle § 118a o.s.ř. a požadoval po žalobkyni tvrdit a prokázat jednotlivá kritéria hodnocení délky řízení, i přes to, že odvolací soud jednoznačně uvedl, jak má soud prvého stupně postupovat. Nad rámec uvedeného nebylo lze ve spise přehlédnout zcela chybějící referáty či úřední záznamy, kdy často nebylo zřejmé, na základě čeho došlo k určitému postupu (např. že se nekonalo nařízené jednání, proč se nekonalo, zda bylo odročeno a po několika měsících byl dán pokyn k nařízení jednání apod.). Těchto nenavazujících či „chybících“ úkonů je ve spise několikero.

22. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Jednalo se o kompenzační řízení, kterým bylo odškodňováno jiné kompenzační řízení. Žalobkyně není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a netvrdila, že by byla nemocená. Kompenzační řízení je běžně považováno za řízení se standardním významem pro účastníka. Ne však v případě, kdy dochází ke kumulaci kompenzačních řízení. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 19. 11. 2014, II. ÚS 2577/14 uvedl, že lze stěží akceptovat přístup stěžovatele k uplatňování nároků vyplývajících ze zákona č. 82/1998 Sb. Ve věci se jedná v podstatě o kompenzační řízení "na druhou" (stěžovatel požaduje zadostiučinění za průtahy způsobené v předchozím kompenzačním řízení vedeném rovněž kvůli průtahům). I když není zcela vyloučeno, že mohou nastat průtahy v samotném kompenzačním řízení, které jsou zaviněné soudy, je třeba se stavět k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení. Ačkoliv se v daném případě jedná o kompenzaci nepřiměřené délky za jiné kompenzační řízení, soud má za to, že význam řízení snížen nebyl. Z chování žalobkyně v průběhu naříkaného řízení nevyplývá, že by postupovala záměrně tak, aby řízení co nejvíce protahovala a mohla pak žádat další kompenzaci. Délka naříkaného řízení zde byla dána zcela zřejmě postupem soudu. Žalobkyně se naopak snažila výzvám soudu vyhovět, své procesní povinnosti plnila, řízení nebylo zatíženo obstrukčními návrhy či jinou formou zvýšené procesní aktivity, žalobkyně dokonce soudu sdělila, že probíhá/skončilo obdobné řízení, které vedl manžel žalobkyně u [adresa] jiného senátu ohledně odškodnění skutkově a právně stejné věci, v němž otázky řešené i v naříkaném řízení byly již vyřešeny. Soud tak po zhodnocení celého naříkaného řízení nedospěl k závěru, že by žaloba v této věci byla vedena snahou zneužití práv ze strany žalobkyně a význam řízení hodnotil jako standardní.

23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

24. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. K tomuto se shodně vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1885/2024 ze dne 8. 10. 2024 týkajícím se k možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku Cpjn 206/2010 s ohledem na ekonomický růst v České republice. Zde odkázal na své usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 a zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění přitom nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp.zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak, na čemž i nadále setrvává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, nebo ze dne 15. 3. 2024, sp.zn. 30 Cdo 287/2024).

25. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 6 let a 8 měsíců částku 85 000 Kč (5x15 000 +8x1 250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost řízení snížit o 10 % a z důvodu vedení řízení na dvou stupních soudní soustavy o dalších 10 %. O dalších 5 % pak soud zadostiučinění snížil s ohledem na zavinění žalobkyně na délce řízení. Důvody pro zvýšení náhrady soud shledal v postupu soudu. Zadostiučinění proto zvýšil o 40 %, neboť to byl právě sám soud, který svým postupem ve skutkově jednoduché věci svým postupem zatížil řízení z nepřiměřené délky řízení vedené na dvou stupních tak, že délka dosáhla zcela nestandardních 6 let a 8 měsíců. Žalobkyni tak náleží zadostiučinění v celkové výši 106 250 Kč. Žalovaná již žalobkyni plnila částkou 68 000 Kč. Soud proto výrokem I. přiznal rozdíl v uvedených částkách, tedy 38 250 Kč a ve zbytku výrokem II. žalobu zamítl.

26. Výrokem I. soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 15. 11. 2024 do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 14. 5. 2024, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 14. 11. 2024, a 15. 11. 2024 se s částkou 38 250 Kč dostala do prodlení.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 2 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby, ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024) a odměny za 1 úkon právní služby spočívající v účasti při jednání dne 24. 1. 2025 (z tarifní hodnoty 38 250 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025), dále dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024 a jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025. Celkem tak žalobkyni na náhradu nákladů řízení náleží částka 11 910 Kč. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

Poučení