46 C 200/2023 - 76

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 153 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 153 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 200 000 Kč od 21. 6. 2023 do[Anonymizováno]20. 9. 2023 a z částky 153 000 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 153 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že byla účastníkem řízení vedeného před [Anonymizováno] [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Jednalo se o kompenzační řízení, které je vedeno nepřiměřeně dlouhou dobu a řízení je zjevně zatíženo průtahy. Na celkovou délku řízení má vliv jednak flagrantní porušení práva žalobkyně rozhodnutím soudu I. stupně, jakož i zatížení řízení dvouletým průtahem při postoupení dovolání Nejvyššímu soudu k řízení o dovolání. Řízení v současné době pokračuje řízením o ústavní stížnosti vedeným pod sp. zn. [Anonymizováno], které dosud nebylo skončeno. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve výši 200 000 Kč uplatnila dne 20. 4. 2023. Žalovaná jí svým stanoviskem přiznala odškodnění ve výši 47 000 Kč, kterou vyplatila dne 20. 9. 2023. Žalobkyně má však za to, že její žádost byla vyřízena po lhůtě, která by měla činit toliko 2 měsíce, když zákonná lhůtě 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti, techniky apod. Z uvedeného důvodu žalobkyně požaduje úrok z prodlení ode dne 21. 6. 2023.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala na navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně dne 20. 4. 2023 uplatnila svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky naříkaného řízení. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“) a přiznala zadostiučinění ve výši 47 000 Kč, kterou považuje za přiměřené a dostačující. Při výpočtu vyšla ze základní částky 15 000 Kč ročně resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, přičemž základní částku žalovaná snížila o 20 % z důvodu složitosti a stupňů soudní soustavy.

3. Žalobkyně se ve své replice neztotožnila se způsobem výpočtu přiměřeného zadostiučinění tak, jak jej provedla žalovaná. Má za to, že kritérium stupňů soudní soustavy nelze klást žalobkyni k tíži, pokud se nejednalo o bezdůvodné podávání opravných prostředků. Dále odkázala na svou aktivitu, když si stěžovala na průtahy v řízení a v neposlední řadě též na výši zadostiučinění, která ignoruje podstatou změnu okolností, kterou je změna životní úrovně společnosti, jakož i ekonomický vývoj a jeho prognóza pro budoucnost. Současná aplikace rozpětí odškodnění ve výši 15 000 – 20 000 Kč za rok řízení je formalistická a nereflektuje podstatnou změnu okolností v podobě plynutí času a turbulentní dobou posledního roku a extrémní inflací.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z podání žalobkyně ze dne 20. 4. 2023 nazvaného Nárok na náhradu škody za nepřiměřenou délku řízení je patrné, že se žalobkyně obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody za nepřiměřeně dlouhou délku naříkaného řízení a požadovala zadostiučinění ve výši 200 000 Kč.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 18. 9. 2023 plyne, že žalobkyně svůj nárok na poskytnutí nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč z titulu nepřiměřené délky naříkaného řízení předběžně uplatnila u žalované dne 20. 4. 2023. Žalovaná po posouzení věci dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 47 000 Kč. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční a dospěla k základní částce zadostiučinění ve výši 58 750 Kč. Řízení trvalo 4 roky a 11 měsíců, včetně předběžného projednání žalovanou. Řízení bylo opakovaně vedeno na třech stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodl ve věci jednou, odvolací a dovolací soud dvakrát. V řízení došlo k prodlevě po podání druhého dovolání žalobkyně, kdy byl spis omylem založen na spisovnu a nebyl postoupen Nejvyššímu soudu. Žalovaná přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu složitosti projednávané věci a stupňů soudní soustavy. Soudy různých stupňů měly rozdílný názor na otázku složitosti řízení a otázku případného pochybení soudu v tam posuzovaném řízení a jejich vliv na délku řízení. Nejvyšší soud se neztotožnil s právními závěry odvolacího soudu. Řízení komplikovalo i procesní chování samotné žalobkyně, která po podání dovolání nezaplatila soudní poplatek za dovolání, požádala o osvobození od soudního poplatku, ovšem k výzvě soudu vůbec nedoplnila potřebné podklady, proto žádosti nebylo vyhověno. Žalobkyně proti usnesení podala odvolání, které k výzvě soudu nedoplnila. Soud proto osvobození od soudního poplatku potvrdil. Žalovaná však tuto skutečnost v rámci hodnocení kritéria chování žalobkyně nezohlednila, neboť její procesní chování zhodnotila v rámci kritéria složitosti řízení. Význam řízení žalovaná hodnotila jako standardní. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.

7. Ze přehledu spisu [adresa] učiněného v rámci přípravy jednání soud zjistil následující: [datum]. [spisová značka]. [datum] [Anonymizováno]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [spisová značka] [datum] [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum] Dne [datum] bylo odvolání zasláno k vyjádření žalované. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [Anonymizováno][datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum]. [datum] [datum].

8. Z[Anonymizováno]ústavní stížnosti žalobkyně ze dne 9. 6. 2023 a jejích doplnění ze dne 18. 10. 2023 a 20. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně po pravomocném skončení dovolacího řízení v naříkaném řízení podala také ústavní stížnost, o níž nebylo dosud rozhodnuto.

9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, nedůvodná.

11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

14. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k jednomu významnému průtahu od podání v pořadí druhého dovolání ve věci samé do jeho předložení Nejvyššímu soudu, kdy ze strany soudu došlo k chybě a spis byl založen do spisovny. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

15. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 18. 9. 2023, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 47 000 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

17. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvá od 21. 12. 2018, kdy žalobkyně podala žalobu, dosud, neboť zatím nebylo rozhodnuto o žalobkyní podané ústavní stížnosti ze dne 9. 6. 2023, tj. 5 let a 2 měsíce.

18. Posuzované řízení bylo složitější po procesní stránce, žalobkyně uhradila soudní poplatek až na výzvu soudu, žalobkyně vždy uplatňovala blanketní opravné prostředky, odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně dvakrát doplňovala, totéž platí pro podání v pořadí prvého dovolání, které bylo následující den opětovně doplněno, na výzvu k úhradu soudního poplatku z dovolání žalovaná reagovala žádostí o osvobození od soudního poplatku, kterou však k výzvě soudu nedoplnila a bylo rozhodnuto o jeho nepřiznání. Žalobkyně na uvedené rozhodnutí reagovala blankterním odvoláním, které ani přes výzvu soudu nedoplnila, po předložení věci odvolacímu soudu tak bylo usnesení potvrzeno. Jen tato obstrukční žádost prodloužila řízení o 4 měsíce. Následně došlo k zastavení dovolacího řízení, proti kterému se žalobkyně odvolala taktéž blanketním způsobem, téhož dne odvolání doplnila a věc byla předložena odvolacímu soudu, který soudu I. stupně uložil, aby žalobkyni opětovně vyzval k úhradě soudního poplatku. Na tuto výzvu již byl soudní poplatek zaplacen K tomuto došlo na počátku roku 2020, kdy se měnil právní názor soudů na otázku opětovného vyzývání k úhradě soudního poplatku. Následně žalobkyně opětovně doplnila své dovolání. Po zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem a vrácení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení žalobkyně opětovně doplnila argumentaci k původně podanému odvolání ve věci samé, a to dva dny před jednáním odvolacího soudu. Po rozeslání v pořadí druhého rozsudku odvolacího soudu žalobkyně podala prostřednictvím svého zástupce dovolání, tentýž den samostatným podáním zaslala v pořadí první rozsudek Nejvyššího soudu, dále podala samostatným podáním opět tentýž rozsudek Nejvyššího soudu, další datovou zprávou zaslala znovu dovolání, opětovně samostatnou datovou zprávou rozhodnutí odvolacího soudu. Tentýž den připojila datovou zprávu, znovu podala dovolání a v další datové zprávě rozhodnutí odvolacího soudu a Nejvyššího soudu. Spor byl řešen na všech stupních soudu soustavy a před Ústavním soudem. Odvolací soud rozhodoval ve věci samé dvakrát, o odvoláních proti procesním usnesením také dvakrát, Nejvyšší soud rozhodoval ve věci samé dvakrát a v současné době je věc projednávána Ústavním soudem na základě ústavní stížnosti žalobkyně.

19. Žalobkyně se na délce řízení podílela zejména nekoncentrovaností svých podání, která byla opakovaně doplňována (často i obratem tentýž den, či o den později), čímž bylo řízení značně znepřehledňováno, nicméně k této okolnosti soud přihlédl v rámci kritéria složitosti řízení.

20. Stran činnosti soudu lze vytknout průtah v trvání 23 měsíců, po kterou byl spis založen ve spisovně. Pokud se jedná o řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem, které bylo zahájeno dne 9. 6. 2023 a není dosud skončeno, nelze tento úsek řízení považovat za průtah. Ústavní soud a Nejvyšší soud zpravidla nečinní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Ve zbytku lze průběh řízení považovat za plynulý, úkony soudů směřovaly ke skončení věci.

21. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o řízení o odškodnění nepřiměřené délky řízení, tedy běžné občanskoprávní řízení. Žalobkyně není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a netvrdila, že by byla nemocná. Namítané řízení mělo pro žalobkyni standardní význam.

22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

23. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomické ukazatele se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30. 12. 2021, sp.zn. 30 Cdo 2181/2021, bod 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3171/2018). Soud k tomu dále dodává, že poskytnuté peněžité zadostiučinění není ani trestem pro žalovaný stát za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, ani nemá poškozené kompenzovat majetkovou újmu. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se žalobkyně nacházela ohledně toho, jak řízení dopadne. Tato újma je stále stejná a nesnižuje se ani nezvyšuje s ohledem na kupní sílu měny, inflaci, ekonomický růst, růst cen, mezd nebo platů nebo změnu jiných ekonomických ukazatelů. Soud tak neseznal důvod pro navýšení výše zadostiučinění.

24. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 5 let a 2 měsíce částku 62 500 Kč (5x15 000+9x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 15 % (za procesněprávní, za počet stupňů soudní soustavy o 40 %). O 30 % soud základní částku navýšil s ohledem na podíl soudu na délce, když současně přihlédl k tomu, že období nečinnosti je též zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Nekoncentrovanost postupu žalobkyně v řízení soud zohlednil v rámci kritéria složitosti řízení a v rámci kritéria chování účastníka tak hodnoceny nebyly. Žalobkyni tak náleží zadostiučinění v celkové výši 46 875 Kč. Žalovaná již žalobkyni plnila částkou 47 000 Kč, tedy sumou soudem přiznané zadostiučinění převyšující, pročež nezbylo, než žalobu zamítnout.

25. Závěrem je namístě dodat, že se soud neztotožnil ani s názorem žalobkyně, že přiměřená lhůta k předběžnému projednání žádosti o poskytnutí zadostiučinění má s ohledem na úroveň společnosti a techniky činit 2 měsíce. Zákon k předběžnému projednání žádosti o poskytnutí náhrady škody/nemajetkové újmy stále stanoví lhůtu 6 měsíců, kterou soud nepovažuje za protiústavní. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 20. 4. 2023, žalovaná vydala své stanovisko dne 18. 9. 2023 a dne 20. 9. 2023 přiměřené zadostiučinění vyplatila. K projednání žádosti žalobkyně tak došlo v zákonem stanovené lhůtě. Bez ohledu na neautoritativní očekávání, vyjevené v nálezu Ústavního soudu II. ÚS 1612/09, o zkrácení zákonné lhůty, tato zákonodárcem zkrácena nebyla, žalovaná žádost žalobkyně projednala v mezích této lhůty a do prodlení se tak nedostala.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Byla to žalovaná, kdo byl v řízení plně úspěšný, náleží jí tak plná náhrada nákladů řízení, které spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč a úkon dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovaná v řízení realizovala 3 úkony právní služby – vyjádření k žalobě ze dne 25. 10. 2023, příprava k jednání a účast při jednání dne 4. 3. 2023. Celkem je tak žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 o.s.ř.