46 C 212/2024 - 47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [Datum narození žalobkyně] [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 163 125 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 163 125 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 163 125 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 163 125 Kč s příslušenstvím. Svou žalobou zdůvodnila tím, že proti ní bylo vedeno trestní řízení před [Anonymizováno], na základě usnesení ze dne 11. 2. 2016. Trestní stíhání bylo pravomocně skončeno dne 15. 5. 2024. Celková délka řízení tak činila 8 let, 3 měsíce a 4 dny. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy a na základě podnětu nejvyššího státního zástupce zasahoval i nejvyšší soud. Žalobkyně se na délce řízení žádným způsobem nepodílela, žila po celou dobu v nejistotě o výsledku řízení, což s ohledem na charakter a délku řízení bylo frustrující. Žalobkyně tak z titulu náhrady škody po státu způsobené nepřiměřenou délkou řízení požaduje zadostiučinění ve výše uvedené částce. Při výpočtu žalované částky vyšla ze základní částky 108 750 Kč, kdy požadovala částku 15 000 Kč za každý rok řízení (za prvé dva roky ve výši poloviční), kterou navýšila o 15 % z důvodu, že řízení nebylo složité, o dalších 15 % z důvodu postupu žalobkyně, která se na délce řízení žádným způsobem nepodílela a o 20 % z důvodu významu řízení, neboť se jednalo o řízení trestní. Žalobkyně se se svým nárokem obrátila na žalovanou podáním ze dne 31. 5. 2024, žalovaná svým stanoviskem ze dne 27. 11. 2024 konstatovala, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Tuto formu kompenzace považuje žalovaná za dostatečnou a finanční zadostiučinění žalobkyni neposkytla.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobkyně dne 31. 5. 2024 svůj nárok z titulu nepřiměřené délky řízení uplatnila. Žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno a bylo jí poskytnuto zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po provedeném šetření žalovaná dospěla k závěru, že celková délka řízení činila 8 let a 3 měsíce, ve věci bylo rozhodováno na 3 stupních soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval ve věci 2x, soud I. stupně a Nejvyšší soud 1x. Věc byla poměrně skutkově složitá, procesně částečně – obžaloba vyla podána proti 4 obžalovaným, soud prováděl obsáhlé dokazování, vyžadoval spisy [adresa], vyslýchal značné množství svědků, znalce, byla konána řada neveřejných zasedání a hlavních líčení, přičemž některá byla rušena z důvodu pandemie Covidu, z důvodu absence listinných důkazů či změny bydliště jednoho z obviněných. Rovněž bylo rozhodováno o žádosti žalobkyně o přiznání bezplatné obhajoby a o vyloučení předsedkyně senátu z vykonávání úkonů trestního řízení po podání obžaloby. K výrazným prodlevám na straně orgánů činných v trestním řízení nedocházelo, nicméně rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek byl zrušen Nejvyšším soudem z důvodu, že na správně zjištěný skutkový stav nebyla správně aplikována právní úprava. Délka byla shledána nepřiměřenou, nicméně žalobkyně byla shledána vinnou ze zločinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry, byl jí uložen peněžitý trest v částce 150 000 Kč a nebylo přistoupeno k tomu, aby s peněžitým trestem byl kumulován i trest odnětí svobody, a to právě s ohledem na délku řízení, potažmo na délku, která už uplynula od okamžiku spáchání trestného činu, kdy soud výslovně konstatoval, že takový postup by byl nepřiměřeně přísný. Psychickou újmu spojenou s vedením řízení si způsobila žalobkyně sama pácháním trestné činnosti, kdy žalobkyně byla již v minulosti 3x soudně trestána 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně se dne 31. 5. 2024 obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného [Anonymizováno], kterým jí byla způsobena nemajetková újma, kterou vyčíslila částkou 163 125, jak je patrné z jeho podání nazvaného Uplatnění nároku na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu - dlouhodobost řízení.

5. Ze stanoviska [Anonymizováno] ze dne 27. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zákon“). Z tohoto důvodu žalovaná konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona. Peněžité zadostiučinění přiznáno nebylo, neboť konstatování se v daném případě jeví jako zcela dostačující náhrada.

6. Ze spisu [Anonymizováno], soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: - dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně a jedné další osoby pro neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry. Usnesení bylo doručeno dne [datum]. - dne [datum] podal spoluobviněný proti usnesení stížnost - dne [datum] byla stížnost zamítnuta - dne [datum] bylo žalobkyni doručeno upozornění na změnu právní kvalifikace - dne [datum] bylo vůči spoluobviněnému žalobkyně zahájeno trestní stíhání jako obviněného ze spáchání pokračujícího zločinu, který proti ní podal stížnost, kterou doplnil dne [datum] - dne [datum] byla stížnost zamítnuta - dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání proti třetí osobě. Tato dne [datum] podala proti usnesení stížnost, která byla usnesením státního zástupce dne [datum] zamítnuta. Věc tohoto obviněného byla spojena s věcí žalobkyně a již jednoho z obviněných dne [datum]. - dne [datum] byl další z obviněných upozorněn na změnu právní kvalifikace - dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání další obviněné - dne [datum] tato podala stížnost, kterou následně doplnila - dne [datum] byla stížnost spoluobviněné zamítnuta - dne [datum] předložil obhájce žalobkyně plnou moc - dne [datum] předložil plnou moc nový zástupce žalobkyně. V průběhu přípravného řízení došlo k výslechu všech obviněných, vzhledem k tomu, že jeden z obviněných byl vietnamské národnosti, bylo třeba jmenovat tlumočníka, byli vyslechnuti všichni obvinění, vyslechnuto 13 svědků, sepsány protokoly o vydání věcí, provedena rekognice, shromážděny další listinné důkazy, rozeslány žádosti o spolupráci státním orgánům i soukromým společnostem, provedeny prohlídky jiných prostor, při nichž byly zajištěny věci. Bylo žádáno odborné vyjádření [Anonymizováno], rozhodováno o zajištění náhradní hodnoty, a to vozidla žalobkyně. Proti těmto rozhodnutím byly podávány stížnosti, byla provedena domovní prohlídka, bylo rozhodnuto též o prodeji náhradní hodnoty, a to osobního automobilu [Anonymizováno]. Bylo žádáno odborné vyjádření k telefonům žalobkyně. Byly vydány příkazy k provedení prohlídek barů, zajištěna smluvní dokumentace, fotografie, zajištěny věci. Žádáno o sdělení údajů o telekomunikačním provozu, provedeno finanční šetření, vyhodnocovány příjmy na bankovních účtech. Obvinění byli vyrozuměni o možnosti prostudovat spis dne [datum]. K seznámení se spisem pak došlo [datum]. - dne [datum] byla na žalobkyni a další tři osoby podána k [Anonymizováno] obžaloba - dne [datum] bylo nařízeno neveřejné zasedání na [datum] - dne [datum] státní zástupce navrhl u jednoho ze spoluobviněných žalobkyně zajistit pozemek za účelem výkonu peněžitého trestu - dne [datum] bylo v neveřejném zasedání rozhodnuto o vyloučení předsedkyně senátu z vykonávání úkonu trestního řízení po podání obžaloby. Důvodem bylo, že v průběhu přípravného řízení nařizovala domovní prohlídku. - dne [datum] nahlížel státní zástupce do spisu - dne [datum] podal státní zástupce proti usnesení [Anonymizováno] stížnost, následně bylo prováděno šetření, neboť se usnesení nepovedlo jedné z obviněných doručit - dne [datum] byla věc předložena [adresa] - dne [datum] bylo nařízeno neveřejné zasedání na [datum] - dne [datum] se konalo neveřejné zasedání, při kterém bylo rozhodnuto, že předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení po podání obžaloby. Spis byl vrácen soudu dne [datum]. - dne [datum] bylo usnesení krajského soudu rozesláno účastníkům - dne [datum] navrhla státní zástupkyně zajištění osobního motorového vozidla za účelem výkonu peněžitého trestu u jedné z obviněných - dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Referát byl vypraven [datum]. - dne [datum] byl přibrán tlumočník - dne [datum] do spisu nahlížel zástupce jednoho z obviněných - dne [datum] byly pořízeny opisy z Rejstříku trestů u všech obviněných - [datum] složil tlumočník slib - [datum] se konalo hlavní líčení, přičemž bylo zjištěno, že lhůta k přípravě hlavního líčení nebyla u tří obviněných zachována. Žalobkyně se k hlavnímu líčení nedostavila, nebylo vykázáno ani doručení, nebyla zajištěna ani lhůta k přípravě u obhájce žalobkyně. Hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. - dne [datum] žalobkyně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť se svému bývalému obhájci nemůže dovolat. Tato žádost byla dne [datum] zaslána obhájci [tituly před jménem] [jméno FO]. - dne [datum] obhájce sdělil, že si není vědom jakéhokoliv ukončení obhajoby - dne [datum] se konalo hlavní líčení, bylo přistoupeno k výslechu obžalovaných, kdy jeden odmítl vypovídat, zbylí tři, včetně žalobkyně, vypovídali, žalobkyně požádala o bezplatnou obhajobu. Byla jí krátkou cestou předána výzva k doložení podkladů pro rozhodnutí o bezplatné obhajobě a hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. - dne [datum] žalobkyně předložila čestné prohlášení o nemajetnosti a předložila listiny - dne [datum] do spisu nahlížel státní zástupce - dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k doplnění své žádosti a další orgány byly žádány o součinnost - dne [datum] bylo přeloženo hlavní líčení na [datum] - dne [datum] žalobkyně doplnila svou žádost - dne [datum] se konalo hlavní líčení, bylo provedeno doplnění výpovědi jedné z obviněných, vyslechnuti dva svědci, provedeno dokazování listinnými důkazy a hlavní líčení bylo odročeno na [datum] - dne [datum] bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně na bezplatnou obhajobu tak, že nebylo přiznáno - dne [datum] se konalo hlavní líčení, při němž byli vyslechnuti tři svědci a hlavní líčení bylo odročeno na [datum] - dne [datum] byla proti usnesení o nepřiznání bezplatné obhajoby podána stížnost - dne [datum] jeden z obhájců nahlížel do spisu - dne [datum] bylo odvoláno hlavní líčení z důvodu omluvy volaných svědků - dne [datum] byla věc předložena [Anonymizováno] [adresa] - dne [datum] bylo nařízeno neveřejné zasedání na [datum] - dne [datum] bylo odvolacím soudem rozhodnuto o stížnosti žalobkyně zamítavě. Věc byla vrácena Okresnímu soudu v Chomutově dne [datum]. - dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum] - dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byly čteny výpovědi devíti svědků z přípravného řízení, byl proveden výslech svědkyně a hlavní líčení bylo odročeno na [datum] - dne [datum] bylo odvoláno hlavní líčení z důvodu absence opakovaně vyžadovaných listinných důkazů - dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum] - dne [datum] nahlížel do spisu jeden z obhájců - dne [datum] bylo přeloženo hlavní líčení na [datum] z důvodu závad v doručování jednomu z obžalovaných a zjištění změny adresy pro doručování - dne [datum] bylo hlavní líčení nařízené na [datum] přeloženo na [datum] z důvodu nedoložení plné moci nového obhájce jedné z obžalovaných s poukazem na zachování lhůty k přípravě k hlavnímu líčení a důvody nutné obhajoby - dne [datum] žádá jeden z obhájců odročení z důvodu, že jeho klientka byla pozitivně testována na Covid-19 - dne [datum] bylo hlavně líčení odvoláno - dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum] - dne [datum] bylo hlavní líčení z [Anonymizováno] přeloženo na [datum] z důvodu zpřísnění vládních opatření k zamezení šíření koronaviru - dne [datum] se konalo hlavní líčení, byly čteny protokoly z dosavadních hlavních líčení, bylo přistoupeno k doplnění výpovědi žalobkyní. Ze strany obhájce žalobkyně byly vzneseny návrhy na doplnění dokazování a hlavní líčení bylo odročeno na [datum] - dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byli vyslechnuti čtyři svědci a hlavní líčení bylo odročeno na [datum] za účelem dokončení dokazování - dne [datum] se konalo hlavní líčení, byly provedeny listinné důkazy, předneseny závěrečné řeči, byl vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni obvinění shledáni vinnými. V případě žalobkyně tak došlo k odsouzení, k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na dobu dvou let. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne [datum]. - dne [datum] se žalobkyně proti rozsudku odvolala - dne [datum] podal odvolání též státní zástupce - dne [datum] bylo odvolání předloženo [adresa] - dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na [datum] - dne [datum] byla přibrána tlumočnice - dne [datum] byly pořízeny opisy z evidence Rejstříku trestů a opisy z evidence přestupků ke všem obviněným. Byly provedeny další lustrace. Z opisu z evidence Rejstříku trestů žalobkyně plyne, že byla - dne [datum] se konalo veřejné zasedání, při kterém byly provedeny listinné důkazy, přenesena odvolání, závěrečné návrhy a vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno v celém rozsahu a bylo znovu rozhodnuto tak, že byli všichni obvinění shledáni vinnými a v případě žalobkyně došlo k odsouzení, k trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců s podmíněným odkladem na dobu trvání dvou let. Odvolání žalobkyně bylo zamítnuto. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne [datum]. - dne [datum] podalo [právnická osoba] dovolání - dne [datum] bylo dovolání rozesláno účastníkům - dne [datum] se jeden z obviněných vyjádřil k dovolání, taktéž dne [datum], [datum] se k dovolání vyjádřila též žalobkyně. Dne [datum] byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. - dne [datum] rozhodl Nejvyšší soud tak, že rozsudek krajského soudu zrušil, stejně tak zrušil rozhodnutí, která na něj obsahově navazují a přikázal [adresa], aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. - dne [datum] byla věc vrácena [adresa] Nejvyššího soudu bylo účastníkům rozesláno dne [datum]. - dne [datum] byly učiněny lustrace ohledně všech obviněných. Z opisu z evidence Rejstříku trestů žalobkyně plyne, že byla v minulosti 3x soudně trestána, poslední dle odsouzení pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1, 3, resp. 205 odst. 2 tr. zákoníku nabyla právní moci dne [datum] a 10. 3.2 2020. - dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na [datum] - dne [datum] se jeden z obviněných omluvil z veřejného zasedání a předložil své vyjádření k odvolání státního zástupce - dne [datum] předložila státní zástupkyně návrh na doplnění dokazování - dne [datum] se konalo veřejné zasedání, při němž bylo prováděno dokazování listinnými důkazy, předneseno odvolání, předáno slovo k závěrečným návrhům a vynesen rozsudek, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a znovu rozhodnuto tak, že byli všichni obvinění shledáni vinnými a žalobkyně byla odsouzena k peněžitému trestu v počtu dvousetdenních sazeb při denní sazbě 750 Kč, tedy celkem 150 000 Kč. V rozsudku došlo ke změně právní kvalifikace, kdy jednání bylo kvalifikováno jako zločin neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry dle § 252 odst. 1 a 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2016, nikoliv toliko jako přečin dle § 252 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2016. U žalobkyně byly zjištěny majetkové poměry, které uložení peněžitého trestu umožňují, neboť žalobkyně je vlastníkem částky 370 000 Kč získaných prodejem osobního vozidla a lze jí proto uložit peněžitý trest, ale nikoliv kumulaci s dalším trestem odnětí svobody, který by byl nepřiměřeně přísný a rovněž nebyl uložen peněžitý trest ve výměře 500 000 Kč, jak navrhoval státní zástupce. Uložený trest u žalobkyně se jeví jako velmi vhodný i vzhledem k druhu k trestné činnosti, kterou vedena zištným motivem spáchala. Trest je přiléhavý a odpovídající jak kritériím rozhodným pro úvahu o druhu a výměře trestu, tak v souladu s § 39 odst. 1 tr. zákoníku respektujícího ustanovení § 38 tr. zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí. Odsouzeným polehčovala dlouhá doba, která od spáchání činu (poslední skutek byl spáchán v roce 2016) uplynula, jde o dobu delší než osm roků, po kterou obžalovaní vedli řádný život. Rozsudek byl účastníkům zaslán dne 30. 10. 2024 a nabyl právní moci dne 15. 5. 2024.

7. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

10. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu/nemajetkovou újmu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

14. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného trestního stíhání, které pro svou délku 8 let a 3 měsíce nelze považovat za dobu přiměřenou.

15. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. S ohledem na okolnosti případu dospěl soud k závěru, že nesprávný úřední postup nezakládá právo žalobce na přiznání finančního zadostiučinění a konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, které se již žalobkyni od žalované dostalo, je adekvátní satisfakcí nesprávného úředního postupu.

16. Posuzované řízení bylo složité zejména po stránce procesní. Řízení bylo vedeno proti 4 obžalovaným pro hospodářský trestný čin. V řízení byla vyslýchána řada svědků, bylo zadáno vypracování znaleckého posudku, v rámci součinnost byly osloveny různé instituce. Jeden z obviněných byl vietnamské národnosti a bylo třeba zajistit tlumočníka. V řízení bylo rozhodováno o celé řadě procesních otázek, ať už se jednalo o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, vyloučení soudkyně z projednávání dané věci, žalobkyně podala také žádost o bezplatnou obhajobu, o níž bylo soudem rozhodnuto a žalobkyně proti usnesení podala stížnost, byly připojovány spisy a další listiny, kdy i jejich aktuální nedostupnost se na délce řízení odrazila. Řízení bylo ztíženo i nedostupností jednoho z obviněných, který změnil bydliště či nedoložení plné moci obhájce k zastupování jednoho z obviněných. Negativně se na délce řízení odrazily i omluvy svědků z jednání či pandemie COVID, kdy již nařízená hlavní líčení byla z důvodu pandemické situace odročena. Věc byla rozhodována na třech stupních soudní soustavy, jednou na prvním stupni, dvakrát na druhém stupni, jednou rozhodoval Nejvyšší soud o dovolání ve věci samé. Procesní otázky v podobě vyloučení soudkyně či bezplatná obhajoba žalobkyně byla řešeny na dvou stupních soudní soustavy.

17. Žalobkyně se na délce řízení nijak významně nepodílela.

18. Stran činnosti orgánů činných v trestním řízení lze vytknout zejména průtahy v řízení před odvolacím soudem, kdy od předložení věci k rozhodnutí o odvolání dne 21. 12. 2021 do 29. 6. 2022, kdy bylo nařízeno veřejné zasedání, uběhlo 6 měsíců. Podobná situace nestala poté, co byl spis vrácen Nejvyšším soudem a věc byla předložena odvolacímu soudu dne 14. 9. 2023, a veřejné zasedání bylo nařízeno až dne 25. 3. 2024.

19. Namítané řízení je spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, neboť se jednalo o řízení trestní. Je však třeba mít na paměti, že žalobkyně nebyla stíhána nezákonně. Žalobkyně byla stíhána pro trestný čin, kterého se dopustila a pro tento byl také odsouzena. Prvotní příčina její psychické nepohody ohledně nejistoty z výsledku řízení, tak nespočívá ani tak ve vedení řízení či jeho délce, ale v páchání trestné činnosti žalobkyně a zmíněné psychické rozpoložení, jakož i samotné trestní stíhání, jsou jen důsledkem společensky nežádoucího jednání žalobkyně, která se navíc trestné činnosti nedopustila poprvé, ale již v době trvání naříkaného trestního stíhání byla dvakrát odsouzena pro trestný čin krádeže (12. 6. 2017 a[Anonymizováno]10. 3. 2020).

20. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 uvedl, že stejně jako ESLP vychází ze "silné, ale vyvratitelné domněnky" (strong but rebuttable presumption), že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (viz rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 26. 3. 2006 ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odstavec č. 93, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Nicméně jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i ESLP bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či k jiné obtíži, k jejíž reparaci celé odškodňovací řízení směřuje (jinými slovy viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96). Je proto třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. ESLP v takových případech zpravidla považuje za postačující zadostiučinění konstatováním porušení práva (viz výše uvedený rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne 2. 8. 2000, ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96).

21. Jistá forma zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení může být přiznána v podobě zmírnění ukládaného trestu. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011). 22. [adresa] v rozsudku ze 15. 5. 2024 shledal žalobkyní vinnou a odsoudil ji toliko k peněžitému trestu, kdy uložení další trestní sankce v podobě odnětí svobody s ohledem na dobu, která uběhla od spáchání posledního skutku v roce 2016 uplynula doba delší než 8 roků. Ochrana práva na přiměřenou délku řízení podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, respektive jeho porušení, byla dle názoru soudu zohledněna právě v druhu a výši uloženého peněžitého trestu.

23. Ve světle uvedené judikatury soud považuje konstatování porušení práva, kterého se žalobkyni již od žalované dostalo spolu se zadostiučiněním za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení v podobě uložení toliko peněžitého trestu za dostatečnou satisfakci, způsobilou újmu žalobkyně odčinit, a to zvlášť s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně nebyla osobou, která by páchala trestnou činnost poprvé, ale naopak ještě v době naříkaného trestního stíhání byla dvakrát odsouzena za trestné činy krádeže.

24. S ohledem na výše uvedené tak soud neshledal žalobou uplatněný nárok důvodným a žalobu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobkyni, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za úkon dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovaná v řízení učinila 3 úkony – vyjádření k žalobě, příprava k jednání, účast při jednání dne 7. 3. 2025. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.