46 C 226/2022 - 247

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 8 088 885 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 873,57 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 086 011,43 Kč zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 8 088 885 Kč. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl na základě usnesení policejního orgánu ze dne 11. 8. 2017 trestně stíhán pro přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle § 268 odst. 1,3 písm. b) trestního zákoníku a přečinu porušení chráněných průmyslových práv dle § 269 odst. 1, 2 písm. a), c) trestního zákoníku, pro který byl také v řízení vedeném u [Anonymizováno] [spisová značka] vydán odsuzující rozsudek. Odvolání žalobce bylo odvolacím soudem odmítnuto a až na základě dovolání k Nejvyššímu soudu byla rozhodnutí soudu ve věci zrušena a věc vrácena státnímu zástupci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Než o dovolání rozhodl Nejvyšší soud, byl Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových realizován rozsudek ohledně výroku vztahujícího se k propadnutí věcí, který byl soudem I. stupně uložen a 716 kusů kol k motorovým vozidlům, hliníkové disky kol, 882 kusů ozdobných poklic na kola motorového vozidla, středové pokličky, samolepky pokliček s logem automobilky [Anonymizováno] bylo zlikvidováno. Státní zástupce usnesením ze dne 22. 7. 2021 zrušil usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobce a věc vrátil do fáze prověřování. Policejní orgán dne 20. 10. 2021 vydal usnesení, kterým odložil trestní věc, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Trestní stíhání žalobce trvalo 4 roky a 3 měsíce a orgány činné v trestním řízení se dopustily celé řady pochybení, žalobci jím byla způsobena škoda i nemajetková újma. Pokud jde o škodu, žalobci vznikla škoda vynaložením nákladů na obhajobu ve výši 66 596 Kč a dále též škoda za propadnuté a zlikvidované věci ve výši 3 022 289 Kč. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do soukromého i pracovního života, kdy byl nucen strpět domovní prohlídku, odposlechy, požadoval zadostiučinění ve výši 5 000 000 Kč. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované, ta jej však v zákonem stanovené lhůtě nevypořádala.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, vznesla žalovaná námitku promlčení. Trestní stíhání žalobce bylo skončeno usnesením státního zástupce ze dne 22. 7. 2021, které nabylo právní moci téhož dne a žalobci bylo doručeno dne 5. 8. 2021, žalobce však svůj nárok uplatnil až dne 25. 4. 2022. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů obhajoby, žalovaná v rámci svého šetření zjistila, že náklady zastoupení platila společnost [právnická osoba]. Žalobce a ani přes výzvu žalované nedoplnil doklady prokazující vznik škody v jeho majetkové sféře. Nárok na náhradu škody spočívající v propadnutých a zlikvidovaných věcech žalovaná neuznala, neboť v trestním řízení nebylo rozhodnuto o vrácení věcí žalobci, a to mimo jiné z důvodu, že zajištěné věci byly po provedeném dokazování shledány jako technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích EU. Z vyjádření [Anonymizováno] ze dne 21. 3. 2017 založeném v trestním spisu plyne, že žalobce není držitelem schválení technické způsobilosti předmětných disků kol, které bylo uděleno [Anonymizováno], a ani o toto schválení nepožádal. Žalovaná tak nemá za prokázaný ani vznik a výši tvrzené škody a nároku proto nevyhověla ani částečně.

3. Žalobce ve své replice uvedl, že nárok na náhradu nemajetkové újmy není promlčen, neboť promlčecí lhůta započala běžet až v okamžiku vydání rozhodnutí o odložení věci, neztotožnil se ani s důvody, pro které žalobci nebyla poskytnuta náhrada nákladů obhajoby a k náhradě škody spočívající v propadnutých a zlikvidovaných věcech uzavřel, že škoda způsobená realizací trestu propadnutí věci uloženého nezákonným rozhodnutím nespočívá ve výši potenciálního výdělku, který mohl žalobce získat z prodeje věcí, nýbrž samotnou hodnotou těchto věcí.

4. Žalovaná ve svém doplnění uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce dodatečně doložil do soudního spisu doklad prokazující vznik škody spočívající v nákladech trestního řízení, žalovaná nároku částečně vyhověla co do částky ve výši 54 158,18 Kč a tuto mu dne 5. 12. 2023 vyplatila. Nepřiznala toliko úkony další porady s klientem dne [datum], účast při hlavním líčení dne 14. 3. 2019 a nahlížení do spisu dne 25. 3. 2019, na náhradu nákladů cestovného přiznala částku 14 437,82 Kč.

5. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

6. Z podání žalobce ze dne 25. 4. 2022, adresovaného žalované s názvem Výzva k náhradě škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a nezákonným rozhodnutím, je zřejmé, že se žalobce obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu nákladů právního zastoupení a hotových výdajů ve výši 66 596 Kč, náhradu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu spojenou s nezákonným trestním stíháním ve výši 5 000 000 Kč a náhrady škody za propadnuté a zlikvidované věci ve výši 3 022 289 Kč.

7. Z přípisu žalované ze dne 17. 1. 2023 plyne, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy. Tímto podáním byl současně vyzván, aby doložil doklady o zaplacení právních služeb uskutečněných poradách a technický průkaz vozidla užitého k cestám.

8. Z podání žalobce ze dne 17. 3. 2023 plyne, že požádal žalovanou o prodloužení lhůty k doplnění dle výzvy o 15 dnů. Z doplnění výzvy ze dne 23. 1. 2023 plyne, že žalobce k výzvě žalované svoji žádost doplnil.

9. Ze spisu [adresa], soud provedl níže, uvedené listiny a zjistil z nich následující skutečnosti. Z usnesení [Anonymizováno] ze dne 11. 8. 2017 je patrno, že proti žalobci bylo dle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání, jako obviněného ze spáchání přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a porušení chráněných průmyslových práv dle § 269 odst. 1 odst. 2 písm. a) a c) trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 14. 8. 2017, jak je patrno z doručenky k předmětnému usnesení. Z obžaloby [Anonymizováno] je zřejmé, že dne 6. 2. 2018 byla proti žalobci podána obžaloba, dle které měl uvést do oběhu výrobky neoprávněně označené ochranou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou a dopustil se takového činu ve značném rozsah neoprávněně zasáhl, nikoliv nepatrně, do práv k chráněnému průmyslovému vzoru. Tento čin vykazuje znaky obchodní činnosti a dopustil se takového činu ve značném rozsahu, čímž měl spáchat přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle § 268 odst. 1 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a přečin porušení chráněných průmyslových práv dle § 269 odst. 1 odst. 2 písm. a) písm. c) trestního zákoníku. Z [Anonymizováno] [datum], č. j. [spisová značka] plyne, že žalobce byl shledán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením a přečinem porušení chráněných průmyslových práv a byl odsouzen k úhrnnému trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to konkrétně disků kol středových krytek a dalších věcí v rozsudku uvedených. Z rozsudku [datum] je zřejmé, že bylo odvolání žalobce, jako obžalovaného, zamítnuto. Z usnesení [datum], č. j. [spisová značka]-[Anonymizováno].-[Anonymizováno] plyne, že usnesení [Anonymizováno] byly zrušeny. Dále byly zrušeny také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a státnímu zástupci [Anonymizováno] bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z usnesení státního zástupce [Anonymizováno] ze dne [datum] plyne, že dle § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu, bylo jako nezákonné zrušeno usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], jímž bylo dle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce. Z usnesení policejního orgánu ze dne [datum] je patrno, že dle § 159a odst. 1 [podezřelý výraz] řádu, byla odložena [podezřelý výraz] věc podezření ze spáchání [podezřelý výraz] porušení práv k ochranné známce a jiným označením, porušení chráněných průmyslových práv dle § 268 odst. 1 odst. 3 písm. b) a § 269 odst. 1 odst. 2 písm. a) a c) [podezřelý výraz] zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit. Z referátu ze dne [datum] plyne, že bylo nařízeno hlavní líčení na [datum] ve 12:15 hodin. Z žádosti obhájce žalobce o odročení hlavního líčení ze dne [datum] plyne, že obhájce požádal o odročení z důvodu dovolené a kolize s nařízeným jednáním u jiného soudu. Z referátu ze dne [datum], vypraveného dne [datum] plyne, že hlavní líčení bylo k žádosti obhájce odročeno na [datum].

10. Z dohody o vypořádání poskytnutých finančních prostředků ze dne 17. 4. 2023, uzavřené mezi společnosti [právnická osoba]. a žalobcem plyne, že si strany písemně stvrzují uzavření ústní dohody o úhradě právních služeb, na základě které společnost uhradila právní služby související s trestním stíháním žalobce a žalobce se zavázal tyto společnosti vrátit společně se sjednaným úrokem, ve výši 2,5 % ročně s tím, že žalobce se zavázal společnosti dluh vrátit společně s úroky, a to bezprostředně poté, kdy mu bude [Anonymizováno] vrácena náhrada škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a nezákonným rozhodnutím. Nebude-li v řízení o náhradu újmy žalobci přiznán a vyplacen nárok na náhradu škody a současně jím nebude jakýmkoliv způsobem pokračováno v řízení o náhradu újmy, zavazuje se žalobce vrátit dluh společnosti nejpozději do [datum].

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba]., jako postupitelem 1), [jméno FO], jako postupitelem 2) a [Jméno zainteresované osoby 0/0], tedy žalobcem, jako postupníkem, je patrno, že postupitel 1) a postupitel 2) jsou věřiteli pohledávky za dlužníkem, [Anonymizováno], a to z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku zabavení a následného zlikvidování věcí, konkrétně pak kol k motorovým vozidlům, přívěsům a návěsům, hliníkovým diskům kol, ozdobným poklicím na kola motorového vozidla, středových pokliček, samolepek pokliček, kdy tyto položky patřily postupiteli číslo jedna a postupiteli číslo dva. Pohledávky v celkové výši 3 022 289,42 Kč, vztahující se k ve smlouvě vytyčeným věcem, byly postoupeny na žalobce s tím, že smluvní strany prohlásily, že jsou si vědomy toho, že pohledávka může být nejistá. Uvedená smlouva byla uzavřena dne 30. 12. 2023.

12. Z výzvy k náhradě škody způsobené nezákonným trestním stíháním a nezákonným rozhodnutím ze dne [datum] je zřejmé, že žalobce uplatnil u žalované náhradu škody ve výši 3 022 289,42 Kč, představující hodnotu propadlých a zlikvidovaných položek a jejich ceny obvyklé, které tak po žalované požaduje z titulu náhrady škody. Z přípisu žalované ze dne [datum] plyne, že žalovaná podání žalobce obdržela dne 6. 2. 2024.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2024 plyne, že žalobce sdělil [Anonymizováno], že mezi ním, jakožto postupníkem a společností [právnická osoba]. a [jméno FO], jako postupiteli, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě které přešla na žalobce pohledávka postupitelů vůči státu, vzniklá z titulu náhrady škody za zabavené a následně zlikvidované věci ve výši [částka].

14. Z usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo jako nezákonné zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], je patrno, že toto nabylo právní moci [datum]. Z kopií doručenek je pak zřejmé, že obhájci žalobce bylo toto usnesení doručeno dne 26. 7. 2021 a žalobci 5. 8. 2021.

15. Z kopie velkého technického průkazu vozidla [SPZ].

16. Z likvidační doložky je zřejmé, že dne [datum] byla žalobci proplacena částka [částka] ze strany žalované.

17. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. K důkazu byly předloženy pouze listinné důkazy, pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě bylo lze si vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě skutkový závěr.

18. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [podezřelý výraz], a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

19. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

20. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Zprošťující rozsudek je rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

21. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, ve smyslu odškodňovacím nezákonně trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a porušení chráněných průmyslových práv dle § 269 odst. 1 odst. 2 písm. a) a c) trestního zákoníku a usnesení o zahájení trestního stíhání bylo státním zástupcem zrušeno. K náhradě nemajetkové újmy způsobené usnesením o zahájení trestního stíhání 22. Žalovaná ve svém vyjádření vznesla námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.

23. Ačkoliv je v řízení dán odpovědností titul, byla v řízení vznesena námitka promlčení, kterou soud považuje za důvodnou. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se proto soud nezabýval ani skutečností, v jakém rozsahu a intenzitě byla žalobci újma způsobena, ani zda existuje vztah příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody.

24. Podle § 32 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, a podle odst. 3 téhož ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

25. Žalovaná svou námitku promlčení zdůvodnila tím, že ke zrušení rozhodnutí usnesení o zahájení trestního stíhání došlo usnesením státního zástupce ze dne 22. 7. 2021, které bylo žalobci doručeno dne 5. 8. 2021. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 10. 8. 2021, žalobce svůj nárok uplatnil u žalované až dne [datum]. V tomto případě tak uplynula ještě před podáním žádosti o předběžné projednání nároku a před podáním žaloby, subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta pro nároky z nemajetkové újmy. Pokud jde o žalobcův názor ohledně skutečnosti, ke skončení trestního stíhání došlo až právní mocí usnesení o odložení věci, tedy dne 22. 11. 2021, soud se s tímto názorem neztotožnil. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, sp, zn. 30 Cdo 2266/2021), že odškodnění újmy způsobené trestním stíháním je analogií újmy způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. zákona, kdy se za nezákonné rozhodnutí považuje usnesení o sdělení obvinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/1991, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Odstraněním usnesení o sdělení obvinění rozhodnutím státního zástupce jsou naplněny podmínky pro to, aby se obviněný mohl domáhat náhrady újmy, která mu trestním stíháním byla způsobena, neboť dojde ke zrušení usnesení o sdělení obvinění pro nezákonnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1771/2014). Není přitom podstatné, že trestní řízení dále pokračuje přípravným řízením, neboť výsledek tohoto přípravného řízení není určující pro nárok bývalého obviněného na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.

26. Strana žaloby považovala námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy za rozpornou s dobrými mravy. Uvedla, že na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu byla zrušena odsuzující rozhodnutí a Nejvyšší soud apeloval, aby nebyly ničeny zajištěné a propadnuté předměty dokud nebylo rozhodnuto o dovolání, protože by tím mohla být způsobena škoda. Následně bylo zrušeno i trestní stíhání s odůvodněním, aby bylo doplněno dokazování, bylo zjištěno, které průmyslové vzory byly dotčeny, k čemuž nemohlo dojít, protože to stát zničil. Z uvedených okolností proto žalobce vznesení námitky promlčení považuje za rozpornou s dobrými mravy, neboť má být počítána až od odložení věci, neboť ke znovuzahájení trestního stíhání nedošlo, protože byly zlikvidovány předměty doličné a nebylo lze ve stíhání pokračovat. K dotazu soudu, co bránilo podat žalobu v promlčecí lhůtě strana žaloby sdělila, že měla za to, že klíčovým datem je pravomocné rozhodnutí ve věci. Žalobce v té době vůbec neuvažoval o uplatnění, byl rád, že trestní řízení s ním je skončeno, prodělal si své.

27. Vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy její uplatnění je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (nález ústavního soudu II. ÚS 2062/14 ze dne 26. 10. 2016).

28. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jak je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 4112/2020).

29. Samotná okolnost, že příslušný ústřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, která by vylučovala možnost uplatnění námitky promlčení ze strany státu jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 3838/2014)

30. Ve světle výše citované judikatury soud dospěl k závěru, že přes zdůvodnění žalobce ohledně pozdního uplatnění nároku u soudu, neodporuje námitka promlčení vznesená žalovanou dobrým mravům. I přes zdůvodnění, pro které žalobce považuje námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, nelze přehlédnout, že hlavním důvodem pozdního uplatnění nároku u žalované je rozdílný právní názor na počítání lhůt, ostatní důvody jsou toliko podružné a v zásadě žádný z nich nebyl natolik pádný, aby rozpor námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy podpořil. Soud nijak nerozporuje negativní pocity, které žalobce v souvislosti s nezákonným trestním stíháním sužovaly. Ostatně ty sužují každou osobu, která byla nezákonně stíhána, přičemž pro všechny tyto osoby platí stejná promlčecí doba. Soud proto uzavírá, že vznesení námitky promlčení ze strany žalované nelze považovat za výraz zneužití práva na úkor žalobce a marné uplynutí promlčecí doby je třeba přičíst k tíži žalobce, který pro svůj odlišný názor na počítání lhůt pozbyl možnost svůj nárok vynutit. Důvody, pro které žalobce neuplatil své právo včas, soud nepovažuje za natolik výjimečné nebo extrémně intenzivní, aby jimi bylo lze odůvodnit tak markantní zásah do principu právní jistoty, kterým je odepření práva na uplatnění práva vznést námitku promlčení.

31. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že námitka promlčení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím byla vznesena žalovanou oprávněně, nárok na zadostiučinění ve výši 5 000 000 Kč byl výrokem II. zamítnut. K nárokům na náhradu škody 32. Škoda je občanským právem chápána jako újma, která nastala v majetkové oblasti poškozeného a projevuje se snížením jeho majetkového stavu. Podle ust. § 2952 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Aby však bylo možné učinit závěr o splnění podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, je třeba mít mimo jiné za prokázané, že škoda vznikla. K požadavku na náhradu nákladů obhajoby 33. Z dohody o vypořádání poskytnutých finančních prostředků ze dne 17. 4. 2024 plyne, že společnost [právnická osoba]. za žalobce stvrdila ústní dohodu o úhradě právních služeb, kterou se žalobce zavázal společnosti uhrazené finanční prostředky na náhradu obhajoby v naříkané věci uhradit. Je tak zřejmé, že žalobci vznikl vůči společnosti [právnická osoba]. dluh a je na žalované, aby jej dluhu zprostila.

34. Žalovaná uznala nárok žalobkyně na náhradu nákladů obhajoby v rozsahu [částka] důvodným, a to s výjimkou spočívající v náhradě další porady s klientem dne [datum], účast při hlavním líčení dne [datum] a prostudování spisu dne [datum].

35. Žalobci náleží náhrada nákladů obhajoby dle předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 2 písm. b) AT ve spojení s § 7 AT částku [částka] za úkony dle § 11 odst. 1 AT a částku [částka] za úkony dle § 11 odst. 2 AT.

36. Žalovaná nepochybila, když žalobci nepřiznala odměnu za poradu dne [datum] a účast při hlavním líčení dne [datum], neboť hlavní líčení bylo k žádosti samotného obhájce soudem odročeno a nekonalo se. Pokud se úkon nekonal, nemůže za něj náležet odměna. Soud nepřiznal odměnu ani za poradu dne [datum], neboť tento úkon považuje za neúčelný v situaci, když tato měla směřovat k přípravě jednání. Neúčelnost tohoto úkonu podporuje i fakt, že hlavní líčení se konalo dne [datum] a předcházela mu porada dne [datum]. Dále je namístě přisvědčit žalované, že žalobci nenáleží náhrada za nahlížení do spisu dne [datum]. Ze spisu totiž nevyplývá, že by obhájce žalobce do spisu nahlížel. K dotazu soudu sdělil, že žádné jiné důkazy k prokázání tohoto úkonu nemá. Co do zbylých úkonů již byla odměna žalovanou vyplacena v žalobcem uplatněné výši.

37. Soud dále nepřiznal odměnu za cestovné k neuskutečněnému hlavnímu líčení dne [datum], účtované částkou [částka], neboť jak výše uvedeno, toto bylo odročeno a obhájce byl o odročení vyrozuměn.

38. Žalobci tak náleží za 18,5 úkonu právní služby á [částka], 19 režijních paušálů á 300 Kč celkem 33 450 Kč a DPH ve výši 7 024,50 Kč, kterou však již žalovaná přiznala a uhradila.

39. Pokud jde o cestovné za cesty k [Anonymizováno] ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], náleží za ně náhrada dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., při vzdálenosti z [Anonymizováno] a zpět (325 km) při kombinované spotřebě 4,6 litrů nafty na 100 km, ceně nafty [částka] a sazbě náhrad [částka]/km, náleží za každou z cest částka [částka]. Za cestu z [Anonymizováno] a zpět dne [datum] náleží náhrada dle vyhlášky č. 358/2019, při vzdálenosti 414 km, kombinované spotřebě 4,6 litrů nafty na 100 km, ceně nafty [částka] a sazbě náhrad [částka]/km, náleží náhrada ve výši [částka]. Celkem tak na cestovném náleží [částka] a na náhradě promeškaného času dle § 13 odst. 4 AT za 5 cest k soudu a zpět v rozsahu 8 půlhodin náleží celkem částka [částka] (40x100). K uvedeným částkám ostatně dospěla v rámci svého výpočtu též žalovaná, ovšem opomněla přičíst DPH ve výši [částka]. Soud proto ve výroku I. uvedenou částku přiznal.

40. Soud shledal nárok na náhradu nákladů řízení důvodným co do částky 57 031,75 Kč. Žalovaná již plnila částkou 54 158,18 Kč. Soud proto přiznal již zmíněnou částkou 2 873,57 Kč výrokem I. a ve zbytku, tj. co do částky 9 564,25 Kč byla žaloba výrokem II. zamítnuta. K požadavku na náhradu škody za zabavené a zlikvidované věci 41. Žalobce vedle náhrady škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby uplatnil též nárok na náhradu škody, která měla být žalobci způsobena tím, že na základě později zrušeného rozsudku došlo k realizaci propadnutí věcí a tyto byly obratem zlikvidovány. Žalobce ve své žalobě uvedl, že s propadnutými a zlikvidovanými věcmi podnikal a měl v úmyslu je prodat svým zákazníkům. Jejich zlikvidováním byla žalobci způsobena škoda a došlo ke ztrátě na zisku. Výši škody žalobce dokládal mimo jiné fakturami, které dokládají koupi a úhradu kupní ceny věcí. Soud v rámci přípravy jednání zjistil, že faktury předkládané žalobcem jsou však vždy vystaveny buď na společnosti [právnická osoba]. nebo na [jméno FO]. Žalobce v rámci dotazu soudu z čeho dovozuje svoje vlastnictví k zabaveným a propadnutým věcem a z čeho tak dovozuje, že škoda vznikla právě jemu popsal, jak fungoval rozjíždějící se byznys s aftermaketrovými komponenty. K cílenému dotazu, jak žalobce nabyl vlastnictví k zlikvidovaným věcem žalobce uvedl, že nenabyl. Zboží bylo kupováno na fyzickou osobu pana [jméno FO] a právnickou osobu [právnická osoba]. Veškeré zboží je v kontrolních hlášeních uvedených osob. Soud následně vyzval žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř aby doplnil svá tvrzení ke skutečnosti, že škoda ve výši [částka] byla způsobena právě jemu a ke každé jednotlivé položce náhrady škody za propadlé a zničené věci sdělil její skutečnou cenu a nikoliv cenu průměrnou a ke svým tvrzením označil důkazy. Byl současně poučen o následcích nevyhovění dané výzvě.

42. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že ačkoliv má za to, že mu nárok na náhradu škody náleží, z opatrnosti a právní jistoty, příp. ke zhojení případného nedostatku aktivní legitimace uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba]. a [jméno FO] smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které přešel nárok společnosti [Anonymizováno] a [jméno FO] na náhradu škody za zlikvidované položky, které těmto osobám náležely, neboť tyto osoby byly vlastníky daných položek. Následně pak podáním ze dne [datum] uplatnil žalobce opětovně u žalované nárok na náhradu škody.

43. Soud dané podání považoval za změnu žaloby, neboť žalobce původně podáním ze dne [datum] uplatnil u žalované svůj nárok z titulu náhrady škody, která mu měla vzniknout zabavením a zlikvidováním věcí v jeho vlastnictví, přičemž následně podáním ze dne [datum] již uplatnil nárok nikoliv z titulu náhrady škody způsobené jemu, ale z titulu postoupené pohledávky, kterou měla být škoda způsobena [jméno FO] a společnosti [právnická osoba]. Soud ovšem změnu žaloby nepřipustil, neboť výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu a připuštění změny by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Nelze ani přehlédnout skutečnost, že žalobce změnou žaloby a následnými kroky učiněnými po jednání konaném dne [datum] usiloval toliko o odstranění nedostatku aktivní legitimace, kterého si mohl být od počátku řízení vědom.

44. Žalobce jak výše uvedeno se předběžným uplatněním ze dne [datum] a svou žalobou z [datum] domáhal náhrady škody, která byla způsobena nezákonným rozhodnutím právě jemu. Tuto skutečnost však sám žalobce vyvrátil, když připustil, že veškeré zboží bylo nakupováno společností [právnická osoba]. či [jméno FO] jako podnikající fyzickou osobu a tyto osoby mají ke všem fakturám kontrolní hlášení, z čehož vyplývá, že je musí mít ve svém účetnictví. Žalobce k výzvě soudu, že škoda vznikla právě jemu nenabídl žádná další skutková tvrzení. Žalobce toliko se shora jmenovanými uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky. Škodu po žalované tak neuplatňuje z titulu jemu vzniklé škody, ale z titulu škody vzniklé třetím osobám, jejichž pohledávka byla na žalobce postoupena. Jedná se tak o odlišný skutkový základ nároku než ten, který byl uplatněn žalobou a soud jej v rámci hospodárnosti řízení nepřipustil. Tato skutečnost však nebrání žalobci v budoucnu uplatnit svůj nárok znovu na základě jím tvrzených skutečností uvedených ve změněném návrhu.

45. Soud uzavírá, že žalobci škoda zabavením a zlikvidováním věcí nevznikla. Škodu je třeba chápat jako újmu, která nastala v majetkové oblasti poškozeného a projevuje se snížením jeho majetkového stavu. Žalobce nebyl vlastníkem propadlých a zlikvidovaných věcí, nemohlo tak ani dojít ke snížení jeho majetkového stavu, neboť likvidací věcí mohlo dojít ke snížení majetku společnosti [právnická osoba]. a [jméno FO], kteří také věci vykazovaly ve svém účetnictví.

46. S ohledem na uvedené tak soud zamítl též žalobu co do částky 3 022 289 Kč požadovanou z titulu náhrady škody způsobené žalobci zlikvidováním věcí v jeho vlastnictví.

47. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., tak, že soud uložil žalobci, aby nahradil žalované, která byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, účelně vynaložené náklady. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši [částka] dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, á [částka] za úkon. Žalovaná v řízení učinila tři úkony - vyjádření k žalobě, a účast při jednání soudu dne [datum] a [datum]. [adresa] k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.

Poučení