46 C 228/2020-164

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68 375 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 108 875 Kč od 5. 12. 2020 do 12. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 68 375 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 573 901 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 573 901 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 25 206,77 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 682 776 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno Okresním soudem pro Prahu 6 řízení, zahájené usnesením ze dne 8. 9. 2016 pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku a skončené rozsudkem ze dne 17. 10. 2019, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2019. Žalobce žádá přiměřené zadostiučinění za zásahy do jeho života v částce 300 000 Kč, neboť řízení zásadním způsobem narušilo jeho rodinné soužití, vztahy s rodiči, když otec byl stíhán spolu s žalobcem, žalobce obtížně navozoval partnerské vztahy, což vedlo ke zhoršení jeho vztahu s matkou, která by byla ráda, kdyby se žalobce usadil, negativně ovlivněn byl také jeho profesní život, neboť OČTŘ opakovaně kontaktovali jeho zaměstnavatele, jeho kariérní postup byl zpomalen. Do osobní sféry žalobce zasáhla skutečnost, že ve věci byli vyslýcháni vlastníci či nájemci bytu v domě, ve kterém se nacházel byt, který byl předmětem trestního řízení a v němž žil jeho dědeček, vyšetřování pak zásadně ovlivnilo život v domě, zejména pak transformaci družstva na společenství vlastníků, které bylo v podstatě znemožněno realizovaným zajištěním členských práv a povinností k bytu žalobce, a to i přes opakované žádosti o zrušení zajištění. U žalobce se projevilo zhoršení jeho chronického onemocnění v souvislosti s psychickými obtížemi. Žalobce byl po celou dobu řízení pod silným stresem, byly narušeny jeho vazby s bývalými spolupracovníky, snížena jeho vážnost, poškozeno jeho dobré jméno a dobrá pověst, a to jak v soukromí, tak i v profesním životě. Ačkoliv žalobce od samého počátku argumentoval a poukazoval na nezákonnost stíhání, OČTŘ jeho námitky ignorovaly, čímž došlo k nedůvodnému protahování celého řízení. Žalobce dále požaduje přiměřené zadostiučinění v souvislosti s nemožností užívat byt ve výši 328 776 Kč. Z důvodu trestního stíhání bylo žalobci znemožněno disponovat s členskými právy a povinnostmi v bytovém družstvu k bytu po paní [příjmení]. [příjmení] [příjmení] byla ustanovena opatrovnice [příjmení] [příjmení], která disponovala klíči od bytu po paní [příjmení]. Po smrti paní [příjmení] (dne 21. 8. 2016) opatrovnice i přes to, že její opatrovnictví zaniklo, odmítla klíče od předmětného bytu vydat až do 25. 4. 2017. Žalobci však bylo v důsledku omezení dispozice s bytem vyplývající ze zajištění členských práv a povinností znemožněno až do 13. 11. 2019, neboť byt po paní [příjmení] byl ve stavu, ve kterém nebylo možné jej odpovídajícím způsobem užívat, bylo třeba jej vyklidit (což před skončením stíhání nebylo možné) a následně rekonstruovat. Žalobce se konečně domáhal též přiměřeného zadostiučinění v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Trestní stíhání trvalo 39 měsíců, po které musel čelit nejistotě ohledně výsledků trestního řízení. Řízení nebylo nikterak komplikované, hlavní líčení pak rovněž nabralo ve svém průběhu nepřiměřené zpoždění a žalobce se snažil, aby bylo v řízení pokračováno a došlo k odstranění průtahů. Žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 54 000 Kč.

2. Žalovaná žalobou tvrzený nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání vydala dne 24. 2. 2021 své stanovisko, kterým žádosti žalobce částečně vyhověla. Pokud se jedná o přiznání peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, žalovaná tomuto nevyhověla, neboť žádost byla opřena pouze o tvrzený zásah do žalobcova osobního života, kdy vlivem trestního stíhání měly být narušeny žalobcovy rodinné vztahy, negativně ovlivněn jeho profesní život i zdravotní stav. Nemajetková újma byla významně zvýšena okolnostmi souvisejícími s nemožností dispozice s členskými právy a povinnostmi v bytovém družstvu. Tyto skutečnosti však nebyly ničím podloženy. Z tohoto důvodu považuje žalovaná za zcela adekvátní zadostiučinění konstatování porušení práva dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Nároku na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení žalovaná vyhověla částečně. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšla z částky 15 000 Kč za rok trestního řízení namísto žalobou uplatňovaných 20 000 Kč. Se zbylými aspekty žalobcova výpočtu se ztotožnila a přiznala žalobci částku 40 500 Kč.

3. Žalobce v reakci na vydání stanoviska žalovanou po podání žaloby vzal svou žalobu co do částky 40 500 Kč zpět. Ve zbytku na žalobě trval, neboť nesouhlasil s ponížením částky přiměřeného zadostiučinění, jak jej vypočetla žalovaná. Řízení bylo usnesením ze dne 25. 5. 2021, čj. [číslo jednací], v rozsahu zpětvzetí zastaveno.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 4. 6. 2020. Z podání nazvaného žádost o předběžné projednání nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím – doplnění a upřesnění žádosti ze dne 1. 12. 2020 je patrné, že se žalobce požadoval v souvislosti se zásahem do svých práv v důsledku naříkaného trestního řízení částku 300 000 Kč, dále částku 328 776, která odpovídá přiměřenému zadostiučinění v souvislosti s nemožností užívat byt a částku 54 000 Kč, která odpovídá přiměřenému zadostiučinění v souvislosti s nepřiměřenými průtahy v řízení. Z přípisu žalované ze dne 5. 6. 2020 vyplývá, že žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce dne 4. 6. 2020.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 24. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 64/2016 došlo vedením trestního stíhání k zásahu do práv žalobce a za vydání těchto rozhodnutí se žalovaná omluvila. Žalovaná shledala nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení důvodným co do základu a přiznala na něj zadostiučinění ve výši 40 500 Kč. Co se týče nároku na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, shledala žalovaná, že tato není podložena žádnými relevantními podklady. Vznik, rozsah a trvání nemajetkové újmy související s omezením členských práv rovněž nebyly blíže specifikovány a podloženy listinami, které by újmu prokázaly.

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 64/2016 bylo ohledně průběhu řízení zjištěno následující: -) dne 8. 12. 2015 byla – podala vysvětlení dle § 158 odst. 6 tr. řádu [jméno] [příjmení] -) dne 14. 1. 2016 byl vyslechnut svědek [příjmení] [celé jméno žalobce], r. nar. 1927 -) dne 19. 1. 2016 bylo podáno vysvětlení dle § 158 odst. 6 tr. řádu [jméno] [příjmení] -) dne 28. 1. 2016 byl opatřením přibrán znalec – k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie -) dne 24. 2. 2016 poskytl vysvětlení dle § 158 odst. 6 tr. řádu [obec] [celé jméno žalobce], rok narození 1953 -) dne 25. 2. 2016 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] -) dne 2. 3. 2016 bylo představenstvem bytového družstva sděleno, že jednotlivé byty jsou majetkem družstva a členové družstva jsou jiné uživateli, převedení bytů do osobního vlastnictví nepředpokládají a jedinec ho nemůže v žádném případě realizovat. Tato skutečnost byla schválena členskou schůzí bytového družstva -) dne 4. 3. 2016 podal vysvětlení dle § 158 odst. 6 tr. řádu žalobce -) dne 17. 4. 2016 znalec předložil znalecký posudek -) dne 18. 5. 2016 byla opatřením přibrána znalkyně k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady nemovitostí -) dne 12. 6. 2016 znalkyně předložila svůj znalecký posudek -) dne 21. 7. 2016 byla opatřením přizvána znalkyně k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady nemovitostí -) dne 4. 8. 2016 si policejní orgán vyžádal od [právnická osoba] pracovní hodnocení žalobce -) dne 21. 8. 2016 znalkyně vypracovala svůj znalecký posudek -) dne 11. 5. 2016 bylo vydáno usnesení, kterým byla zajištěna jako náhradní hodnota - členská práva a povinnosti člena bytového družstva. Žalobci bylo tímto usn. zakázáno, aby po oznámení usn. věc převedl na jiného nebo ji zatížil anebo ji záměrně poškozoval, či ničil -) dne 25. 5. 2016 podal žalobce proti tomuto usn. stížnost -) dne 2. 6. 2016 svou stížnost zdůvodnil -) dne 19. 8. 2016 bylo Obvodním soudem pro Prahu 6 usn. zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl -) dne 15. 8. 2016 odpověděla [právnická osoba] PČR ohledně pracovního zařazení žalobce, součástí je též pracovní posudek -) dne 19. 8. 2016 sdělila [jméno] [příjmení], že u ní žalobce byl zaměstnán od 2. 9. 2013 do 31. 12. 2014 na pozici osobní bankéř retail sales -) dne 5. 9. 2016 sdělila ČSSZ, že neeviduje o žalobce za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 žádného zaměstnavatele -) dne 22. 8. 2016 provedla opatrovnice [jméno] [příjmení] – JUDr. [jméno] [příjmení], advokátka oznámení policejnímu orgánu o tom, že paní [příjmení] zemřela a současně sdělila, že dědičkou po zemřelé bude patrně [jméno] [příjmení] -) dne 8. 9. 2016 bylo vydáno usnesení dle § 160 odst. 1, 3 tř. řádu, kterým bylo zahájeno tr. stíhání žalobce a jeho otce, usnesení bylo doručeno žalobci dne 9. 9. 2016. Obviněni byli ze spáchání zločinu podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle ust. § 23 tr. zákoníku -) dne 8. 9. 2016 byli obvinění poučeni o nutné obhajobě, žalobce si zvolil zástupcem – obhájcem JUDr. [jméno] [jméno] -) dne 8. 9. 2016 bylo policejním orgánem vydáno usn., kterým byla zajištěna jiná nehmotná věc, a to členská práva a povinnosti člena Bytového družstva [anonymizována dvě slova] [číslo] s výlučným právem užívat družstevní byt č. 8 s příslušenstvím. Tímto usn. bylo žalobci zakázáno, aby po oznámení usn. nehmotnou věc převedl na jiného nebo ji zatížil nebo, aby ji záměrně poškozoval nebo ničil -) dne 12. 9. 2016 podal proti usn. o zahájení tr. stíhání žalobce stížnost -) dne 14. 9. 2016 byla stížnost předložena Obvodnímu st. zastupitelství pro [část Prahy] -) dne 20. 9. 2016 byla stížnost odůvodněna -) dne 19. 9. 2016 bylo obviněným [příjmení] [jméno] [příjmení] podána stížnost proti usn. o zahájení tr. stíhání -) dne 21. 9. 2016 byl vyslechnut obviněný [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] -) dne 22. 9 2016 byl vyslechnut žalobce jako obviněný -) dne 7. 10. 2016 učinil policejní orgán dotaz na stav pozůstalostního řízení na soudního komisaře -) dne 7. 10. 2016 byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat tr. spis, vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 20. 10. 2016 -) dne 17. 10. 2016 rozhodlo Obvodní st. zastupitelství pro [část Prahy] stížnosti tak, že byla jako nedůvodná zamítnuta -) dne 21. 10. 2016 notář sdělil, že zůstavitelka ke dni úmrtí nebyla členkou družstva a členský podíl tak nespadá do dědického řízení -) dne 24. 10. 2016 sdělila [ulice] část [obec a číslo], že žalobce nebyl projednáván pro přestupek -) dne 25. 10. 2016 byl sepsán záznam o prostudování spisu, z nějž je patrno, že prostudování spisu se účastnil obhájce, žalobce nikoliv, byly vzneseny návrhy na doplnění vyšetřování -) dne 15. 11. 2016 byla na žalobce a Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] podána obžaloba pro spáchání tr. činu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku -) dne 30. 11. 2016 podal obviněný [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] návrh na předběžné projednání obžaloby -) dne 13. 12. 2016 se konalo neveřejné zasedání, při kterém bylo rozhodnuto o vrácení věci st. zástupci k došetření – k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení. Proti uvedenému rozhodnutí podalo Obvodní st. zastupitelství pro [část Prahy] 13. 1. 2017 stížnost -) dne 20. 1. 2017 byla stížnost odůvodněna -) dne 7. 2. 2017 byla stížnost předložena Městskému soudu v Praze -) dne 28. 2. 2017 byla odvolacím soudem stížnost zamítnuta -) dne 8. 3. 2017 bylo po předchozím souhlasu státního zástupce vydáno usnesení, kterým byla zajištěna jiná nehmotná věc – členská práva a povinnosti člena bytového družstva. Žalobci bylo zakázáno, aby nehmotnou věc převedl na jiného, zatížil nebo ji záměrně poškozoval nebo ničil. -) dne 21. 3. 2017 byla předložena stížnost proti usn. o zajištění ze dne 8. 3. 2017 -) dne 5. 4. 2017 byl opatřením přibrán znalec z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady -) dne 30. 4. 2017 znalec předložil svůj znalecký posudek -) dne 1. 6. 2017 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] -) dne 14. 6. 2017 opatřením soudu zbavil lékaře mlčenlivosti za účelem sdělení informací týkajících se zdravotního stavu poškozené [jméno] [příjmení] -) dne 3. 7. 2017 byla zaslána zdravotní dokumentace poškozené -) dne 4. 7. 2017 soud opatřením zbavil povinnosti mlčenlivosti Všeobecnou zdravotní pojišťovnu -) dne 11. 7. 2017 policejní orgán požádal o předložení lékařských zpráv -) dne 31. 7. 2017 požádal Policejní orgán Všeobecnou zdravotní pojišťovnu o poskytnutí informací o poškozené [jméno] [příjmení] -) dne 2. 8. 2017 Všeobecná zdravotní pojišťovna vyhověla -) dne 24. 8. 2017 byl vyslechnut znalec z odvětví psychiatrie -) dne 20. 4. 2017 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] -) dne 21. 4. 2017 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] -) dne 21. 4. 2017 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] -) dne 26. 4. 2017 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] -) dne 26. 4. 2017 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] -) dne 4. 5. 2017 byla vyslechnuta svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] -) dne 25. 5. 2017 byla vyslechnuta svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] -) dne 25. 5. 2017 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] -) dne 26. 5. 2017 byla podána žádost k bytovému družstvu o poskytnutí zápisu z členských schůzí a schůzí představenstva -) dne 9. 6. 2017 byla vyslechnuta svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] -) dne 1. 6. 2017 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] -) dne 4. 7. 2017 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] -) dne 6. 9. 2017 policejní orgán vyžádal zprávu z místa bydliště žalobce -) dne 28. 8. 2017 byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat tr. spis, vyrozumění mu bylo doručeno dne 6. 9. 2017 -) dne 21. 9. 2017 se k prostudování spisu dostavil obhájce, žalobce nikoliv – návrhy na dokazování neměl s ohledem na obsah spisu bylo navrženo zastavení tr. stíhání žalobce -) dne 21. 9. 2017 byl policejním orgánem předložen návrh na podání – obžaloby na žalobce a Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] Obvodnímu st. zastupitelství pro [část Prahy] -) dne 27. 9. 2017 byla na žalobce a Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] podána obžaloba pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku -) dne 3. 10. 2017 podala obhájkyně Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] návrh na předběžné projednání obžaloby -) dne 6. 10. 2017 byl návrh na předběžné projednání obžaloby podán též obhájcem žalobce -) dne 12. 10. 2017 bylo nařízeno předběžné projednání obžaloby na 27. 10. 2017 -) dne 27. 10. 2017 se konalo neveřejné zasedání, jehož předmětem bylo předběžné projednání obžaloby, při němž bylo tr. stíhání zastaveno, neboť skutek, pro který byli obžalovaní stíháni není tr. činem a bylo zrušeno zajištění jiné nehmotné věci, a to členských práv a povinností člena bytového družstva -) dne 30. 10. 2017 podala st. zástupkyně stížnost proti usn. soudu -) dne 5. 12. 2017 stížnost odůvodnila -) dne 4. 1. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu -) dne 7. 2. 2018 se konalo neveřejné zasedání, při kterém bylo napadené usn. zrušeno a soudu prvního stupně uloženo, aby ve věci znova jednal a rozhodl -) dne 2. 3. 2018 bylo nařízeno hl. líčení na 9. 5. 2018 -) dne 9. 5. 2018 se konalo hl. líčení, při němž byli vyslechnuti oba obžalovaní, dvě svědkyně, hl. líčení bylo odročeno na 17. 7. 2018 -) dne 17. 7. 2018 se konalo hl. líčení, při němž byl zopakován dosavadní stav věci, bylo přiznáno znalečné znalci a hl. líčení bylo odročeno z důvodu předvolání dalšího znalce a případné konfrontace obou znalců a výslechů svědků na 9. 10. 2018 -) dne 13. 9. 2018 se žalobce omluvil z nařízeného hl. líčení a požádal o jeho odročení z důvodu školení -) dne 29. 10. bylo hl. líčení odročeno na 16. 1. 2019 -) dne 3. 12. 2018 bylo hl. líčení z důvodu časové zaneprázdněnosti znalců odročeno na 19. 3. 2019 -) dne 4. 2. 2019 zaslal obhájce žalobce návrh na povolení právních úkonů souvisejících s převodem bytové jednotky na žalobce -) dne 8. 3. 2019 bylo usnesením – návrh na povolení provedení právních úkonů souvisejících s převodem bytové jednotky zamítnuta -) dne 19. 3. 2019 se konalo hl. líčení, při kterém bylo obhájcem žalobce sděleno, že znalec [příjmení] [příjmení] zemřel, byli vyslechnuti dva znalci a hl. líčení bylo odročeno za účelem vypracování doplňku znaleckého posudku a výslechu svědkyně na 22. 5. 2019 -) dne 21. 3. 2019 byl opatřením přibrán znalce k vypracování doplňku znaleckého posudku -) dne 20. 5. 2019 bylo nařízeno hl. líčení na 17. 7. 2019 -) dne 20. 5. 2019 byla podána stížnost proti usn. soudu ze dne 9. 3. 2019 -) dne 3. 6. 2019 bylo hl. líčení odročeno na 14. 8. 2019 z důvodu nepřítomnosti znalce v ČR -) dne 27. 6. 2019 bylo hl. líčení odročeno na 24. 9. 2019 z důvodu dovolené žalobce -) dne 18. 6. 2019 sdělila obhájkyně Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], že 24. 9. bude čerpat dovolenou -) dne 24. 9. 2019 bylo nařízeno hl. líčení na 17. 10. 2019 -) dne 1. 10. 2019 uložil soud soudnímu znalci pořádkovou pokutu za nedodání znaleckého posudku -) dne 4. 10. 2019 podal znalec proti usn. stížnost -) dne 17. 10. 2019 se konalo hl. líčení, byl zde vyslechnut znalec, provedeny listinné důkazy, předneseny závěrečné návrhy a vynesen zprošťující rozsudek -) dne 13. 11. 2019 bylo zrušeno usn. o uložení pořádkové pokuty -) dne 13. 11. 2018 bylo zrušeno zajištění jiné nehmotné věci, toto usn. nabylo právní moci 26. 11. 2019 -) rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 22. 11. 2019 a nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne 6. 12. 2019 8. Z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 64/2016 bylo dále zjištěno: Z Usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 9. 2016, doručeného žalobci dne 9. 9. 2016, plyne, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství s [jméno] [celé jméno žalobce] (otcem žalobce). Usnesením ze dne 8. 9. 2016 rozhodl policejní orgán dle § 79e odst. 1 trestního řádu o zajištění jiné nehmotné věci - členských práv a povinností člena Bytového družstva [anonymizována dvě slova] [číslo], s výlučným právem užívat družstevní byt [číslo] o velikosti 2+1, který je umístěn ve 3. NP domu [adresa] na ul. [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo] s příslušenstvím, které sestává z balkonu a sklepa; [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Praha, stojícím na pozemku parc. [číslo] (dále též jako„ byt po paní [příjmení]“) a žalobci bylo zakázáno, aby po oznámení usnesení nehmotnou věc převedl na jiného nebo ji zatížil, anebo aby ji záměrně poškozoval nebo ničil. Na žalobce a jeho otce byla dne 27. 9. 2017 podána obžaloba pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství. Usnesením ze dne 8. 3. 2019 soud zamítl žádost žalobce o povolení provedení právních úkonů souvisejících s převodem bytu po paní [příjmení] z bytového družstva na žalobce. Své rozhodnutí zdůvodnil předčasností a obcházením účelu zajištění. Usnesením ze dne 13. 11. 2019, které nabylo právní moci dne 26. 11. 2019, soud zrušil zajištění jiné nehmotné věci, a to členských práv a povinností člena Bytového družstva [anonymizována dvě slova] [číslo] ve vztahu k výlučným právům užívat byt po paní [příjmení]. Rozsudkem ze dne 17. 10. 2019 byl žalobce dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 12. 2019. Z přípisu JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky, zaslaného [jméno] [příjmení] dne 22. 8. 2016 je patrné, že JUDr. [příjmení] byla v řízení Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci sp. zn. 0 Nc 22057/2015 [anonymizováno] paní [příjmení] opatrovníkem pro řízení o svéprávnosti paní [příjmení]. Paní [příjmení] dne [datum] zemřela. Opatrovnice dále adresátce sděluje, že řízení o přezkoumání svéprávnosti paní [příjmení] bude zastaveno. Uvedla zde, že klíče od bytu bude předávat notáři.

9. Z protokolu o předání klíčů ze dne 25. 4. 2017 plyne, že žalobci bylo předáno 6 ks klíčů od bytu paní [příjmení], zemřelé dne 21. 8. 2016, která byla zastoupena JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou. V záhlaví listiny je uvedena JUDr. [jméno] [příjmení], předávající byla [jméno] [příjmení] [příjmení] a přebírajícím [celé jméno žalobce].

10. Z výpisu z OR Bytového družstva [anonymizována dvě slova] [číslo] vyplývá, že bytové družstvo stále existuje a je v likvidaci.

11. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že řízení trvalo neúměrně dlouho a objevila se v něm spousta nepravd, které žalobce urážely, a nebylo s ním jednáno dostatečně důstojně. Žalobci hrozilo, že bude muset opustit své zaměstnání investičního specialisty v [obec] spořitelně. Zhoršily se jeho vztahy s rodiči, neboť koupě bytu byl jejich nápad a žalobce jim vyčítal, že vlivem pořízení bytu byl nucen následně několik let žít v obavách o ztrátu svobody a zaměstnání, navíc v rámci rodinných hovorů se téma vždy stočilo k trestnímu stíhání, což žalobci ubližovalo a neustále připomínalo, co mu hrozí. Špatně trestní stíhání nesl i jeho děda s babičkou, kteří v průběhu řízení zemřeli a nedožili se osvobozujícího rozsudku. Žalobce bydlel v bytě rodičů. Toto jej omezovalo v možnosti předělat si byt k obrazu svému, nemohl si vzít hypotéku, protože měl obavy o ztrátu zaměstnání. Tyto obavy z budoucnosti jej brzdily též v oblasti partnerských vztahů, neboť jeho motivací je zaopatřit budoucí rodinu, tudíž v situaci, kdy nevěděl, zda by byl s to se o rodinu do budoucna postarat, mu rozum bránil si ji pořídit, ačkoliv by ji chtěl. Všichni kolem něj už děti mají a jeho matka mu v tu dobu připomínala, že už by byl čas, aby se usadil. V průběhu trestního stíhání navázal partnerský vztah, nicméně tento nevydržel a jedním z důvodů bylo, že se nikam neposouval. V současné době žalobce partnerský vztah nemá, ovšem učinil kroky k zajištění vhodných bytových podmínek pro případné založení rodiny, když spojil a rekonstruoval byt po svých prarodičích s bytem po paní [příjmení], což ostatně plánoval učinit už v době trestního stíhání. V době zahájení trestního stíhání a po celou jeho dobu byl žalobce zaměstnání u [obec] spořitelny. Od roku 2016 na pozici investiční specialista. Zde působil 3,5 roku, poslední 1,5 roku byl v rozvojovém programu pro talenty, nicméně v tomto programu byl neúměrně dlouho oproti ostatním. Jednalo se o program, do nějž je každoročně vybráno 6-8 talentů, z nichž se rekrutují manažeři. V roce 2019 žalobce postoupil na pozici manažera pobočky a následně v roce 2021 do pozice manažera týmu investičních specialistů. Žalobce má za to, že zaměstnavatel věděl o jeho trestním stíhání, policisté se dotazovali na to, co žalobce u zaměstnavatele dělá, zda může tzv.„ sahat na peníze“. V tu dobu spravované investiční pole žalobce činilo cca 1 mld. korun. Tyto možnosti nebyly trestním stíháním nijak omezeny, ovšem žalobce má za to, že byl omezen jeho kariérní posun. Také kolegové o trestním stíhání žalobce věděli (od žalobce) a drželi se od žalobce trochu dál, někteří kolegové si drželi od žalobce odstup a nedůvěřovali mu. Zaměstnání žalobce je náročné, je třeba odvádět kvalitní práci bez chyb, ovšem není to stresové zaměstnání v tom smyslu, že by měl mít strach tam ráno jít. Pokud se jedná o zdravotní stav žalobce, žil v dennodenním stresu, trestní stíhání se odráželo na jeho psychice, odbornou pomoc však nevyhledal. Je zvyklý na vyšší standard a obával se poklesu své životní úrovně. I toto jej stresovalo, neboť si zakládá na své kariéře. Žalobce trpí ulcerózní kolitidou, kterou negativně ovlivňuje i stres. V době trestního stíhání užíval léky ve zvýšených dávkách, byl nucen častěji chodit na toaletu – i v noci, a to zejména před nařízenými jednáními. Žalobce byl nucen okolnosti svého trestního stíhání vysvětlovat i svým přátelům, tito měli i pichlavé poznámky, o přátele však v důsledku trestního stíhání nepřišel. K nemožnosti užívat byt žalobce sdělil, že od bytu neměl klíče, a to ani po smrti paní [příjmení] v srpnu 2016. Bytové družstvo v tu dobu chtělo dělat opravy typu výměnu stoupaček, kontrolu radiátorů apod. Družstvo mu dávalo za vinu, že jako vlastník bytových práv není s to zpřístupnit byt. [příjmení] od bytu dostal od opatrovnice paní [příjmení] až v dubnu 2017. Byt byl v katastrofálním stavu, špinavý, nevyklizený, od 60. let v podstatě bez jakýchkoliv úprav. Žalobce se zdráhal v bytě činit jakékoliv úpravy či rekonstrukce, neboť mu hrozilo, že o něj v případě odsuzujícího rozhodnutí přijde a bydlet v něm vzhledem k jeho stavu nešlo. Žalobce uvedl, že byt byl ve stavu, v němž nebylo možné jej ani pronajmout nějakému skromnějšímu nájemníkovi. V domě následně došlo na nezdravení na chodbě, na schůzích družstva poslouchal nemístné poznámky, když navrhl, že zajistí stavební firmu pro nějakou rekonstrukci. Bytové družstvo se následně transformovalo na SVJ, jehož počátek se datoval do jara 2019, žalobce byl jeden z posledních tří který do SVJ vstoupil, ale až po skončení trestního řízení, cca na jaře 2020. Poslední člen vstoupil na konci roku 2020.

12. Svědek [příjmení] [celé jméno žalobce], otec žalobce, vypověděl, že rodinné vztahy před zahájením trestního stíhání byly pohodové. Žalobce bydlel u rodičů. Po zahájení trestního stíhání, měl žalobce pocit, že byl do trestního stíhání zatažen, se vídali s žalobcem málo. Při rodinných setkáních se řešilo trestní stíhání svědka a žalobce. O partnerském životě žalobce svědek nevěděl. Je mu známo, že manželka (matka žalobce) si přála vnoučata, ta si ostatně přeje dlouhodobě. V tomto směru měla směrem k žalobci uštěpačné poznámky. V době stíhání žalobce pracoval v [obec] [anonymizováno], bál se o svou práci i o to, že by si na práci ekonoma v případě odsouzení už nesáhl. Svědkovi je také známo, že si policie zjišťovala u zaměstnavatele a bývalého zaměstnavatele informace o žalobci. Informace zjišťovali i v místě bydliště. Pokud jde o zdravotní stav, svědkovi je známo, že žalobce má nemocná střeva a teď se jeho zdravotní stav zlepšil, ví, že žalobce musel chodit na vyšetření a užívat léky. Vzhledem k tomu, že řízení se týkalo bytu na [anonymizováno], všichni sousedi o tom věděli a řešili to. Také tam chodila policie. Jestli se ovšem něco říkalo, to svědek neví, ovšem 11 svědků v trestním řízení vypovídalo ve prospěch obviněných, otec svědka (děda žalobce) v domě požíval dobré pověsti. [příjmení] od bytu paní [příjmení] měla v držení její opatrovnice i po její smrti a odmítala je vydat, i když bylo v bytě třeba udělat nějaké úpravy. Žalobce v bytě následně nebydlel, neboť byl neobyvatelný, bylo v něm spousta věcí, harampádí, špíny. Navíc bylo zpochybněno vlastnictví, když se v dědickém řízení po paní [příjmení] objevila pseudodědička a panovaly obavy, aby nebyli nařčeni, že v bytě něco ukradli. Svědek trval na tom, že dokud nebude ve věci rozhodnuto, že se v bytě nesmí nic dělat. Po celou dobu bylo ovšem třeba platit nájem. Do smrti paní [příjmení] nájem platila její opatrovnice, ale po její smrti platit přestala, aniž by komukoliv něco řekla, po celou dobu v bytě jelo topení a byla otevřené okno a vznikly tam díky tomu zbytečné náklady.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobce, při svém výslechu uvedla, že žalobce jako mladý a nezkušený nevěděl, jak se k úkonům v trestním řízení postavit, byla s ním na policii, kde se klepal strachy a musela jej uklidňovat, že se nic neděje a jedná se o běžný postup. Měl tedy problémy psychického rázu, ale odborníka nevyhledal. Měla o žalobce starost. Žalobce trpí ulcerózní kolitidou. V letech 2016 2017 po všemožných vyšetřeních byla stanovena diagnóza a nastavená medikace, což onemocnění zklidnilo, ovšem zhoršení přicházelo v souvislosti s blížícím se termínem jednání či výslechu. Žalobce bydlel u rodičů asi do roku 2016 2017. Po odstěhování žalobce od rodičů svědkyně cítila ochlazení do té doby normálních a bezproblémových vztahů, vídali se jednou za měsíc, vyhýbal se jí, odmítal se stýkat i se společnými známými, měl za to, že se pořád dokola řeší jen trestní stíhání. Žalobce v průběhu trestního stíhání navázal partnerský vztah, který trval cca 3 roky, svědkyně ale nemohla přijít na to, co mají partneři společného. Po dobu vztahu žalobce bydlel v bytě po prarodičích a střídavě u své partnerky. V pracovní oblasti žalobce hodně usiloval o své zaměstnání a měl velké obavy, že by o ně mohl přijít, hodně nad tím přemýšlel. Na druhou stranu po dobu trestního stíhání jej v práci podrželi a přistupovali k němu tak, že se mu zatím nic neprokázalo. Žalobce měl už zájem vybudovat si nějaké své rodinné zázemí. Jeho kamarádi už měli děti a sama svědkyně jej do pořízení rodiny nabádala, nicméně žalobci tyto hovory nebyly příjemné, a byť by usazení kvitoval, nevěděl, jak řízení skončí a nejistota jej v rozhodování brzdila. Bydlel sice v bytě po prarodičích, ale ten byl manžela (otce žalobce). Co se týká bytu po paní [příjmení], klíče k němu žalobce dostal více než půl roku po její smrti, neboť opatrovnice paní [příjmení] je nechtěla vydat. Poté, co do bytu vstoupili, zjistili, že v bytě se bydlet nedá. V tomto stavu byt zůstal až do skončení trestního řízení. Po skončení trestního řízení byl byt po prarodičích spojen s bytem po paní [příjmení] a byla provedena rekonstrukce, se kterou se započalo před Vánoci 2020.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení], nynější sousedka, předsedkyně bytového družstva, v němž se nacházel byt, který byl předmětem trestního stíhání a současná spolupracovnice žalobce v likvidovaném bytovém družstvu, poznala žalobce až po smrti jeho děda. Ve výpovědi sdělila, že bytové družstvo pojalo záměr se transformovat na SVJ už v roce 2015, postupně začali připravovat založení SVJ v roce 2016 a první členové do něj vstoupili v roce 2019, žalobce vstoupil do SVJ až v roce 2020. Na dotaz soudu, zda po smrti paní [příjmení] za družstvo jako vlastníka bytu, usilovali o přístup do bytu, svědkyně uvedla, že neměla klíč a neměli ho ani [anonymizováno] a opatrovnice zemřelé paní [příjmení] odmítala klíč vydat a ke vstupu za pomoci zámečníka za družstvo nepřistoupila, neboť [anonymizováno] se obávali, že by se to mohlo obrátit proti nim a ani jim nebylo ze strany policie doporučeno do bytu vstupovat. Svědkyně byla přítomna vstupu do bytu. Zapáchal, k okamžitému bydlení byl nevhodný, vyžadoval rekonstrukci. O trestním stíhání žalobce a jeho otce se v domě, resp. ve dvou vchodech, které tvořily družstvo, hovořilo. Otec žalobce přišel na schůzi vysvětlit, co se stalo. V tu dobu žilo v bytech družstva spoustu starousedlíků, kteří znali děda žalobce, který byl poctivý a slušný a proto obvinění nikdo nevěřil, postupem času však trestní stíhání s sebou neslo další nepříjemnosti, např. v podobě znepřístupněného bytu v době výměny elektroinstalace nebo rekonstrukce odpadů v bytě nad bytem po paní [příjmení] a toto náladu v domě měnilo. Po skončení trestního stíhání a po transformaci na SVJ se situace zase uklidnila, ovšem to bylo spojeno s i se změnami v osazenstvu domu. Posledními členy, kteří vstoupili do SVJ byl žalobce, v tu dobu též ještě jedna paní a poslední osoba, která čekala na souhlas opatrovnického soudu za [anonymizováno].

15. Z přípisu žalované ze dne 8. 6. 2021 adresovanému otci žalobce, který byl stíhán spolu s žalobcem, soud zjistil, že žalovaná poskytla otci žalobce zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí ve výši 100 000 Kč.

16. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče svědecké výpovědi žalobce a rodičů žalobce vzal soud v potaz osobní zájem žalobce na výsledku řízení, i zájem rodičů na příznivém rozhodnutí soudu ve prospěch žalobce. Toto však neznamená, že by k obsahu výslechů soud a proiri přistupoval tak, že bylo vypovídáno nepravdivě a že by tudíž byl důvod těmto osobám nevěřit. Soud však bral v potaz, že osobní zaiteresovanost může působit zkreslení. Výpověď žalobce byla spontánní, i přes subjektivní zabarvení vcelku pravdivá, prostá rozporů. V případě otce žalobce bylo zřejmé jeho zaujetí vyplývající patrně z toho, že sám byl v dané kauze trestně obviněným a pocit, že v trestním stíhání byly činěny úkony proti němu a jeho synovi. Svědek nečinil rozdíl mezi skutečnostmi, které vnímal svými smysly a svými domněnkami, což vypovídací hodnotu jím sdělených skutečností devalvovalo. Výpověď matky naopak byla koherentní, konkrétní, spontánní a prosta rozporů. Výslech svědkyně [příjmení], osoby, která sice žalobce zná, ale nijak blízký vztah mezi nimi nebyl, dokreslil situaci ohledně bytu po paní [příjmení] a skutečnosti jí sdělené v podstatě doplňovaly to, co sdělil žalobce a jeho rodiče a soud její výpovědi uvěřil. Soud neměl důvod nevěřit, že mezi žalobcem a rodiči došlo k ochlazení vztahu, k pocitu žalobce, že jej otec s dědou do řízení zatáhli, že se žalobce s rodiči nechtěl stýkat, protože se pořád dokola řešilo trestní stíhání. Ostatně v tomto se výpovědi všech shodovali. Co se týká nejistoty způsobené trestním stíhání a psychické nepohodlí či nervozitu z trestního stíhání, není důvod nevěřit, že by je žalobce, ostatně jako každá jiná osoba v jeho postavení, skutečně nepociťoval. Trpí-li žalobce chronickým [anonymizováno] onemocněním, je poměrně běžné, že stres, kterým žalobce jistě trpěl, se na tomto onemocnění negativně odráží, nicméně soud přihlédl i k tomu, jak sdělila matka, že žalobci konečně zjistili, co mu je až v letech 2016 2017. Zde tedy mělo na jeho zdravotní stav vliv nejen trestní stíhání samotné, ale i fakt, že lékaři ještě nevěděli, co žalobci skutečně je, to však samo o sobě neznamená, že se trestní stíhání na zhoršení stavu nepodepsalo. Skutečnost, že žalobci bylo fakticky znemožněno nakládat s bytem, resp. s členskými právy člena družstva k bytu po dobu trestního stíhání, je nezpochybnitelná. V této souvislosti soud uvěřil, že v důsledku nejistoty, zda žalobce o členská práva v bytovém družstvu přijde, neučinil v bytě žádné opravy a úpravy. Z dokazování však nevyplynulo, že by trestní stíhání ovlivnilo transformaci bytového družstva na SVJ. Do SVJ začali první členové vstupovat na jaře 2019, trestní stíhání žalobce skončilo v prosinci 2019, žalobce do SVJ vstoupil na jaře 2020 a poslední člen až na konci roku 2020. Nicméně žalobce po dobu trestního stíhání upustil od realizace svého záměru spojit byt s bytem po prarodičích, rekonstruovat jej a v této podobě jej užívat a toto jeho rozhodnutí má racionální základ. Co se týká zásahu do pracovní sféry, dospěl soud k závěru, že k nim nedošlo. Z trestního spisu je zřejmé, že policejní orgán učinil dotazy na zaměstnavatele a bývalého zaměstnavatele žalobce, ovšem ještě před zahájením trestního stíhání. Žalobce, i přes to, že byl trestně stíhán, stále pracoval na své pozici, ba dokonce byl vybrán do programu pro talenty, do nějž se dostane ročně hrstka nejlepších, z nichž se následně rekrutují manažeři. Byť žalobce uváděl, že nebýt trestního stíhání, rekrutoval by se do vyšší pozice dříve než po cca roce a čtvrt nebo roce a půl, má soud za to, že po dvou letech v zaměstnání nastoupit do programu pro talenty a po následujícím roce a půl se rekrutovat v manažera, není postup pomalý ani zpomalený. Žalobce se navíc do vyšší pozice dostal i přes trestní stíhání. Zásahy do jeho kariérního postupu vlivem trestního stíhání, se soudu proto nejeví jako pravděpodobné. Je však třeba připustit, že se žalobce o svou budoucí kariéru a své pracovní uplatnění oprávněně obával. Žalobce byl v době zahájení trestního stíhání vysokoškolsky vzdělaný ekonom, 3 roky po studiích. Byl na počátku své kariéry a jeho případné odsouzení pro majetkový trestný čin by jej zajisté na tomto poli diskvalifikovalo. Vedle toho soud neměl důvod nevěřit, že došlo k zásahům do širších sociálních vztahů žalobce, ať už s kolegy v práce, kterým o svém stíhání řekl, s obyvateli domu, kterým byla komplikována celková rekonstrukce, nebo se společnými známými rodičů, s nimiž styk omezoval či odmítal. Vliv trestního stíhání v navazování partnerských vztahů byl v řízení vyvrácen, když žalobce v podstatě po celou dobu stíhání udržoval partnerský vztah. Soud však věřil žalobci, že je svým nastavením pragmatik, tudíž jeho úsilí je zaměřeno nejprve na vytvoření materiálního zázemí, do nějž teprve následně hodlá přivést rodinu a ačkoliv rodinu chtěl, nejistota jej omezovala v jejím pořízení. Zde je třeba připustit, že trestní stíhání bylo pro žalobce brzdou v posunutí vztahu, nota bene se starší partnerkou, když neměl jistotu ohledně svého bytového zázemí. Byť matka žalobce vypověděla, že partnerka a žalobce spolu neměli nic společného, bral soud tento názor s nadhledem, neboť matka sama připustila, že partnerka jí neseděla. Zde je třeba se oprostit od subjektivního vjemu matky syna, která chce pro své dítě to nejlepší, a skutečné reality, kdy ve vztahu trvajícím 3 léta museli mít partneři zajisté leccos společného, ačkoliv to zraku matky mohlo ujít.

17. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, pro zločin podvodu 3 roky a 3 měsíce. V trestním řízení byla zajištěna práva a povinnosti žalobce k členskému podílu v bytovém družstvu po dobu celého trestního řízení. Žalobce byl vysokoškolsky vzdělaný ekonom na počátku kariéry, který se obával ztráty zaměstnání, psychicky špatně nesl trestní řízení, zhoršil se jeho stav pramenící z jeho chronického onemocnění, utrpěl jeho vztah s rodiči, bylo zasaženo do jeho partnerských vztahů a založení rodiny. Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu újmy u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě zadostiučinění neposkytla, následně však poskytla plnění z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 40 500 Kč.

18. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. K nároku na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a za nemožnost užívat byt:

20. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

21. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a byl obžaloby pravomocně zproštěn.

22. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 23. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

24. Trestní řízení žalobce trvalo od 9. 9. 2016, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 9. 2019 až do 6. 12. 2019, kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Celkem tak trestní řízení trvalo cca 3 roky a 3 měsíce. Délku trestního stíhání však soud při stanovení přiměřeného zadostiučinění neposuzoval, neboť nepřiměřená délka řízení byla odškodňována samostatně.

25. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest 2 až 8 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin majetkový, je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy.

26. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že omluva, jíž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě nevelela, ve věci žalobce nejde. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani finančním zadostiučiněním ať už v jakékoliv částce.

27. Lze tedy shrnout, že trestní stíhání zasáhlo do rodinných vztahů žalobce, do jeho vlastnických práv, vyvolalo obavy o profesní budoucnost a zasáhlo do partnerských vztahů spojených se založením rodiny, širších sociálních vztahů, žalobce pociťoval stres a nervozitu a odrazilo se i v jeho zdravotním stavu (k zásahům blíže viz odstavec 16).

28. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími zdejšího soudu ve věcech 15 C 129/2017, 25 C 274/2017, 31 C 617/2014, 19 C 97/2018 a 12 C 172/2016 zástupkyně žalobce uvádí, že srovnatelným případem je i případ otce žalobce, který byl spolu s žalobcem stíhán, a bylo mu ze strany Ministerstva spravedlnosti na zadostiučinění poskytnuto [částka].

29. V prvém případě byl poškozený stíhán cca 2 roky pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, za což hrozil trest odnětí svobody až 10 let. Poškozený byl stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání a v důsledku stíhání přicházel o zakázky. Trestním stíháním došlo k rozvrácení jeho rodinného života, poškozený měl psychické problémy, špatně spal, byl nervózní. Došlo u něj ke ztrátě přátel a omezení sportovních aktivit. Společným rysem tohoto řízení s řízením žalobce je stíhání pro kvalifikovanou skutkovou podstatu majetkového trestného činu, byť ve srovnávaném případě hrozil poškozenému vyšší trest, jeho stíhání bylo oproti žalobci kratší. Výše odškodnění činila [částka]. Oba trpěli psychickým nepohodlím, došlo k zásahům do rodinného života, ačkoliv v případě žalobce nedošlo k jeho úplnému rozvratu. Ve srovnávaném případě byl poškozený trestně stíhán v souvislosti se svým povoláním, což žalobce sice nebyl, ale jeho odsouzení by v podstatě vedlo ke ztížení nebo úplné nemožnosti pohybovat se v oblasti, kterou vystudoval. V případě taktéž neutrpěly vztahy s přáteli, ale se širším sociálním okolím, ovšem došlo ke zbrzdění realizace jeho bytového zajištění a založení rodiny.

30. Ve druhém případě byl poškozený stíhán 3 roky a 10 měsíců pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem 2 až 8 let. Trestní stíhání se projevilo na zdravotním a duševním zdraví poškozeného, který strávil několik měsíců v psychiatrické léčebně a pokusil se o sebevraždu, ovšem zde hrál roli i jeho bankrot. Žalobce si dílem trestní stíhání přivodil sám. Žalovaná plnila částkou [částka], přičemž soud tuto považoval za dostatečnou. V tomto případě byl poškozený stíhán za mírně přísnější trestný čin, délka řízení byla téměř totožná, ovšem nelze přehlédnout, že plnění vzešlo z úvahy samotné žalované a nikoliv soudu, taktéž nelze přehlédnout, že zásah do zejména duševního zdraví poškozeného ve srovnávaném případě byl poměrně výrazný.

31. Ve třetím případě řízení trvalo 2 roky a 7 měsíců, poškozená byla stíhaná pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku. Byla ohrožena trestem 2 až 8 let. Poškozená prodávala na trzích, někteří přátelé a prodávající na ni pohlíželi jako na podvodnici a tuto činnost pak ukončila. V průběhu trestního stíhání poškozená trpěla psychickými obtížemi, poruchami spánku a uzavřela se do sebe. Byl prokázán zásah do práva na ochranu soukromého života, dobré pověsti a jména. Poškozená byla vyššího věku. Poškozené bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce jsou jednak majetková trestná činnost se stejnou výší hrozící sankce a ochlazení vztahů s kolegy. Rozdílem je délka trestního stíhání, která byla v případě žalobce větší, zásahy do zdraví byly u žalobce taktéž výraznější. Na druhou stranu přátelské vztahy u žalobce trestním stíháním neutrpěly, ale byly zde větší zásahy do rodinného života.

32. Ve čtvrtém případě byla poškozená trestně stíhána pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, byla ohrožena sazbou 1 rok až 5 let, trestní stíhání trvalo 3 roky a 5 měsíců. Poškozená bezúhonnost potřebovala bezprostředně k výkonu svého zaměstnání, když vystupovala před trestním stíháním jako manažerka v bance, kde působila již po dobu 23 let, tedy celou svou profesní kariéru. Odstoupila z manažerské pozice a do současné doby setrvala na pozici nižší, řadové. Ačkoliv k tomuto kroku nebyla sama nucena a vyhledala jej dobrovolně s ohledem na svůj psychický stav, již se do vedoucí pozice nevrátila, policisté opakovaně doručovali žalobkyni předvolání k výslechům, případně žalobkyně popisovala zastrašování ze strany policistů, v zaměstnání, což se neobešlo bez přihlížení klientů. U poškozené došlo změnou pozice ke snížení příjmů, přičemž její manžel na ní byl finančně závislý s ohledem na svůj zdravotní stav a následné pobírání invalidního důchodu. Poškozená byla ve stresu, v nejistotě ohledně výsledku trestního stíhání, což se významně projevilo především v jejím profesním růstu, trpěla psychickými problémy, nevyhledala však lékařskou pomoc. Poškozená byla celkem 3x zproštěna obžaloby, jednou v průběhu řízení odsouzena, a to k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s odkladem na 2 roky a náhradě škody, kterou měla uhradit společně se svým manželem v částce 115 000 Kč. Žalované bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 60 000 Kč. Společné prvky s případem žalobce shledává soud jak délce trestního stíhání, tak v tom, že oba byli zaměstnanci banky. Poškozená ve srovnávaném případě již na manažerské pozici, žalobce do této pozice směřující. Oba také trpěli nejistotou ohledně výsledku řízení a projevovaly se u nich psychické problémy bez vyhledání odborné pomoci. Ve srovnávané věci byla poškozená ohrožena nižším testem, ovšem došlo u ní k zásahům do pracovní sféry a finančních poměrů, taktéž u ní došlo k nepravomocnému odsouzení.

33. V posledním případě byl poškozený stíhán pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a byl ohrožen trestní sazbou 5 až 10 let. Poškozený se bál podnikat, plánovat budoucnost, obával se o ztrátu zaměstnání. Projevoval se u něj stres a nejistota a trpěl poruchami spánku. O stíhání věděla partnerka a sportovní svěřenci, ovšem obchodní partneři, zaměstnavatel, rodina a okolí nikoliv. Žalobci bylo žalovanou přiznáno zadostiučinění ve výši 75 000 Kč, které soud shledal dostatečným. Společným rysem s případem žalobce je jak obavy z budoucnosti, tak ze ztráty zaměstnání i zásah do psychiky. Poškozený v posuzovaném případě však byl ohrožen vyšší sazbou.

34. Soudu byl ze strany žaloby předložen ke srovnání též případ otce žalobce, který byl stíhán spolu s žalobcem pro trestný čin, jehož se měli oba dopustit ve spolupachatelství. Otci žalobce bylo žalovanou přiznáno zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Soudu však nejsou známy okolnosti ani zásahy do sfér otce žalobce, na základě kterých bylo zadostiučinění přiznáno, není tudíž možné srovnání s tímto případem provést.

35. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce soud dospěl k závěru, že adekvátní částkou představující zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání je 65 000 Kč. Tuto považuje soud za odpovídající prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění ve srovnatelných případech.

36. Žalobce svou žalobou požadoval též nemajetkovou újmu ve výši [částka], která mu měla být způsobena v souvislosti s nemožností užívat byt po paní [příjmení]. Výpočet výše nemajetkové újmy se násobkem počtu měsíců, po kterou mu byl byt znepřístupněn, nebo jej fakticky nešlo užívat a částky 11 742 Kč.

37. Pro úspěšnost žaloby o náhradu nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek: existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody a existence vztahu příčinné souvislosti mezi nimi.

38. Odpovědnostní titul pro takto uplatněný nárok není dán. V řízení bylo vydáno usnesení, kterým byla práva a povinnosti k družstevnímu bytu zajištěna. Vzhledem k tomu, že řízení bylo vedeno zjednodušeně pro podvod, kterého se měl žalobce dopustit právě při převodu družstevního podílu k tomuto bytu, bylo usnesení zcela legitimní. V jeho vydání nelze spatřovat nesprávný úřední postup, ani nebylo jako nezákonné nikdy zrušeno. Ke zrušení došlo až poté, co byl žalobce zproštěn obžaloby a důvod zajištění opadl. Vedle neexistence odpovědnostního titulu neexistuje ani příčinná souvislost mezi zajištěním bytu a nemožností jeho užívání, která plynula ze stavu bytu a rozhodnutí žalobce s bytem nečinit další kroky, nikoliv z trestního stíhání jako takového. Pokud jde o dobu do dubna 2016, když žalobce nemohl užívat byt, neboť klíči disponovala opatrovnice po paní Blažkové, nelze než uvést, že v době, po kterou klíče zadržovala, již nebyla ani opatrovnicí ani nebyla ustanovena v trestním řízení, zde tudíž nelze ani dovodit aktivní legitimaci žalované.

39. Již jen pro úplnost soud dodává, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 1664/2008 a Vrchního soudu 3 Cmo 684/95, dle kterých vznikla-li oprávněnému hmotná újma, prostředkem nápravy může být pouze náhrada škody, eventuálně vydání bezdůvodného obohacení. Nelze připustit, aby (např. z důvodů obtížného prokazování výše škody) si cestou požadavku na zaplacení přiměřeného zadostiučinění oprávněný řešil jemu vzniklou újmu hmotnou. Výpočet výše nemajetkové újmy tak tomuto judikatornímu požadavku odporuje, nicméně soud pro nedostatek titulu se uplatněnou výší požadované náhrady blíže nezabýval. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního stíhání:

40. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

41. Soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k protrahování řízení v důsledku nedodání znaleckého posudku, ovšem další nepřehlédnutelnou skutečností je vedení přípravného řízení, v němž byly natolik závažné procesní vady, pro které bylo soudem rozhodnuto o vrácení věci k došetření, což následně řízení prodloužilo o více než 10 měsíců.

42. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

43. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až [částka] za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí [částka] až [částka], ve kterém představuje částka [částka] částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

44. Předmětné řízení vůči žalobci trvalo od 9. 9. 2016 do 6. 12. 2019 Celkem tedy řízení 3 roky a 3 měsíce. Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

45. Naříkané řízení probíhalo na jediném stupni soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval jednou o vrácení věci k došetření, jednou o zastavení trestního stíhání a jednou rozsudkem. Trestní řízení bylo co do složitosti standardní, vyžadovalo ovšem znaleckého zkoumání.

46. Žalobce se na délce řízení vyjma žádosti o odročení hlavního líčení z důvodu dovolené či školení nepodílel.

47. Stran činnosti orgánů činných v trestním řízení lze vytknout, že v přípravném řízení, ačkoliv byla věc prověřována od prosince 2015, nebyl policejní orgán a státní zástupce s to o jeden rok později předložit spis spolu s obžalobou bez vad. Soudem bylo proto rozhodnuto o vrácení věci k došetření, přičemž rozhodnutí bylo zdůvodněno závažnými procesními vadami. Následně přípravné řízení pokračovalo dalších 10 měsíců. Průběh řízení před soudem byl co do délky negativně ovlivněn znalci, kteří se z různých důvodů nemohli dostavit k soudu nebo nedodávání znaleckých posudků včas, čímž docházelo k prodlužování řízení. Vypracování znaleckého posudku pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci a dobu, po níž byl znalecký posudek vypracováván, je nutno zahrnout do celkové doby řízení. Soudy a jiné příslušné státní orgány proto musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). Taktéž ESLP v rozsudku ze dne 25. 6. 1987, ve věci Capuano proti Itálii, (Série A, č, 119, str. 14, odst. 32) uzavřel, že hlavní odpovědnost za zpoždění způsobené odbornými posudky nakonec leží na státu ("principal responsibility for the delay due to the expert opinions rests ultimately with the State"). Tentýž názor ESLP zopakoval i v rozsudku ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost [číslo] odst. 113, když konstatoval, že "primární odpovědnost za zpoždění vyplývající z obstarání odborného posudku nakonec leží na státu." 48. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (trestním stíháním), za které mu již byla poskytnuta náhrada, hodnotil soud hledisko významu řízení pouze jako mírně zvýšený.

49. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

50. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 3 roky a 3 měsíce částku 33 750 Kč. Základní částku je pak třeba s ohledem na postup orgánů zvýšit o 20 % a z důvodu mírně zvýšeného významu o 10 %. Zavinění žalobce na délce řízení spočívající v odročení jednání na žádost žalobce z důvodu školení a dovolené (když o odročení současně žádal i spoluobviněný) soud nezohlednil, neboť vliv na délku řízení byl zanedbatelný. Žalobci tak náleží zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání v celkové výši 43 875 Kč. Žalovaná již na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení plnila částkou 40 500 Kč, soud proto ve výroku I. přiznal z tohoto titulu nad rámec již vyplaceného plnění částku 3 375 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení z částky 40 500 Kč pak přiznal až do 12. 3. 2021, kdy bylo žalovanou plněno.

51. Celkově tak soud nad rámec náhrady poskytnuté samotnou žalovanou přiznal z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního stíhání částku 68 375 Kč (65 000+3 375).

52. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 4. 6. 2020, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 4. 12. 2020, žalovaná částku 40 500 Kč uhradila dne 12. 3. 2021. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 5. 12. 2020. Od tohoto dne žalobci náleží úrok z prodlení z částky 68 375 Kč (tj. ze součtu přisouzené částky a částky vyplacené žalované v rámci předběžného projednání) a od data 13. 3. 2021 z částky 68 375 Kč, která představuje částku poníženou o částečné plnění ze strany žalované. Ve zbytku byla žaloba žalobce výrokem II. zamítnuta.

53. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

54. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

55. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč a odměnou advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Účelně vynaložené náklady spočívají v 6 úkonech právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí ze dne 24. 5. 2021 dvojí odměna za účast při jednání soudu dne 24. 9. 2021 přesahující 2 hodiny, účast při jednání dne 10. 12. 2021) a 6 paušálních náhradách hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH z uvedených částek. Nárok z nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítávají tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce se domáhal tří nemajetkových nároků (3x 50 000 Kč). Výše odměny za jeden úkon tak činí 9 300 Kč. Žalobce byl úspěšný jen ve dvou nemajetkových nárocích a v jednom nároku byl neúspěšný. Úspěch žalobce činil 66,6 %, neúspěch 33,3 %. Z rozdílu neúspěchu a úspěchu vyplývá, že žalobci náleží 33,3 % účelně vynaložených nákladů. Celkem náklady žalobce činily 75 696 Kč, 33,3 % z této částky činí 25 206,77 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna žalobci zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Za doplnění žaloby ze dne 1. 9. 2021 soud odměnu nepřiznal, neboť skutečnosti zde uvedené měly být obsaženy již v samotné žalobě, jedná se tak o náklady řízení vynaložené neúčelně.

Poučení