46 C 236/2023 - 60

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 210 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35 063 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 063 Kč od 5. 11. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 174 937 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 174 937 Kč od 5. 11. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 18 456 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 210 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že je účastníkem řízení vedeného [Anonymizováno] [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno dne 15. 12. 2015. Žalobce se v naříkaném řízení domáhal po hl. m. Praze kompenzace bezesmluvního užívání jeho pozemků v [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Jen na soudním poplatku žalobce zaplatil 104 376 Kč. Ve věci proběhlo ústní jednání dne 19. 10. 2016, další byla odročena nebo zrušena, aby řízení bylo opakovaně přerušováno, naposledy usnesením ze dne[Anonymizováno]24. 4. 2023 z důvodů přičitatelných výhradně státu. Ve věci dosud nebylo vydáno meritorní rozhodnutí., ačkoliv je zde řešena otázka průměrně složitá, která navíc byla řešena v mnoha předcházejících řízeních. Za přiměřenou dobu tak žalobce považuje dobu 2-3 let. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Žalobce se dne 4. 5. 2023 obrátil na žalovanou s výzvou k zaplacení částky 210 000 Kč představující kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná ve svém stanovisku však shledala, že v posuzovaném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, nárok žalobce neuznala a náhradu škody neposkytla.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Potvrdila, že u ní žalobce dne 5. 5. 2023 uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 210 000 Kč z titulu nepřiměřené délky naříkaného řízení. Žalovaná nárok projednala dne 3. 10. 2023, konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“). Žalobce se v naříkaném řízení domáhá po hl. m. Praze zaplacení částky ve výši 2 087 515 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Dne 26. 6. 2017 bylo řízení přerušeno do doby pravomocného skončení řízení vedeného u [adresa], a je prakticky přerušeno až do dne předběžného projednání. Za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] byl žalobce již odškodněn stanoviskem ze dne [datum]. Žalobce tak byl v zásadě odškodněn i za naříkané řízení. Význam řízení žalovaná shledala jako běžný, k prodlevám v řízení nedochází, v řízení je postupováno plynule a koncentrovaně. Délka je ovlivněna složitostí věci a přerušením řízení, proto žalovaná řízení hodnotí jako přiměřeně dlouhé.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce se prostřednictvím svého zástupce dne [datum] obrátil na žalovanou se svým nárokem na zaplacení částky [částka] představující přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení není nepřiměřená a v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení žalovaná vypočetla na 7 let a 8 měsíců, ovšem s tím, že řízení bylo od [datum] přerušeno do skončení souvisejícího řízení vedeného u [adresa] [spisová značka], za jehož délku byl již žalobce odškodněn Žalobce tak byl současně odškodněn i za délku posuzovaného řízení přibližně od roku 2018. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle kterého je třeba v rozsahu souběhu daných řízení tyto vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení. Význam řízení žalovaná shledala běžným a v době aktivního běhu řízení neshledala průtahy či prodlevy.

6. Z rozsudků [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], čj. [spisová značka], a [Anonymizováno] ze dne [datum], čj. [spisová značka], plyne, že jimi bylo rozhodnuto ve věci vedené žalobcem jako žalobcem 1) proti žalované o nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného [adresa]. [spisová značka], které trvalo od [datum] do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu. Délka řízení činila 16 let a 5 měsíců, kterou soud shledal nepřiměřenou s tím, že přiměřená výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení činí 262 085 Kč. Žalovaná plnila částkou 130 625 Kč, soud proto přiznal rozdíl uvedených částek, tj. 131 460 Kč s příslušenstvím. 7. [adresa]: [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] vyjádření žalovaného zasláno žalobci k případnému vyjádření [datum] [datum]. 10. 2016 [datum]. [datum]. [datum]. 10. 2016 [datum] [datum]. [Anonymizováno] [datum] [Anonymizováno]. [datum] [datum] [Anonymizováno] [datum] [datum] [datum] [datum] [Anonymizováno] [datum] [Anonymizováno] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum]. [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [datum] [spisová značka] [datum] [Anonymizováno] [datum] [datum] Dne [datum] byl spis uložen na lhůtu [Anonymizováno] [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] [Anonymizováno] [adresa] [Anonymizováno] [spisová značka] [datum] [Anonymizováno] [datum] [datum] [datum], [datum], [datum] [datum] [datum] [Anonymizováno] [datum] [adresa]. [datum]

8. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu řízení vedeného před [adresa]. [spisová značka] tak, jak je vylíčen v rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], tedy že: [datum] [datum].

9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

14. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 15. 12. 2015 do 1. 3. 2024 (tedy do dne vyhlášení tohoto rozsudku, neboť naříkané řízení není dosud skončeno), tj. 8 let a 2 měsíce. Délku řízení tak již nelze považovat za přiměřenou. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě žalobci vznikla nemajetková újma, kterou je již namístě reparovat poskytnutím peněžní formou zadostiučinění.

15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

16. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009). Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, inflace či jiných ekonomických ukazatelů, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat.

17. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2011 plyne, že dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. V takovém případě je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho přerušení byla délka původního řízení nepřiměřená (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 348/2010). Soud se proto zabýval i tím, zda délka řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená. V rámci hodnocení jednotlivých kritérií hodnotil i postup v řízení vedlejším.

18. Naříkané řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno do doby skončení řízení vedeného [adresa] a to v období od [datum] dosud.

19. Pokud spolu dvě řízení souvisejí natolik úzce, že jedno z nich nemůže být skončeno před tím, než je skončeno druhé, a v důsledku toho daná řízení po určitou dobu probíhají vedle sebe, je třeba je považovat v rozsahu souběžného průběhu z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona za řízení jediné (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobce byl již za nepřiměřenou délku vedlejšího řízení vedeného [adresa]. [spisová značka], za období do 21. 11. 2022 odškodněn v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Při stanovení výše zadostiučinění je třeba v rozsahu jejich souběhu vnímat naříkané i vedlejší řízení jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2010). Bylo-li naříkané řízení přerušeno do skončení vedlejšího řízení byla újma žalobce v daném období soustředěna toliko na řízení vedlejší, na kterém mělo rozhodnutí v naříkaném řízení záviset. Soud proto v rámci vyloučení duplicitního odškodnění zohlednil zadostiučinění přiznané z titulu nepřiměřené délky vedlejšího řízení a přiznal toliko přiměřené zadostiučinění za tu část naříkaného řízení, po kterou neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2237/2017, a ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2286/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4900/2016).

20. Naříkané řízení tak bylo zahájeno žalobcem dne 15. 12. 2015 a trvá dosud. Na odškodněnou část vedlejšího řízení připadá doba od [datum] (kdy bylo naříkané řízení přerušeno) do 21. 11. 2022, tedy do data, do kterého bylo vedlejší řízení odškodněno v řízení zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]. Za toto období tak žalobci zadostiučinění za naříkané řízení nenáleží. Náleží mu však zadostiučinění za období od [datum] dosud, celkem tedy za 3 roky a 2 měsíce.

21. Posuzované řízení bylo složitější po skutkové, právní i procesní stránce. Soud byl nucen se vypořádat s prejudiciální otázkou vlastnického práva žalobce k nemovitostem, o něž se vedlo naříkané řízení o vydání bezdůvodné obohacení za jejich užívání bez titulu. Za tímto účelem bylo následně řízení taktéž přerušeno, když tato otázka byla řešena v samostatném řízení. Po procesní stránce soud vyzýval žalobce k úhradě soudního poplatku, vypořádával se s opakovanými vyjádřeními žalobce, bylo třeba vyčkat vyhotovení znaleckého posudku, který byl zadán v souvisejícím řízení, taktéž žalovaný opakovaně doplňoval svá tvrzení, a byl zadáván k vypracování znalecký posudek. Jednání bylo přerušeno, proti tomuto se odvolala strana žalovaná (z důvodu chybějícího odůvodnění, pro které bylo usnesení soudem zrušeno), následně bylo rozhodnuto znovu, tentokrát již s odůvodněním, proti čemuž se strana žalovaná rovněž odvolala. Soud následně v pravidelných intervalech zjišťoval důvody trvání přerušení řízení. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, ve věci samé nebylo rozhodnuto, o procesních otázkách bylo rozhodováno dvakrát na dvou stupních soudní soustavy.

22. Z hlediska postupu soudu je namístě vytknout vydání neodůvodněného usnesení o přerušení řízení, které bylo následně odvolacím soudem zrušeno.

23. Žalobce se na délce řízení významně nepodílel.

24. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní občanskoprávní řízení. Žalobce není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a netvrdil, že by byl nemocen. Namítané řízení tak mělo pro žalobce význam standardní. Na tomto závěru nemění ničeho ani fakt, že žalobce zaplatil na soudním poplatku částku převyšující 100 000 Kč.

25. Základní částka zadostiučinění dosud za neodškodněnou část řízení v trvání 3 let a 2 měsíců činí částku 41 250 Kč (3x15 000+2x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 20 % (za složitost řízní o 15 %, za počet stupňů soudní soustavy o 5 %). Důvody pro zvýšení náhrady o 5 % soud shledal v postupu soudu. Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 35 063 Kč. Soud proto žalobci výrokem I. tuto částku přiznal, co do zbytku žalobu výrokem II. zamítl.

26. Výrokem I. soud žalobci přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši 15 % ročně podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 4. 5. 2023, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 4. 11. 2023 a od 5. 11. 2023 je v prodlení.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobce má nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 4 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, replice a účasti při jednání dne 1. 3. 2024) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 4x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 856 Kč. Celkem tak žalobci na náhradu nákladů řízení náleží [částka]. [adresa] k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Za uplatnění nároku u žalované odměna dle § 31 odst. 4 zákona nenáleží.

Poučení